26. neděle v mezidobí

Verše z dnešního úryvku evangelia nám zůstávají vzdálené a přitom jsou velice zajímavé. Ale k objasnění celého textu bychom potřebovali půl hodiny.
Stihneme jen kousek.
 
Také my jsme byli pozváni mezi Ježíšovy učedníky. To je veliké bohatství, ale Ježíš jednou řekl: „Bohatý těžko vejde do království Božího…“Každý dar, který jsme dostali nebo získali, se nám může stát nebezpečným, když se jím povyšujeme nad druhé. I apoštolové někdy sklouzli do nesnášenlivosti.
 
Kolik je v nás povýšenosti, nesnášenlivosti a směšné důležitosti. A to jsme se smáli, jak v Rusku je chlap s placatou čepicí předůležitý …
 
Jozue ministroval Mojžíšovi a už chtěl rozhodovat na koho má Duch boží sestoupit a na koho ne.
Učedníci (vedoucí úlohu zde zřejmě hraje učedník, „kterého Ježíš nejvíce miloval“ – v našich sladkých představách – nepolíbené neviňátko) si přivlastnili monopol na rozhodování, kdo a kam smí nebo nesmí.
 
Slovo Boží nás učí, jak rozlišit zda nepřekračujeme opovážlivě hranice svých kompetencí.
Nikdo nás neustanovil za soudce …
Míjíme se v názorech s Ježíšem častěji, než si myslíme.
 
Podívejme se ale na nenápadného a přitom podivuhodného člověka z dnešního čtení, který působí v Ježíšově jménu. Jen od přítele Bohumila Bílého jsem o něm slyšel mluvit.
Jak to, že neznámý člověk dělal zázraky jako apoštolové?
 
Možná někde uprostřed davu slyšel první Ježíšovo kázání: „Opravte své smýšlení.“ Jako jeden z mála, v protikladu s mnoha jinými, se zamyslel nad tím, co Ježíš říká.
Zřejmě si řekl: „Nazaretský tesař tvrdí, že naše názory na Mesiáše nejsou v pořádku, to se musím rychle podívat, co o tom píší proroci.“
Pročíst si Jeremiáše, Izajáše a další texty nebylo tenkrát nedostupné.  /1
                  
Četl – a vida – zjistil, tesař má pravdu. „No, jo, ale co mám dělat, abych se s Mesiášem, až přijede, nedostal do sporu?“ 
Dospěl k názoru, že tesař z Nazareta má pravdu, že židovská zbožnost je nepečlivá a sjela z cesty vedoucí k Bohu. Všiml si, že tesař říká úplně něco jiného než rabíni nebo zbožní návštěvníci synagogy. Uvědomil si, že za tehdejšího stavu židovské zbožnosti Mesiáši nikdo neporozumí.
 
My ani nevíme, jak se ten člověk jmenoval, ani jak to v něm přesně proběhlo, ale je to člověk podobný Janu Baptistovi.
Zřejmě mu Bůh zjevil: „Běž mezi lidi a to, na co jsi přišel, říkej druhým. Dávám ti k tomu moc uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy.“ Ježíš také, když vysílal
učedníky, vybavoval je touto mocí.
 
Nevíme podrobnosti o tom člověku a o poslání, které se mu dostalo od Boha, nevíme, jakým způsobem uzdravoval, v evangeliu je o něm napsána pouze jedna věta.
Víme však jedno, a to je rozhodující – klíč k jakémukoliv rozvoji – je ochota přemýšlet o svém způsobu myšlení.
 
Když je někdo opilec, měl by se zamýšlet nad tím, jak přemýšlí.
Je někdo vztekloun? Jen ať si řekne: „Já se nebudu vztekat.“
Nepomůže mu to. To, že se vzteká, je výsledkem způsobu jeho myšlení.
 
Někdo se nemůže snést s manželkou a líbí se mu jiné ženy. Jen ať si dělá předsevzetí – nepomůže mu to, protože klíčem ke všemu je,aby se člověk naučil pořádně myslet.
 
Každý víme, že než jsme vzali do ruky Bibli, museli jsme vzít do ruky slabikář, museli jsme se naučit číst. Zrovna tak, chci-li rozumět tomu, co mně Ježíš říká, napřed musím umět správně přemýšlet. Ber, kde ber, nauč se, kde máš příležitost. (Je jich mnoho, zaměstnání, počítač ….)
 
Pokud někdo špatně přemýšlí, vysvětlujte mu něco shora nebo zdola, zprava nebo zleva, tak mu to nevysvětlíte.
Nepomůžeme si rozmnožováním zbožnosti, ale „obrácením“ v tom původním slova smyslu – v opravování svého smýšlení.
 
Kdo nerad přiznává porážku, ať najde příčinu – většinou ten druhý měl pravdu a zranil ho na citlivém místě. Ten druhý mu vzal úctu, nebo zbytek úcty, kterou měl k sobě.
Vždy je třeba hledat příčinu.
 
Kde je příčina, že chodíme pozdě?
Kde je příčina toho, když slibuji víc, než mohu splnit?

Proč nemám čas na rodinu?

Proč si nerozumím s nejbližšími nebo s Bohem?

 

Důležité je tedy opravit svůj způsob myšlení a také základní myšlenkové procesy.

Začít odstraňováním následků chyby k ničemu nevede. Opilému nepomůže rada, choď rovně.

Podobně nepomůže člověku nesprávného způsobu myšlení, kdyby si tisíckrát říkal: „Já už to víckrát neudělám, já se polepším.“

Potřebuji začít hýbat se svým myšlením.

Jistě, je to věc náročná, ale před Bohem se nevymluvím. Ten vzácný člověk z dnešního evangelia vyvrátí  moje výmluvy, jak bylo těžké porozumět Bohu. (A také královn

a ze Sáby a Jan Baptista, Eliáš a Elizeus a Simeon a Anna.)

Ten člověk řekne: „Já jsem slyšel jenom minimum a ty jsi měl celé Ježíšovo kázání, celé evangelium, jenže já jsem o tom začal přemýšlet. A kdyby sis ty zkontroloval podle Ježíše

, jak přemýšlíš, dříve než vezmeš do ruky evangelium, pak by tě Bůh naučil také dělat to, co naučil mně.“

 

I když neznáme jméno tohoto člověka, je to světec vysokého stupně, je to světec typu Jana Předchůdce Páně, světec eliášovský. A došel k tomu jenom z úvodního kázání

tesaře z Nazareta.

 

Kolik my jsme se už namodlili, kolik jsme naslibovali dobrých předsevzetí, jenže nám schází přemýšlet nad tím – jak uvažuji. Ten neznámý člověk se to naučil a bude s

vědčit proti každému, kdo se bude vymlouvat a svádět vinu na Boha a na nepochopitelnost slova božího. A nejde o to, aby nás ten člověk nesoudil, ale abychom se také naučili

to, co uměl on.

Proto je v evangeliu zmíněna postava tohoto záhadného, neznámého divotvůrce.

 

Bylo by dobré si zkontrolovat svoji nesnášenlivost a povýšenost k nekatolickým křesťanům a lidem jiných náboženství.

 

Další verše evangelia jsou velice krásné a objevné, ale dnes už nestihneme se jim věnovat. Snad někdy příště.

----------------------

Poznámky:

                     /1   V každé synagóze tenkrát měli svitky Písma, a chlapi uměli číst.

Kdypak u nás bylo v každém kostele Písmo? My jsme raději pořizovali do kostela obrazy a sochy, to bylo méně pracné. A od kdy u nás uměli lidé číst?

My jsme se spokojili s lidovou vírou, která dovoluje každému jeho fantazii.

Co bychom si vybrali, kdyby nám někdo nabídl třeba „Roušku Veroničinu“ nebo Bibli? (Mimochodem, krásná postava sv. Veroniky není historická.)