Svátek Svaté rodiny
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 2,41-52 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a
Datum: 27. 12. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 2,41-52 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a
; Kol 3,12-21
; Lk 2,41-52
Datum: 27. 12. 2015
Slavíme svátek svaté rodiny. Obrazy, nejen ty kýčovité, nám naprosto
zkreslily představu o Svaté rodině.
Vážíme si Písma, že idylky míjející se s životem nepoužívá.
Na dnešní slavnost jsme si domluvili poděkování za Boží pomoc k budování našich rodin.
Nejvíce konfliktů a nepochopení i mezi nejbližšími pramení ze špatné komunikace.
Z dnešního úryvku evangelia můžeme pro dobré soužití v rodině (i obecně) získat veliké poučení.
Kde se stala chyba tenkráte ve svaté rodině? Kdo ji udělal?
Událost „nalezení Ježíše v chrámě“ je katolíkům důvěrně známá.
I ve svaté rodině došlo k chybě a tím ke zranění rodičů. (Hřích zde nepřipadá v úvahu.) /1
Na pouť tenkráte chodili muži spolu ve svých skupinách, ženy také chodily spolu. Děti chodily s matkami, mladíci od dospělosti chodili s muži. K jídlu a na spaní se každá rodina sešla.
Do Jeruzaléma šel Ježíš a matkou. První večer při návratu se manželé sešli na místě noclehu.
„Kde je Ježíš?“
„Nevím, šel tebou.“
„Šel s tebou.“
„Se mnou nešel, šel přece s tebou. Vždycky přece chodil s tebou.“
„Ano, vždycky chodil se mnou, ale teď už přece patří mezi muže, tak šel s tebou.“ /2
Do strachu rodičů se můžeme lehko vžít.
Kdo udělal chybu?
Každý jsme vyrostli v rodině, která byla nějak uspořádaná. Většinou mívá někdo v rodině hlavní slovo.
Měl u vás hlavní slovo táta nebo maminka? Kdo si dokázal dříve přiznat chybu, kdo se častěji omlouval?
Jak by se podobné nedorozumění odehrálo mezi našimi rodiči? Zkusme si to představit … Kdo by se jak choval?
Často rosteme do podoby svých rodičů. Jak se chováme v konfliktech my?
Bylo by zajímavé, kdyby nám naše děti takovou scénu zahráli o nás?
Na příběhu „nalezení Ježíše v chrámu“ se můžeme mnoho naučit.
Je možné (a pravděpodobné), že se Marie s Josefem nehádali (z Písma můžeme vyčíst, že byli osobnostmi veliké úrovně, ale nikdo nespadl učený z nebe).
O Velikonocích býval Jeruzalém plný poutníků k prasknutí.
Ztratilo se vám někdy dítě? (Tenkrát se navíc kradly děti do otroctví.)
Setkání se synem bylo pro rodiče šokující, Ježíš klidně a spokojeně debatuje s cizími chlapy …
Je mu lhostejná úzkost rodičů? Tak inteligentnímu a citlivému hochovi?
Je Ježíšova odpověď pubertální drzostí?
Také vám vaši kladli na srdce: „Řekni, kam jdeš a kdy se vrátíš, abychom neměli starost.“?
To je povinnost a ohleduplnost i mezi dospělými, natož dětí vůči rodičům.
Kdo udělal chybu?
Hádat nemá smysl. Písmo nás učí přemýšlet, učí nás umění hledat příčinu chyby.
Kdo udělal chybu?
Čteme, že ani rodiče nějaký čas neporozuměli Ježíšově odpovědi.
Až časem rodiče pochopili slova svého syna: „Ale vždyť jsem vám přece říkal, že jsem dostal od Otce své poslání.“
Z vlastní zkušenosti víme, jak nějaké zranění ovlivňuje naše přemýšlení a přiznání chyby.
Jinak chápeme situaci u druhých lidí a jinak, když jsme sami zasažení strachem, pocitem nepochopení atd.
Napadne nás další otázka: Nevěděl snad Ježíš, že ho budou rodiče hledat? Nejméně dva dny(!)?
Proč je nešetřil? Proč jim neřekl: „Milí rodiče, chlapi tady nevedou hospodské řeči, hledají odpověď na některá místa v Písmu a já jim mohu pomoci najít odpovědi, dva dny se tady ještě zdržím.“?
Odpověď najde ten, kdo se učí biblicky myslet.
Proč byl zkoušen Abrahám s obětováním Izáka?
Je-li někdo nadaný matematicky a chce-li matematiku studovat, rád přistoupí na to, že jakmile dobře spočítá příklad, hned dostane od učitele příklad těžší. Tak se někteří stali velikými matematiky.
Podobně to platí ve všem.
Každý z nás někde v úspěšnosti počítání matematiky skončil. Podobně jsme dosáhli určité úrovně ve vztahu s nejbližšími a v důvěře v Boha.
Ne každý projde zkouškou Abraháma. Ale někdo se z Abrahámovy zkušenosti s Bohem může poučit, že Bohu můžeme důvěřovat více než sami sobě, víc než největším lidským osobnostem.
To, co je psáno v Písmu, je k našemu poučení. Josef a Marie „spočítali velice těžký příklad“, prošli vysokou zkušeností, řekli bychom drastickou.
Rodiče řadu let své děti převyšují, mají náskok ve vědomostech a zkušenostech. Není úplně samozřejmé dovolit dětem, aby nás přerostly, abychom včas rozpoznali, že něčemu už rozumí víc než my.
K čemu ta drastická zkouška Josefa a Marie byla?
„Neslyšeli jste, co vám bylo řečeno? Co jsem vám říkal?“
Nejvíce chyb se dopouštíme špatnou komunikací.
Často nepečlivě informujeme druhé!
Často nenasloucháme pozorně druhým!
Škoda, že se doma a ve škole neučíme pečlivé komunikaci.
„Neslyšel jsi, co ti bylo řečeno?“
Nám známý mořeplavec Rudolf Krautschneider vypráví příběh o spolužácích. Mladíci Joachym, Hans a Klaus a děvčata Inge a Heni si pronajali jachtu a vydali se na moře. Joachym měl kapitánské zkoušky. Po namáhavé několikadenní plavbě se moře uklidnilo a posádka si odpočinula a užívala klidnou plavbu. „Pojďme se vykoupat
.“ Všichni nadšeně naskákali do vody. Časem ale zjistili, že se zvedá vítr a jachta se vzdaluje. Ze všech sil ji doplavali. Ale zjistili, že Joachym nespustil z jachty
žebřík. Snažili se nějak dostat do jachty … Přišla bouře.
Za dva dny našli rybáři opuštěnou loď.
Joachym měl kapitánské zkoušky, samozřejmě, že se učil: „vždy je nutné z lodě spustit do moře žebřík“. /3
„Jiftáchu, proč jsi Hospodinu obětoval svou dceru?
Neslyšel jsi, že Hospodin přísně zakazuje lidské oběti?
Neslyšel jsi nic o nerozumných slibech? Neslyšel jsi …“
(Na Abrahámově zkoušce a příběhu Jiftácha a jeho dcery jsme se snažili učit přemýšlet.) /4
Naše osobní historie i historie lidstva by byla úplně jiná, kdybychom Bohu pečlivě naslouchali …
Kolika zraněním a chybám bychom se vyhnuli, kdybychom si navzájem pečlivě naslouchali ...
Josef s Marií prošli touto zkouškou, aby brzy poznali, jak se vyplácí pozorně naslouchat. (Aby počet svých chyb snížili na co nejmenší počet.)
Komunikaci se můžeme a máme učit. Bůh nás učí přemýšlet. Zadarmo! /5
---------------------
Poznámky:
/1 Kdo tu chybu zavinil? Někteří lidé se celý život modlí růženec a nevrtá jim to v hlavě. Co ze slov: „Kterého jsi v chrámě nalezla“, získali?
/2 I dnes rituálem dospělosti procházejí mladící okolo 13. narozenin v Jeruzalémě. Čtou veřejně z Tóry, jsou zkoušeni ze znalosti 613 „slov“ („přikázání“): „Izraeli, byl
o ti řečeno …“, mohou text Písma komentovat a rozmlouvat o něm s dospělými muži. Prošel Ježíš v Jeruzalémě iniciací?
/3 „O lidech, kteří nedosáhli na svůj osud“, z knihy Lidé a oceán.
/4 Proč si v příběhu Jiftácha a jeho dcery nikdo, ani velekněz, nevzpomenul na slova Hospodina? – Děvče by bylo zachráněno.
/5 Letošní adventní bohoslužbu smíření jsme měli na toto téma – komunikace.
Vážíme si Písma, že idylky míjející se s životem nepoužívá.
Na dnešní slavnost jsme si domluvili poděkování za Boží pomoc k budování našich rodin.
Nejvíce konfliktů a nepochopení i mezi nejbližšími pramení ze špatné komunikace.
Z dnešního úryvku evangelia můžeme pro dobré soužití v rodině (i obecně) získat veliké poučení.
Kde se stala chyba tenkráte ve svaté rodině? Kdo ji udělal?
Událost „nalezení Ježíše v chrámě“ je katolíkům důvěrně známá.
I ve svaté rodině došlo k chybě a tím ke zranění rodičů. (Hřích zde nepřipadá v úvahu.) /1
Na pouť tenkráte chodili muži spolu ve svých skupinách, ženy také chodily spolu. Děti chodily s matkami, mladíci od dospělosti chodili s muži. K jídlu a na spaní se každá rodina sešla.
Do Jeruzaléma šel Ježíš a matkou. První večer při návratu se manželé sešli na místě noclehu.
„Kde je Ježíš?“
„Nevím, šel tebou.“
„Šel s tebou.“
„Se mnou nešel, šel přece s tebou. Vždycky přece chodil s tebou.“
„Ano, vždycky chodil se mnou, ale teď už přece patří mezi muže, tak šel s tebou.“ /2
Do strachu rodičů se můžeme lehko vžít.
Kdo udělal chybu?
Každý jsme vyrostli v rodině, která byla nějak uspořádaná. Většinou mívá někdo v rodině hlavní slovo.
Měl u vás hlavní slovo táta nebo maminka? Kdo si dokázal dříve přiznat chybu, kdo se častěji omlouval?
Jak by se podobné nedorozumění odehrálo mezi našimi rodiči? Zkusme si to představit … Kdo by se jak choval?
Často rosteme do podoby svých rodičů. Jak se chováme v konfliktech my?
Bylo by zajímavé, kdyby nám naše děti takovou scénu zahráli o nás?
Na příběhu „nalezení Ježíše v chrámu“ se můžeme mnoho naučit.
Je možné (a pravděpodobné), že se Marie s Josefem nehádali (z Písma můžeme vyčíst, že byli osobnostmi veliké úrovně, ale nikdo nespadl učený z nebe).
O Velikonocích býval Jeruzalém plný poutníků k prasknutí.
Ztratilo se vám někdy dítě? (Tenkrát se navíc kradly děti do otroctví.)
Setkání se synem bylo pro rodiče šokující, Ježíš klidně a spokojeně debatuje s cizími chlapy …
Je mu lhostejná úzkost rodičů? Tak inteligentnímu a citlivému hochovi?
Je Ježíšova odpověď pubertální drzostí?
Také vám vaši kladli na srdce: „Řekni, kam jdeš a kdy se vrátíš, abychom neměli starost.“?
To je povinnost a ohleduplnost i mezi dospělými, natož dětí vůči rodičům.
Kdo udělal chybu?
Hádat nemá smysl. Písmo nás učí přemýšlet, učí nás umění hledat příčinu chyby.
Kdo udělal chybu?
Čteme, že ani rodiče nějaký čas neporozuměli Ježíšově odpovědi.
Až časem rodiče pochopili slova svého syna: „Ale vždyť jsem vám přece říkal, že jsem dostal od Otce své poslání.“
Z vlastní zkušenosti víme, jak nějaké zranění ovlivňuje naše přemýšlení a přiznání chyby.
Jinak chápeme situaci u druhých lidí a jinak, když jsme sami zasažení strachem, pocitem nepochopení atd.
Napadne nás další otázka: Nevěděl snad Ježíš, že ho budou rodiče hledat? Nejméně dva dny(!)?
Proč je nešetřil? Proč jim neřekl: „Milí rodiče, chlapi tady nevedou hospodské řeči, hledají odpověď na některá místa v Písmu a já jim mohu pomoci najít odpovědi, dva dny se tady ještě zdržím.“?
Odpověď najde ten, kdo se učí biblicky myslet.
Proč byl zkoušen Abrahám s obětováním Izáka?
Je-li někdo nadaný matematicky a chce-li matematiku studovat, rád přistoupí na to, že jakmile dobře spočítá příklad, hned dostane od učitele příklad těžší. Tak se někteří stali velikými matematiky.
Podobně to platí ve všem.
Každý z nás někde v úspěšnosti počítání matematiky skončil. Podobně jsme dosáhli určité úrovně ve vztahu s nejbližšími a v důvěře v Boha.
Ne každý projde zkouškou Abraháma. Ale někdo se z Abrahámovy zkušenosti s Bohem může poučit, že Bohu můžeme důvěřovat více než sami sobě, víc než největším lidským osobnostem.
To, co je psáno v Písmu, je k našemu poučení. Josef a Marie „spočítali velice těžký příklad“, prošli vysokou zkušeností, řekli bychom drastickou.
Rodiče řadu let své děti převyšují, mají náskok ve vědomostech a zkušenostech. Není úplně samozřejmé dovolit dětem, aby nás přerostly, abychom včas rozpoznali, že něčemu už rozumí víc než my.
K čemu ta drastická zkouška Josefa a Marie byla?
„Neslyšeli jste, co vám bylo řečeno? Co jsem vám říkal?“
Nejvíce chyb se dopouštíme špatnou komunikací.
Často nepečlivě informujeme druhé!
Často nenasloucháme pozorně druhým!
Škoda, že se doma a ve škole neučíme pečlivé komunikaci.
„Neslyšel jsi, co ti bylo řečeno?“
Nám známý mořeplavec Rudolf Krautschneider vypráví příběh o spolužácích. Mladíci Joachym, Hans a Klaus a děvčata Inge a Heni si pronajali jachtu a vydali se na moře. Joachym měl kapitánské zkoušky. Po namáhavé několikadenní plavbě se moře uklidnilo a posádka si odpočinula a užívala klidnou plavbu. „Pojďme se vykoupat
.“ Všichni nadšeně naskákali do vody. Časem ale zjistili, že se zvedá vítr a jachta se vzdaluje. Ze všech sil ji doplavali. Ale zjistili, že Joachym nespustil z jachty
žebřík. Snažili se nějak dostat do jachty … Přišla bouře.
Za dva dny našli rybáři opuštěnou loď.
Joachym měl kapitánské zkoušky, samozřejmě, že se učil: „vždy je nutné z lodě spustit do moře žebřík“. /3
„Jiftáchu, proč jsi Hospodinu obětoval svou dceru?
Neslyšel jsi, že Hospodin přísně zakazuje lidské oběti?
Neslyšel jsi nic o nerozumných slibech? Neslyšel jsi …“
(Na Abrahámově zkoušce a příběhu Jiftácha a jeho dcery jsme se snažili učit přemýšlet.) /4
Naše osobní historie i historie lidstva by byla úplně jiná, kdybychom Bohu pečlivě naslouchali …
Kolika zraněním a chybám bychom se vyhnuli, kdybychom si navzájem pečlivě naslouchali ...
Josef s Marií prošli touto zkouškou, aby brzy poznali, jak se vyplácí pozorně naslouchat. (Aby počet svých chyb snížili na co nejmenší počet.)
Komunikaci se můžeme a máme učit. Bůh nás učí přemýšlet. Zadarmo! /5
---------------------
Poznámky:
/1 Kdo tu chybu zavinil? Někteří lidé se celý život modlí růženec a nevrtá jim to v hlavě. Co ze slov: „Kterého jsi v chrámě nalezla“, získali?
/2 I dnes rituálem dospělosti procházejí mladící okolo 13. narozenin v Jeruzalémě. Čtou veřejně z Tóry, jsou zkoušeni ze znalosti 613 „slov“ („přikázání“): „Izraeli, byl
o ti řečeno …“, mohou text Písma komentovat a rozmlouvat o něm s dospělými muži. Prošel Ježíš v Jeruzalémě iniciací?
/3 „O lidech, kteří nedosáhli na svůj osud“, z knihy Lidé a oceán.
/4 Proč si v příběhu Jiftácha a jeho dcery nikdo, ani velekněz, nevzpomenul na slova Hospodina? – Děvče by bylo zachráněno.
/5 Letošní adventní bohoslužbu smíření jsme měli na toto téma – komunikace.