5. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1J 3,18-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 9,26-31
Datum: 3. 5. 2015
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1J 3,18-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 9,26-31
; 1 Jan 3,18-24
; J 15,1-8
Datum: 3. 5. 2015
V Izraeli měl snad každý políčko, oslíka, vinnou révu, pár ovcí a koz.
Lidé měli vztah k půdě, ke zvířatům, k životu. Uměli žasnout nad
štědrostí Stvořitele a děkovat za ni.
Ježíš to vše využil k vyučování o vztahu Boha k nám. Jeho podobenství jsou z běžného života.
(I pro nás jsou tato podobenství srozumitelná, jen se nad nimi potřebujeme víc zastavit. Kdybychom je přešli, ošidili bychom se v porozumění Ježíšovu vyučování.)
Bible o Bohu užívá velké množství jmen (Otec, Matka, Hospodář, Pán, Král, Pastýř, Vinař …).
Čteme-li třeba na úmrtním oznámení: „Pan, manžel, otec, dědeček, bratr, strýc, strojvedoucí, hasič, zahrádkář, kapelník, křesťan …“, něco se o dotyčném člověku dozvíme.
Před týdnem jsme slyšeli podobenství o dobrém pastýři, dnes o vinné révě a jejím pěstování.
Ježíšovým podobenstvím o pastýři nebo vinaři chovatel nebo pěstitel ze své zkušenosti snadněji porozumí.
Dobrý učedník poslechne svého mistra, když od něj dostane radu, aby něco prozkoumal. Proto je nutné(!) jít dnes k vinnému keři. Vezměte s sebou děti nebo vnuky, zkraťte výhon a ukažte dětem, jak z výhonu teče míza. Vyprávějte jim, jak to je vše obdivuhodně vymyšleno. (I když děti nemáte, udělejte to stejně. Získáte tím.)
Rostlina má laboratoř kořenů, pumpu, potrubí a úžasný program. Dokáže ze země urodit vinnou šťávu v hroznech. Povídejte si doma, co víte o listech a jejich práci …
Řekněte dětem, proč židé v jedinečné modlitbě děkují za víno (nad jablky nebo banány říkají jinou modlitbu) a proč používají víno při bohoslužbě.
Dětem, které mají dobrou zkušenost s rodiči (na rozdíl od dětí z dětských domovů), je radostí vyprávět o pečujícím Bohu. (Až budou mít své děti, pochopí ještě víc.)
Pokud děti pěstují nějaké rostliny nebo chovají zvířata, mohou snadněji porozumět Boží péči v obrazu vinaře nebo pastýře. /1
Pak dětem můžeme říci: „Vidíš, jako ty umíš dobře pečovat o rajčata nebo o králíky, jako my s maminkou pečujeme o tebe, jako táta pečuje o nemocné v nemocnici nebo vozí lidi vlakem, jako maminka učí děti ve škole nebo se stará o včely, tak a ještě mnohem a mnohem víc Bůh pečuje o tebe, o nás, o vše živé.
Odmala jsme si vážili svých dobrých příbuzných, dobrých učitelů, kamarádů, šikovných starších spolužáků, lidí, kteří něco uměli a uměli vyprávět. Líbí se nám, když se někdo s námi umí podělit o svůj čas, o pozornost, znalosti, dovednosti …, těší nás, když nám někdo odvede pečlivou a poctivou práci.
Podobenství o vinné révě se nám hodí k hledání porozumění Večeře Páně.
Ta je pro nás největší děkovnou modlitbou.
I dětem ukazujeme důvod, potřebu, krásu a vznešenost modlitby. /2
Židé mnohokráte za den děkují Bohu za jeho dary. Všímají si, jak jsou bohatí. Od nich jsme se dozvěděli, jaké postavení před Bohem máme a jak se chovat k Bohu, k sobě, k lidem, všemu živému a neživému.
Bůh nás učí pracovat i slavit. Jídlo (chléb) potřebujeme k životu. Víno je pozorností Stvořitele, je něčím navíc. Odedávna je nápojem ke slavení …
Jídlo je pro nás setkáním s druhými (s tím, kdo vypěstoval plodiny, kdo se podílel na přípravě – od mlynáře až po řidiče – kdo jídlo nakoupil a připravil …), je pro nás i setkáním s Bohem.
S vděčnosti na ně myslíme, i když někdy jíme sami. Potřebujeme se navzájem (nikdo z nás si sám nešije boty, nepěstuje všechny potraviny, ani si sám nevyrábí počítač).
Mimo našeho děkování druhým a Bohu v rodině, přicházíme k Večeři Páně děkovat Bohu – jako jeho široká a nejširší rodina – za naše drahé, za Ježíše a všechno bohatství života.
Vyprávějme dětem o rozdílu mezi planou vinnou révou a vyšlechtěnou révou (vysvětleme jim slovo šlechtit, včetně šlechtictví ducha).
Bůh pro nás pracuje, jako vinař na své vinici, zasvětil nám svůj život, šlechtí nás (abychom byli jeho „chválou, věhlasem, okrasou, jeho svatým lidem …“).
Jako Bůh vymyslel úžasný program pro vinnou révu (a zpracování hroznů člověkem), tak má úžasný program pro nás.
V podobenství o vinné révě Ježíš mluví o propojení kmene a větví.
(Podobenství o pastýři a ovcích vypráví o vztahu pastýře k ovcím. Na ovce se mluví, ovce slyší pastýřův hlas, důvěřují mu, poslechnou, nechají se vést …)
Ve vinném keři je nezbytná a důležitá míza (je krví rostlin, bez ní by nebyl život rostliny, ani vinné hrozny).
V lidském těle podobně a ještě víc pracuje krev (co vše po těle roznáší a k čemu je potřeba, si můžeme každý vyhledat) …
Ve společenství rodiny Boží podobně působí Duch boží.
V Bibli je krev obrazem Ducha.
Také víno je obrazem Ducha (známe slovo spiritus a špiritus).
Víno je pro člověka darem pro radost lidskému srdci (srv. Ž 104,15
(Ovšem jako s opilcem mává alkohol a zotročuje ho, tak je zotročen ten, který se nechává ovládat zlým duchem. Všimněme si, jak výstižným obrazem víno v Bibli je.)
Ježíš už jako dítě v rodině byl svědkem častého díkuvzdání nad chlebem a nad vínem. Rozuměl mu. Sám později nad vínem a chlebem děkoval. Geniálně později použil chléb a víno pro svou Hostinu.
K hostině patří jídlo a pití.
Když nás Ježíš vybízí: „Jezte a pijte“, smíme a máme poslechnout. Pokud tomu rozumíme (pokud nerozumíme, máme si doplnit vzdělání.)
Ježíš mluví o chlebu a vínu jako o svém Těle a Krvi. To nejsou jen formální symboly nebo alegorické obrazy.
„Co konzumujeme, tím se stáváme.“
Ti, s kterými se rádi setkáváme, nás poznamenávají, ovlivňují a formují nás.
Ježíš prohlásil: „Amen, amen, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. (J 3,5
„Když chtěli Jakub a Jan vypálit samařskou vesnici (jako nacisté Ležáky), Ježíš je silně pokáral: ,Nevíte, jakého ducha jste´“. (Srv. Lk 9,54-55
Později učedníkům řekl: „Přijměte Ducha svatého!“ (protože ho neměli).
Kde a jak máme přijímat Ježíšova Ducha? Naslouchejme Ježíši a nevymýšlejme si.
Nechávejme se Duchem božím vést.
Jak?
V jedné novější písni se zpívá: „Nejkrásnější chvíle jsou na kolenou.“
Nevím, nakolik autor porozuměl Večeři Páně. Každý manžel zná rozdíl mezi klečením před manželkou a spočinutím v náruči s ní.
Nikdo se nemusíme ptát dětí, zda raději před námi klečí nebo se chovají v naší náruči.
Držme se Písma, je geniální, mnohokráte mluví o náruči boží …
Držme se Ježíše tak těsně, jako se ratolest „drží“ vinného kmene.
Své kamarády jsme co nejvíce vyhledávali. Po svých přátelích jsme toužili ještě více. Výborným učitelům jsme viseli na rtech, ucházeli jsme se o jejich přízeň, co nejvíce jsme se od nich chtěli naučit, přijmout …
Kdo objevuje Ježíšovo přátelství, kdo se snaží porozumět jeho slovům, zakouší v něm Přítele nad všechny přátele. Pak mu visí na rtech, těší se na příští setkání s ním.
Vyhledává Ježíšova Ducha, prosí, aby jím byl prostupován, proměňován.
Rozumí Ježíšovu přání být s námi „jedno Tělo a jedna duše“, jeho nabídce dávat nám svého Ducha.
Kdo tomu porozumí, pak mu je modlitba krásným setkáním a příjemným rozhovorem.
V Druhé knize Mojžíšově čteme: „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11
Ježíš jde ještě dál.
Kdo si otevře evangelium, hned po dnešním úryvku najde:
„Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má slova (přikázání), zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám slova (přikázání) svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.
Už vás nenazývám služebníky (zaměstnanci), protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali.“
Kdo Ježíšovým slovům věnuje určitou péči, porozumí podobenství o kmeni a ratolestech, i jeho výkladu o působení Ducha.
Krev roznáší všechnu výživu z jídla a kyslík ze vzduchu do všech částí našeho těla. Kam by se krev nedostala, tam by tkáně odumřely.
Ježíš řekl: „Potřebujete se živit mým slovem.
Potřebujete jíst mé tělo, abyste měli život věčný.
Potřebujete mého a Otcova Ducha, abyste rozuměli Otci, mně i svým bratřím.“
Duch si z nás vytváří církev – společenství božího lidu.
Necháme-li se naplnit božím Duchem, nahlédneme, že to, v čem máme snad jiné názory, je vedlejší. Podstatné jsou názory Ježíšovy.
Můžeme si je zamilovat a přijímat je.
První a druhé čtení nám k tomu dopoví své …
-------------------------------
Poznámky:
/1 Pro citový život dětí jsou domácí zvířata důležitá. Ne nadarmo se zvířata používají k terapii. Co vše se můžeme od zvířat a z péče o ně naučit? (Pro děti, které zvířata nezajímají, je třeba hledat jiný model vztahů).
Všemu máme být obrazem božím. Jinak se staráme o rostliny a jinak o živočichy. Dříve i kráva měla své jméno (ne lidské, dávat zvířatům lidská jména je nedostatek fantazie a rozlišování). Měli jsme doma králíky na maso, ale chovali jsme se k
nim s úctou, měli jsme k nim pěkný vztah.
Ukažte dětem v Bibli, kde je napsáno, že zvíře není božstvem, ale také není věcí, nesmí být naším otrokem.
Jízdní a tažná zvířata nesměla v sobotu pracovat, žid musel jít „do kostela“ pěšky.
/2 Život a bohatství světa přijímáme jako veliké dary (nejme otroky, nesmíme a nechceme být otrokáři, kořistníky, uchvatiteli, okupanty nebo zloději).
Na obdarování odpovídáme dárcům. K naší životní kultuře patří umění děkovat, zdravit, poprosit (nemusíme si na Bohu nic vyprošovat, ale prosba je projevem nesamozřejmosti daru a úcty) …
Takový přístup k Bohu, k lidem a věcem nás těší a povznáší na úroveň dětí Božích, nejsme barbaři, jsme z rodu královského.
Přijímáme-li vše dobré jako dar milujícího Boha, pak objevujeme a přiznáváme jednotlivým obdarováním jejich nejhlubší smysl. (Už předškolní děti mi řekly, že je pro ně větším bohatstvím věc darovaná než nalezená.)
Ježíš to vše využil k vyučování o vztahu Boha k nám. Jeho podobenství jsou z běžného života.
(I pro nás jsou tato podobenství srozumitelná, jen se nad nimi potřebujeme víc zastavit. Kdybychom je přešli, ošidili bychom se v porozumění Ježíšovu vyučování.)
Bible o Bohu užívá velké množství jmen (Otec, Matka, Hospodář, Pán, Král, Pastýř, Vinař …).
Čteme-li třeba na úmrtním oznámení: „Pan, manžel, otec, dědeček, bratr, strýc, strojvedoucí, hasič, zahrádkář, kapelník, křesťan …“, něco se o dotyčném člověku dozvíme.
Před týdnem jsme slyšeli podobenství o dobrém pastýři, dnes o vinné révě a jejím pěstování.
Ježíšovým podobenstvím o pastýři nebo vinaři chovatel nebo pěstitel ze své zkušenosti snadněji porozumí.
Dobrý učedník poslechne svého mistra, když od něj dostane radu, aby něco prozkoumal. Proto je nutné(!) jít dnes k vinnému keři. Vezměte s sebou děti nebo vnuky, zkraťte výhon a ukažte dětem, jak z výhonu teče míza. Vyprávějte jim, jak to je vše obdivuhodně vymyšleno. (I když děti nemáte, udělejte to stejně. Získáte tím.)
Rostlina má laboratoř kořenů, pumpu, potrubí a úžasný program. Dokáže ze země urodit vinnou šťávu v hroznech. Povídejte si doma, co víte o listech a jejich práci …
Řekněte dětem, proč židé v jedinečné modlitbě děkují za víno (nad jablky nebo banány říkají jinou modlitbu) a proč používají víno při bohoslužbě.
Dětem, které mají dobrou zkušenost s rodiči (na rozdíl od dětí z dětských domovů), je radostí vyprávět o pečujícím Bohu. (Až budou mít své děti, pochopí ještě víc.)
Pokud děti pěstují nějaké rostliny nebo chovají zvířata, mohou snadněji porozumět Boží péči v obrazu vinaře nebo pastýře. /1
Pak dětem můžeme říci: „Vidíš, jako ty umíš dobře pečovat o rajčata nebo o králíky, jako my s maminkou pečujeme o tebe, jako táta pečuje o nemocné v nemocnici nebo vozí lidi vlakem, jako maminka učí děti ve škole nebo se stará o včely, tak a ještě mnohem a mnohem víc Bůh pečuje o tebe, o nás, o vše živé.
Odmala jsme si vážili svých dobrých příbuzných, dobrých učitelů, kamarádů, šikovných starších spolužáků, lidí, kteří něco uměli a uměli vyprávět. Líbí se nám, když se někdo s námi umí podělit o svůj čas, o pozornost, znalosti, dovednosti …, těší nás, když nám někdo odvede pečlivou a poctivou práci.
Podobenství o vinné révě se nám hodí k hledání porozumění Večeře Páně.
Ta je pro nás největší děkovnou modlitbou.
I dětem ukazujeme důvod, potřebu, krásu a vznešenost modlitby. /2
Židé mnohokráte za den děkují Bohu za jeho dary. Všímají si, jak jsou bohatí. Od nich jsme se dozvěděli, jaké postavení před Bohem máme a jak se chovat k Bohu, k sobě, k lidem, všemu živému a neživému.
Bůh nás učí pracovat i slavit. Jídlo (chléb) potřebujeme k životu. Víno je pozorností Stvořitele, je něčím navíc. Odedávna je nápojem ke slavení …
Jídlo je pro nás setkáním s druhými (s tím, kdo vypěstoval plodiny, kdo se podílel na přípravě – od mlynáře až po řidiče – kdo jídlo nakoupil a připravil …), je pro nás i setkáním s Bohem.
S vděčnosti na ně myslíme, i když někdy jíme sami. Potřebujeme se navzájem (nikdo z nás si sám nešije boty, nepěstuje všechny potraviny, ani si sám nevyrábí počítač).
Mimo našeho děkování druhým a Bohu v rodině, přicházíme k Večeři Páně děkovat Bohu – jako jeho široká a nejširší rodina – za naše drahé, za Ježíše a všechno bohatství života.
Vyprávějme dětem o rozdílu mezi planou vinnou révou a vyšlechtěnou révou (vysvětleme jim slovo šlechtit, včetně šlechtictví ducha).
Bůh pro nás pracuje, jako vinař na své vinici, zasvětil nám svůj život, šlechtí nás (abychom byli jeho „chválou, věhlasem, okrasou, jeho svatým lidem …“).
Jako Bůh vymyslel úžasný program pro vinnou révu (a zpracování hroznů člověkem), tak má úžasný program pro nás.
V podobenství o vinné révě Ježíš mluví o propojení kmene a větví.
(Podobenství o pastýři a ovcích vypráví o vztahu pastýře k ovcím. Na ovce se mluví, ovce slyší pastýřův hlas, důvěřují mu, poslechnou, nechají se vést …)
Ve vinném keři je nezbytná a důležitá míza (je krví rostlin, bez ní by nebyl život rostliny, ani vinné hrozny).
V lidském těle podobně a ještě víc pracuje krev (co vše po těle roznáší a k čemu je potřeba, si můžeme každý vyhledat) …
Ve společenství rodiny Boží podobně působí Duch boží.
V Bibli je krev obrazem Ducha.
Také víno je obrazem Ducha (známe slovo spiritus a špiritus).
Víno je pro člověka darem pro radost lidskému srdci (srv. Ž 104,15
).
(Ovšem jako s opilcem mává alkohol a zotročuje ho, tak je zotročen ten, který se nechává ovládat zlým duchem. Všimněme si, jak výstižným obrazem víno v Bibli je.)
Ježíš už jako dítě v rodině byl svědkem častého díkuvzdání nad chlebem a nad vínem. Rozuměl mu. Sám později nad vínem a chlebem děkoval. Geniálně později použil chléb a víno pro svou Hostinu.
K hostině patří jídlo a pití.
Když nás Ježíš vybízí: „Jezte a pijte“, smíme a máme poslechnout. Pokud tomu rozumíme (pokud nerozumíme, máme si doplnit vzdělání.)
Ježíš mluví o chlebu a vínu jako o svém Těle a Krvi. To nejsou jen formální symboly nebo alegorické obrazy.
„Co konzumujeme, tím se stáváme.“
Ti, s kterými se rádi setkáváme, nás poznamenávají, ovlivňují a formují nás.
Ježíš prohlásil: „Amen, amen, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. (J 3,5
)
„Když chtěli Jakub a Jan vypálit samařskou vesnici (jako nacisté Ležáky), Ježíš je silně pokáral: ,Nevíte, jakého ducha jste´“. (Srv. Lk 9,54-55
)
Později učedníkům řekl: „Přijměte Ducha svatého!“ (protože ho neměli).
Kde a jak máme přijímat Ježíšova Ducha? Naslouchejme Ježíši a nevymýšlejme si.
Nechávejme se Duchem božím vést.
Jak?
V jedné novější písni se zpívá: „Nejkrásnější chvíle jsou na kolenou.“
Nevím, nakolik autor porozuměl Večeři Páně. Každý manžel zná rozdíl mezi klečením před manželkou a spočinutím v náruči s ní.
Nikdo se nemusíme ptát dětí, zda raději před námi klečí nebo se chovají v naší náruči.
Držme se Písma, je geniální, mnohokráte mluví o náruči boží …
Držme se Ježíše tak těsně, jako se ratolest „drží“ vinného kmene.
Své kamarády jsme co nejvíce vyhledávali. Po svých přátelích jsme toužili ještě více. Výborným učitelům jsme viseli na rtech, ucházeli jsme se o jejich přízeň, co nejvíce jsme se od nich chtěli naučit, přijmout …
Kdo objevuje Ježíšovo přátelství, kdo se snaží porozumět jeho slovům, zakouší v něm Přítele nad všechny přátele. Pak mu visí na rtech, těší se na příští setkání s ním.
Vyhledává Ježíšova Ducha, prosí, aby jím byl prostupován, proměňován.
Rozumí Ježíšovu přání být s námi „jedno Tělo a jedna duše“, jeho nabídce dávat nám svého Ducha.
Kdo tomu porozumí, pak mu je modlitba krásným setkáním a příjemným rozhovorem.
V Druhé knize Mojžíšově čteme: „Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“ (Ex 33,11
)
Ježíš jde ještě dál.
Kdo si otevře evangelium, hned po dnešním úryvku najde:
„Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má slova (přikázání), zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám slova (přikázání) svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám kladu na srdce.
Už vás nenazývám služebníky (zaměstnanci), protože služebník (zaměstnanec) neví, co činí jeho pán (zaměstnavatel). Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám kladu na srdce, abyste jeden druhého milovali.“
Kdo Ježíšovým slovům věnuje určitou péči, porozumí podobenství o kmeni a ratolestech, i jeho výkladu o působení Ducha.
Krev roznáší všechnu výživu z jídla a kyslík ze vzduchu do všech částí našeho těla. Kam by se krev nedostala, tam by tkáně odumřely.
Ježíš řekl: „Potřebujete se živit mým slovem.
Potřebujete jíst mé tělo, abyste měli život věčný.
Potřebujete mého a Otcova Ducha, abyste rozuměli Otci, mně i svým bratřím.“
Duch si z nás vytváří církev – společenství božího lidu.
Necháme-li se naplnit božím Duchem, nahlédneme, že to, v čem máme snad jiné názory, je vedlejší. Podstatné jsou názory Ježíšovy.
Můžeme si je zamilovat a přijímat je.
První a druhé čtení nám k tomu dopoví své …
-------------------------------
Poznámky:
/1 Pro citový život dětí jsou domácí zvířata důležitá. Ne nadarmo se zvířata používají k terapii. Co vše se můžeme od zvířat a z péče o ně naučit? (Pro děti, které zvířata nezajímají, je třeba hledat jiný model vztahů).
Všemu máme být obrazem božím. Jinak se staráme o rostliny a jinak o živočichy. Dříve i kráva měla své jméno (ne lidské, dávat zvířatům lidská jména je nedostatek fantazie a rozlišování). Měli jsme doma králíky na maso, ale chovali jsme se k
nim s úctou, měli jsme k nim pěkný vztah.
Ukažte dětem v Bibli, kde je napsáno, že zvíře není božstvem, ale také není věcí, nesmí být naším otrokem.
Jízdní a tažná zvířata nesměla v sobotu pracovat, žid musel jít „do kostela“ pěšky.
/2 Život a bohatství světa přijímáme jako veliké dary (nejme otroky, nesmíme a nechceme být otrokáři, kořistníky, uchvatiteli, okupanty nebo zloději).
Na obdarování odpovídáme dárcům. K naší životní kultuře patří umění děkovat, zdravit, poprosit (nemusíme si na Bohu nic vyprošovat, ale prosba je projevem nesamozřejmosti daru a úcty) …
Takový přístup k Bohu, k lidem a věcem nás těší a povznáší na úroveň dětí Božích, nejsme barbaři, jsme z rodu královského.
Přijímáme-li vše dobré jako dar milujícího Boha, pak objevujeme a přiznáváme jednotlivým obdarováním jejich nejhlubší smysl. (Už předškolní děti mi řekly, že je pro ně větším bohatstvím věc darovaná než nalezená.)