22. neděle v mezidobí

S Izraelity, kteří toužili po svobodě, vydali se na cestu z egyptského otroctví a chtěli poznávat Hospodina, se Hospodin zasnoubil. Od zásnub k svatbě to Izraeli trvalo dlouho, 40 let. (Nebyl to „přechozený vztah“. Ženich měl své podmínky: „Pokud mě nepoznáte, svatba nebude.“)
Hospodin nás učí dobrému soužití. „Sepíšeme svatební smlouvu“, řekl, „abyste měli černé na bílém, co vám nabízím a za jakých podmínek.“ /1
 
Židé si Smlouvy váží, každý rok si ji rádi pročítají.
Její přijetí nazývají pro nás nezvyklým přirovnáním „přijetím božího jha“. /2
 
Blahoslavený, kdo si přečte prvních 5 kapitol Páté knihy Mojžíšovy, přitaká veliké moudrosti některých vět a bude hrdý na poznání, kterého se nám dostává.
 
V evangeliu jsme se vrátili k 7. kap. Markova evangelia (po několikatýdenním uvažování o „Chlebu života“).
 
Židovští „zbožní“ požívali u lidí velký obdiv pro horlivé náboženské výkony. Jenže Ježíš lidi velice zaujal a „zbožní“ začali žárlit. Sami zástup nesytili a nemocné
neuzdravovali.
Hledali na Ježíšovi chlup. Nedodržoval to, na čem si „zbožní“ převelice zakládali.
Učitelé si stěžují, jak jsou mnohé děti nevychované. Při vyučování dávají najevo, jak je v jejich očích učitel nemožný. Takové projevy nazveme drzostí a neúctou. Jak nazveme stejné jednání „zbožných“ v církvi? Jsou dospělí. (Předběhnu: Ježíš v předposlední větě našeho úryvku jmenuje vedle pýchy také opovážlivost. /3
 
Pro začátečníky jsou v lekcionáři z dnešního úryvku evangelia některé verše vypuštěné.
Blahoslavený, kdo si přečte dnešní text v sousedních evangeliích (Mt 12,1-20;  Lk 11,37-54), pokročí v porozumění o „čistém“ a „ nečistém“. (Kdo je pasivní začne se u Písma nudit nebo mít pocit „to už znám“.)
 
Židé nedbali na vážné upozornění: „Nic k mým přikázáním nepřidáte a nic neuberete. (Na nic jsem nezapomněl a nic tam není zbytečného.)“ /4
 
Připomínám, že předježíšovské biblické rituální předpisy měly důležitý význam. Měly vést lidi k přemýšlení, že některé věci, i když nejsou hříchem, vylučují nás ze společenství lidí i Boha.
Pohanské sousední národy se pokoušely manipulovat s božstvy, čarovat s krví, sexualitu používali pro kultické praktiky … Proto Izraelita, který se setkal s krví, sexem, narozením a smrtí …, byl prohlášen za kulticky nečistého, byl vykázán do karantény, aby nic z toho nezavlekl do shromáždění. Přitom posloužit  umírajícímu a mrtvému je velikým skutkem milosrdenství. (Žena trpící gynekologickou nemocí tím, že Ježíše vyhledala mezi lidmi, porušila rituální předpis. Srv. Lk 8,43n) 
Jeden sousední národ při čarování vařil kůzle v mléce jeho matky. Izraelité byli k takovým to pokusům sváděni (podobně dnes řada lidí chodí za kartářkami a věštkyněmi – i když to máme zakázané), proto dostali rozumný zákaz o něco takového se pokoušet.
Později si ortodoxní židé ze strachu a pečlivosti začali pořizovat dvě kuchyně. Jiné hrnce, nože, příbory a nádobí na maso a zvláštní na mléčné jídlo. Přestupují zákaz: „Nic nepřidáš!“ Mezi požitím masného jídla a jídlem, ve kterém je i troška mléka musí být odstup několika hodin. Týká se to i masa drůbežího nebo rybího, aby nikdo nebyl uveden v omyl. Co kdyby někdo nepoznal rozdíl mezi druhy masa a myslel by si, že jí třeba krocana a zatím to bylo maso králičí.
Židé mají zvyk (není to přikázání od Hospodina) nejíst šlachu kyčelního kloubu (srv. Gn 32,33

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: Jákobův zápas s Neznámým u Jaboku (Ranní slovo)

Čtení je také zmíněno v textech: 27. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 22. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) Teologie Tóry (Ranní slovo)

Všechny odkazy

). Někteří pečliví, aby se náhodou nespletli – raději nechávají okolo kloubu trochu masa. Ortodoxnější nejedí raději celou kýtu. A superortodoxní jedí zvíře jen od pasu nahoru.
 
Ježíš nás od mnoha rituálních přikázání osvobodil, např. od košer jídla. (Zbožný žid nás může pozvat k jídlu, ale u nás by nejedl, naše kuchyň není košer – kulticky čistá.) Když Ježíš posílal učedníky hlásat evangelium, řekl jim: „Jezte a pijte, co vám lidé dají.“ (Lk 10,7).
 
Lehko bychom se nad rituálními předpisy ortodoxních židů pohoršovali, ale sami jsme si nová přikázání vytvořili. I my jsme se drželi, a někdy držíme, „podání předků, když učíme naukám, které jsou lidskými ustanoveními“. Dopouštíme se hříchu opovážlivosti. /5
 
Čím dál víc rozumíme Ježíšovu varování: „Opustili jste Boží přikázání a nahradili jste je svými příkazy, své názory stavíte nad názory Boha. Čím dál víc se vzdalujete Bohu, jdete na opačnou stranu, potřebujete se obrátit.“ (O tom často mluvíme.)
 
Apoštol Petr se bránil, aby mu Ježíš myl nohy. /6
„Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Proč to Ježíš říká? V čem byl Petr a apoštolové nečistí?
 
Ještě si k tomu přidejme Ježíšovo podobenství o vinném kmeni. /7
Co znamenají slova: „Každou ratolest, která nese ovoce, Otec čistí? Od čeho a jak?
 
Čím byl Petr a apoštolové nečistí?
Za čtrnáct dní budeme opět v úryvku evangelia slyšet, co známe: Svatý Petr odporuje Ježíšovi, když slyší,  že Mesiáš bude ukřižován.
Petr se nechal – v nějaké míře – osvobodit od rabínských názorů o rituální čistotě. /8
Ale ohledně Mesiáše se držel toho, co slyšel od rabínů: „Mesiáš vyžene  Římany.“

Odporoval Ježíšovi: „Mesiáš bude kralovat a ne viset na kříži.“ To nebylo hříchem, Petr to myslel dobře a upřímně, svědomí mu nic nevyčítalo – a přesto to bylo velice špatně. Petr si to později

  právem vyčítal.

 

Petr neporozuměl Ježíšovým slovům: „Petře, teď mluvíš jako satan.“ Za čtrnáct dnů to budeme znovu číst a za týden uslyšíme o uzdravení hluchého.

Jsme nečistí svou pýchou a opovážlivostí. Jsme hluší k Božímu slovu. Odporujeme Bohu.

 

„Mytí nohou“ je naším stálým procesem. Jako si každý den myjeme nohy, tak se potřebujeme pečlivě očišťovat Ježíšovými slovy a vzdávat se svých zbožných názorů.

 

Děkuji Bohu za jeho péči, že nás upozorňuje na naše chyby. Sám bych na to nepřišel, že naše zbožné názory mohou být povyšováním se nad Hospodina (Bůh nic nepodcenil a nepřehnal).

 

Rabíni vedli lidi k vršení zbožných skutků (více modliteb, postů, obětí …), Ježíš nás vede k rozlišování úmyslů a k opatrnosti slov, soudů a jednání, kterými můžeme druhým ubližovat (to je smysl veškeré askeze). 

Praxe rabínská je snazší (každý rok posíláme do Říma výkaz s počtem mší, křtů, pohřbů …)

 

„Nenecháš-li se, Petře, umýt, nevejdeš do Božího království.“

Jestliže Petr úplně nerozuměl Ježíšovi, jak bych si mohl myslet, že já jsem úplně v pořádku?

 

„Duch vás bude uvádět do veškeré pravdy.“

Bráníme se mu.

Nestačí jen začít přijímat Krev Páně. Potřebujeme se ladit na Ducha Božího. Znát svou náchylnost k povyšování svých názorů nad názory Boží. /9

 

Potřebujeme se živit u Ježíšova Stolu víc, než si myslíme a možná trochu jinak, než si myslíme.

Jidášovi nepomohla, apoštolům časem prospívala.  

 

--------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Bůh je velice solidní partner. Učí nás, že uzavírat smlouvy je prozíravé. „Co je psáno, to je dáno.“ „Dobré smlouvy, dobří přátelé.“

Psané manželské smlouvy, dědické smlouvy, smlouvy o soužití mezi generacemi v jednom domě, podporují dodržování slov a slibů.

Díky vyučování moudrosti jsme objevili další pravidla k vzájemnému soužití.

(Díky dodržování dopravních předpisů je na našich silnicích velice bezpečno. Kéž bychom ve stejné míře dodržovali pravidla soužití v manželství. Rusko nedodrželo mezinárodní dohodu o nukleárním odzbrojení Ukrajiny, která zaručovala neměnnost hranic Ukrajiny.)

 

                  /2     Máte také nevábný pocit, slyšíte-li o jhu? Já takový pocit mám. Jho používali nosiči vody a jiných břemen. Jenže jho je dobrým vynálezem, ulehčujícím namáhavou práci (např. kráva vypije denně

120 litrů vody, nanosit vodu dobytku, někdy z větší vzdálenosti, bylo těžkou prácí).  

„Boží, nebeské jho“ je přijetím pravidel Smlouvy ze Sinaje. Izrael si vyzkoušel, že se bez Hospodina neobejde. (Hospodin už při předávání Ráje člověku řekl: „Hospodař a chraň“ toto bohatství. Spolu s

 Adamem se někdy proti pravidlům od Hospodina hloupě vzpíráme: „Budeme si hospodařit po svém ...“) 

Hospodin nás skrze svá přikázání zasvěcuje do moudrého způsobu života.

Ježíš Smlouvu obnovil a navíc do ní pozval i nás – původně pohany.

 

                  /3     Římského biskupa Františka například pomlouvají, že je nevzdělaný. Nemá zapotřebí se předvádět. Ježíš byl také vzdělaný a také nikoho neponižoval. 

 

                  /4     Židé ustrnuli v pohanském přístupu k Bohu, mysleli si, že Boží přízeň je třeba si zasloužit. Ze strachu, aby náhodou boží přikázání nepřekročili, si vytvořili plot okolo Tóry

– přidávali si další přikázání. Ježíš tuto „tradici otců“ odmítal. Boží přikázání dodržoval, pochvaloval si je; prohlásil, že by sám nic lepšího nevymyslel. („Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Mt 11,28-30, srv. také Oz 11,4)

Když později apoštol Pavel naříkal nad tvrdostí „Zákona“, měl na mysli právě tato lidská přikázání (nikoliv přikázání Tóry), které si židé ze „zbožnosti“ přidávali. (Máme smůlu, že se v

 českých překladech místo „Tóra“ nebo „Tanach“ používá matoucí slovo „Zákon“. Židé se nad námi útrpně usmívají, nikdy by neřekli „Zákon“, ale „Smlouva“ a samozřejmě myslí „manželskou smlouvu“.

Později lidé nevzdělaní, neznalí biblické moudrosti, si mysleli, že pro nás křesťany už „starozákonní přikázání“ Hospodina neplatí a „s vaničkou vylili i dítě“. Neuměli číst nebo si nevšimli Ježíšových slov, že Hospodinova přikázání jsou moudrá a jsou člověku „šitá na míru“ a nejsou nesplnitelným břemenem. „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Tóru nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.

Amen, pravím vám, dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka z Tóry, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5,17-20)

 

                  /5     Místo vzdělávání pokřtěných – jen namátkou – časté války, kruté tresty (za krádež useknutí ruky), časté popravy, mučení podezřelých (i z

 čarodějnictví), zákaz zpěvu žen při liturgii a kastrace zpěváků, aby  mohli zpívat v altu a sopránu, přísný eucharistický půst, množství liturgických předpisů, zbytečné předpisy v

 sexualitě manželů, církevní přísahy, povinný celibát (před sto lety i pro zdravotní sestry, učitelky a státní úřednice), děcko nemanželského původu se nemohlo vyučit řemeslu, nevolnictví …

Už v semináři  mě škrtilo podezírání bohoslovců představenými. Ani později pomlouvání, špehování a donášení neustalo. V církvi se nedodržuje Ježíšovo přikázání: „Máš-li něco proti druhému, běž mu to nejprve říci do očí“. Počet církevních přísah dokonce za posledních 20 let narostl

– pro nedůvěru a podezřívavost. Korunu tomu nasadilo vyprávění pana kardinála Vlka o volbě papeže. Kardinálové nejen před každou volbou v

 dalším kole přísahají, ale navíc je v

 prostoru konkláve technické zařízení, které kontroluje, zda někdo z kardinálů nemá při sobě mobil. Jak to, že si ani kardinálové navzájem nevěří?

(To je atmosféra jak za komunismu.)

Otázky, které byly oficiálně kladeny arcibiskupovi Bezákovi, nikoho ve Vatikánu nepohoršují. Vím i o horších otázkách.

 

                  /6     „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“

Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“

Ježíš: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni."

(Srv. J 13,3-11)

 

                  /7„Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.  Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce. Vy jste již

čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Zachováte-li má přikázání (slova), zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.

Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (Srv. Jan 15,1-16)

 

 

                  /8     Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil. Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:

 Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.

 Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci. Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!" Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje."

 Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté." To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe. (Sk 10,9-16)

        O tom, že i pohané přijali slovo Boží, dověděli se apoštolové a bratří v Judsku. Když přišel Petr do Jeruzaléma, začali mu bratří židovského původu vyčítat:

 "Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl s nimi!" . (Sk 11,1-3)

 

                  /9     Příliš lpíme na svých dosavadních náboženských názorech, církev je 200 let pozadu. 

18. srpna 1988 zemřel biskup Felix Davídek, ukazoval novou cestu. Nenaslouchali jsme mu, nehneme se ze starých kolejí.