3. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,20-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 61,1-2a.10-11
Datum: 14. 12. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,20-24 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 61,1-2a.10-11
; 1 Sol 5,16-24
; J 1,6-8.19-28
Datum: 14. 12. 2014
Jan Baptista není ukazatelem, který je za námi. Je naším stálým
průvodcem.
O jeho životě jsme už trochu mluvili. /1
Jan přišel do doby plné očekávání Mesiáše.
Izrael sice několikráte dostal svobodu, ale neuměl si ji udržet. Nedrželi se dostatečně Hospodina. Jejich králové (tím, že si vymohli krále – opovrhli Hospodinem) vedli zemi, jak vedli … Poslední staletí před Mesiášem šlo Judské království z jednoho vazalství do druhého. Nejen Herodové nebyli králové „z boží milosti“, ale z milosti Říma.
Izajášův text je příslibem velikého Pomazaného Hospodinova (Mesiáše).
(My křesťané řekneme: osobnost nad všechny jiné, větší než byl Mojžíš.)
Současníci Jana a Ježíše tedy toužebně očekávali nového krále – slíbeného a Pomazaného Hospodinem.
Evangelia pak popisují, jak církevní kruhy pevně držely otěže ve svých rukách: Mesiáše pošpinili a pak … /2
Ježíš Izajášův text (z 1. čtení) pak vztáhl na sebe – jako svůj program (Lk 4,14n
Škoda, že my, křesťané, tento Ježíšův program nepřijímáme za svůj program, honem spěcháme k ukřižování Ježíše. (Jen římský biskup František ho připomíná.)
(Který z „tématických roků“ vyšel z tohoto textu?)
Text evangelia si opravme: „… Proč tedy ponořuješ, když nejsi ani Mesiáš …
… Já ponořuji do vody.
… kde Jan ponořoval.“
Jen nepoučený posluchač neví, kdo je tím SVĚTLEM.
Jan byl velkou osobností.
Jako římský biskup František od prvního vystoupení vyvolal veliký ohlas, tak tenkráte bylo ohromující Janovo vystoupení.
Velká osobnost samozřejmě zneklidní vrchnost: „Kdo si v našem hájemství dovoluje vystupovat bez našeho schválení a pověření? /3
Církevní hierarchie hned k Janovi vyslala vyšetřující komisi. Evangelium popisuje klasický výslech.
„Kdo jsi?“
„Na tom nezáleží, kdo jsem. Tím se nebudeme zdržovat.
(Nezáleží tolik na tom, kdo něco říká, ale jestli je pravda to, co říká!)
Já pouze připomínám Izajáše – jsme připraveni přijmout Mesiáše?
Jsme dost poučení od proroků? Poučili jsme se dostatečně z chyb svých otců?“
Tyto otázky si budeme za chvíli klást i my.
Jan je průzračně čistý. Jeho upřímnost a poctivost je osvobozující.
Ani v nejmenším se nechce nechat nést na vlně Mesiášovy slávy. /4
Jan nekázal o Mesiáši v krajkách, nebyl okrášlen církevními šperky, nenosil „rituální“ oděv … /5
A přesto i protivníci Mesiáše rozpoznali, že Jan je velkou osobností.
Co bychom my odpověděli na otázku: „Kdo jsi?“?
Janova odpověď nás nijak nezarazí. Musíme mít na paměti, že v Izraeli byla péče o nohy a boty něčím, o co nemohl Izraelita požádat židovského otroka. Tím by ho ponížil. Jen pohanského otroka mohl pán požádat, aby mu umyl nohy nebo mu vyčistil boty.
Slovy: „Mesiáši nejsem hoden ani rozvázat tkaničky u bot“, se Jan staví ještě pod pohanského otroka.
To není hrbatá pokora. /6
Když Pavla Kuneše někdo obviňoval (nespravedlivě), Pavel mu řekl: „Já jsem mnohem větší hříšník, než si myslíte“.
Antony de Mello říká: „Když mě někdo očerňuje, říkám mu: Co můžete očekávat od takového osla?“
Na rockovém festivalu v Trutnově vystupoval salesián Ladislav Heryán a kdosi z auditoria na něj řval: „Ty kurvo.“ A Ladislav řekl: „To je pravda, já jsem kurva.“
Těmto chlapům věříme, že to neříkají z nějaké pózy. Jsou opakem těch, kteří o sobě rozhodně nepochybují. /7
„Není důležité, kdo jsem“, říká Jan. „Pouze připomínám Izajášova slova. Jsme připraveni přijmout Mesiáše?“
„O nás nepochybuj!“, byli přesvědčeni představení synagógy.
Jan pro ně moc neznamenal, nebyl legát, ani prelát Jeho Svatosti, ani Monsignore. Navíc mu nezapomněli, že prokoukl jejich povrchnost: „Když Jan spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k ponoření, řekl jim: ,Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?´“ (Mt 3,7
Ježíš později řekl: „Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. …“ ( Mt 11,12n
Copak bychom řekli my na Jana? („Je to divous! Je důležitý, upozorňuje na sebe! Přehání! …?)
Před týdnem jsme si říkali: Chodíme do kostela proto, abychom jen slyšeli potvrzení svých názorů nebo se dozvěděli něco nového od Boha?
Zdalipak bychom my Jana přijali?
Ježíš pak řekl hrozivá slova: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´
Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagó
gách a pronásledovat z místa na místo,aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
Hle, váš dům se vám ponechává pustý.“ (Mt 23,29-38
Co znamenají slova: „Padne na vás všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova“?
Abraháma bychom mohli přirovnat k učiteli, který naučil Hebreje číst, psát a počítat. Mojžíš jim dal základní školu. Eliáš proroci střední školu. Jan Baptista přípravku na Ježíšovo vysokoškolské vyučování.
Komu se dostalo většího pozvání (více obdarování, talentů), ten má větší odpovědnost a bude od něj více požadováno.
Ježíšovi současníci, kteří ukřižovali Ježíše, mají větší vinu než jejich předkové, učili se v náboženství o pronásledování proroků.
Nám se dostalo ještě většího poznání než lidem doby Ježíšovy. Máme více možností než lidé doby Ježíšovyvětší bohatství a pohodlí, jsme více vzdělaní. Chtěli bychom snad žít v
jejich době?
Hrozíme se nacistických zvěrstev … Ale když v Jugoslávských válkách jedni Jugoslávci na druhých páchali podobná zvěrstva mají větší vinu než nacisté. Stejně na to jsou ruští vojáci v
Čečensku, Copak se ve škole neučili o nacistických koncentrácích nebo nevěděli o zvěrstvech v Gulagu?
Jestli se necháme připravit o svobodu, budeme více vinní než Němci, kteří uvěřili Hitlerovi, nebo když Češi uvěřili Gottwaldovi.
Farizeové a saduceové byli o sobě přesvědčeni, že jsou lepší než jejich praotcové, ale mluvili a jednali stejně jako staří.
To platí často i o nás.
Židé ukřižovali Ježíše, ale my – kteří se ukřižovaným oháníme – jsme ukřižovali miliony a miliony dětí božích Ježíšových sourozenců.
Jsme poučitelní nebo ne?
Všimněme si, z toho mluví jejich tatínek nebo dědeček, z té jejich maminka. Ten si hraje na toho a onoho.
Opakujeme po nich jejich tvrzení. Někteří se stylizujeme do svých učitelů a idolů.
Když nám na vojně jeden hloupý politruk říkal: „Voda se vaří při 100 stupních celsia“, jeden šibal se zeptal: „Soudruhu majore, ale záleží v jaké nadmořské výšce vodu vaříme. Někde v horách se může voda vařit třeba při 90 stupních.“
„O tom nic nevím, podívám se na to.“
Otevřel sešit, kam si psal moudra a za chvilku pronesl: „Blbost, 90 stupňů je pravý úhel“.
Říká-li někdo: „Ten a ten profesor nebo svatý říká, to a to´“, je dobré se ho zeptat: „A co říkáš ty? Co ty si o tom myslíš? Mluv za sebe, neoháněj se druhým, za žádnou „autoritu“ se neschovávej
!“
Bůh nás nebude zkoušet podle školních osnov. Budeme před ním stát každý sám za sebe, se svou vlastní odpovědností.
Víte, jak se pozná, zda jsme otevření přijmout Mesiáše?
Jestli o svých o sobě a o svých závěrech občas pochybujeme.
Osvícený se někdy ptá: „Jsem blázen já, nebo ti druzí?“
Suveréni o sobě nikdy nepochybují. Ti „vědí“, že už pravdu mají. Vždy se „mýlí“ ten druhý.
Pronikne k nám, do našeho srdce Bůh se svými názory?
----------------------------------
Poznámky:
/1 Říkali jsme si, že Jan byl „páter vyklouz“. Vzdal se rodové kněžské kariéry, odešel „ze semináře“: „Nebudu se stále hádat o výklady Písma“. Odešel stranou a znovu promýšlel Písmo. (Těm, kteří se budou vymlouvat, že je Písmo nesrozumitelné, bude svědčit, že to není pravda.) Aby na to měl dost času, chodil v
nejobyčejnějším oblečení a jedl jídlo nevyžadující velkou přípravu. Neměl zapotřebí být asketou …
Někteří teologové tvrdí, že se Jan svým proroctvím netrefil, že něco přehnal. V čem?
„Sekera je přiložena ke kořeni stromu“ – ten, kdo kácí, si někdy přiloží sekeru tam, kam chce tnout, pak sekeru zvedne a …
Ježíš vyprávěl podobenství o neplodném fíkovníku. O pokácení stromu rozhoduje majitel, ale o budoucnosti Izraele (i Nového Izraele) rozhodujeme my sami. Ježíš přišel „fíkovník“ okopat a vyživit (pohnojit), ne pokácet. Tu práci vykonali ochotní nájezdníci.
Jan prorocky pojmenovává situaci Izraele a vybízí k nápravě (použil jsem přítomný čas, Janova výzva trvá). (Židé si způsobili, že dostali svou zemi až po 19 stoletích. Zachariáš s
Alžbětou také mohli mít děti třeba o 50 let dříve.)
/2 Dodneška většinou platí, že si Římská kurie nebo biskupská konference nepřibere někoho, kdo by biskupy převyšoval. (Teď se jedná o dva nové biskupy v
Čechách. Myslíte si, že by se mohl stát biskupem třeba Prof. Tomáš Halík?
Presidentem také nemůže být někdo, na koho politici nic nemají; nevyl by s vlky.)
Vládci žádné riziko nepřipouštějí. Losování jako při volbě apoštola Matěje (Skt 1. kap.) církev brzy opustila. Duch patří do klece, jako každý holub, aby netrousil, kde se mu zlíbí. Pořádek musí být. I tak se občas stane, že do ovčince proklouzne nějaká neřízená střela, jako Jan XXIII. nebo František, a pak je „malér“.
/3 Církev si později vypracovala přesný kariérní postup, určité hodnosti s patřičnými kompetencemi.
Proroky bez církevního, případně státního souhlasu vůbec nevedeme. Církev je přijme až dlouho po smrti – nezřídka mučednické.
/4 Jan v mnoha věcech ladí s Ježíšem. Židé, toužící po obdivu, slávě a moci, si prodlužovali třásně (cicit), které jim připomínají přikázání. Tím dávali najevo, že oni(!) přikázání nejen dodržují, ale horlivě si přidávají další a další. Svou zbožnost, dlouhé posty, další modlitby a dobročinnost dávali okatě najevo. Nechávali se titulovat Rabi (Mistře, Učiteli) nebo Otče. (Srv. Mt 6,1-7
Jan ničemu z toho nepodlehl.
/5 Ježíš mluvil k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.
Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´
Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista.
… on je Eliáš, který má přijít.
Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:
„Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.
Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě." (Mt 11,7-24
/6 Připomenu: Biskup sloužil ve farnosti mši, a v místě, kde se vzpomíná diecézní biskup, řekl: „Prosím tě, Bože, také za mě, tvého hříšného biskupa“.
Za týden farář při mši říká: „… a ještě prosíme za našeho hříšného biskupa …“.
Někdo ho prásknul. Biskup si ho zavolal: „Co si to dovoluješ?“.
„Vaše Excelence, když to můžete říkat vy, který tomu nevěříte, proč bych to nemohl říkat já, který tomu věřím?“
/7 Forejt na zvýšení popularity presidenta připravoval návštěvu v ústavu dětí s postižením. Ředitel ústavu provází návštěvu: „Debilové mají nejmenší postižení, dívají se na televizi, pomáhají na zahradě, pečují o zvířata, zabavují se ve výtvarné dílně.“
Pepíček něco modeluje z hlíny a Forejt se ho ptá: „Copak to hochu děláš?“
„Plácám, plácám presidenta.“
Druhý den vzal Forejt s sebou Ovčáčka. Pepíček si nejprve do hlíny přidával značnou část kravinců a pak začal modelovat. „Pepíčku, co pak to děláš?“ –
„Plácám, plácám presidenta.“
„To je dobrý, prohlásil Ovčáček, televize natočí jen výtvarnou část. Třetí den přijela se Zemanem televize. „Kohopak to Pepíčku modeluješ?“, ptá se Zeman před kamerou. „Plácám, plácám Ovčáčka
.“ Forejt zachraňuje situaci:, „Ale Pepíčku, včera jsi říkal, že děláš pana presidenta.“ – „Mám málo hoven“, praví Pepíček.
O jeho životě jsme už trochu mluvili. /1
Jan přišel do doby plné očekávání Mesiáše.
Izrael sice několikráte dostal svobodu, ale neuměl si ji udržet. Nedrželi se dostatečně Hospodina. Jejich králové (tím, že si vymohli krále – opovrhli Hospodinem) vedli zemi, jak vedli … Poslední staletí před Mesiášem šlo Judské království z jednoho vazalství do druhého. Nejen Herodové nebyli králové „z boží milosti“, ale z milosti Říma.
Izajášův text je příslibem velikého Pomazaného Hospodinova (Mesiáše).
(My křesťané řekneme: osobnost nad všechny jiné, větší než byl Mojžíš.)
Současníci Jana a Ježíše tedy toužebně očekávali nového krále – slíbeného a Pomazaného Hospodinem.
Evangelia pak popisují, jak církevní kruhy pevně držely otěže ve svých rukách: Mesiáše pošpinili a pak … /2
Ježíš Izajášův text (z 1. čtení) pak vztáhl na sebe – jako svůj program (Lk 4,14n
).
Škoda, že my, křesťané, tento Ježíšův program nepřijímáme za svůj program, honem spěcháme k ukřižování Ježíše. (Jen římský biskup František ho připomíná.)
(Který z „tématických roků“ vyšel z tohoto textu?)
Text evangelia si opravme: „… Proč tedy ponořuješ, když nejsi ani Mesiáš …
… Já ponořuji do vody.
… kde Jan ponořoval.“
Jen nepoučený posluchač neví, kdo je tím SVĚTLEM.
Jan byl velkou osobností.
Jako římský biskup František od prvního vystoupení vyvolal veliký ohlas, tak tenkráte bylo ohromující Janovo vystoupení.
Velká osobnost samozřejmě zneklidní vrchnost: „Kdo si v našem hájemství dovoluje vystupovat bez našeho schválení a pověření? /3
Církevní hierarchie hned k Janovi vyslala vyšetřující komisi. Evangelium popisuje klasický výslech.
„Kdo jsi?“
„Na tom nezáleží, kdo jsem. Tím se nebudeme zdržovat.
(Nezáleží tolik na tom, kdo něco říká, ale jestli je pravda to, co říká!)
Já pouze připomínám Izajáše – jsme připraveni přijmout Mesiáše?
Jsme dost poučení od proroků? Poučili jsme se dostatečně z chyb svých otců?“
Tyto otázky si budeme za chvíli klást i my.
Jan je průzračně čistý. Jeho upřímnost a poctivost je osvobozující.
Ani v nejmenším se nechce nechat nést na vlně Mesiášovy slávy. /4
Jan nekázal o Mesiáši v krajkách, nebyl okrášlen církevními šperky, nenosil „rituální“ oděv … /5
A přesto i protivníci Mesiáše rozpoznali, že Jan je velkou osobností.
Co bychom my odpověděli na otázku: „Kdo jsi?“?
Janova odpověď nás nijak nezarazí. Musíme mít na paměti, že v Izraeli byla péče o nohy a boty něčím, o co nemohl Izraelita požádat židovského otroka. Tím by ho ponížil. Jen pohanského otroka mohl pán požádat, aby mu umyl nohy nebo mu vyčistil boty.
Slovy: „Mesiáši nejsem hoden ani rozvázat tkaničky u bot“, se Jan staví ještě pod pohanského otroka.
To není hrbatá pokora. /6
Když Pavla Kuneše někdo obviňoval (nespravedlivě), Pavel mu řekl: „Já jsem mnohem větší hříšník, než si myslíte“.
Antony de Mello říká: „Když mě někdo očerňuje, říkám mu: Co můžete očekávat od takového osla?“
Na rockovém festivalu v Trutnově vystupoval salesián Ladislav Heryán a kdosi z auditoria na něj řval: „Ty kurvo.“ A Ladislav řekl: „To je pravda, já jsem kurva.“
Těmto chlapům věříme, že to neříkají z nějaké pózy. Jsou opakem těch, kteří o sobě rozhodně nepochybují. /7
„Není důležité, kdo jsem“, říká Jan. „Pouze připomínám Izajášova slova. Jsme připraveni přijmout Mesiáše?“
„O nás nepochybuj!“, byli přesvědčeni představení synagógy.
Jan pro ně moc neznamenal, nebyl legát, ani prelát Jeho Svatosti, ani Monsignore. Navíc mu nezapomněli, že prokoukl jejich povrchnost: „Když Jan spatřil, že mnoho farizeů a saduceů přichází k ponoření, řekl jim: ,Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem?´“ (Mt 3,7
)
Ježíš později řekl: „Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají. …“ ( Mt 11,12n
)
Copak bychom řekli my na Jana? („Je to divous! Je důležitý, upozorňuje na sebe! Přehání! …?)
Před týdnem jsme si říkali: Chodíme do kostela proto, abychom jen slyšeli potvrzení svých názorů nebo se dozvěděli něco nového od Boha?
Zdalipak bychom my Jana přijali?
Ježíš pak řekl hrozivá slova: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: `Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.´
Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří zabíjeli proroky. Dovršte tedy činy svých otců!
Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagó
gách a pronásledovat z místa na místo,aby na vás padla všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova, kterého jste zabili mezi chrámem a oltářem.
Amen, pravím vám, to vše padne na toto pokolení.
Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni; kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!
Hle, váš dům se vám ponechává pustý.“ (Mt 23,29-38
)
Co znamenají slova: „Padne na vás všechna spravedlivá krev prolitá na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše syna Bachariášova“?
Abraháma bychom mohli přirovnat k učiteli, který naučil Hebreje číst, psát a počítat. Mojžíš jim dal základní školu. Eliáš proroci střední školu. Jan Baptista přípravku na Ježíšovo vysokoškolské vyučování.
Komu se dostalo většího pozvání (více obdarování, talentů), ten má větší odpovědnost a bude od něj více požadováno.
Ježíšovi současníci, kteří ukřižovali Ježíše, mají větší vinu než jejich předkové, učili se v náboženství o pronásledování proroků.
Nám se dostalo ještě většího poznání než lidem doby Ježíšovy. Máme více možností než lidé doby Ježíšovyvětší bohatství a pohodlí, jsme více vzdělaní. Chtěli bychom snad žít v
jejich době?
Hrozíme se nacistických zvěrstev … Ale když v Jugoslávských válkách jedni Jugoslávci na druhých páchali podobná zvěrstva mají větší vinu než nacisté. Stejně na to jsou ruští vojáci v
Čečensku, Copak se ve škole neučili o nacistických koncentrácích nebo nevěděli o zvěrstvech v Gulagu?
Jestli se necháme připravit o svobodu, budeme více vinní než Němci, kteří uvěřili Hitlerovi, nebo když Češi uvěřili Gottwaldovi.
Farizeové a saduceové byli o sobě přesvědčeni, že jsou lepší než jejich praotcové, ale mluvili a jednali stejně jako staří.
To platí často i o nás.
Židé ukřižovali Ježíše, ale my – kteří se ukřižovaným oháníme – jsme ukřižovali miliony a miliony dětí božích Ježíšových sourozenců.
Jsme poučitelní nebo ne?
Všimněme si, z toho mluví jejich tatínek nebo dědeček, z té jejich maminka. Ten si hraje na toho a onoho.
Opakujeme po nich jejich tvrzení. Někteří se stylizujeme do svých učitelů a idolů.
Když nám na vojně jeden hloupý politruk říkal: „Voda se vaří při 100 stupních celsia“, jeden šibal se zeptal: „Soudruhu majore, ale záleží v jaké nadmořské výšce vodu vaříme. Někde v horách se může voda vařit třeba při 90 stupních.“
„O tom nic nevím, podívám se na to.“
Otevřel sešit, kam si psal moudra a za chvilku pronesl: „Blbost, 90 stupňů je pravý úhel“.
Říká-li někdo: „Ten a ten profesor nebo svatý říká, to a to´“, je dobré se ho zeptat: „A co říkáš ty? Co ty si o tom myslíš? Mluv za sebe, neoháněj se druhým, za žádnou „autoritu“ se neschovávej
!“
Bůh nás nebude zkoušet podle školních osnov. Budeme před ním stát každý sám za sebe, se svou vlastní odpovědností.
Víte, jak se pozná, zda jsme otevření přijmout Mesiáše?
Jestli o svých o sobě a o svých závěrech občas pochybujeme.
Osvícený se někdy ptá: „Jsem blázen já, nebo ti druzí?“
Suveréni o sobě nikdy nepochybují. Ti „vědí“, že už pravdu mají. Vždy se „mýlí“ ten druhý.
Pronikne k nám, do našeho srdce Bůh se svými názory?
----------------------------------
Poznámky:
/1 Říkali jsme si, že Jan byl „páter vyklouz“. Vzdal se rodové kněžské kariéry, odešel „ze semináře“: „Nebudu se stále hádat o výklady Písma“. Odešel stranou a znovu promýšlel Písmo. (Těm, kteří se budou vymlouvat, že je Písmo nesrozumitelné, bude svědčit, že to není pravda.) Aby na to měl dost času, chodil v
nejobyčejnějším oblečení a jedl jídlo nevyžadující velkou přípravu. Neměl zapotřebí být asketou …
Někteří teologové tvrdí, že se Jan svým proroctvím netrefil, že něco přehnal. V čem?
„Sekera je přiložena ke kořeni stromu“ – ten, kdo kácí, si někdy přiloží sekeru tam, kam chce tnout, pak sekeru zvedne a …
Ježíš vyprávěl podobenství o neplodném fíkovníku. O pokácení stromu rozhoduje majitel, ale o budoucnosti Izraele (i Nového Izraele) rozhodujeme my sami. Ježíš přišel „fíkovník“ okopat a vyživit (pohnojit), ne pokácet. Tu práci vykonali ochotní nájezdníci.
Jan prorocky pojmenovává situaci Izraele a vybízí k nápravě (použil jsem přítomný čas, Janova výzva trvá). (Židé si způsobili, že dostali svou zemi až po 19 stoletích. Zachariáš s
Alžbětou také mohli mít děti třeba o 50 let dříve.)
/2 Dodneška většinou platí, že si Římská kurie nebo biskupská konference nepřibere někoho, kdo by biskupy převyšoval. (Teď se jedná o dva nové biskupy v
Čechách. Myslíte si, že by se mohl stát biskupem třeba Prof. Tomáš Halík?
Presidentem také nemůže být někdo, na koho politici nic nemají; nevyl by s vlky.)
Vládci žádné riziko nepřipouštějí. Losování jako při volbě apoštola Matěje (Skt 1. kap.) církev brzy opustila. Duch patří do klece, jako každý holub, aby netrousil, kde se mu zlíbí. Pořádek musí být. I tak se občas stane, že do ovčince proklouzne nějaká neřízená střela, jako Jan XXIII. nebo František, a pak je „malér“.
/3 Církev si později vypracovala přesný kariérní postup, určité hodnosti s patřičnými kompetencemi.
Proroky bez církevního, případně státního souhlasu vůbec nevedeme. Církev je přijme až dlouho po smrti – nezřídka mučednické.
/4 Jan v mnoha věcech ladí s Ježíšem. Židé, toužící po obdivu, slávě a moci, si prodlužovali třásně (cicit), které jim připomínají přikázání. Tím dávali najevo, že oni(!) přikázání nejen dodržují, ale horlivě si přidávají další a další. Svou zbožnost, dlouhé posty, další modlitby a dobročinnost dávali okatě najevo. Nechávali se titulovat Rabi (Mistře, Učiteli) nebo Otče. (Srv. Mt 6,1-7
; Mt 23
. kap.)
Jan ničemu z toho nepodlehl.
/5 Ježíš mluvil k zástupům o Janovi: „Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr? Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.
Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
To je ten, o němž je psáno: `Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.´
Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Baptista.
… on je Eliáš, který má přijít.
Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:
„Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.
Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě." (Mt 11,7-24
)
/6 Připomenu: Biskup sloužil ve farnosti mši, a v místě, kde se vzpomíná diecézní biskup, řekl: „Prosím tě, Bože, také za mě, tvého hříšného biskupa“.
Za týden farář při mši říká: „… a ještě prosíme za našeho hříšného biskupa …“.
Někdo ho prásknul. Biskup si ho zavolal: „Co si to dovoluješ?“.
„Vaše Excelence, když to můžete říkat vy, který tomu nevěříte, proč bych to nemohl říkat já, který tomu věřím?“
/7 Forejt na zvýšení popularity presidenta připravoval návštěvu v ústavu dětí s postižením. Ředitel ústavu provází návštěvu: „Debilové mají nejmenší postižení, dívají se na televizi, pomáhají na zahradě, pečují o zvířata, zabavují se ve výtvarné dílně.“
Pepíček něco modeluje z hlíny a Forejt se ho ptá: „Copak to hochu děláš?“
„Plácám, plácám presidenta.“
Druhý den vzal Forejt s sebou Ovčáčka. Pepíček si nejprve do hlíny přidával značnou část kravinců a pak začal modelovat. „Pepíčku, co pak to děláš?“ –
„Plácám, plácám presidenta.“
„To je dobrý, prohlásil Ovčáček, televize natočí jen výtvarnou část. Třetí den přijela se Zemanem televize. „Kohopak to Pepíčku modeluješ?“, ptá se Zeman před kamerou. „Plácám, plácám Ovčáčka
.“ Forejt zachraňuje situaci:, „Ale Pepíčku, včera jsi říkal, že děláš pana presidenta.“ – „Mám málo hoven“, praví Pepíček.