Slavnost Krista Krále
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 1,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dan 7,13-14
Datum: 22. 11. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Zj 1,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dan 7,13-14
; Zj 1,5-8
; J 18,33b-37
Datum: 22. 11. 2015
Ježíšovým slovům: „Moje království není z tohoto světa“, je třeba
věnovat patřičnou pozornost.
Ježíš, není politickým králem.
Jen ten, kdo vydává svědectví Pravdě, je hoden jména král. Ostatní jsou uzurpátoři moci. Ďábel lživě tvrdí, že svět je jeho královstvím. (Srv. Lk 4,5-7
Dobrý vládce a dobrá vláda se pozná podle úrovně jejich služby, podle toho, jak se daří slabým a menšinám.
„Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Mt 5,5
Náš KRÁL je soucitný. Sklání se i k hříšníkům!
I k nemocným – slíbil jsem pokračování k promýšlení svátosti nemocných.
Nevytěsňujeme ze svého myšlení trápení světa. Bouříme se proti smrti rozsévané válečnými zločinci a teroristy. Bouříme se proti zlým nemocem (nejtěžší pro mě jsou nemoci maminek malých dětí …).
Je pro nás důležité poznání, že se nad tím vším s námi trápí i Bůh.
(Proč Ježíš plakal u hrobu Lazara? Jaký to byl druh pláče?)
Jestli dobří rodiče věnují nemocným dětem zvýšenou péči, pak i Bůh. /1
Péče o nemocné patří mezi skutky milosrdenství.
S tímto vědomím a vděčností bychom měli oceňovat zdravotníky a lidi pomáhající potřebným.
I nás ostatní Ježíš k nemocným posílá.
Boží království stojí na službě životu (včetně odporování zlu).
„Hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít,
byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě,
byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25,35-36
Vedle léčení máme nemocné povzbuzovat a podpírat je i na duchu.
Je-li nemoc stálým průvodcem porušeného lidstva, potřebujeme včas vědět, jak se chovat, až nás nemoc postihne. Potřebujeme se s nemocnými stýkat, nebát se, nemístně se neostýchat, naslouchat jim a poznat jak mohou být užiteční nám a my jim. /2
Uvědomujeme-li si, jak jsme propojení s druhými, platí to o nemocných. Jsou často lakmusovým papírkem nemocné společnosti.
Víme-li, že zlem jsou často postiženi nevinní a slabší, pak jsme povinováni věnovat potřebným a chudým svou pomoc. Nejsou jen objekty naší péče. Statečné nesení jejich těžkostí a chuť do života nás mohou často povzbudit. /3
Být v nemoci trpělivý, oceňovat pomoc druhých a nést statečně své trápení, je obdivuhodné a velkorysé.
Bolest (i psychická) nás zubožuje, jen někdo dokáže myslet na jiné, kteří se mají hůře.
Trápení a nemoc jsou v každém případě obtížné. Tím více obdivujeme ty, kteří – navzdory utrpení – dokážou vnímat krásu a cenu života.
Smekáme před jejich dobrořečením Bohu. Je-li mi dobře, snadno Boha chválím. Když mě něco trápí, jakoby zašlo slunce.
Jestli je někdo spravedlivý k Bohu a uznává-li Boží přejícnost navzdory svým těžkostem, má jeho dobrořečení větší váhu než modlitba v době hojnosti. Je silnějším svědectvím. /4
Apoštol Pavel říká: „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“. (Srv. Ř 8,28
Ježíš také svou nouzi použil k dobru druhých a přes nemalé utrpení fyzické, duševní a duchovní utrpení celý svůj život prožil jako dobrořečení. (Srv. J 17,4
Potkal jsem i nekostelové lidi, kteří si v nemocinestěžovali: „Mnoho let jsem byl zdráv …“ „Přijímáme-li dobré ovoce života a našich předků, jak bychom se mohli bouřit proti nedobrému ovoci.“
Skoro se vytrácí vědomí, že máme také svůj podíl na zlu ve světě.
Neprohlašujme své trápení za účast na Ježíšově kříži. /5
Není snadné navštěvovat nemocné. Ti, co stále jen naříkají, jsou únavní (ale ptám se, jak bych se na jejich místě, v jejich kůži, s jejich výchovou a v jejich životních okolnostech, choval. Tím více jsou obdivuhodní nemocní, kteří nás naopak povzbudí a obdarují svou …
Mnozí nemocní naříkají, „Nemohu se modlit, nemohu se soustředit.“
Někdy jim můžeme pokorně a tiše (ne suverénně a lacině) říci: Svět je porušený, život je nespravedlivý, ale očekávat s Kristem Vzkříšení, není to podvolení se zlu, není to pasivita. „Blahopřeji těm, kdo se trápí pro nouzi a hřích ve světě. Blahopřeji těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, blahopřeji milosrdným, těm, kteří mají čisté srdce, těm, kdo působí pokoj, nebo jsou pronásledováni pro spravedlnost …“ (Srv. Mt 5,3-11
I v nemoci a umírání ledacos dobrého můžeme ještě vykonat. /6
K našemu slavení pomazání nemocných se nejprve věnujme slovům, apoštola Jakuba:
„Milovaní. Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí!
Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!
Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne,
a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému
a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo
v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jk 5,13-18
Apoštol nám dává rady do tří životních situací:
1. rada „Vede se někomu dobře? Ať Bohu dobrořečí.“
Říkáme si, že se od židů učíme přijímat dobrořečení, jako svůj životní styl.
„Otče, já jsem tě oslavil na zemi … (J 17,4
„Otče, oběti ani dary jsi nechtěl, ale chtěl jsi, abych byl člověkem (dal jsi mi tělo). Rád budu člověkem!“ („Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´“ (Žid 10,5-7
2. rada „Je-li ti zle, modli se.“ Modlitba je rozhovorem, máš možnost se ptát a hledat, co je příčinou tvého trápení. Můžeme objevit kořen, co jsme – my lidé –
zanedbali. Příčina nemusí být nutně v nás (často trpí nevinný). Většinou můžeme najít chyby a provinění, které přinesly jedovaté ovoce. Bohu, jeho moudrým pravidlům života můžeme porozumět.
3. rada se týká nemocných. !
„Ve zdravém těle zdravý duch.“ Je třeba léčit celého člověka, včetně vztahů s lidmi a vztahu s Bohem.
Ježíš nám nabízí celostní uzdravení.
Svátosti nepůsobí jako léky.
Lék působí i ve spánku nebo v bezvědomí. Bolí-li mě hlava, vezmu si prášek, nepřestává-li bolest, vezmu si druhý prášek.
Ježíš nás nechce uzdravovat bez nás, mechanicky. Svátosti nejsou bílou magií.
I k uzdravení těla je třeba vytvořit podmínky (vyšetření, stanovení diagnózy a léčby, spolupráce nemocného s lékařem), natož k uzdravení celé bytosti.
Modlitba představených není vyprošováním pomoci nemocnému, nouzi trpícího může působit rodina, farnost, společnost, i představení. Příčinou může být jak zanedba
ná péče postiženého, tak nespravedlnost jiných: bezohlednost, spory a neláska, nepřejícnost, nenávist …
Proto: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“
Připomínám žalostný nepoměr uzdravených malomocných – všech deset děkovalo Bohu a Ježíšovi za uzdravení těla, ale jen jeden se stal Ježíšovým učedníkem.
„Víra“ je důvěřujícím vztahem. Má se blížit jistotě rostoucí z nového a nového porozumění a zkušeností s Boží péčí a dobrotou.
Ke vztahu je třeba pokorného hledání růstu, nedorozumění, chyb a selhání z naší strany.
I vztah s Bohem potřebuje naši věrnost – pro minulé dobré zkušenosti s Boží dobrotou.
I vztah s Bohem potřebuje, abychom ve chvílích nerozumění si s Bohem velkoryse hájili Boha před naší nedokonalou představou o něm. Bůh je větší, než naše dosavadní poznání o Bohu.
I my prosíme naše děti – v nedorozumění s námi – aby nás rychle neodsuzovali a se svými soudy o nás počkali. Aby nad námi „nelámali hůl“, aby připustili, že nevědí vše a nebyli ještě v
roli rodičů.
Potřebujeme promýšlet, k čemu jsme pokřtěni, proč se modlíme, proč přicházíme ke Stolu Páně …
Jak nám prospívá eucharistie, jaké ovoce nám přináší svátost smíření.
Potřebujeme vědět, co nám Ježíš nabízí ve svátosti nemocných. Jaké podmínky máme splnit, aby nás Ježíš mohl uzdravit.
To není jen úkolem nemocných, ale celého společenství, jinak blamujeme sebe, i druhé – a činíme Ježíše a jeho přísliby a svátosti nevěrohodnými.
„Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého!“
Modlitba není odříkáním určitých slov, postů, sebezáporů a obětí. Stojí na touze porozumět Bohu a snaze o radostnou spolupráci s Ním.
-------------------------
Poznámky:
/1 Vypravovali jsme si s dětmi, jak a čím vším o nás maminka pečuje, když jsme nemocní – abychom to odkoukali a naučili se tomu. Ptal jsem se, zda má maminka raději nemocné dítě než zdravé. „Má stejně ráda všechny děti“, odpověděly. Máte přemýšlivé děti, je znát že si s
nimi dobře povídáte.
/2 V západních zemích (kde nebylo křesťanství potlačováno) je ve větší míře než u nás rozšířena návštěva nemocných. Mnoho mladších důchodců navštěvuje v
nemocnicích vážně nemocné.
Škoda, že u nás rodiče zapíší dětem tolik zájmových kroužků po školním vyučování, že mnoho dětí nemá čas navštěvovat své prarodiče. Když později staří onemocní, jsou sami, vnoučatům chybí návyk chodit k
babičce nebo dědečkovi. (Je ale je pravdou, že často staří sklízejí ovoce své výchovy.)
/3 Každému např. doporučuji knihu Jacquese Lusseyrana: Nalezené světlo.
/4 Víno je dobré
Podzim.. Počítají, co sklizeno, očesáno
A kdybych řekl, že dost
Abychom se radovali od rána do večera
Jak Noe
Kdekdo by mě okřikl rozhořčeně
Ten pokrytec
Ten blázen –
Zrovna tak jako kdybych se po způsobu básníka dávného
rozplakal
Pro tolik štěstí tolika životů
vrhli by se na mne vypočítávajíce tolik a tolik běd
tolik a tolik úst bez stolů, hlav beze střech, srdcí beze světla
a já bych rozpačitě zmlkl
nemoha si honem vzpomenout na štěstí největší
že jsme
A když teď upíjím
mladého vína
sčesaného, vykvašeného a stočeného
tohoto roku, v tomto sklepě, do těchto sudů
nezapomínám strašného lisu slunce
který nás všechny ždímal
vymačkávaje snad jiskru radosti
ukrytou v našich srdcích za tolika kletbami
a tolika nářky –
Nezapomínám ani jednoho stébla nalomeného
ani jediné slzy dítěte, jež nemůže za nic
a je jich tolik, zrovna jak ran, zrovna jak slov, jež vraždí
a krve prolévané bez mučednictví nazdařbůh
Nezapomínám a říkám si tiše, když upíjím
z letošní sklizně v tomto sklepě u těchto sudu:
Víno není vinno jedinou vraždou, již mu přičítají
víno je dobré jak Bůh, víno je dobré jak slunce
Víno je dobré, jen my
rty nehodné smáčíme
v oltářní chuti jeho
Jan Zahradníček, Rouška Veroničina
/5 Ze tří ukřižovaných pověšených na kříži na Golgotě o Ježíšových posledních Velikonocích byl jen jeden zachraňující. Druhý byl „očistcem“, vedoucím k
obrácení, třetí byl začátkem pekla. Účast na Ježíšově kříži nastává až přijetím pronásledování pro boží království. Nehrajme si lacině na Ježíše.
/6 Na semináři gymnazistů, v rozpravě, zda povolit nějakou formu eutanazie, se mě studentka ptala, zda jsem se setkal lidmi, kteří si už přejí zemřít. Její teta, sloužící v
hospici, prý se s takovým člověkem nesetkala. Já jsem takové lidi potkal … (Otázka eutanazie vyžaduje velice pečlivou rozpravu, abychom věděli, z čeho vycházíme a mohli být v rozhovoru solidními partnery.)
Ježíš, není politickým králem.
Jen ten, kdo vydává svědectví Pravdě, je hoden jména král. Ostatní jsou uzurpátoři moci. Ďábel lživě tvrdí, že svět je jeho královstvím. (Srv. Lk 4,5-7
) Ďáblovi synové (včetně Hitlera) podobně prolhaně hájí
svou pozici (např. tvrzením, že byli legitimně zvoleni v demokratických
volbách).
Dobrý vládce a dobrá vláda se pozná podle úrovně jejich služby, podle toho, jak se daří slabým a menšinám.
„Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Mt 5,5
)
Náš KRÁL je soucitný. Sklání se i k hříšníkům!
I k nemocným – slíbil jsem pokračování k promýšlení svátosti nemocných.
Nevytěsňujeme ze svého myšlení trápení světa. Bouříme se proti smrti rozsévané válečnými zločinci a teroristy. Bouříme se proti zlým nemocem (nejtěžší pro mě jsou nemoci maminek malých dětí …).
Je pro nás důležité poznání, že se nad tím vším s námi trápí i Bůh.
(Proč Ježíš plakal u hrobu Lazara? Jaký to byl druh pláče?)
Jestli dobří rodiče věnují nemocným dětem zvýšenou péči, pak i Bůh. /1
Péče o nemocné patří mezi skutky milosrdenství.
S tímto vědomím a vděčností bychom měli oceňovat zdravotníky a lidi pomáhající potřebným.
I nás ostatní Ježíš k nemocným posílá.
Boží království stojí na službě životu (včetně odporování zlu).
„Hladověl jsem, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít,
byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě,
byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Mt 25,35-36
)
Vedle léčení máme nemocné povzbuzovat a podpírat je i na duchu.
Je-li nemoc stálým průvodcem porušeného lidstva, potřebujeme včas vědět, jak se chovat, až nás nemoc postihne. Potřebujeme se s nemocnými stýkat, nebát se, nemístně se neostýchat, naslouchat jim a poznat jak mohou být užiteční nám a my jim. /2
Uvědomujeme-li si, jak jsme propojení s druhými, platí to o nemocných. Jsou často lakmusovým papírkem nemocné společnosti.
Víme-li, že zlem jsou často postiženi nevinní a slabší, pak jsme povinováni věnovat potřebným a chudým svou pomoc. Nejsou jen objekty naší péče. Statečné nesení jejich těžkostí a chuť do života nás mohou často povzbudit. /3
Být v nemoci trpělivý, oceňovat pomoc druhých a nést statečně své trápení, je obdivuhodné a velkorysé.
Bolest (i psychická) nás zubožuje, jen někdo dokáže myslet na jiné, kteří se mají hůře.
Trápení a nemoc jsou v každém případě obtížné. Tím více obdivujeme ty, kteří – navzdory utrpení – dokážou vnímat krásu a cenu života.
Smekáme před jejich dobrořečením Bohu. Je-li mi dobře, snadno Boha chválím. Když mě něco trápí, jakoby zašlo slunce.
Jestli je někdo spravedlivý k Bohu a uznává-li Boží přejícnost navzdory svým těžkostem, má jeho dobrořečení větší váhu než modlitba v době hojnosti. Je silnějším svědectvím. /4
Apoštol Pavel říká: „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“. (Srv. Ř 8,28
)
Ježíš také svou nouzi použil k dobru druhých a přes nemalé utrpení fyzické, duševní a duchovní utrpení celý svůj život prožil jako dobrořečení. (Srv. J 17,4
)
Potkal jsem i nekostelové lidi, kteří si v nemocinestěžovali: „Mnoho let jsem byl zdráv …“ „Přijímáme-li dobré ovoce života a našich předků, jak bychom se mohli bouřit proti nedobrému ovoci.“
Skoro se vytrácí vědomí, že máme také svůj podíl na zlu ve světě.
Neprohlašujme své trápení za účast na Ježíšově kříži. /5
Není snadné navštěvovat nemocné. Ti, co stále jen naříkají, jsou únavní (ale ptám se, jak bych se na jejich místě, v jejich kůži, s jejich výchovou a v jejich životních okolnostech, choval. Tím více jsou obdivuhodní nemocní, kteří nás naopak povzbudí a obdarují svou …
Mnozí nemocní naříkají, „Nemohu se modlit, nemohu se soustředit.“
Někdy jim můžeme pokorně a tiše (ne suverénně a lacině) říci: Svět je porušený, život je nespravedlivý, ale očekávat s Kristem Vzkříšení, není to podvolení se zlu, není to pasivita. „Blahopřeji těm, kdo se trápí pro nouzi a hřích ve světě. Blahopřeji těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, blahopřeji milosrdným, těm, kteří mají čisté srdce, těm, kdo působí pokoj, nebo jsou pronásledováni pro spravedlnost …“ (Srv. Mt 5,3-11
)
I v nemoci a umírání ledacos dobrého můžeme ještě vykonat. /6
K našemu slavení pomazání nemocných se nejprve věnujme slovům, apoštola Jakuba:
„Milovaní. Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí!
Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu!
Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne,
a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému
a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo
v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jk 5,13-18
)
Apoštol nám dává rady do tří životních situací:
1. rada „Vede se někomu dobře? Ať Bohu dobrořečí.“
Říkáme si, že se od židů učíme přijímat dobrořečení, jako svůj životní styl.
„Otče, já jsem tě oslavil na zemi … (J 17,4
)
„Otče, oběti ani dary jsi nechtěl, ale chtěl jsi, abych byl člověkem (dal jsi mi tělo). Rád budu člověkem!“ („Kristus říká, když přichází na svět: `Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.´“ (Žid 10,5-7
)
2. rada „Je-li ti zle, modli se.“ Modlitba je rozhovorem, máš možnost se ptát a hledat, co je příčinou tvého trápení. Můžeme objevit kořen, co jsme – my lidé –
zanedbali. Příčina nemusí být nutně v nás (často trpí nevinný). Většinou můžeme najít chyby a provinění, které přinesly jedovaté ovoce. Bohu, jeho moudrým pravidlům života můžeme porozumět.
3. rada se týká nemocných. !
„Ve zdravém těle zdravý duch.“ Je třeba léčit celého člověka, včetně vztahů s lidmi a vztahu s Bohem.
Ježíš nám nabízí celostní uzdravení.
Svátosti nepůsobí jako léky.
Lék působí i ve spánku nebo v bezvědomí. Bolí-li mě hlava, vezmu si prášek, nepřestává-li bolest, vezmu si druhý prášek.
Ježíš nás nechce uzdravovat bez nás, mechanicky. Svátosti nejsou bílou magií.
I k uzdravení těla je třeba vytvořit podmínky (vyšetření, stanovení diagnózy a léčby, spolupráce nemocného s lékařem), natož k uzdravení celé bytosti.
Modlitba představených není vyprošováním pomoci nemocnému, nouzi trpícího může působit rodina, farnost, společnost, i představení. Příčinou může být jak zanedba
ná péče postiženého, tak nespravedlnost jiných: bezohlednost, spory a neláska, nepřejícnost, nenávist …
Proto: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni.“
Připomínám žalostný nepoměr uzdravených malomocných – všech deset děkovalo Bohu a Ježíšovi za uzdravení těla, ale jen jeden se stal Ježíšovým učedníkem.
„Víra“ je důvěřujícím vztahem. Má se blížit jistotě rostoucí z nového a nového porozumění a zkušeností s Boží péčí a dobrotou.
Ke vztahu je třeba pokorného hledání růstu, nedorozumění, chyb a selhání z naší strany.
I vztah s Bohem potřebuje naši věrnost – pro minulé dobré zkušenosti s Boží dobrotou.
I vztah s Bohem potřebuje, abychom ve chvílích nerozumění si s Bohem velkoryse hájili Boha před naší nedokonalou představou o něm. Bůh je větší, než naše dosavadní poznání o Bohu.
I my prosíme naše děti – v nedorozumění s námi – aby nás rychle neodsuzovali a se svými soudy o nás počkali. Aby nad námi „nelámali hůl“, aby připustili, že nevědí vše a nebyli ještě v
roli rodičů.
Potřebujeme promýšlet, k čemu jsme pokřtěni, proč se modlíme, proč přicházíme ke Stolu Páně …
Jak nám prospívá eucharistie, jaké ovoce nám přináší svátost smíření.
Potřebujeme vědět, co nám Ježíš nabízí ve svátosti nemocných. Jaké podmínky máme splnit, aby nás Ježíš mohl uzdravit.
To není jen úkolem nemocných, ale celého společenství, jinak blamujeme sebe, i druhé – a činíme Ježíše a jeho přísliby a svátosti nevěrohodnými.
„Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého!“
Modlitba není odříkáním určitých slov, postů, sebezáporů a obětí. Stojí na touze porozumět Bohu a snaze o radostnou spolupráci s Ním.
-------------------------
Poznámky:
/1 Vypravovali jsme si s dětmi, jak a čím vším o nás maminka pečuje, když jsme nemocní – abychom to odkoukali a naučili se tomu. Ptal jsem se, zda má maminka raději nemocné dítě než zdravé. „Má stejně ráda všechny děti“, odpověděly. Máte přemýšlivé děti, je znát že si s
nimi dobře povídáte.
/2 V západních zemích (kde nebylo křesťanství potlačováno) je ve větší míře než u nás rozšířena návštěva nemocných. Mnoho mladších důchodců navštěvuje v
nemocnicích vážně nemocné.
Škoda, že u nás rodiče zapíší dětem tolik zájmových kroužků po školním vyučování, že mnoho dětí nemá čas navštěvovat své prarodiče. Když později staří onemocní, jsou sami, vnoučatům chybí návyk chodit k
babičce nebo dědečkovi. (Je ale je pravdou, že často staří sklízejí ovoce své výchovy.)
/3 Každému např. doporučuji knihu Jacquese Lusseyrana: Nalezené světlo.
/4 Víno je dobré
Podzim.. Počítají, co sklizeno, očesáno
A kdybych řekl, že dost
Abychom se radovali od rána do večera
Jak Noe
Kdekdo by mě okřikl rozhořčeně
Ten pokrytec
Ten blázen –
Zrovna tak jako kdybych se po způsobu básníka dávného
rozplakal
Pro tolik štěstí tolika životů
vrhli by se na mne vypočítávajíce tolik a tolik běd
tolik a tolik úst bez stolů, hlav beze střech, srdcí beze světla
a já bych rozpačitě zmlkl
nemoha si honem vzpomenout na štěstí největší
že jsme
A když teď upíjím
mladého vína
sčesaného, vykvašeného a stočeného
tohoto roku, v tomto sklepě, do těchto sudů
nezapomínám strašného lisu slunce
který nás všechny ždímal
vymačkávaje snad jiskru radosti
ukrytou v našich srdcích za tolika kletbami
a tolika nářky –
Nezapomínám ani jednoho stébla nalomeného
ani jediné slzy dítěte, jež nemůže za nic
a je jich tolik, zrovna jak ran, zrovna jak slov, jež vraždí
a krve prolévané bez mučednictví nazdařbůh
Nezapomínám a říkám si tiše, když upíjím
z letošní sklizně v tomto sklepě u těchto sudu:
Víno není vinno jedinou vraždou, již mu přičítají
víno je dobré jak Bůh, víno je dobré jak slunce
Víno je dobré, jen my
rty nehodné smáčíme
v oltářní chuti jeho
Jan Zahradníček, Rouška Veroničina
/5 Ze tří ukřižovaných pověšených na kříži na Golgotě o Ježíšových posledních Velikonocích byl jen jeden zachraňující. Druhý byl „očistcem“, vedoucím k
obrácení, třetí byl začátkem pekla. Účast na Ježíšově kříži nastává až přijetím pronásledování pro boží království. Nehrajme si lacině na Ježíše.
/6 Na semináři gymnazistů, v rozpravě, zda povolit nějakou formu eutanazie, se mě studentka ptala, zda jsem se setkal lidmi, kteří si už přejí zemřít. Její teta, sloužící v
hospici, prý se s takovým člověkem nesetkala. Já jsem takové lidi potkal … (Otázka eutanazie vyžaduje velice pečlivou rozpravu, abychom věděli, z čeho vycházíme a mohli být v rozhovoru solidními partnery.)