Slavení Dne Páně

Předmluva

Rituál vychází z biblického dobrořečení a z židovského slavení soboty.
Hebreové byli původně barbaři. Hospodin jim nabídl veliké přátelství, jedinečnou pomoc a bohatství všeho druhu, nechají-li se jím vést. [1]
Za pár století se stali náboženstvím největšího praktického soucitu.[2]
Považují si, že smějí být svobodným lidem božím a královstvím kněží. [3]
Vědí, že jejich existence a bohatství stojí na třech pilířích:
na životu podle slova Božího, slavení soboty a budování rodiny.
Ježíš, jeho příbuzní i apoštolové, v této kultuře vyrostli. [4]
90% náboženského života izraelitů se odehrává doma v rodině. Od Jákoba už víme, že tam, kde jsme, je s námi Bůh. Ježíš nám k tomu ještě něco přidal. [5]
I my jsme křtem pozváni k životu v božím království a ke královskému kněžství … [6]
Hospodin své přátelství ke svému lidu přirovnává ke krásnému manželství. Židé každou sobotu večer v synagoze čtou Píseň písní. Ta je podobenstvím o věčné smlouvě mezi ženichem - Bohem, a jeho nevěstou - Izraelem.
Ježíš přišel jako ženich, a i nás nežidy, zve do množiny své nevěsty.
Ke své Hostině použil rodinnou velikonoční slavnost, povýšil ji a daroval nám ji jako slavnost svatební - každou neděli nám opakuje svůj manželský slib.
Navíc nám neděli daroval jako slavnost Vzkříšení.
Na každou slavnost se připravujeme …[7]

Slavení  Dne Páně

Sobotní večer

Liturgicky začíná den večerem. K přípravě na Den Páně se rodina v sobotu schází u stolu ke slavnostnější večeři pěkně oblečena. 
Pokud jsme před tím někomu ublížili, nejprve se mu omluvíme.
Stůl je svátečně prostřený s ubrusem a svícemi (dvě za manžely, s narozením každého dítěte přibývá další svíce) [8], na stole je (mimo jídla k večeři) na zvláštním talíři chléb, [9] přikrytý bílým plátěným ubrouskem, dospělí mají nalitý pohár s vínem, děti s vinným
džusem nebo jinou ovocnou šťávou.[10]
Připravíme si obnos peněz na nedělní kostelní sbírku nebo na dobročinný účel.

     Všichni stojí, matka rozsvěcuje svíce a říká modlitbu:
Bože, děkujeme ti za oheň, který svítí a hřeje. Také tvá slova jsou světlem pro náš život. Rozsvěcujeme tato světla, aby nám připomínala tvé dvě rady: „Pamatuj si má slova a střež je“.
Díky tvým slovům přichází do naší rodiny tvá moudrost, abychom se, my - rodiče, i naše děti - učili žít ušlechtile a pravdivě.
Bože, buď i nadále milosrdný vůči mně (jméno), dceři (jméno matky
a otce), mému manželovi (jméno) a mým dětem (jejich jména).
Bože, pomáhej mně k věrnosti tvým slovům, pomáhej mi vést naše děti tak, aby si osvojily tvou spravedlnost.
Pomáhej mně ochotně sloužit a pomáhat druhým.
Děkuji ti, Bože za to, že mě a moje blízké učíš přiznávat si svá provinění a prosit za odpuštění. Děkuji ti za milosrdenství tvé a těch, které jsem o odpouštění prosila. Děkuji ti za to, že nás učíš odpouštět těm, kteří nás o odpuštění prosí.
Prosím tě o tvou pomoc, abychom se od Ježíše učili žít v jeho pokoji, úctě k druhým a v radosti.
Amen.

     Dobrořečení otce (v jeho nepřítomnosti matky):
Bože, z lásky jsi nás stvořil a k lásce nás voláš.
Daroval jsi nám jednoho druhému a celý svět.
Podle tvé moudrosti se učíme s tímto bohatstvím hospodařit. 
Učíš nás pracovat i slavit. Prosíme tě o pomoc, abychom se dobře připravili na zítřejší Den Páně a slavili jej ve tvém Duchu.  
Děkujeme ti za přátelství Tvé i těch, kteří nás mají rádi.
Děkujeme i za to, čím nám posloužili druzí lidé, často neznámí. Odměň je, prosíme, svou štědrostí.
Děkujeme ti za všechno, čeho dobrého se nám v tomto týdnu dostalo. Učíš nás pěkným vztahům s druhými; děkujeme ti za to, čím dobrým jsme někomu pomohli, čím jsme přispěli světu, aby byl přívětivější.

Bože, díky tvému požehnání máme víc, než kolik nutně potřebujeme k životu - máme z čeho rozdávat.
     Připravený obnos peněz na kostelní sbírku nebo na dobročinný účel otec vloží do pokladničky nebo na zvláštní talířek.
     Pak pokračuje v modlitbě:
Bože, tvé pokyny jsou svící, ale život podle tvé moudrosti je světlem.
Ježíši, tys o nás řekl: „Vy jste světlo světa. Rozsvícená světla se nestaví pod stůl, ale na stůl, aby svítila všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby za vaši dobročinnost (i když nevidí, jak
a kolik pro potřebné dáváte) a mohli děkovat Bohu.“
     Pokladničku nebo talíř s penězi odloží mimo stůl.
 
Děkujeme ti Bože za to, že tě máme, a že máme jeden druhého.
     Podíváme se na druhé a ukloníme se jim.  

     Všichni zasednou ke stolu.
 
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) dobrořečí nad vínem:
Otče náš, králi náš, děkujeme ti za krásu světa.
Děkujeme ti za přátelství tvé a za přátelství těch, kteří nás mají rádi. 
Učíš nás společně pracovat i slavit. Ke slavení jsi nám také dal plod révy a nejrůznějšího ovoce.
I lidé vymysleli mnoho dobrého, aby nám chutnal život. [11]
S vděčností a v radosti chceme slavit Den Páně, proto si - před tebou - připíjíme: „Na život (s Tebou a s lidmi)“. 
     Všichni pozvednou své poháry, podívají se na sebe a napijí se. 

     Pak otec (v jeho nepřítomnosti matka) odkryje chléb z ubrousku, vztáhne nad chléb ruce a říká dobrořečení nad chlebem: 
Bože, s láskou pečuješ o všechno živé, o nás - lidi - nejvíce.
Nad chlebem ti dobrořečíme za vše, co nám poskytuješ k životu.
Prosíme tě, Bože, pomáhej nám, abychom žili ve vzájemné lásce
a pomáhali si.
     Chléb rozláme na kousky podle počtu stolujících na talíř a každý kousek chleba posolí.[12] 
Talíř s chlebem nabídne nejprve své ženě, pak dětem podle stáří (od nejstaršího k nejmladšímu), sám si bere kousek chleba jako poslední.
     Potom pokračuje:
„Bože, děkujeme Ti za jídlo, za ty, kteří nám jídlo připravili
i za lidi, kteří potraviny vypěstovali nebo na nich pracovali.
Děkujeme ti za ty, kteří nám jakkoliv slouží.

     Po večeři otec rodiny děkuje za svou manželku (Př 31,10-31

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 33. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 33. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 33. neděle v mezidobí (A) (Bible na neděli) 33. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 33. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

):
Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.
Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá bohatství.    
Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.
Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.
Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.
Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.
Bedra si opáše silou a posílí své paže.
Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.
Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.
Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.
Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.
Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.
Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.
Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.
Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.
Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.
Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:
Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš.
Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.
Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy![13]

   Pak manželku obejme a políbí. 
 
 
Rodiče žehnají svým dětem. [14]
 
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) se vtaženýma rukama k dětem říká:
Bože, dobrořečíme ti, za tvou lásku. Svou přízeň nám projevuješ mnohými dary. Tak zakoušíme tvé požehnání.
Děti, Bůh nám žehná a chrání nás.
Pečuje o nás,
mluví s námi,
smilovává se nad námi
a obdarovává nás svým pokojem.
 
     Postupně přistupuje ke každému dítěti, od nejstaršího k nejmladšímu, pokládá mu ruce na hlavu, dívá se mu do očí
a s úsměvem mu říká:
X., mám tě velice rád, ale Bůh tě má ještě víc rád než já.
Bůh se na tebe usmívá.
obejme dítě se slovy:      Objímá tě
a políbí je se slovy:         a dává ti pusu.

     Pak matka každému dítěti ve stejném pořadí pokládá ruce na hlavu, dívá se mu do očí a s úsměvem mu říká:
X., mám tě velice ráda, ale Bůh tě má ještě víc rád než já.
Bůh se na tebe usmívá.
obejme dítě se slovy:      Objímá tě
a políbí je se slovy:         a dává ti pusu.
 
     Potom jdou malé děti spát.
 
     Po večeři začíná příprava na neděli čtením biblických textů.
     Pro větší děti je ctí být u toho a zapojit se.
 
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) přípravu uvede modlitbou: 
Bože, řekl jsi nám: „Snažíte-li se o porozumění mým slovům a snažíte-li se podle nich žít, jako byste mě korunovali svým králem.“
Bože, žádná univerzita nás neučí to, čemu nás vyučuješ ty.
Děkujeme ti za to. Chceme tvým slovům pozorně naslouchat, abychom v životě jednali podle tvých pokynů a rad.
Prosíme tě k tomu o pomoc. Amen.
 
Úryvku z Písma porozumí ten, kdo zná celek. Proto otec (v jeho nepřítomnosti matka) uvede jednotlivá čtení (u historických knih uvede století, ve kterém se děj odehrál, souvislosti čteného úryvku,
u slov proroků uvede příčiny, na které Hospodin reaguje … [15]
Některá čtení mohou číst i větší děti.
Po každém textu rodiče poví, jak textu rozumějí (mohou se zapojit i děti). Je žádoucí vést děti ke kladení otázek a chválit je, když se ptají.
 
     Po rozpravě o biblických textech otec (v jeho nepřítomnosti matka) řekne modlitbu:
Bože, zítra budeme těmto tvým slovům s ostatními rodinami naslouchat v kostele. Chceme ti co nejvíce porozumět, prosíme tě k tomu o pomoc. Těšíme se na to, co dalšího se dozvíme a co nového pochopíme. 

Děkovali jsme ti, Bože, v naší rodině za vše, čím jsme byli obdarováni v tomto týdnu. Zítra ti budeme děkovat společně s ostatními, neboť bohatství našich přátel je i naším dalším bohatstvím.

Děti, na zítřejší bohoslužbu si každý připravíme krátké poděkování.
Až pan farář řekne: „Modleme se“, ve chvilce ticha si každý v duchu řekneme svou modlitbu; Bůh si ji z nás „přečte“.
Pan farář pak modlitby všech zakončí, a my odpovíme: Amen. 
Těšíme se na zítřejší Den Páně. Přejeme vám s maminkou „Dobrou noc“. 

Rituál nedělního oběda

Neděle je naším největším svátkem a společné jídlo u nedělního stolu je naší největší rodinnou slavností. Má být pokračováním Ježíšovy hostiny, slavené v kostele.
(Ochota pomáhat s přípravou jídla je pro členy rodiny samozřejmostí). Stolováním prokazujeme druhým svou přízeň, svou pozorností k nim dáváváme najevo: „Mám tě rád, jsem tu pro tebe, pečuji o tebe, aby ti nic nechybělo“. Proto i stůl je slavnostně připraven a my jsme pěkně oblečeni - vědomi si Boží přítomnosti
a toho, že jsme z královského rodu.
(Kdo nepochopí smysl a krásu stolování má ztíženou cestu k pochopení Ježíšovy Hostiny.)
 
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za Ježíšovu hostinu - směli jsme ji opět prožít jako tvoje nevěsta. Prosíme tě, pomoz nám, aby naše stolování bylo pokračováním Ježíšovy hostiny. Jsme ti vděčni, že u nás doma nejsi méně přítomen než v kostele, u tebe jsme doma.
Děkujeme ti za tvou blízkost, přátelství a všechnu tvou péči.
Děkujeme ti za ty, kteří nás mají rádi.
Děkujeme ti za dnešní dobré jídlo a za ty, kteří nám je připravili a dopřáli (mírně se ukloníme tomu, kdo vařil a těm, kteří pomáhali). 
Amen. 
     Přivítá hosty a členy rodiny:
Všechny vás rádi s manželkou přijímáme u našeho stolu a přejeme vám dobrou chuť.
     Všichni odpoví:   Dobrou chuť.
 
 
Modlitba po jídle
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
 
Bože, z tvé dobroty žijeme. Z tvé štědrosti jsme opět jedli. Díky tobě
nám nikdy nechybělo a nebude chybět jídlo a to, co potřebujeme k životu.
Děkujeme ti, ti za to, že nás přivádíš ke vzájemnému přátelství a učíš nás pomáhat potřebným.  
Za vše dobré ti chceme dobrořečit svým životem - ochotou sloužit druhým. 
 
     Všichni poděkujeme rodičům (hostitelům) za dobré jídlo, za společenství, za příjemnou atmosféru u stolu ...

     Po obědě se obvykle vracíme k bohoslužbě, k biblickým textům, k tomu, co nás zaujalo, čemu nerozumíme, na co (a koho) se budeme ptát, co si ještě chceme v týdnu promyslet.

     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za tvé slovo, z kterého se učíme největší životní moudrosti.
Darem dnu svátečního nám připomínáš, že nejsme otroky nikoho
a ničeho (ani práce), děkujeme ti za to, že jsme tvými milovanými dětmi.
Přál sis nás, přijal jsi nás a stále - nás hříšné - znovu a znovu přijímáš.
Děkujeme ti, že jsi nás - spolu s druhými - učinil ke svému obrazu.
Daroval jsi nám velké osobnosti.
Děkujeme ti za Abraháma; odkázal nám zkušenost, že jsi velkorysý
a věrný přítel. 
Děkujeme ti za Mojžíše; učí nás rozpoznávat dobro a zlo, spravedlnost
od nespravedlnosti, ukazuje nám cestu k tvé moudrosti.
Děkujeme za naše předky …
Děkujeme ti za Ježíše. Na jeho jednání s lidmi vidíme, jakou cenu má
pro tebe každý člověk - i my. Na jeho životě vidíme, jak si představuješ pěkný život člověka. Ježíše jsme přijali jako největšího Přítele a Učitele.
Od něj se učíme milovat tebe celou svou bytostí a bližní jako sebe sama.
Prosíme tě k tomu Bože o pomoc.
Za vše ti dobrořečíme.   Amen.

Nedělní večeře
 
Na stole jsou poháry s vínem nebo džusem a opět hoří svíce.
Židé poháry přelévají, aby si uvědomili, že nás Bůh obdarovává víc, než se všímáme (pod poháry dávají talířek). Na sůl také dávají také kořenku s vonným kořením (např. s hřebíčkem).
 
     Otec (v jeho nepřítomnosti matka) říká:
Bože, děkujeme ti za dar Dnu Páně. 
Děkujeme ti za tvou velikou štědrost. Víme, že nás - i v následujícím
týdnu - budeš vrchovatě obdarovávat mnohá krásnými překvapeními.
Chceme si všímat tvých darů - abychom věděli, jak jsme bohatí tebou
a jedni druhými.
Dobrořečíme ti, Bože za krásu nesmírného množství vůní. [16]
Při křtu a svátosti dospělosti jsme byli ovoněni, abychom věděli,
že máme vonět po tobě, Bože.
     Všichni si postupně přivoní k vonnému koření v kořence.
     Pak modlitba pokračuje:
Bože, chceme být svým jednáním příjemní druhým, aby viděli,
že jsi Otcem a Matkou všech lidí, že jsi příjemný,
že i na nás máš vliv, a že i oni ti mohou důvěřovat.
Dobrořečíme ti Bože za sebe a za všechno stvoření.
Velice ti děkujeme, neboť s velikou láskou pečuješ o vše živé. 
Prosíme tě o pomoc, abychom příští týden poctivě pracovali
na tvém království ve světě a byli tvůrci Kristova pokoje. 
Amen.

---

[1] Izraeli, až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí. Jsem Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívaný, velmi laskavý a věrný. (Ex 34,6)
Izraeli, prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, pokyny a spravedlivá ustanovení, a že ho budeš poslouchat. Budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš pečlivě žít podle jeho moudrých rad a on tě vyvýší nade všechny pronárody. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina, svého Boha. (Dt 2,17-19)
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin „Jediný“ (ve významu „Jedinečný“).
A (proto) miluješ Hospodina, svého Boha, v celém svém srdci a v celé své duši celou svou silou.
A tato slova, která ti dnes říkám, máš v srdci a opakuješ je svým synům a mluvíš o nich, když jsi v domě a když chodíš na cestách a když ležíš nebo vstáváš, a uvazuješ si je jako znamení na ruku a jsou jako drahokam mezi tvýma očima a píšeš je na veřeje svého domu a na své brány. (Dt 6,4-9)

[2] Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. (Lv 19,18b)

[3] Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím. Budete mi královstvím kněží. (Srv. Ex 19,5-6)

[4] Apoštol Pavel říká, že my - původně pohané - jsme byli naroubováni na ušlechtilou révu Izraele. (Srv. Ř 15. kap.). Smíme a máme z velikého bohatství Izraele čerpat.

[5] Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt 18,20)

[6] Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu. (1 P 2,9

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 5. neděle velikonoční (A) (Bible na neděli) 5. neděle velikonoční (A) (Václav Vacek) 5. neděle velikonoční (A) (Bible na neděli) 5. neděle velikonoční (A) (Václav Vacek) 5. neděle velikonoční (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

[7] Je ideální si rodinný rituál zavést hned po svatbě. S příchodem děti se provoz v rodině změní, ale malé děti vyrostou a puberta také netrvá věčně ...
Slova modliteb i jejich délku (případně písně podle vlastní volby) si může každý přizpůsobit své situaci a na míru své rodiny, podle věku dětí a svého stupně duchovního růstu.
Používat k modlitbě slova druhého člověka má své těžkosti, každý máme svůj slovník, ale rituál je nabídkou k inspiraci.
Některé rodiny někdy slaví „sobotní rituál“ v pátek.
[8] Dříve byla tato sobotní světla jediným osvětlením a každý ocenil jejich krásu.

[9]  Chlebovou placku, větší pleténku nebo krajíc chleba k rozlámání.

[10] Židé nalévají poháry až po okraj, aby každý viděl, že Bůh na nás nešetří.

[11] Židé neříkají: „Dobrý Bůh“, ale „Sladký Bůh“.

[12] Dětem vysvětlujeme, že chléb byl a je základní potravou v mnoha zemích.  Lámání chleba je prastarým rituálem sbratření. Rozdělení se o chléb může někomu zachránit život. Dodneška vítáme vzácné návštěvy chlebem a solí. Sůl dodává jídlu chuť a je nejstarším konzervačním prostředkem. Chléb se solí na znamení, aby nám naše přátelství vydrželo.

[13] Text „Chvála ženy statečné“, je pro nás velice archaický, lze si jej přepracovat vlastními slovy na to, co manželka dělá pro rodinu i v zaměstnání. (Byl jsem překvapen, když mnoho chlapů řeklo: „Tomu textu rozumíme“.)
Pokud by manžel konkrétně neděkoval (i před dětmi) za vše, co jeho manželka dělá pro něj, pro rodinu a pro druhé (vaří, pečuje o děti, uklízí, pere, pečuje o …), bylo by dobrořečení formalitou.
Samozřejmě, že pak manželka může nahlas ocenit svého manžela (i před dětmi) za to, co dělá pro ni, pro rodinu a společnost.

[14] Vysvětlení významu požehnání najdete v Příloze o „Dobrořečení“.
[15]  Úvody do čtení lze získat: z Bible - z úvodů jednotlivých knih, z Misálu,
z „Nedělní liturgie“ (vydává Pastorační středisko arcibiskupství pražského), z Katolického týdeníku, z „Poznámek na neděli“ letohradské farnosti ...      
[16] V Bibli je vůně jedním z obrazů Ducha božího. Izraelita při setkání s vůní pokaždé dobrořečí Tvůrci.  
Izraelští králové měli sloužit lidu Božímu, nebyli korunováni, byli pomazáni - ovoněni (podobně jako kněží a proroci), aby věděli, že svým jednáním mají vonět po Bohu. Ježíš nás znovu a znovu ponořuje
do Ducha božího - abychom jím voněli.