Slavnost Narození Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 2,2-40 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 9,1-6
Datum: 25. 12. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 2,2-40 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 9,1-6
; Lk 2,1-7
(najít další)
Datum: 25. 12. 2014
Zotročenému lidu Izraele je přislíben významný král … Je to přehnaná
a nesplnitelná iluze?
Jsou jeho tituly nepřiměřené?
Někteří text brali po staletí vážně a připravovali se, aby byli Bohu k ruce …
Mudrci od Východu později zamíří pochopitelně do královského paláce ...
Ale dítě bohatých rodičů má těžkou pozici k porozumění chudým a potlačovaným. Vlastní zkušenost je nenahraditelná.
Josef tenkráte patřil ke střednímu stavu. Majitel vlastní stavitelské firmičky: „Dům na klíč.“
Pro milujícího manžela je ponížením, nezajistit své paní to, co potřebuje. Měl zřejmě peníze na ubytování, ale všude bylo přecpáno. V prostoru pro zvířata nebyla sláma ani seno; v těch krajinách se to nevede. Představuji si, že Marie humorem a sebeironií Josefovi spravila náladu. „Alespoň budeme mít soukromí …“ (Nebyli rozmazlení.)
Nebyly to jejich nejhorší Vánoce, tenkráte nebyli na útěku …
Reportéři se kdekoho ptají, jak slaví Vánoce.
Někdo má všeho hojnost, někdo ne.
Někdo neumí myslet na druhé, krouží jen sám okolo sebe.
Jak asi slaví Vánoce Oslavenec?
My jsme bohatí. To je příjemné.
Nemusíme si to vyčítat. Přijímáme naše bohatství jako ovoce křesťanské civilizace s vděčností.
Rádi bychom, aby se šalom (porozumění a harmonie s druhými, se sebou a s Bohem) mezi lidmi šířil do hloubky i šířky jako kruhy na hladině.
To, že myslíme na potřebné, nás chrání před necitlivostí a lhostejností. Jsme vděční rodičům a dalším lidem, kteří nás takto nasměrovali.
Vedle vděčnosti a radosti z toho, že se boží pokoj přece jen prosazuje, myslíme na ty méně šťastné.
Myslíme na ty, kteří slouží o Vánocích druhým (nejen v nemocnicích), ale ti nejsou chudinkové.
Několik dobrých kněží se letos zase oženilo. Odchod jednoho z nich otřásl starým poctivým křesťanem.
Znám další dva kolegy, kteří odešli ze služby, být sám je pro ně těžké … Je možné, že by někteří stihli rodinu i kněžskou službu. /1
O Vánocích se radujeme ze štěstí druhých, ale také trochu neseme trápení těch, kteří jsou sami a nenašli v životě partnery, těch, kterým se rozpadlo manželství, dětí, které přišly o tátu, nebo jim odešla maminka.
Kamarádovi zahynula manželka. Známe několik nemocných maminek, které čekají na histologický výsledek. Trneme s nimi, zda to bude ortel. Těch, které neznáme, je mnoho ...
Myslíme na okupaci Ukrajiny, na zmrzačené, ožebračené, na zabité a jejich rodiny.
Myslíme na utečence, kteří hledají pomoc, na ty, kteří se stavějí proti násilníkům. Na zajatce, kterým hrozí uříznutí hlavy. Mohou spát? …
Jsme rádi, že Vánoce nejsou jen pro bohaté a syté.
Bůh se raduje, když se lidem daří, ale myslí také na potřebné. Rodiče nemyslí na nemocné nebo nešťastné dítě méně než na to, kterému mnoho nechybí.
Jsme vděční, že víme o soucitném srdci Boha. Jsme vděční rodičům, že nám nezakrývali bídu okolo nás. V našich rodinách se mluvilo o padlých v první světové válce. O popravovaných a umučených za druhé války. O nespravedlivě vězněných od komunistů. Víme o dnešních křivdách.
To vše nám nekalí radost z Vánoc. Naopak tím víc si vážíme všeho dobrého, čeho se dostává nám.
Pro nás Vánoce nejsou záležitostí několika dnů. Jsou nám výchozím bodem k životu.
Ježíš nám daroval život. Všímáme si ovoce jeho přátelství. Jeho obětavost je nakažlivá. Pomáhá nám myslet na jiné, na slabší, posiluje nás v odvaze k prosazování spravedlnosti, k bdění nad svobodu, k přemáhání strachu před mocnými a neurvalými. K odvaze zastávat se druhých.
Ježíš se nedožil dlouhého věku, ale jeho život stál za to.
Nepotkali jsme krásnější osobnost ...
Ptali se římského biskupa Františka: „Kdo jsi“?
Odpověděl: „Jsem hříšník. Snažím se naslouchat a sloužit jiným. Raduji se a pláču …“
„Bůh má zalíbení v lidech“, říká verš 14. Lukášova evangelia (Lk 2,14
Když tvrdíme: „P. Maria byla vždy milá Čechům a Češi byli vždy milí P. Marii“, je to hloupé a namyšlené. To, že Bůh má zalíbení v lidech, přesto, že jsme hříšní, je dost těžko uvěřitelné.
Ale jestli to je pravda, pak máme příležitost …
-------------------------------
Poznámky:
/1 Ježíš celibát povinně nenařídil. To mnoho lidí, kteří navalují na druhé neunesitelná břemena, aniž se jich sami dotknou jediným prstem, má tvrdé srdce. Jen pomlouvají a sami neumí nést trápení druhých. Mnoho lidí, kteří se ohánějí pravověřím, se neustále trefuje do svých farářů. Kněží nemají neděle, natož svátky. Nikdy jsem si nestěžoval na život, ale myslím na jiné.
Chceme, aby kněží tvrdili, jak jsou spokojení, milovaní svrchu i zespoda. To se v církvi rádo nosí. Zpovídám manžele i kněze … Řada kněží pláče s plačícími, ale kdo bude nablízku jim? Kdo se jich zastane?
Když je někdo v církvi pošpiněn, slyšíme jen pokrytecké rady. Teď jsem to opět slyšel vzhledem k arcibiskupovi Bezákovi: „Je to nespravedlnost, ale Bezák na tom může vyrůst
.“
Kdo by řekl nemocnému rakovinou, koncentráčníkovi, nebo jeho dětem, kterým rodič chybí nejen o Vánocích: „Ale na tom můžeš získat svatozář.“
Proč někdo „kostelový“ místo aby se zastal poníženého, takto bezcitně bije do tváře už tak bitého člověka? Nekostelový člověk by nic tak odporného neřekl.
/2 Škoda, že lidem nevadí, že v chvalozpěvu „Sláva narození Bohu, říkáme něco jiného. Kdopak přemýšlí nad slovy modliteb? Škoda, že se šidíme.
Jsou jeho tituly nepřiměřené?
Někteří text brali po staletí vážně a připravovali se, aby byli Bohu k ruce …
Mudrci od Východu později zamíří pochopitelně do královského paláce ...
Ale dítě bohatých rodičů má těžkou pozici k porozumění chudým a potlačovaným. Vlastní zkušenost je nenahraditelná.
Josef tenkráte patřil ke střednímu stavu. Majitel vlastní stavitelské firmičky: „Dům na klíč.“
Pro milujícího manžela je ponížením, nezajistit své paní to, co potřebuje. Měl zřejmě peníze na ubytování, ale všude bylo přecpáno. V prostoru pro zvířata nebyla sláma ani seno; v těch krajinách se to nevede. Představuji si, že Marie humorem a sebeironií Josefovi spravila náladu. „Alespoň budeme mít soukromí …“ (Nebyli rozmazlení.)
Nebyly to jejich nejhorší Vánoce, tenkráte nebyli na útěku …
Reportéři se kdekoho ptají, jak slaví Vánoce.
Někdo má všeho hojnost, někdo ne.
Někdo neumí myslet na druhé, krouží jen sám okolo sebe.
Jak asi slaví Vánoce Oslavenec?
My jsme bohatí. To je příjemné.
Nemusíme si to vyčítat. Přijímáme naše bohatství jako ovoce křesťanské civilizace s vděčností.
Rádi bychom, aby se šalom (porozumění a harmonie s druhými, se sebou a s Bohem) mezi lidmi šířil do hloubky i šířky jako kruhy na hladině.
To, že myslíme na potřebné, nás chrání před necitlivostí a lhostejností. Jsme vděční rodičům a dalším lidem, kteří nás takto nasměrovali.
Vedle vděčnosti a radosti z toho, že se boží pokoj přece jen prosazuje, myslíme na ty méně šťastné.
Myslíme na ty, kteří slouží o Vánocích druhým (nejen v nemocnicích), ale ti nejsou chudinkové.
Několik dobrých kněží se letos zase oženilo. Odchod jednoho z nich otřásl starým poctivým křesťanem.
Znám další dva kolegy, kteří odešli ze služby, být sám je pro ně těžké … Je možné, že by někteří stihli rodinu i kněžskou službu. /1
O Vánocích se radujeme ze štěstí druhých, ale také trochu neseme trápení těch, kteří jsou sami a nenašli v životě partnery, těch, kterým se rozpadlo manželství, dětí, které přišly o tátu, nebo jim odešla maminka.
Kamarádovi zahynula manželka. Známe několik nemocných maminek, které čekají na histologický výsledek. Trneme s nimi, zda to bude ortel. Těch, které neznáme, je mnoho ...
Myslíme na okupaci Ukrajiny, na zmrzačené, ožebračené, na zabité a jejich rodiny.
Myslíme na utečence, kteří hledají pomoc, na ty, kteří se stavějí proti násilníkům. Na zajatce, kterým hrozí uříznutí hlavy. Mohou spát? …
Jsme rádi, že Vánoce nejsou jen pro bohaté a syté.
Bůh se raduje, když se lidem daří, ale myslí také na potřebné. Rodiče nemyslí na nemocné nebo nešťastné dítě méně než na to, kterému mnoho nechybí.
Jsme vděční, že víme o soucitném srdci Boha. Jsme vděční rodičům, že nám nezakrývali bídu okolo nás. V našich rodinách se mluvilo o padlých v první světové válce. O popravovaných a umučených za druhé války. O nespravedlivě vězněných od komunistů. Víme o dnešních křivdách.
To vše nám nekalí radost z Vánoc. Naopak tím víc si vážíme všeho dobrého, čeho se dostává nám.
Pro nás Vánoce nejsou záležitostí několika dnů. Jsou nám výchozím bodem k životu.
Ježíš nám daroval život. Všímáme si ovoce jeho přátelství. Jeho obětavost je nakažlivá. Pomáhá nám myslet na jiné, na slabší, posiluje nás v odvaze k prosazování spravedlnosti, k bdění nad svobodu, k přemáhání strachu před mocnými a neurvalými. K odvaze zastávat se druhých.
Ježíš se nedožil dlouhého věku, ale jeho život stál za to.
Nepotkali jsme krásnější osobnost ...
Ptali se římského biskupa Františka: „Kdo jsi“?
Odpověděl: „Jsem hříšník. Snažím se naslouchat a sloužit jiným. Raduji se a pláču …“
„Bůh má zalíbení v lidech“, říká verš 14. Lukášova evangelia (Lk 2,14
(najít předchozí)).
/2
Když tvrdíme: „P. Maria byla vždy milá Čechům a Češi byli vždy milí P. Marii“, je to hloupé a namyšlené. To, že Bůh má zalíbení v lidech, přesto, že jsme hříšní, je dost těžko uvěřitelné.
Ale jestli to je pravda, pak máme příležitost …
-------------------------------
Poznámky:
/1 Ježíš celibát povinně nenařídil. To mnoho lidí, kteří navalují na druhé neunesitelná břemena, aniž se jich sami dotknou jediným prstem, má tvrdé srdce. Jen pomlouvají a sami neumí nést trápení druhých. Mnoho lidí, kteří se ohánějí pravověřím, se neustále trefuje do svých farářů. Kněží nemají neděle, natož svátky. Nikdy jsem si nestěžoval na život, ale myslím na jiné.
Chceme, aby kněží tvrdili, jak jsou spokojení, milovaní svrchu i zespoda. To se v církvi rádo nosí. Zpovídám manžele i kněze … Řada kněží pláče s plačícími, ale kdo bude nablízku jim? Kdo se jich zastane?
Když je někdo v církvi pošpiněn, slyšíme jen pokrytecké rady. Teď jsem to opět slyšel vzhledem k arcibiskupovi Bezákovi: „Je to nespravedlnost, ale Bezák na tom může vyrůst
.“
Kdo by řekl nemocnému rakovinou, koncentráčníkovi, nebo jeho dětem, kterým rodič chybí nejen o Vánocích: „Ale na tom můžeš získat svatozář.“
Proč někdo „kostelový“ místo aby se zastal poníženého, takto bezcitně bije do tváře už tak bitého člověka? Nekostelový člověk by nic tak odporného neřekl.
/2 Škoda, že lidem nevadí, že v chvalozpěvu „Sláva narození Bohu, říkáme něco jiného. Kdopak přemýšlí nad slovy modliteb? Škoda, že se šidíme.