Slavnost Nejsvětější Trojice
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 34,6-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
Datum: 31. 5. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 34,6-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
; 2 Kor 13,11-13
; J 3,16-18
Datum: 31. 5. 2015
Mluvíme-li o Trojici, může nám zatím stačit poznání, že Bůh není
samotář zahleděný do sebe, ale že žije ve společenství, v porozumění
s druhými, ve vzájemném sdílení a dávání přednosti jeden druhému.
To je pro nás podstatné, když se máme s druhými stávat jeho obrazem.
O Trojici asi nejvíce mluvíme v modlitbě. My katolíci se přežehnáváme slovy: Ve jménu Otce, Syna a Ducha …
Jméno je programem.
Jméno boží je programem pro nás.
Přežehnávání je modlitbou samou, ale je také jakýmsi předznamenáním celého našeho setkání s Bohem.
Vylaďujeme se na Boží myšlení a jednání.
Jaké je jméno Boží?
V Ex 33
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“
Když lid uslyšel tuto zlou zprávu, začal truchlit a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu.
Mojžíš se vypravil k Hospodinu. A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.
Mojžíš řekl: „Jestliže jsem u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a našel u tebe milost …“
V našem prvním čtení pak slyšíme pokračování:
„Když Mojžíš vzýval Hospodinovo jméno, uslyšel:
„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný …“ /1
Kdo si nepřečte a nepromyslí, jak hovadsky se Izraelci chovali k Hospodinu cestou z egyptského otroctví, tomu slova „Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný …“ mnoho neřeknou. „Vždyť Bůh je láska“, řeknou jako náboženskou frázi. Tak se chová nedospělý puberťák, který neví, že láska stojí na tvrdé práci a obětavosti.
Ten, kdo ví o těžké nouzi světa a lidí a trápí se tím, ten ta slova o milosrdném Bohu ocení. /2
I s námi Bůh jedná jako s přítelem.
Také se – jako Mojžíš – chceme v modlitbě setkávat s Hospodinem, abychom poznávali jeho krásné, velkolepé plány s námi (Boží vůli).
S vděčností přijímáme boží přátelství jako společenství založené na úctě a lásce
Tím více, že víme, že Bůh k nám chová větší úctu než my k němu.
Tím víc, že Bůh nás má mnohem více rád než my jeho.
Modlitba pro nás není plněním povinnosti, není zdrojem alibi nebo příjemným sebeuspokojováním náboženských citů.
Vážíme si toho, že nás Bůh přijal mezi své spolupracovníky, jsme nadšeni, že nás Ježíš nazývá přáteli. Snažíme se co nejlépe „v jeho firmě“ pracovat – ne jako zaměstnanci, ale jako rodinní příslušníci. /3
Jsme nadšeni Božím dílem ve světě i ve věčnosti.
Od setkání s Bohem smíme mnoho očekávat. Chceme poznat své místo před Bohem, v jeho přejícnosti a záměrech s námi.
Víme, že jsme se odcizili Bohu a jak se někdy odtahujeme od druhých lidí.
Bůh nám nejen říká, že jsme z jeho – královského rodu, ale nabízí nám pomoc jak si chování královských synů a dcer osvojit. Tak velké postavení nám nikdo jiný nenabídl.
S radostí objevujeme svou hodnotu a krásu a zříkáme se svých klamných představ, omylů, chyb a zlozvyků.
Dobří studenti se snaží naučit co nejvíce od svých učitelů, trenérů a profesorů. Dobří učitelé se s nimi rádi dělí o své vědomosti, dovednosti a životní moudrost. Někdy profesoři dobrým učedníkům nabídnou tykání a přátelství.
V tom všem Bůh vůči nám nezůstává pozadu!
Při modlitbě vstupujeme do Boží náruče, ocitáme se v záři boží moudrosti.
Nasloucháme Božímu slovu, které nás osvobozuje, osvěcuje, uzdravuje a povznáší.
Víme, že nám Bůh naslouchá dřív, než se na něho obrátíme.
Ž 34
O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.
Ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.“
V modlitbě chceme objevit, jak to s námi je.
Ale dobře víme, jak to někdy s námi v modlitbě dopadá. Setkání s Bohem není vždy podle našich představ.
Někdy se nám ale zdá, že nás Bůh neslyší, nic neslyšíme, nic se nemění.
Jako na začátku žalmu: „Bože můj, Bože můj, k čemu jsi mě opustil?
Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš,
nemohu se ztišit ani v noci.“ (Ž 22,2-3
Žalm nekončí bezútěšně (i Ježíš byl rehabilitován), ale nám se nechce čekat na boží pomoc až po naší smrti.
Viděli jsme mnohá trápení a o mnoha hrůzách slyšíme …
(Také ale stále bráníme vidět, že je svět porušený a krutý a život je často tvrdý.
Jenže, kdo se chce Bohem nechat vést? Kdo s ním chce budovat společnost?)
Po namáhavém vystupování k Bohu, po sporech s Bohem a vzpourám proti němu, jsme nakonec došli k poznání, že Bůh nás vždy slyší, ale někdy se neřídí našimi přáními. To není rezignace.
Nechceme Boha nutit, aby se přizpůsobil nám.
Víme, že pro naše děti není jednoduché, když někdy nesplníme jejich přání.
Nepopíráme, že je pro nás někdy velice těžké přijmout, když nám Bůh nepomáhá tak jak si přejeme. Hledáme, kde je chyba, o co se máme snažit, co máme vydržet, co přijmout a co nepřijmout …
Židé se každodenně ve světle Božího slova porovnávají v modlitbě „tefila“ (což znamená sebepoznání).
Pro zájemce tefilu nabízím v příloze.
Zbožný žid si každý den v modlitbě tefila porovnává své myšlení s myšlením Boha a svěřuje se do vůle Boží.
Ježíš nám toto hledání vložil do slov: „Buď vůle tvá“ (v Otčenáši).
Koho zajímá umění modlitby, jak se setkávat s Bohem, kdo hledá, jak porozumět Ježíšovým slovům, tomu třeba modlitba tefila pomůže. /4
Není úplně snadné se před Boha stavět. Bůh je velká ve všem nás přesahující bytost. Někdy jsme jako kočka, kterou si vezmeme do náruče, ale ona uteče, neboť nemá chuť se zrovna s námi mazlit. Nechat se ochočit, abychom Bohu mohli důvěřovat, chce čas. Myslím čas, který my aktivně vynaložíme k
porozumění Bohu. Naše děti také léta vydrželi naši převahu
, než objevili, jak mnoho nám na nich záleží a že jim máme ledacos ze své zkušenosti předat.
Proti židům jsme bohatší o Ježíšovo závratné přátelství. Snadno se můžeme nechat Bohem ochočit, aby nám s ním bylo dobře, abychom mu byli schopni čím dál víc důvěřovat, ať se děje, co se děje. (To rozhodně není pasivita.)
Několikrát jsem viděl smrtelně nemocné dítě, jak úplně důvěřovalo svým rodičům. Obdivuhodně dospělo a dokázalo přijmout i smrt. Navzdory smrti důvěřovalo životu, nabídce božího života.
Před dvěma týdny jsme si říkali, jak lehkomyslně nakládáme s Boží moudrostí, s Božím slovem.
Zbožný žid si nejen pamatuje slova Písma: „Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem“ (1 S 3,19
ním“(!) velice se snažil, aby nic z
Božího slova nebylo zmařeno. Tak se společné dílo zdařilo.
Boží dílo s lidmi je veliké a silné. Otec, Syn a Duch pracují pro nás.
----------------------------------
Poznámky:
/1 „… který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu a dohlíží na vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ („Dohlíží na vinu otců“
– aby byla co nejdříve uzdravena. Srv. Ez 18
/2 Viděl jsem rozhovor s dcerou Arnošta Lustiga. Má za manžela Inda. Říkala, že nejen poprvé, když jela do Indie, tři noci nespala. Rozumím jí. Proto tam ani nemohu jet. Vidět lidi, kteří jsou celý život hladoví, nemocní a někteří kvůli tomu umírají, je těžké. Nezavírám před
tím oči, nezavírám oči před utrpením a nechápu, že někdo cestuje do Indie a ty ubožáky „nevidí“.
Kdo si porovná kastovní systém hinduismu s postavením Izraelity už před tisíci léty, mohl by uznat velikost židovsko-křesťanské kultury a praktického soucitu. Kéž by se návštěvníci Indie zapojil
i do pomoci potřebným a přijali skromný způsob života.
/3 Už vás nenazývám služebníky (otroky ani zaměstnanci), protože otrok neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,15
)
/4 Tefila –
znamená sebepoznání (ve světle Božího slova). Někdy nazývaná také „šemone ezre“ – „osmnáct“ nebo „amida“ – „vstoje“ (pronáší se ve stoje jako symbolu svobodných dětí božích, s
připraveností přijmout vůli boží).
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jákobův, Bože veliký, mocný a obávaný. Bože nejvyšší
– jenž zahrnuješ dobrotivou milostí a jsi pánem všech věcí; jenž si pamatuješ zbožné skutky otců a v lásce přivádí
š vysvoboditele synům jejich synů pro své jméno. Králi, jenž jsi Pomocníkem, Spasitelem a Záštitou.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Záštito Abrahamova.
Ty jsi mocný navěky, Hospodine, jenž oživuješ mrtvé a jsi hojný v udílení své spásy (v létě se říká: „jenž dáváš padat rose“, v zimě pak: „jenž dává
š vanout větru a padat dešti“). Ty živíš živé milostí, oživuješ mrtvé v nesmírném milosrdenství, podpíráš padající, uzdravuješ
nemocné, rozvazuješ spoutané a zachováváš svou věrnost těm, kdo spí v prachu. Kdo je jako ty, Pane mocných skutků, kdo je ti podoben, Králi, jenž usmrcuje
š a oživuješ a dáváš vyrůst spáse? Věrný jsi v tom, že oživuješ mrtvé.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž oživuješ mrtvé.
Z pokolení na pokolení budeme hlásat kralování Boha, protože pouze on je nejvyšší a svatý.Tvá chvála, Bože náš, se nikdy a navěky nebude v našich ústech umenšovat, protože ty jsi Bůh, Král veliký a svatý.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože svatý.
Ty udílíš člověku milost vědění a učíš lidstvo rozumu. Uděl nám od sebe milost vědění, rozumu a úsudku.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž udílíš milost vědění.
Přiveď nás, Otče náš, zpět ke své Moudrosti a řádu života a přibliž nás, Králi náš ke své službě a navrať nás úplným přilnutím ke své přítomnosti.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž máš potěšení v obrácení hříšníka.
Odpusť nám, Otče náš, neboť jsme zhřešili, promiň nám, Králi náš, neboť jsme poklesli; neboť ty promíjíš a odpouštíš.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž jsi milostivý a hojně odpouštíš.
Pohleď na naše trápení a obhajuj naši při, vysvoboď nás záhy pro své jméno, neboť ty jsi mocný vysvoboditel.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž vysvobozuješ Izrael.
Uzdrav nás, Hospodine, a budeme uzdraveni, spas nás, a budeme spaseni, neboť ty jsi naší chloubou. Zjednej úplné uzdravení všem našim ranám, neboť ty, mocný Králi, jsi věrný a milosrdný uzdravovatel.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž uzdravuješ nemocné svého lidu Izraele.
Požehnej nám, Hospodine, Bože náš, úrodu tohoto roku a všechny druhy své sklizně k našemu dobru. Dej (rosu a déšť) požehnání nad povrchem země a nasyť nás svou dobrotou. Uděl požehnání, hojnost a úspěch veškerému dílu našich rukou a požehnej naš
i roční úrodu jako ostatní dobré roční úrody.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehnáš roční úrodu.
10. Zaduj na velikou polnici k našemu vysvobození, povznes korouhev, ke shromáždění našich rozptýlených (bratří) a shromáždi nás dohromady ze čtyř stran země.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž shromažďuješ rozptýlené svého lidu Izraele.
11. Přiveď zpět naše soudce, jako (byli) na počátku a naše rádce, jako (byli) zprvu. Odvrať od nás hoře a nářek a kraluj nad námi ty, Hospodine, ty sám, v milosti a milosrdenství, s láskou a spravedlností, a ospravedlň nás při soudu.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Králi, jenž miluješ spravedlnost a právo.
12. Nad spravedlivými a zbožnými, nad staršími tvého lidu, domu Izraele, a nad zbytkem jejich učenců, nad proselyty a nad námi ať se probudí tvé milosrdenství, Hospodine, Bože náš. A dej dobrou odměnu všem, kdo vpravdě spoléhají na tvé jméno, a učiň, abychom sdíleli svůj úděl spolu s
nimi navěky, abychom nebyli zahanbeni, neboť na tebe jsme spolehli.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž jsi oporou a jistotou spravedlivým.
A do Jeruzaléma, svého města, se v milosrdenství navrať a přebývej v něm, jak jsi pravil; a obnov ho záhy, za našich dnů, jako věčný příbytek a trůn Davidův v něm brzy vztyč.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuješ Jeruzalém.
Ratolesti Davida, svého služebníka, dej brzy vyrůst a vyvyš jeho mocí svou spásou, neboť v tvou spásu doufáme každý den.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž dáváš vyrůst moci spásy.
Slyš náš hlas, Hospodine, Bože náš, ustrň se a smiluj se nad námi. Přijmi s milosrdenstvím a přízní naši modlitbu a naši prosbu, neboť ty jsi Bůh, který slyší modlitby a prosby. A nedej, abychom se od tebe, Králi náš, vraceli s prázdnou, neboť ty jsi Bůh, který v milosrdenství slyší
š modlitbu svého lidu Izraele.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž slyšíš modlitbu.
Nalezni zalíbení, Hospodine, Bože náš, ve svém lidu Izraeli a v jeho modlitbě; obnov svou službu ve vnitřní svatyni svého domu a přijmi v
lásce a se zalíbením zápalné oběti Izraele i jeho modlitbu. Buď ti vždy k zalíbení služba tvého lidu Izraele a ať naše oči spatří tvůj návrat na Sión a do Jeruzaléma v milosrdenství jako dříve.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuješ svou přítomnost na Siónu.
Vzdáváme ti díky, neboť ty jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh našich otců navěky a navždy; ty jsi Skála našich životů. Záštita naší spásy z pokolení na pokolení. Budeme ti vzdávat díky a hlásat tvou chválu za naše životy vložené do tvých rukou, za naše duše tobě svěřené a za tvé zázraky, které jsou každodenně s námi, a za tvé divy a za tvé skutky dobrodiní, které provád
íš v každý čas, večer, ráno i v poledne. Ty, jenž jsi dobrý, neboť tvé milosrdenství nikdy neustalo, ty, jenž jsi milosrdný, neboť tvá milost nikdy neskončila, v tebe jsme od věků doufali; neponechal jsi nás v beznaději, Hospodine, Bože náš, neopustil jsi nás a neodvrátil od nás svou tvář.
Chvályhodný jsi, Hospodine, nejvyšší Dobro je tvé jméno a sluší se vzdávat ti díky.
18. Uděl pokoj, dobro a požehnání, přízeň, milost a milosrdenství nám a celému Izraeli, svému lidu. Požehnej nás, Otče náš, všechny dohromady světlem své tváře, neboť světlem své tváře jsi nám dal, Hospodine, Bože náš, smlouvu života a lásku k
milosti, spravedlnosti, požehnání a milosrdenství, život a pokoj. A ať je dobré v tvých očích žehnat svému lidu Izraeli svým pokojem v každém čase a v každou hodinu.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehnáš svému lidu Izraeli pokojem.
To je pro nás podstatné, když se máme s druhými stávat jeho obrazem.
O Trojici asi nejvíce mluvíme v modlitbě. My katolíci se přežehnáváme slovy: Ve jménu Otce, Syna a Ducha …
Jméno je programem.
Jméno boží je programem pro nás.
Přežehnávání je modlitbou samou, ale je také jakýmsi předznamenáním celého našeho setkání s Bohem.
Vylaďujeme se na Boží myšlení a jednání.
Jaké je jméno Boží?
V Ex 33
. kap. se dozvídáme veliké překvapení.
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“
Když lid uslyšel tuto zlou zprávu, začal truchlit a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu.
Mojžíš se vypravil k Hospodinu. A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.
Mojžíš řekl: „Jestliže jsem u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych tě poznal a našel u tebe milost …“
V našem prvním čtení pak slyšíme pokračování:
„Když Mojžíš vzýval Hospodinovo jméno, uslyšel:
„Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný …“ /1
Kdo si nepřečte a nepromyslí, jak hovadsky se Izraelci chovali k Hospodinu cestou z egyptského otroctví, tomu slova „Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný …“ mnoho neřeknou. „Vždyť Bůh je láska“, řeknou jako náboženskou frázi. Tak se chová nedospělý puberťák, který neví, že láska stojí na tvrdé práci a obětavosti.
Ten, kdo ví o těžké nouzi světa a lidí a trápí se tím, ten ta slova o milosrdném Bohu ocení. /2
I s námi Bůh jedná jako s přítelem.
Také se – jako Mojžíš – chceme v modlitbě setkávat s Hospodinem, abychom poznávali jeho krásné, velkolepé plány s námi (Boží vůli).
S vděčností přijímáme boží přátelství jako společenství založené na úctě a lásce
Tím více, že víme, že Bůh k nám chová větší úctu než my k němu.
Tím víc, že Bůh nás má mnohem více rád než my jeho.
Modlitba pro nás není plněním povinnosti, není zdrojem alibi nebo příjemným sebeuspokojováním náboženských citů.
Vážíme si toho, že nás Bůh přijal mezi své spolupracovníky, jsme nadšeni, že nás Ježíš nazývá přáteli. Snažíme se co nejlépe „v jeho firmě“ pracovat – ne jako zaměstnanci, ale jako rodinní příslušníci. /3
Jsme nadšeni Božím dílem ve světě i ve věčnosti.
Od setkání s Bohem smíme mnoho očekávat. Chceme poznat své místo před Bohem, v jeho přejícnosti a záměrech s námi.
Víme, že jsme se odcizili Bohu a jak se někdy odtahujeme od druhých lidí.
Bůh nám nejen říká, že jsme z jeho – královského rodu, ale nabízí nám pomoc jak si chování královských synů a dcer osvojit. Tak velké postavení nám nikdo jiný nenabídl.
S radostí objevujeme svou hodnotu a krásu a zříkáme se svých klamných představ, omylů, chyb a zlozvyků.
Dobří studenti se snaží naučit co nejvíce od svých učitelů, trenérů a profesorů. Dobří učitelé se s nimi rádi dělí o své vědomosti, dovednosti a životní moudrost. Někdy profesoři dobrým učedníkům nabídnou tykání a přátelství.
V tom všem Bůh vůči nám nezůstává pozadu!
Při modlitbě vstupujeme do Boží náruče, ocitáme se v záři boží moudrosti.
Nasloucháme Božímu slovu, které nás osvobozuje, osvěcuje, uzdravuje a povznáší.
Víme, že nám Bůh naslouchá dřív, než se na něho obrátíme.
Ž 34
začíná: „Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude
znít vždy jeho chvála.
O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.
Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.
Ponížený volal a Hospodin slyšel, ve všem soužení byl jeho spása.“
V modlitbě chceme objevit, jak to s námi je.
Ale dobře víme, jak to někdy s námi v modlitbě dopadá. Setkání s Bohem není vždy podle našich představ.
Někdy se nám ale zdá, že nás Bůh neslyší, nic neslyšíme, nic se nemění.
Jako na začátku žalmu: „Bože můj, Bože můj, k čemu jsi mě opustil?
Daleko spása má, ač o pomoc volám.
Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš,
nemohu se ztišit ani v noci.“ (Ž 22,2-3
) (Ježíš se tento žalm také
modlil.)
Žalm nekončí bezútěšně (i Ježíš byl rehabilitován), ale nám se nechce čekat na boží pomoc až po naší smrti.
Viděli jsme mnohá trápení a o mnoha hrůzách slyšíme …
(Také ale stále bráníme vidět, že je svět porušený a krutý a život je často tvrdý.
Jenže, kdo se chce Bohem nechat vést? Kdo s ním chce budovat společnost?)
Po namáhavém vystupování k Bohu, po sporech s Bohem a vzpourám proti němu, jsme nakonec došli k poznání, že Bůh nás vždy slyší, ale někdy se neřídí našimi přáními. To není rezignace.
Nechceme Boha nutit, aby se přizpůsobil nám.
Víme, že pro naše děti není jednoduché, když někdy nesplníme jejich přání.
Nepopíráme, že je pro nás někdy velice těžké přijmout, když nám Bůh nepomáhá tak jak si přejeme. Hledáme, kde je chyba, o co se máme snažit, co máme vydržet, co přijmout a co nepřijmout …
Židé se každodenně ve světle Božího slova porovnávají v modlitbě „tefila“ (což znamená sebepoznání).
Pro zájemce tefilu nabízím v příloze.
Zbožný žid si každý den v modlitbě tefila porovnává své myšlení s myšlením Boha a svěřuje se do vůle Boží.
Ježíš nám toto hledání vložil do slov: „Buď vůle tvá“ (v Otčenáši).
Koho zajímá umění modlitby, jak se setkávat s Bohem, kdo hledá, jak porozumět Ježíšovým slovům, tomu třeba modlitba tefila pomůže. /4
Není úplně snadné se před Boha stavět. Bůh je velká ve všem nás přesahující bytost. Někdy jsme jako kočka, kterou si vezmeme do náruče, ale ona uteče, neboť nemá chuť se zrovna s námi mazlit. Nechat se ochočit, abychom Bohu mohli důvěřovat, chce čas. Myslím čas, který my aktivně vynaložíme k
porozumění Bohu. Naše děti také léta vydrželi naši převahu
, než objevili, jak mnoho nám na nich záleží a že jim máme ledacos ze své zkušenosti předat.
Proti židům jsme bohatší o Ježíšovo závratné přátelství. Snadno se můžeme nechat Bohem ochočit, aby nám s ním bylo dobře, abychom mu byli schopni čím dál víc důvěřovat, ať se děje, co se děje. (To rozhodně není pasivita.)
Několikrát jsem viděl smrtelně nemocné dítě, jak úplně důvěřovalo svým rodičům. Obdivuhodně dospělo a dokázalo přijmout i smrt. Navzdory smrti důvěřovalo životu, nabídce božího života.
Před dvěma týdny jsme si říkali, jak lehkomyslně nakládáme s Boží moudrostí, s Božím slovem.
Zbožný žid si nejen pamatuje slova Písma: „Samuel vyrůstal a Hospodin byl s ním. Nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem“ (1 S 3,19
),
promýšlí, co ta slova znamenají. Bůh přece vždy pečuje o svá slova, aby
mohla přinést úrodu. Jenže ve vztahu také záleží na druhé straně.
Samuel poznával, že „Bůh je s
ním“(!) velice se snažil, aby nic z
Božího slova nebylo zmařeno. Tak se společné dílo zdařilo.
Boží dílo s lidmi je veliké a silné. Otec, Syn a Duch pracují pro nás.
----------------------------------
Poznámky:
/1 „… který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu a dohlíží na vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ („Dohlíží na vinu otců“
– aby byla co nejdříve uzdravena. Srv. Ez 18
. kap.; Ez 33,1-20
)
/2 Viděl jsem rozhovor s dcerou Arnošta Lustiga. Má za manžela Inda. Říkala, že nejen poprvé, když jela do Indie, tři noci nespala. Rozumím jí. Proto tam ani nemohu jet. Vidět lidi, kteří jsou celý život hladoví, nemocní a někteří kvůli tomu umírají, je těžké. Nezavírám před
tím oči, nezavírám oči před utrpením a nechápu, že někdo cestuje do Indie a ty ubožáky „nevidí“.
Kdo si porovná kastovní systém hinduismu s postavením Izraelity už před tisíci léty, mohl by uznat velikost židovsko-křesťanské kultury a praktického soucitu. Kéž by se návštěvníci Indie zapojil
i do pomoci potřebným a přijali skromný způsob života.
/3 Už vás nenazývám služebníky (otroky ani zaměstnanci), protože otrok neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. (J 15,15
)
/4 Tefila –
znamená sebepoznání (ve světle Božího slova). Někdy nazývaná také „šemone ezre“ – „osmnáct“ nebo „amida“ – „vstoje“ (pronáší se ve stoje jako symbolu svobodných dětí božích, s
připraveností přijmout vůli boží).
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, Bože Abrahamův, Bože Izákův a Bože Jákobův, Bože veliký, mocný a obávaný. Bože nejvyšší
– jenž zahrnuješ dobrotivou milostí a jsi pánem všech věcí; jenž si pamatuješ zbožné skutky otců a v lásce přivádí
š vysvoboditele synům jejich synů pro své jméno. Králi, jenž jsi Pomocníkem, Spasitelem a Záštitou.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Záštito Abrahamova.
Ty jsi mocný navěky, Hospodine, jenž oživuješ mrtvé a jsi hojný v udílení své spásy (v létě se říká: „jenž dáváš padat rose“, v zimě pak: „jenž dává
š vanout větru a padat dešti“). Ty živíš živé milostí, oživuješ mrtvé v nesmírném milosrdenství, podpíráš padající, uzdravuješ
nemocné, rozvazuješ spoutané a zachováváš svou věrnost těm, kdo spí v prachu. Kdo je jako ty, Pane mocných skutků, kdo je ti podoben, Králi, jenž usmrcuje
š a oživuješ a dáváš vyrůst spáse? Věrný jsi v tom, že oživuješ mrtvé.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž oživuješ mrtvé.
Z pokolení na pokolení budeme hlásat kralování Boha, protože pouze on je nejvyšší a svatý.Tvá chvála, Bože náš, se nikdy a navěky nebude v našich ústech umenšovat, protože ty jsi Bůh, Král veliký a svatý.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Bože svatý.
Ty udílíš člověku milost vědění a učíš lidstvo rozumu. Uděl nám od sebe milost vědění, rozumu a úsudku.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž udílíš milost vědění.
Přiveď nás, Otče náš, zpět ke své Moudrosti a řádu života a přibliž nás, Králi náš ke své službě a navrať nás úplným přilnutím ke své přítomnosti.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž máš potěšení v obrácení hříšníka.
Odpusť nám, Otče náš, neboť jsme zhřešili, promiň nám, Králi náš, neboť jsme poklesli; neboť ty promíjíš a odpouštíš.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž jsi milostivý a hojně odpouštíš.
Pohleď na naše trápení a obhajuj naši při, vysvoboď nás záhy pro své jméno, neboť ty jsi mocný vysvoboditel.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž vysvobozuješ Izrael.
Uzdrav nás, Hospodine, a budeme uzdraveni, spas nás, a budeme spaseni, neboť ty jsi naší chloubou. Zjednej úplné uzdravení všem našim ranám, neboť ty, mocný Králi, jsi věrný a milosrdný uzdravovatel.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž uzdravuješ nemocné svého lidu Izraele.
Požehnej nám, Hospodine, Bože náš, úrodu tohoto roku a všechny druhy své sklizně k našemu dobru. Dej (rosu a déšť) požehnání nad povrchem země a nasyť nás svou dobrotou. Uděl požehnání, hojnost a úspěch veškerému dílu našich rukou a požehnej naš
i roční úrodu jako ostatní dobré roční úrody.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehnáš roční úrodu.
10. Zaduj na velikou polnici k našemu vysvobození, povznes korouhev, ke shromáždění našich rozptýlených (bratří) a shromáždi nás dohromady ze čtyř stran země.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž shromažďuješ rozptýlené svého lidu Izraele.
11. Přiveď zpět naše soudce, jako (byli) na počátku a naše rádce, jako (byli) zprvu. Odvrať od nás hoře a nářek a kraluj nad námi ty, Hospodine, ty sám, v milosti a milosrdenství, s láskou a spravedlností, a ospravedlň nás při soudu.
Chvályhodný jsi, Hospodine, Králi, jenž miluješ spravedlnost a právo.
12. Nad spravedlivými a zbožnými, nad staršími tvého lidu, domu Izraele, a nad zbytkem jejich učenců, nad proselyty a nad námi ať se probudí tvé milosrdenství, Hospodine, Bože náš. A dej dobrou odměnu všem, kdo vpravdě spoléhají na tvé jméno, a učiň, abychom sdíleli svůj úděl spolu s
nimi navěky, abychom nebyli zahanbeni, neboť na tebe jsme spolehli.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž jsi oporou a jistotou spravedlivým.
A do Jeruzaléma, svého města, se v milosrdenství navrať a přebývej v něm, jak jsi pravil; a obnov ho záhy, za našich dnů, jako věčný příbytek a trůn Davidův v něm brzy vztyč.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuješ Jeruzalém.
Ratolesti Davida, svého služebníka, dej brzy vyrůst a vyvyš jeho mocí svou spásou, neboť v tvou spásu doufáme každý den.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž dáváš vyrůst moci spásy.
Slyš náš hlas, Hospodine, Bože náš, ustrň se a smiluj se nad námi. Přijmi s milosrdenstvím a přízní naši modlitbu a naši prosbu, neboť ty jsi Bůh, který slyší modlitby a prosby. A nedej, abychom se od tebe, Králi náš, vraceli s prázdnou, neboť ty jsi Bůh, který v milosrdenství slyší
š modlitbu svého lidu Izraele.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž slyšíš modlitbu.
Nalezni zalíbení, Hospodine, Bože náš, ve svém lidu Izraeli a v jeho modlitbě; obnov svou službu ve vnitřní svatyni svého domu a přijmi v
lásce a se zalíbením zápalné oběti Izraele i jeho modlitbu. Buď ti vždy k zalíbení služba tvého lidu Izraele a ať naše oči spatří tvůj návrat na Sión a do Jeruzaléma v milosrdenství jako dříve.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž obnovuješ svou přítomnost na Siónu.
Vzdáváme ti díky, neboť ty jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh našich otců navěky a navždy; ty jsi Skála našich životů. Záštita naší spásy z pokolení na pokolení. Budeme ti vzdávat díky a hlásat tvou chválu za naše životy vložené do tvých rukou, za naše duše tobě svěřené a za tvé zázraky, které jsou každodenně s námi, a za tvé divy a za tvé skutky dobrodiní, které provád
íš v každý čas, večer, ráno i v poledne. Ty, jenž jsi dobrý, neboť tvé milosrdenství nikdy neustalo, ty, jenž jsi milosrdný, neboť tvá milost nikdy neskončila, v tebe jsme od věků doufali; neponechal jsi nás v beznaději, Hospodine, Bože náš, neopustil jsi nás a neodvrátil od nás svou tvář.
Chvályhodný jsi, Hospodine, nejvyšší Dobro je tvé jméno a sluší se vzdávat ti díky.
18. Uděl pokoj, dobro a požehnání, přízeň, milost a milosrdenství nám a celému Izraeli, svému lidu. Požehnej nás, Otče náš, všechny dohromady světlem své tváře, neboť světlem své tváře jsi nám dal, Hospodine, Bože náš, smlouvu života a lásku k
milosti, spravedlnosti, požehnání a milosrdenství, život a pokoj. A ať je dobré v tvých očích žehnat svému lidu Izraeli svým pokojem v každém čase a v každou hodinu.
Chvályhodný jsi, Hospodine, jenž žehnáš svému lidu Izraeli pokojem.