33. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 3,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 31,10-13.19-20.30-31
Datum: 16. 11. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 3,6 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Př 31,10-13.19-20.30-31
; 1 Sol 5,1-6
; Mt 25,14-30
Datum: 16. 11. 2014
První čtení: chvála ženy moudré, odvážné a podnikavé. …
(„Dobře si vyber nevěstu/ženicha a sám nebuď jako hloupé družičky“, říkáme dětem.)
Zeptáme-li se kostelových lidí, co je boží království, o co prosí slovy: „přijď tvé království“, někteří se cítí zaskočeni. Někteří tvrdí, že Ježíš nevysvětlil, co boží království je.
Ježíš nepoužívá definice ani dogmata, ale na podobenstvích – modelech – ukazuje, co vše boží království obnáší. /1
Bůh nám svěřil život a mnoho bohatství – včetně druhých lidí.
Obdarovává nás podle našich schopností.
(V naší kultuře si sami vybíráme životního partnera podle určitých měřítek.)
Nerozvádějí se jen lidé s malým obdarováním a nízkým vzděláním.
Pedagogové pracující s lidmi s postižením mi potvrdili, že to jsou lidé vážící si života; nepotřebují žádné adrenalinové akce. Říkají, že je tito svěřenci obdarovávají mnohem víc, než my zdraví.
Podobenství u Matouše a u Lukáše se doplňují. U Lukáše všichni dostali jednu hřivnu.
(Hřivna měla 9000 římských denárů, denár byl denní mzdou dělníka.)
Dáme-li si obě podobenství dohromady, vidíme, že to tak v životě chodí. Někdo dostal „pět hřiven“ a z každé získal třeba 10 hřiven. Někdo ze stejného obdarování získá méně.
„Dobrý služebníku, nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím, pojď se radovat se svým pánem.“
„V Lukášovi“ je úspěšným zaměstnancům v nebeském království svěřeno hospodařeni s mnohem větším bohatstvím – budeš spravovat tolik měst, podle toho, kolik hřiven jsi vyzískal.
Někdo je nadaný na matematiku, jiný pro hudbu. Někdo má šikovné ruce, jiný umí organizovat …
Kdo je pohodlný nebo nepečlivý v životě, ať si nenamlouvá, že umí dobře pracovat s Biblí.
Naučím-li se dobře hospodařit se svými dary, umím-li pečlivě číst a naslouchat matematice, češtině, mistrovi v učilišti, manželce, dítěti – mám ulehčenou cestu
k pečlivému naslouchání a práci s Božím slovem.
Suverén, který nenechá druhého ani domluvit a už „ví“, že má správnou odpověď,
- lajdák, který poslouchá „napůl ucha“,
- lenoch nebo zbabělec, který se neptá,
- ten, který se bojí riskovat,
- ti všichni mnoho pro boží království nedosáhnou.
Podle míry jak pochopím boží slova a jak budu odvážný, pilný a důsledný, podle toho ponesu užitek pro boží království i pro sebe.
Někdo má rozum v pořádku, umí číst a psát, ale do Písma moc nekouká, má nos víc zabořený do novin.
Někdo čte Blesk, někdo Respekt. Jiný čte zprávy BBC, jiný sleduje ruské zdroje. To je riziko každého a také jeho odpovědnost. /2
„U Lukáše“ dostává každý jednu hřivnu.
Co je naší základní výbavou?
Dosaďme si tam rozum.
Nebo evangelium.
Co z této hřivny vytěžíme?
Náš rozum je osvěcován boží moudrostí. Písmo nás učí správně myslet.
Svou zbožnost si máme pěstovat božím zjevením.
Jako příklad opět uvedu příčiny tragedií 20. století. Církev místo aby reagovala na znamení doby a vedla společnost dopředu a byla předvojem, brzdila vzadu. Měla pro lidi zakonzervovaná dogmata, katechismus, zpovědní zrcadlo a knížku modliteb. Na vše připravené odpovědi. II. vatikánský koncil měl přijít o 100 let dříve.
Místo naslouchání Písmu hierarchická církev věnovala příliš veliký důraz na politiku. Získat zpět a uhájit moc. Ale Ježíš, apoštolové, první církev žádnou politickou moc neměli.
„Těm, kteří Ježíše přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12
Petr (s Janem) řekl chromému: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Sk 3
Stejní lidé čtou stejné Písmo. Ne každý z něj vyčte a přijme stejně.
V první třídě jsme se nad slabikářem učili technologii čtení. Učili jsme se „číst“, porozumět řeči matematiky. Později jsme se učili porozumět různým literárním druhům. Desítkové, dvojkové a další soustavy v
matematice.
Skočí-li někdo po hlavě ke čtení Bible, může všelijak dopadnout.
Někdo si vybral alegorický smysl, jiný v Písmu hledá záznamy o mimozemské civilizaci, atd. /3
Jak pečlivě budu tady na zemi číst Bibli a kolik vytěžím pro Ježíšovo království, natolik získám blaženosti v nebeském království.
V obou podobenstvích o hřivnách (u Mt i u Lk) služebník s jednou hřivnou vrací hřivnu nedotčenou. Nikoho neokradl, peníze nezpronevěřil – nedopustil se hříchu. A přesto mu bude odebráno to, co dostal.
Není pravda, že Bůh je tvrdým Pánem! Ale jsme odpovědní za to, co dostáváme. Nedostali jsme bohatství jen pro sebe. A bohatství je to obrovské.
Abych byl něco platný druhým, abych byl přínosem nebešťanům, nestačí, abych nekradl, nevraždil a nezáviděl. Ani ve škole nestačí jednička z chování (když z ostatních předmětů neprospívám), abych postoupil do vyšší třídy. /4
„Špatný dělníku (zaměstnanče, služebníku), nepracoval jsi. A ještě jsi drzý. Tvrdíš, že jsem ras na lidi.“
To jsme opět u hříchu proti Duchu svatému. Lidé v ráji se nejen vymlouvají jeden na druhého, ale obviňují Boha.
Ježíšovi nepřátelé si vymýšleli pomluvy, podkládali Ježíšovi zlé úmysly (je děvkař, alkoholik, bezbožník, posedlý, spolupracuje s ďáblem …).
„Vezměte mu tu hřivnu a vyhoďte ho do temnot.“
Někomu se to zdá tvrdé. Bůh nemá zapotřebí někoho trestat – každý svého štěstí strůjcem. /5
Máme velikou odpovědnost za to, jak myslíme, co říkáme, ke komu se přikláníme, na čí straně jsme,
Jaké si vybíráme kamarády, přátele, knihy, informace, koho kde volíme.
Kam směřujeme své děti, jaký jim dáváme příklad. To vše má veliký dopad.
V „Lukášově podobenství“ je navíc děsivá věta o nenávisti služebníků vůči králi …
Kolik vytěžíme z evangelia?
Evropané 1. pol. 20. stol. byli téměř všichni pokřtění. Miliony katolíků se vroucně modlili „Křížovou cestu“ …
Kolik vyčetli z evangelia? Nevšimli si, že v 3 milionech Poláků, 6 milionech Židů a desítkách dalších milionů zavražděných se opakuje vražda bohočlověka?
20. století bylo nejkrvavější. Jaké bude 21. století? /6
Všimněme si, jak od podobenství o rozsévači, přes družičky na svatbě, až k podobenství o hřivnách, přibývá informací o Božím království.
Někteří zbabělí zápecníci snižují podíl disidentů na převratu r. 1989. (Sebe naopak vyvyšují.)
Někteří církevní zápecníci snižují podíl církevního disentu. Tvrdí: „Svatá Anežka nám dala svobodu.“
Tvrdím, že jsme dostali svobodu od Boha téměř zadarmo. Sv. Anežku mám velice rád.
Ale v podobenství o nespravedlivém soudci čteme: „Boha stačí poprosit jen jednou. Ale najde Syn člověka dost lidí, kteří s ním dokážou spolupracovat?“
Náš podíl na životě a soužití je oproti Bohu malý, ale je nezbytný. Chybí-li, můžeme prosit jak chceme, a nedostane se nám. Tak vyučuje evangelium. /7
Před týdnem jsem říkal: „Jak se pozná, kdo je jako moudrá a kdo je jako hloupá družička?“
Moudrý se doma k evangeliu bude vracet.
Komu řekne Ježíš: „Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho si ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem.“?
Moudrý je ten, který si teď hlasitě, před Bohem celou větou odpoví.
------------------
Poznámky:
/1 Boží království je uspořádáním Boží rodiny, je procesem; smíme do něho vstoupit.
Boží království je, jako když sedlák oseje pole: zrna přinesou různou úrodu …
Boží království je jako kvas, který …
Boží království je podobné deseti družičkám, které …
Boží království je …
Je užitečné si třeba na list papíru napsat co každé podobenství ukazuje …
Rozsévač – co potřebuji, abych byl dobrou půdou zrnu?
Jílek – jaké nebezpečí mě ohrožuje?
Družičky – je třeba přemýšlení, moudrosti …
…
/2 Nenechme se mýlit, že každá zbožnost je Bohu milá. Jefte byl odvážný a rovný chlap, ale nechodil do „židovského náboženství“, měl za to, že Boha uctí lidskou obětí.
Není pravda, že každý výklad Písma je dobrý.
Učme se zbožnosti od Ježíše, informace o Bohu máme od něj, z první ruky.
/3 „Církev je naše Matka“ je tvrzení alegorické. Stejně tak: „Marie naší Matkou“.
Ježíš to neřekl. Věděl, že příliš mnoho lidí bude Církví trápeno, dokonce k smrti. I jeho Synagoga utrápila.(Synagoga i církev znamená Boží lid.) Proto řekl: „Každý má svého tátu a svou matku. Bůh je Otcem a Matkou nás všech.“
Marie je naše největší Sestra.
Když to řeknu, hned vzbudím nevoli těch, kteří si myslí, že už všechno vědí. Tomu, kdo věnoval studiu Písma o tisíc hodin víc než já, pozorně naslouchám (to neznamená, že se nemůže mýlit.)
V jiných oborech tomu tak není. Kdyby nějaký lékař řekl: „Mám lék na rakovinu.“ Nevyletěl by hned druhý: „Vytahuje se (když jsem lék neobjevil já, nemůže ho objevit nikdo jiný, jak bych vypadal?)“.
„Ježíši, co ze sebe děláš?“, říkali mnozí.
/4 „Kdybych si mohla vybrat mezi zpovědníkem „svatým“ (zbožným) a vzdělaným, vyberu si vzdělaného“, řekla sv. Terezie Veliká.
/5 Před týdnem jsem navštívil s milým kolegou Josefem Kordíkem Lounsko. Josef tam před 30ti lety působil. Krásný, velice bohatý kraj. 700 let tam v
dobrém žili Němci. Viděl jsem ruiny jejich bohatých statků. Takový statek u nás nebyl ani jediný. Němci byli zbožní, postavili nádherné kostely … Pak se tragicky „zapletli“ s
Hitlerem. Co jim chybělo? Přesto, že byli každou neděli v kostele, nedrželi se Ježíše.
Propojilo se mě to s dnešními lidmi, kteří stále nevidí zrůdnost Putina a jeho několikáté války. Naše rozhodování a soudy nejsou nezávazné.
Západní Čechy se stále víc propadají do pohanství. Honosná fara, kterou Josef Kordík opravil, je nejen prázdná, ale vyrabovaná. Lidé žijí v ubohých starých bytovkách vedle ruin krásných staveb, ale ty krásné stavby na ně nemají žádný vliv, tu krásu ani nevidí. Jeden z
nejstarších českých kostelů nejen chátrá, ale chodí do něj už jen pár lidiček (Josef sám pokrýval jeho věž šindelem. Kněží nejsou
– neřídíme se evangeliem a nesvětíme ženaté muže.) I o těch kostelích platí Ježíšův nářek nad jeruzalémským chrámem:
„Nezůstane tu kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Roztříštěné krásné, umně opracované kameny.
/6 „Plastici jsou zvrhlí chuligáni, patří za mříže“, tvrdili komunisté i církevní kolaboranti.
„Čečenci jsou teroristé, v tom věřím Putinovi“, pravilo kníže kněžské čerstvě po 2. čečenské válce.
(Teroristy ze zoufalých Čečenců udělali Rusové. Ti z nich také udělali muslimy (za SSSR byl islám u kavkazských národů slabý skoro jako u mohamedánů na Balkáně).
Kaplický dělá nemravnou architekturu, řekl Klaus i vysoký církevní hodnostář.
Někdo si váží V. Havla, někdo V. Klause, jiný M. Zemana. Někdo se hlásí k V. Havlovi a zároveň poklonkuje jeho nástupcům.
Ruský pravoslavný metropolita Hilarion, jako pozorovatel na biskupské synodě o rodině v Římě, veřejně zaútočil na přítomného řeckokatolického arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka z
Kyjeva, aby si Ševčuk přestal stěžovat na ruskou zahraniční politiku a na ruskopravoslavnou podporu ruských vojenských operací na Ukrajině. Aby Ševčuk přestal podporovat sjednocenou ukrajinskou místní církev a nenažil se tím vyrvat pravoslavné věřící z
jejich mateřské církve moskevského patriarchátu.
Jak se choval Tiso na Slovensku, víme.
Biskup Galen byl jedním z nejhlasitějších a nejostřejších kritiků Hitlerova režimu.
D. Bonhoeffer byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.
/7 Znal jsem konzervativního kněze pohrdajícího bratry protestanty. „Ekumenismus bude jen dílem Ducha svatého“, tvrdil, aby sám nemusel hnout prstem. Také se ani o milimetr nepohnul.
(„Dobře si vyber nevěstu/ženicha a sám nebuď jako hloupé družičky“, říkáme dětem.)
Zeptáme-li se kostelových lidí, co je boží království, o co prosí slovy: „přijď tvé království“, někteří se cítí zaskočeni. Někteří tvrdí, že Ježíš nevysvětlil, co boží království je.
Ježíš nepoužívá definice ani dogmata, ale na podobenstvích – modelech – ukazuje, co vše boží království obnáší. /1
Bůh nám svěřil život a mnoho bohatství – včetně druhých lidí.
Obdarovává nás podle našich schopností.
(V naší kultuře si sami vybíráme životního partnera podle určitých měřítek.)
Nerozvádějí se jen lidé s malým obdarováním a nízkým vzděláním.
Pedagogové pracující s lidmi s postižením mi potvrdili, že to jsou lidé vážící si života; nepotřebují žádné adrenalinové akce. Říkají, že je tito svěřenci obdarovávají mnohem víc, než my zdraví.
Podobenství u Matouše a u Lukáše se doplňují. U Lukáše všichni dostali jednu hřivnu.
(Hřivna měla 9000 římských denárů, denár byl denní mzdou dělníka.)
Dáme-li si obě podobenství dohromady, vidíme, že to tak v životě chodí. Někdo dostal „pět hřiven“ a z každé získal třeba 10 hřiven. Někdo ze stejného obdarování získá méně.
„Dobrý služebníku, nad málem jsi byl věrný, nad mnohým tě ustanovím. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím, pojď se radovat se svým pánem.“
„V Lukášovi“ je úspěšným zaměstnancům v nebeském království svěřeno hospodařeni s mnohem větším bohatstvím – budeš spravovat tolik měst, podle toho, kolik hřiven jsi vyzískal.
Někdo je nadaný na matematiku, jiný pro hudbu. Někdo má šikovné ruce, jiný umí organizovat …
Kdo je pohodlný nebo nepečlivý v životě, ať si nenamlouvá, že umí dobře pracovat s Biblí.
Naučím-li se dobře hospodařit se svými dary, umím-li pečlivě číst a naslouchat matematice, češtině, mistrovi v učilišti, manželce, dítěti – mám ulehčenou cestu
k pečlivému naslouchání a práci s Božím slovem.
Suverén, který nenechá druhého ani domluvit a už „ví“, že má správnou odpověď,
- lajdák, který poslouchá „napůl ucha“,
- lenoch nebo zbabělec, který se neptá,
- ten, který se bojí riskovat,
- ti všichni mnoho pro boží království nedosáhnou.
Podle míry jak pochopím boží slova a jak budu odvážný, pilný a důsledný, podle toho ponesu užitek pro boží království i pro sebe.
Někdo má rozum v pořádku, umí číst a psát, ale do Písma moc nekouká, má nos víc zabořený do novin.
Někdo čte Blesk, někdo Respekt. Jiný čte zprávy BBC, jiný sleduje ruské zdroje. To je riziko každého a také jeho odpovědnost. /2
„U Lukáše“ dostává každý jednu hřivnu.
Co je naší základní výbavou?
Dosaďme si tam rozum.
Nebo evangelium.
Co z této hřivny vytěžíme?
Náš rozum je osvěcován boží moudrostí. Písmo nás učí správně myslet.
Svou zbožnost si máme pěstovat božím zjevením.
Jako příklad opět uvedu příčiny tragedií 20. století. Církev místo aby reagovala na znamení doby a vedla společnost dopředu a byla předvojem, brzdila vzadu. Měla pro lidi zakonzervovaná dogmata, katechismus, zpovědní zrcadlo a knížku modliteb. Na vše připravené odpovědi. II. vatikánský koncil měl přijít o 100 let dříve.
Místo naslouchání Písmu hierarchická církev věnovala příliš veliký důraz na politiku. Získat zpět a uhájit moc. Ale Ježíš, apoštolové, první církev žádnou politickou moc neměli.
„Těm, kteří Ježíše přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12
)
Petr (s Janem) řekl chromému: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Sk 3
.
kap.)
Stejní lidé čtou stejné Písmo. Ne každý z něj vyčte a přijme stejně.
V první třídě jsme se nad slabikářem učili technologii čtení. Učili jsme se „číst“, porozumět řeči matematiky. Později jsme se učili porozumět různým literárním druhům. Desítkové, dvojkové a další soustavy v
matematice.
Skočí-li někdo po hlavě ke čtení Bible, může všelijak dopadnout.
Někdo si vybral alegorický smysl, jiný v Písmu hledá záznamy o mimozemské civilizaci, atd. /3
Jak pečlivě budu tady na zemi číst Bibli a kolik vytěžím pro Ježíšovo království, natolik získám blaženosti v nebeském království.
V obou podobenstvích o hřivnách (u Mt i u Lk) služebník s jednou hřivnou vrací hřivnu nedotčenou. Nikoho neokradl, peníze nezpronevěřil – nedopustil se hříchu. A přesto mu bude odebráno to, co dostal.
Není pravda, že Bůh je tvrdým Pánem! Ale jsme odpovědní za to, co dostáváme. Nedostali jsme bohatství jen pro sebe. A bohatství je to obrovské.
Abych byl něco platný druhým, abych byl přínosem nebešťanům, nestačí, abych nekradl, nevraždil a nezáviděl. Ani ve škole nestačí jednička z chování (když z ostatních předmětů neprospívám), abych postoupil do vyšší třídy. /4
„Špatný dělníku (zaměstnanče, služebníku), nepracoval jsi. A ještě jsi drzý. Tvrdíš, že jsem ras na lidi.“
To jsme opět u hříchu proti Duchu svatému. Lidé v ráji se nejen vymlouvají jeden na druhého, ale obviňují Boha.
Ježíšovi nepřátelé si vymýšleli pomluvy, podkládali Ježíšovi zlé úmysly (je děvkař, alkoholik, bezbožník, posedlý, spolupracuje s ďáblem …).
„Vezměte mu tu hřivnu a vyhoďte ho do temnot.“
Někomu se to zdá tvrdé. Bůh nemá zapotřebí někoho trestat – každý svého štěstí strůjcem. /5
Máme velikou odpovědnost za to, jak myslíme, co říkáme, ke komu se přikláníme, na čí straně jsme,
Jaké si vybíráme kamarády, přátele, knihy, informace, koho kde volíme.
Kam směřujeme své děti, jaký jim dáváme příklad. To vše má veliký dopad.
V „Lukášově podobenství“ je navíc děsivá věta o nenávisti služebníků vůči králi …
Kolik vytěžíme z evangelia?
Evropané 1. pol. 20. stol. byli téměř všichni pokřtění. Miliony katolíků se vroucně modlili „Křížovou cestu“ …
Kolik vyčetli z evangelia? Nevšimli si, že v 3 milionech Poláků, 6 milionech Židů a desítkách dalších milionů zavražděných se opakuje vražda bohočlověka?
20. století bylo nejkrvavější. Jaké bude 21. století? /6
Všimněme si, jak od podobenství o rozsévači, přes družičky na svatbě, až k podobenství o hřivnách, přibývá informací o Božím království.
Někteří zbabělí zápecníci snižují podíl disidentů na převratu r. 1989. (Sebe naopak vyvyšují.)
Někteří církevní zápecníci snižují podíl církevního disentu. Tvrdí: „Svatá Anežka nám dala svobodu.“
Tvrdím, že jsme dostali svobodu od Boha téměř zadarmo. Sv. Anežku mám velice rád.
Ale v podobenství o nespravedlivém soudci čteme: „Boha stačí poprosit jen jednou. Ale najde Syn člověka dost lidí, kteří s ním dokážou spolupracovat?“
Náš podíl na životě a soužití je oproti Bohu malý, ale je nezbytný. Chybí-li, můžeme prosit jak chceme, a nedostane se nám. Tak vyučuje evangelium. /7
Před týdnem jsem říkal: „Jak se pozná, kdo je jako moudrá a kdo je jako hloupá družička?“
Moudrý se doma k evangeliu bude vracet.
Komu řekne Ježíš: „Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho si ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem.“?
Moudrý je ten, který si teď hlasitě, před Bohem celou větou odpoví.
------------------
Poznámky:
/1 Boží království je uspořádáním Boží rodiny, je procesem; smíme do něho vstoupit.
Boží království je, jako když sedlák oseje pole: zrna přinesou různou úrodu …
Boží království je jako kvas, který …
Boží království je podobné deseti družičkám, které …
Boží království je …
Je užitečné si třeba na list papíru napsat co každé podobenství ukazuje …
Rozsévač – co potřebuji, abych byl dobrou půdou zrnu?
Jílek – jaké nebezpečí mě ohrožuje?
Družičky – je třeba přemýšlení, moudrosti …
…
/2 Nenechme se mýlit, že každá zbožnost je Bohu milá. Jefte byl odvážný a rovný chlap, ale nechodil do „židovského náboženství“, měl za to, že Boha uctí lidskou obětí.
Není pravda, že každý výklad Písma je dobrý.
Učme se zbožnosti od Ježíše, informace o Bohu máme od něj, z první ruky.
/3 „Církev je naše Matka“ je tvrzení alegorické. Stejně tak: „Marie naší Matkou“.
Ježíš to neřekl. Věděl, že příliš mnoho lidí bude Církví trápeno, dokonce k smrti. I jeho Synagoga utrápila.(Synagoga i církev znamená Boží lid.) Proto řekl: „Každý má svého tátu a svou matku. Bůh je Otcem a Matkou nás všech.“
Marie je naše největší Sestra.
Když to řeknu, hned vzbudím nevoli těch, kteří si myslí, že už všechno vědí. Tomu, kdo věnoval studiu Písma o tisíc hodin víc než já, pozorně naslouchám (to neznamená, že se nemůže mýlit.)
V jiných oborech tomu tak není. Kdyby nějaký lékař řekl: „Mám lék na rakovinu.“ Nevyletěl by hned druhý: „Vytahuje se (když jsem lék neobjevil já, nemůže ho objevit nikdo jiný, jak bych vypadal?)“.
„Ježíši, co ze sebe děláš?“, říkali mnozí.
/4 „Kdybych si mohla vybrat mezi zpovědníkem „svatým“ (zbožným) a vzdělaným, vyberu si vzdělaného“, řekla sv. Terezie Veliká.
/5 Před týdnem jsem navštívil s milým kolegou Josefem Kordíkem Lounsko. Josef tam před 30ti lety působil. Krásný, velice bohatý kraj. 700 let tam v
dobrém žili Němci. Viděl jsem ruiny jejich bohatých statků. Takový statek u nás nebyl ani jediný. Němci byli zbožní, postavili nádherné kostely … Pak se tragicky „zapletli“ s
Hitlerem. Co jim chybělo? Přesto, že byli každou neděli v kostele, nedrželi se Ježíše.
Propojilo se mě to s dnešními lidmi, kteří stále nevidí zrůdnost Putina a jeho několikáté války. Naše rozhodování a soudy nejsou nezávazné.
Západní Čechy se stále víc propadají do pohanství. Honosná fara, kterou Josef Kordík opravil, je nejen prázdná, ale vyrabovaná. Lidé žijí v ubohých starých bytovkách vedle ruin krásných staveb, ale ty krásné stavby na ně nemají žádný vliv, tu krásu ani nevidí. Jeden z
nejstarších českých kostelů nejen chátrá, ale chodí do něj už jen pár lidiček (Josef sám pokrýval jeho věž šindelem. Kněží nejsou
– neřídíme se evangeliem a nesvětíme ženaté muže.) I o těch kostelích platí Ježíšův nářek nad jeruzalémským chrámem:
„Nezůstane tu kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“ Roztříštěné krásné, umně opracované kameny.
/6 „Plastici jsou zvrhlí chuligáni, patří za mříže“, tvrdili komunisté i církevní kolaboranti.
„Čečenci jsou teroristé, v tom věřím Putinovi“, pravilo kníže kněžské čerstvě po 2. čečenské válce.
(Teroristy ze zoufalých Čečenců udělali Rusové. Ti z nich také udělali muslimy (za SSSR byl islám u kavkazských národů slabý skoro jako u mohamedánů na Balkáně).
Kaplický dělá nemravnou architekturu, řekl Klaus i vysoký církevní hodnostář.
Někdo si váží V. Havla, někdo V. Klause, jiný M. Zemana. Někdo se hlásí k V. Havlovi a zároveň poklonkuje jeho nástupcům.
Ruský pravoslavný metropolita Hilarion, jako pozorovatel na biskupské synodě o rodině v Římě, veřejně zaútočil na přítomného řeckokatolického arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka z
Kyjeva, aby si Ševčuk přestal stěžovat na ruskou zahraniční politiku a na ruskopravoslavnou podporu ruských vojenských operací na Ukrajině. Aby Ševčuk přestal podporovat sjednocenou ukrajinskou místní církev a nenažil se tím vyrvat pravoslavné věřící z
jejich mateřské církve moskevského patriarchátu.
Jak se choval Tiso na Slovensku, víme.
Biskup Galen byl jedním z nejhlasitějších a nejostřejších kritiků Hitlerova režimu.
D. Bonhoeffer byl popraven za účast na spiknutí proti Hitlerovi.
/7 Znal jsem konzervativního kněze pohrdajícího bratry protestanty. „Ekumenismus bude jen dílem Ducha svatého“, tvrdil, aby sám nemusel hnout prstem. Také se ani o milimetr nepohnul.