Slavnost Zjevení Páně

Rodiče slouží dětem, úředník má sloužit občanům, učitel žákům, Bůh slouží nám. Lid boží má sloužit s Bohem. Než se Hospodin začal věnovat Hebrejům, byli původně barbaři. Už v předježíšovské Bibli existuje očekávání, že i pohané poznají Hospodina.
K poznávání slouží proroci, učitelé, rodiče, z učedníků se stávají učitelé, rodiče, misionáři, z některých i proroci  …   
 
„Tříkrálový příběh“ je stále živý.
(Vysvětlete, prosím, dětem a vnukům, proč se ulekl Herodes i celý Jeruzalém.)
 
Mudrci od východu se vydali na neznámou cestu do Betléma. To nebyla náboženská turistika za účelem získání nějakých „milostí“, ale cesta za Poznáním.
V Bibli se často putuje, Abrahám je prvním vydávajícím se na Cestu.
Biblické postavy se ale také vydávají nebo jsou odvlečeny do „Egypta“ nebo „Babylónu“. Některé se pak pracně vracejí.
 
Mudrci od východu jsou typem abrahámovským, pro holuba na střeše pouští vrabce v hrsti. Dosáhli velikého vzdělání a zřejmě i vysokého postavení. Ale ani jedno jim nestouplo do hlavy. Věděli, že možnost dalšího hledání nikdy nekončí. Hledání a poznávání je těšilo. Objevení „nové hvězdy“, přisuzované Judejcům, je vzrušilo. Ne astronomicky (astronomie tenkráte nebyla), ale nábožensky.
 
Velekněží a učitelé Zákona z lidu věděli přesně, kde a kdy se má Mesiáš narodit. Měli více informací než cizí mudrci nebo betlémští pastýři, ale pohodlně čekali, až Mesiáš přijde a osvobodí je od římských okupantů.
I obyvatelé Jeruzaléma drželi svého vrabce v hrsti. Byli patřičně hrdí na svou příslušnost k božímu lidu. Sebeuspokojovali se přísliby proroků o příchodu Mesiáše. Čekali, až se Mesiáš objeví v Jeruzalémě na bílém koni a všechno zařídí – úplnou náboženskou svobodu a nové možnosti. Někteří se těšili, že si bouchnou do Římanů. Nenapadlo je připravovat se, aby byli Mesiáši pohotově k ruce.
Herodes za chvíli spustí vraždění dětí. 
Kaifáš za pár let Mesiáše popraví, mnoho „zbožných“ bude řvát: „ Na kříž s ním!“ Ostatní budou pomlouvat a apoštolové se budou těšit na ministerská křesla Mesiášovy vlády.  
 
Ti, co jsou spokojení se svým poznáním, se na nové cesty nevydávají. Nad těmi, kdo nové cesty hledají, se naopak pohoršují, označují je za povýšené. Někteří z nich ty, kteří nové cestyhledají, likvidují nebo pomlouvají. Platí to obecně. /1 
 
„Jeruzalémští občané“ všech dob se spokojují s pár náboženskými informacemi a už nevystrčí nos za humna svého obzoru. Cítí se polichocenikonvertity, jejich obrácení pokládají za potvrzení toho, že oni jsou v té správně skupině „vlastnící“ pravdu. Nic nevědí o pracnosti a odvaze nutné pro celoživotní hledání a každý živý vztah (s člověkem i Bohem). 
Kámen ponořený do vody nic nenasákne, vodu nepropustí dovnitř.
Podobně člověk – který formálně patří do lidu božího – do sebe nepustí Ducha božího, nenasákne Duchem. Podobně člověk, žijící v manželství, který není dost pružný, ustrne a soužití s ním se stane soužením. 
 
Židovství a křesťanství je Cestou (i některá jiná náboženství mluví o Cestě). I zde platí nerudovské, kdo zůstal stát, stojí opodál.
(Podobně je to se svobodou. Mnoha lidem za minulého režimu svoboda nechyběla, přáli si jen větší blahobyt.  Náboženským peciválům starého i Nového Izraele také stačí jen náboženský průmysl zbožných akcí. V hledání nemají zálibu.)
 
Čeští peciválové mají rádi pohádky o Hloupém Honzovi, který se stal králem bez potřebných znalostí a dovedností k vládnutí.
Náboženští peciválové mají rádi legendy o pasáčcích, na které se usmálo „nebeské štěstí“.
V Bibli se takové postavy nevyskytují. David (původním povoláním pastýř), vdova ze Sarepty, Alžběta, Maria, Josef, betlémští pastýři, Simeón a Anna, kananejská žena, samařanka …, jsou jinými typy.
Ti nechodili celý život v náboženském kabátu svého tatíka.
 
My toho už víme víc než Ježíšovi současníci. Víme, že v božím království to nechodí jako na Hradě nebo v podhradí. (Na Hradě je třeba ohebných  lokajů, v podhradí ohnutých hřbetů poddanských.)
Boží království stojí na službě druhým. František chce sloužit lidem.
Papaláši na Hradě i určitý typ prelátů v církvi touží po moci, slávě a bohatství.
 
Příslušnost ke správné církvi mi ještě nezaručí, že si rozumím s Bohem a že on se mnou může navázat kontakt. Porozumění Bohu vyžaduje vydat se na nekončící cestu.
Uzavření legitimního manželství nemusí stačit k tomu, abychom si s partnerem rozuměli.
 
Nevíme, jak byla spokojená paní veleknězová Kaifášová. Zdali svého manžela obdivovala a těšila se z postavení a bohatství, ke kterému došla, zda byla šťastná nebo ne.

Nevíme, zda si manželky mudrců z východu rozuměly se svými manžely, zda souhlasily s jejich hledáním a cestou. Nespekulujeme, jen si ujasňujeme co je pro nás důležité.

 

Za pár hodin po návštěvě mudrců Josef začal narychlo balit a ostražitě se vydal na útěk. Do Egypta! /2

 

Při každé Večeři Páně vyznáváme: „… očekáváme požehnaný příchod našeho Spasitele Ježíše Krista“.

Někteří lidé se čertí, když místo „očekáváme“ říkám: „připravujeme“ požehnaný příchod …“     

„Nemá se nic měnit (to je otázka poslušnosti a to je nejvyšší ctnost!)“, brání zavedené formulace, ti, co jim je zatěžko se pohnout, natož se vydat na nevyšlapanou cestu

. /3

 

Čekáme-li na vlak, stačí být ve správnou dobu na správném místě. Ve vztahu s lidmi nebo Bohem to nestačí. Jeruzalémským občanům nepomohlo, že byli ve správné době na správném místě … Ani k

 manželství nestačí být jen ve správném čase na správném místě v kostele.

 

K získání boží moudrosti je nutné hledat, vydávat se i na nevyšlapanou cestu.

 

----------------------------------------

Poznámky:

                  /1     My starší jsme zažili, jak se komunistická lůza pomocí nenávisti a závisti vůči podnikavějším a pracovitějším dostala k moci.

Kdo přečetl např. knihu „František mezi vlky“, vidí jak je nemocná i církev.

 

                  /2     My se už dopředu strašíme lidmi, kteří utíkají pro ohrožení na životě ze své vlasti a u nás hledají útočiště.

Doporučuji křesťanský novoroční projev Angely Merkelové. 

 

                  /3     Scott Peck napsal výtečnou knihu „Nevyšlapanou cestou“ a později její pokračování.