33. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 10,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 17,1-16
Datum: 15. 11. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 10,8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Kr 17,1-16
; Žid 9,24-28
; Mk 12,38-44
Datum: 15. 11. 2015
S koncem církevního roku se uzavírá roční biblické vyučování a
začíná nové (jako bychom vystupovali po točitých schodech vzhůru).
Další tři neděle chci využít k promýšlení svátosti nemocných. Každý rok před zimou v našich kostelích slavíme tuto svátost společně. Tím jsme se vymanili z dřívějšího pojetí „posledního pomazání“. /1
Zkusme uvažovat od začátku.
Život a zdraví je darem Božím.
Nemoc život omezuje, někdy ohrožuje. Bůh učinil svět dobrý a nemoc je příznakem porušenosti světa, souvisí se zlem a hříchem. Nemoc je znamením, že vztah s Bohem je ve světě narušen. /2
V Bibli je na mnoha místech (v evangeliích zvláště) řeč o různých nemocech (očních, kožních, ochrnutí, hluchoty, různé nervové nemoci).
Nemoc v Bibli ale není jen medicínským jevem, má i náboženský rozměr.
Někdy můžeme nemoc způsobit sami sobě nebo svým dětem (alkoholismus, narkomanie, AIDS …) /3
Ježíš ale odmítá názory řady tehdejších židů, že nemoc je pokaždé následkem osobního hříchu. /4
Starověký člověk měl za to, že řadu nemocí způsobují démoni. /5
Ježíš nepřišel jen jako lékař těla, nabízí nám záchranu těla a duše, přináší pokoj (šalóm – všechna dobra a celková harmonie). „Přišel, abychom měli život v hojnosti.“ (Srv. J 10,10
„Ježíš učil v synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.“ (Mt 4,23
Dodneška nechápeme, proč Ježíše kvůli uzdravování nemocných nenávidělo tolik lidí. Jak to, že by jim bylo milejší, kdyby Ježíš nemocné neuzdravil? /7
Ježíš přišel život uzdravovat (nikde neříká: „Trp a svou nemoc obětuj Bohu.“), má stejnou moc jako Bůh, má moc nad nemocí, smrtí, hříchem a satanem. Jeho království je silnější než to, co život ohrožuje. Nikdy nikomu neřekl: „S tvou nemocí se nedá nic dělat.“ /8
Nečteme v evangeliích, že by Ježíš sám byl někdy nemocný, ale mučení zakusil a velice se trápil kvůli zbytečnému a strašnému utrpení jiných. Trpící „na holičkách“
nenechal. Kdo se postavil proti zlu více než on? Kdo ukázal větší lásku k lidem?
Ježíšovým příchodem začalo „Milostivé léto Páně!“ Moc nemoci a smrti je navždy zlomena, i když mnohdy nemoc vede ke smrti a násilná smrt slaví obrovské žně (protože často nejsme na straně Pomazaného).
Ježíšova smrt se jeho učedníkům jevila jako katastrofa – ale nakonec se ukázalo, že nám ve všem dal přednost. (Jeho smrt měla být varováním, abychom si uvědomili,
jak mnoho v sobě máme nebezpečné náboženské agresivity.)
Pro svědectví Ježíšovy pomoci, životní námahy a lásky smí nemocný (i ubíjený) věřit, že ho Bůh miluje, že nemoc a smrt není Božím záměrem a není projevem boží nemilosti.
Nemoc, utrpení, zločin a smrt nemají poslední slovo. Záchrana, odpuštění a život v lásce vítězí a zvítězí. Nejsme syny smrti, ale synové vzkříšení a života věčného.
Na naší cestě k věčnosti jsme byli ujištěni, že Bůh není nepřítelem nemocného (jak si snadno myslíme), Bůh miluje člověka i v jeho nemoci.
Raději vidíme lidi zdravé a mladé než staré a nemocné, ale když vidíme římského biskupa Františka, jak přichází k lidem nemocným na těle i na duchu a dotýká se jich s velikou úctou a něžností, můžeme si představit, že i Bůh jedná stejně. /9
Ježíš nás posílá přemáhat zlo a pomáhat potřebným a spoutaným. „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte.“ (Mt 10,8
Misionáři nejprve krmili hladové a léčili nemocné.
Máme se snažit pečovat o život a zdraví vlastní i druhých. Nemoc je něco špatného a máme udělat vše pro uzdravení nemocných.
Potřebujeme se ovšem kát za to, když ze zbabělosti nemocným říkáme, aby své utrpení obětovali Bohu. /11
Neurotikům a masochistům pak hrozí, že se zamilují do své nemoci a že nemoc a utrpení budou ideologicky pokládat za přednost.
Tvrzení: „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, je z 90% rouháním. Křivdí Bohu.
Ježíš nevychvaloval nemocným jejich trápení, ale uzdravoval je.
Víme, že některé trápení nezbývá než snášet …
Potřebujeme si také poctivě přiznat, že jsme možnost uzdravovat („nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte“) vzdali.
Nejen nástupci apoštolů mají uzdravovat. Učedník Ježíšův by to měl zvládat. /12
Jsme pod míru.
Vysoká úroveň naší medicíny a péče, která se dostává naším nemocným je velikým bohatstvím naší křesťanské kultury. Měli bychom za ni být patřičně vděční, Bohu i těm, kteří nás léčí.
Přál bych si, aby každý, kdo opouští nemocnici, dostal zprávu kolik peněz jeho vyléčení stálo. (Mnoho lidí se rouhá, když tvrdí, že bylo za minulého režimu lépe.)
My, zdraví, máme přemýšlet a hledat příčiny porušení světa nemocemi a násilím! Máme bránit život jakýmkoliv způsobem (sem patří i výzkum medicíny, preventivní prohlídky a bezpečnostní opatření proti násilí i politika jako péče o dobro a bezpečnost společnosti).
Zastavila-li nás nemoc, máme přemýšlet, co bychom měli ve svém životě dělat lépe. (To je ovšem náš stálý úkol.)
Kdo přichází do nemocnice, ať si neplánuje, že se tam bude kdovíjak modlit (nemocnice je továrna na zdraví). Jeho hlavním úkolem je, aby věděl, že Bůh přeje našemu zdraví – tělesnému i duchovnímu!
Nemocný má spolupracovat nejen s Bohem, ale i s personálem nemocnice (má si v obtížnějších situacích nemoci dál cvičit svou laskavost, vděčnost a ohleduplnost). To vše může být s
trpělivostí velikou modlitbou. Chválit Boha v těžkostech má jinou hodnotu než v době, kdy se nám daří. Neobviňovat Boha za naše těžkosti je projevem spravedlnosti.
Vyprávění o uzdravení deseti malomocných není zřejmě náhodné, ani co se týká počtů. Všichni děkovali Bohu za uzdravení, ale jen jeden se vrátil a stal se Ježíšovým učedníkem. Odmala nám hrozí, že přijmeme dar, poděkujeme (nejsme nezdvořáci), ale opomíjíme patřičně budovat vztah s
dárcem. O vztahu s Bohem to platí nejvíce.
Vážíme si zdraví (zvláště když nám chybí), přejeme si uzdravení, ale o uzdravování a péči o duchovní zdraví už tolik neusilujeme.
Říkávám si, jako slepý touží, aby viděl, tak bych měl toužit po zbavení se své duchovní slepoty.
Můžeme se těšit z možnosti spět ke Světlu, ke Zdraví a Životu.
(O slavení pomazání nemocných za týden.)
---------------------------------
Poznámky:
/1 Umírala nám na rakovinu 46-letá milovaná teta. Obřad „posledního pomazání“ byl pro mě hrozný, mluvilo se stále jen o hříšníkovi – a naše teta byla hodná, třem lidem dosloužila ve stejné nemoci....
Jsem vděčný, za liturgickou obnovu po II. vatikánském koncilu. Nový rituál slavení je už konečně jiný (ale chudáci lidi dříve, církev má zpoždění 200 let!).
Ale lidé si dlouho pamatovali „poslední pomazání“. Nejednou se mi stalo, že když mě vážně nemocný uviděl (pozvali mě jeho příbuzní a jemu to neřekli), volal: „Já ještě nechci umřít.“
/2 Svět jako celek je narušen, nemůžeme ale říci konkrétnímu člověku: „To, že jsi nemocen, ukazuje, že tvůj vztah k Bohu je špatný.“ Můžeme říci: „Ano, svět je narušený a zrovna tebe to postihlo
.“
Říkáme si: „Už čtyři hříchy, o kterých vypráví První kniha Mojžíšova, jsou typy hříchů, které stále opakujeme. Naší povinností je najít jejich příčiny a stavět se proti zlu (v
sobě i okolo nás).
I naši lékaři mají za to, že 80 % nemocí je způsobuje porušení vztahů a řádu života. (My umíme přesněji rozlišit nemoci tělesné, duševní a duchovní.)
Naše západní medicína vždy usilovala o celostní léčení. (Psychologická a psychiatrická věda je ovocem naší kultury.) Někteří venkovští lékaři už dávno uměli pacientovi říci: „Ty se nejprve smiř s
rodinou! „Běž nejprve ke zpovědi.“ (Pokud některý lékař „nevidí celého člověka!, zpronevěřuje se naší medicíně.)
/3 Ježíš řekl uzdravenému chromému: „Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ (J 5,14
/4 „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý?“ ptali se učedníci. „On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží!. Na nás je, abychom se ptali, co znamenají slova „o zjevení se skutků božích“
.
Někteří naši šamani po hinduistech a buddhistech trestuhodně opakují, že nemoc způsobuje karmický systém (např.: „Tvoje Alzheimerova nemoc je trestem za tvůj minulý špatný život
.“). /
/5 Naše překlady evangelií místo „démony“ překládají „zlí duchové“. Kdo z nás nemá zkušenost se svými vnitřními démony (vášně: hněv, žárlivost, závist, náboženská nesnášenlivost … s
námi nepěkně cvičí).
/6 I my můžeme být svých démonů zbaveni, můžeme se nechat uzdravit. Potřebujeme přijímat božího Ducha, dodržovat i duchovní hygienu podle Ježíše.
(Říkáme si, k čemu slouží „Vezměte a pijte“, krev je obrazem ducha. Potřebujeme stálou transfúzi Ducha božího. Lidé, mající nemocnou krev, také dostávají transfúzi krve někoho jiného. Přijímání Ježíšova Ducha ovšem není nic pasivního.)
/7 Tak daleko jde nenávist „zbožných“, mocných a některých teologů. Rychle pochopili, že pro mnohé to je znamení, že přichází od Boha. Živili v
sobě strašného démona náboženské nesnášenlivosti. Pozor, tento virus v sobě měli i apoštolové, kdo nám zaručí, že ho v sobě nenosíme i my (třeba jako virus způsobující opar nebo afty)
?
/8 To, že Ježíš některé nemocné neuzdravil, je jiná kapitola. (Škoda, že se o ní v církvi téměř nemluví.)
Kdo se ptá, co přináší boží království, může třeba začít promýšlet Ježíšovu odpověď Janu Baptistovi, který se ptal, zda mají čekat jiného Mesiáše. Viz Mt 11,2-5
/9 Okamžitě mě napadá věčná otázka: „Proč pro ně Bůh nedělá více?“
Hned se ale musím ptát: „Proč já nedělám víc pro uzdravení světa?“ Je možné, že se Bůh obhájí, ale vím, že já se neobhájím.)
/10 Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." Učedníci vyšli a všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk 16,15-20
/11 Pokud někdo něco podobného tvrdí, zeptejte se ho, zda si nechává trhat zub nebo šít ránu bez umrtvení. Nebo se nechává operovat bez narkózy.
/12 Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." (Mk 9,38-41
Další tři neděle chci využít k promýšlení svátosti nemocných. Každý rok před zimou v našich kostelích slavíme tuto svátost společně. Tím jsme se vymanili z dřívějšího pojetí „posledního pomazání“. /1
Zkusme uvažovat od začátku.
Život a zdraví je darem Božím.
Nemoc život omezuje, někdy ohrožuje. Bůh učinil svět dobrý a nemoc je příznakem porušenosti světa, souvisí se zlem a hříchem. Nemoc je znamením, že vztah s Bohem je ve světě narušen. /2
V Bibli je na mnoha místech (v evangeliích zvláště) řeč o různých nemocech (očních, kožních, ochrnutí, hluchoty, různé nervové nemoci).
Nemoc v Bibli ale není jen medicínským jevem, má i náboženský rozměr.
Někdy můžeme nemoc způsobit sami sobě nebo svým dětem (alkoholismus, narkomanie, AIDS …) /3
Ježíš ale odmítá názory řady tehdejších židů, že nemoc je pokaždé následkem osobního hříchu. /4
Starověký člověk měl za to, že řadu nemocí způsobují démoni. /5
Ježíš nepřišel jen jako lékař těla, nabízí nám záchranu těla a duše, přináší pokoj (šalóm – všechna dobra a celková harmonie). „Přišel, abychom měli život v hojnosti.“ (Srv. J 10,10
)
„Ježíš učil v synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.“ (Mt 4,23
) Démony
vyháněl. /6
Dodneška nechápeme, proč Ježíše kvůli uzdravování nemocných nenávidělo tolik lidí. Jak to, že by jim bylo milejší, kdyby Ježíš nemocné neuzdravil? /7
Ježíš přišel život uzdravovat (nikde neříká: „Trp a svou nemoc obětuj Bohu.“), má stejnou moc jako Bůh, má moc nad nemocí, smrtí, hříchem a satanem. Jeho království je silnější než to, co život ohrožuje. Nikdy nikomu neřekl: „S tvou nemocí se nedá nic dělat.“ /8
Nečteme v evangeliích, že by Ježíš sám byl někdy nemocný, ale mučení zakusil a velice se trápil kvůli zbytečnému a strašnému utrpení jiných. Trpící „na holičkách“
nenechal. Kdo se postavil proti zlu více než on? Kdo ukázal větší lásku k lidem?
Ježíšovým příchodem začalo „Milostivé léto Páně!“ Moc nemoci a smrti je navždy zlomena, i když mnohdy nemoc vede ke smrti a násilná smrt slaví obrovské žně (protože často nejsme na straně Pomazaného).
Ježíšova smrt se jeho učedníkům jevila jako katastrofa – ale nakonec se ukázalo, že nám ve všem dal přednost. (Jeho smrt měla být varováním, abychom si uvědomili,
jak mnoho v sobě máme nebezpečné náboženské agresivity.)
Pro svědectví Ježíšovy pomoci, životní námahy a lásky smí nemocný (i ubíjený) věřit, že ho Bůh miluje, že nemoc a smrt není Božím záměrem a není projevem boží nemilosti.
Nemoc, utrpení, zločin a smrt nemají poslední slovo. Záchrana, odpuštění a život v lásce vítězí a zvítězí. Nejsme syny smrti, ale synové vzkříšení a života věčného.
Na naší cestě k věčnosti jsme byli ujištěni, že Bůh není nepřítelem nemocného (jak si snadno myslíme), Bůh miluje člověka i v jeho nemoci.
Raději vidíme lidi zdravé a mladé než staré a nemocné, ale když vidíme římského biskupa Františka, jak přichází k lidem nemocným na těle i na duchu a dotýká se jich s velikou úctou a něžností, můžeme si představit, že i Bůh jedná stejně. /9
Ježíš nás posílá přemáhat zlo a pomáhat potřebným a spoutaným. „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte.“ (Mt 10,8
) /10
Misionáři nejprve krmili hladové a léčili nemocné.
Máme se snažit pečovat o život a zdraví vlastní i druhých. Nemoc je něco špatného a máme udělat vše pro uzdravení nemocných.
Potřebujeme se ovšem kát za to, když ze zbabělosti nemocným říkáme, aby své utrpení obětovali Bohu. /11
Neurotikům a masochistům pak hrozí, že se zamilují do své nemoci a že nemoc a utrpení budou ideologicky pokládat za přednost.
Tvrzení: „Koho Pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, je z 90% rouháním. Křivdí Bohu.
Ježíš nevychvaloval nemocným jejich trápení, ale uzdravoval je.
Víme, že některé trápení nezbývá než snášet …
Potřebujeme si také poctivě přiznat, že jsme možnost uzdravovat („nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte“) vzdali.
Nejen nástupci apoštolů mají uzdravovat. Učedník Ježíšův by to měl zvládat. /12
Jsme pod míru.
Vysoká úroveň naší medicíny a péče, která se dostává naším nemocným je velikým bohatstvím naší křesťanské kultury. Měli bychom za ni být patřičně vděční, Bohu i těm, kteří nás léčí.
Přál bych si, aby každý, kdo opouští nemocnici, dostal zprávu kolik peněz jeho vyléčení stálo. (Mnoho lidí se rouhá, když tvrdí, že bylo za minulého režimu lépe.)
My, zdraví, máme přemýšlet a hledat příčiny porušení světa nemocemi a násilím! Máme bránit život jakýmkoliv způsobem (sem patří i výzkum medicíny, preventivní prohlídky a bezpečnostní opatření proti násilí i politika jako péče o dobro a bezpečnost společnosti).
Zastavila-li nás nemoc, máme přemýšlet, co bychom měli ve svém životě dělat lépe. (To je ovšem náš stálý úkol.)
Kdo přichází do nemocnice, ať si neplánuje, že se tam bude kdovíjak modlit (nemocnice je továrna na zdraví). Jeho hlavním úkolem je, aby věděl, že Bůh přeje našemu zdraví – tělesnému i duchovnímu!
Nemocný má spolupracovat nejen s Bohem, ale i s personálem nemocnice (má si v obtížnějších situacích nemoci dál cvičit svou laskavost, vděčnost a ohleduplnost). To vše může být s
trpělivostí velikou modlitbou. Chválit Boha v těžkostech má jinou hodnotu než v době, kdy se nám daří. Neobviňovat Boha za naše těžkosti je projevem spravedlnosti.
Vyprávění o uzdravení deseti malomocných není zřejmě náhodné, ani co se týká počtů. Všichni děkovali Bohu za uzdravení, ale jen jeden se vrátil a stal se Ježíšovým učedníkem. Odmala nám hrozí, že přijmeme dar, poděkujeme (nejsme nezdvořáci), ale opomíjíme patřičně budovat vztah s
dárcem. O vztahu s Bohem to platí nejvíce.
Vážíme si zdraví (zvláště když nám chybí), přejeme si uzdravení, ale o uzdravování a péči o duchovní zdraví už tolik neusilujeme.
Říkávám si, jako slepý touží, aby viděl, tak bych měl toužit po zbavení se své duchovní slepoty.
Můžeme se těšit z možnosti spět ke Světlu, ke Zdraví a Životu.
(O slavení pomazání nemocných za týden.)
---------------------------------
Poznámky:
/1 Umírala nám na rakovinu 46-letá milovaná teta. Obřad „posledního pomazání“ byl pro mě hrozný, mluvilo se stále jen o hříšníkovi – a naše teta byla hodná, třem lidem dosloužila ve stejné nemoci....
Jsem vděčný, za liturgickou obnovu po II. vatikánském koncilu. Nový rituál slavení je už konečně jiný (ale chudáci lidi dříve, církev má zpoždění 200 let!).
Ale lidé si dlouho pamatovali „poslední pomazání“. Nejednou se mi stalo, že když mě vážně nemocný uviděl (pozvali mě jeho příbuzní a jemu to neřekli), volal: „Já ještě nechci umřít.“
/2 Svět jako celek je narušen, nemůžeme ale říci konkrétnímu člověku: „To, že jsi nemocen, ukazuje, že tvůj vztah k Bohu je špatný.“ Můžeme říci: „Ano, svět je narušený a zrovna tebe to postihlo
.“
Říkáme si: „Už čtyři hříchy, o kterých vypráví První kniha Mojžíšova, jsou typy hříchů, které stále opakujeme. Naší povinností je najít jejich příčiny a stavět se proti zlu (v
sobě i okolo nás).
I naši lékaři mají za to, že 80 % nemocí je způsobuje porušení vztahů a řádu života. (My umíme přesněji rozlišit nemoci tělesné, duševní a duchovní.)
Naše západní medicína vždy usilovala o celostní léčení. (Psychologická a psychiatrická věda je ovocem naší kultury.) Někteří venkovští lékaři už dávno uměli pacientovi říci: „Ty se nejprve smiř s
rodinou! „Běž nejprve ke zpovědi.“ (Pokud některý lékař „nevidí celého člověka!, zpronevěřuje se naší medicíně.)
/3 Ježíš řekl uzdravenému chromému: „Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího!“ (J 5,14
). Ten
člověk neposlechl; a „uhnal“ si udavačství.
/4 „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý?“ ptali se učedníci. „On sám, nebo jeho rodiče?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží!. Na nás je, abychom se ptali, co znamenají slova „o zjevení se skutků božích“
.
Někteří naši šamani po hinduistech a buddhistech trestuhodně opakují, že nemoc způsobuje karmický systém (např.: „Tvoje Alzheimerova nemoc je trestem za tvůj minulý špatný život
.“). /
/5 Naše překlady evangelií místo „démony“ překládají „zlí duchové“. Kdo z nás nemá zkušenost se svými vnitřními démony (vášně: hněv, žárlivost, závist, náboženská nesnášenlivost … s
námi nepěkně cvičí).
/6 I my můžeme být svých démonů zbaveni, můžeme se nechat uzdravit. Potřebujeme přijímat božího Ducha, dodržovat i duchovní hygienu podle Ježíše.
(Říkáme si, k čemu slouží „Vezměte a pijte“, krev je obrazem ducha. Potřebujeme stálou transfúzi Ducha božího. Lidé, mající nemocnou krev, také dostávají transfúzi krve někoho jiného. Přijímání Ježíšova Ducha ovšem není nic pasivního.)
/7 Tak daleko jde nenávist „zbožných“, mocných a některých teologů. Rychle pochopili, že pro mnohé to je znamení, že přichází od Boha. Živili v
sobě strašného démona náboženské nesnášenlivosti. Pozor, tento virus v sobě měli i apoštolové, kdo nám zaručí, že ho v sobě nenosíme i my (třeba jako virus způsobující opar nebo afty)
?
/8 To, že Ježíš některé nemocné neuzdravil, je jiná kapitola. (Škoda, že se o ní v církvi téměř nemluví.)
Kdo se ptá, co přináší boží království, může třeba začít promýšlet Ježíšovu odpověď Janu Baptistovi, který se ptal, zda mají čekat jiného Mesiáše. Viz Mt 11,2-5
nebo Mt 12,28
.
/9 Okamžitě mě napadá věčná otázka: „Proč pro ně Bůh nedělá více?“
Hned se ale musím ptát: „Proč já nedělám víc pro uzdravení světa?“ Je možné, že se Bůh obhájí, ale vím, že já se neobhájím.)
/10 Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je." Učedníci vyšli a všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. (Mk 16,15-20
)
/11 Pokud někdo něco podobného tvrdí, zeptejte se ho, zda si nechává trhat zub nebo šít ránu bez umrtvení. Nebo se nechává operovat bez narkózy.
/12 Jan řekl Ježíšovi: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."
Ježíš však řekl: "Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." (Mk 9,38-41
)