17. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 6,14-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kr 4,42-44
Datum: 26. 7. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 6,14-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 2 Kr 4,42-44
; Ef 4,1-6
; J 6,1-15
Datum: 26. 7. 2015
Elizeus byl oddaným učeníkem Eliáše, velice se mu chtěl podobat.
Kdysi jsme si řekli, že k pochopení, co znamená být učedníkem Ježíšovým, je důležité si nastudovat texty o Eliášovi a Elizeovi (Elíši). /1
Před léty jsme si ukázali klíč k pochopení znamení (zázraků), aby nám nepřipadaly jako pohádka „Hrnečku vař“.
Podrobněji jsme procházeli tři evangelijní události s rozmnožením potravy. Všímali jsme si, jakým způsobem Ježíš svou výuku vedl. Říkali jsme si, jak měli apoštolové odpovědět na Ježíšovu výzvu: „Dejte lidem najíst.“
Učedníci v Ježíšově vyučování neměli vždy samé jedničky. V něčem je např. Elizeus předčil.
Tyto informace lze najít v archivu Poznámek k biblickým textům na: www.letohrad.farnost.cz.
I z chyb apoštolů se máme poučit.
Před týdnem jsme si všimli Ježíšovy péče o zástup (dav). /2
Příběh o „nasycení zástupů“ nám může pomoci i pro současnou situaci s utečenci tlačícími se k nám do Evropy. Děláme si starosti, oprávněně máme obavy, zda a jak se to zvládne. Slyšíme v našem okolí podobné věty jako v dnešním úryvku evangelia: „Dejte jim najíst.“ „Jak bychom mohli tolik cizích lidí uživit?“ /3
Nechceme se nechat strašit nebo manipulovat řečmi špatných politiků, natož rasistických fanatiků. Snažíme se naslouchat lidem rozvážným, odpovědným a zkušeným.
Vrátili jsme se z „Ekumenického setkání nad Biblí a uměním“ (ESBU). 64 lidí, většinou důchodců, se na týden sešlo, kladlo otázky: „Jsme ztraceni v globalizaci? Máme z ní mít strach?
Jak si poradíme s přistěhovalci? Máme sílu je přijmout?
Udržíme si své bohatství? Udržíme si svou kulturu?
Jaká nebezpečí nám hrozí? Poučíme se chyb jiných? Co můžeme udělat lépe?
Máme přistěhovalce obrátit ke křesťanství?
Co od nás Bůh očekává, co nám radí?“
Přednášela řada osobností. /4
Rozdělím se s vámi o pár postřehů z přednášek a debat.
Víme, že globalizaci nezabráníme, ale nemusíme se jí děsit, je také přínosem. /5
Přílivu přistěhovalců se zřejmě nevyhneme. Jen je třeba vše dobře promyslet. Počítáme s tím, že různá rizika zůstanou, ale nemusíme se budoucnosti děsit.
Ježíšova slova učedníkům: „Dejte hladovým najíst“, mohou mít i širší význam. V historii křesťanství jsme nesytili jen materiálně potřebné.
I dnes nás Ježíš posílá k potřebným.
Potřebujeme se rozpomenout, čím byl svět díky křesťanství obohacen. Potřebujeme se povzbudit dobrými zkušenostmi z dějin. Křesťané v dějinách prošli velikými společenskými zemětřeseními a nejedním stěhováním národů. I v dobách pronásledování byli křesťané vícekrát přínosem.
Poněkolikáté opakuji, že jsme rádi, že naše společnost přijala za své všeobecnou péči o vzdělání, péči o nemocné a sociálně potřebné. (Soucit do člověka vložil Bůh, my, křesťané, si na soucit nemůžeme dělat monopol, ale mnohokráte křesťané dávali druhým dobrý příklad. Stát ale nikdy nepokryje všechny potřebné, vždy budeme mít prostor sloužit potřebným.
Díky křesťanům vymizelo z našeho životního prostředí otroctví. I jiné kultury se od nás učili a učí lidským právům.
Stále máme další možnosti: na soužití v našich rodinách můžeme ukazovat, že model našeho manželství je nejkrásnější.
Paní Jiřina Šiklová na ESBU připomínala, že si muslimové vytvářejí svou představu o západu podle života pár jedinců (a hloupých amerických filmů). Ale i my si vytváříme falešný obraz o islámu podle několika muslimů.
Ukážeme muslimům lepší uspořádání společnosti, než mají oni?
Naše domovy důchodců se po převratu velice zlepšily, ale muslimy jimi nenadchneme. Oni žijí se staroušky společně.
Naše nemocnice se po převratu velice zlepšily, ale bohatí muslimové je od nás okopírovali.
Kdo má být ve světě světlem, solí a kvasem, než my, křesťané?
(Co to znamená, si říkáme. Křesťanství nemá na starosti jen charitu. Oznamovat ve světě, že jsme milované děti Boží, přece potřebuje vědět člověk bohatý i chudý.)
To, čemu říkáme víra, není názor nebo teoretické myšlení, ale spolehnutí se na to, co sice nevidíme tělesnýma očima, ale co je nám Bohem slíbeno. V manželství také usilujeme o to, co ještě nevidíme.
(Všechny kultury naříkaly, že zlatý věk už byl a teď vše jen upadá. My, židé a křesťané, se máme na co těšit.)
Je nesmyslné, říká-li někdo, že spoléhá jen na sebe … Neobejdeme se bez sedláka ani zubaře.
Svět zatím nabízel jen ideologie a dnes u nás už jen politická hesla („prostě to zařídíme“). Mnoho lidí nepřemýšlí o budoucnosti (ani o budoucnosti svých dětí). /6
Jestli má smrt poslední slovo, pak je život nakonec velmi smutný. Když někomu přejeme smrt jako vysvobození, pak ho potkal smutný úděl.
Je těžké sloužit blízkému člověku, který už je úplně jiný, než býval. Mít naději, že se jednou znovu setkáme jako silní a schopní, mít se rádi víc, než jak se nám to podařilo tady v
životě pozemském, není málo.
Nejsme naivní, aby naše důvěra a naděje byla naivní. Naše důvěra Bohu a budoucnosti spočívá na pádných důvodech a zkušenostech. „Podle ovoce se pozná strom.“ /7
Nejsme naivní, budujeme řád. Zákony a právo musí být vymahatelné. /8
Kdo jiný než křesťané mají být hlasateli milosrdenství. To se nedá nařídit. Někdo se ustrne …
Kdo jiný než křesťané mají být hlasateli obrácení a odpuštění?
Velké biblické osobnosti se obrátily ….
Schopnost stydět se a přihlásit se ke svým selháním je pro nás ctností. Boží slitování s hříšníkem nám to umožňuje. (Je veliká škoda, že církev přiznává svá selhání často až po staletích. Škoda, že jsme v
církvi nedali naší společnosti příklad vyrovnání se se selháním za minulého režimu.
Škoda, že jsme nevyprávěli dětem, jak jsme mnohdy nestatečně jednali. Naši potomci netuší, jaké nebezpečí jim hrozí za případného tlaku. Nepřipravujeme je dostatečně na život. Zamlčujeme jim velké nebezpečí, neukazujeme jim čemu dát v
tlaku a pokušení přednost …
Svým vnuků ještě můžeme o svých selháváních říkat.
Říkejme jim, že promlčení, které společnost v bezradnosti nad nevyšetřením zlých skutků používá, není ideální. Promlčení, spolu s hlásáním „tlusté čáry,“ znovu zraňuje oběti a vyvolává v
nich zoufalost.
Ukazujme dětem, co řeší vyznání vin a odpuštění. Učme je pravidla odpouštění. Uveďme jim příklady, kdy se neodpuštění vleče, vztahy se neuzdravují a jaké následky to přináší. (Příklad vzájemného vraždění v
Jugoslávii pamatujeme. Neodpustili si vzájemné křivdy.)
Ukazujme dětem, že láska není jen vášní a sexem.
Ukazujme jim, že život má smysl. Že jsme z královského rodu.
Bůh se stará, máme možnost s ním spolupracovat.
Josef Kordík nedávno připomínal, že Bůh měl řešení před 1. i 2. světovou válkou, ale lidi to nezajímalo.
Vyčítat Bohu, co všechno dopustil, je ubohé.
Vytvoříme-li Bohu předpoklady, dějí se zázraky. Mohl by se bez nás obejít, ale volá nás k práci, aby z nás vyrostli dospělí lidé, abychom byli božím obrazem. /9
------------------------
Poznámky:
/1 Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“
Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“
Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“
Z dědictví dostával prvorozený syn dva díly.
Všimněme si, že pověření a přijetí svátosti nenahrazuje dovednost (týká se to např. svěcení kněžského i manželství). To dříve se tvrdilo: „Když dá Pánbůh úřad, dá také rozum.“
/2 Ze zástupu se rekrutovali další Ježíšovi učedníci. Dav se nechává strhnout křiklouny a emocemi, dav je zneužitelný a nepřipouští si nějakou odpovědnost. Ale ten, kdo z
davu vystoupí, začne se ptát, má se k práci a nabídne pomoc, ten se může stát učedníkem božího království.)
Ježíš mluvil k zástupu, uměl lidi pohostit, ale také od nich něco vyžadoval: především přemýšlení a činy.
Nakazil je svou pomocí. Nedopustil, aby z nich byli lidé, kteří jen nastavují ruku.
(Nepodobal se těm, kteří vyhrávají volby zrušením registračního poplatku u lékaře.)
/3 „Já se s nikým dělit nebudu, sám mám málo“, říkají i někteří lidé kosteloví (chodit do kostela nemusí znamenat, že jsme přijali myšlení Ježíšových učedníků a ochotu se děl
it).
„Znárodnili“ apoštolové klukovi svačinu nebo ji chlapec dobrovolně nabídl? (Je možné, že znal příběhy Eliáše a Elizea.)
Ježíšovi učedníci mají k ochotě dělit se o důvod víc. Nepracujeme a nestaráme se o potřebné sami, víme o starostlivosti a péči Boží. K jeho péči chceme přispět „svou troškou do mlýna“.
Přinášení chleba a vína k Večeři Páně má svou řeč ... Chléb může vzniknout tehdy, když se obilná zrna nabídnou k semletí – pak se stane zázrak (kdo někdy pekl chleba, viděl to na vlastní oči).
/4 Přednášeli: Prof. Jan Sokol, Jan Rybář SJ, Daniel Kroupa, biblisté, dlouholetý přední pracovník Adry a další.
/5 Např.: Díky novým možnostem šíření informací jsme rychle informováni o katastrofách ve světě, ochotní lidé z celého světa se mohou rychle domlouvat na účinné pomoci. Díky snadné směnitelnosti peněz mohou humanitární organizace rychle reagovat. (Už ani my na cestách nenosíme bankovky ukryté pod spodním prádlem.) I díky dárcovským SMS se rychle a pohotově pomáhá. Několik světových jazyků umožňuje rychlou domluvu. Neexistující hranice usnadňují rychlost pomoci. NATO a řada organizací spolupracují.
Nad negativními důsledky globalizace nezavíráme oči. Jako i v jiných možnostech záleží na lidech, v jaké míře je využijeme k dobrému. To platí i o projektu EU.
/6 Rodiče přihlašují děti na tolik kroužků, že už dětem nevybude čas na náboženství.
Řada starých lidí naříká, že o ně vnuci nemají zájem. Jak si je vychovali, takoví jsou. Nakolik se oni věnovali vnukům, stále jen pracovali a pracovali. Nevedli je k
životní odpovědnosti. Za první republiky byli lidé ochotní bojovat za svobodu. Při mobilizaci v r. 1938 naši chlapi ochotně narukovali a byli odhodlaní bránit vlast a svobodu. Plakali, když museli složit zbraně. Atd.
/7 Já ani nemohu jet třeba do Indie. Tamní chudoba by mě drtila. Víme o ní a snažíme se trochu pomáhat. Naše farnost má 15 dětí v adopci na dálku, mimo další pomáhání … Ale oceňme, jak se křesťanská chudoba
– na rozdíl od východních náboženství – vypořádává s chudobou a nemocemi. Nevěříme v
osud. Biblická zvěst vede lidí k dotváření a uzdravování světa.
/8 Kdosi řekl: „Mezi přáteli není třeba zákonů, ale všichni nejsou přátelé.“
/9 Čteme-li v evangeliu, že Ježíš nad chlebem „vzdal díky“ – můžeme si o tom udělat nějakou představu, mluvili jsme o druhu židovské modlitby beracha (dobrořečení). Přijímáme způsob „dobrořečení“ za svůj životní styl. Modlitba dobrořečení nás uvádí do správného vidění života, učí nás všímat si, jak mnoho dostáváme od Boha, a že bohatství života nemusí sloužit pouze nám. Dostáváme tolik, že máme z
čeho rozdávat – pak ladíme s božími záměry a tím posvěcujeme svůj život. I naším přispěním potřebným oslavujeme dobrotu Boží.
Kdysi jsme si řekli, že k pochopení, co znamená být učedníkem Ježíšovým, je důležité si nastudovat texty o Eliášovi a Elizeovi (Elíši). /1
Před léty jsme si ukázali klíč k pochopení znamení (zázraků), aby nám nepřipadaly jako pohádka „Hrnečku vař“.
Podrobněji jsme procházeli tři evangelijní události s rozmnožením potravy. Všímali jsme si, jakým způsobem Ježíš svou výuku vedl. Říkali jsme si, jak měli apoštolové odpovědět na Ježíšovu výzvu: „Dejte lidem najíst.“
Učedníci v Ježíšově vyučování neměli vždy samé jedničky. V něčem je např. Elizeus předčil.
Tyto informace lze najít v archivu Poznámek k biblickým textům na: www.letohrad.farnost.cz.
I z chyb apoštolů se máme poučit.
Před týdnem jsme si všimli Ježíšovy péče o zástup (dav). /2
Příběh o „nasycení zástupů“ nám může pomoci i pro současnou situaci s utečenci tlačícími se k nám do Evropy. Děláme si starosti, oprávněně máme obavy, zda a jak se to zvládne. Slyšíme v našem okolí podobné věty jako v dnešním úryvku evangelia: „Dejte jim najíst.“ „Jak bychom mohli tolik cizích lidí uživit?“ /3
Nechceme se nechat strašit nebo manipulovat řečmi špatných politiků, natož rasistických fanatiků. Snažíme se naslouchat lidem rozvážným, odpovědným a zkušeným.
Vrátili jsme se z „Ekumenického setkání nad Biblí a uměním“ (ESBU). 64 lidí, většinou důchodců, se na týden sešlo, kladlo otázky: „Jsme ztraceni v globalizaci? Máme z ní mít strach?
Jak si poradíme s přistěhovalci? Máme sílu je přijmout?
Udržíme si své bohatství? Udržíme si svou kulturu?
Jaká nebezpečí nám hrozí? Poučíme se chyb jiných? Co můžeme udělat lépe?
Máme přistěhovalce obrátit ke křesťanství?
Co od nás Bůh očekává, co nám radí?“
Přednášela řada osobností. /4
Rozdělím se s vámi o pár postřehů z přednášek a debat.
Víme, že globalizaci nezabráníme, ale nemusíme se jí děsit, je také přínosem. /5
Přílivu přistěhovalců se zřejmě nevyhneme. Jen je třeba vše dobře promyslet. Počítáme s tím, že různá rizika zůstanou, ale nemusíme se budoucnosti děsit.
Ježíšova slova učedníkům: „Dejte hladovým najíst“, mohou mít i širší význam. V historii křesťanství jsme nesytili jen materiálně potřebné.
I dnes nás Ježíš posílá k potřebným.
Potřebujeme se rozpomenout, čím byl svět díky křesťanství obohacen. Potřebujeme se povzbudit dobrými zkušenostmi z dějin. Křesťané v dějinách prošli velikými společenskými zemětřeseními a nejedním stěhováním národů. I v dobách pronásledování byli křesťané vícekrát přínosem.
Poněkolikáté opakuji, že jsme rádi, že naše společnost přijala za své všeobecnou péči o vzdělání, péči o nemocné a sociálně potřebné. (Soucit do člověka vložil Bůh, my, křesťané, si na soucit nemůžeme dělat monopol, ale mnohokráte křesťané dávali druhým dobrý příklad. Stát ale nikdy nepokryje všechny potřebné, vždy budeme mít prostor sloužit potřebným.
Díky křesťanům vymizelo z našeho životního prostředí otroctví. I jiné kultury se od nás učili a učí lidským právům.
Stále máme další možnosti: na soužití v našich rodinách můžeme ukazovat, že model našeho manželství je nejkrásnější.
Paní Jiřina Šiklová na ESBU připomínala, že si muslimové vytvářejí svou představu o západu podle života pár jedinců (a hloupých amerických filmů). Ale i my si vytváříme falešný obraz o islámu podle několika muslimů.
Ukážeme muslimům lepší uspořádání společnosti, než mají oni?
Naše domovy důchodců se po převratu velice zlepšily, ale muslimy jimi nenadchneme. Oni žijí se staroušky společně.
Naše nemocnice se po převratu velice zlepšily, ale bohatí muslimové je od nás okopírovali.
Kdo má být ve světě světlem, solí a kvasem, než my, křesťané?
(Co to znamená, si říkáme. Křesťanství nemá na starosti jen charitu. Oznamovat ve světě, že jsme milované děti Boží, přece potřebuje vědět člověk bohatý i chudý.)
To, čemu říkáme víra, není názor nebo teoretické myšlení, ale spolehnutí se na to, co sice nevidíme tělesnýma očima, ale co je nám Bohem slíbeno. V manželství také usilujeme o to, co ještě nevidíme.
(Všechny kultury naříkaly, že zlatý věk už byl a teď vše jen upadá. My, židé a křesťané, se máme na co těšit.)
Je nesmyslné, říká-li někdo, že spoléhá jen na sebe … Neobejdeme se bez sedláka ani zubaře.
Svět zatím nabízel jen ideologie a dnes u nás už jen politická hesla („prostě to zařídíme“). Mnoho lidí nepřemýšlí o budoucnosti (ani o budoucnosti svých dětí). /6
Jestli má smrt poslední slovo, pak je život nakonec velmi smutný. Když někomu přejeme smrt jako vysvobození, pak ho potkal smutný úděl.
Je těžké sloužit blízkému člověku, který už je úplně jiný, než býval. Mít naději, že se jednou znovu setkáme jako silní a schopní, mít se rádi víc, než jak se nám to podařilo tady v
životě pozemském, není málo.
Nejsme naivní, aby naše důvěra a naděje byla naivní. Naše důvěra Bohu a budoucnosti spočívá na pádných důvodech a zkušenostech. „Podle ovoce se pozná strom.“ /7
Nejsme naivní, budujeme řád. Zákony a právo musí být vymahatelné. /8
Kdo jiný než křesťané mají být hlasateli milosrdenství. To se nedá nařídit. Někdo se ustrne …
Kdo jiný než křesťané mají být hlasateli obrácení a odpuštění?
Velké biblické osobnosti se obrátily ….
Schopnost stydět se a přihlásit se ke svým selháním je pro nás ctností. Boží slitování s hříšníkem nám to umožňuje. (Je veliká škoda, že církev přiznává svá selhání často až po staletích. Škoda, že jsme v
církvi nedali naší společnosti příklad vyrovnání se se selháním za minulého režimu.
Škoda, že jsme nevyprávěli dětem, jak jsme mnohdy nestatečně jednali. Naši potomci netuší, jaké nebezpečí jim hrozí za případného tlaku. Nepřipravujeme je dostatečně na život. Zamlčujeme jim velké nebezpečí, neukazujeme jim čemu dát v
tlaku a pokušení přednost …
Svým vnuků ještě můžeme o svých selháváních říkat.
Říkejme jim, že promlčení, které společnost v bezradnosti nad nevyšetřením zlých skutků používá, není ideální. Promlčení, spolu s hlásáním „tlusté čáry,“ znovu zraňuje oběti a vyvolává v
nich zoufalost.
Ukazujme dětem, co řeší vyznání vin a odpuštění. Učme je pravidla odpouštění. Uveďme jim příklady, kdy se neodpuštění vleče, vztahy se neuzdravují a jaké následky to přináší. (Příklad vzájemného vraždění v
Jugoslávii pamatujeme. Neodpustili si vzájemné křivdy.)
Ukazujme dětem, že láska není jen vášní a sexem.
Ukazujme jim, že život má smysl. Že jsme z královského rodu.
Bůh se stará, máme možnost s ním spolupracovat.
Josef Kordík nedávno připomínal, že Bůh měl řešení před 1. i 2. světovou válkou, ale lidi to nezajímalo.
Vyčítat Bohu, co všechno dopustil, je ubohé.
Vytvoříme-li Bohu předpoklady, dějí se zázraky. Mohl by se bez nás obejít, ale volá nás k práci, aby z nás vyrostli dospělí lidé, abychom byli božím obrazem. /9
------------------------
Poznámky:
/1 Elijáš řekl Elíšovi: „Požádej, co mám pro tebe udělat, dříve než budu od tebe vzat.“
Elíša řekl: „Ať je na mně dvojnásobný díl tvého ducha!“
Elijáš mu řekl: „Těžkou věc si žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se.“
Z dědictví dostával prvorozený syn dva díly.
Všimněme si, že pověření a přijetí svátosti nenahrazuje dovednost (týká se to např. svěcení kněžského i manželství). To dříve se tvrdilo: „Když dá Pánbůh úřad, dá také rozum.“
/2 Ze zástupu se rekrutovali další Ježíšovi učedníci. Dav se nechává strhnout křiklouny a emocemi, dav je zneužitelný a nepřipouští si nějakou odpovědnost. Ale ten, kdo z
davu vystoupí, začne se ptát, má se k práci a nabídne pomoc, ten se může stát učedníkem božího království.)
Ježíš mluvil k zástupu, uměl lidi pohostit, ale také od nich něco vyžadoval: především přemýšlení a činy.
Nakazil je svou pomocí. Nedopustil, aby z nich byli lidé, kteří jen nastavují ruku.
(Nepodobal se těm, kteří vyhrávají volby zrušením registračního poplatku u lékaře.)
/3 „Já se s nikým dělit nebudu, sám mám málo“, říkají i někteří lidé kosteloví (chodit do kostela nemusí znamenat, že jsme přijali myšlení Ježíšových učedníků a ochotu se děl
it).
„Znárodnili“ apoštolové klukovi svačinu nebo ji chlapec dobrovolně nabídl? (Je možné, že znal příběhy Eliáše a Elizea.)
Ježíšovi učedníci mají k ochotě dělit se o důvod víc. Nepracujeme a nestaráme se o potřebné sami, víme o starostlivosti a péči Boží. K jeho péči chceme přispět „svou troškou do mlýna“.
Přinášení chleba a vína k Večeři Páně má svou řeč ... Chléb může vzniknout tehdy, když se obilná zrna nabídnou k semletí – pak se stane zázrak (kdo někdy pekl chleba, viděl to na vlastní oči).
/4 Přednášeli: Prof. Jan Sokol, Jan Rybář SJ, Daniel Kroupa, biblisté, dlouholetý přední pracovník Adry a další.
/5 Např.: Díky novým možnostem šíření informací jsme rychle informováni o katastrofách ve světě, ochotní lidé z celého světa se mohou rychle domlouvat na účinné pomoci. Díky snadné směnitelnosti peněz mohou humanitární organizace rychle reagovat. (Už ani my na cestách nenosíme bankovky ukryté pod spodním prádlem.) I díky dárcovským SMS se rychle a pohotově pomáhá. Několik světových jazyků umožňuje rychlou domluvu. Neexistující hranice usnadňují rychlost pomoci. NATO a řada organizací spolupracují.
Nad negativními důsledky globalizace nezavíráme oči. Jako i v jiných možnostech záleží na lidech, v jaké míře je využijeme k dobrému. To platí i o projektu EU.
/6 Rodiče přihlašují děti na tolik kroužků, že už dětem nevybude čas na náboženství.
Řada starých lidí naříká, že o ně vnuci nemají zájem. Jak si je vychovali, takoví jsou. Nakolik se oni věnovali vnukům, stále jen pracovali a pracovali. Nevedli je k
životní odpovědnosti. Za první republiky byli lidé ochotní bojovat za svobodu. Při mobilizaci v r. 1938 naši chlapi ochotně narukovali a byli odhodlaní bránit vlast a svobodu. Plakali, když museli složit zbraně. Atd.
/7 Já ani nemohu jet třeba do Indie. Tamní chudoba by mě drtila. Víme o ní a snažíme se trochu pomáhat. Naše farnost má 15 dětí v adopci na dálku, mimo další pomáhání … Ale oceňme, jak se křesťanská chudoba
– na rozdíl od východních náboženství – vypořádává s chudobou a nemocemi. Nevěříme v
osud. Biblická zvěst vede lidí k dotváření a uzdravování světa.
/8 Kdosi řekl: „Mezi přáteli není třeba zákonů, ale všichni nejsou přátelé.“
/9 Čteme-li v evangeliu, že Ježíš nad chlebem „vzdal díky“ – můžeme si o tom udělat nějakou představu, mluvili jsme o druhu židovské modlitby beracha (dobrořečení). Přijímáme způsob „dobrořečení“ za svůj životní styl. Modlitba dobrořečení nás uvádí do správného vidění života, učí nás všímat si, jak mnoho dostáváme od Boha, a že bohatství života nemusí sloužit pouze nám. Dostáváme tolik, že máme z
čeho rozdávat – pak ladíme s božími záměry a tím posvěcujeme svůj život. I naším přispěním potřebným oslavujeme dobrotu Boží.