Svátek Svaté Rodiny
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rt 1,16-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a
Datum: 28. 12. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rt 1,16-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sir 3,3-7.14-17a
; Kol 3,12-21
; Lk 2,22-40
Datum: 28. 12. 2014
Tento svátek neznamená, že jistí členové rodiny měli okolo hlavy zlatý
drát. Ta rodina je i pro nás požehnáním. Všímáme si, jak se nám Bůh
zasvětil. S radostí na to odpovídáme při křtu zasvěcením se božím
plánům. Na boží přátelství chceme odpovědět svým přátelstvím. Při
svatbě se manžel zasvěcuje své manželce a ona jemu. Společně se
zasvěcují svým dětem.
Křestní zasvěcení je větší než „zasvěcení“ – sliby řeholníků a řeholnic. Duchovní osoby si svého zasvěcení cenní. Ale i my si potřebujeme oživit, co obnáší královské kněžství ze křtu a čerpat z tohoto bohatství. (Od středověku byl celibátní vztah nadřazován stavu manželskému. Drtivá většina světců jsou osoby „duchovní“. Slova nás usvědčují – o manželech se nepředpokládalo, že by mohli vést hlubší duchovní život).
Slavme tedy své zasvěcení rodiny.
Jak se to dělá?
Rodina v židovské a křesťanské kultuře má velký program. Rabíni říkají: „Člověk nepochází z páchnoucí kapky a nekončí jako prach a potrava pro červy. Byli jsme „jako muž a žena stvořeni k obrazu Božímu´“.
My, křesťané, navíc říkáme, že Bůh žije ve společenství, které je modelem pro soužití naší rodiny. Bůh nám dal nahlédnout do svých vztahů, abychom viděli originál, podle kterého se chceme formovat.
K čemu vedeme své děti a co od nich očekáváme?
Snažíme se je vychovat, předat jim své zkušenosti, bohatství …
Rádi bychom svým dětem předali svou firmu, statek, zkušenosti …
Josef měl stavební firmu a Ježíš s ním dvacet let lezl po lešení …
Ale Josef i Marie dostali každý zvláštní instrukce o dítěti od anděla, Marie slyšela závažná prorocká slova od rodičů Jana Baptisty, a oba od Simeóna a Anny další slova o božím programu pro jejich dítě.
Kdo ví, co vše o tom Ježíši vyprávěli. Nasměrovali ho správným směrem. /1
Josef i Marie byli odmala vyučováni v moudrosti Boží, k budování manželství a rodičovství.
Aby to nebylo řečeno obecně, nabízím k přečtení úryvek z knihy Rút (Rút byla Ježíšova praprababička).
Ten příběh formoval Marii i Josefa.
A také jako východisko k textu z prvního čtení: „Děti, mějte úctu k rodičům.“
Bůh nám nic nenařizuje. Jak se dá nařídit úcta k tchyni?
Z čeho úcta vyvěrá, ukazuje příběh Noemi a Rút. /2
Slova Rút své tchyni jsou víc než jen dojemná.
Náš svatební slib a Mesiášův svatební slib stojí na stejném základě.
Ale vraťme se k evangeliu. Náš úryvek předchází verš: „Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.“
O obřízce jsem původně chtěl mluvit, ale to si necháme na Slavnost 1. ledna.
Ježíšovi rodiče s hošíčkem prošli potřebnými rituály. Rituály mají velký význam a židé znají jejich smysl ...
(Za slova „Mojžíšův Zákon“, „Zákon Páně“ si dosaďme: podle „Svatební Smlouvy s Hospodinem“, hned to bude znít jinak (a až budeme mluvit o břízce, tak se nám to ostřeji nasvítí).
O významu očišťování, o představení a zasvěcení syna, jsme v minulých letech už mluvili.
I o vybrání jména (jméno je programem). /3
Pro Josefa i Marii byl velkou a příkladnou osobností už Abrahám. Odmala o něm slyšeli, byl jedním z jejich vzorů, které je formovaly.
Vzpomínáte, jak Hospodin řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu …. požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“
Josef i Marie věděli, co znamená: „Odejdi z domu svého otce.“
Nedávno jsem říkal, jak z některých lidí slyšíme jejich vzory, učitele nebo tatínky. Nejsou sami sebou, ale kopií někoho jiného. Josef i Marie splnili svou jedinečnou úlohu. Byli duchovně pružní. Před týdnem jsme se ptali, jak byli asi staří v době narození Ježíše. A říkali jsme si, jak po „drastické“ zkušenosti s dospělostí dvanáctiletého Ježíše v Jeruzalémském chrámě tu událost zpracovávali. Marie možná řekla: „Vždyť já jsem se v tom věku už vdávala a zvládla jsem to.“
Josef a Marie byli vystaveni novým úkolům. Nemohli opisovat ani papouškovat a ohánět se tvrzením autorit. Stali se jedinečnými osobnostmi.
Nebylo jim vše dopředu jasné, ale byli tak otevření, že naslouchali dvěma lidem „z domova důchodců“. My se kolikrát čertíme, když slyšíme něco, co jsme ještě neslyšeli. /4
Ježíšovi rodiče slyšeli a prožili předtím nevídané věci a nečertili se.
Lze snadno předpokládat, že se Marie s Josefem společně radili a domlouvali.
K jakémukoliv porozumění a spolupráci je nutná domluva.
My se mnoho od Ježíšových rodičů neučíme. Vše odbudeme zbožnou frází, že jim Bůh dal zvláštní milosti („a nám nedal, tak jsme omluveni“). Zapomínáme, nebo ani nechceme slyšet, jak se Josef a Marie učili ze slova Božího. /5
Josef a Marie slyšeli a prožili nevídané věci. Stačí si číst slova Simeonova (a dalších poslů božích) jako bychom je slyšeli poprvé.
Čím jsou rodiče vzdělanější a hlavně moudřejší, tím víc mohou dát svým dětem. /6
„Dítě … bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.“
Ježíšovi rodiče k tomu velice přispěli.
Ta příležitost a nabídka platí i pro nás a naše děti.
(Od Ježíšových rodičů se můžeme naučit, jak se to dělá, jak k tomu přispět.)
--------------------
Poznámky:
/1 Kdosi s potěšením pozoroval židovskou maminku, jak se věnuje svým synům. „Kolikpak je hochům let?, ptal se. – „Lékaři šest a soudci osm“.
(Někdy na dětech vidíme, co zdědili a k čemu se hodí. Jeden bude po dědečkovi soudcem a druhý po tátovi lékařem.)
/2 Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích.
Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam.
Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let.
Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb.
Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země,
vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.
Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitě
a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu." Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?
Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka." Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!" Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. Tak šly obě, až došly do Betléma. (Rt 1,1-19
)
Slova v Bibli: „nastal hlad“ mají hlubší význam než by byl popis neúrody nebo jiného ne – štěstí. „Hlad“ je následkem „hlubší bídy“. O Izrael přece pečuje Hospodář nad jiné. „Budete-li chodit po (mých) „cestách“, bude se vám dařit, sejdete-li z
cesty, nedivte se, kde se ocitnete. Můžete přijít o zdraví,život majetek i vztahy.“
Elímelek jako hlava rodiny, místo, aby hledal příčiny hladu a snažil se o nápravu rodného společenství něco udělat, rodině zavelel a vydal se za „lepším“ do země pohanské dokonce k
Moábcům. Novozákonní řečí, neobrátil se k Hospodinu – ke „Světlu“, ale obrátil se k Hospodinu zády, vydal se ještě do hlubší „tmy“ „směrem půlnočním“.
Žádné štěstí tam rodinu nepotkalo, všichni tři chlapi umřeli.
Noemi byla krásnou osobností – proto si ji snachy tolik zamilovaly.
Noemi se držela Hospodina, proto došla k moudrosti a ukázala tuto cestu i Rút.
Mimochodem kniha Rút ukazuje, jak byl Izrael vyučován moudrosti, která rozpoznává úmysl Zákonodárce, umí dát přednost životu.
Nejen Boáz ale i muži a ženy – kteří respektují zákaz sňatků s Moábci*) – přijmou Moábku Růt do svého společenství: „Kdo jiný než Rút …“
*)Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění za to, že vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou na cestě, když jste táhli z Egypta, a že Moáb najal proti tobě Bileáma, syna Beórova, … aby ti zlořečil.
Ale Hospodin, tvůj Bůh, nechtěl Bileáma slyšet. Proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval.
Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich.
Nebudeš si hnusit Edómce, neboť to je tvůj bratr. Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi. Synové, kteří se jim narodí, smějí v třetím pokolení vstoupit do Hospodinova shromáždění. (Dt 23,4-9
/3 Neznat význam svého jména, nebo dostat je jen podle módy, je škoda.
Teď někde řeší budoucnost orangutana Sandry.
Nemít jméno jako program je škoda. Známý lékař se jmenuje Bohdan Pomahač.
/4 Farizeové a velekněží se také čertili, když slyšeli Ježíše nebo proroky. To slovo „čertit se“ si máme vzít k srdci. Jak se cítíme nějakou novou informací pobouření, máme zkoumat, jaký duch s
námi hýbe. Jestli Duch boží nebo ten z druhého tábora.
/5 Izrael začal vyučováním slovu božímu. Tomu samozřejmě nutně předcházela výuka čtení (z Bible) a psaní. (Knihou muslimů je Korán).
Mezi židokřesťany se brzy ujalo figurální výtvarné umění jako ilustrace k biblickým příběhům (později i k příběhům světců). Podobáme se malým dětem, které neumějí číst a jen si v
knize prohlížejí obrázky. Zatímco v synagógách vévodí Kniha (a v ješivě mnoho komentářů) v našich kostelích vévodí obrazy a sochy (v ortodoxních kostelech ještě více).
Lidský intelekt je darem od Boha, ale dopracovat se k moudrosti leze jen v naslouchání moudrým – božímu slovu teprve – promýšlením slyšeného a snahou své porozumění vyjadřovat slovně.
Pamatujeme si to ze školy – naší výpovědí o slyšeném se ukázalo, zda a nakolik jsme porozuměli. Jen když mluvíme, mohou nám druzí pomoci, přitakat, upozornit, opravit, přidat svůj pohled na věc.
/6 V Klaus a M. Zeman jsou velice inteligentní a dost vzdělaní, ale moudrost nemají ani za mák. Kam mohou vést společnost? „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?“ (Lk 6,39
Křestní zasvěcení je větší než „zasvěcení“ – sliby řeholníků a řeholnic. Duchovní osoby si svého zasvěcení cenní. Ale i my si potřebujeme oživit, co obnáší královské kněžství ze křtu a čerpat z tohoto bohatství. (Od středověku byl celibátní vztah nadřazován stavu manželskému. Drtivá většina světců jsou osoby „duchovní“. Slova nás usvědčují – o manželech se nepředpokládalo, že by mohli vést hlubší duchovní život).
Slavme tedy své zasvěcení rodiny.
Jak se to dělá?
Rodina v židovské a křesťanské kultuře má velký program. Rabíni říkají: „Člověk nepochází z páchnoucí kapky a nekončí jako prach a potrava pro červy. Byli jsme „jako muž a žena stvořeni k obrazu Božímu´“.
My, křesťané, navíc říkáme, že Bůh žije ve společenství, které je modelem pro soužití naší rodiny. Bůh nám dal nahlédnout do svých vztahů, abychom viděli originál, podle kterého se chceme formovat.
K čemu vedeme své děti a co od nich očekáváme?
Snažíme se je vychovat, předat jim své zkušenosti, bohatství …
Rádi bychom svým dětem předali svou firmu, statek, zkušenosti …
Josef měl stavební firmu a Ježíš s ním dvacet let lezl po lešení …
Ale Josef i Marie dostali každý zvláštní instrukce o dítěti od anděla, Marie slyšela závažná prorocká slova od rodičů Jana Baptisty, a oba od Simeóna a Anny další slova o božím programu pro jejich dítě.
Kdo ví, co vše o tom Ježíši vyprávěli. Nasměrovali ho správným směrem. /1
Josef i Marie byli odmala vyučováni v moudrosti Boží, k budování manželství a rodičovství.
Aby to nebylo řečeno obecně, nabízím k přečtení úryvek z knihy Rút (Rút byla Ježíšova praprababička).
Ten příběh formoval Marii i Josefa.
A také jako východisko k textu z prvního čtení: „Děti, mějte úctu k rodičům.“
Bůh nám nic nenařizuje. Jak se dá nařídit úcta k tchyni?
Z čeho úcta vyvěrá, ukazuje příběh Noemi a Rút. /2
Slova Rút své tchyni jsou víc než jen dojemná.
Náš svatební slib a Mesiášův svatební slib stojí na stejném základě.
Ale vraťme se k evangeliu. Náš úryvek předchází verš: „Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.“
O obřízce jsem původně chtěl mluvit, ale to si necháme na Slavnost 1. ledna.
Ježíšovi rodiče s hošíčkem prošli potřebnými rituály. Rituály mají velký význam a židé znají jejich smysl ...
(Za slova „Mojžíšův Zákon“, „Zákon Páně“ si dosaďme: podle „Svatební Smlouvy s Hospodinem“, hned to bude znít jinak (a až budeme mluvit o břízce, tak se nám to ostřeji nasvítí).
O významu očišťování, o představení a zasvěcení syna, jsme v minulých letech už mluvili.
I o vybrání jména (jméno je programem). /3
Pro Josefa i Marii byl velkou a příkladnou osobností už Abrahám. Odmala o něm slyšeli, byl jedním z jejich vzorů, které je formovaly.
Vzpomínáte, jak Hospodin řekl Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu …. požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“
Josef i Marie věděli, co znamená: „Odejdi z domu svého otce.“
Nedávno jsem říkal, jak z některých lidí slyšíme jejich vzory, učitele nebo tatínky. Nejsou sami sebou, ale kopií někoho jiného. Josef i Marie splnili svou jedinečnou úlohu. Byli duchovně pružní. Před týdnem jsme se ptali, jak byli asi staří v době narození Ježíše. A říkali jsme si, jak po „drastické“ zkušenosti s dospělostí dvanáctiletého Ježíše v Jeruzalémském chrámě tu událost zpracovávali. Marie možná řekla: „Vždyť já jsem se v tom věku už vdávala a zvládla jsem to.“
Josef a Marie byli vystaveni novým úkolům. Nemohli opisovat ani papouškovat a ohánět se tvrzením autorit. Stali se jedinečnými osobnostmi.
Nebylo jim vše dopředu jasné, ale byli tak otevření, že naslouchali dvěma lidem „z domova důchodců“. My se kolikrát čertíme, když slyšíme něco, co jsme ještě neslyšeli. /4
Ježíšovi rodiče slyšeli a prožili předtím nevídané věci a nečertili se.
Lze snadno předpokládat, že se Marie s Josefem společně radili a domlouvali.
K jakémukoliv porozumění a spolupráci je nutná domluva.
My se mnoho od Ježíšových rodičů neučíme. Vše odbudeme zbožnou frází, že jim Bůh dal zvláštní milosti („a nám nedal, tak jsme omluveni“). Zapomínáme, nebo ani nechceme slyšet, jak se Josef a Marie učili ze slova Božího. /5
Josef a Marie slyšeli a prožili nevídané věci. Stačí si číst slova Simeonova (a dalších poslů božích) jako bychom je slyšeli poprvé.
Čím jsou rodiče vzdělanější a hlavně moudřejší, tím víc mohou dát svým dětem. /6
„Dítě … bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.“
Ježíšovi rodiče k tomu velice přispěli.
Ta příležitost a nabídka platí i pro nás a naše děti.
(Od Ježíšových rodičů se můžeme naučit, jak se to dělá, jak k tomu přispět.)
--------------------
Poznámky:
/1 Kdosi s potěšením pozoroval židovskou maminku, jak se věnuje svým synům. „Kolikpak je hochům let?, ptal se. – „Lékaři šest a soudci osm“.
(Někdy na dětech vidíme, co zdědili a k čemu se hodí. Jeden bude po dědečkovi soudcem a druhý po tátovi lékařem.)
/2 Za dnů, kdy soudili soudcové, nastal v zemi hlad. Tehdy odešel jeden muž z judského Betléma se svou ženou a dvěma syny, aby pobýval jako host na Moábských polích.
Jmenoval se Elímelek, jeho žena Noemi a dva jeho synové Machlón a Kiljón. Byli to Efratejci z judského Betléma. Přišli na Moábská pole a přebývali tam.
Ale Noemin muž Elímelek zemřel a ona zůstala s oběma syny sama. Ti se oženili s Moábkami. Jedna se jmenovala Orpa, druhá Rút. Sídlili tam asi deset let.
Oba, Machlón i Kiljón, rovněž zemřeli, a tak ta žena zůstala sama, bez dětí i bez muže. Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb.
Odešla tedy se svými snachami z místa, kde přebývala. Když se vracely do judské země,
vybídla cestou Noemi obě své snachy: "Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně.
Kéž vám Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže." A políbila je. Rozplakaly se hlasitě
a namítaly jí: "Nikoli, vrátíme se s tebou k tvému lidu." Ale Noemi jim domlouvala: "Jen se vraťte, mé dcery! Proč byste se mnou chodily? Cožpak mohu ještě zrodit syny, aby se stali vašimi muži?
Vraťte se, mé dcery, jděte! Vždyť už jsem na vdávání stará. I kdybych si řekla, že mám ještě naději, a kdybych se hned této noci vdala a porodila syny, čekaly byste proto, až by dospěli? Zdráhaly byste se proto vdát? Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka." Tu se rozplakaly ještě hlasitěji. Orpa políbila svou tchyni na rozloučenou, avšak Rút se k ní přimkla. Noemi jí řekla: "Hle, tvá švagrová se vrací ke svému lidu a ke svým bohům. Vrať se také, následuj svou švagrovou!" Ale Rút jí odvětila: "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. Tak šly obě, až došly do Betléma. (Rt 1,1-19
)
Slova v Bibli: „nastal hlad“ mají hlubší význam než by byl popis neúrody nebo jiného ne – štěstí. „Hlad“ je následkem „hlubší bídy“. O Izrael přece pečuje Hospodář nad jiné. „Budete-li chodit po (mých) „cestách“, bude se vám dařit, sejdete-li z
cesty, nedivte se, kde se ocitnete. Můžete přijít o zdraví,život majetek i vztahy.“
Elímelek jako hlava rodiny, místo, aby hledal příčiny hladu a snažil se o nápravu rodného společenství něco udělat, rodině zavelel a vydal se za „lepším“ do země pohanské dokonce k
Moábcům. Novozákonní řečí, neobrátil se k Hospodinu – ke „Světlu“, ale obrátil se k Hospodinu zády, vydal se ještě do hlubší „tmy“ „směrem půlnočním“.
Žádné štěstí tam rodinu nepotkalo, všichni tři chlapi umřeli.
Noemi byla krásnou osobností – proto si ji snachy tolik zamilovaly.
Noemi se držela Hospodina, proto došla k moudrosti a ukázala tuto cestu i Rút.
Mimochodem kniha Rút ukazuje, jak byl Izrael vyučován moudrosti, která rozpoznává úmysl Zákonodárce, umí dát přednost životu.
Nejen Boáz ale i muži a ženy – kteří respektují zákaz sňatků s Moábci*) – přijmou Moábku Růt do svého společenství: „Kdo jiný než Rút …“
*)Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec; ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění za to, že vám nevyšli vstříc s chlebem a vodou na cestě, když jste táhli z Egypta, a že Moáb najal proti tobě Bileáma, syna Beórova, … aby ti zlořečil.
Ale Hospodin, tvůj Bůh, nechtěl Bileáma slyšet. Proto zvrátil Hospodin, tvůj Bůh, zlořečení tobě v požehnání, neboť Hospodin, tvůj Bůh, tě miloval.
Po všechny své dny nikdy neusiluj o pokoj s nimi ani o dobrodiní od nich.
Nebudeš si hnusit Edómce, neboť to je tvůj bratr. Nebudeš si hnusit Egypťana, neboť jsi byl hostem v jeho zemi. Synové, kteří se jim narodí, smějí v třetím pokolení vstoupit do Hospodinova shromáždění. (Dt 23,4-9
)
/3 Neznat význam svého jména, nebo dostat je jen podle módy, je škoda.
Teď někde řeší budoucnost orangutana Sandry.
Nemít jméno jako program je škoda. Známý lékař se jmenuje Bohdan Pomahač.
/4 Farizeové a velekněží se také čertili, když slyšeli Ježíše nebo proroky. To slovo „čertit se“ si máme vzít k srdci. Jak se cítíme nějakou novou informací pobouření, máme zkoumat, jaký duch s
námi hýbe. Jestli Duch boží nebo ten z druhého tábora.
/5 Izrael začal vyučováním slovu božímu. Tomu samozřejmě nutně předcházela výuka čtení (z Bible) a psaní. (Knihou muslimů je Korán).
Mezi židokřesťany se brzy ujalo figurální výtvarné umění jako ilustrace k biblickým příběhům (později i k příběhům světců). Podobáme se malým dětem, které neumějí číst a jen si v
knize prohlížejí obrázky. Zatímco v synagógách vévodí Kniha (a v ješivě mnoho komentářů) v našich kostelích vévodí obrazy a sochy (v ortodoxních kostelech ještě více).
Lidský intelekt je darem od Boha, ale dopracovat se k moudrosti leze jen v naslouchání moudrým – božímu slovu teprve – promýšlením slyšeného a snahou své porozumění vyjadřovat slovně.
Pamatujeme si to ze školy – naší výpovědí o slyšeném se ukázalo, zda a nakolik jsme porozuměli. Jen když mluvíme, mohou nám druzí pomoci, přitakat, upozornit, opravit, přidat svůj pohled na věc.
/6 V Klaus a M. Zeman jsou velice inteligentní a dost vzdělaní, ale moudrost nemají ani za mák. Kam mohou vést společnost? „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?“ (Lk 6,39
)