1. neděle adventní
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 13,33-37 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-17.19b
Datum: 30. 11. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mk 13,33-37 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 63,16b-17.19b
; Iz 64,2b-7
; 1 Kor 1,3-9
; Mk 13,33-37
Datum: 30. 11. 2014
Před týdnem jsme si říkali, s jakým vkladem vstupují židé do dalšího
roku čtení Tóry. Jejich zpěv a tanec se svitky Písma trvá několik hodin.
Radují se z toho, co se za uplynulý rok z Písma dozvěděli a těší se na
další porci boží moudrosti, která je čeká v roce dalším.
První čtení je velice důležitým textem. Dopřejeme-li si čas na jeho promyšlení, budeme odměněni.
(Před šesti roky jsme si říkali, že některé věty lze přečíst jako: otázku, výčitku nebo nářek nad sebou …)
Izraelité se s radostí vraceli z babylonského otroctví, ale nepropadli se do euforie, uvědomili si, co vše bude třeba znovu vystavět. Izajášův text samozřejmě myslí na obnovu života lidu Božího. Každým vítězstvím nepřítele je národ poškozen, zeslaben; nepřátelé nejprve vybíjejí elitu.
Přidejme si k Izajášovu textu naše porozumění obrácení (nesprávně pokání).
Obrácení vychází z přiznání svých chyb, rozpoznání jejich příčin, má vyústit do snahy o nápravu škod a prosby o odpuštění a pomoc. /1
Úryvek evangelia na 1. neděli adventní je z konce Markova evangelia. Chce nám ukázat cíl. Směřujeme ke konečnému setkání s Ježíšem.
13. kap. ev. Mk (z Markova evangelia budeme číst v letošním církevním roce) mluví o trápeních a katastrofách, kterým se neumíme vyhnout.
Nevíme, kdy která přijde. Někteří lidé předvídali nástup jednotlivých hrůz („od fíkovníku si vezměte poučení“ Mk 13,28
Ježíšovo vyzvání: „Bděte!“, se ale netýká posledního dne. Druhého příchodu Krista se dočká jen poslední generace, ale Ježíš se o nás uchází stále, můžeme ho už přijmout jako rozhodujícího přítele do svého života.
(V posledních nedělích jsme slyšeli podobenství o moudrých a hloupých družičkách, o hospodaření s talenty a mínou, před týdnem o setkávání s Ježíšem nejen o potřebných.)
Snažíme se společně porozumět naší politické a společenské situaci … /2
Ale zaměřme se tentokráte na svou osobní situaci. Na hospodaření s naším časem a hledáním vlastního smyslu života.
To slovo smysl života se už málo používá.
Nevím, zda jsem vyprávěl, o jednom výborném gymnazistovi, který přišel ukázat svému obdivovanému strýci maturitní vysvědčení (s vyznamenáním, už nevím, možná měl samé jedničky). Strýc synovce pochválil a ptal se: „Co budeš dělat dál?“ – „Podal jsem si přihlášku na Přírodovědeckou fakultu“.
„To se mi líbí, a co dál?“ – „Vystuduji, půjdu na vojnu a pak bych rád pracoval ve výzkumu …“
„Výborně, a co dál?“ – „No, pak bych se rád oženil.“
„Dobře, a dál?“ – „No pak budeme vychovávat děti, budu pracovat …“
„A dál?“ – „No, dál, pak jednou půjdu do důchodu …“
„A dál?“ – „Co dál? Pak jednoho dne umřu.“
„A dál?“ – …
Mnoho dnešních lidí se neumí ptát. Dlouho zůstávají na úrovní rozmazlených dětí, hledají jen zábavu, požitky a „zážitky“, ale odmítají vzít odpovědnost za sebe, natož, aby mysleli na budoucnost dalších generací.
Nedávno zahynulo v horách dost lidí i Čechů. Říkal jsem si, jak se cítí jejich děti?
Děti padlých za svobodu mohou ve svých rodičích vidět hrdiny, ale co děti horolezců? „Táto, co sis dokazoval, dal jsi přednost své zábavě. V horách po tobě zůstaly odpadky a v naší rodině sirotci.“ /3
Jaký je náš smysl života? Co od nás mohou děti odkoukat a naučit se?
Co od nás děti slyší, když se vracíme z pohřbu?
Jaké reakce od nás slyší na texty Písma?
Vidí na nás, že stále hledáme co nejhlubší smysl života?
Jak čteme ve svém životě poučeni Písmem? (O čtení dějin mluvíváme.)
Známe vyprávění o deseti malomocných. Deset děkovalo Bohu za uzdravení, ti lidé, kde chodili, velebili Ježíše za uzdravení. Ale jeho učedníkem se stal jen ten Samaritán. Ostatní nehospodařili s velikým darem – se setkáním s Ježíšem. (Dnes se kdekdo vymlouvá na pokrytecké křesťany … A co Ježíš?)
Lékaři si stěžují, že na nich pacienti chtějí uzdravení těla jako zákazník chce na automechanikovi spravit auto. Zkoumá-li lékař příčinu nemoci („Jaké vztahy máte s nejbližšími? Máte se ráda? Kdo vám leží v žaludku? Kdo vám pije krev? Co si nakládáte na záda? Neošidil jste své klienty nebo společníky? Atd.), pacient je nevrlý: „Co je vám do toho?“
Komupak může lékař říci: „Usmiřte se se sourozenci. S příbuznými. Zaplaťte dluhy. Jděte ke zpovědi. ...“
Máme hledat hlubší příčiny svých neduhů. To neznamená, že si vždy za nemoci nebo neštěstí můžeme my sami.
Pohané neznají hřích.
Šamani všeho druhu nemluví o vině – to je nerado slyšeno – nezískali by popularitu a zdroj peněz ve svých klientech.
Věštci lidem bulíkují, že jejich osud je někde někým určen (ale oni vědí, co se s tím dá dělat a za penízky rádi poradí).
NEW AGE tvrdí, že nic není špatně. Za peníze ukazují, jak získat přízeň andělů, čerpat vesmírnou energii a jak v sobě objevit vlastní božství.
Jiní dobrodinci předstírají, že mají vhled do života předků. „Za svou nemoc nebo těžkost nemůžeš ty, způsobil to neurovnaný život tvých předků a já tě od této zátěže osvobodím. Bolesti přestanou. Kdo by za to ned
al nějakou tisícovku?
Lékaři vyřízni bolavé místo a utiš mé bolesti. Ale na nic se mě neptej. Já nechci budovat své manželství, nechci se víc věnovat dětem. Potřebuji umrtvit své svědomí a zařídit se po svém. „Nikdo mi nemluvte do života. Sám jsem dost chytrý. Nikoho jsem nezabil a neokradl.“
Politici nás balamutí a nechtějí, abychom přemýšleli, vodí nás pěkně na provázku.
Šamani všeho druhu dělají totéž.
I z náboženství se dá udělat šamanství svého druhu. Slyšíme to v Ježíšovu podobenství o jílku mámivém.
Buď se snažíme porozumět si s Bohem, naučit se s ním rozmlouvat a spolupracovat – nebo vršíme množství modliteb, postů, absolvovaných svátostí a poutí …
„Já jsem věřící …“
„My jsme všichni pokřtění …“
„Já jsem ministroval …“
„Měli jsme svatbu v kostele …“
„Chodím každou neděli do kostela …“
„Slyšeli jsme slovo boží …“
„Chodím k přijímání …“
„Byli jsme na svatořečení …“
„Jezdíme na pouť do …“
Nebo podobně: „Nejsem žádný fanatik, do kostela nechodím …“
Ježíš nám ukazuje nový smysl života.
Předvedl nám, jak obstát v porušeném světě a jak být požehnáním pro druhé.
Kde je k sehnání nezištné přátelství Boha a jeho Syna, kde požehnání, elán a síla. Kde přijít k moudrosti a důvěře. Jak se vyhnout zlu, naivitě a hlouposti.
„Hospodař se svou životní výbavou, bdí nad svým životem jako dobrý vrátný. Učím tě, co a kdo ti prospívá. Co si máš do svého života pouštět a co nemá překročit tvůj práh, co si nemáš pouštět do života, do své mysli a do svých úst.“
-----------------
Poznámky:
/1 Pouť do Osvětimi je užitečná tím, že nám nedovolí utéci od naléhavé otázky, jak se to mohlo stát.
Nacismus a komunismus, jejich hrůzné koncentrační tábory, plynové komory, hladomor na Ukrajině a další zvěrstva vznikly v Evropě, nepřišly z kruté Asie, od divochů Afriky, ani nejsou importem z
pekla.
V Osvětimi jsme si říkali, jak to, že vojáci a další kati snesli bez hnutí brvou dětský pláč? Jak to, že bez pohnutí rozumu a citu hledali správný úhel pro vražedný výstřel, aby splnili rozkaz: jedním výstřelem zabít dítě i matku (aby se šetřily náboje). Co se stalo s občany, s
vězni, s vojáky a jejich pomocníky, že se tak zrůdné věci mohly stát?
Nabízím informace o zábavě osvětimských SS :
http://extrastory.cz/zabava-v-osvetimi-fotografie-zachycuji-pohodlny-zivot-esesaku-a-jejich-pomocnic.html
/2 Ještě nabízím rozhovor s Josefem Kordíkem, farářem železnickým:
http://hradec.idnes.cz/rozhovor-s-fararem-josefem-kordikem-d73-/hradec-zpravy.aspx?c=A141127_2119342_hradec-zpravy_kvi
/3 Když Čeněk Junek zahynul při automobilových závodech, jeho paní řekla: „Závodění za život nestojí.“ A sama přestala závodit (a to prý byla lepší závodnice než manžel). Ani spolu neměli děti. Z paní Elišky vyrostla významná osobnost.
První čtení je velice důležitým textem. Dopřejeme-li si čas na jeho promyšlení, budeme odměněni.
(Před šesti roky jsme si říkali, že některé věty lze přečíst jako: otázku, výčitku nebo nářek nad sebou …)
Izraelité se s radostí vraceli z babylonského otroctví, ale nepropadli se do euforie, uvědomili si, co vše bude třeba znovu vystavět. Izajášův text samozřejmě myslí na obnovu života lidu Božího. Každým vítězstvím nepřítele je národ poškozen, zeslaben; nepřátelé nejprve vybíjejí elitu.
Přidejme si k Izajášovu textu naše porozumění obrácení (nesprávně pokání).
Obrácení vychází z přiznání svých chyb, rozpoznání jejich příčin, má vyústit do snahy o nápravu škod a prosby o odpuštění a pomoc. /1
Úryvek evangelia na 1. neděli adventní je z konce Markova evangelia. Chce nám ukázat cíl. Směřujeme ke konečnému setkání s Ježíšem.
13. kap. ev. Mk (z Markova evangelia budeme číst v letošním církevním roce) mluví o trápeních a katastrofách, kterým se neumíme vyhnout.
Nevíme, kdy která přijde. Někteří lidé předvídali nástup jednotlivých hrůz („od fíkovníku si vezměte poučení“ Mk 13,28
), ale ostatní jim
nevěřili …
Ježíšovo vyzvání: „Bděte!“, se ale netýká posledního dne. Druhého příchodu Krista se dočká jen poslední generace, ale Ježíš se o nás uchází stále, můžeme ho už přijmout jako rozhodujícího přítele do svého života.
(V posledních nedělích jsme slyšeli podobenství o moudrých a hloupých družičkách, o hospodaření s talenty a mínou, před týdnem o setkávání s Ježíšem nejen o potřebných.)
Snažíme se společně porozumět naší politické a společenské situaci … /2
Ale zaměřme se tentokráte na svou osobní situaci. Na hospodaření s naším časem a hledáním vlastního smyslu života.
To slovo smysl života se už málo používá.
Nevím, zda jsem vyprávěl, o jednom výborném gymnazistovi, který přišel ukázat svému obdivovanému strýci maturitní vysvědčení (s vyznamenáním, už nevím, možná měl samé jedničky). Strýc synovce pochválil a ptal se: „Co budeš dělat dál?“ – „Podal jsem si přihlášku na Přírodovědeckou fakultu“.
„To se mi líbí, a co dál?“ – „Vystuduji, půjdu na vojnu a pak bych rád pracoval ve výzkumu …“
„Výborně, a co dál?“ – „No, pak bych se rád oženil.“
„Dobře, a dál?“ – „No pak budeme vychovávat děti, budu pracovat …“
„A dál?“ – „No, dál, pak jednou půjdu do důchodu …“
„A dál?“ – „Co dál? Pak jednoho dne umřu.“
„A dál?“ – …
Mnoho dnešních lidí se neumí ptát. Dlouho zůstávají na úrovní rozmazlených dětí, hledají jen zábavu, požitky a „zážitky“, ale odmítají vzít odpovědnost za sebe, natož, aby mysleli na budoucnost dalších generací.
Nedávno zahynulo v horách dost lidí i Čechů. Říkal jsem si, jak se cítí jejich děti?
Děti padlých za svobodu mohou ve svých rodičích vidět hrdiny, ale co děti horolezců? „Táto, co sis dokazoval, dal jsi přednost své zábavě. V horách po tobě zůstaly odpadky a v naší rodině sirotci.“ /3
Jaký je náš smysl života? Co od nás mohou děti odkoukat a naučit se?
Co od nás děti slyší, když se vracíme z pohřbu?
Jaké reakce od nás slyší na texty Písma?
Vidí na nás, že stále hledáme co nejhlubší smysl života?
Jak čteme ve svém životě poučeni Písmem? (O čtení dějin mluvíváme.)
Známe vyprávění o deseti malomocných. Deset děkovalo Bohu za uzdravení, ti lidé, kde chodili, velebili Ježíše za uzdravení. Ale jeho učedníkem se stal jen ten Samaritán. Ostatní nehospodařili s velikým darem – se setkáním s Ježíšem. (Dnes se kdekdo vymlouvá na pokrytecké křesťany … A co Ježíš?)
Lékaři si stěžují, že na nich pacienti chtějí uzdravení těla jako zákazník chce na automechanikovi spravit auto. Zkoumá-li lékař příčinu nemoci („Jaké vztahy máte s nejbližšími? Máte se ráda? Kdo vám leží v žaludku? Kdo vám pije krev? Co si nakládáte na záda? Neošidil jste své klienty nebo společníky? Atd.), pacient je nevrlý: „Co je vám do toho?“
Komupak může lékař říci: „Usmiřte se se sourozenci. S příbuznými. Zaplaťte dluhy. Jděte ke zpovědi. ...“
Máme hledat hlubší příčiny svých neduhů. To neznamená, že si vždy za nemoci nebo neštěstí můžeme my sami.
Pohané neznají hřích.
Šamani všeho druhu nemluví o vině – to je nerado slyšeno – nezískali by popularitu a zdroj peněz ve svých klientech.
Věštci lidem bulíkují, že jejich osud je někde někým určen (ale oni vědí, co se s tím dá dělat a za penízky rádi poradí).
NEW AGE tvrdí, že nic není špatně. Za peníze ukazují, jak získat přízeň andělů, čerpat vesmírnou energii a jak v sobě objevit vlastní božství.
Jiní dobrodinci předstírají, že mají vhled do života předků. „Za svou nemoc nebo těžkost nemůžeš ty, způsobil to neurovnaný život tvých předků a já tě od této zátěže osvobodím. Bolesti přestanou. Kdo by za to ned
al nějakou tisícovku?
Lékaři vyřízni bolavé místo a utiš mé bolesti. Ale na nic se mě neptej. Já nechci budovat své manželství, nechci se víc věnovat dětem. Potřebuji umrtvit své svědomí a zařídit se po svém. „Nikdo mi nemluvte do života. Sám jsem dost chytrý. Nikoho jsem nezabil a neokradl.“
Politici nás balamutí a nechtějí, abychom přemýšleli, vodí nás pěkně na provázku.
Šamani všeho druhu dělají totéž.
I z náboženství se dá udělat šamanství svého druhu. Slyšíme to v Ježíšovu podobenství o jílku mámivém.
Buď se snažíme porozumět si s Bohem, naučit se s ním rozmlouvat a spolupracovat – nebo vršíme množství modliteb, postů, absolvovaných svátostí a poutí …
„Já jsem věřící …“
„My jsme všichni pokřtění …“
„Já jsem ministroval …“
„Měli jsme svatbu v kostele …“
„Chodím každou neděli do kostela …“
„Slyšeli jsme slovo boží …“
„Chodím k přijímání …“
„Byli jsme na svatořečení …“
„Jezdíme na pouť do …“
Nebo podobně: „Nejsem žádný fanatik, do kostela nechodím …“
Ježíš nám ukazuje nový smysl života.
Předvedl nám, jak obstát v porušeném světě a jak být požehnáním pro druhé.
Kde je k sehnání nezištné přátelství Boha a jeho Syna, kde požehnání, elán a síla. Kde přijít k moudrosti a důvěře. Jak se vyhnout zlu, naivitě a hlouposti.
„Hospodař se svou životní výbavou, bdí nad svým životem jako dobrý vrátný. Učím tě, co a kdo ti prospívá. Co si máš do svého života pouštět a co nemá překročit tvůj práh, co si nemáš pouštět do života, do své mysli a do svých úst.“
-----------------
Poznámky:
/1 Pouť do Osvětimi je užitečná tím, že nám nedovolí utéci od naléhavé otázky, jak se to mohlo stát.
Nacismus a komunismus, jejich hrůzné koncentrační tábory, plynové komory, hladomor na Ukrajině a další zvěrstva vznikly v Evropě, nepřišly z kruté Asie, od divochů Afriky, ani nejsou importem z
pekla.
V Osvětimi jsme si říkali, jak to, že vojáci a další kati snesli bez hnutí brvou dětský pláč? Jak to, že bez pohnutí rozumu a citu hledali správný úhel pro vražedný výstřel, aby splnili rozkaz: jedním výstřelem zabít dítě i matku (aby se šetřily náboje). Co se stalo s občany, s
vězni, s vojáky a jejich pomocníky, že se tak zrůdné věci mohly stát?
Nabízím informace o zábavě osvětimských SS :
http://extrastory.cz/zabava-v-osvetimi-fotografie-zachycuji-pohodlny-zivot-esesaku-a-jejich-pomocnic.html
/2 Ještě nabízím rozhovor s Josefem Kordíkem, farářem železnickým:
http://hradec.idnes.cz/rozhovor-s-fararem-josefem-kordikem-d73-/hradec-zpravy.aspx?c=A141127_2119342_hradec-zpravy_kvi
/3 Když Čeněk Junek zahynul při automobilových závodech, jeho paní řekla: „Závodění za život nestojí.“ A sama přestala závodit (a to prý byla lepší závodnice než manžel). Ani spolu neměli děti. Z paní Elišky vyrostla významná osobnost.