4. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 7,14-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 13,14.43-52
Datum: 17. 4. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 7,14-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 13,14.43-52
; Zj 7,9.14b-17
; J 10,27-30
Datum: 17. 4. 2016
Je krásné jaro. Mnoho lidí půjde na procházku … I my se
těšíme z rozkvetlých stromů a květin, ale nad to se
radujeme z neděle, z velikonoční doby, z Dobrého
pastýře. Kolik získáme z dnešní slavnosti?
10. kapitola Janova začíná podobenstvím o dobrém pastýři. Stojí za nové přečtení.
Písmo o nás někdy mluví povznášejícími obrazy: jsme přirovnáváni k vinici, fíkovníku, nevěstě, manželce …. Snesme nepříliš lichotivé přirovnání ke stádu ovcí.
Koho Ježíš označuje za ovce z jiného ovčince? (Jan 10,16
Svým odpůrcům (ze stejné církve – synagogy, lidu božího) říká: „Vy k mým ovcím nepatříte.“ (Jan 10,26
Ti jej vícekrát chtěli kamenovat (viz i Jan 10,31
Židé i my křesťané říkáme, že dobrým pastýřem je Hospodin.
My – křesťané – navíc říkáme, že dobrým pastýřem je i Ježíš. („Ježíš a Otec jsou jedno.“ Jan 10,30
Vás dospělé jsem minulou neděli prosil, abyste si spočítali, kolik jste stáli své rodiče…
Kdo to udělal, může svým dětem odkrýt proč a za co si váží svých rodičů. (Třeba to od vás děti odkoukají a skrze vaši péči o ně objeví svou vlastní cenu.)
Kdo si všímá, jak je bohatý péčí svých blízkých, má ulehčenou cestu k ocenění nespočitatelného bohatství, které přijímá od Boha.
Tudy vede cesta k příjemné modlitbě. Kdo ví, že je bohatý a kdo umí být vděčný, má veliký důvod k radosti ze života. Takový se při Ježíšově díkůvzdání – při děkování nad chlebem a vínem – umí vedle Ježíše postavit a připojit se k němu svou vděčností k Bohu.
V takovém narůstá úžas nad krásou dobrého pastýře a nad tím, že i on smí patřit do množiny Ježíšovy nevěsty.
Vrcholem našeho života a Večeře Páně je sjednocení s Ježíšem (touží být s námi jedno tělo a jedna duše).
Společně s ním se radujeme z Otcovy lásky,
ze svého manžela,
z nejvybranější společnosti, které se nám dostalo (ze sester a bratří,
s kterými si – díky Duchu svatému – rozumíme,
a s kterými vytváříme nové Ježíšovo tělo vydávající se na záchranu
dnešního světa).
Je dobře, že nás Ježíš zná („zná své ovce“) a že se k nám hlásí.
„Moje ovce slyší můj hlas, jdou za mnou (jsou mými učedníky).“
S vděčností jsme přijali možnost se u Ježíše učit.
Všímáme si, že jinak důvěřuje rodičům pětileté děcko, jinak 17leté a jinak 40leté. (Vztah a poznávání má růst, také může skomírat a uschnout.)
Zůstane-li někdo na úrovni pětiletého, pokládáme to za neštěstí (zůstane analfabetem, nenaučí se číst a psát).
Podobně jako roste vztah k rodičům, roste také náš vztah a naše důvěřování k Bohu. Ale důvěřování se neobejde bez práce.
Splete-li si prvňák ve škole dveře do třídy a vejde do 5. třídy, učitel ho zavede do 1. třídy. Vyučovací látce by nerozuměl a vyučování by ho mezi pokročilými nebavilo.
Nadané děti se nudí mezi zpožděnými dětmi.
Některé děti se naučí číst už v předškolním věku. Někteří studenti zvládnou vyučovací látku dvou let za jeden rok. Někteří mají individuální studium.
Ježíš nás zná, ví, jak jsme nadaní a jak jsme pilní.
Ježíš jinak učil zástup, jinak 70 učedníků, jinak Dvanáct, jinak trojici (Petra, Jana a Jakuba) a jinak Jana.
„Kdo má, tomu bude dáno a přidáno, kdo nemá, přijde i o to, co má.“ (Srv. podobenství o rozsévači a o hřivnách).
Bůh ví, komu má dát kolik hřiven. Ale my rozhodujeme, zda obdržíme další hřivny.
V kostele to je jako v jednotřídce. „Prvňáky nebaví vyučovací látka určená pro pokročilé. Pokročilí se nudí při opakování toho, co už znají.
Jak to udělat?
Abych se nevztekal, měl bych si poctivě říci, v jaké vyučovací třídě se nacházím ...
Navíc, jsem-li ve třídě premiantem, dvojkařem nebo jsem jen dostatečným (i v nebi budou různé úrovně blaženosti, srv. Lk 7,28
Všímáme si, že někomu jde jen o titul, ne o znalosti a dovednosti. /2
V kostele někteří lidé nerozumějí liturgii ani kázání. Kdo jen poslouchá a nepracuje s božím slovem, nestojí o samostudium (nedělá si „domácí úkoly“, nevrátí se znovu k textu, neporovnává si biblický text s tím, co už zná), ať se nevymlouvá, že tomu nerozumí. Řadu roků „sedí v první třídě“.
(Jestli ve škole děti nepochopily vyučovací látku, nesvádíme vinu jen na učitele, ale zařídíme dětem doučování.)
Jak to udělat v kostele – je-li jako jednotřídka?
Učitel se v jednotřídce chvíli věnuje menším žákům, pak větším. Řeč k dětem je pro dospělého málo. Děti úplně nemusí chápat, co je určeno starším. Jsem-li v první třídě, mám si vzít to, co patří mně a mám vydržet to, co pochopí pokročilí. (Možnost dohnat „starší“, máme.)
Zkusím říci něco pro „prvňáky“.
Na konci dnešního úryvku čteme: „Ježíš a Otec jedno jsou.“
Říkali jsme si v první třídě vyučování: Ježíš je podvodník, blázen nebo má pravdu.
Jestli Ježíš není jen jedním ze zakladatelů náboženství, jestli má jinou kvalitu, než jiní lidé, jsou-li jeho slova slovem Božím, pak v něm máme jedinečného a ideálního Učitele a Kazatele.
(Je škoda, že takového Učitele nesneseme, jen kraťounko jsme ho nechali žít.)
Je-li nám Ježíš nejlepším učitelem, měli bychom na něho dát. (Viz podobenství o nárožním kameni.)
Pro pokročilejší řeknu:
Některé ovce Ježíšův hlas neslyší. To se stalo a stává se. Čím to je?
V dnešní škole mají děti v některých prověrkách uvedeny různé možnosti, pokaždé mají určit správnou odpověď.
Už staří Izraelité se měli učit rozpoznávat falešné proroky a lži-mesiáše. Kdo se dobře neučí, propadá jim.
Děti učíme rozpoznat vraní oko od borůvek. Ježíš nás učí podobenstvím o jílku mámivém rozpoznávat jedovatou falešnou zbožnost. Někdo se poučí, někdo ne.
Kdybychom brali vážně Ježíšovo vyučování, včas bychom rozpoznali nebezpečnost Hitlera, Stalina, fašismu, nacismu, komunismu a všechny další a další podvodníky a zločince.
Kdo se učí bdělosti, rozlišování duchů („podle ovoce poznáte strom“), ušetří si vinu za spolupráci se Zlem.
V příští neděli se k tomu vrátím.
----------------------
/1 Vás děti, které letos poprvé přijmete pozvání k Večeři Páně, prosím o zjištění, kolik stojí nedělní oběd u vás doma. Zeptejte se maminky, kolik stojí potraviny na oběd příští neděle a sečtěte je. Stopněte, jak dlouho maminka vaří a s tátou se poraďte, kolik dáte mamince na hodinu a kolik stojí teplo na uvaření. Všechno sečtěte a zeptejte se rodičů, jak dlouho na nedělní oběd každý z nich pracuje.
/2 V minulém režimu pomáhal k získání titulu nebo vyššího postavení průkaz KSČ. Doktorát teologie mohl většinou získat ten, kdo vstoupil do kolaborantského kněžského spolku „Pacem in terris“. I po převratu někteří politici získali titul v podezřele krátkém čase …
Někdo se po absolvování školy už nevzdělává (od takového lékaře utíkáme, někomu takový kněz nevadí).
Do Betléma přišli pastýři a mudrci (víme, co rozhodovalo, že se vydali na cestu a byli pozváni). Ale hraje-li si lenoch na pastýře, Bůh mu to neuzná – viz podobenství o hřivnách.
10. kapitola Janova začíná podobenstvím o dobrém pastýři. Stojí za nové přečtení.
Písmo o nás někdy mluví povznášejícími obrazy: jsme přirovnáváni k vinici, fíkovníku, nevěstě, manželce …. Snesme nepříliš lichotivé přirovnání ke stádu ovcí.
Koho Ježíš označuje za ovce z jiného ovčince? (Jan 10,16
)
Svým odpůrcům (ze stejné církve – synagogy, lidu božího) říká: „Vy k mým ovcím nepatříte.“ (Jan 10,26
)
Ti jej vícekrát chtěli kamenovat (viz i Jan 10,31
).
Židé i my křesťané říkáme, že dobrým pastýřem je Hospodin.
My – křesťané – navíc říkáme, že dobrým pastýřem je i Ježíš. („Ježíš a Otec jsou jedno.“ Jan 10,30
) /1
Vás dospělé jsem minulou neděli prosil, abyste si spočítali, kolik jste stáli své rodiče…
Kdo to udělal, může svým dětem odkrýt proč a za co si váží svých rodičů. (Třeba to od vás děti odkoukají a skrze vaši péči o ně objeví svou vlastní cenu.)
Kdo si všímá, jak je bohatý péčí svých blízkých, má ulehčenou cestu k ocenění nespočitatelného bohatství, které přijímá od Boha.
Tudy vede cesta k příjemné modlitbě. Kdo ví, že je bohatý a kdo umí být vděčný, má veliký důvod k radosti ze života. Takový se při Ježíšově díkůvzdání – při děkování nad chlebem a vínem – umí vedle Ježíše postavit a připojit se k němu svou vděčností k Bohu.
V takovém narůstá úžas nad krásou dobrého pastýře a nad tím, že i on smí patřit do množiny Ježíšovy nevěsty.
Vrcholem našeho života a Večeře Páně je sjednocení s Ježíšem (touží být s námi jedno tělo a jedna duše).
Společně s ním se radujeme z Otcovy lásky,
ze svého manžela,
z nejvybranější společnosti, které se nám dostalo (ze sester a bratří,
s kterými si – díky Duchu svatému – rozumíme,
a s kterými vytváříme nové Ježíšovo tělo vydávající se na záchranu
dnešního světa).
Je dobře, že nás Ježíš zná („zná své ovce“) a že se k nám hlásí.
„Moje ovce slyší můj hlas, jdou za mnou (jsou mými učedníky).“
S vděčností jsme přijali možnost se u Ježíše učit.
Všímáme si, že jinak důvěřuje rodičům pětileté děcko, jinak 17leté a jinak 40leté. (Vztah a poznávání má růst, také může skomírat a uschnout.)
Zůstane-li někdo na úrovni pětiletého, pokládáme to za neštěstí (zůstane analfabetem, nenaučí se číst a psát).
Podobně jako roste vztah k rodičům, roste také náš vztah a naše důvěřování k Bohu. Ale důvěřování se neobejde bez práce.
Splete-li si prvňák ve škole dveře do třídy a vejde do 5. třídy, učitel ho zavede do 1. třídy. Vyučovací látce by nerozuměl a vyučování by ho mezi pokročilými nebavilo.
Nadané děti se nudí mezi zpožděnými dětmi.
Některé děti se naučí číst už v předškolním věku. Někteří studenti zvládnou vyučovací látku dvou let za jeden rok. Někteří mají individuální studium.
Ježíš nás zná, ví, jak jsme nadaní a jak jsme pilní.
Ježíš jinak učil zástup, jinak 70 učedníků, jinak Dvanáct, jinak trojici (Petra, Jana a Jakuba) a jinak Jana.
„Kdo má, tomu bude dáno a přidáno, kdo nemá, přijde i o to, co má.“ (Srv. podobenství o rozsévači a o hřivnách).
Bůh ví, komu má dát kolik hřiven. Ale my rozhodujeme, zda obdržíme další hřivny.
V kostele to je jako v jednotřídce. „Prvňáky nebaví vyučovací látka určená pro pokročilé. Pokročilí se nudí při opakování toho, co už znají.
Jak to udělat?
Abych se nevztekal, měl bych si poctivě říci, v jaké vyučovací třídě se nacházím ...
Navíc, jsem-li ve třídě premiantem, dvojkařem nebo jsem jen dostatečným (i v nebi budou různé úrovně blaženosti, srv. Lk 7,28
).
Všímáme si, že někomu jde jen o titul, ne o znalosti a dovednosti. /2
V kostele někteří lidé nerozumějí liturgii ani kázání. Kdo jen poslouchá a nepracuje s božím slovem, nestojí o samostudium (nedělá si „domácí úkoly“, nevrátí se znovu k textu, neporovnává si biblický text s tím, co už zná), ať se nevymlouvá, že tomu nerozumí. Řadu roků „sedí v první třídě“.
(Jestli ve škole děti nepochopily vyučovací látku, nesvádíme vinu jen na učitele, ale zařídíme dětem doučování.)
Jak to udělat v kostele – je-li jako jednotřídka?
Učitel se v jednotřídce chvíli věnuje menším žákům, pak větším. Řeč k dětem je pro dospělého málo. Děti úplně nemusí chápat, co je určeno starším. Jsem-li v první třídě, mám si vzít to, co patří mně a mám vydržet to, co pochopí pokročilí. (Možnost dohnat „starší“, máme.)
Zkusím říci něco pro „prvňáky“.
Na konci dnešního úryvku čteme: „Ježíš a Otec jedno jsou.“
Říkali jsme si v první třídě vyučování: Ježíš je podvodník, blázen nebo má pravdu.
Jestli Ježíš není jen jedním ze zakladatelů náboženství, jestli má jinou kvalitu, než jiní lidé, jsou-li jeho slova slovem Božím, pak v něm máme jedinečného a ideálního Učitele a Kazatele.
(Je škoda, že takového Učitele nesneseme, jen kraťounko jsme ho nechali žít.)
Je-li nám Ježíš nejlepším učitelem, měli bychom na něho dát. (Viz podobenství o nárožním kameni.)
Pro pokročilejší řeknu:
Některé ovce Ježíšův hlas neslyší. To se stalo a stává se. Čím to je?
V dnešní škole mají děti v některých prověrkách uvedeny různé možnosti, pokaždé mají určit správnou odpověď.
Už staří Izraelité se měli učit rozpoznávat falešné proroky a lži-mesiáše. Kdo se dobře neučí, propadá jim.
Děti učíme rozpoznat vraní oko od borůvek. Ježíš nás učí podobenstvím o jílku mámivém rozpoznávat jedovatou falešnou zbožnost. Někdo se poučí, někdo ne.
Kdybychom brali vážně Ježíšovo vyučování, včas bychom rozpoznali nebezpečnost Hitlera, Stalina, fašismu, nacismu, komunismu a všechny další a další podvodníky a zločince.
Kdo se učí bdělosti, rozlišování duchů („podle ovoce poznáte strom“), ušetří si vinu za spolupráci se Zlem.
V příští neděli se k tomu vrátím.
----------------------
/1 Vás děti, které letos poprvé přijmete pozvání k Večeři Páně, prosím o zjištění, kolik stojí nedělní oběd u vás doma. Zeptejte se maminky, kolik stojí potraviny na oběd příští neděle a sečtěte je. Stopněte, jak dlouho maminka vaří a s tátou se poraďte, kolik dáte mamince na hodinu a kolik stojí teplo na uvaření. Všechno sečtěte a zeptejte se rodičů, jak dlouho na nedělní oběd každý z nich pracuje.
/2 V minulém režimu pomáhal k získání titulu nebo vyššího postavení průkaz KSČ. Doktorát teologie mohl většinou získat ten, kdo vstoupil do kolaborantského kněžského spolku „Pacem in terris“. I po převratu někteří politici získali titul v podezřele krátkém čase …
Někdo se po absolvování školy už nevzdělává (od takového lékaře utíkáme, někomu takový kněz nevadí).
Do Betléma přišli pastýři a mudrci (víme, co rozhodovalo, že se vydali na cestu a byli pozváni). Ale hraje-li si lenoch na pastýře, Bůh mu to neuzná – viz podobenství o hřivnách.