Velký pátek
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 18,8-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
Datum: 25. 3. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 18,8-9 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 52,13-53,12
; Žd 4,14-16
; Žd 5,7-9
; J 18,1-19,42
Datum: 25. 3. 2016
Slušný překlad 1. čtení: /1
Ježíšovi a evangeliu mnoho dlužíme.
Poučeni Písmem víme, že ne každá modlitba je Bohu milá.
Bůh od nás nechce, abychom se dojímali nad Ježíšovým utrpením.
Bohu i rodičům stačí prosba dětí o odpuštění. Ale pak nás čeká náprava, obrácení se k Bohu a život podle jeho moudrosti.
Ježíšův pozemský úděl změnit nemůžeme, ale můžeme pomáhat jeho bratřím, kteří jsou dnes v nouzi.
V Ježíšově údělu – nespravedlivého pronásledování – se v nějaké míře ocitly miliony lidí.
A v každé generaci si někteří lidé rádi do oběti kopli, někteří plivali, udávali, jiní se dívali stranou, jiní zavírali oči, jiní se vymlouvali, že by museli slyšet obě strany, jiní se vymlouvali, že „nevěděli“, brali ohled na vlastní děti, rodinu, že nemohou protestovat, protože na jejich místo by přišel někdo mnohem horší než oni, že politici byli řádně zvoleni, hierarchie je pomazaná od Boha, má dar ducha svatého, volí menší zlo, atd.
Naše psychologická literatura, filmy a vlastní zkušenosti se zlem – nám starším pomohou v pašijích najít všechny možné typy lidí, kteří zlu přisluhují a také třeba sebe sama.
Mocní a ideologie k prosazení svým záměrů hledají všeho schopné lidi – všimněme si, že nedávají přednost lidem charakterním!
Knížecí dvory používají jako své slouhy ty, kteří touží po funkcích a výsadách. (O našich démonech evangelia mluví.)
I někteří apoštolové toužili po výsluní a moci. Byli vyléčeni vlastním selháním. Díky Božímu milosrdenství může náš hřích působit jako sérum, očkovací látka k našemu prozření a uzdravení.
Konečně se víc mluví o šikaně ve školách … Šikanovat začne pár lidí. Většina má strach, aby se nestala příští obětí, raději mlčí nebo násilí zlehčují.
Není mnoho chlapů, kteří se vzbouřili proti šikaně na vojně nebo v zaměstnání.
Vzpomínáte, jak v Kolíně nad Rýnem o Silvestru došlo k ošklivému sexuálnímu ubližování německým ženám ze strany přistěhovalců? To je samozřejmě neomluvitelné a je třeba viníky potrestat. Ale nejhorší spílání na tyto pachatele jsem slyšel od spolužáků, kteří sami kdysi velice často ve škole osahávali spolužačky. Dodneška se za své jednání nestydí. Rádi se dívají na pornofilmy. Nepřiznají, že by si cizinci z našich filmů mohli myslet, že u nás to tak běžně chodí a že jim dáváme špatný příklad.
K přemýšlení o obětavosti nabízím rodičům pro děti tři příběhy.
Obyvatelé Služátek u Pelhřimova pomáhali za války partyzánům. Když v květnu 1945 přijeli ruští vojáci, sedlák Jan Pavlík jim vyměnil dva páry svých krásných koní za jejich čtyři ubohé schvácené koníky. /2
V jedné knížce (tuším od Věroslava Mertla) jsem kdysi četl: „Němečtí vojáci pronásledovali zkrvaveného chlapce. Doběhl ke škole, pan řídící ho rychle ukryl ve sklepě. Viděl vojáky, jak jdou se psy po chlapcově stopě. Zabil svou krásnou fenu německého ovčáka a rozřezal jí břicho. „Hárala se, utekla a někdo jí takhle zřídil“, řekl vojákům. „Proto naši psi šli tak horlivě po stopě“, pravil nacistický důstojník a uznale smekl před krásou feny.
V LN 17.3. jsem četl o polských manželích Ulmanových. Za války schovávali své židovské sousedy.
Polský četník je udal. Němečtí policisté na půdě domu postříleli všech osm židů. Ulmanovi a jejich šest dětí postříleli před jejich domem a před očima sousedů – na výstrahu. Ti ale dál až do konce války ukrývali 17 židů.
Můžeme s dětmi uvažovat, čeho bychom se my byli schopni vzdát pro druhé?
Jak se připravovat k obětavosti a odvaze?
Psychologové potvrzují, že se ve vypjatých situacích řídíme svým instinktem, ne rozumovou úvahou.
Instinktivní rozhodnutí je ovlivňováno tím, jaké hodnoty vyznáváme a o co se v životě snažíme.
(„Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo“, říká Daniel Defoe.)
Trénoval se Ježíš – už jako kluk – k obětavosti a odvaze?
Čím a jak?
Kdyby na Květnou neděli a Velký pátek bohoslužba skončila pašijemi, odcházeli bychom domů jako zpráskaní psi.
Ježíš nás zve ke své Hostině – k uzdravení a potěšení.
----------------------------------------------------------
Poznámky:
/1
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hle, můj služebník nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním strnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost, abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením.
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
Obtížil se našimi bolesti.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen, ubit a pokořen od Boha.
Jenže on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Ponese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého.
Neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
(Iz 52,13-53,12
/2 Jan Pavlík zubožené koníky kurýroval, ale ani jeden se neuzdravil.
V r. 1948 Pavlíka komunisté nutili, aby vstoupil do JZD. Po jednom výslechu ho ranila mrtvice a zemřel, bylo mu 53 let. Rodinu o všechno komouši okradli.
Ježíšovi a evangeliu mnoho dlužíme.
Poučeni Písmem víme, že ne každá modlitba je Bohu milá.
Bůh od nás nechce, abychom se dojímali nad Ježíšovým utrpením.
Bohu i rodičům stačí prosba dětí o odpuštění. Ale pak nás čeká náprava, obrácení se k Bohu a život podle jeho moudrosti.
Ježíšův pozemský úděl změnit nemůžeme, ale můžeme pomáhat jeho bratřím, kteří jsou dnes v nouzi.
V Ježíšově údělu – nespravedlivého pronásledování – se v nějaké míře ocitly miliony lidí.
A v každé generaci si někteří lidé rádi do oběti kopli, někteří plivali, udávali, jiní se dívali stranou, jiní zavírali oči, jiní se vymlouvali, že by museli slyšet obě strany, jiní se vymlouvali, že „nevěděli“, brali ohled na vlastní děti, rodinu, že nemohou protestovat, protože na jejich místo by přišel někdo mnohem horší než oni, že politici byli řádně zvoleni, hierarchie je pomazaná od Boha, má dar ducha svatého, volí menší zlo, atd.
Naše psychologická literatura, filmy a vlastní zkušenosti se zlem – nám starším pomohou v pašijích najít všechny možné typy lidí, kteří zlu přisluhují a také třeba sebe sama.
Mocní a ideologie k prosazení svým záměrů hledají všeho schopné lidi – všimněme si, že nedávají přednost lidem charakterním!
Knížecí dvory používají jako své slouhy ty, kteří touží po funkcích a výsadách. (O našich démonech evangelia mluví.)
I někteří apoštolové toužili po výsluní a moci. Byli vyléčeni vlastním selháním. Díky Božímu milosrdenství může náš hřích působit jako sérum, očkovací látka k našemu prozření a uzdravení.
Konečně se víc mluví o šikaně ve školách … Šikanovat začne pár lidí. Většina má strach, aby se nestala příští obětí, raději mlčí nebo násilí zlehčují.
Není mnoho chlapů, kteří se vzbouřili proti šikaně na vojně nebo v zaměstnání.
Vzpomínáte, jak v Kolíně nad Rýnem o Silvestru došlo k ošklivému sexuálnímu ubližování německým ženám ze strany přistěhovalců? To je samozřejmě neomluvitelné a je třeba viníky potrestat. Ale nejhorší spílání na tyto pachatele jsem slyšel od spolužáků, kteří sami kdysi velice často ve škole osahávali spolužačky. Dodneška se za své jednání nestydí. Rádi se dívají na pornofilmy. Nepřiznají, že by si cizinci z našich filmů mohli myslet, že u nás to tak běžně chodí a že jim dáváme špatný příklad.
K přemýšlení o obětavosti nabízím rodičům pro děti tři příběhy.
Obyvatelé Služátek u Pelhřimova pomáhali za války partyzánům. Když v květnu 1945 přijeli ruští vojáci, sedlák Jan Pavlík jim vyměnil dva páry svých krásných koní za jejich čtyři ubohé schvácené koníky. /2
V jedné knížce (tuším od Věroslava Mertla) jsem kdysi četl: „Němečtí vojáci pronásledovali zkrvaveného chlapce. Doběhl ke škole, pan řídící ho rychle ukryl ve sklepě. Viděl vojáky, jak jdou se psy po chlapcově stopě. Zabil svou krásnou fenu německého ovčáka a rozřezal jí břicho. „Hárala se, utekla a někdo jí takhle zřídil“, řekl vojákům. „Proto naši psi šli tak horlivě po stopě“, pravil nacistický důstojník a uznale smekl před krásou feny.
V LN 17.3. jsem četl o polských manželích Ulmanových. Za války schovávali své židovské sousedy.
Polský četník je udal. Němečtí policisté na půdě domu postříleli všech osm židů. Ulmanovi a jejich šest dětí postříleli před jejich domem a před očima sousedů – na výstrahu. Ti ale dál až do konce války ukrývali 17 židů.
Můžeme s dětmi uvažovat, čeho bychom se my byli schopni vzdát pro druhé?
Jak se připravovat k obětavosti a odvaze?
Psychologové potvrzují, že se ve vypjatých situacích řídíme svým instinktem, ne rozumovou úvahou.
Instinktivní rozhodnutí je ovlivňováno tím, jaké hodnoty vyznáváme a o co se v životě snažíme.
(„Strach z nebezpečí je tisíckrát horší než nebezpečí samo“, říká Daniel Defoe.)
Trénoval se Ježíš – už jako kluk – k obětavosti a odvaze?
Čím a jak?
Kdyby na Květnou neděli a Velký pátek bohoslužba skončila pašijemi, odcházeli bychom domů jako zpráskaní psi.
Ježíš nás zve ke své Hostině – k uzdravení a potěšení.
----------------------------------------------------------
Poznámky:
/1
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hle, můj služebník nakonec uspěje,
zvedne se, jeho vznešenost zazáří.
Mnozí nad ním strnuli úděsem!
Jeho vzezření bylo nelidsky zohaveno,
vzhled se nepodobal člověku.
Avšak on pokropí mnohé pronárody krví,
před ním si zakryjí králové ústa,
protože spatří, co jim nebylo vyprávěno,
porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
Kdo uvěří naší zprávě?
Nad kým se pak zjeví síla Hospodinova?
Vyrašil před Bohem jako proutek,
jak oddenek z vyprahlé země.
Neměl královský vzhled ani důstojnost, abychom po něm toužili.
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl.
Muž plný bolesti, zkoušený utrpením.
jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář.
Opovrhli jsme jím, nepočítali jsme s ním.
On však nesl naše trápení
Obtížil se našimi bolesti.
A my?
Mysleli jsme, že je zasažen, ubit a pokořen od Boha.
Jenže on byl proklán naší nevěrností,
zmučen naší nepravostí,
Nespravedlivý úděl snášel pro náš pokoj,
jeho jizvami jsme uzdraveni.
Byl týrán,
ale utrpení bez výčitek přijal,
jako beránek vedený na porážku,
jako ovce před střihači zůstal němý, neotevřel ústa.
Byl popraven bez vazby, bez soudu.
Kdo pomyslí na jeho čest?
Byl vyťat ze země živých
raněn nevěrností mého lidu.
Byl mu určen hrob se svévolníky.
Když však umřel, byl pohřben s boháčem.
Nedopustil se násilí a v jeho ústech nebylo lsti,
Hospodin dopustil, aby byl rozdrcen
a dal svůj život pro život druhých.
Spatří potomstvo,
bude dlouho živ
a co se Hospodinovi líbí, v jeho ruce se podaří.
Svou moudrostí dopomůže ke spravedlnosti mnohým.
Ponese jejich břemeno nepravostí.
Obdrží úděl spravedlivého.
Neboť mnohé zachránil před zkázou.
Aby druhé zachránil, sám sebe vydal na smrt.
(Iz 52,13-53,12
) překlad: Radivoj
Jakovljevič
/2 Jan Pavlík zubožené koníky kurýroval, ale ani jeden se neuzdravil.
V r. 1948 Pavlíka komunisté nutili, aby vstoupil do JZD. Po jednom výslechu ho ranila mrtvice a zemřel, bylo mu 53 let. Rodinu o všechno komouši okradli.