Svátek Ponoření Pána
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,13-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7
Datum: 10. 1. 2016
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 1,13-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 42,1-7
; Sk 10,34-38
; Lk 3,15-22
Datum: 10. 1. 2016
Program Služebníka (Otroka) Hospodinova vyhlášený skrze proroka Izaiáše
je programem každého Ježíšova učedníka.
Úryvek druhého čtení nás lidi 21. století nepřekvapí, odkýváme ho. (Ale kdo si promýšlí souvislosti, je překvapen, jak i Petrovi některé důležité věci z Ježíšova vyučování docházely až za mnoho let. Kdysi jsme si tohoto místa podrobněji všímali.)
Doufám, že si nepřesný překlad opravujete: „Vy víte, co se po ponořování, které hlásal Jan, událo …
(Sk 10,37
… Jan říkal: „Já vás ponořuji do vody, … přichází mocnější, on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně. … Když se všechen lid dával ponořit a když byl ponořen i Ježíš …“
Opakování:
Ježíš nebyl pokřtěn. Katechumen je křtěn, stává se kristovcem, křesťanem. Ježíš je „Christios, Pomazaný“ od počátku. Z patřičného materiálu se vyrábí stůl, ze stolu se už stůl nedělá.
Ježíš se nechal Janem ponořit do Jordánu na potvrzení trvalé platnosti Janovy výzvy k obrácení a ponořování.
Ježíš je od počátku plný Ducha. /1
Svátek Ježíšova ponoření do Jordánu a proklamace – vyhlášení, že je plný Ducha, slavíme každý rok. Je to důležité pro každého pokřtěného. Do Ježíšovy podoby jsme přece byli ponořeni. Duch svatý v nás otiskl Ježíšovu podobu, jako pečetidlo vykreslí svůj obraz do pečetního vosku. (Samozřejmě, že o pečeť je třeba se správně starat. Těch obrazů máme celou řadu.)
Dostává se nám možnosti ponořovat se do Ducha božího. Naslouchat mu v Písmu, v okolnostech života, při pití z kalicha, spolupracovat s dary Ducha, přijímat „transfúzi Ducha“. /2
Kdo se noří do Ducha, kdo se obklopuje jeho moudrostí, prohlubuje v sobě obraz boží.
Je to na něm znát …
Jako Ježíš přijal program Služebníka (Otroka) Hospodinova za svůj (srv. Lk 4,16-21
Přijali jsme program Služebníka (Otroka) Hospodinova!
Přijali?
Bůh nám – s laskavostí a úctou ke každému slabému – nabízí svou Spravedlnost.
To není utopie. /3
Ale nádherný program.
Prohlášení: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“, je dvojnásobně určeno nám:
1. Bůh se proti nám zastává svého Syna, kterého my dodneška v jeho služebnících utiskujeme nebo dokonce pronásledujeme. /4
2. Slova: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“, si smíme a máme vztáhnout každý sám na sebe.
Často vidíme, jaký rozdíl je mezi dětmi, kterým se rodiče věnují a kterým se nevěnují. Rozdíl mezi milovanými a nemilovanými dětmi.
Mnoho manželek si stýská manželovi: „Tys mě už dlouho neřekl, že mě máš rád.“
„Vždyť jsem ti to říkal včera.“
„To už je dlouho ...“
My si nemůžeme naříkat, že se nám Bůh nevěnuje, že s námi málo mluví, že nás nevymazluje.
Kroutím hlavou nad nekonečnými řečmi o modlitbě …
Naslouchej přece Božímu slovu!! První je naslouchání! Nemel pořád. (A to si ze svého pohanského mluvení ještě děláš zásluhu! (Srv. Mt 5,7
Při svátku Svaté rodiny jsme přemýšleli nad „nalezením Ježíše v chrámu“ a vytěžili jsme si z toho závažnost a závaznost slov: „Copak jste neslyšeli?“ /5
Ptávám se rodičů, kteří chtějí pokřtít dítě: „Jaký k tomu máte důvod? Bylo vám někdy k něčemu, že jste byli pokřtěni?“ Jsem smutný, že jich dost neumí odpovědět. Umíme přece říci, k čemu nám je, že jsme Novákovi: „Naše maminka je nejlepší na světě, náš tatínek …“
Bylo by škody, přeškoda, kdyby nám bylo jednou řečeno: „Jak to, žes neslyšela: Ty jsi moje milovaná dcera. Ty jsi můj milovaný syn. V tobě mám zalíbení.“ Srv. /6
V létě jsem napsal do Poznámek, co pro nás křest znamená. Teď jsem to trochu vylepšil.
Prosím Vás, jestli přijmete můj návrh – vzít si to jako program do Velikonoc (o Velikonocích obnovujeme svoje křestní ponoření do Ježíšova programu) – podívejte se na to.
O KRÁLOVSKÉM KNĚŽSTVÍ
„Izraeli, tys prohlásil při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat.
A Hospodin prohlásil tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, královstvím kněží … Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina.
“ (Srv. Ex 19,6
Římský biskup František nás vybízí, abychom církev dále neklerikalizovali. Potřebujeme se vrátit k vědomí a službě křestního královského kněžstva a k významu a praxi domácí církve.
Obřadem křtu Bůh prohlašuje: „Jsi mou milovanou dcerou, milovaným synem.
Máš trvalé místo v mé náruči. Všude, kde jsi, jsem s tebou. Budu tě učit rozlišovat dobro od zla. Navždy tě budu zachraňovat ze zla.“
Pokřtěný vstoupil do smlouvy Boha se svým lidem. Má budovat vztah s Bohem, má naslouchat jeho slovům v Písmu, aby jim porozuměl.
Křtem patříme do království kněží – každý má přímý přístup k Bohu. (Královské kněžství je základní. Služebné kněžství není vyšší; je určené jiné službě).
Víme, že vším dobrým spolupracujeme na dotváření světa a budování božího království.
Od křtu jsme Ježíšovými spolupracovníky.
Máme trvalé místo u stolu Ježíšovy hostiny.
Z titulu královského kněžství může pokřtěný číst slovo boží při bohoslužbě.
Může podávat a přinášet Tělo a Krev Páně jiným.
Křtem dostal pověření ke zvěstování dobré zprávy: „Bůh o nás pečuje a je milostivý …“
Může a má slavit (všechny) svátosti.
Při slavení Večeře Páně může a má pokřtěný koncelebrovat – slavit s druhými.
Každý pokřtěný může a má při Večeři Páně s Duchem božím proměňovat sám sebe do Ježíšovy podoby – aby byl s ostatními důstojnou nevěstou Kristovou.
Pokřtěný může v manželství dávat sám sebe druhému. (Muž a žena se manželským slibem odevzdávají jeden druhému a přijímají druhého za manželku a manžela. Jáhen, kněz, biskup pouze asistují při sňatku, jsou pouze svědkem
– kvalifikovaným, úředním).
Pokřtěný může a má předávat život svým dětem, vzdělávat je a vychovávat podle boží moudrosti. Je pro své děti prvním božím poslem – andělem.
Má svým dětem žehnat (ne méně než Izraelité) a má vědět, k čemu ho žehnání zavazuje.
Každému pokřtěnému Duch boží nabízí své dary, aby je rozvíjel a odpovědně s nimi hospodařil.
Každému pokřtěnému je svěřena v nějaké míře pastýřská péče (např. rodičovství, služba potřebným, obci, společnosti …) a prorocká služba (hájit čest Boží proti nespravedlnostem, zastávat se obětí).
-------------
Prosím Vás, od 18. do 25 ledna nás čeká týden modliteb „Za jednotu křesťanů“.
Připravujeme ekumenické bohoslužby. Chtěl jsem přidat jeden text Františka z lednového časopisu Getsemany, ale bylo by to už dlouhé, připojím to za týden, těšte se.
Zkusme si zatím, prosím, promyslet, nakolik bohatství ze křtu – výše uvedené – platí pro křesťany z jiných církví.
Zda a nakolik jim je svěřeno stejné křestní poslání: Hlásat, že všichni lidé jsou milovanými dětmi božími.
(Mnoho nepokřtěných to ještě neví.)
-------------------------
Poznámky:
/1 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (J 1,1-4
Anděl řekl Marii: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní;
proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“. (Lk 1,35
/2 Jsem jako děravý hrnec, neudržím v sobě Ducha božího. Potřebuji si doplňovat jeho hladinu. Jako člověk, který má nemocnou krev nebo zraněný, kterému krev vytekla, potřebuje transfúzi krve, tak já, hříšník, potřebuji transfúzi Ducha Božího
(krev je v Písmu obrazem Ducha).
Ježíš neobětuje svůj život Otci, ale nám. Nevylévá svou krev na boží oltář, ale do nás.
/3 Komunisté tvrdili, že mír a blahobyt na světě jsou schopni zajistit jen oni skrze potření kapitalistů a buržoazie, světovládou dělníků a pracující inteligence.
Hitler nabízel totéž skrze Německou rasu a Velkoříši – po konečném řešení Židů a dalších méněcenných ras a skupin.
Václav Klaus tvrdil, že vše zařídí neviditelná ruka trhu.
Jan XXIII. v encyklice „Pacem in terris“ hned na začátku říká:
„MÍR NA ZEMI, tuto horoucí touhu lidí všech dob, nelze uskutečnit a upevnit,
leč když bude nastolen řád, stanovený Bohem, a když ho všichni budou mít v úctě.“
/4 Ježíš byl pronásledován až na smrt od vlastních, dokonce od nejvýznačnějších členů a pohlavárů tehdejší církve. Před pár dny jsme na svátek sv. Štěpána slyšeli obžalobu prvního mučedníka Ježíšova:
„Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali?“ (Sk 7,51-52
Štěpánova slova si máme brát k srdci ke stálému zpytování svědomí jako varování. Uctíváme dřívější proroky a dřívější mučedníky. Soudobé proroky sami pronásledujeme a soudobé mučedníky nehájíme.
/5 „Jiftáchu, proč jsi obětoval svou dceru, copak jsi neslyšel, že jsem jednou provždy důrazně(!) prohlásil, že si nepřeji lidské oběti?“
„Davide, neslyšel jsi, že jsem zakázal sčítání lidu?“
„Petře, neříkal jsem ti, že mě do rána třikráte zapřeš?“
„Svatí apoštolové, neříkal jsem vám, že bude Mesiáš ukřižován?
Neříkal jsem vám, že třetího dne vstanu z mrtvých?“
„Neříkal jsem vám …?“
/6 Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (Lk 1,14
Bůh má zalíbení ve všech lidech. Je ostuda, že v našem chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“, říkáme:
„... a na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Bůh nemá zalíbení jen v těch dobrých!
Úryvek druhého čtení nás lidi 21. století nepřekvapí, odkýváme ho. (Ale kdo si promýšlí souvislosti, je překvapen, jak i Petrovi některé důležité věci z Ježíšova vyučování docházely až za mnoho let. Kdysi jsme si tohoto místa podrobněji všímali.)
Doufám, že si nepřesný překlad opravujete: „Vy víte, co se po ponořování, které hlásal Jan, událo …
(Sk 10,37
))
… Jan říkal: „Já vás ponořuji do vody, … přichází mocnější, on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně. … Když se všechen lid dával ponořit a když byl ponořen i Ježíš …“
Opakování:
Ježíš nebyl pokřtěn. Katechumen je křtěn, stává se kristovcem, křesťanem. Ježíš je „Christios, Pomazaný“ od počátku. Z patřičného materiálu se vyrábí stůl, ze stolu se už stůl nedělá.
Ježíš se nechal Janem ponořit do Jordánu na potvrzení trvalé platnosti Janovy výzvy k obrácení a ponořování.
Ježíš je od počátku plný Ducha. /1
Svátek Ježíšova ponoření do Jordánu a proklamace – vyhlášení, že je plný Ducha, slavíme každý rok. Je to důležité pro každého pokřtěného. Do Ježíšovy podoby jsme přece byli ponořeni. Duch svatý v nás otiskl Ježíšovu podobu, jako pečetidlo vykreslí svůj obraz do pečetního vosku. (Samozřejmě, že o pečeť je třeba se správně starat. Těch obrazů máme celou řadu.)
Dostává se nám možnosti ponořovat se do Ducha božího. Naslouchat mu v Písmu, v okolnostech života, při pití z kalicha, spolupracovat s dary Ducha, přijímat „transfúzi Ducha“. /2
Kdo se noří do Ducha, kdo se obklopuje jeho moudrostí, prohlubuje v sobě obraz boží.
Je to na něm znát …
Jako Ježíš přijal program Služebníka (Otroka) Hospodinova za svůj (srv. Lk 4,16-21
), tak jsme i my puzeni Duchem, toužíme se k Ježíšově službě
světu přidávat.
Přijali jsme program Služebníka (Otroka) Hospodinova!
Přijali?
Bůh nám – s laskavostí a úctou ke každému slabému – nabízí svou Spravedlnost.
To není utopie. /3
Ale nádherný program.
Prohlášení: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“, je dvojnásobně určeno nám:
1. Bůh se proti nám zastává svého Syna, kterého my dodneška v jeho služebnících utiskujeme nebo dokonce pronásledujeme. /4
2. Slova: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“, si smíme a máme vztáhnout každý sám na sebe.
Často vidíme, jaký rozdíl je mezi dětmi, kterým se rodiče věnují a kterým se nevěnují. Rozdíl mezi milovanými a nemilovanými dětmi.
Mnoho manželek si stýská manželovi: „Tys mě už dlouho neřekl, že mě máš rád.“
„Vždyť jsem ti to říkal včera.“
„To už je dlouho ...“
My si nemůžeme naříkat, že se nám Bůh nevěnuje, že s námi málo mluví, že nás nevymazluje.
Kroutím hlavou nad nekonečnými řečmi o modlitbě …
Naslouchej přece Božímu slovu!! První je naslouchání! Nemel pořád. (A to si ze svého pohanského mluvení ještě děláš zásluhu! (Srv. Mt 5,7
)
Při svátku Svaté rodiny jsme přemýšleli nad „nalezením Ježíše v chrámu“ a vytěžili jsme si z toho závažnost a závaznost slov: „Copak jste neslyšeli?“ /5
Ptávám se rodičů, kteří chtějí pokřtít dítě: „Jaký k tomu máte důvod? Bylo vám někdy k něčemu, že jste byli pokřtěni?“ Jsem smutný, že jich dost neumí odpovědět. Umíme přece říci, k čemu nám je, že jsme Novákovi: „Naše maminka je nejlepší na světě, náš tatínek …“
Bylo by škody, přeškoda, kdyby nám bylo jednou řečeno: „Jak to, žes neslyšela: Ty jsi moje milovaná dcera. Ty jsi můj milovaný syn. V tobě mám zalíbení.“ Srv. /6
V létě jsem napsal do Poznámek, co pro nás křest znamená. Teď jsem to trochu vylepšil.
Prosím Vás, jestli přijmete můj návrh – vzít si to jako program do Velikonoc (o Velikonocích obnovujeme svoje křestní ponoření do Ježíšova programu) – podívejte se na to.
O KRÁLOVSKÉM KNĚŽSTVÍ
„Izraeli, tys prohlásil při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat.
A Hospodin prohlásil tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, královstvím kněží … Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina.
“ (Srv. Ex 19,6
; Dt 26,16-19
)
Římský biskup František nás vybízí, abychom církev dále neklerikalizovali. Potřebujeme se vrátit k vědomí a službě křestního královského kněžstva a k významu a praxi domácí církve.
Obřadem křtu Bůh prohlašuje: „Jsi mou milovanou dcerou, milovaným synem.
Máš trvalé místo v mé náruči. Všude, kde jsi, jsem s tebou. Budu tě učit rozlišovat dobro od zla. Navždy tě budu zachraňovat ze zla.“
Pokřtěný vstoupil do smlouvy Boha se svým lidem. Má budovat vztah s Bohem, má naslouchat jeho slovům v Písmu, aby jim porozuměl.
Křtem patříme do království kněží – každý má přímý přístup k Bohu. (Královské kněžství je základní. Služebné kněžství není vyšší; je určené jiné službě).
Víme, že vším dobrým spolupracujeme na dotváření světa a budování božího království.
Od křtu jsme Ježíšovými spolupracovníky.
Máme trvalé místo u stolu Ježíšovy hostiny.
Z titulu královského kněžství může pokřtěný číst slovo boží při bohoslužbě.
Může podávat a přinášet Tělo a Krev Páně jiným.
Křtem dostal pověření ke zvěstování dobré zprávy: „Bůh o nás pečuje a je milostivý …“
Může a má slavit (všechny) svátosti.
Při slavení Večeře Páně může a má pokřtěný koncelebrovat – slavit s druhými.
Každý pokřtěný může a má při Večeři Páně s Duchem božím proměňovat sám sebe do Ježíšovy podoby – aby byl s ostatními důstojnou nevěstou Kristovou.
Pokřtěný může v manželství dávat sám sebe druhému. (Muž a žena se manželským slibem odevzdávají jeden druhému a přijímají druhého za manželku a manžela. Jáhen, kněz, biskup pouze asistují při sňatku, jsou pouze svědkem
– kvalifikovaným, úředním).
Pokřtěný může a má předávat život svým dětem, vzdělávat je a vychovávat podle boží moudrosti. Je pro své děti prvním božím poslem – andělem.
Má svým dětem žehnat (ne méně než Izraelité) a má vědět, k čemu ho žehnání zavazuje.
Každému pokřtěnému Duch boží nabízí své dary, aby je rozvíjel a odpovědně s nimi hospodařil.
Každému pokřtěnému je svěřena v nějaké míře pastýřská péče (např. rodičovství, služba potřebným, obci, společnosti …) a prorocká služba (hájit čest Boží proti nespravedlnostem, zastávat se obětí).
-------------
Prosím Vás, od 18. do 25 ledna nás čeká týden modliteb „Za jednotu křesťanů“.
Připravujeme ekumenické bohoslužby. Chtěl jsem přidat jeden text Františka z lednového časopisu Getsemany, ale bylo by to už dlouhé, připojím to za týden, těšte se.
Zkusme si zatím, prosím, promyslet, nakolik bohatství ze křtu – výše uvedené – platí pro křesťany z jiných církví.
Zda a nakolik jim je svěřeno stejné křestní poslání: Hlásat, že všichni lidé jsou milovanými dětmi božími.
(Mnoho nepokřtěných to ještě neví.)
-------------------------
Poznámky:
/1 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
V něm byl život a život byl světlo lidí.“ (J 1,1-4
)
Anděl řekl Marii: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní;
proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“. (Lk 1,35
)
/2 Jsem jako děravý hrnec, neudržím v sobě Ducha božího. Potřebuji si doplňovat jeho hladinu. Jako člověk, který má nemocnou krev nebo zraněný, kterému krev vytekla, potřebuje transfúzi krve, tak já, hříšník, potřebuji transfúzi Ducha Božího
(krev je v Písmu obrazem Ducha).
Ježíš neobětuje svůj život Otci, ale nám. Nevylévá svou krev na boží oltář, ale do nás.
/3 Komunisté tvrdili, že mír a blahobyt na světě jsou schopni zajistit jen oni skrze potření kapitalistů a buržoazie, světovládou dělníků a pracující inteligence.
Hitler nabízel totéž skrze Německou rasu a Velkoříši – po konečném řešení Židů a dalších méněcenných ras a skupin.
Václav Klaus tvrdil, že vše zařídí neviditelná ruka trhu.
Jan XXIII. v encyklice „Pacem in terris“ hned na začátku říká:
„MÍR NA ZEMI, tuto horoucí touhu lidí všech dob, nelze uskutečnit a upevnit,
leč když bude nastolen řád, stanovený Bohem, a když ho všichni budou mít v úctě.“
/4 Ježíš byl pronásledován až na smrt od vlastních, dokonce od nejvýznačnějších členů a pohlavárů tehdejší církve. Před pár dny jsme na svátek sv. Štěpána slyšeli obžalobu prvního mučedníka Ježíšova:
„Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali?“ (Sk 7,51-52
)
Štěpánova slova si máme brát k srdci ke stálému zpytování svědomí jako varování. Uctíváme dřívější proroky a dřívější mučedníky. Soudobé proroky sami pronásledujeme a soudobé mučedníky nehájíme.
/5 „Jiftáchu, proč jsi obětoval svou dceru, copak jsi neslyšel, že jsem jednou provždy důrazně(!) prohlásil, že si nepřeji lidské oběti?“
„Davide, neslyšel jsi, že jsem zakázal sčítání lidu?“
„Petře, neříkal jsem ti, že mě do rána třikráte zapřeš?“
„Svatí apoštolové, neříkal jsem vám, že bude Mesiáš ukřižován?
Neříkal jsem vám, že třetího dne vstanu z mrtvých?“
„Neříkal jsem vám …?“
/6 Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (Lk 1,14
)
Bůh má zalíbení ve všech lidech. Je ostuda, že v našem chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“, říkáme:
„... a na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Bůh nemá zalíbení jen v těch dobrých!