18. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 16,2-15
Datum: 2. 8. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 16,2-15
; Ef 4,17-24
; J 6,24-35
Datum: 2. 8. 2015
Za minulého režimu jsem mnoho reptání Izraelitů na poušti nerozuměl.
Teď léta pozoruji reptání některých lidí, pro které není svoboda
důležitá.
Je to neuvěřitelné, Izraelité tři dny po zázračném přechodu skrze Rákosové moře, po písni o Hospodinově vítězství, začali reptat.
Midraš říká, že Izraelité, když viděli na břehu moře utopené Egypťany, zvolali: „Egypťané jsou mrtví! Zhotovme si modlu a vraťme se zpět do Egypta.“
Jistě, už jen tři dny putování pouští, když lidé nenarazili na vodu, bylo velice obtížné, ale přece jen si říkáme, že zkušenost s Boží pomocí mohla Izraelitům vydržet déle. (Na druhé býváme ve svých soudech přísnější než na sebe.)
Dnes tomu rozumím víc, modloslužba je mnohem pohodlnější než sloužit s Bohem nevděčnému světu.
Jákobovi synové se svými rodinami za pár dnů sestoupili do Egypta. Ale 40 let se jejich potomci potáceli „v kruhu“ pouští než nová generace mohla vstoupit do Země zaslíbené. (Opakovaně se rouhali tvrzením, že v egyptském koncentráku bylo lépe.) Rozumíme tomu, proč musela ohnutá generace vymřít, i nám, kteří jsme žili v socialismu, často chybí schopnost sebekritiky, obrácení a důvěry Zachránci. Ohnutým hřbetům svoboda nechybí, postrádají ctnost Naděje a elán ke spolupráci s boží pomocí. /1
Sestupy bývají snadnější než vystupování. Návrat k přijetí odpovědnosti je pracný. /2
Přesto Hospodin zůstal Izraelitům věrný a pečoval o ně.
Od začátku nám Bůh zůstává věrný. /3
Otázka lidí, vidících poprvé manu: „Co je to?“, se stala i naší otázkou při každém setkání nejen s novou věcí. (Po několik nedělí jsme mluvili o umění „dobrořečení“ jako objevného přístupu k životu. Kdo se naučí objevovat pozornosti od Boha, má „lehčí krok“.)
Bez Mojžíšovského vyučování se neobejdeme, Ježíšovu – vyššímu vyučování – bez „Mojžíše“ neporozumíme.
Dav v evangeliu se hnal za jídlem, které zadarmo dostali. (Pokračování z evangelia minulé neděle.)
Říkáme si, že zázraky nevyrábějí víru, ale hledajícím ukazují, že jsou na správné cestě.
Znamení je pečetí od Hospodina. /4
„Pokušení Ježíše na poušti“ nám ukazuje, jak Ježíš zná naši pohodlnost a dychtění. Stačí, aby někdo sliboval lidem bohatství, „náboženské zážitky“ (zázraky) nebo přišel s „mocí“, a hned mu dav leží u nohou.
Dav tvrdě vyžaduje své. Rázně natahuje ruku. A hned se ptá, jaké skutky Boží je třeba udělat, aby nám Bůh dal to, co chceme.
„Jak ti máme důvěřovat? Přesvědč nás, že jsi poslaný Bohem“, namítá Ježíšovi zástup.
Není to drzost, když byli den před tím nasyceni?
Kdyby Ježíš řekl: „Postěte se ve středu a pátek, modlete se ty a ty modlitby, vy, manželé, zdržujte se sexuálního života, oholte si hlavy, bičujte se … “ To vše by dav bral snadněji než si dát práci s ověřením Ježíšovy důvěryhodnosti a pak Ježíše následovat.
Lidé v davu donekonečna přežvykují svých pár námitek, jen aby nemuseli z davu vystoupit a převzít odpovědnost za svůj život, za to, co slyší a sami říkají. Proto jsem řekl, že modloslužba je mnohem pohodlnější než sloužit s Bohem nevděčnému světu.
Přijmout Ježíšovu cestu je náročné, vyžaduje odhodlání každý den se stavět na vlastní nohy.
Ježíšova nabídka, že je nám chlebem života, je pro nás životně důležitá. (Ježíš je novým stromem života, zřejmě „větším“ než ten v Ráji).
Nakolik se živím Kristem, nakolik mu pozorně naslouchám, natolik mám možnost se mu podobat.
Ježíš přišel pro všechny, ale pak se věnoval těm, kteří byli ochotní s ním pomáhat druhým. Charita nebyla jeho nepřednějším cílem. Přišel sytit hladové všeho druhu, ale především ty, kteří hladověli po království božím (po uspořádání sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel).
Ježíš se nám dává, neshlíží na svět „přísným okem“ a se zamračeným čelem jako obrazy Krista „Vševládce“ z kopulí pravoslavných chrámů. (Proti zlu Ježíš řekl rázné slovo, ale nejpřísnější výrazy: „Běda vám …“ pronesl na adresu „zbožných“ židů.)
Máme být jeho kvasem. Ne kyselinou, která spaluje.
Kvas má jinou úlohu než těsto. Není tu pro sebe, má sloužit v těstu.
Jsem pokaždé překvapen, když někteří křesťané táhnou do boje. Vždy proti slabším. Teď proti homosexuálům. Copak heterosexuálové nedělají větší spoušť v dětských duších a životech slabých?
(Na pohřbu Ludvíka Vaculíka starý dominikán klasicky káral ženy, aby nesváděly muže.)
Prostitutky byli vždy „kamenovány“, na jejich pasáky a zákazníky si zbabělí mravokárci netroufají.
Kdyby se křesťané zastávali otroků, nevolníků, vykořisťovaných dělníků, pracujících dětí, neuznaných a zotročených žen – nemusely přijít revoluce.
Kde byli naši současní chrabří bojovníci, když se všem ponižovaných, včetně žen a homosexuálů, nedostávalo postavení, které jim dal Hospodin?
Mnoho pokřtěných – od prelátů až po zamidrákované laiky – příliš často nadbíhalo a nadbíhá mocným a silnějším.
Prorocký duch nám úplně chybí.
O co jsme přísnější na druhé, o to máme čím dál menší požadavky na sebe.
Ti, kteří by neobstáli v rodině, mustrují obětavé rodiče. Určují jim, jak mají žít v manželství a sami se ani prstem netknou břemen, která vkládají lidem na ramena.(Srv. Mt 23,4
)
To vše nás usvědčuje, že se málo živíme Ježíšovými slovy. – Ještě příští týden uslyšíme o Ježíšových slovech jako chlebu života, až za čtrnáct dní budou Ježíšova slova o Chlebu řečí o eucharistii.
----------------------------
Poznámky:
/1 Ty, kteří u nás vzpomínají na staré dobré časy, kdy „byla práce pro všechny a rohlík za 30 haléřů“, těším: „Nezoufejte, nic není ztraceno, můžete se vystěhovat na ruský venkov
– tam ledacos podobného najdete.“
Rouhači zapomínají, jak vypadaly socialistické domovy důchodců, nemocnice atd. Nevšimli si, že za posledních 20 let se u nás zvýšil průměrný věk o 8 let (v Blesku se to nepíše).
Dnes naše děti mohou studovat na zahraničních školách, atd.
/2 Oceňuji, že bývalý hejtman David Rath a soudce Ondřej Havlín byli odsouzeni do vězení za přijímání úplatků. To je dobrá zpráva pro budování naší demokracie.
/3 Generace, která neumí hospodařit s bohatstvím po předcích a od Boha, „bankrotuje“. Opakuje se příběh „selhání v Ráji“. Lidé dostali pěstovanou, zavlažovanou zahradu a sad se vším stromovím a jedinečným bohatstvím, ale začali se rozhodovat po svém. „Nenutím vás přijmout pravidla k
hospodaření a střežení Ráje“, rozhodl Stvořitel, „sami od základů si postavte dům, zploďte děti a vysázejte stromy´. Zjistíte, že bez práce nejsou koláče a poznáte trpkost svých vědomostí, omylů a selhání
.“
Bůh není uražený. Nebyl a není zlomyslný, neodmítl a neodmítá nám pomoc.
/4 Slepec(!) od narození rozpoznal, že Ježíš přichází od Boha – na rozdíl od vzdělaných a zbožných. „My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“
Uzdravený jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." (J 9,29-33
Je to neuvěřitelné, Izraelité tři dny po zázračném přechodu skrze Rákosové moře, po písni o Hospodinově vítězství, začali reptat.
Midraš říká, že Izraelité, když viděli na břehu moře utopené Egypťany, zvolali: „Egypťané jsou mrtví! Zhotovme si modlu a vraťme se zpět do Egypta.“
Jistě, už jen tři dny putování pouští, když lidé nenarazili na vodu, bylo velice obtížné, ale přece jen si říkáme, že zkušenost s Boží pomocí mohla Izraelitům vydržet déle. (Na druhé býváme ve svých soudech přísnější než na sebe.)
Dnes tomu rozumím víc, modloslužba je mnohem pohodlnější než sloužit s Bohem nevděčnému světu.
Jákobovi synové se svými rodinami za pár dnů sestoupili do Egypta. Ale 40 let se jejich potomci potáceli „v kruhu“ pouští než nová generace mohla vstoupit do Země zaslíbené. (Opakovaně se rouhali tvrzením, že v egyptském koncentráku bylo lépe.) Rozumíme tomu, proč musela ohnutá generace vymřít, i nám, kteří jsme žili v socialismu, často chybí schopnost sebekritiky, obrácení a důvěry Zachránci. Ohnutým hřbetům svoboda nechybí, postrádají ctnost Naděje a elán ke spolupráci s boží pomocí. /1
Sestupy bývají snadnější než vystupování. Návrat k přijetí odpovědnosti je pracný. /2
Přesto Hospodin zůstal Izraelitům věrný a pečoval o ně.
Od začátku nám Bůh zůstává věrný. /3
Otázka lidí, vidících poprvé manu: „Co je to?“, se stala i naší otázkou při každém setkání nejen s novou věcí. (Po několik nedělí jsme mluvili o umění „dobrořečení“ jako objevného přístupu k životu. Kdo se naučí objevovat pozornosti od Boha, má „lehčí krok“.)
Bez Mojžíšovského vyučování se neobejdeme, Ježíšovu – vyššímu vyučování – bez „Mojžíše“ neporozumíme.
Dav v evangeliu se hnal za jídlem, které zadarmo dostali. (Pokračování z evangelia minulé neděle.)
Říkáme si, že zázraky nevyrábějí víru, ale hledajícím ukazují, že jsou na správné cestě.
Znamení je pečetí od Hospodina. /4
„Pokušení Ježíše na poušti“ nám ukazuje, jak Ježíš zná naši pohodlnost a dychtění. Stačí, aby někdo sliboval lidem bohatství, „náboženské zážitky“ (zázraky) nebo přišel s „mocí“, a hned mu dav leží u nohou.
Dav tvrdě vyžaduje své. Rázně natahuje ruku. A hned se ptá, jaké skutky Boží je třeba udělat, aby nám Bůh dal to, co chceme.
„Jak ti máme důvěřovat? Přesvědč nás, že jsi poslaný Bohem“, namítá Ježíšovi zástup.
Není to drzost, když byli den před tím nasyceni?
Kdyby Ježíš řekl: „Postěte se ve středu a pátek, modlete se ty a ty modlitby, vy, manželé, zdržujte se sexuálního života, oholte si hlavy, bičujte se … “ To vše by dav bral snadněji než si dát práci s ověřením Ježíšovy důvěryhodnosti a pak Ježíše následovat.
Lidé v davu donekonečna přežvykují svých pár námitek, jen aby nemuseli z davu vystoupit a převzít odpovědnost za svůj život, za to, co slyší a sami říkají. Proto jsem řekl, že modloslužba je mnohem pohodlnější než sloužit s Bohem nevděčnému světu.
Přijmout Ježíšovu cestu je náročné, vyžaduje odhodlání každý den se stavět na vlastní nohy.
Ježíšova nabídka, že je nám chlebem života, je pro nás životně důležitá. (Ježíš je novým stromem života, zřejmě „větším“ než ten v Ráji).
Nakolik se živím Kristem, nakolik mu pozorně naslouchám, natolik mám možnost se mu podobat.
Ježíš přišel pro všechny, ale pak se věnoval těm, kteří byli ochotní s ním pomáhat druhým. Charita nebyla jeho nepřednějším cílem. Přišel sytit hladové všeho druhu, ale především ty, kteří hladověli po království božím (po uspořádání sebe a vztahů s druhými podle Ježíšových pravidel).
Ježíš se nám dává, neshlíží na svět „přísným okem“ a se zamračeným čelem jako obrazy Krista „Vševládce“ z kopulí pravoslavných chrámů. (Proti zlu Ježíš řekl rázné slovo, ale nejpřísnější výrazy: „Běda vám …“ pronesl na adresu „zbožných“ židů.)
Máme být jeho kvasem. Ne kyselinou, která spaluje.
Kvas má jinou úlohu než těsto. Není tu pro sebe, má sloužit v těstu.
Jsem pokaždé překvapen, když někteří křesťané táhnou do boje. Vždy proti slabším. Teď proti homosexuálům. Copak heterosexuálové nedělají větší spoušť v dětských duších a životech slabých?
(Na pohřbu Ludvíka Vaculíka starý dominikán klasicky káral ženy, aby nesváděly muže.)
Prostitutky byli vždy „kamenovány“, na jejich pasáky a zákazníky si zbabělí mravokárci netroufají.
Kdyby se křesťané zastávali otroků, nevolníků, vykořisťovaných dělníků, pracujících dětí, neuznaných a zotročených žen – nemusely přijít revoluce.
Kde byli naši současní chrabří bojovníci, když se všem ponižovaných, včetně žen a homosexuálů, nedostávalo postavení, které jim dal Hospodin?
Mnoho pokřtěných – od prelátů až po zamidrákované laiky – příliš často nadbíhalo a nadbíhá mocným a silnějším.
Prorocký duch nám úplně chybí.
O co jsme přísnější na druhé, o to máme čím dál menší požadavky na sebe.
Ti, kteří by neobstáli v rodině, mustrují obětavé rodiče. Určují jim, jak mají žít v manželství a sami se ani prstem netknou břemen, která vkládají lidem na ramena.(Srv. Mt 23,4
)
To vše nás usvědčuje, že se málo živíme Ježíšovými slovy. – Ještě příští týden uslyšíme o Ježíšových slovech jako chlebu života, až za čtrnáct dní budou Ježíšova slova o Chlebu řečí o eucharistii.
----------------------------
Poznámky:
/1 Ty, kteří u nás vzpomínají na staré dobré časy, kdy „byla práce pro všechny a rohlík za 30 haléřů“, těším: „Nezoufejte, nic není ztraceno, můžete se vystěhovat na ruský venkov
– tam ledacos podobného najdete.“
Rouhači zapomínají, jak vypadaly socialistické domovy důchodců, nemocnice atd. Nevšimli si, že za posledních 20 let se u nás zvýšil průměrný věk o 8 let (v Blesku se to nepíše).
Dnes naše děti mohou studovat na zahraničních školách, atd.
/2 Oceňuji, že bývalý hejtman David Rath a soudce Ondřej Havlín byli odsouzeni do vězení za přijímání úplatků. To je dobrá zpráva pro budování naší demokracie.
/3 Generace, která neumí hospodařit s bohatstvím po předcích a od Boha, „bankrotuje“. Opakuje se příběh „selhání v Ráji“. Lidé dostali pěstovanou, zavlažovanou zahradu a sad se vším stromovím a jedinečným bohatstvím, ale začali se rozhodovat po svém. „Nenutím vás přijmout pravidla k
hospodaření a střežení Ráje“, rozhodl Stvořitel, „sami od základů si postavte dům, zploďte děti a vysázejte stromy´. Zjistíte, že bez práce nejsou koláče a poznáte trpkost svých vědomostí, omylů a selhání
.“
Bůh není uražený. Nebyl a není zlomyslný, neodmítl a neodmítá nám pomoc.
/4 Slepec(!) od narození rozpoznal, že Ježíš přichází od Boha – na rozdíl od vzdělaných a zbožných. „My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“
Uzdravený jim odpověděl: „To je právě divné: Vy nevíte odkud je – a otevřel mi oči! Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ctí a činí jeho vůli.
Co je svět světem, nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepého od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového učinit." (J 9,29-33
)