Slavnost Cyrila a Metoděje a Památka Jana Husa
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 5,12-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 6,1-3a
Datum: 5. 7. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 5,12-15 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 6,1-3a
; 2 K 4,1-2.5-7
; Lk 10,1-9
Datum: 5. 7. 2015
Rádi se chlubíme, že pokřtěných – Ježíšových učedníků, je dnes
víc jak miliarda. Nakolik pracujeme pro Ježíše, je ale otázkou.
„Přiblížilo se k vám Boží království.“ Máte možnost do něho vstoupit, máte možnost pro ně pracovat a připravovat druhý příchod Mesiáše.
Pokřtěný je přijímán mezi Ježíšovy učedníky. /1
Prosbě, aby „Pán poslal dělníky na žně, jsem dlouho nerozuměl. Co si o tom myslím, jsme mluvili. /2
Jsme posláni jako ovce mezi vlky!
„O vaše zabezpečení bude postaráno.“ /3
Pozdravte:„Pokoj tomuto domu. Nebude-li váš pokoj přijat, vrátí se k vám.“ Požehnání není magií. Někteří lidé věří na prokletí. Inu, tak se otvírají Zlému. My věříme, že jsme proti zlu chráněni.
Žid nás může pohostit, ale my jeho ne, nemáme košer jídlo. „Čisté a nečisté“ mělo pro dobu od Mojžíše po Ježíše důležitý význam. Ježíš nás ale poučil, že zlo vychází z našeho vnitřku. To, co vchází do člověka ústy, nás neposkvrňuje. Učedníci měli – a mají jít – ke všem, i k těm, kteří nedodržují všechny náboženské předpisy.
Zdalipak hlásáme: „Přiblížilo se k vám boží království.“? /4
O vzdělanosti Cyrila a Metoděje a jejich významu nepochybuje nikdo. (Je zvláštní, jak někteří katolíci horlí pro latinskou liturgii. Ta zastydlost byla už za věrozvěstů překonána.)
Pohled na Jana Husa si potřebujeme opravit. K tomu je třeba získat správné informace.
Jan Hus byl vzdělaný vysokoškolský učitel, který věděl, že neví všechno. Vzhlížel ke Kristu jako k Jedinečnému Učiteli.
„Hledej Pravdy (Páně), slyš Pravdu, uč se Pravdě, miluj Pravdu, braň Pravdu až do smrti, neboť Pravda tě vysvobodí.“
Odpůrci Husovi jeho statečnost označili za zatvrzelost a neposlušnost.
Pokora je láskou k Pravdě, a k pravdě o sobě samém. Pokora je úctou k Řádu božímu, který člověka přesahuje.
Díky židům, Ježíšovi, apoštolům (naším věrozvěstům, betlémskému kazateli a mnoha dalším) máme možnost objevit moudrost Slova božího. Těšíme se z veliké životní kultury Ježíšovy. Včetně dobrého mluvení o Bohu i lidech. To se už dostávám k další lekci o modlitbě dobrořečení.
Řekli jsme si, že největším dobrořečením je Ježíšova Hostina, do které vložil svou obětavou lásku až do krajnosti.
Část ortodoxních židů očekává, že bude znovu obnoven jeruzalémský chrám se svými oběťmi. Ale Ježíš – přesto, že vyrostl v době trvání chrámu a účastnil se poutí do chrámu – mluvil o uctívání Boha v Duchu a pravdě po celém světě.
Už židé (a křesťané) po zničení chrámu nahradili chrámové oběti modlitbou berachy – dobrořečením Bohu. Řekli jsme si, že dobrořečení se vztahuje na náš celý životní styl. Tím, že užíváme darů božích podle božích plánů, chválíme Boha.
Židé věděli, že domov je doslova malou svatyní, kde Bůh přebývá s námi. Každý obřezaný a každý pokřtěný patří do královského kněžstva. Rodinný stůl je posvátný, protože jídlo je posvátným rituálem, u stolu se modlíme, mluvíme o Bohu, my si dnes doma čteme Bibli. (Židé kdysi měli svitky Písma v synagóze.)
Židé mají tři hlavní náboženské oslavy: denně – společné jídlo
týdně – slavnost soboty
ročně – velikonoční hostinu (pesach).
Rodinné jídlo je i naší nejdůležitější slavností (není slavnost bez jídla). /5
U židů rodinné jídlo je náboženskou slavností ….
Jídlo je darem Božím – to znamená, že si ho nemůžeme sobecky přivlastňovat pro sebe.
Když sedáme k jídlu, myslíme na druhé. Jídlo, dříve než sytí jeho tělo, mluví k našemu srdci a k naší duši.
V této kultuře Ježíš vyrostl. Dar soboty Ježíš očistil, poukazoval na její smysl.
V synagóze Ježíš slyšel:
„Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.“ (Dt 5,12-15
Ježíš odmala doma viděl, jak jeho otec pokládá ruce na chléb (v sobotu na dva chleby) a říká modlitbu: „Chvályhodný jsi Ty, Hospodine, Bože náš a Králi všeho světa, jenž dává obilí vyrůst ze země
.“
Ježíš se od rodičů naučil děkovat za vše dobré, neboť se sluší a patří, aby člověk dobrořečil Bohu za jeho dary od rána až do večera.
Ježíš už jako dítě zažil, že kdykoliv tři nebo více mužů jedlo spolu chléb (byl základní potravou) jeden z mužů vyzval druhé k dobrořečení Bohu. Stejně dobrořečili Bohu i ženy nad jídlem, když jedly zvlášť od mužů.
Židé si osvojili více jak stokrát za den dobrořečit Hospodinu, – naučili se všímat si dobrých věcí od Hospodina. Dobrořečí za krásné věci, za ovoce a vůně, děkují při zaslechnutí dobrých zpráv, při oblékání nových šatů …
, za dar Tóry a za učitele, kteří přivádějí lidi k pochopení Tóry. Dobrořečí Bohu za to, že je dobrotivým
Soudcem. Dobrořečí za neustálé vysvobozování Izraele, za uchránění před nebezpečím, za ochranu při cestování. Dobrořečí za duhu a při spatření nebeských úkazu (
děkují za ochranu při spatření blesku, vichřice atd.). Žalmy jim jsou vodítkem k modlitbě. Dobrořečí za „přikázání“, kterými je Bůh zasvěcoval do života podle svých geniálních plánů s
člověkem.
Ježíš slyšel v synagóze při čtení z Písma a pak doma, že Bůh požehnal sedmý den a určil ho také ke vzdělávání v Tóře a budování vzájemných vztahů.
Sobota je také připomínkou svobody, připomínkou záchrany z egyptského otroctví. (Otroci u pohanů museli pracovat každý den bez odpočinku. I my můžeme upadat do otročení práci a pohanským božstvům mamonu a dychtění po vlastnění.)
Izrael je svobodným a osvobozovaným lidem (proto je při modlitbě základním postojem stání).
Sobota v Izraeli dbá na rovnost všech, „celý dům“ (včetně služebníků a otroků v bohatších rodinách) a na péči o všechna Boží stvoření, včetně dobytka. Všichni se shromaždovali ke společnému jídlu, všichni židé dodneška čtou a promýšlí stejné texty z
Písma, „neboť jsme všichni dětmi jednoho Otce“.
Sobota posiluje rodinné vazby, bratrství a harmonii v mezilidských vztazích.
Ježíš už v rodině viděl, jak vypadá příprava rodiny na slavení soboty. Všichni se vykoupali, rituálně očistili, připravili sváteční stůl, světlo, víno, chléb, vonné koření …
(Většina dnešních židovských sobotních rituálů pochází z doby před Ježíšem.)
Ježíš brzy začal chodit s tátou v pátek večer (den začíná u židů večerem) a pak dopoledne, do synagógy.
Pak doma slavili slavnost soboty. Dodneška to tak židé slaví. Jedí, pijí, po celém světě vedou rozpravu na stejný text Písma, modlí se stejné modlitby, zpívají stejné duchovní písně.
Ježíš tuto kulturu obohatil a předal nám ji.
Máme se ptát, kolik z tohoto bohatství dodržujeme a kolik požehnání pro sebe a pro své rodiny vytěžíme.
Četné dobrořečení nás přivádí k žasnutí nad velikým obdarováváním Boha. Kdo to objevil, ví jak je bohatý, dobrořečení je antidepresivem.
Kolik z bohatství židovské soboty převezmeme?
Hospodin dal Izraeli příslib: „Učiním tě hlavou mezi národy a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat mé příkazy.“ (srv. Dt 28,13
Židé byli dlouho největší duchovní kulturou.
Politicky byli také někdy chvostem. (Tisíc let jsme je také tiskli k zemi my, křesťané.)
Ve 2. světové válce byla třetina židů vybita. Někteří se pak vrátili k Hospodinu. Dostali znovu svou zemi, darovanou jim Hospodinem.
Komunita židů v Čechách se obnovuje až po r. 1990. Lidé se začali učit hebrejštinu, znát přikázání, rituály, pořídili si rituální lázeň – mikve, začali připravovat košer jídlo. Bylo to pro ně obtížné, ale jsou na vzestupu.
Izrael je zemí demokraticky uspořádanou, jsou ekonomicky vpředu. Kdyby nemuseli vydávat mnoho peněz na obranu, byli by možná nejbohatším státem … Při katastrofách někde ve světě, přicházejí pomáhat jako první.
Nebáli se přistěhovalců (z třiceti zemí), přistěhovalců z Ruska je už třetina, někteří jsou mafiáni …
Nakolik dodržují přikázání, natolik se jim dostává požehnání od Hospodina. Kéž by se jich víc obrátilo k Hospodinu.
Díky Cyrilu a Metoději jsme mohli kulturu křesťanství víc poznávat …
V době Jana Husa začali Češi víc číst Písmo …
Dnes máme největší možnosti porozumět Bohu ...
Jak jste si odpověděli na otázku, co je boží království? /6
(Římský biskup František vyhlásil Synodu o rodině a vyzval lid boží k vážné rozpravě. V české církvi se vše narychlo odbylo vyplněním dotazníku, který ani nebyl srozumitelně př
eložen. Místo toho byl vyhlášen Eucharistický kongres.
V našem farním časopisu (najdete ho na: www.letohrad.farnost.cz) vám nabízíme k promýšlení pracovní texty z Německa. První je článek o názoru kardinála W. Kaspera a druhý pracovním textem Německé církve.
)
------------------------------
Poznámky.
/1 Někteří rodičové chtějí dítě pokřtít, ale nemají zájem, aby dítě bylo Ježíšovým záchranářem.
Někteří křesťané se nevzdělávají, někteří se nevzdělávají soustavně a systematicky, spokojí se s „myšlenku na den“. Někdo vyroste, jiný je zakrslý.
/2 Ježíš nejprve své učedníky vyučil a pak je poslal, aby si ověřili v praxi, zda umí učit a uzdravovat nemocné.
Výuční list potvrzuje, že dotyčný zvládl základní dovednosti řemesla. V lékařově ordinaci visí zarámovaný diplom podepsaný slovutnými profesory, že lékař zvládl základní dovednosti medicíny a může léčit.
Někteří křesťané jsou na úrovni české hospody, kibicové rozumí „FŠEMU“.
Kdyby amatér mluvil starým machrům do náročného sváření, pilotování letadla, operace srdce ..., chlapi by ho poslali někam.
Vystuduje-li stavař školu, možná postaví lešení, ale ještě nepostavil ani jeden dům. Někteří vystudovali tři vysoké školy, ale kam šlápnou, „deset let tráva neroste“. V. Klaus a M. Zeman jsou velice inteligentní a sečtělí, ale nejsou moudří.
/3 My říkáme: „Potřebujeme majetek a restituce.“
Díky dotacím opravíme obrovské kláštery (např. Broumov a Teplou) a teprve pak křečovitě hledáme nějaké využití. U všech hnutí to bylo naopak, když se našli lidé ke službě potřebným, domy se postavily.
/4 Zkuste se opět zeptat sami sebe, co je boží království.
Pak se zkuste ptát druhých.
Kdo neví, o co jde, nebude, pochopitelně, nic zvěstovat.
/5 Jídlo, je nejběžnějším a nejpřednějším lidským úkonem, kterým nejenom uspokojuje
své základní potřeby, ale je příležitostí k setkání s Bohem i s druhými. Jídlo je nezbytnou podmínkou i pro duševní a duchovní život. Komu se nedostává chleba (jídla), kdo živoří, je pro něj těžké se modlit.
Pro židy není jídlo jen příjemným uspokojováním tělesné potřeby, je darem Božím.
V Žl 104,1.14-15
„Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký,
Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk,
a tak si ze země dobýval chléb.
Dáváš víno pro radost lidskému srdci; chléb dodá lidskému srdci síly.“
Společné stolování nás propojuje s druhými lidmi a uvádí do vztahu s Bohem.
Nové vidění a postoj dobrořečení nám ukazuje smysl našeho života.
Práce, předcházející slavení, není otročinou, není křečkováním. Doslal jsem tolik, že zvu druhé ke stolu. Bůh mě dal tolik, že mohu rozdávat.
/6 Boží království je uspořádání sebe, vztahů s druhými a s Bohem podle Ježíšových pravidel. Kdo nezná plány a pravidla Božího království, nemůže je stavět ani hlásat.
„Přiblížilo se k vám Boží království.“ Máte možnost do něho vstoupit, máte možnost pro ně pracovat a připravovat druhý příchod Mesiáše.
Pokřtěný je přijímán mezi Ježíšovy učedníky. /1
Prosbě, aby „Pán poslal dělníky na žně, jsem dlouho nerozuměl. Co si o tom myslím, jsme mluvili. /2
Jsme posláni jako ovce mezi vlky!
„O vaše zabezpečení bude postaráno.“ /3
Pozdravte:„Pokoj tomuto domu. Nebude-li váš pokoj přijat, vrátí se k vám.“ Požehnání není magií. Někteří lidé věří na prokletí. Inu, tak se otvírají Zlému. My věříme, že jsme proti zlu chráněni.
Žid nás může pohostit, ale my jeho ne, nemáme košer jídlo. „Čisté a nečisté“ mělo pro dobu od Mojžíše po Ježíše důležitý význam. Ježíš nás ale poučil, že zlo vychází z našeho vnitřku. To, co vchází do člověka ústy, nás neposkvrňuje. Učedníci měli – a mají jít – ke všem, i k těm, kteří nedodržují všechny náboženské předpisy.
Zdalipak hlásáme: „Přiblížilo se k vám boží království.“? /4
O vzdělanosti Cyrila a Metoděje a jejich významu nepochybuje nikdo. (Je zvláštní, jak někteří katolíci horlí pro latinskou liturgii. Ta zastydlost byla už za věrozvěstů překonána.)
Pohled na Jana Husa si potřebujeme opravit. K tomu je třeba získat správné informace.
Jan Hus byl vzdělaný vysokoškolský učitel, který věděl, že neví všechno. Vzhlížel ke Kristu jako k Jedinečnému Učiteli.
„Hledej Pravdy (Páně), slyš Pravdu, uč se Pravdě, miluj Pravdu, braň Pravdu až do smrti, neboť Pravda tě vysvobodí.“
Odpůrci Husovi jeho statečnost označili za zatvrzelost a neposlušnost.
Pokora je láskou k Pravdě, a k pravdě o sobě samém. Pokora je úctou k Řádu božímu, který člověka přesahuje.
Díky židům, Ježíšovi, apoštolům (naším věrozvěstům, betlémskému kazateli a mnoha dalším) máme možnost objevit moudrost Slova božího. Těšíme se z veliké životní kultury Ježíšovy. Včetně dobrého mluvení o Bohu i lidech. To se už dostávám k další lekci o modlitbě dobrořečení.
Řekli jsme si, že největším dobrořečením je Ježíšova Hostina, do které vložil svou obětavou lásku až do krajnosti.
Část ortodoxních židů očekává, že bude znovu obnoven jeruzalémský chrám se svými oběťmi. Ale Ježíš – přesto, že vyrostl v době trvání chrámu a účastnil se poutí do chrámu – mluvil o uctívání Boha v Duchu a pravdě po celém světě.
Už židé (a křesťané) po zničení chrámu nahradili chrámové oběti modlitbou berachy – dobrořečením Bohu. Řekli jsme si, že dobrořečení se vztahuje na náš celý životní styl. Tím, že užíváme darů božích podle božích plánů, chválíme Boha.
Židé věděli, že domov je doslova malou svatyní, kde Bůh přebývá s námi. Každý obřezaný a každý pokřtěný patří do královského kněžstva. Rodinný stůl je posvátný, protože jídlo je posvátným rituálem, u stolu se modlíme, mluvíme o Bohu, my si dnes doma čteme Bibli. (Židé kdysi měli svitky Písma v synagóze.)
Židé mají tři hlavní náboženské oslavy: denně – společné jídlo
týdně – slavnost soboty
ročně – velikonoční hostinu (pesach).
Rodinné jídlo je i naší nejdůležitější slavností (není slavnost bez jídla). /5
U židů rodinné jídlo je náboženskou slavností ….
Jídlo je darem Božím – to znamená, že si ho nemůžeme sobecky přivlastňovat pro sebe.
Když sedáme k jídlu, myslíme na druhé. Jídlo, dříve než sytí jeho tělo, mluví k našemu srdci a k naší duši.
V této kultuře Ježíš vyrostl. Dar soboty Ježíš očistil, poukazoval na její smysl.
V synagóze Ježíš slyšel:
„Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh.
Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.“ (Dt 5,12-15
)
Ježíš odmala doma viděl, jak jeho otec pokládá ruce na chléb (v sobotu na dva chleby) a říká modlitbu: „Chvályhodný jsi Ty, Hospodine, Bože náš a Králi všeho světa, jenž dává obilí vyrůst ze země
.“
Ježíš se od rodičů naučil děkovat za vše dobré, neboť se sluší a patří, aby člověk dobrořečil Bohu za jeho dary od rána až do večera.
Ježíš už jako dítě zažil, že kdykoliv tři nebo více mužů jedlo spolu chléb (byl základní potravou) jeden z mužů vyzval druhé k dobrořečení Bohu. Stejně dobrořečili Bohu i ženy nad jídlem, když jedly zvlášť od mužů.
Židé si osvojili více jak stokrát za den dobrořečit Hospodinu, – naučili se všímat si dobrých věcí od Hospodina. Dobrořečí za krásné věci, za ovoce a vůně, děkují při zaslechnutí dobrých zpráv, při oblékání nových šatů …
, za dar Tóry a za učitele, kteří přivádějí lidi k pochopení Tóry. Dobrořečí Bohu za to, že je dobrotivým
Soudcem. Dobrořečí za neustálé vysvobozování Izraele, za uchránění před nebezpečím, za ochranu při cestování. Dobrořečí za duhu a při spatření nebeských úkazu (
děkují za ochranu při spatření blesku, vichřice atd.). Žalmy jim jsou vodítkem k modlitbě. Dobrořečí za „přikázání“, kterými je Bůh zasvěcoval do života podle svých geniálních plánů s
člověkem.
Ježíš slyšel v synagóze při čtení z Písma a pak doma, že Bůh požehnal sedmý den a určil ho také ke vzdělávání v Tóře a budování vzájemných vztahů.
Sobota je také připomínkou svobody, připomínkou záchrany z egyptského otroctví. (Otroci u pohanů museli pracovat každý den bez odpočinku. I my můžeme upadat do otročení práci a pohanským božstvům mamonu a dychtění po vlastnění.)
Izrael je svobodným a osvobozovaným lidem (proto je při modlitbě základním postojem stání).
Sobota v Izraeli dbá na rovnost všech, „celý dům“ (včetně služebníků a otroků v bohatších rodinách) a na péči o všechna Boží stvoření, včetně dobytka. Všichni se shromaždovali ke společnému jídlu, všichni židé dodneška čtou a promýšlí stejné texty z
Písma, „neboť jsme všichni dětmi jednoho Otce“.
Sobota posiluje rodinné vazby, bratrství a harmonii v mezilidských vztazích.
Ježíš už v rodině viděl, jak vypadá příprava rodiny na slavení soboty. Všichni se vykoupali, rituálně očistili, připravili sváteční stůl, světlo, víno, chléb, vonné koření …
(Většina dnešních židovských sobotních rituálů pochází z doby před Ježíšem.)
Ježíš brzy začal chodit s tátou v pátek večer (den začíná u židů večerem) a pak dopoledne, do synagógy.
Pak doma slavili slavnost soboty. Dodneška to tak židé slaví. Jedí, pijí, po celém světě vedou rozpravu na stejný text Písma, modlí se stejné modlitby, zpívají stejné duchovní písně.
Ježíš tuto kulturu obohatil a předal nám ji.
Máme se ptát, kolik z tohoto bohatství dodržujeme a kolik požehnání pro sebe a pro své rodiny vytěžíme.
Četné dobrořečení nás přivádí k žasnutí nad velikým obdarováváním Boha. Kdo to objevil, ví jak je bohatý, dobrořečení je antidepresivem.
Kolik z bohatství židovské soboty převezmeme?
Hospodin dal Izraeli příslib: „Učiním tě hlavou mezi národy a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat mé příkazy.“ (srv. Dt 28,13
)
Židé byli dlouho největší duchovní kulturou.
Politicky byli také někdy chvostem. (Tisíc let jsme je také tiskli k zemi my, křesťané.)
Ve 2. světové válce byla třetina židů vybita. Někteří se pak vrátili k Hospodinu. Dostali znovu svou zemi, darovanou jim Hospodinem.
Komunita židů v Čechách se obnovuje až po r. 1990. Lidé se začali učit hebrejštinu, znát přikázání, rituály, pořídili si rituální lázeň – mikve, začali připravovat košer jídlo. Bylo to pro ně obtížné, ale jsou na vzestupu.
Izrael je zemí demokraticky uspořádanou, jsou ekonomicky vpředu. Kdyby nemuseli vydávat mnoho peněz na obranu, byli by možná nejbohatším státem … Při katastrofách někde ve světě, přicházejí pomáhat jako první.
Nebáli se přistěhovalců (z třiceti zemí), přistěhovalců z Ruska je už třetina, někteří jsou mafiáni …
Nakolik dodržují přikázání, natolik se jim dostává požehnání od Hospodina. Kéž by se jich víc obrátilo k Hospodinu.
Díky Cyrilu a Metoději jsme mohli kulturu křesťanství víc poznávat …
V době Jana Husa začali Češi víc číst Písmo …
Dnes máme největší možnosti porozumět Bohu ...
Jak jste si odpověděli na otázku, co je boží království? /6
(Římský biskup František vyhlásil Synodu o rodině a vyzval lid boží k vážné rozpravě. V české církvi se vše narychlo odbylo vyplněním dotazníku, který ani nebyl srozumitelně př
eložen. Místo toho byl vyhlášen Eucharistický kongres.
V našem farním časopisu (najdete ho na: www.letohrad.farnost.cz) vám nabízíme k promýšlení pracovní texty z Německa. První je článek o názoru kardinála W. Kaspera a druhý pracovním textem Německé církve.
)
------------------------------
Poznámky.
/1 Někteří rodičové chtějí dítě pokřtít, ale nemají zájem, aby dítě bylo Ježíšovým záchranářem.
Někteří křesťané se nevzdělávají, někteří se nevzdělávají soustavně a systematicky, spokojí se s „myšlenku na den“. Někdo vyroste, jiný je zakrslý.
/2 Ježíš nejprve své učedníky vyučil a pak je poslal, aby si ověřili v praxi, zda umí učit a uzdravovat nemocné.
Výuční list potvrzuje, že dotyčný zvládl základní dovednosti řemesla. V lékařově ordinaci visí zarámovaný diplom podepsaný slovutnými profesory, že lékař zvládl základní dovednosti medicíny a může léčit.
Někteří křesťané jsou na úrovni české hospody, kibicové rozumí „FŠEMU“.
Kdyby amatér mluvil starým machrům do náročného sváření, pilotování letadla, operace srdce ..., chlapi by ho poslali někam.
Vystuduje-li stavař školu, možná postaví lešení, ale ještě nepostavil ani jeden dům. Někteří vystudovali tři vysoké školy, ale kam šlápnou, „deset let tráva neroste“. V. Klaus a M. Zeman jsou velice inteligentní a sečtělí, ale nejsou moudří.
/3 My říkáme: „Potřebujeme majetek a restituce.“
Díky dotacím opravíme obrovské kláštery (např. Broumov a Teplou) a teprve pak křečovitě hledáme nějaké využití. U všech hnutí to bylo naopak, když se našli lidé ke službě potřebným, domy se postavily.
/4 Zkuste se opět zeptat sami sebe, co je boží království.
Pak se zkuste ptát druhých.
Kdo neví, o co jde, nebude, pochopitelně, nic zvěstovat.
/5 Jídlo, je nejběžnějším a nejpřednějším lidským úkonem, kterým nejenom uspokojuje
své základní potřeby, ale je příležitostí k setkání s Bohem i s druhými. Jídlo je nezbytnou podmínkou i pro duševní a duchovní život. Komu se nedostává chleba (jídla), kdo živoří, je pro něj těžké se modlit.
Pro židy není jídlo jen příjemným uspokojováním tělesné potřeby, je darem Božím.
V Žl 104,1.14-15
čteme:
„Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký,
Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk,
a tak si ze země dobýval chléb.
Dáváš víno pro radost lidskému srdci; chléb dodá lidskému srdci síly.“
Společné stolování nás propojuje s druhými lidmi a uvádí do vztahu s Bohem.
Nové vidění a postoj dobrořečení nám ukazuje smysl našeho života.
Práce, předcházející slavení, není otročinou, není křečkováním. Doslal jsem tolik, že zvu druhé ke stolu. Bůh mě dal tolik, že mohu rozdávat.
/6 Boží království je uspořádání sebe, vztahů s druhými a s Bohem podle Ježíšových pravidel. Kdo nezná plány a pravidla Božího království, nemůže je stavět ani hlásat.