17. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,14-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,20-32
Datum: 24. 7. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 16,14-23 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Gn 18,20-32
; Kol 2,12-14
; Lk 11,1-13
Datum: 24. 7. 2016
Proč Hospodin sdělil Abrahámovi jak naloží
se Sodomou? Přece rádce ani lobisty nepotřebuje.
Abrahám mohl říci: „Nechť je pochválen Hospodin, že zakročí proti těm lumpům“.
Celý rozhovor je ukázkou modlitby – ta není žebráním, natož smlouváním, ale poznáváním Boha. Abrahám zápasil o představu Boha, modlitbu skončil uklidněn, že Hospodin není méně spravedlivý než on, Bůh by se nesnížil ke kolektivnímu trestu.
Takovéto hledání můžeme vést dny, někdy roky.
Máme hájit druhého (i Boha) před podezřením, které nás napadlo nebo před očerňující pomluvou. /1
Co z vyučovací lekce o Abrahámovi získáme my? /2
Některá setkáni s druhými nás poznamenávají (pozvedají nás nebo srážejí). /3
„Ježíši, nauč nás setkávat se s Bohem jako ty“, prosili učedníci.
„Když se modlíte, říkejte: „Otče náš …“
Ježíš podobenstvím o neodbytném příteli (a vytrvalé vdově) potvrzuje zkušenost Abraháma, že Boha není třeba přemlouvat.
Ta podobenství máme pečlivě promýšlet (s druhými, sami lehce uvízneme v zkostnatělých představách o modlitbě). /5
Mám mluvit o obsahu Modlitby Páně?
(Ve škole jsme se každý den učili něco nového, ale mluvíme-li v kostele o něčem novém, řada lidí se zlobí, jakoby to byl útok na ně.)
Nedávno byli v Letohradě naši chlapi. Potěšila mě otázka Josefa Šilhavíka: „Jaký je rozdíl mezi prosbou: „Buď vůle tvá“ a „Přijď tvé království?“
„Otče náš“ je určen pro pokročilé (apoštolové znali žalmy,biblické hymny a řadu krásných „dobrořečení“). Spíše než vlastní modlitbou je spíš návodem k setkávání s Bohem, osnovou o čem před Bohem (a s Bohem) uvažovat.
Na začátku nebo na konci knih bývá uveden obsah knihy, seznam kapitol. Obsah nás zve ke čtení, ke studiu, k promýšlení. Buď začneme studovat nebo knihu odložíme.
Modlíme-li se společně, nelze to udělat jinak, než že říkáme ten „obsah jednotlivých kapitol“. Kdo knihu zná, ví o čem je řeč. Naše myšlení je rychlejší než tok našich slov. Jako bychom říkali: „Už umím: Sčítat. Odčítat. Násobit, Dělit. Umocňovat. Umím trojčlenku. Vypočítat procenta …“ /6
Stručně k Modlitbě Páně:
(Podržím se širší verze Modlitby Páně z Matoušova evangelia. Náš překlad je zastaralý a nepřesný, ale mnoho lidí po přesnějším textu netouží).
„Pokaždé modlitbu začněte“, radí nám Ježíš, slovy: „Otče náš“ Pokaždé si připomínejte jaký je Bůh TÁTOUMÁMOU, PŘÍTELEM, ŽENICHEM …
S některými lidmi vzpomínáme na naše rodiče. Jsem rád, že pro ně naši něco znamenali ...
Pak vzpomínáme na jejich rodiče. Vyprávíme si, co pro nás udělali, co jsem s nimi zažili …
Je to jednoduché a krásné. Nikdy nás to neomrzí.
Přemýšlet o Bohu je ještě příjemnější. Krásu jeho přátelství a moudrosti můžeme poznávat víc a víc.
Druhým slovem: „nás“ jsme uváděni k vědomí, že Bůh je rodičem a přítelem nás všech - i neřádů. Mě - neřáda má neméně než Ježíšovu matku. Stejně jako jiného neřáda. Bůh se smilovává nad námi oběma.
(Do nebe ještě nemohu, ještě jsem nedorostl. Hitler také do nebe nesmí, ledaže by dorostl na úroveň Ježíšova učedníka - jako dorostl Šavel, obrátil se a stal se Pavlem.
Někteří obyvatelé Jericha, nadšení Ježíšem, vyprávěli jakého lumpa tam mají - Zachea. Víme, jak to dopadlo, Ježíš tomuto lumpovi pomohl k obrácení. A dobří lidé se z božího milosrdenství radovali.
Hodiny můžeme promýšlet slova „Otče náš“, nikdy nás to neomrzí.
Slova „Otče náš“ jsou osobním vyznáním, podle vlastní zkušenosti s Bohem.
Přidáme-li si k nim další verš (ale nikdy nezapomínejme na slova „Otče náš“), třeba: „který jsi na nebesích“, pak se těmito slovy necháme uklidnit (říkám si je při všelijakých starostech). Bůh vidí dál a hlouběji než my …
Zkratkou to přirovnám k vyprávění „O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém“. Kdo má takové přátele, vyhrává …
„Buď posvěceno tvé jméno.“ Bůh se nám zasvětil. Co vše nám to přineslo? Ledacos z toho už víme, dokážeme o tom vyprávět dětem a lidem, kteří se nás ptají.
Bůh si získal naše srdce, toužíme se mu zasvětit, jeho plánům se světem. Zve nás k velkému dobrodružství, k novým a dalším setkáním s dobrem.
Izraelité nevyslovuji JAHVE, místo toho říkají často „JMÉNO“, nebo jiný opis.
Slova „Buď posvěceno tvé jméno“ jsou prosbou. K posvěcování božího jména je třeba součinnosti Boha a člověka. Promýšlím, co dělá Bůh a co mám dělat já. Prosím Boha, aby to a to učinil, a prosím ho o pomoc k tomu, co mám a chci udělat já. Třeba tento den - jak chci oslavit Boží jméno, Boha.
„Přijď království tvé“. Kdo zná z Ježíšova vyučování, co boží království znamená, co obnáší, jaká dobra nám nabízí, ten ocení pravidla, podle kterých je království boží uspořádáno. Ježíš nás vyučuje jak uspořádat sebe a vztahy s druhými podle jeho pravidel. Hlásíme se k tomuto uspořádání a k těmto pravidlům (ta slova nám nejsou prohlášením, jsou srovnáváním si svých kroků s Ježíšem. (S ním můžeme dojít k dobrému manželství, rodičovství, občanství. S Ježíšem můžeme být Bohu něco platní …)
„Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“. Ta slova jsou vyjádřením touhy po božích plánech. Jsou osvobozující.
Pohanská modlitba se snaží pohnout s božstvem. Co vše lidé strkají Bohu pod nos, aby jim podepsal a dal jím na jejich plány razítko. Aby se na nebi řídili tím, co my na zemi vymyslíme.
Jak bychom dopadli, kdyby nám to Bůh splnil. Mnohé tragédie dějin nám ukazují vůli vládců, davu, většiny nebo menšiny.
V prostoru modlitby těchto slov máme boží plány hledat a poznávat. A dávat jim přednost před vlastními nápady. Trochu to opíšu: „Bože, to, co si přeješ, je to nejlepší. Vím o svém sklonu prosazovat si své a přehlížet tvou moudrost. Vím, že tvou vůli někdy neplním a často ji ani neznám. O ledasčem ani nevím, jak bych to měl dělat. Proto tě prosím, pomoz mi poznávat tvé plány (tvou moudrost, tvou vůli).“
Které případy z Bible bychom uvedli jako příklad neochoty s božími plány? (Jonáš, … )
Čím víc zkušeností s Bohem máme, čím víc jeho přejícnost a štědrost poznáváme, tím snadněji a ochotněji boží plány přijímáme.
„Náš denní chléb dej nám dnes“. O kultuře našich proseb mluvíváme často. (Bůh z nás nedělá žebráky, ale my jeho dary nebereme jako samozřejmost, proto o ně prosíme - s vědomím Ježíšových slov: „Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Mt 6,7-8
Čím většího množství božích obdarování si všímáme, tím více poznáváme, jak jsme bohatí, jakou přízeň a jakou štědrost nám Bůh prokazuje.
„Odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“
(Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.)“
Slova: „Odpusť nám hříchy“, jsou prosbou. ). Slova: „Jako jsme my odpustili každému, kdo se provinil proti nám“, jsou prohlášením. (Neměl bych je říkat - alespoň ne těmito slovy - dokud nemám některé viny a spory zpracované. Odpuštění je závažným procesem, podle pravidel stanovených Ježíšem.) Pokud nejsme smířeni, potřebuji promýšlet, zda a případně co ke smíření nebo k odpuštění mám udělat.
Slova: „Nevydej nás v pokušení“, jsou pro nepoučeného záhadou …
(Lze je opakovat, jestliže jim nerozumíme?)
Technika „Modlitba Páně“ je pro pokročilé - všemu neporozumíme ihned, ale bylo by škoda něčemu nerozumět, šidili bychom se.
Dětem říkáme: „Jak nás začne pobolívat zub, rychle k lékaři, jinak by se nám zkazil. Pan doktor by musel zub vytrhnout - zánět v těle je nebezpečný. Každou nemoc je nutné co nejdříve léčit.“
Neposlechne-li děcko, následuje trest. Recivilidista dostane trest větší. Trest má pachatele odradit od dalšího páchání zla. Může ho zachránit.
Ježíš učí své učedníky: „Bože, prosím tě, pomoz mi hledat příčiny chyb, abych se mohl obrátit, napravit, změnit se - abys mě na ně nemusel upozorňovat drastičtějším způsobem. “
K pochopení této prosby „nevydej nás v pokušení“, je třeba porozumět slovům (a událostem):
„Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s Mojžíšem Hospodin a chtěl ho usmrtit.“ (Ex 4,24
„Hospodin zatvrdil faraónovo srdce.“ (Ex 9,12
„Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina.“ (1 Sam 16,14
„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mt 26,41
„Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.“ (Lk 17,1
„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala…, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ (Lk 22,31-36
„Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.“ (Lk 22,3
„Nestáli o správné poznání Boha, proto je Bůh vydal.“ (Ř 1,28
„Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“ (Ga 6,1
„Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby …“ (1 Tim 6,9
„Nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti.“ (Žd 3,8
„Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: ,Vidíme´. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,41
Příčiny svých chyb máme hledat vytrvale a důrazně. „Hledejte a tlučte“ při hledání chyb(!), říká Ježíš v podobenstvích. To je velikou ctností.
„Vysvoboď nás od zlého“ - prosba o pomoc k rozlišování dobra od zla. Potřebuji rozlišit, co je nebezpečné, kde mi hrozí nebezpečí. Potřebuji rozpoznat boží moudrost a jeho varování typu: „nedotýkejte se drátů spadlých na zem, nelezte do klece s medvědy a nevstupujte na minové pole“.
Sem patří rozpoznání velkého zla číhání na druhé, pomluv a udávání v církvi (viz 1. poznámku pod čarou)
Bože, pomoz mi rozpoznat lidi, kteří mají dobrý čuch na blížící se nebezpečí (rasizmu, nesnášenlivosti …) a držet se jich.
Víte, jak se pozná Ježíšův učedník? Neví-li, ptá se!
Používat modlitbu Páně v osobní modlitbě jako mantru, jen jako modlitební formuli, je hřích proti Ježíšovu vyučování a jeho Duchu.
Modlit se podle Ježíšova návodu neznamená papouškovat slova kterým nerozumím. (Kvalitu nelze nahrazovat množstvím. To byly strašné návody: „10x se pomodlete Otčenáš“.)
Mohu se modlit podle Ježíšova návodu aniž bych řekl jediné slovo z „Otčenáše“.
Kontrolní otázka:
Která prosba je nejdůležitější? /7
-----------------------------------------------
Poznámky:
/1 Jedním ze současných příkladů úmyslné likvidace druhého je nevyřešené odvolání arcibiskupa Bezáka. Jak je možné, že církevní dopisy, ve kterých je někdo odvolán, nesplňují patřičná pravidla (kardinál Vlk kritizoval, že dokumenty nebyly podepsány odpovědnou osobou, atd.)? Takový přístup si nesmí dovolit ani starosta poslední vesničky. Nás, kteří jsme zažili mocenské praktiky totalitního režimu, takovýto stav v církvi velice znepokojuje. Církev je nemocná! I zespoda. V diktaturách (politických i církevních) jsou poddaní vedení ke špehování a udávání. I na Ježíše číhali. Pod rouškou střežení pokladu pravé víry byl Ježíš pomlouván: „Nedodržuje rituální čistotu, bourá naši svatou víru, je alkoholik, děvkař, je posedlý …“. To se stále opakuje. Ideologicky zmanipulovaní jsou ochotní udávat i své blízké.
/2 Je naše představa o Bohu alespoň na úrovni Abraháma?
Ten nám možná jedou řekne: „Člověče, proč jsi se tak primitivně modlil? Žil jsi o 4 tisíce let později než já a měl jsi - na rozdíl ode mne - maturitu“.
Víme, že Bůh nepotřebuje přemlouvat (jeho milosrdenství je nad všechno naše pomyšlení) nepotřebuje rádce a lobisty.
/3 Arnošt Lustig mně vyprávěl: „Moje máma byla krásná. Velice rád jsem se na ní díval. Když se modlila, byla ještě krásnější. To jsem na ní mohl oči nechat.“
Ježíšova tvář při setkání s Mojžíšem a Eliášem zářila. Učedníci viděli, jak setkávání Ježíše s Bohem poznamenávala …
/4 Bůh se nám věnuje, mluví s námi. Abychom mu porozuměli, potřebujeme jej poznávat.
Děti brzy pochopí, že rodiče o některé věci nemá smysl prosit. (Táta nepůjčí klukovi do lesa svou pistoli. Dokud nemá děcko řidičský průkaz, nepůjčí mu rodiče auto atd.)
Spisovatelé mě obohatili tím, co napsali o svém vnitřním životě a o svých názorech. Eli Wiesela jsem nikdy neviděl, ale z jeho knih jej znám víc než lidi, které často potkávám.
S kolegou Josefem Kordíkem jsme dlouholetí přátelé. Z knihy rozhovoru s ním (před Vánoci kniha vyjde) jsem se o Josefovi dozvěděl víc než co jsem tušil.
/5 Kdo se dobře u Ježíše učí, zbaví se velkých trápení, např. pozná, že Bůh neprodlévá … To my máme hledat, co máme udělat my (nebo ti, za které prosíme), jaké podmínky máme k obdarování vytvořit. Viz svatba v Káni. Pilný učedník se dozví proč Abrahám se Sárou nebo Zachariáš s Alžbětou dostali děti pozdě.
Máme vytrvale hledat co nám(!) chybí (ne přemlouvat a vyprošovat si od Boha milost)
Mám několik nožů. Devítiletý kamarád Jáchym je chtěl vidět. Jeden se mu obzvláště líbil: „Prosím tě, Václave, nemohl bych ho po tvé smrti zdědit?“ - „Dobrá.“
Po chvíli se znovu ozval: „Václave, prosím tě, mohl bych ten nůž dostat dřív než umřeš?“
- „Dobrá, až ti bude osmnáct, dostaneš ho.“
Jelikož je kluk rozvážný a nad míru slušný, bude schopný nůž dostat už v patnácti letech.
/6 Pomozme svým dětem a vnoučatům, aby v osobní modlitbě neodříkaly víc slov z Modlitby Páně než kolik dokáží zpracovat (na talíř si také bereme tolik jídla, kolik sníme, nenecháváme zbytky z úcty k jídlu a kuchaři).
/7 Lk 11,1
Abrahám mohl říci: „Nechť je pochválen Hospodin, že zakročí proti těm lumpům“.
Celý rozhovor je ukázkou modlitby – ta není žebráním, natož smlouváním, ale poznáváním Boha. Abrahám zápasil o představu Boha, modlitbu skončil uklidněn, že Hospodin není méně spravedlivý než on, Bůh by se nesnížil ke kolektivnímu trestu.
Takovéto hledání můžeme vést dny, někdy roky.
Máme hájit druhého (i Boha) před podezřením, které nás napadlo nebo před očerňující pomluvou. /1
Co z vyučovací lekce o Abrahámovi získáme my? /2
Některá setkáni s druhými nás poznamenávají (pozvedají nás nebo srážejí). /3
„Ježíši, nauč nás setkávat se s Bohem jako ty“, prosili učedníci.
„Když se modlíte, říkejte: „Otče náš …“
Ježíš podobenstvím o neodbytném příteli (a vytrvalé vdově) potvrzuje zkušenost Abraháma, že Boha není třeba přemlouvat.
Ta podobenství máme pečlivě promýšlet (s druhými, sami lehce uvízneme v zkostnatělých představách o modlitbě). /5
Mám mluvit o obsahu Modlitby Páně?
(Ve škole jsme se každý den učili něco nového, ale mluvíme-li v kostele o něčem novém, řada lidí se zlobí, jakoby to byl útok na ně.)
Nedávno byli v Letohradě naši chlapi. Potěšila mě otázka Josefa Šilhavíka: „Jaký je rozdíl mezi prosbou: „Buď vůle tvá“ a „Přijď tvé království?“
„Otče náš“ je určen pro pokročilé (apoštolové znali žalmy,biblické hymny a řadu krásných „dobrořečení“). Spíše než vlastní modlitbou je spíš návodem k setkávání s Bohem, osnovou o čem před Bohem (a s Bohem) uvažovat.
Na začátku nebo na konci knih bývá uveden obsah knihy, seznam kapitol. Obsah nás zve ke čtení, ke studiu, k promýšlení. Buď začneme studovat nebo knihu odložíme.
Modlíme-li se společně, nelze to udělat jinak, než že říkáme ten „obsah jednotlivých kapitol“. Kdo knihu zná, ví o čem je řeč. Naše myšlení je rychlejší než tok našich slov. Jako bychom říkali: „Už umím: Sčítat. Odčítat. Násobit, Dělit. Umocňovat. Umím trojčlenku. Vypočítat procenta …“ /6
Stručně k Modlitbě Páně:
(Podržím se širší verze Modlitby Páně z Matoušova evangelia. Náš překlad je zastaralý a nepřesný, ale mnoho lidí po přesnějším textu netouží).
„Pokaždé modlitbu začněte“, radí nám Ježíš, slovy: „Otče náš“ Pokaždé si připomínejte jaký je Bůh TÁTOUMÁMOU, PŘÍTELEM, ŽENICHEM …
S některými lidmi vzpomínáme na naše rodiče. Jsem rád, že pro ně naši něco znamenali ...
Pak vzpomínáme na jejich rodiče. Vyprávíme si, co pro nás udělali, co jsem s nimi zažili …
Je to jednoduché a krásné. Nikdy nás to neomrzí.
Přemýšlet o Bohu je ještě příjemnější. Krásu jeho přátelství a moudrosti můžeme poznávat víc a víc.
Druhým slovem: „nás“ jsme uváděni k vědomí, že Bůh je rodičem a přítelem nás všech - i neřádů. Mě - neřáda má neméně než Ježíšovu matku. Stejně jako jiného neřáda. Bůh se smilovává nad námi oběma.
(Do nebe ještě nemohu, ještě jsem nedorostl. Hitler také do nebe nesmí, ledaže by dorostl na úroveň Ježíšova učedníka - jako dorostl Šavel, obrátil se a stal se Pavlem.
Někteří obyvatelé Jericha, nadšení Ježíšem, vyprávěli jakého lumpa tam mají - Zachea. Víme, jak to dopadlo, Ježíš tomuto lumpovi pomohl k obrácení. A dobří lidé se z božího milosrdenství radovali.
Hodiny můžeme promýšlet slova „Otče náš“, nikdy nás to neomrzí.
Slova „Otče náš“ jsou osobním vyznáním, podle vlastní zkušenosti s Bohem.
Přidáme-li si k nim další verš (ale nikdy nezapomínejme na slova „Otče náš“), třeba: „který jsi na nebesích“, pak se těmito slovy necháme uklidnit (říkám si je při všelijakých starostech). Bůh vidí dál a hlouběji než my …
Zkratkou to přirovnám k vyprávění „O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém“. Kdo má takové přátele, vyhrává …
„Buď posvěceno tvé jméno.“ Bůh se nám zasvětil. Co vše nám to přineslo? Ledacos z toho už víme, dokážeme o tom vyprávět dětem a lidem, kteří se nás ptají.
Bůh si získal naše srdce, toužíme se mu zasvětit, jeho plánům se světem. Zve nás k velkému dobrodružství, k novým a dalším setkáním s dobrem.
Izraelité nevyslovuji JAHVE, místo toho říkají často „JMÉNO“, nebo jiný opis.
Slova „Buď posvěceno tvé jméno“ jsou prosbou. K posvěcování božího jména je třeba součinnosti Boha a člověka. Promýšlím, co dělá Bůh a co mám dělat já. Prosím Boha, aby to a to učinil, a prosím ho o pomoc k tomu, co mám a chci udělat já. Třeba tento den - jak chci oslavit Boží jméno, Boha.
„Přijď království tvé“. Kdo zná z Ježíšova vyučování, co boží království znamená, co obnáší, jaká dobra nám nabízí, ten ocení pravidla, podle kterých je království boží uspořádáno. Ježíš nás vyučuje jak uspořádat sebe a vztahy s druhými podle jeho pravidel. Hlásíme se k tomuto uspořádání a k těmto pravidlům (ta slova nám nejsou prohlášením, jsou srovnáváním si svých kroků s Ježíšem. (S ním můžeme dojít k dobrému manželství, rodičovství, občanství. S Ježíšem můžeme být Bohu něco platní …)
„Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi“. Ta slova jsou vyjádřením touhy po božích plánech. Jsou osvobozující.
Pohanská modlitba se snaží pohnout s božstvem. Co vše lidé strkají Bohu pod nos, aby jim podepsal a dal jím na jejich plány razítko. Aby se na nebi řídili tím, co my na zemi vymyslíme.
Jak bychom dopadli, kdyby nám to Bůh splnil. Mnohé tragédie dějin nám ukazují vůli vládců, davu, většiny nebo menšiny.
V prostoru modlitby těchto slov máme boží plány hledat a poznávat. A dávat jim přednost před vlastními nápady. Trochu to opíšu: „Bože, to, co si přeješ, je to nejlepší. Vím o svém sklonu prosazovat si své a přehlížet tvou moudrost. Vím, že tvou vůli někdy neplním a často ji ani neznám. O ledasčem ani nevím, jak bych to měl dělat. Proto tě prosím, pomoz mi poznávat tvé plány (tvou moudrost, tvou vůli).“
Které případy z Bible bychom uvedli jako příklad neochoty s božími plány? (Jonáš, … )
Čím víc zkušeností s Bohem máme, čím víc jeho přejícnost a štědrost poznáváme, tím snadněji a ochotněji boží plány přijímáme.
„Náš denní chléb dej nám dnes“. O kultuře našich proseb mluvíváme často. (Bůh z nás nedělá žebráky, ale my jeho dary nebereme jako samozřejmost, proto o ně prosíme - s vědomím Ježíšových slov: „Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte.“ (Mt 6,7-8
)
Čím většího množství božích obdarování si všímáme, tím více poznáváme, jak jsme bohatí, jakou přízeň a jakou štědrost nám Bůh prokazuje.
„Odpusť nám naše viny, jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám.“
(Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.)“
Slova: „Odpusť nám hříchy“, jsou prosbou. ). Slova: „Jako jsme my odpustili každému, kdo se provinil proti nám“, jsou prohlášením. (Neměl bych je říkat - alespoň ne těmito slovy - dokud nemám některé viny a spory zpracované. Odpuštění je závažným procesem, podle pravidel stanovených Ježíšem.) Pokud nejsme smířeni, potřebuji promýšlet, zda a případně co ke smíření nebo k odpuštění mám udělat.
Slova: „Nevydej nás v pokušení“, jsou pro nepoučeného záhadou …
(Lze je opakovat, jestliže jim nerozumíme?)
Technika „Modlitba Páně“ je pro pokročilé - všemu neporozumíme ihned, ale bylo by škoda něčemu nerozumět, šidili bychom se.
Dětem říkáme: „Jak nás začne pobolívat zub, rychle k lékaři, jinak by se nám zkazil. Pan doktor by musel zub vytrhnout - zánět v těle je nebezpečný. Každou nemoc je nutné co nejdříve léčit.“
Neposlechne-li děcko, následuje trest. Recivilidista dostane trest větší. Trest má pachatele odradit od dalšího páchání zla. Může ho zachránit.
Ježíš učí své učedníky: „Bože, prosím tě, pomoz mi hledat příčiny chyb, abych se mohl obrátit, napravit, změnit se - abys mě na ně nemusel upozorňovat drastičtějším způsobem. “
K pochopení této prosby „nevydej nás v pokušení“, je třeba porozumět slovům (a událostem):
„Když se na cestě chystali nocovat, střetl se s Mojžíšem Hospodin a chtěl ho usmrtit.“ (Ex 4,24
)
„Hospodin zatvrdil faraónovo srdce.“ (Ex 9,12
) (Abychom ten výraz
nepřehlédli, je znovu uveden v Ex 10,20.27
; Ex 11,10
; Ex 13,15
; Ex 14,8
)
„Duch Hospodinův odstoupil od Saula a přepadal ho zlý duch od Hospodina.“ (1 Sam 16,14
)
„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ (Mt 26,41
)
„Není možné, aby nepřišla pokušení; běda však tomu, skrze koho přicházejí.“ (Lk 17,1
)
„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala…, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.“ (Lk 22,31-36
)
„Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.“ (Lk 22,3
)
„Nestáli o správné poznání Boha, proto je Bůh vydal.“ (Ř 1,28
)
„Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“ (Ga 6,1
)
„Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby …“ (1 Tim 6,9
)
„Nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti.“ (Žd 3,8
)
„Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: ,Vidíme´. A tak zůstáváte v hříchu.“ (J 9,41
)
Příčiny svých chyb máme hledat vytrvale a důrazně. „Hledejte a tlučte“ při hledání chyb(!), říká Ježíš v podobenstvích. To je velikou ctností.
„Vysvoboď nás od zlého“ - prosba o pomoc k rozlišování dobra od zla. Potřebuji rozlišit, co je nebezpečné, kde mi hrozí nebezpečí. Potřebuji rozpoznat boží moudrost a jeho varování typu: „nedotýkejte se drátů spadlých na zem, nelezte do klece s medvědy a nevstupujte na minové pole“.
Sem patří rozpoznání velkého zla číhání na druhé, pomluv a udávání v církvi (viz 1. poznámku pod čarou)
Bože, pomoz mi rozpoznat lidi, kteří mají dobrý čuch na blížící se nebezpečí (rasizmu, nesnášenlivosti …) a držet se jich.
Víte, jak se pozná Ježíšův učedník? Neví-li, ptá se!
Používat modlitbu Páně v osobní modlitbě jako mantru, jen jako modlitební formuli, je hřích proti Ježíšovu vyučování a jeho Duchu.
Modlit se podle Ježíšova návodu neznamená papouškovat slova kterým nerozumím. (Kvalitu nelze nahrazovat množstvím. To byly strašné návody: „10x se pomodlete Otčenáš“.)
Mohu se modlit podle Ježíšova návodu aniž bych řekl jediné slovo z „Otčenáše“.
Kontrolní otázka:
Která prosba je nejdůležitější? /7
-----------------------------------------------
Poznámky:
/1 Jedním ze současných příkladů úmyslné likvidace druhého je nevyřešené odvolání arcibiskupa Bezáka. Jak je možné, že církevní dopisy, ve kterých je někdo odvolán, nesplňují patřičná pravidla (kardinál Vlk kritizoval, že dokumenty nebyly podepsány odpovědnou osobou, atd.)? Takový přístup si nesmí dovolit ani starosta poslední vesničky. Nás, kteří jsme zažili mocenské praktiky totalitního režimu, takovýto stav v církvi velice znepokojuje. Církev je nemocná! I zespoda. V diktaturách (politických i církevních) jsou poddaní vedení ke špehování a udávání. I na Ježíše číhali. Pod rouškou střežení pokladu pravé víry byl Ježíš pomlouván: „Nedodržuje rituální čistotu, bourá naši svatou víru, je alkoholik, děvkař, je posedlý …“. To se stále opakuje. Ideologicky zmanipulovaní jsou ochotní udávat i své blízké.
/2 Je naše představa o Bohu alespoň na úrovni Abraháma?
Ten nám možná jedou řekne: „Člověče, proč jsi se tak primitivně modlil? Žil jsi o 4 tisíce let později než já a měl jsi - na rozdíl ode mne - maturitu“.
Víme, že Bůh nepotřebuje přemlouvat (jeho milosrdenství je nad všechno naše pomyšlení) nepotřebuje rádce a lobisty.
/3 Arnošt Lustig mně vyprávěl: „Moje máma byla krásná. Velice rád jsem se na ní díval. Když se modlila, byla ještě krásnější. To jsem na ní mohl oči nechat.“
Ježíšova tvář při setkání s Mojžíšem a Eliášem zářila. Učedníci viděli, jak setkávání Ježíše s Bohem poznamenávala …
/4 Bůh se nám věnuje, mluví s námi. Abychom mu porozuměli, potřebujeme jej poznávat.
Děti brzy pochopí, že rodiče o některé věci nemá smysl prosit. (Táta nepůjčí klukovi do lesa svou pistoli. Dokud nemá děcko řidičský průkaz, nepůjčí mu rodiče auto atd.)
Spisovatelé mě obohatili tím, co napsali o svém vnitřním životě a o svých názorech. Eli Wiesela jsem nikdy neviděl, ale z jeho knih jej znám víc než lidi, které často potkávám.
S kolegou Josefem Kordíkem jsme dlouholetí přátelé. Z knihy rozhovoru s ním (před Vánoci kniha vyjde) jsem se o Josefovi dozvěděl víc než co jsem tušil.
/5 Kdo se dobře u Ježíše učí, zbaví se velkých trápení, např. pozná, že Bůh neprodlévá … To my máme hledat, co máme udělat my (nebo ti, za které prosíme), jaké podmínky máme k obdarování vytvořit. Viz svatba v Káni. Pilný učedník se dozví proč Abrahám se Sárou nebo Zachariáš s Alžbětou dostali děti pozdě.
Máme vytrvale hledat co nám(!) chybí (ne přemlouvat a vyprošovat si od Boha milost)
Mám několik nožů. Devítiletý kamarád Jáchym je chtěl vidět. Jeden se mu obzvláště líbil: „Prosím tě, Václave, nemohl bych ho po tvé smrti zdědit?“ - „Dobrá.“
Po chvíli se znovu ozval: „Václave, prosím tě, mohl bych ten nůž dostat dřív než umřeš?“
- „Dobrá, až ti bude osmnáct, dostaneš ho.“
Jelikož je kluk rozvážný a nad míru slušný, bude schopný nůž dostat už v patnácti letech.
/6 Pomozme svým dětem a vnoučatům, aby v osobní modlitbě neodříkaly víc slov z Modlitby Páně než kolik dokáží zpracovat (na talíř si také bereme tolik jídla, kolik sníme, nenecháváme zbytky z úcty k jídlu a kuchaři).
/7 Lk 11,1
- konec verše.