19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,4-8
Datum: 9. 8. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,4-8
; Ef 4,30-5,2
; J 6,41-51
Datum: 9. 8. 2015
Už třetí týden uvažujeme o nasycení zástupů na poušti a o Ježíšově
nabídce – o „Chlebu života“. /1
Eliáš udělal zkušenost s boží posilou.
Proč říká: „Bože, nejsem lepší než moji otcové“?
Prožívá „krizi víry“?
V čem si myslí, že selhal? (Kdo to někdo ze starších návštěvníků kostela neví, měl by si dát pětku a rychle se dovzdělat.)
Eliášovu modlitbu: „Bože, nejsem lepší než moji otcové“, pokládám za jednu z největších modliteb. /2
Eliáše nepostavilo na nohy (jen) jídlo. Byl ujištěn, že jeho úsilí má smysl, že si ho Bůh váží, že s ním počítá, že je velice použitelný a nabízí mu další podporu.
(Dodneška Eliáše počítáme mezi nejpřednější lidi Božího království.)
První čtení nás směřuje k promýšlení Ježíšovy nabídky: „Já jsem chléb života“.
Text je pro pokročilé. Kdo nezná klíčové pojmy, kdo není vyučen „od Mojžíše“, neporozumí.
„Co ze sebe Ježíši děláš?“ (Pyšní nepřipouštějí, že by je někdo z jejich blízkosti nebo někdo mladší mohl přerůst.)
Co znamená: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“?
Bůh se o nás uchází první. Izraelity opakovaně vyhledal a vysvobozoval je.
Před týdnem jsme si opět všimli, že ani zázrak s vysvobozením (Ex 14,26-31
Říkáme si, že víra je spolehnutím se na druhého. /3
Ke společnému životu (s lidmi i s Bohem) je zapotřebí každodenní práce na vztahu. (Až pak je co slavit.) /4
„Všichni budou vyučeni od Boha.“
Sám Bůh nás vyučuje (to je rozdíl oproti pohanství). /5
(Rodiče s všeobecným základním vzděláním mají být schopni svým dětem ukázat, o co opíráme své tvrzení, že Bible je zjeveným slovem od Boha.) /6
Ježíšovi současníci zapomněli slova proroků o Mesiáši a svou představu o Mesiáši zúžili jen na politického vůdce, který pobije Římany.
Kdyby se víc nechávali vyučit „Mojžíšem“, nemuseli se minout s Ježíšem.
Kdybychom se my víc nechávali vyučit „Mojžíšem“, nemuseli bychom se s Ježíšem míjet.
(A možná by se k nám dnešní židé chodili učit porozumět Písmu.)
Porozumění je nezbytností. K „vyučování od Boha“ nám pomohou úchvatná Ozeášova slova: „Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ (Oz 2,21-22
(Hospodin svůj lid vyhledává a nabízí mu novou smlouvu, přestože se Izrael chová jako prodejná děvka).
Bůh se k nám vždy chová úžasně, ale nepřehlédněme, co z Boží nabídky pro nás vyplývá.
Bůh s námi jedná spravedlivé, podle práva, láskyplně a soucitně, Bůh je vždy věrný, ale my – jako druhá smluvní strana – potřebujeme splnit podmínku vztahu zasnoubení: věrností z naší strany.
Naše věrnost má stát na poznání Hospodina!
Ke vztahu je zapotřebí zájem obou stran.
„Až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí a nebudeš hledat jiná božstva (žádného nového manžela).“
Stálé poznávání druhého je pro věrný vztah nezbytné, jinak důvěra hyne. Platí to v každém přátelství, v manželství i ve vztahu s Bohem.
„Zasnoubím si tě věrností.“
K čemu slouží zásnuby?
(Zásnuby Ježíšovy matky slavíme.) /7
Zásnuby u židů mají mnohem větší význam než u nás. Bez zásnub nedojde ke svatbě.
Zásnuby jsou dovršením času a úsilí, ve kterém obě strany poznávaly toho druhého a jeho hodnověrnost.
„Zasnoubím si tě věrností pod podmínkou, že poznáš Hospodina.“ Jinak to není možné.
Nikdo z nás by nevstoupil do manželství s někým, kdo nás nezná, nechceme, aby „kupoval zajíce v pytli“.
Bůh je ještě solidnějším partnerem, dává se nám poznat.
Ten, kdo se vyučí u „Mojžíše“, může porozumět Ježíšovi. Kdo porozumí Ježíšovi, dokáže důvěřovat Bohu (i v situacích pro nás temných). /8
Z toho všeho vyplývá, že „víru“ nemůžeme dostat zvenčí.
Bůh nám ze své dobroty nabídl vztah, ale na nás je do tohoto láskyplného vztahu vstoupit a svou věrnost Bohu budovat.
Náš podíl na vztahu s Bohem si nemůžeme koupit, nemůžeme ho nikomu darovat, nikomu vyprosit. Bůh nám dává ze své strany vše, zbytek je na nás. /9
K budování vztahu nestačí jen slavení (ani církevních slavností). Jako manželství stojí na službě jednoho druhému (pak je co slavit), tak i ve vztahu s Bohem je třeba každý den vstávat a hlásit se do služby boží – s
Bohem pracovat na stavbě božího království.
„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“ – jen ten, který se vyučil u Otce (skrze Mojžíše), může říci: „Ježíš je Boží Služebník.“
Bez Mojžíše neporozumíme Ježíšovi.
Vy, rodiče, dáváte svým dětem tak veliké bohatství, svůj čas a veliké materiální bohatství (o tom se našim předkům ani nesnilo, nemohli se tolik věnovat dětem jako vy, dnešní rodiče).
Ale také svým dětem můžete ukázat, kde a kudy vede cesta s Bohem. Písmo máme v každé rodině. Můžete si s dětmi vyprávět, co pro vás znamená velikost Boží
spravedlnosti, práva, milosrdenství, slitování a věrnosti, co znamená, že si nás Hospodin chce zasnoubit svou věrností. Můžete dětem ukázat, jak lze Hospodina poznávat.
Svým velkým dětem vysvětlujete, do jakého programu vstupují snoubenci, kteří „spolu chodí“. /10
Jídlo patří mezi nezbytné potřeby. Jídlo udržuje a zachraňuje život.
Máme rádi dobré jídlo, ale nemůžeme je milovat. Milovat můžeme jen živou bytost.
Adamovi, hledajícímu rovnocenný protějšek, vkládám do úst: „Pes mi nemůže napsat dopis a kůň nelíbá.“
Ježíše a jeho slova potřebujeme „jako sůl“, jako jídlo. (Oceňme, že neříká: „Já jsem briliant vašeho života“, ten není k životu nutně zapotřebí.)
Věnujme velkou pozornost Ježíšově přípravě nejen k pěknému manželství, ale i k manželství s Bohem.
„Nabízím vám věčnou smlouvu (věčnou lásku)“, říká Hospodin.
Ježíš to znovu potvrdil (až na smrt).
Víra je ze slyšení (vztah stojí na vzájemném naslouchání). „Víra je ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ (Ř 10,17
(Proto je tak důležité kázání na slovo boží. A osobní práce s božím slovem je nezbytná.)
Velice si považujeme, že s námi Bůh mluví a z mnoha stran a opakovaně nám vše objasňuje, abychom mu mohli porozumět.
Pro Mojžíše bylo nesmírnou ctí a požehnáním, že s ním Hospodin mluvil tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. (Srv. Ex 33,11
V kněžském požehnání, kterým mají rodiče žehnat své děti, máme, mimo jiné, říkat: „Hospodin se na tebe usmívá a mluví k tobě jako přítel s přítelem.“ (Srv. Nm 6,22-27
Samozřejmě, že by děti požehnání nerozuměli a nic z něj neměli, kdybychom jim nevyprávěli o Bohu a nesvědčili o jeho dobrotě.
Dát život za druhého může být velikým znamením sebedarování …
----------------------------------------
Poznámky:
/1 Lidé v zástupu byli povětšinou „kosteloví“, ale nehledali Dárce. Jen chtěli být krmeni zlatou lžičkou do pusinky. Nenaslouchali, jen bojovně vedli svou. Znali proroky, kteří sytili hladové, ale nezkoumali, zda Ježíš přichází od Boha, aby se mohli zeptat: „Ježíši, co si o nás myslí Bůh, co nám radí
?“
/2 Připomeňme si rozdíl mezi postojem Eliáše a jednáním lidí v nazaretské synagoze, kteří chtěli Ježíše lynčovat za upozornění, že nejsou lepší než jejich otcové.)
Naše generace nepřipravila další generace na velká pokušení v životě, nevyprávíme jim o svých selháních za minulého režimu. Neříkáme dětem, že je čeká náročný život, obtížnost rozpoznávání zla už na začátku. Neříkáme jim, že nové zlo na sebe bere nové mimikry.
V knize „Hitlerovy fúrie“ popisuje Wendy Lowerová jak si Vůdce velice chytře získal německé ženy na svou stranu. Přišel s mazaným heslem: „Kinder, Küche, Kirche“ (děti, kuchyň, kostel). Hlásal: „V
mém státě, je matka nejdůležitějším občanem.“
Nikdy předtím se německé matky netěšily takovému uznání a takové podpoře, píše autorka. Německé ženy nadšeně rodily děti a své syny obětovaly Vůdcově vizi nového Německa. Ochotně pracovaly jako sekretářky, zdravotnice, manželky důstojníků SS a dozorkyně v
koncentračních táborech.
Myslíte si, že bychom my Hitlera včas prokoukli? Kolik biskupů bylo tenkráte bystrých a ostražitých?
Kolik pravoslavných popů dnes vidí nebezpečnost Putina? Kolik katolíků u nás (s naší zkušeností prolhaného a okupantského Ruska) si myslí, že Putin hájí křesťanské hodnoty? I někteří naši preláti podávají ruku Putinovi a některým našim politikům, kteří s
Putinem spolupracují, jako kdysi jiní preláti podávali ruku Hitlerovi a jeho spolupracovníkům.
298 lidí muselo zemřít vloni v sestřeleném letadle nad Ukrajinou, aby Holanďané prokoukli věrolomnost a nebezpečnost Putina. (Připomínám Ježíšova slova Nikodémovi: „Syn člověka
musí být popraven, jinak mu neuvěříte. Srv. J 3,14-15
Holanďané se před tím s Putinem velice přátelili.
Škoda, že se církev utápí jen v moralizování druhých, místo aby prorocky připravovala lidi.
Na akademických týdnech v Novém Městě u kulatého stolu v ekumenické debatě o Janu Husovi jsem se ptal: „Jak to, že si naše církev sebevědomě myslí, že je Kristu nejblíže a přitom nám 600 let trvalo, abychom si všimli, že Husovi upřímně záleželo na nápravě církve a že měl velké kvality?“ (Až polský papež před řadou let vyvolal u nás přezkoumání procesu s
Husem. A současný římský biskup z Argentiny(!) přiznal Husovi upřímnou a poctivou snahu o reformování církve podle Krista.)
Jak to, že my duchovní sice často mluvíme laikům o pokoře, ale přetěžko si sami přiznáváme vlastní selhávání? (Husa odsoudili preláti. A řadové křesťany proti němu po staletí štvali.)
/3 Bůh nám ukazuje svou důvěryhodnost. „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žid 11,1
Rodičům se krajně nelíbí, když se děti nespolehnou na to, co jim rodiče radí, když na rodiče nedbají.
„Bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žid 11,16
/4 Snoubenci mají ideály (ještě nejsou námi – dospělými zkažení), ale jak dlouho jim ideály vydrží?
Krásná svatební slavnost v kostele je důležitá, ale ideály je nutné někde a z něčeho živit.
Mnohokráte se Izraelité přesvědčili, že Hospodin je uprostřed nich (nemuseli za ním nikam putovat, nemuseli jej přivolávat), ale často na to zapomínali a znovu a znovu mu přestávali důvěřovat.
Naproti tomu v dějinách mnozí lidé a mnohé generace (nejen židů) zůstali Bohu věrní (dokonce až k mučednictví), i když nezažili velké skutky Boží a Bůh je od jejich smrti nezachránil. Přijali nabídku darovanou Izraeli: „Budete mým lidem“, a pak se snažili o svou věrnost Bohu.
Deset kmenů Izraele časem v dějinách zmizelo, přestali se Hospodina držet. Určitá část z Judova kmene si svůj vztah k Hospodinu udržela věrně až do naší doby. Podobně i část pokřtěných v
každé generaci si buduje vztah k Bohu poznáváním jeho přátelství.
/5 „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ,Poznávejte Hospodina!’ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův´“. (Jr 31,34
Každý rok o Velikonoční vigilii čteme úchvatné texty o péči Boha vůči své nevěstě (4. čtení Iz 54,5-14
„Neboj se, nebudeš zklamána, tvým manželem je tvůj Stvořitel … má láska od tebe neustoupí, moje smlouva se naplní. Všichni tvoji synové budou mými učedníky
– to je věta, na kterou se Ježíš odvolává: „Stojí psáno v Prorocích: ,Všichni budou vyučeni od Boha´.“ (Iz 54,5n
„Vy, kteří žízníte, pojďte k vodě, zadarmo jezte a pijte. … Nakloňte své ucho a pojďte ke mně, a naplní vás nový život. … Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, dokud vám je blízko. …Obraťte se … Změňte své smýšlení … Sjednám s
vámi novou smlouvu.“ (Iz 55,1n
/6 Každé rodině doporučuji mezi základní knihy „Holandský katechismus“ (úzkostlivé uklidňuji, že byl podepsán Pavlem VI.) V češtině pod názvem „Zvěstování víry“ vydalo nakladatelství „Síť“ v
r 2001.
/7 Je otázkou, zda zásnubám „s první dcerou Izraele“. Lidová představa byla: anděl zamával křídly a s blahopřáním předal Marii lilii.
Marie vyhrála konkurz. Konkurz vyžaduje poctivou přípravu. Mariin chvalozpěv (beracha – dobrořečení) je její disertační prací.
/8 Občas se znovu a znovu vracím ke zkoušce Abraháma s obětováním Izáka.
Zkoušce Abraháma naslouchá jinak dítě, jinak člověk v pubertě, jinak čtyřicetiletý rodič a jinak ji může porozumět ten, který se blíží k moudrosti. Vězme o tom. Tomu příběhu můžeme ještě jinak porozumět. Ale předbíhat se nedá a nikomu je nemůžeme nalít do hlavy ani do srdce.
/9 Je důležité si v tom udělat pořádek. Pak přestaneme ztrácet čas a energii na bláhové modlitby za „dar víry“. Copak Bůh v něčem otálí? (Opět v
nějakém soukromém zjevení zní: „Bůh potřebuje naše modlitby“. Jak to, že lidé neumí posoudit, zda je takové tvrzení správné ?)
/10 Snoubenci mají poznat, zda mají společné základní hodnoty života, co je smyslem jejich života, zda jsou spolu schopni pracovat, domlouvat se a trávit volný čas.
Eliáš udělal zkušenost s boží posilou.
Proč říká: „Bože, nejsem lepší než moji otcové“?
Prožívá „krizi víry“?
V čem si myslí, že selhal? (Kdo to někdo ze starších návštěvníků kostela neví, měl by si dát pětku a rychle se dovzdělat.)
Eliášovu modlitbu: „Bože, nejsem lepší než moji otcové“, pokládám za jednu z největších modliteb. /2
Eliáše nepostavilo na nohy (jen) jídlo. Byl ujištěn, že jeho úsilí má smysl, že si ho Bůh váží, že s ním počítá, že je velice použitelný a nabízí mu další podporu.
(Dodneška Eliáše počítáme mezi nejpřednější lidi Božího království.)
První čtení nás směřuje k promýšlení Ježíšovy nabídky: „Já jsem chléb života“.
Text je pro pokročilé. Kdo nezná klíčové pojmy, kdo není vyučen „od Mojžíše“, neporozumí.
„Co ze sebe Ježíši děláš?“ (Pyšní nepřipouštějí, že by je někdo z jejich blízkosti nebo někdo mladší mohl přerůst.)
Co znamená: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“?
Bůh se o nás uchází první. Izraelity opakovaně vyhledal a vysvobozoval je.
Před týdnem jsme si opět všimli, že ani zázrak s vysvobozením (Ex 14,26-31
(najít další)), ani oslava záchrany (Ex 15
(najít předchozí, další). kap.) nestačí k důvěřování Bohu
v dalších dnech.
Říkáme si, že víra je spolehnutím se na druhého. /3
Ke společnému životu (s lidmi i s Bohem) je zapotřebí každodenní práce na vztahu. (Až pak je co slavit.) /4
„Všichni budou vyučeni od Boha.“
Sám Bůh nás vyučuje (to je rozdíl oproti pohanství). /5
(Rodiče s všeobecným základním vzděláním mají být schopni svým dětem ukázat, o co opíráme své tvrzení, že Bible je zjeveným slovem od Boha.) /6
Ježíšovi současníci zapomněli slova proroků o Mesiáši a svou představu o Mesiáši zúžili jen na politického vůdce, který pobije Římany.
Kdyby se víc nechávali vyučit „Mojžíšem“, nemuseli se minout s Ježíšem.
Kdybychom se my víc nechávali vyučit „Mojžíšem“, nemuseli bychom se s Ježíšem míjet.
(A možná by se k nám dnešní židé chodili učit porozumět Písmu.)
Porozumění je nezbytností. K „vyučování od Boha“ nám pomohou úchvatná Ozeášova slova: „Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním,zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ (Oz 2,21-22
)
(Hospodin svůj lid vyhledává a nabízí mu novou smlouvu, přestože se Izrael chová jako prodejná děvka).
Bůh se k nám vždy chová úžasně, ale nepřehlédněme, co z Boží nabídky pro nás vyplývá.
Bůh s námi jedná spravedlivé, podle práva, láskyplně a soucitně, Bůh je vždy věrný, ale my – jako druhá smluvní strana – potřebujeme splnit podmínku vztahu zasnoubení: věrností z naší strany.
Naše věrnost má stát na poznání Hospodina!
Ke vztahu je zapotřebí zájem obou stran.
„Až mě poznáš, zamiluješ si mě celou svou bytostí a nebudeš hledat jiná božstva (žádného nového manžela).“
Stálé poznávání druhého je pro věrný vztah nezbytné, jinak důvěra hyne. Platí to v každém přátelství, v manželství i ve vztahu s Bohem.
„Zasnoubím si tě věrností.“
K čemu slouží zásnuby?
(Zásnuby Ježíšovy matky slavíme.) /7
Zásnuby u židů mají mnohem větší význam než u nás. Bez zásnub nedojde ke svatbě.
Zásnuby jsou dovršením času a úsilí, ve kterém obě strany poznávaly toho druhého a jeho hodnověrnost.
„Zasnoubím si tě věrností pod podmínkou, že poznáš Hospodina.“ Jinak to není možné.
Nikdo z nás by nevstoupil do manželství s někým, kdo nás nezná, nechceme, aby „kupoval zajíce v pytli“.
Bůh je ještě solidnějším partnerem, dává se nám poznat.
Ten, kdo se vyučí u „Mojžíše“, může porozumět Ježíšovi. Kdo porozumí Ježíšovi, dokáže důvěřovat Bohu (i v situacích pro nás temných). /8
Z toho všeho vyplývá, že „víru“ nemůžeme dostat zvenčí.
Bůh nám ze své dobroty nabídl vztah, ale na nás je do tohoto láskyplného vztahu vstoupit a svou věrnost Bohu budovat.
Náš podíl na vztahu s Bohem si nemůžeme koupit, nemůžeme ho nikomu darovat, nikomu vyprosit. Bůh nám dává ze své strany vše, zbytek je na nás. /9
K budování vztahu nestačí jen slavení (ani církevních slavností). Jako manželství stojí na službě jednoho druhému (pak je co slavit), tak i ve vztahu s Bohem je třeba každý den vstávat a hlásit se do služby boží – s
Bohem pracovat na stavbě božího království.
„Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec“ – jen ten, který se vyučil u Otce (skrze Mojžíše), může říci: „Ježíš je Boží Služebník.“
Bez Mojžíše neporozumíme Ježíšovi.
Vy, rodiče, dáváte svým dětem tak veliké bohatství, svůj čas a veliké materiální bohatství (o tom se našim předkům ani nesnilo, nemohli se tolik věnovat dětem jako vy, dnešní rodiče).
Ale také svým dětem můžete ukázat, kde a kudy vede cesta s Bohem. Písmo máme v každé rodině. Můžete si s dětmi vyprávět, co pro vás znamená velikost Boží
spravedlnosti, práva, milosrdenství, slitování a věrnosti, co znamená, že si nás Hospodin chce zasnoubit svou věrností. Můžete dětem ukázat, jak lze Hospodina poznávat.
Svým velkým dětem vysvětlujete, do jakého programu vstupují snoubenci, kteří „spolu chodí“. /10
Jídlo patří mezi nezbytné potřeby. Jídlo udržuje a zachraňuje život.
Máme rádi dobré jídlo, ale nemůžeme je milovat. Milovat můžeme jen živou bytost.
Adamovi, hledajícímu rovnocenný protějšek, vkládám do úst: „Pes mi nemůže napsat dopis a kůň nelíbá.“
Ježíše a jeho slova potřebujeme „jako sůl“, jako jídlo. (Oceňme, že neříká: „Já jsem briliant vašeho života“, ten není k životu nutně zapotřebí.)
Věnujme velkou pozornost Ježíšově přípravě nejen k pěknému manželství, ale i k manželství s Bohem.
„Nabízím vám věčnou smlouvu (věčnou lásku)“, říká Hospodin.
Ježíš to znovu potvrdil (až na smrt).
Víra je ze slyšení (vztah stojí na vzájemném naslouchání). „Víra je ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.“ (Ř 10,17
)
(Proto je tak důležité kázání na slovo boží. A osobní práce s božím slovem je nezbytná.)
Velice si považujeme, že s námi Bůh mluví a z mnoha stran a opakovaně nám vše objasňuje, abychom mu mohli porozumět.
Pro Mojžíše bylo nesmírnou ctí a požehnáním, že s ním Hospodin mluvil tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. (Srv. Ex 33,11
(najít předchozí))
V kněžském požehnání, kterým mají rodiče žehnat své děti, máme, mimo jiné, říkat: „Hospodin se na tebe usmívá a mluví k tobě jako přítel s přítelem.“ (Srv. Nm 6,22-27
)
Samozřejmě, že by děti požehnání nerozuměli a nic z něj neměli, kdybychom jim nevyprávěli o Bohu a nesvědčili o jeho dobrotě.
Dát život za druhého může být velikým znamením sebedarování …
----------------------------------------
Poznámky:
/1 Lidé v zástupu byli povětšinou „kosteloví“, ale nehledali Dárce. Jen chtěli být krmeni zlatou lžičkou do pusinky. Nenaslouchali, jen bojovně vedli svou. Znali proroky, kteří sytili hladové, ale nezkoumali, zda Ježíš přichází od Boha, aby se mohli zeptat: „Ježíši, co si o nás myslí Bůh, co nám radí
?“
/2 Připomeňme si rozdíl mezi postojem Eliáše a jednáním lidí v nazaretské synagoze, kteří chtěli Ježíše lynčovat za upozornění, že nejsou lepší než jejich otcové.)
Naše generace nepřipravila další generace na velká pokušení v životě, nevyprávíme jim o svých selháních za minulého režimu. Neříkáme dětem, že je čeká náročný život, obtížnost rozpoznávání zla už na začátku. Neříkáme jim, že nové zlo na sebe bere nové mimikry.
V knize „Hitlerovy fúrie“ popisuje Wendy Lowerová jak si Vůdce velice chytře získal německé ženy na svou stranu. Přišel s mazaným heslem: „Kinder, Küche, Kirche“ (děti, kuchyň, kostel). Hlásal: „V
mém státě, je matka nejdůležitějším občanem.“
Nikdy předtím se německé matky netěšily takovému uznání a takové podpoře, píše autorka. Německé ženy nadšeně rodily děti a své syny obětovaly Vůdcově vizi nového Německa. Ochotně pracovaly jako sekretářky, zdravotnice, manželky důstojníků SS a dozorkyně v
koncentračních táborech.
Myslíte si, že bychom my Hitlera včas prokoukli? Kolik biskupů bylo tenkráte bystrých a ostražitých?
Kolik pravoslavných popů dnes vidí nebezpečnost Putina? Kolik katolíků u nás (s naší zkušeností prolhaného a okupantského Ruska) si myslí, že Putin hájí křesťanské hodnoty? I někteří naši preláti podávají ruku Putinovi a některým našim politikům, kteří s
Putinem spolupracují, jako kdysi jiní preláti podávali ruku Hitlerovi a jeho spolupracovníkům.
298 lidí muselo zemřít vloni v sestřeleném letadle nad Ukrajinou, aby Holanďané prokoukli věrolomnost a nebezpečnost Putina. (Připomínám Ježíšova slova Nikodémovi: „Syn člověka
musí být popraven, jinak mu neuvěříte. Srv. J 3,14-15
)
Holanďané se před tím s Putinem velice přátelili.
Škoda, že se církev utápí jen v moralizování druhých, místo aby prorocky připravovala lidi.
Na akademických týdnech v Novém Městě u kulatého stolu v ekumenické debatě o Janu Husovi jsem se ptal: „Jak to, že si naše církev sebevědomě myslí, že je Kristu nejblíže a přitom nám 600 let trvalo, abychom si všimli, že Husovi upřímně záleželo na nápravě církve a že měl velké kvality?“ (Až polský papež před řadou let vyvolal u nás přezkoumání procesu s
Husem. A současný římský biskup z Argentiny(!) přiznal Husovi upřímnou a poctivou snahu o reformování církve podle Krista.)
Jak to, že my duchovní sice často mluvíme laikům o pokoře, ale přetěžko si sami přiznáváme vlastní selhávání? (Husa odsoudili preláti. A řadové křesťany proti němu po staletí štvali.)
/3 Bůh nám ukazuje svou důvěryhodnost. „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. (Žid 11,1
)
Rodičům se krajně nelíbí, když se děti nespolehnou na to, co jim rodiče radí, když na rodiče nedbají.
„Bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žid 11,16
)
/4 Snoubenci mají ideály (ještě nejsou námi – dospělými zkažení), ale jak dlouho jim ideály vydrží?
Krásná svatební slavnost v kostele je důležitá, ale ideály je nutné někde a z něčeho živit.
Mnohokráte se Izraelité přesvědčili, že Hospodin je uprostřed nich (nemuseli za ním nikam putovat, nemuseli jej přivolávat), ale často na to zapomínali a znovu a znovu mu přestávali důvěřovat.
Naproti tomu v dějinách mnozí lidé a mnohé generace (nejen židů) zůstali Bohu věrní (dokonce až k mučednictví), i když nezažili velké skutky Boží a Bůh je od jejich smrti nezachránil. Přijali nabídku darovanou Izraeli: „Budete mým lidem“, a pak se snažili o svou věrnost Bohu.
Deset kmenů Izraele časem v dějinách zmizelo, přestali se Hospodina držet. Určitá část z Judova kmene si svůj vztah k Hospodinu udržela věrně až do naší doby. Podobně i část pokřtěných v
každé generaci si buduje vztah k Bohu poznáváním jeho přátelství.
/5 „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ,Poznávejte Hospodina!’ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův´“. (Jr 31,34
)
Každý rok o Velikonoční vigilii čteme úchvatné texty o péči Boha vůči své nevěstě (4. čtení Iz 54,5-14
) a o nové smlouvě (5. čtení Iz 55,1-11
).
„Neboj se, nebudeš zklamána, tvým manželem je tvůj Stvořitel … má láska od tebe neustoupí, moje smlouva se naplní. Všichni tvoji synové budou mými učedníky
– to je věta, na kterou se Ježíš odvolává: „Stojí psáno v Prorocích: ,Všichni budou vyučeni od Boha´.“ (Iz 54,5n
)
„Vy, kteří žízníte, pojďte k vodě, zadarmo jezte a pijte. … Nakloňte své ucho a pojďte ke mně, a naplní vás nový život. … Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, dokud vám je blízko. …Obraťte se … Změňte své smýšlení … Sjednám s
vámi novou smlouvu.“ (Iz 55,1n
)
/6 Každé rodině doporučuji mezi základní knihy „Holandský katechismus“ (úzkostlivé uklidňuji, že byl podepsán Pavlem VI.) V češtině pod názvem „Zvěstování víry“ vydalo nakladatelství „Síť“ v
r 2001.
/7 Je otázkou, zda zásnubám „s první dcerou Izraele“. Lidová představa byla: anděl zamával křídly a s blahopřáním předal Marii lilii.
Marie vyhrála konkurz. Konkurz vyžaduje poctivou přípravu. Mariin chvalozpěv (beracha – dobrořečení) je její disertační prací.
/8 Občas se znovu a znovu vracím ke zkoušce Abraháma s obětováním Izáka.
Zkoušce Abraháma naslouchá jinak dítě, jinak člověk v pubertě, jinak čtyřicetiletý rodič a jinak ji může porozumět ten, který se blíží k moudrosti. Vězme o tom. Tomu příběhu můžeme ještě jinak porozumět. Ale předbíhat se nedá a nikomu je nemůžeme nalít do hlavy ani do srdce.
/9 Je důležité si v tom udělat pořádek. Pak přestaneme ztrácet čas a energii na bláhové modlitby za „dar víry“. Copak Bůh v něčem otálí? (Opět v
nějakém soukromém zjevení zní: „Bůh potřebuje naše modlitby“. Jak to, že lidé neumí posoudit, zda je takové tvrzení správné ?)
/10 Snoubenci mají poznat, zda mají společné základní hodnoty života, co je smyslem jejich života, zda jsou spolu schopni pracovat, domlouvat se a trávit volný čas.