7. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11b-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,15-17.20-26
Datum: 17. 5. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 17,11b-19 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,15-17.20-26
; 1 Jan 4,11-16
; J 17,11b-19
Datum: 17. 5. 2015
Byl jsem potěšen, že někteří lidé minulou neděli svým maminkám napsali
dopis (někteří napsali, aniž to slyšeli v kostele). Byl jsem potěšen,
že k poděkování maminkám vybízel i římský biskup František.
Čím více si všímáme, že nás má někdo rád a jak jsme obdarováváni, tím víc vidíme, jak jsme bohatí. Z vděčnosti pak pramení modlitba a celá naše kultura dobrořečení (dobrého mluvení: děkování, ocenění …) Boha i lidí.
Už po tři týdny se noříme do Ježíšovy veliké řeči při Poslední večeři. (Je vedlejší, zda toto vše takto Ježíš řekl, podstatný je obsah.) Vidíme, co především mu leží na srdci.
Text je určen pokročilým (ošidí se ten, kdo si neuložil do paměti, co v Bibli znamená jméno, jednota, slovo, pravda, zasvěcení a svatý).
V Ježíšově modlitbě slyšíme závratná vyznání.
Když jsem slyšel Hospodinova slova Izraeli:„Budeš mým lidem, zvláštním vlastnictvím, královským kněžstvem, budeš mou chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina“ a vztáhl si to i na sebe, zatajil se mi dech.
Když k Marii, matce Ježíšově přišel anděl: „Budeš matkou Mesiáše“, byla jasem nadšena a začala zpívat: „Velebí má duše Hospodina …“
My slyšíme krásná Ježíšova slova o nás …
„Jak se to může stát“, ptala se Marie: „Jak se to může stát?“
Jak se takový zázrak může stát s námi?
„Duch svatý na tebe sestoupí.“
Je to příliš krásné. Ale je to možné!
„Jsme jako roub vinné révy naroubovaný na Krista“. /1
„Otec nás čistí svým slovem, abychom nesli jeho ovoce“. /2
„Mám vás rád, jako mě má rád Otec. Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova (přikázání), je mým přítelem.“ /3
„Duch boží nás chce uvádět do veškeré pravdy.“ (To je jeho program.) /4
Duch svatý nás uvádí do Ježíšovy pravdy a zachraňuje nás pro život s Bohem a bratřími.
Navíc nabízí své dary.
Otec nás obdarovává svým slovem, zasvěcuje nás do své pravdy. Ježíš se nám úplně zasvětil stejně jako Otec.
(Biblické obrazy jsou geniální a srozumitelné.)
V dnešním druhém čtení Jan připomíná, kde a jak náš nový program začíná: Bůh si nás zamiloval první a dává nám tolik, že z tohoto bohatství můžeme rozdávat.
Apoštolové vyrostli v Mojžíšově programu. Ježíš jim nabídl nový – lepší program.
Byli jím nadšení, ale spěchali, měli za to, že Ježíšův program už ovládají.
Před týdnem jsme ve Sk 10
Apoštolové se vícekrát přeli, kdo z nich Ježíše víc miluje.
My si také myslíváme, jak Ježíše milujeme.
Modlíme se: „Bože, v tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji.“
Tak si to překontrolujeme na Ježíšových slovech: „Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova.“
Z toho pak vyplyne, nakolik se necháváme posvětit Ježíšovou pravdu.
Nechtělo se mi do následujícího. (Někteří se urputně jakýmkoliv náboženským změnám brání, někteří zuřivě.) Ale kolega Josef Kordík mně dodal odvahy a inspiroval mě (je poctivý a důsledný).
Po přečtení božího slova při bohoslužbě čtenář říká: „Slyšeli jsme slovo boží.“
V latinském misálu stojí: „Slovo Boží.“
Česká verze je zavádějící. Co když někdo neslyšel?
Stává se vám někdy, že vás uprostřed naslouchání napadne něco úplně jiného?
(Např. „Jestlipak jsem vypnula sporák?“
Mně napadne třeba: „Mračí se ten člověk na mě nebo na Pána Boha?“)
Když pak na slova: „Slyšeli jsme slovo boží“, odpovíme: „Bohu díky“, není to v pořádku. Neslyšeli jsme.
Řada lidí se pak zpovídá: „Byl jsem roztržitý při bohoslužbě.“
Z toho se nezpovídej. (Samozřejmě, že se máme učit soustředit se – na cokoliv, co právě děláme.)
Řeknu, z čeho se máme zpovídat.
„Roztržitou“ myšlenku nám možná podsunul ďábel, aby nás okradl o slovo boží. Vzpomínáte, jak nás Ježíš ve svém podobenství o rozsévači upozorňuje na ptáky kradoucí slovo boží?
Kdo si toho všimnul a kdo se těm ptákům brání?
Na zahrádce ptáky plašíme, aby nám neškodili. Jak se bráníme proti duchovním škůdcům a zlodějům?
Myšlenka způsobující naši „roztržitost“ způsobila, že mi něco ze slova božího uteklo.
Ale když by se důrazně řeklo jen: „Slovo boží!“ Vyburcovalo by nás to.
Pokud si nepřiznám, že mně něco ze slova božího uteklo a nedoženu to doma – pak z toho se zpovídej: „Mrhal jsem slovem Božím.“ Co když to je něco životně důležitého?
Někdy mi lidé po bohoslužbě vytknou: „Já jsem vás neslyšel.“
„To jste mi nepomohl, vlak ujel“, smutně odpovídám. „Proč jste nezavolal: ,Pane faráři, neslyším.´ Proč jste mi, člověče, nedal znamení, že neslyšíte?“
„Proč jste nepřišel blíž? Proč sedíte v kostele vzadu, když už hůře slyšíte? Proč se vymlouváte na mě a myjete si ruce jako Pilát? Nakolik o slovo boží stojíte? Když někdo někde něco nabízí, hned se hrneme dopředu.
“
Sledujeme-li hokejový zápas a musíme si odběhnout (chlapi u sledování televize pijí pivo) a neviděli jsme gól, vítáme, že to v televizi ukazují znova. Někdo si znovu vyhledá celý zápas ze záznamu.
Po zápasu se v televizi sejdou odborníci a znovu celou hru probírají a hodnotí.
Chlapi hru probírají v hospodě a v zaměstnání.
Jak to, že o slovu božím takto nemluvíme?
„Ordinaci v růžové zahradě,“ nebo jak se ty seriály jmenují, si i řada lidí nenechá ujít.
Letáky o zlevněném zboží v prodejně někdo sleduje pozorněji než slovo Boží.
Nikdo se nemůže vymlouvat, že v kostele neslyší. Číst umí.
„Kdo mě miluje, bude zachovávat má přikázání, má slova“, říká Ježíš.
A také pravil: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,21
„Kde je náš poklad, tam je naše srdce“, Ježíš trefně řekl.
Modlíš-li se: „Tebe, Bože, nadevšechno miluji!“, pak se zpovídej, žes tím tvrzením obelhával sebe i Boha.
Nezpovídej se, žes byl roztržitý, ale odpovědně si přiznej, že tě boží slovo nezajímá.
(Jak to udělat, aby nás slovo boží táhlo – na to je recept. Jestli Ježíše chceš milovat, budeš se po tom receptu pídit.)
Verze zvolání po četní Písma v latinském misálu: „Slovo boží!“, je stručná. Burcující.
Je to podobné, jako když maminka rázně řekne dětem: „Chleba je Boží dar, s tím se nešeredí!“
Bůh k nám mluví! Co s tím uděláme, je na naší odpovědnosti.
O jiných nebezpečích a jiných fíglech ďábla, které nás připravují o slovo boží, mluvíváme jindy.
Stačí, aby nás v kostele proti někomu popouzel, aby nás vyprovokoval k hněvu a nesnášenlivosti, a už nám něco z Božího slova unikne.
Ježíš lidem po nasycení na poušti řekl: „Chleba a ryby si umíte obstarat sami, nabízím vám něco, co si získat neumíte. „Já jsem chléb života. Nejen chlebem je živ člověk, ale každým slovem, vycházejícím s
Božích úst.“
Kdo se nenechá sytit, je hladový a lehce se nechá vydráždit.
Farizeové a velekněží se nenechali Ježíšem vyučovat – není divu, že pak Ježíše označovali za bludaře a sebe měli za pravověrné. Ale mohli si za to sami. Nemají se na co vymlouvat.
Řada Ježíšových učedníků Ježíše neposlala na kříž, ale s hněvem odešla.
Apoštolové některá slova potratili. Ale nás vybízejí, abychom jejich chyby neopakovali, ošidili bychom sebe i jiné.
Za týden budeme slavit Slavnost Seslání Ducha svatého. Duch se těší z toho, když může někoho obdarovat svými dary.
Víme jak to je s obdarováváním. Kdo s dary správně hospodaří a umí se dělit, toho velice rádi příště obdarujeme zas.
Bůh nás chce svou pravdou – svými slovy posvětit, přeměnit ke svému obrazu. Ježíš je náš veliký Průvodce, kterého jsme dostali po Mojžíšovi. Ježíš se nám zasvětil víc než obdivuhodný a ctihodný Mojžíš.
Ježíš nám dal nového Průvodce, nikoho menšího než svého Ducha.
Kdo je připraven, kdo se připraví, má se na co těšit.
-------------------------
Poznámky:
/1 Vinná réva má od Tvůrce program k růstu hroznů. Roubováním, spojením podnože a roubu, rostlina získává lepší vlastnosti: odolnost, plodnost, jakost a chuť hroznů …
Naroubováním na Krista jsme zušlechťováni, dostali jsme nový životní program (milovat Boha a lidi). Ježíš nás učí si tento program osvojit.
/2 Nevědomost se léčí vědomostmi, polopravda, pomluva, lež se uzdravují pravdou, nesvoboda svobodou (i svobodou slova).
Jako se v našich cévách usazuje tuk, který brání toku krve a živin a ohrožuje náš život, (srv. biblický obraz, že „naše srdce obrůstá tukem“), tak se v našem jednání usazuje falešná zbožnost a ohrožuje naše spojení s
Bohem. A jako lékaři čistí naše cévy od nánosů bránících průtoku krve, tak nás Otec čistí a uzdravuje svým slovem
– pravdou.
/3 Porozumění Ježíšovým slovům nám umožňuje spojení a sjednocení s Bohem a lidmi.
/4 Jako krev v našem těle roznáší živiny z potravy a kyslík, tak Duch v našem životě „roznáší“ Ježíšovu výživu ze slova a Večeře Páně.
Čím více si všímáme, že nás má někdo rád a jak jsme obdarováváni, tím víc vidíme, jak jsme bohatí. Z vděčnosti pak pramení modlitba a celá naše kultura dobrořečení (dobrého mluvení: děkování, ocenění …) Boha i lidí.
Už po tři týdny se noříme do Ježíšovy veliké řeči při Poslední večeři. (Je vedlejší, zda toto vše takto Ježíš řekl, podstatný je obsah.) Vidíme, co především mu leží na srdci.
Text je určen pokročilým (ošidí se ten, kdo si neuložil do paměti, co v Bibli znamená jméno, jednota, slovo, pravda, zasvěcení a svatý).
V Ježíšově modlitbě slyšíme závratná vyznání.
Když jsem slyšel Hospodinova slova Izraeli:„Budeš mým lidem, zvláštním vlastnictvím, královským kněžstvem, budeš mou chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina“ a vztáhl si to i na sebe, zatajil se mi dech.
Když k Marii, matce Ježíšově přišel anděl: „Budeš matkou Mesiáše“, byla jasem nadšena a začala zpívat: „Velebí má duše Hospodina …“
My slyšíme krásná Ježíšova slova o nás …
„Jak se to může stát“, ptala se Marie: „Jak se to může stát?“
Jak se takový zázrak může stát s námi?
„Duch svatý na tebe sestoupí.“
Je to příliš krásné. Ale je to možné!
„Jsme jako roub vinné révy naroubovaný na Krista“. /1
„Otec nás čistí svým slovem, abychom nesli jeho ovoce“. /2
„Mám vás rád, jako mě má rád Otec. Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova (přikázání), je mým přítelem.“ /3
„Duch boží nás chce uvádět do veškeré pravdy.“ (To je jeho program.) /4
Duch svatý nás uvádí do Ježíšovy pravdy a zachraňuje nás pro život s Bohem a bratřími.
Navíc nabízí své dary.
Otec nás obdarovává svým slovem, zasvěcuje nás do své pravdy. Ježíš se nám úplně zasvětil stejně jako Otec.
(Biblické obrazy jsou geniální a srozumitelné.)
V dnešním druhém čtení Jan připomíná, kde a jak náš nový program začíná: Bůh si nás zamiloval první a dává nám tolik, že z tohoto bohatství můžeme rozdávat.
Apoštolové vyrostli v Mojžíšově programu. Ježíš jim nabídl nový – lepší program.
Byli jím nadšení, ale spěchali, měli za to, že Ježíšův program už ovládají.
Před týdnem jsme ve Sk 10
. a Sk 11
. kap. sledovali, že i svatý Petr – i po
seslání Ducha svatého – některá Ježíšova slova „neměl v krvi“ (i
když si je pamatoval). Bránil se Ježíšovu programu.
Apoštolové se vícekrát přeli, kdo z nich Ježíše víc miluje.
My si také myslíváme, jak Ježíše milujeme.
Modlíme se: „Bože, v tebe věřím, v tebe doufám, tebe nejvýš miluji.“
Tak si to překontrolujeme na Ježíšových slovech: „Kdo mě miluje, bude zachovávat má slova.“
Z toho pak vyplyne, nakolik se necháváme posvětit Ježíšovou pravdu.
Nechtělo se mi do následujícího. (Někteří se urputně jakýmkoliv náboženským změnám brání, někteří zuřivě.) Ale kolega Josef Kordík mně dodal odvahy a inspiroval mě (je poctivý a důsledný).
Po přečtení božího slova při bohoslužbě čtenář říká: „Slyšeli jsme slovo boží.“
V latinském misálu stojí: „Slovo Boží.“
Česká verze je zavádějící. Co když někdo neslyšel?
Stává se vám někdy, že vás uprostřed naslouchání napadne něco úplně jiného?
(Např. „Jestlipak jsem vypnula sporák?“
Mně napadne třeba: „Mračí se ten člověk na mě nebo na Pána Boha?“)
Když pak na slova: „Slyšeli jsme slovo boží“, odpovíme: „Bohu díky“, není to v pořádku. Neslyšeli jsme.
Řada lidí se pak zpovídá: „Byl jsem roztržitý při bohoslužbě.“
Z toho se nezpovídej. (Samozřejmě, že se máme učit soustředit se – na cokoliv, co právě děláme.)
Řeknu, z čeho se máme zpovídat.
„Roztržitou“ myšlenku nám možná podsunul ďábel, aby nás okradl o slovo boží. Vzpomínáte, jak nás Ježíš ve svém podobenství o rozsévači upozorňuje na ptáky kradoucí slovo boží?
Kdo si toho všimnul a kdo se těm ptákům brání?
Na zahrádce ptáky plašíme, aby nám neškodili. Jak se bráníme proti duchovním škůdcům a zlodějům?
Myšlenka způsobující naši „roztržitost“ způsobila, že mi něco ze slova božího uteklo.
Ale když by se důrazně řeklo jen: „Slovo boží!“ Vyburcovalo by nás to.
Pokud si nepřiznám, že mně něco ze slova božího uteklo a nedoženu to doma – pak z toho se zpovídej: „Mrhal jsem slovem Božím.“ Co když to je něco životně důležitého?
Někdy mi lidé po bohoslužbě vytknou: „Já jsem vás neslyšel.“
„To jste mi nepomohl, vlak ujel“, smutně odpovídám. „Proč jste nezavolal: ,Pane faráři, neslyším.´ Proč jste mi, člověče, nedal znamení, že neslyšíte?“
„Proč jste nepřišel blíž? Proč sedíte v kostele vzadu, když už hůře slyšíte? Proč se vymlouváte na mě a myjete si ruce jako Pilát? Nakolik o slovo boží stojíte? Když někdo někde něco nabízí, hned se hrneme dopředu.
“
Sledujeme-li hokejový zápas a musíme si odběhnout (chlapi u sledování televize pijí pivo) a neviděli jsme gól, vítáme, že to v televizi ukazují znova. Někdo si znovu vyhledá celý zápas ze záznamu.
Po zápasu se v televizi sejdou odborníci a znovu celou hru probírají a hodnotí.
Chlapi hru probírají v hospodě a v zaměstnání.
Jak to, že o slovu božím takto nemluvíme?
„Ordinaci v růžové zahradě,“ nebo jak se ty seriály jmenují, si i řada lidí nenechá ujít.
Letáky o zlevněném zboží v prodejně někdo sleduje pozorněji než slovo Boží.
Nikdo se nemůže vymlouvat, že v kostele neslyší. Číst umí.
„Kdo mě miluje, bude zachovávat má přikázání, má slova“, říká Ježíš.
A také pravil: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,21
)
„Kde je náš poklad, tam je naše srdce“, Ježíš trefně řekl.
Modlíš-li se: „Tebe, Bože, nadevšechno miluji!“, pak se zpovídej, žes tím tvrzením obelhával sebe i Boha.
Nezpovídej se, žes byl roztržitý, ale odpovědně si přiznej, že tě boží slovo nezajímá.
(Jak to udělat, aby nás slovo boží táhlo – na to je recept. Jestli Ježíše chceš milovat, budeš se po tom receptu pídit.)
Verze zvolání po četní Písma v latinském misálu: „Slovo boží!“, je stručná. Burcující.
Je to podobné, jako když maminka rázně řekne dětem: „Chleba je Boží dar, s tím se nešeredí!“
Bůh k nám mluví! Co s tím uděláme, je na naší odpovědnosti.
O jiných nebezpečích a jiných fíglech ďábla, které nás připravují o slovo boží, mluvíváme jindy.
Stačí, aby nás v kostele proti někomu popouzel, aby nás vyprovokoval k hněvu a nesnášenlivosti, a už nám něco z Božího slova unikne.
Ježíš lidem po nasycení na poušti řekl: „Chleba a ryby si umíte obstarat sami, nabízím vám něco, co si získat neumíte. „Já jsem chléb života. Nejen chlebem je živ člověk, ale každým slovem, vycházejícím s
Božích úst.“
Kdo se nenechá sytit, je hladový a lehce se nechá vydráždit.
Farizeové a velekněží se nenechali Ježíšem vyučovat – není divu, že pak Ježíše označovali za bludaře a sebe měli za pravověrné. Ale mohli si za to sami. Nemají se na co vymlouvat.
Řada Ježíšových učedníků Ježíše neposlala na kříž, ale s hněvem odešla.
Apoštolové některá slova potratili. Ale nás vybízejí, abychom jejich chyby neopakovali, ošidili bychom sebe i jiné.
Za týden budeme slavit Slavnost Seslání Ducha svatého. Duch se těší z toho, když může někoho obdarovat svými dary.
Víme jak to je s obdarováváním. Kdo s dary správně hospodaří a umí se dělit, toho velice rádi příště obdarujeme zas.
Bůh nás chce svou pravdou – svými slovy posvětit, přeměnit ke svému obrazu. Ježíš je náš veliký Průvodce, kterého jsme dostali po Mojžíšovi. Ježíš se nám zasvětil víc než obdivuhodný a ctihodný Mojžíš.
Ježíš nám dal nového Průvodce, nikoho menšího než svého Ducha.
Kdo je připraven, kdo se připraví, má se na co těšit.
-------------------------
Poznámky:
/1 Vinná réva má od Tvůrce program k růstu hroznů. Roubováním, spojením podnože a roubu, rostlina získává lepší vlastnosti: odolnost, plodnost, jakost a chuť hroznů …
Naroubováním na Krista jsme zušlechťováni, dostali jsme nový životní program (milovat Boha a lidi). Ježíš nás učí si tento program osvojit.
/2 Nevědomost se léčí vědomostmi, polopravda, pomluva, lež se uzdravují pravdou, nesvoboda svobodou (i svobodou slova).
Jako se v našich cévách usazuje tuk, který brání toku krve a živin a ohrožuje náš život, (srv. biblický obraz, že „naše srdce obrůstá tukem“), tak se v našem jednání usazuje falešná zbožnost a ohrožuje naše spojení s
Bohem. A jako lékaři čistí naše cévy od nánosů bránících průtoku krve, tak nás Otec čistí a uzdravuje svým slovem
– pravdou.
/3 Porozumění Ježíšovým slovům nám umožňuje spojení a sjednocení s Bohem a lidmi.
/4 Jako krev v našem těle roznáší živiny z potravy a kyslík, tak Duch v našem životě „roznáší“ Ježíšovu výživu ze slova a Večeře Páně.