25. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 16,1-13 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Am 8,4-7; 1 Tim 2,1-8; Lk 16,1-13
Datum: 18. 9. 2016
Odjíždím na setkání s chlapy a Poznámky nestihnu vypracovat, nabízím opakování Poznámek z dřívějších let. 
 
První čtení patří mezi káravá slova sociálních proroků. Amos navíc kritizuje zvrhlost duchovenstva, které hrabe pro sebe.
 
Mnoho kostelových lidi si nemůže srovnat, že „pán pochválil nepoctivého správce“. Možná by nám pomohlo, kdybychom tam dosadili jiné slovo: „Podnikatel ocenil šikovnost podvodníka.“
 
Ježíš používal podobenství jako model, který nám má pomoci pochopit některé důležité věci.
Ježíš je ale skvělý učitel, umí zaujmout a provokovat ke kladení otázek.
Protože jsme zvyklí na morální poučky, nejde nám do hlavy, proč pán v podobenství chválí podvodníka.    
 
Možná by nám ke správnému hledání pomohlo, kdyby se tato Ježíšova vyučovací lekce nadepsala otázkou: „Co se můžeme naučit od chytrých podvodníků?“
A samo podobenství by se třeba mohlo jmenovat „podobenství o chytrém podvodníkovi“.
 
Správce byl dobrý ekonom, ovládal své řemeslo, své podvody dělat tak šikovně, že ani jeho zaměstnavatel nezjistil jeho dřívější podvody. Po odhalení podvodů byl vynalézavý, v ohrožení neztratil hlavu, nezalekl se trestu a propuštění, rychle vymyslel řešení – dalším podvodem se snažil zajistit se do budoucna.
Uměl riskovat, další podvod – nové okradení majitele – mu samozřejmě přitížil.
 
Kasaři jsou velice zruční, kapsáři šikovní, podvodníci umí druhé mistrně oklamat – předstírají důvěryhodnost. Herodes Veliký, Hitler, Husák byli velice šikovní politici (nebo chcete-li podvodníci). Teroristé jsou chytří, šikovní, vytrvalí, odvážní.
 
„Škoda, že nejsi poctivý, tak šikovného člověka bych potřeboval“, říká majitel firmy.
Podvodníci se pro své nekalé záměry často víc snaží než lidé usilující o dobro, říká smutně Ježíš.  
 
Tunelář z podobenství myslel na zadní kolečka (podle svého, jinak neumí). Jeho úsilí a šikovnost nás má pohnout k přemýšlení. Naše budoucnost ze strany Boha není nejistá, bylo by ovšem škoda, kdybychom ji promarnili.
 
Už jsme si dříve říkali, že věta: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu.“, je nešťastná. Správně zní: „Udělejte si přítele z pomíjivého majetku – abyste …
Kdo je věrný v malém, bývá věrný i ve velkém …“
 „Nespravedlivý mamon“ jsou špinavé peníze a ty slušný člověk nemá mít.
Už samo slovo „mamon“ zní negativně. 
 
Bible nás na mnoha místech vede k milosrdenství a solidaritě s potřebnými. Ale tato Ježíšova slova o majetku jsou oceněním práce! (jsem na to hrdý).
V některých starých kulturách bohatí lidé opovrhovali prací (otroci naopak pracovali od nevidím do nevidím každý den).
„Šest dní budeš pracovat, sedmý odpočívat (i tvůj otrok a zvíře) a slavit (jste svobodní a milovaní Bohem).“ „Kdo nepracuje, ať nejí.“ /1
 
Práce má svou hodnotu. „Udělej se za své práce kamaráda, aby tě bavila“. (Pracovitým lidem (workholikům) hrozí, že se stanou otroky své práce. Pro některé lidi je práce naopak nepřítelem, zdaleka se jí vyhýbají.)
Je pro nás velikou ctí, smíme-li s Bohem dotvářet svět. Svými vědomostmi a umem slouží poctiví a pečliví lidé druhým.
Michelangelo i Mendělejev svým dílem chválí Boha. Hrají-li si holčičky s panenkami, připravují se na své mateřství – jejich hra se Bohu líbí. Naše klukovské hry na vojáky byly přípravou na boj proti zlu.
 
Majitel firmy z podobenství říká podvodníkovi: „Jsi velice šikovný, svoje podvody jsi měl velice dobře promyšlené. Škoda, že nejsi poctivý, tak schopného ekonoma bych bral.“
 
„Děti ,tohoto světa´ jsou bystřejší, pohotovější a prozíravější, než lidé ,božího království´.“
Naši podvodníci a tuneláři se rychle učí. Jsou vynalézaví, využívají děravých zákonů (dokonce si jejich děravost umí přes lobbisty zařídit), všelijak převádí majetek, zbankrotují firmu, majetek převedou na členy rodiny … I ve vězení se učí novým fíglům, aby příště nebyli chyceni. Zahanbují nás svou pílí, šikovností, tím jak jdou za svým cílem. V tom si z nich máme brát příklad při usilování o dobro.
 
Jak to, že nás majetek, postavení, prestiž, moc, sláva, práce, koníček a světská kariéra přitahují někdy (často?) víc než vztahy s nejbližšími nebo s Bohem?
 
Co a jak udělat, aby nás přátelství s Bohem a možnost pracovat na jeho stavbě světa bavilo víc než naše koníčky péče o majetek? 
 
Ježíš nám říká: „Mám radost, že jste za vším bohatstvím světa a života objevili Původce, přejícího a štědrého Dárce. Poradím vám – vaše práce, koníčky, jakákoliv vaše dobrá činnost, která vám přináší radost, vám může být užitečná, využijte vaši pečlivost, přesné myšlení a vynalézavost ve vztazích s nejbližšími a s Bohem.“
 
„Kdo je věrný v malém, bývá věrný i ve velkém …“
 
„Co umíš? Co ses naučil, čím jsi prospěl, komu jsi pomohl, obohatil druhé“ – budou se nás ptát před nebeskou bránou.
 
Máme se skamarádit se svou prací, se svým majetkem, radí nám Ježíš.
Co všechno je naším majetkem? (V dnešním světě jsou velikým bohatstvím informace.)
To, co děláme, nás může a má bavit.
 
Fotbal nebo hokej je nejen zábavou, ale mohu se z něj mnoho naučit (třeba pro manželství)? 
K dobrému zápasu je třeba dvou mužstev, která budou hrát ze všech svých sil. (Prodaný zápas je k nekoukání.) Už dopředu potřebují hráči přijmout pravidla, která nebudou během zápasu měnit. A podřídí se soudci (který není vševědoucí a nemusí být úplně spravedlivý).
„Hrál jsi fotbal. Co jsi získal?“
„Pohár ten a ten.“
„Já zlatou na olympiádě. Vydělával jsem prachy.“
„A jak ti fotbal pomohl v manželství?“
Manželka se mnou rozvedla.“
„Proč?“
„Nebyl jsem mnoho doma.“ /2
 
„Kdo je věrný v malé věci, bývá věrný ve velkém“, říká Ježíš. Bývá. Někdo je pečlivý v zaměstnání, ale manželství zanedbává. 
Jedna rodina chovala několik koní. Ve stáji bylo perfektně čisto a koně v pořádku. Ale kluci jim ve škole propadali, na kluky čas nebyl.  
 
Co se naučím ze své práce ke vztahu s Bohem?
U některých grantů je vyžadována spoluúčast.
Kolik jsi ochotný vložit do vztahu s Bohem?
 
Jak to udělat, aby nás vztah s Bohem těšil jako práce nebo koníček, který máme rádi?
Jak to, že rodiče vedou děti k náboženským povinnostem a neobjevují jim krásu božího přátelství?
Kdosi vyprávěl: „Náš táta nás vždy večer honil k modlitbě: ,Honem se pojďme pomodlit, za chvíli budou vysílat zprávy.´ Neukázal nám hodnotu setkání s Bohem.“
 
Modlitba je jako jít na rande. (Někdy jsme se třeba pohádali nebo si ublížili, ale táhlo nás to si vše vyříkat, stáli jsme o sebe.)
O modlitbě nám říkali: „Když ti nechutná, o to je záslužnější.“
Co je to za nesmysl? Jak to, že rodiče nutí děti do něčeho, co je samotné nevábí? /3
Lituji děti, které otravuje vyučování ve škole. To musí být strašné. 
Úkolem, posláním(!) a uměním učitele je objevit žákům krásu a zajímavost zkoumaného a poznávaného předmětu. 
Kdo nemá rád fotbal, ať o něm nemluví.
Proč v našich kostelech bývá sladkokyselá nálada? Jak to, že se v nich netančí?
 
„Nemůžete sloužit Bohu a majetku.“
Z toho, co vidíme okolo sebe, je nejzajímavější člověk.
Ale Bůh je teprve zajímavou osobností.
Baví nás práce, svět je zajímavý, ale spolupráce s lidmi je vyšším typem práce, soužití, vyššího umění, než jen výkon jednotlivce.
Pracovat s Bohem a mít s ním dobrý vztah je závratné.
Poctivá práce i manželství je trenažérem pro život v nebi.
 
Kolik jsme ochotní do vztahu s Bohem vložit?
Nikdo se nemusí bát, že se kvůli tomu musí odstěhovat do kláštera.
Vše je otázka touhy, vytrvalosti a umění odkrývat krásu vztahu. 
 
-----------------------
Poznámky:
                  /1     „Pane faráři, nedal byste mi stovku?“, zvonil u dveří fary bezdomovec.
„Člověče, jste mladý, zdravý, proč nepracujete?“
„Já mám svou svobodu!“
„Dobrá, vy máte svou svobodu, já svou stokorunu, ponechme si každý své.“
             Krčím rameny nad počínáním mužů v buddhistických krajinách, když odcházejí do kláštera pěstovat si svůj duchovní život, žebrají a své rodiny (péči o staré rodiče a péči o děti) nechávají na starost ženám. 
Nejsem jist, zda je Ježíš nadšen z kontemplativních řádů. Své modlitby prohlašují za důležité pro Boha a pro lidi, ale sami se neuživí, shánějí sponsory. Žebráků a ubožáků je na světě až příliš.
Za totality jsem v Polsku viděl, jak jezuité a dominikáni v Krakově přednášeli na vysokých školách a tím se živili.
Hadráři Abbého Pierra stavěli domky pro chudé.
 
                  /2     Kolik lidí je ochotno si nechat poradit v  manželské poradně nebo od osvíceného  faráře? Kolik manželů usiluje o porozumění za všech svých sil, přijme Ježíšova pravidla pro soužití? Fotbalisté mají svého trenéra a dobrovolně uznávají rozhodnutí soudce.
 
                  /3     JAK  VĚŘIT?
Sedí vedle mě na dětské autosedačce v autě a mudruje. Šestiletý kluk. Odjíždíme z Letohradu, občas tam jedeme na mši. Pan farář Václav Vacek umí vždy zaujmout. Na mši se zpívá a atmosféra v kostele je vždy přátelská. To společenství lidí dobré vůle mě vždy rozruší. Mám pocit, že po té mši jsem na nějaký čas lepší nebo se o to alespoň pokouším. Nějak dlouho ten malý človíček vedle mě mlčí. Najednou z něj vypadne: „Tomu Buchovi nevěř, táto!“
Chvíli mi trvá, než pochopím, co řekl.
„Proč?“ ptám se.
„Já jsem se mockrát modlil a něco jsem si přál a Bůh mi nikdy nic nesplnil,“ řekl.
Oba dlouho mlčíme. Čekám, co řekne dál. Nevypadá to, že by chtěl něco dodat.
„Cos po něm chtěl?“ ptám se.
„Chtěl jsem se setkat s nějakým slavným zpěvákem a také žít v největším lese na světě.“
„Jenom to a nic jiného?“
„Také být v nějakém časopise jako ty,“ dodal.
„A jak ses modlil, vždyť to ani pořádně neumíš?“
„Sepjal jsem ruce a řekl: „Buchu chci…,“ a zopakoval svá přání.
Jen dítě umí být tak upřímné.
„Musíš se naučit modlit,“ radím mu. „Víš, že když někdo vysílá vysílačkou, dlouho se to učí. Já jsem se musel naučit v polské námořní škole morseovku,“ vysvětluji mu celý systém dorozumívání rádiem. „Vidíš a to jsem vysílal jenom nějakým kamarádům, a ty chceš vysílat svoje prosby Bohu a modlit (vysílat) ses nenaučil. Kdybys uměl alespoň Otčenáš, třeba by se ti to podařilo.“
Po dlouhém přemýšlení připustil, že na mých argumentech něco je.
Vyprávím mu o 2000 letech křesťanství. Nejvíce ho překvapí, že i ten, kdo v Boha nevěří, je stejně součástí naší křesťanské kultury.
„Nemusíš se modlit jako jiní, můžeš si vymyslet svoje vlastní modlitby.“
Tváří se teď tajemně a už o tom nechce mluvit.
Já ale vím, že jeho vysílač i přijímač jsou v pořádku.
     Rudolf Krautschneider, Okénko do letohradské farnosti  9/2016
(Poznámka: R. Krautschneider je mořeplavec, který si na své plavby vždy vydělává svou prací, nikdy nežebrá, neshání sponzory.)
--------------------------------------------------