Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

Ježíš měl jinou výbavu než my, smrti se nebál, na setkání s Otcem se těšil. (V Getsemanské zahradě se potil krví nad tím, že se mu nepodařilo zachránit Jeruzalém ani odradit pokřtěné od dalších „Osvětimí“.) 

Podle teorie o zadostiučinění musel trpět boží Syn, aby nám Bůh mohl odpustit. /1

Mělo tříhodinové Ježíšovo ukřižování větší váhu než utrpení nevinných obětí „Osvětimi“? /2
Zkuste o tom mluvit před mládeží, která byla na pouti v Osvětimi. Zapomněli jsme důležitou větu: „Po Osvětimi nelze mluvit o Bohu stejně jako před Osvětimí.“ Neřekl snad Ježíš, že cokoliv jsme prokázali nejmenšímu z lidí, jako bychom jemu prokázali?
 
Proč se nenamáháme promýšlet výpověď evangelií o významu Ježíšovy smrti?
 
Když Ježíšovi nikdo nevěřil, že zbožným Izraelitům hrozí (pokud se neobrátí) nepřijetí Mesiáše, přestal se skrývat a bránit.
Na jeho vraždě mělo mnoho lidí svůj určitý podíl. Pokud nahlédli svou vinu a toužili po obrácení, mohli být uzdraveni (apoštoly počínajíc) ze svého jedu. /3
 
Škoda, že Kaifášové, Herodové a Pilátové na sobě žádnou vinu nenalézají. /4
Mohlo i jim být odpuštěno, stejně jako nám.
 
Bohu naše hříchy nezabrání, aby nám odepřel společenství.
Pokud ovšem viník trvá na své nevině, sám se vylučuje. A Bůh jeho rozhodnutí respektuje.
 
Hříchu, vlastního selhání, se máme ostříhat. K tomu nám pomáhá poznávání a zakoušení Božího milosrdenství a vědomí, že smrt je průchodná. Kdo jiný by se měl více zastávat pronásledovaných než my – Ježíšovi učedníci. 
Selhání apoštolů nezrušilo Ježíšovo přátelství. Znovu je po zmrtvýchvstání vyhledal. Neřekl, že se nic nestalo, viděl, jak se stydí, těšilo ho, že jim tedy může nabídnout svou náruč.
 
Vědomí, že s námi Bůh navždy počítá, je pro nás určující.
 
I umírání a smrt pro nás mohou být velikou zkušeností – jak mnoho potřebujeme Boha.
Poznáme, jak málo jsme využili jeho pomoci v pozemském životě, s jak hubeným výsledkem před boží Tvář přijdeme. Nahlédneme, jak mnoho Boha potřebujeme pro budoucí vztahy mezi nebešťany.
 
„Syn člověka musí být vydán na smrt zbožnými lidmi, jinak si budou stále myslet, jak jsou dobří.
A nikdo mu nebude Synu člověka věřit, že třetího dne vstane z mrtvých.“
 
Apoštolové Ježíše nadobro pochovali.
Jen ženy se nevzdaly své láskyplné služby.
Proto jsou prvními apoštolkami apoštolů.
A my pořád: „Žena ať v církvi mlčí!“ Kolik pyšné nadřazenosti v nás – mužích – stále zůstává …
(Proto si v naší církvi tolik potrpíme na vnější odznaky moci, místo učení se z evangelia a od Ježíše.)
 
Bůh pro nás vymýšlí stále nová a nová překvapení (Jeho láska není méně vynalézavá než láska milujících rodičů k dětem.) Prozradil nám, že se jeho plány o krásném soužití lidí naplní v nebi.
Máme se na co těšit (a víme na co a jak se připravovat). Překvapením pro nás bude nesmírnost té krásy – porozumění se všemi nebešťany.  /5
 
---------------------------------
Poznámky:
                  /1     Teorie o zadostiučinění se táhne od starých Řeků přes Anselma z Canterbury až k M. Semínovi (ten ji obhajuje v Lidových novinách 26. března 2016).
 
                  /2     Ježíšovo ukřižování bylo strašným, krutým, ponižujícím zločinem, o to trpčím, že bylo zkonstruováno nejvyšší a právoplatnou – legitimní – církevní autoritou !! 
 
                  /3      Ježíš mluvil o smrtelně jedovaté zbožnosti v podobenství o jílku mámivém. (Podobenství je dodneška přehlížené.)
 
                  /4     Kdekdo podával ruku a stoloval se zločinci – s Hitlerem, Stalinem, Miloševičem, dnes s Asadem, Putinem, Zemanem a současným čínským presidentem.  
 
                  /5     Nějakou ochutnávku jsme už možná zažili, když se z Šavla stal Pavel, z prostitutky Ježíšova učednice, ze syrského hrdlořeza Námana služebník Hospodinův, z vydřiducha Zachea a ze setníka Ježíšovi učedníci,  z ukřižovaného teroristy Ježíšův Dismas …