13. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 9,51-62 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,16b.19-21
Datum: 26. 6. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 9,51-62 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,16b.19-21
; Gal 5,1.13-18
; Lk 9,51-62
Datum: 26. 6. 2016
Elizeus velice toužil být učedníkem Eliáše a mnoho pro to
udělal.
Příběhy Eliáše a Elizea (Elíši) Ježíš s učedníky probíral, aby porozuměli, co učednictví u Ježíše obnáší. /1
Ježíšův učedník přijal Ježíšovu svobodu (dcer a synů božích), říká dnešní druhé čtení. /2
„Máme vypálit tu kacířskou vesnici nebeským napalmem?“
„Nevíte jakého ducha jste“ (uvádějí některé rukopisy), kdo s vámi hýbe! „Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit!“
Prosím Ježíše, aby mě upozornil na to, co dělám špatně. /3
Ježíš některým zájemcům o učednictví jejich záměr rozmlouval.
Ta slova stojí za zvážení. /4
Kdo podporuje rodinné vztahy víc než Ježíš?
Co Ježíš pokládá za zbytečné, co nás zdržuje od práce pro boží království?
K orbě: v Izraeli Ježíšovy doby měl každý, až na malé výjimky, kus zemědělské půdy, která jej živila. Ježíš uměl orat. Tato práce je dost namáhavá, potřebuje fortel a pečlivost. /5
Co dělám pro církev?
Boží království má také přicházet ve mně a skrze mě.
Jak přichází boží království do mé rodiny? Co dělám pro boží království ve farnosti?
Kdo jsou pro Ježíše „mrtví“?
Izraelité se už dávno rozhodli: „Nebudeme se věnovat stavbám, ale stavitelům.“ /6
Stavitelé budoucnosti jsou děti. Izraelští rodiče se věnují dětem, učí je moudrosti boží (jedním z příkladů je modlitba „Slyš, Izraeli“).
Ježíš se nevěnoval dětem (nesuploval rodiče), ale věnoval se dospělým (učedníkům).
My vzděláváme děti a jejich vyučování často končí, když přestanou chodit na náboženství.
Kolik dospělých se nábožensky vzdělává? /7
Dětem přejeme vyšší vzdělání než máme my.
Naše generace neměla motiv ke studiu cizích jazyků. Dnešní děti umí naštěstí více cizích jazyků než my. Zdalipak se také domluví s Bohem? Vidí na nás, že je to důležité?
Nedávno děti z 3. tříd přijaly pozvání ke Stolu Páně. Ne všichni na bohoslužbu o nedělích přicházejí.
Děláme si starost, jak to bude po prázdninách? Kde jsou děti z minulých ročníků?
Nejvíce záleží na jejich rodičích a na nás dospělých zda na nás děti vidí, jak si Večeře Páně ceníme.
Potřebujeme si k tomu zase něco říci – to se týká učednictví.
Apoštolové měli nejlepšího Učitele a nejlepší přípravu k „prvnímu svatému přijímání“, ale kolik z té krásy Poslední večeře Páně napoprvé pochopili? I oni až časem čím dál víc té slavnosti rozuměli. Ježíš s tím počítá, proto řekl: „To čiňte na mou památku.“
Po vzoru apoštolů se snažíme čím dál víc rozumět významu Ježíšovy slavnosti, víc a víc se snažíme nořit do velikosti a hloubky Ježíšova přátelství.
(Učedník , touží přibližovat se úrovni Mistra. Elizeus se snažil dosáhnout úrovně svého mistra Eliáše.)
Doma a v kostele se učíme kultuře dobrořečení (apoštolové jí prošli ve svých rodinách).
Opakoval jsem dětem, jak se snažíme všímat si co dobrého nás každý den potkává a objevovat dárce. Všímáme si jak jsme bohatí … I děti říkaly, že některé děti všechno bohatství, kterým jsou obklopeny, berou jako samozřejmost. Mluvili jsme o ledovcích – nad hladinou vidíme jen asi desetinu z jejich celkové výšky. Říkal jsem dětem, pozorný člověk vidí jen malou část z toho, co dostáváme od lidí a od Boha – je to jako s tím ledovcem … /8
Ustrnuli jsme u našeho pojetí Ježíšovy oběti.
O narozeninách neslavíme jen to, že nás maminka porodila. Čím jsme starší, tím více si ceníme maminčiny obětavosti, lásky a péče v těhotenství a pak po celý její život.
Ježíš při posledních Velikonocích věděl, co ho čeká. Do velikonočního dobrořečení nad chlebem a vínem vložil všechno žasnutí nad krásou života, vděčnost za přátelství Otce i jeho přátel.
Mrzí mě, že naše slova při Večeři Páně nad chlebem a vínem splývají dohromady. Říkáme v jednom tahu: Ježíš při večeři vzdal díky (Otci), lámal, dával svým učedníkům a řekl: „Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává“.
Nad kalichem zrovna tak.
Ale Ježíš dodneška při své Hostině mluví k dvěma adresátům: k Otci a pak k nám.
Vnímejme to, nespěchejme, prožijme to! Pak se budeme měnit …
Myslím si, že je to tím, jak o mši mluvíme pouze o oběti. (Oběť je hrozivým rituálem.) /9
Ale Večeře Páně je krásnou a bohatou slavností dobrořečení (svatbu, křtiny, všechny ostatní svátosti slavíme).
(Samozřejmě, že se na slavnosti pečlivě připravujeme; k modlitbě, i ke společnému stolu přicházíme patřičně ustrojeni). Jsme hrdí na svou kulturu setkávání a slavení (nejen na kulturu práce).
Naše teta v 46 letech umřela na rakovinu. Jen já jsem o Vánocích před její smrti věděl, že jsou poslední …
Ježíš rád slavil. Velikonoce jsou pro Izraelity největší slavností božího slitování a nové svobody.
Ježíš se těšil k Otci, ale věděl, že jeho pozemská blízkost je pro apoštoly velikým darem. Co všechno krásného Ježíš s učedníky prožil …
Zkusme si sami v soukromí promyslet, s jakými pocity asi Ježíš slavil ...
A co vše do své modlitby nad chlebem a pak nad vínem asi vložil ….
Máme jedinečnou možnost se k této jeho modlitbě přidávat a s ním dobrořečit Bohu.
Navíc víme, že se této modlitby můžeme účastnit v neuvěřitelném postavení nevěsty ...
(To je větší slavnost než vyznamenávání zasloužilých osobností ve Vladislavském sále Pražského hradu, větší než naše svatba.)
Kdo tuto krásu objevil, nenudí se a není roztržitý. Přišel s vděčností poděkovat za své postavení před Bohem. Přišel s vděčností poděkovat za bohatství minulých dní. Od Boha přijal pozvání slavit.
Příprava je důležitá. Každý den se učíme dobrořečit. A ke společnému dobrořečení se připravujeme už doma před bohoslužbou; před dětmi nebo partnerem říkáme, za co jdeme děkovat.
Poděkování je naší pozorností vůči všem pozornostem, které jsme dostali (od Boha i od lidí).
Při modlitbě přípravy nad chlebem a vínem k těmto darům přidáváme svou vděčnost. Co jiného Bohu přinést? Chléb a víno jsme nepřinesli Bohu (ale pro sebe).
(Při zvláštních slavnostech to výrazně vyniká, při svatbě děkujeme za bohatství od rodičů …, při pohřbu za bohatství, které jsme dostali od zesnulého. Tak je bohoslužba propojena s naším životem, nemusí být nesrozumitelným obřadem.)
Říkáme, že láska bolí. Nemám děti, ale někdy mě bolí srdce z vlastní nemohoucnosti druhým sdělit, jak je mám rád. Vy, rodiče to znáte asi mnohem více.
Ježíš byl Mistr slova a života, ale učedníci byli teprve na začátku, bránili se, byli zaujatí a zabednění vůči velikosti Ježíšova přátelství – myslím si, že Ježíš bolest určitého míjení se se svými přáteli prožíval. (Ne tragicky a bolestínsky, ale plakal i na hřbitově u Lazarova hrobu, nad Jeruzalémem …)
Nespěchejme při Ježíšově děkování Otci nad chlebem a vínem, prožijme souznění s Ježíšem při této vrcholné modlitbě …
Až pak se nechme unášet Ježíšovou závratnou láskou k nám, láskou manželskou.
(To je jen nedostatečný obraz lásky „na život a na smrt“ a “až za hrob“. To, co zatím z Ježíšova přátelství umíme zachytit, je mnohem menší kousek než jaký vidíme u ledovce v moři.)
Rodiče jsou prvními a nenahraditelnými anděly (posly) od Boha.
Rodiče první uvádí děti do života (i do života s Bohem). /10
--------------------------------------
Poznámky:
/1 I my jsme se už něco naučili:
Proč Eliáše ukryla pohanka a ne Izraelité.
Má smysl se přátelit s králem? Jsou pro to nějaká pravidla?
Jak se bránit zlu? Jaká obrana je dovolena a jakou máme výbavu?
Ne každý obřezaný vejde do božího království.
Žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského. (Mt 7,13n
Co má učedník Ježíšův na práci? (Nestačí: „Spas svou duši.“)
Koho smí uzdravit? (Lk 4,13-20
Víme o své alergii na proroky a Ježíše, kdybychom se s nimi setkali, propukla by v nás nesnášenlivost vůči tomu, co by říkali. Víme o svém sklonu pronásledovat „jinak věřící“. Prosíme Boha o léčení.
/2 Zbožní pohané trnou o přízeň svých božstev. Mnoho naších současníků je otrokem peněz, přízně mocných, slávy, módy, různých trendů …
Netrneme, zda nás má Bůh rád, neschneme strachy, zda podáváme dostatečný výkon.
/3 K tomu nestačí zpytování svědomí, co dělám špatně nebo co jsem opomněl. Učednici si mysleli, že budou pochváleni za nápad zničit Samaritány. Ježíš má jiné hodnocení než my. Nelíbí se mu vše, co já pokládám za dobré. Šavel pronásledoval Ježíšovy učedníky a měl to za ctnost.
/4 Příliš lacino křtíme. Před sto lety jsme skoro automaticky křtili téměř všechny děti. U mnoha takto pokřtěných se pak ukázalo, jak je jejich křesťanství slabounké. Nebyli jsme schopni zamezit nacistickému a komunistickému násilí …
/5 Pluh (i předchůdce pluhu) bylo nutné tlačit do země, oráč musel mít určitou hmotnost, kdyby neměl brázdy pečlivě vyorané jednu u druhé, šidil by se na výnosu. Kdyby nedával pozor a najel na velký kámen v zemi, pluh by si polámal. Při orání je tedy třeba velké soustředěnosti, žádného koukání okolo.
/6 Opravujeme kostely, které nutně nepotřebujeme, pořizujeme další zvony, rozmnožujeme svatovítský poklad a další umělecké předměty, „aby po nás něco zůstalo“. Tiskneme parádní a drahé Bible, z kterých nikdo nečte a neučí se z nich.
/7 80% doktorátů v naší církvi je z církevního práva, biblistů je málo.
/8 Prvním stupněm našeho dobrořečení je poznávání toho, co dobrého dostáváme od Boha a od lidí. (Tak je to i s dětmi, které ještě nerozumí mateřštině a vnímají dobro skrze jídlo a příjemné pocity poskytované jim rodiči).
Druhý stupeň našeho setkávání s obrovským množstvím dobra k nám přichází skrze slova (mnoho našeho celoživotního vzdělávání přichází skrze informace).
Velice si ceníme, že s námi Bůh mluví a učí nás přemýšlet.
To je druhý stupeň našeho dobrořečení. Jsme Bohu vděční jak o nás a o sobě mluví.
Dobrořečíme mu za jeho moudrost (nejen po přečtení biblické lekce při bohoslužbě) …
Třetí stupeň setkávání s Bohem je skrze krásu a slavnosti. Ne úplně každý umí vnímat krásu přírody, poezií, hudbu … Ne každý umí objevit tato nesmírná bohatství jako osobní dar.
Večeře Páně je největším a nejkrásnějším obřadem v dějinách lidstva. Nejhlubším rituálem.
(Jinak rozumí slavení narozenin dvouleté dítě, v jiné míře dvacetiletý mladík a jinak osmdesátiletá babička uprostřed milujícího rodu.)
Ježíšova hostina si zasluhuje velikou péči.
/9 K oběti třeba dodržení mnoha závažných kroků: rituální čistoty, omývání, prohlížení obětního nože, aby nebyl bez zubů, patřičné ustrojení, dodržení mnoha předpisů a pravidel … jinak by oběť nebyla přijata.
Tak to bylo i se sloužením mše. „Noční můrou“ kněží bylo, „zda byla svátost platně udělena“.
Přísně se dbalo na vyslovení všech slov přesně za sebou (jakoby to byl „pin“) a všech gest – aby se „kouzlo povedlo“, atd. Na správné konání někdy přísně dohlížel dokonce ceremoniář. (V ustrojení celebranta z mnoha rituálních částí oblečení nesmělo nic chybět. Sloužit mši bez „manipulu“ bylo lehkým hříchem, kdyby si kněz nevzal pod ornát štólu, dopustil by se těžkého hříchu, atd. (O knězi se mluvilo jako o mystagogovi).
/10 Víte, že řada dětí se těší až nebudou muset chodit do kostela?
Kdo objevuje krásu Ježíšovy slavnosti, prošlapává dětem cestu. (Tou cestou půjdou sami, nemůžeme je věčně nosit v náruči.)
Příběhy Eliáše a Elizea (Elíši) Ježíš s učedníky probíral, aby porozuměli, co učednictví u Ježíše obnáší. /1
Ježíšův učedník přijal Ježíšovu svobodu (dcer a synů božích), říká dnešní druhé čtení. /2
„Máme vypálit tu kacířskou vesnici nebeským napalmem?“
„Nevíte jakého ducha jste“ (uvádějí některé rukopisy), kdo s vámi hýbe! „Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit!“
Prosím Ježíše, aby mě upozornil na to, co dělám špatně. /3
Ježíš některým zájemcům o učednictví jejich záměr rozmlouval.
Ta slova stojí za zvážení. /4
Kdo podporuje rodinné vztahy víc než Ježíš?
Co Ježíš pokládá za zbytečné, co nás zdržuje od práce pro boží království?
K orbě: v Izraeli Ježíšovy doby měl každý, až na malé výjimky, kus zemědělské půdy, která jej živila. Ježíš uměl orat. Tato práce je dost namáhavá, potřebuje fortel a pečlivost. /5
Co dělám pro církev?
Boží království má také přicházet ve mně a skrze mě.
Jak přichází boží království do mé rodiny? Co dělám pro boží království ve farnosti?
Kdo jsou pro Ježíše „mrtví“?
Izraelité se už dávno rozhodli: „Nebudeme se věnovat stavbám, ale stavitelům.“ /6
Stavitelé budoucnosti jsou děti. Izraelští rodiče se věnují dětem, učí je moudrosti boží (jedním z příkladů je modlitba „Slyš, Izraeli“).
Ježíš se nevěnoval dětem (nesuploval rodiče), ale věnoval se dospělým (učedníkům).
My vzděláváme děti a jejich vyučování často končí, když přestanou chodit na náboženství.
Kolik dospělých se nábožensky vzdělává? /7
Dětem přejeme vyšší vzdělání než máme my.
Naše generace neměla motiv ke studiu cizích jazyků. Dnešní děti umí naštěstí více cizích jazyků než my. Zdalipak se také domluví s Bohem? Vidí na nás, že je to důležité?
Nedávno děti z 3. tříd přijaly pozvání ke Stolu Páně. Ne všichni na bohoslužbu o nedělích přicházejí.
Děláme si starost, jak to bude po prázdninách? Kde jsou děti z minulých ročníků?
Nejvíce záleží na jejich rodičích a na nás dospělých zda na nás děti vidí, jak si Večeře Páně ceníme.
Potřebujeme si k tomu zase něco říci – to se týká učednictví.
Apoštolové měli nejlepšího Učitele a nejlepší přípravu k „prvnímu svatému přijímání“, ale kolik z té krásy Poslední večeře Páně napoprvé pochopili? I oni až časem čím dál víc té slavnosti rozuměli. Ježíš s tím počítá, proto řekl: „To čiňte na mou památku.“
Po vzoru apoštolů se snažíme čím dál víc rozumět významu Ježíšovy slavnosti, víc a víc se snažíme nořit do velikosti a hloubky Ježíšova přátelství.
(Učedník , touží přibližovat se úrovni Mistra. Elizeus se snažil dosáhnout úrovně svého mistra Eliáše.)
Doma a v kostele se učíme kultuře dobrořečení (apoštolové jí prošli ve svých rodinách).
Opakoval jsem dětem, jak se snažíme všímat si co dobrého nás každý den potkává a objevovat dárce. Všímáme si jak jsme bohatí … I děti říkaly, že některé děti všechno bohatství, kterým jsou obklopeny, berou jako samozřejmost. Mluvili jsme o ledovcích – nad hladinou vidíme jen asi desetinu z jejich celkové výšky. Říkal jsem dětem, pozorný člověk vidí jen malou část z toho, co dostáváme od lidí a od Boha – je to jako s tím ledovcem … /8
Ustrnuli jsme u našeho pojetí Ježíšovy oběti.
O narozeninách neslavíme jen to, že nás maminka porodila. Čím jsme starší, tím více si ceníme maminčiny obětavosti, lásky a péče v těhotenství a pak po celý její život.
Ježíš při posledních Velikonocích věděl, co ho čeká. Do velikonočního dobrořečení nad chlebem a vínem vložil všechno žasnutí nad krásou života, vděčnost za přátelství Otce i jeho přátel.
Mrzí mě, že naše slova při Večeři Páně nad chlebem a vínem splývají dohromady. Říkáme v jednom tahu: Ježíš při večeři vzdal díky (Otci), lámal, dával svým učedníkům a řekl: „Vezměte a jezte z toho všichni: toto je moje tělo, které se za vás vydává“.
Nad kalichem zrovna tak.
Ale Ježíš dodneška při své Hostině mluví k dvěma adresátům: k Otci a pak k nám.
Vnímejme to, nespěchejme, prožijme to! Pak se budeme měnit …
Myslím si, že je to tím, jak o mši mluvíme pouze o oběti. (Oběť je hrozivým rituálem.) /9
Ale Večeře Páně je krásnou a bohatou slavností dobrořečení (svatbu, křtiny, všechny ostatní svátosti slavíme).
(Samozřejmě, že se na slavnosti pečlivě připravujeme; k modlitbě, i ke společnému stolu přicházíme patřičně ustrojeni). Jsme hrdí na svou kulturu setkávání a slavení (nejen na kulturu práce).
Naše teta v 46 letech umřela na rakovinu. Jen já jsem o Vánocích před její smrti věděl, že jsou poslední …
Ježíš rád slavil. Velikonoce jsou pro Izraelity největší slavností božího slitování a nové svobody.
Ježíš se těšil k Otci, ale věděl, že jeho pozemská blízkost je pro apoštoly velikým darem. Co všechno krásného Ježíš s učedníky prožil …
Zkusme si sami v soukromí promyslet, s jakými pocity asi Ježíš slavil ...
A co vše do své modlitby nad chlebem a pak nad vínem asi vložil ….
Máme jedinečnou možnost se k této jeho modlitbě přidávat a s ním dobrořečit Bohu.
Navíc víme, že se této modlitby můžeme účastnit v neuvěřitelném postavení nevěsty ...
(To je větší slavnost než vyznamenávání zasloužilých osobností ve Vladislavském sále Pražského hradu, větší než naše svatba.)
Kdo tuto krásu objevil, nenudí se a není roztržitý. Přišel s vděčností poděkovat za své postavení před Bohem. Přišel s vděčností poděkovat za bohatství minulých dní. Od Boha přijal pozvání slavit.
Příprava je důležitá. Každý den se učíme dobrořečit. A ke společnému dobrořečení se připravujeme už doma před bohoslužbou; před dětmi nebo partnerem říkáme, za co jdeme děkovat.
Poděkování je naší pozorností vůči všem pozornostem, které jsme dostali (od Boha i od lidí).
Při modlitbě přípravy nad chlebem a vínem k těmto darům přidáváme svou vděčnost. Co jiného Bohu přinést? Chléb a víno jsme nepřinesli Bohu (ale pro sebe).
(Při zvláštních slavnostech to výrazně vyniká, při svatbě děkujeme za bohatství od rodičů …, při pohřbu za bohatství, které jsme dostali od zesnulého. Tak je bohoslužba propojena s naším životem, nemusí být nesrozumitelným obřadem.)
Říkáme, že láska bolí. Nemám děti, ale někdy mě bolí srdce z vlastní nemohoucnosti druhým sdělit, jak je mám rád. Vy, rodiče to znáte asi mnohem více.
Ježíš byl Mistr slova a života, ale učedníci byli teprve na začátku, bránili se, byli zaujatí a zabednění vůči velikosti Ježíšova přátelství – myslím si, že Ježíš bolest určitého míjení se se svými přáteli prožíval. (Ne tragicky a bolestínsky, ale plakal i na hřbitově u Lazarova hrobu, nad Jeruzalémem …)
Nespěchejme při Ježíšově děkování Otci nad chlebem a vínem, prožijme souznění s Ježíšem při této vrcholné modlitbě …
Až pak se nechme unášet Ježíšovou závratnou láskou k nám, láskou manželskou.
(To je jen nedostatečný obraz lásky „na život a na smrt“ a “až za hrob“. To, co zatím z Ježíšova přátelství umíme zachytit, je mnohem menší kousek než jaký vidíme u ledovce v moři.)
Rodiče jsou prvními a nenahraditelnými anděly (posly) od Boha.
Rodiče první uvádí děti do života (i do života s Bohem). /10
--------------------------------------
Poznámky:
/1 I my jsme se už něco naučili:
Proč Eliáše ukryla pohanka a ne Izraelité.
Má smysl se přátelit s králem? Jsou pro to nějaká pravidla?
Jak se bránit zlu? Jaká obrana je dovolena a jakou máme výbavu?
Ne každý obřezaný vejde do božího království.
Žádný prorok není vítán ve své vlasti.
Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského. (Mt 7,13n
)
Co má učedník Ježíšův na práci? (Nestačí: „Spas svou duši.“)
Koho smí uzdravit? (Lk 4,13-20
)
Víme o své alergii na proroky a Ježíše, kdybychom se s nimi setkali, propukla by v nás nesnášenlivost vůči tomu, co by říkali. Víme o svém sklonu pronásledovat „jinak věřící“. Prosíme Boha o léčení.
/2 Zbožní pohané trnou o přízeň svých božstev. Mnoho naších současníků je otrokem peněz, přízně mocných, slávy, módy, různých trendů …
Netrneme, zda nás má Bůh rád, neschneme strachy, zda podáváme dostatečný výkon.
/3 K tomu nestačí zpytování svědomí, co dělám špatně nebo co jsem opomněl. Učednici si mysleli, že budou pochváleni za nápad zničit Samaritány. Ježíš má jiné hodnocení než my. Nelíbí se mu vše, co já pokládám za dobré. Šavel pronásledoval Ježíšovy učedníky a měl to za ctnost.
/4 Příliš lacino křtíme. Před sto lety jsme skoro automaticky křtili téměř všechny děti. U mnoha takto pokřtěných se pak ukázalo, jak je jejich křesťanství slabounké. Nebyli jsme schopni zamezit nacistickému a komunistickému násilí …
/5 Pluh (i předchůdce pluhu) bylo nutné tlačit do země, oráč musel mít určitou hmotnost, kdyby neměl brázdy pečlivě vyorané jednu u druhé, šidil by se na výnosu. Kdyby nedával pozor a najel na velký kámen v zemi, pluh by si polámal. Při orání je tedy třeba velké soustředěnosti, žádného koukání okolo.
/6 Opravujeme kostely, které nutně nepotřebujeme, pořizujeme další zvony, rozmnožujeme svatovítský poklad a další umělecké předměty, „aby po nás něco zůstalo“. Tiskneme parádní a drahé Bible, z kterých nikdo nečte a neučí se z nich.
/7 80% doktorátů v naší církvi je z církevního práva, biblistů je málo.
/8 Prvním stupněm našeho dobrořečení je poznávání toho, co dobrého dostáváme od Boha a od lidí. (Tak je to i s dětmi, které ještě nerozumí mateřštině a vnímají dobro skrze jídlo a příjemné pocity poskytované jim rodiči).
Druhý stupeň našeho setkávání s obrovským množstvím dobra k nám přichází skrze slova (mnoho našeho celoživotního vzdělávání přichází skrze informace).
Velice si ceníme, že s námi Bůh mluví a učí nás přemýšlet.
To je druhý stupeň našeho dobrořečení. Jsme Bohu vděční jak o nás a o sobě mluví.
Dobrořečíme mu za jeho moudrost (nejen po přečtení biblické lekce při bohoslužbě) …
Třetí stupeň setkávání s Bohem je skrze krásu a slavnosti. Ne úplně každý umí vnímat krásu přírody, poezií, hudbu … Ne každý umí objevit tato nesmírná bohatství jako osobní dar.
Večeře Páně je největším a nejkrásnějším obřadem v dějinách lidstva. Nejhlubším rituálem.
(Jinak rozumí slavení narozenin dvouleté dítě, v jiné míře dvacetiletý mladík a jinak osmdesátiletá babička uprostřed milujícího rodu.)
Ježíšova hostina si zasluhuje velikou péči.
/9 K oběti třeba dodržení mnoha závažných kroků: rituální čistoty, omývání, prohlížení obětního nože, aby nebyl bez zubů, patřičné ustrojení, dodržení mnoha předpisů a pravidel … jinak by oběť nebyla přijata.
Tak to bylo i se sloužením mše. „Noční můrou“ kněží bylo, „zda byla svátost platně udělena“.
Přísně se dbalo na vyslovení všech slov přesně za sebou (jakoby to byl „pin“) a všech gest – aby se „kouzlo povedlo“, atd. Na správné konání někdy přísně dohlížel dokonce ceremoniář. (V ustrojení celebranta z mnoha rituálních částí oblečení nesmělo nic chybět. Sloužit mši bez „manipulu“ bylo lehkým hříchem, kdyby si kněz nevzal pod ornát štólu, dopustil by se těžkého hříchu, atd. (O knězi se mluvilo jako o mystagogovi).
/10 Víte, že řada dětí se těší až nebudou muset chodit do kostela?
Kdo objevuje krásu Ježíšovy slavnosti, prošlapává dětem cestu. (Tou cestou půjdou sami, nemůžeme je věčně nosit v náruči.)