7. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 22,17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 7,55-60
Datum: 8. 5. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 22,17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 7,55-60
; Zj 22,12-20
; J 17,20-26
Datum: 8. 5. 2016
Slavností Seslání Ducha svatého
vrcholí velikonoční doba. Připravujeme se.
Slavili jsme Slavnost Nanebevstoupení Páně.
Co praktického z nanebevstoupení pro vás v duchovním životě vyplývá? /1
Před týdnem jsme opět slyšeli Ježíšův příslib: „Pošlu vám nového Průvodce, ten vám připomene vše, co jsem vám řekl a doučí vás.“
Mladý sv. Štěpán je příkladem učedníka, který doučováním Ducha dobře prošel a ledaskterého z učedníků předběhl. (Přečtení celé jeho řeči mě pokaždé nadchne.)
Kniha Zjevení je knihou útěchy pro všechny časy trápení. /2
Ježíšova modlitba z dnešního úryvku evangelia je jeho toužebným přáním a odkazem:
„Otče, ať jsou všichni moji učedníci jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal. Aby lidé poznali, že je miluješ tak, jako miluješ mne. …
Aby byli v dokonalé jednotě s námi, aby byli tam, kde jsem, aby tam byli se mnou …
Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám ještě poznat, aby láska, kterou chováš ke mně, byla v nich a abych byl i já v nich.“
Tuto Ježíšovu modlitbu bychom si měli přidat hned za modlitbu: „Slyš, Izraeli.“ /3
Co Ježíš tím sjednocením míní? /4
Část informací k pochopení najdeme v 6. kapitole Janově: „Ježíš je Chlebem.“ Vyživuje nás každým svým slovem, svým přátelstvím (vším co pro nás lidi vykonal a koná), svou něhou (řekl by František) a svou Hostinou.
Aby se nám Ježíšova slova nestala frází, je třeba si uvědomit, že patří do jeho poslední vyučovací lekce.
To znamená, že jim nemůžeme porozumět, pokud neporozumíme lekcím dřívějším. /5
Skvělý kolega vyprávěl o hodině náboženství. Učil děti, k čemu slouží Ježíšova Hostina. Všechny děti byly napjaty, jenom jedna holčička koukala bokem a nudila se. Ptal se jí, proč nedává pozor. „Já už jsem u sv. přijímání byla“, odpověděla. Zeptal se: „A proč chodíš k přijímání?“ Ona: „Abych měla v duši Ježíška.“ Katecheta: „A co to znamená, mít v duši Ježíška?“ To už říci nedovedla.
Proč to vyprávím? Někdo z dospělých holčičce tu větu řekl, ale tím holčice nepomohl. (Někdo by dokonce jásal, že holčička odpověděla dobře.)
Potkal jsem předškolní děti, které uměly násobilku. Nejsem si jist, zda uměly počítat nebo měly jen dobrou paměť. Pouze dobrá paměť nestačí k tomu, aby se někdo stal matematikem.
Vzpomínáte, jak Ježíš v té poslední vyučovací lekci (po Poslední večeři) apoštolům řekl: „Až dosud jste za nic neprosili v mém jménu.“ Vzpomínám si, jak mě to překvapilo, když jsem na to poprvé v evangeliu narazil. A léta jsem hledal, co to znamená, nikdo se o tom nechtěl bavit …
Formálně správná odpověď – bez porozumění obsahu – bývá téměř nepřekročitelnou překážkou v diskusi. Její autor ani neví, že používá prázdná slova a že jim nerozumí. Je uvnitř špatně nastaven. Pokud to nezmění, mnoho krás z evangelia nemůže poznat.
Naučí-li se někdo nazpaměť básničky, ještě to neznamená, že z něj bude básník.
Používám-li veliká slova (např. litanie, recitace žalmů), to ještě neznamená, že jim rozumím a že jsem dobrý křesťan. Kdo se nechce namáhat porozumět tomu, proč se Ježíš nechal zabít, proč vstal z mrtvých, nepochopí, co to znamená živit se Ježíšem.
Co je sjednocení?
Nejsnadnější spojení vytváří společný nepřítel (srv. např. Lk 23,12
Přátelství je pracnější. Mnoho zamilovaných se drží za ruce – to je snadné (ne všem to zůstane).
S některými lidmi lze mluvit jen o počasí. S jinými o fotbale, o broucích, astronomii, poezii ... S některými kamarády nelze mluvit o politice …
Jen s někým můžeme mluvit o Bohu. S málokým o Písmu. /6
Koho zajímá porozumění dnešnímu evangeliu?
Jak to, že si někteří manželé (někteří prarodiči) rozumějí více než jiní manželé?
Čím to bylo, že Marie a učedník Jan rozuměli Ježíši více než jiní?
(Umělci říkají, že talent je jen desetinou úspěchu.)
Sjednocení s druhým vyžaduje víc než se přitisknout k jeho tělu.
K pěknému manželství nestačí jen při svatebním obřadu klečet na klekátku a opakovat slova svatebního slibu po knězi.
Ke sjednocení s Ježíšem nestačí jen otevřít ústa a nutit se do zbožných pocitů.
Ježíš nám ke sjednocení nabízí svou moudrost (teorii, informace).
Ukázku, jak získat určité dovednosti a příklad správného výsledku (praxi).
A osobní přátelství (svátosti jsou bytostným, mocným, účinným a osobním setkáním s Kristem.
To nás ovlivňuje.
Kdo se takto „živí“ Kristem, roste k Ježíšovu způsobu života, roste pro život s nebešťany.
Novorozenec má k životu vše připravené. Z mléka a kašiček mu vyrostou mléčné zuby – těmi může kousat chléb, ovoce, zeleninu a maso. Z tohoto druhého jídla (rozkousaného mléčnými zuby) pak dětem vyrostou druhé zuby. Bez jídla by děcko nerostlo, ani nežilo. Bez dostatečné potravy by zakrnělo, onemocnělo, zakrslo.
Co potřebuje dítě k psychologickému růstu, sociálnímu, osobnostnímu, etickému si doplňte …
Psychologové prozkoumali, že většina obyvatel naší země je nedospělých. Přitakáváme jim, kolik lidí se hlásí k odpovědnosti za své jednání, za svá slova a myšlení?
O úrovních křesťanů se vůbec nemluví. /7
Nemáme zavedené otázky: proč chodíme do kostela, proč ke Stolu Páně?
Nemáme ani potřebu se nad těmito otázkami zamýšlet. /8
Muzikant chce co nejlépe porozumět skladbě a skladateli. Vědec, lékař, právník … svému oboru.
Milující chce porozumět milovanému a milovaný milujícímu.
Pokoušíme se porozumět Ježíšovým slovům: „Otče, já jsem Tě oslavil.“ Toužíme stejným způsobem Boha oslavovat. Chceme rozumět slovům: „Ježíš děkoval nad chlebem, a nad vínem. Chceme si osvojit jeho způsob modlitby i života, abychom s ním oslavovali Boha.
Malé děti většinou nerozumí vážné hudbě a koncert je pro ně příliš dlouhý. Chápeme, že se děti na bohoslužbě nudí.
Ďábel je pravidelným účastníkem bohoslužeb, ale ne ze zbožnosti, přichází jako lovec za svou kořistí … Před týdnem nás náš sbor Familia cantorum pozval na svůj další koncert. Mimo jiné dávali Pavlicovu Missu brevis. V kostele byla nádherná atmosféra, všichni se na druhé usmívali. U nás se navzájem známe, zpěváci, muzikanti i obecenstvo, každý přeje druhým, aby se mu jeho zpěv nebo muzika podařily. Bylo to jiné než na koncertu, kde možná známe některé slovutné zpěváky nebo muzikanty, ale oni většinou neznají nás.
Přemýšlel jsem, proč při bohoslužbách v našich zemích taková atmosféra nebývá (černoši a Jihoameričané jsou srdečnější). Radost si poručit nemůžeme (v diktátorských režimech, mezi snoby nebo maloměšťáky, si lidé nasazují masky).
Co nám tedy chybí?
Neobjevili jsme, že se na nás Bůh usmívá a touží nás obejmout?
Nevěříme koncertu Boží lásky?
Nedošlo nám, že skrze křest jsme propojeni i mezi sebou jako Ježíšovi sourozenci? Že my i ten druhý je Ježíšovi drahý?
Církevními parádami, „Nocí kostelů“ a všelijakými náboženskými atrakcemi svou vnitřní chudobu nebo povrchnost nenahradíme.
Přečtěme si znovu slova evangelia dnešní neděle.
Ježíš se na nás těší víc než my na něj ...
(Zakrnět by byla velká škoda.)
----------------------------------
Poznámky:
/1 Pár připomínek nebo spíše opakování.
V semináři nám doporučovali denně se modlit růženec, ale o významu nanebevstoupení (jednoho tajemství růžence) nebylo s kým vést rozpravu. Ach to nešťastné zaklínadlo: „To je tajemství.“ Kdyby mi někdo v mých třiceti letech pověděl to, k čemu jsem došel ohledně nanebevstoupení v mém pozdním věku, ulehčilo by mně to hledání, měl bych náskok. Co ulehčíme dalším generacím?
Řekli jsme si kdysi, že do bohatství Velikonoc patří Ježíšova obětavá láska až na smrt, vzkříšení, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Jako se bílé světlo při procházení skleněným hranolem rozkládá na jednotlivé barvy spektra, tak nám jednotlivé velikonoční události umožňují pochopit, co vše nám velikonoční událost nabízí. Vzkříšení je potvrzením vítězství nad hříchem a smrtí, nanebevzetí je rehabilitací.
Je důležité znát Sk 1,1-11
Učedníci Ježíše po jeho zatčení degradovali z Mesiáše už jen na pouhého proroka (srv. např. Lk 24,19-21
Ježíše jsme vyhnali, jako Češi svatého Vojtěcha. Ježíš by rád přišel mezi nás. (Jako sv. Vojtěch do Čech. Češi Vojtěchovi slibovali, že ho budou poslouchat, ale zákeřně vraždili jeho bratry, pronásledovali jeho žáky, jednali svévolně podle svého.
Kým je Ježíš pro nás?
Pokládáme ho za nejbližšího a nejmoudřejšího?
Visíme mu na rtech? Budujeme si svou osobnost a vztahy s druhými podle jeho technologie?
Radíme se s ním? Porovnáváme si své názory a jednání s ním?
Budujeme jeho království (víme, co ten pojem znamená?) a propagujeme je?
Vyhlížíme a připravujeme Ježíšův příchod? Těšíme se na něj?
Jsme připraveni dát jeho názorům přednost před vlastními názory?
Chybí nám možnost přímého setkání s Ježíšem tváří v Tvář?
Ježíšova slova jsme ale písemně dostali (nemusíme tápat a hynout bez životně důležitých informací) a můžeme je studovat. Studium je prvním krokem modlitby (setkání) jako nádech a výdech.
Mám rád (výstižná) slova preface našeho misálu k Nanebevstoupení Páně:
„Svatý Otče, veliký a věčný Bože, máme proč a zač ti děkovat.
Především za našeho milého Bratra a Pána Ježíše Krista.
Neboť on, Král slávy vítěz nad hříchem a přemožitel smrti,
vyzdvižen nad nebesa, usedl po tvé pravici.
Andělé žasnou, že člověk je soudcem světa a pánem vesmíru.
A my se radujeme, že tvůj Kristus nepřestal být jedním z nás,
že je naším prostředníkem u tebe a zůstává s námi.
My k němu patříme navěky
a skrze něho se jednou náš život naplní v tobě. …“
/2 Kniha Zjevení ukazuje, proč přichází utrpení a jak bychom se mu v dějinách měli vyhnout. Jenže v našich kruzích o to nemáme zájem. Pak z nouze uděláme ctnost a tvrdíme, jak je utrpení důležité pro záchranu lidstva. Tím ovšem velice snižujeme velikost péče Boha o lidi a pomlouváme ho. Na jedné straně mluvíme o jeho Všemohoucnosti a na druhé straně o jeho bezmoci, místo abychom si ujasnili Boží a naše pravomoci.
Kdysi jsme si říkali, že slova „přijdu brzy“ nemají rozměr času, ale jistoty, že Bůh má poslední slovo.
Ježíš by velice rád přišel, ale o jeho příchodu rozhodujeme my. Zatím na něj nedáme, nechceme, aby nám mluvit do života a uspořádání církve. Chutná nám sláva trůnu, který jsme si pořídili navzdory Ježíšově přání o službě (srv. Mk 10,44
/3 Izraelité modlitbu: „Slyš, Izraeli“ bytostně přijali, dvakrát denně se ji modlí (Ježíš ji posvětil svými rty). Kéž bychom my podobně těmito dvěma zaslíbeními žili.
/4 Jednota neznamená uniformitu. Nikdo nenařizuje, že k snídani má každý snídat dva rohlíky a jedno vajíčko. Někdo Ježíšovi rozumí víc někdo méně. Musí být každý člověk pokřtěn, biřmován, žít v manželství? (Prošel-li někdo biřmováním a nenese jeho ovoce, bude brán k odpovědnosti.)
V Litomyšli už poněkolikáté byli nekatoličtí duchovní pozváni ke Stolu Páně a s místním knězem podávali lidem Tělo a Krev Páně. Kaplan byl potrestán, šéfovi trest hrozí.
Dojde-li v některé místní církvi k pokroku, proč to zakazovat? V ledasčem jsme byli pozadu oproti jiným národům v Evropě. V něčem jsme proti jiným krajinám dál.
/5 Ježíš nám nabízí největší poznání – poznání a porozumění Bohu. Žádné jiné náboženství takové bohatství nemá (podle ovoce se pozná strom). Ne každý, koho nechali pokřtít, cestou tohoto poznávání jde dál a dál. Není pak divu, že se v kostele nudí …
/6 Mnoho lidí, kteří se hlásí ke Kristu, pohrdá křesťany z jiných církví (z evangelií se mnoho nenaučili). Někteří křesťané hlasitě tvrdí, že s nekřesťany nemáme společného Boha. Povyšují se nad slovutné religionisty a profesory: Hanse Künga, Tomáše Halíka a další. Podle nich jsou poslední papežové (kteří začali mezináboženský dialog a společně se modlili s představiteli nekřesťanských náboženství) nevzdělaní a naivní? V kterém oboru by si někdo něco podobného dovolil, aby někdo, kdo se sotva vyučil řemeslo, se posmíval mistrovi?
Líbí se mi pohádka o slepých dětech, kterým maháradža půjčil svého slona. Děcko, které ohmatávalo nohu slona řeklo: „Slon je jako sloup.“ Dítě u ocasu: „Slon je jako štětka.“ To u chobotu pravilo: „Slon je jako roura.“ …
A. de Mello se usmívá: „Podobáme se lidem, kteří prstem ukazují na Měsíc. O prst se hádáme, každý tvrdí: „Já ukazuji správně, ne ty!“
Vedle toho jsme si neudělali čas na posouzení rozdílu mezi Zjeveným náboženstvím a ostatními náboženstvími. Chybí nám solidní základy. Příliš rychle a lacino opakujeme pár zbožných vět, kterým nerozumíme.
(Každou chvíli znovu slyším tvrzení: „Víra je dar od Boha!“ Zeptám-li se, proč Ježíš hubuje apoštoly, že mají malou víru, neumí odpovědět. Copak lze někoho hubovat za to, že nedostal hudební sluch? Nebo že nevyhrál v loterii?
Málokoho těší hledat poznání o Bohu. Málokdo přijal Ježíše za Učitele.)
/7 Pro Mojžíše, Jana Baptistu, mudrce od Východu, apoštoly nemohou být příkladem lidé typu betlémští pastýři. Ani pro nás ne, nejsme analfabety. (I když i analfabet se může stát světcem.)
Potkal jsem v nemocnici staršího vzdáleného příbuzného (Rusáci mu zabili v 68. syna, potkaly ho další životní rány …), leží po operaci krčku. „V noci se někdy modlím třeba 10 x Otčenáš a Zdrávas Maria“, říkal. Netušil jsem, že ty modlitby zná. Lituji ho, že je používá jako mantry, nikdo jej do umění modlitby neuvedl. Nebyla možnost o tom mluvit více.
Občas slyším kamarády vysokoškolsky vzdělané, jak říkají, že je třeba se modlit za Zemana a myslí si, že Bůh s presidentem může pohnout. Neradi slyší, zeptám-li se jich, zda mohl Bůh pohnout s Kaifášem nebo Pilátem. Argumentují jak kluci z 2. třídy.
/8 Někteří lidé jdou raději na Májovou pobožnost, ale na Slavnost Nanebevzetí Páně nebo na biblickou hodinu nepřijdou. Ježíšova matka se těšila na každou Ježíšovu biblickou hodinu. Marie a později i její sestra Marta si nenechaly ujít Ježíšovy vyučovací lekce. Samaritánka si velice vážila Ježíšova vyprávění o Bohu a Mesiáši, muži z jejího města tři dny nespustili oči z Ježíšových rtů. Krvotoká paní věděla, proč jde za Ježíšem. Riskovala, že ji zástup ukamenuje, přijde-li se na to, že je kulticky nečistá.
Slavili jsme Slavnost Nanebevstoupení Páně.
Co praktického z nanebevstoupení pro vás v duchovním životě vyplývá? /1
Před týdnem jsme opět slyšeli Ježíšův příslib: „Pošlu vám nového Průvodce, ten vám připomene vše, co jsem vám řekl a doučí vás.“
Mladý sv. Štěpán je příkladem učedníka, který doučováním Ducha dobře prošel a ledaskterého z učedníků předběhl. (Přečtení celé jeho řeči mě pokaždé nadchne.)
Kniha Zjevení je knihou útěchy pro všechny časy trápení. /2
Ježíšova modlitba z dnešního úryvku evangelia je jeho toužebným přáním a odkazem:
„Otče, ať jsou všichni moji učedníci jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby svět uvěřil, že jsi mě poslal. Aby lidé poznali, že je miluješ tak, jako miluješ mne. …
Aby byli v dokonalé jednotě s námi, aby byli tam, kde jsem, aby tam byli se mnou …
Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám ještě poznat, aby láska, kterou chováš ke mně, byla v nich a abych byl i já v nich.“
Tuto Ježíšovu modlitbu bychom si měli přidat hned za modlitbu: „Slyš, Izraeli.“ /3
Co Ježíš tím sjednocením míní? /4
Část informací k pochopení najdeme v 6. kapitole Janově: „Ježíš je Chlebem.“ Vyživuje nás každým svým slovem, svým přátelstvím (vším co pro nás lidi vykonal a koná), svou něhou (řekl by František) a svou Hostinou.
Aby se nám Ježíšova slova nestala frází, je třeba si uvědomit, že patří do jeho poslední vyučovací lekce.
To znamená, že jim nemůžeme porozumět, pokud neporozumíme lekcím dřívějším. /5
Skvělý kolega vyprávěl o hodině náboženství. Učil děti, k čemu slouží Ježíšova Hostina. Všechny děti byly napjaty, jenom jedna holčička koukala bokem a nudila se. Ptal se jí, proč nedává pozor. „Já už jsem u sv. přijímání byla“, odpověděla. Zeptal se: „A proč chodíš k přijímání?“ Ona: „Abych měla v duši Ježíška.“ Katecheta: „A co to znamená, mít v duši Ježíška?“ To už říci nedovedla.
Proč to vyprávím? Někdo z dospělých holčičce tu větu řekl, ale tím holčice nepomohl. (Někdo by dokonce jásal, že holčička odpověděla dobře.)
Potkal jsem předškolní děti, které uměly násobilku. Nejsem si jist, zda uměly počítat nebo měly jen dobrou paměť. Pouze dobrá paměť nestačí k tomu, aby se někdo stal matematikem.
Vzpomínáte, jak Ježíš v té poslední vyučovací lekci (po Poslední večeři) apoštolům řekl: „Až dosud jste za nic neprosili v mém jménu.“ Vzpomínám si, jak mě to překvapilo, když jsem na to poprvé v evangeliu narazil. A léta jsem hledal, co to znamená, nikdo se o tom nechtěl bavit …
Formálně správná odpověď – bez porozumění obsahu – bývá téměř nepřekročitelnou překážkou v diskusi. Její autor ani neví, že používá prázdná slova a že jim nerozumí. Je uvnitř špatně nastaven. Pokud to nezmění, mnoho krás z evangelia nemůže poznat.
Naučí-li se někdo nazpaměť básničky, ještě to neznamená, že z něj bude básník.
Používám-li veliká slova (např. litanie, recitace žalmů), to ještě neznamená, že jim rozumím a že jsem dobrý křesťan. Kdo se nechce namáhat porozumět tomu, proč se Ježíš nechal zabít, proč vstal z mrtvých, nepochopí, co to znamená živit se Ježíšem.
Co je sjednocení?
Nejsnadnější spojení vytváří společný nepřítel (srv. např. Lk 23,12
).
Přátelství je pracnější. Mnoho zamilovaných se drží za ruce – to je snadné (ne všem to zůstane).
S některými lidmi lze mluvit jen o počasí. S jinými o fotbale, o broucích, astronomii, poezii ... S některými kamarády nelze mluvit o politice …
Jen s někým můžeme mluvit o Bohu. S málokým o Písmu. /6
Koho zajímá porozumění dnešnímu evangeliu?
Jak to, že si někteří manželé (někteří prarodiči) rozumějí více než jiní manželé?
Čím to bylo, že Marie a učedník Jan rozuměli Ježíši více než jiní?
(Umělci říkají, že talent je jen desetinou úspěchu.)
Sjednocení s druhým vyžaduje víc než se přitisknout k jeho tělu.
K pěknému manželství nestačí jen při svatebním obřadu klečet na klekátku a opakovat slova svatebního slibu po knězi.
Ke sjednocení s Ježíšem nestačí jen otevřít ústa a nutit se do zbožných pocitů.
Ježíš nám ke sjednocení nabízí svou moudrost (teorii, informace).
Ukázku, jak získat určité dovednosti a příklad správného výsledku (praxi).
A osobní přátelství (svátosti jsou bytostným, mocným, účinným a osobním setkáním s Kristem.
To nás ovlivňuje.
Kdo se takto „živí“ Kristem, roste k Ježíšovu způsobu života, roste pro život s nebešťany.
Novorozenec má k životu vše připravené. Z mléka a kašiček mu vyrostou mléčné zuby – těmi může kousat chléb, ovoce, zeleninu a maso. Z tohoto druhého jídla (rozkousaného mléčnými zuby) pak dětem vyrostou druhé zuby. Bez jídla by děcko nerostlo, ani nežilo. Bez dostatečné potravy by zakrnělo, onemocnělo, zakrslo.
Co potřebuje dítě k psychologickému růstu, sociálnímu, osobnostnímu, etickému si doplňte …
Psychologové prozkoumali, že většina obyvatel naší země je nedospělých. Přitakáváme jim, kolik lidí se hlásí k odpovědnosti za své jednání, za svá slova a myšlení?
O úrovních křesťanů se vůbec nemluví. /7
Nemáme zavedené otázky: proč chodíme do kostela, proč ke Stolu Páně?
Nemáme ani potřebu se nad těmito otázkami zamýšlet. /8
Muzikant chce co nejlépe porozumět skladbě a skladateli. Vědec, lékař, právník … svému oboru.
Milující chce porozumět milovanému a milovaný milujícímu.
Pokoušíme se porozumět Ježíšovým slovům: „Otče, já jsem Tě oslavil.“ Toužíme stejným způsobem Boha oslavovat. Chceme rozumět slovům: „Ježíš děkoval nad chlebem, a nad vínem. Chceme si osvojit jeho způsob modlitby i života, abychom s ním oslavovali Boha.
Malé děti většinou nerozumí vážné hudbě a koncert je pro ně příliš dlouhý. Chápeme, že se děti na bohoslužbě nudí.
Ďábel je pravidelným účastníkem bohoslužeb, ale ne ze zbožnosti, přichází jako lovec za svou kořistí … Před týdnem nás náš sbor Familia cantorum pozval na svůj další koncert. Mimo jiné dávali Pavlicovu Missu brevis. V kostele byla nádherná atmosféra, všichni se na druhé usmívali. U nás se navzájem známe, zpěváci, muzikanti i obecenstvo, každý přeje druhým, aby se mu jeho zpěv nebo muzika podařily. Bylo to jiné než na koncertu, kde možná známe některé slovutné zpěváky nebo muzikanty, ale oni většinou neznají nás.
Přemýšlel jsem, proč při bohoslužbách v našich zemích taková atmosféra nebývá (černoši a Jihoameričané jsou srdečnější). Radost si poručit nemůžeme (v diktátorských režimech, mezi snoby nebo maloměšťáky, si lidé nasazují masky).
Co nám tedy chybí?
Neobjevili jsme, že se na nás Bůh usmívá a touží nás obejmout?
Nevěříme koncertu Boží lásky?
Nedošlo nám, že skrze křest jsme propojeni i mezi sebou jako Ježíšovi sourozenci? Že my i ten druhý je Ježíšovi drahý?
Církevními parádami, „Nocí kostelů“ a všelijakými náboženskými atrakcemi svou vnitřní chudobu nebo povrchnost nenahradíme.
Přečtěme si znovu slova evangelia dnešní neděle.
Ježíš se na nás těší víc než my na něj ...
(Zakrnět by byla velká škoda.)
----------------------------------
Poznámky:
/1 Pár připomínek nebo spíše opakování.
V semináři nám doporučovali denně se modlit růženec, ale o významu nanebevstoupení (jednoho tajemství růžence) nebylo s kým vést rozpravu. Ach to nešťastné zaklínadlo: „To je tajemství.“ Kdyby mi někdo v mých třiceti letech pověděl to, k čemu jsem došel ohledně nanebevstoupení v mém pozdním věku, ulehčilo by mně to hledání, měl bych náskok. Co ulehčíme dalším generacím?
Řekli jsme si kdysi, že do bohatství Velikonoc patří Ježíšova obětavá láska až na smrt, vzkříšení, nanebevstoupení a seslání Ducha Svatého. Jako se bílé světlo při procházení skleněným hranolem rozkládá na jednotlivé barvy spektra, tak nám jednotlivé velikonoční události umožňují pochopit, co vše nám velikonoční událost nabízí. Vzkříšení je potvrzením vítězství nad hříchem a smrtí, nanebevzetí je rehabilitací.
Je důležité znát Sk 1,1-11
(znát, ne jen
přečíst).
Učedníci Ježíše po jeho zatčení degradovali z Mesiáše už jen na pouhého proroka (srv. např. Lk 24,19-21
).
Ježíše jsme vyhnali, jako Češi svatého Vojtěcha. Ježíš by rád přišel mezi nás. (Jako sv. Vojtěch do Čech. Češi Vojtěchovi slibovali, že ho budou poslouchat, ale zákeřně vraždili jeho bratry, pronásledovali jeho žáky, jednali svévolně podle svého.
Kým je Ježíš pro nás?
Pokládáme ho za nejbližšího a nejmoudřejšího?
Visíme mu na rtech? Budujeme si svou osobnost a vztahy s druhými podle jeho technologie?
Radíme se s ním? Porovnáváme si své názory a jednání s ním?
Budujeme jeho království (víme, co ten pojem znamená?) a propagujeme je?
Vyhlížíme a připravujeme Ježíšův příchod? Těšíme se na něj?
Jsme připraveni dát jeho názorům přednost před vlastními názory?
Chybí nám možnost přímého setkání s Ježíšem tváří v Tvář?
Ježíšova slova jsme ale písemně dostali (nemusíme tápat a hynout bez životně důležitých informací) a můžeme je studovat. Studium je prvním krokem modlitby (setkání) jako nádech a výdech.
Mám rád (výstižná) slova preface našeho misálu k Nanebevstoupení Páně:
„Svatý Otče, veliký a věčný Bože, máme proč a zač ti děkovat.
Především za našeho milého Bratra a Pána Ježíše Krista.
Neboť on, Král slávy vítěz nad hříchem a přemožitel smrti,
vyzdvižen nad nebesa, usedl po tvé pravici.
Andělé žasnou, že člověk je soudcem světa a pánem vesmíru.
A my se radujeme, že tvůj Kristus nepřestal být jedním z nás,
že je naším prostředníkem u tebe a zůstává s námi.
My k němu patříme navěky
a skrze něho se jednou náš život naplní v tobě. …“
/2 Kniha Zjevení ukazuje, proč přichází utrpení a jak bychom se mu v dějinách měli vyhnout. Jenže v našich kruzích o to nemáme zájem. Pak z nouze uděláme ctnost a tvrdíme, jak je utrpení důležité pro záchranu lidstva. Tím ovšem velice snižujeme velikost péče Boha o lidi a pomlouváme ho. Na jedné straně mluvíme o jeho Všemohoucnosti a na druhé straně o jeho bezmoci, místo abychom si ujasnili Boží a naše pravomoci.
Kdysi jsme si říkali, že slova „přijdu brzy“ nemají rozměr času, ale jistoty, že Bůh má poslední slovo.
Ježíš by velice rád přišel, ale o jeho příchodu rozhodujeme my. Zatím na něj nedáme, nechceme, aby nám mluvit do života a uspořádání církve. Chutná nám sláva trůnu, který jsme si pořídili navzdory Ježíšově přání o službě (srv. Mk 10,44
).
/3 Izraelité modlitbu: „Slyš, Izraeli“ bytostně přijali, dvakrát denně se ji modlí (Ježíš ji posvětil svými rty). Kéž bychom my podobně těmito dvěma zaslíbeními žili.
/4 Jednota neznamená uniformitu. Nikdo nenařizuje, že k snídani má každý snídat dva rohlíky a jedno vajíčko. Někdo Ježíšovi rozumí víc někdo méně. Musí být každý člověk pokřtěn, biřmován, žít v manželství? (Prošel-li někdo biřmováním a nenese jeho ovoce, bude brán k odpovědnosti.)
V Litomyšli už poněkolikáté byli nekatoličtí duchovní pozváni ke Stolu Páně a s místním knězem podávali lidem Tělo a Krev Páně. Kaplan byl potrestán, šéfovi trest hrozí.
Dojde-li v některé místní církvi k pokroku, proč to zakazovat? V ledasčem jsme byli pozadu oproti jiným národům v Evropě. V něčem jsme proti jiným krajinám dál.
/5 Ježíš nám nabízí největší poznání – poznání a porozumění Bohu. Žádné jiné náboženství takové bohatství nemá (podle ovoce se pozná strom). Ne každý, koho nechali pokřtít, cestou tohoto poznávání jde dál a dál. Není pak divu, že se v kostele nudí …
/6 Mnoho lidí, kteří se hlásí ke Kristu, pohrdá křesťany z jiných církví (z evangelií se mnoho nenaučili). Někteří křesťané hlasitě tvrdí, že s nekřesťany nemáme společného Boha. Povyšují se nad slovutné religionisty a profesory: Hanse Künga, Tomáše Halíka a další. Podle nich jsou poslední papežové (kteří začali mezináboženský dialog a společně se modlili s představiteli nekřesťanských náboženství) nevzdělaní a naivní? V kterém oboru by si někdo něco podobného dovolil, aby někdo, kdo se sotva vyučil řemeslo, se posmíval mistrovi?
Líbí se mi pohádka o slepých dětech, kterým maháradža půjčil svého slona. Děcko, které ohmatávalo nohu slona řeklo: „Slon je jako sloup.“ Dítě u ocasu: „Slon je jako štětka.“ To u chobotu pravilo: „Slon je jako roura.“ …
A. de Mello se usmívá: „Podobáme se lidem, kteří prstem ukazují na Měsíc. O prst se hádáme, každý tvrdí: „Já ukazuji správně, ne ty!“
Vedle toho jsme si neudělali čas na posouzení rozdílu mezi Zjeveným náboženstvím a ostatními náboženstvími. Chybí nám solidní základy. Příliš rychle a lacino opakujeme pár zbožných vět, kterým nerozumíme.
(Každou chvíli znovu slyším tvrzení: „Víra je dar od Boha!“ Zeptám-li se, proč Ježíš hubuje apoštoly, že mají malou víru, neumí odpovědět. Copak lze někoho hubovat za to, že nedostal hudební sluch? Nebo že nevyhrál v loterii?
Málokoho těší hledat poznání o Bohu. Málokdo přijal Ježíše za Učitele.)
/7 Pro Mojžíše, Jana Baptistu, mudrce od Východu, apoštoly nemohou být příkladem lidé typu betlémští pastýři. Ani pro nás ne, nejsme analfabety. (I když i analfabet se může stát světcem.)
Potkal jsem v nemocnici staršího vzdáleného příbuzného (Rusáci mu zabili v 68. syna, potkaly ho další životní rány …), leží po operaci krčku. „V noci se někdy modlím třeba 10 x Otčenáš a Zdrávas Maria“, říkal. Netušil jsem, že ty modlitby zná. Lituji ho, že je používá jako mantry, nikdo jej do umění modlitby neuvedl. Nebyla možnost o tom mluvit více.
Občas slyším kamarády vysokoškolsky vzdělané, jak říkají, že je třeba se modlit za Zemana a myslí si, že Bůh s presidentem může pohnout. Neradi slyší, zeptám-li se jich, zda mohl Bůh pohnout s Kaifášem nebo Pilátem. Argumentují jak kluci z 2. třídy.
/8 Někteří lidé jdou raději na Májovou pobožnost, ale na Slavnost Nanebevzetí Páně nebo na biblickou hodinu nepřijdou. Ježíšova matka se těšila na každou Ježíšovu biblickou hodinu. Marie a později i její sestra Marta si nenechaly ujít Ježíšovy vyučovací lekce. Samaritánka si velice vážila Ježíšova vyprávění o Bohu a Mesiáši, muži z jejího města tři dny nespustili oči z Ježíšových rtů. Krvotoká paní věděla, proč jde za Ježíšem. Riskovala, že ji zástup ukamenuje, přijde-li se na to, že je kulticky nečistá.