32. neděle v mezidobí

Dnes slavíme svátek Posvěcení lateránské baziliky – prvního kostela církve. Připomínám, že mnoho jazyků má jedno slovo pro shromáždění lidu božího a domu, kde se ti lidí scházejí. Vážíme si svých domů, ale dům nebo byt slouží rodině. Je důležité, aby neteklo do střechy, ale nestačí mít jen vyšperkované bydlení … Přestěhování rodiny jinam nemusí být tragedie, na rozdíl od přestěhování se jednoho z rodičů do jiné rodiny.
V evangeliu se čte o vyhnání kupců z nádvoří pohanů jeruzalémského chrámu. /1
 
Dovolíme si vzít čtení z 32. neděle v mezidobí.     
 
Děti a vnukové se nás mohou ptát: „Co to je láska?“
„Spravedlnost, které přikázání je největší …
Co je moudrost?“
Ježíš neřekne definici …
 
K podobenství o děvčatech ze svatebního průvodu není v evangeliu uveden Ježíšův výklad.
(Ten mají jen tři podobenství.) /2
Výklad k našemu podobenství máme zrekonstruovat z textů evangelia. To je možné tehdy, známe-li v nějaké míře evangelia a Ježíšovo myšlení, ducha jeho vyučování.
Děvčata ze světelného průvodu nejsou malé družičky našich svateb (ty se při obřadu někdy trochu motají, nevědí, co se od nich očekává). Svatby byly dříve známým rituálem, každý věděl, co a jak na nich chodí. Než někdo při svatbě jako dospělý účinkoval, mnohokráte svatbu od dětství viděl. /3
Tyto družičky měly zřejmě jít ve světelném průvodu poprvé. Toho si je třeba všimnout.
Některé situace prožíváme jen jednou. Když se snoubenci přijdou podívat na svatbu dva týdny před vlastní svatbou, pochopitelně pozorují vše jinak než při dřívějších svatbách. Jiný je prožitek diváka, jiný svatebního hosta, jiný rodičů a jiný snoubenců.
 
Podobenství z evangelia nejsou jako početní příklady při hodinách matematiky, na kterých se učíme počítat. Slouží ke vzdělávání učedníka připravujícího se k práci („zítra rozstříháš cennou látku a budeš šít, zítra budeš vařit drahé jídlo, pilotovat letadlo, operovat, soudit …“).
Život je cenný, jdeme jeho cestou poprvé, leckteré naše životní kroky ani nemůžeme zopakovat. (Proto jsme vděční, když nás někdo na náročné životní situace připravuje.)
 
Vyprávějte dětem, jak tenkráte vypadala orientální svatba. /4
 
Podobenství není vyučováním družiček, jak se mají chovat na svatbě.
Tušíme, že svatba, jako nejkrásnější slavnost, není náhodně zvolena.
Svatba v Bibli ukazuje na manželství Boha a jeho lidu.
Z šikovné družičky může vyrůst žádaná nevěsta.
Obraz světla a role světlonoše jsou záměrná.
To, že Ježíš při náboženském vyučování použil roli družiček, bylo odvážné. Použít příklad z ženského světa bylo první zkouškou. Kdyby byl někdo z učedníků nafoukaný a pohoršil se (muži byli, na rozdíl od žen, tradičně vzděláváni), vypadává ze hry, nebude poslouchat dál. Mezi Ježíšovými učedníky byly také ženy, od Ježíše je příklad s družičkami pozorností a projevem úcty k ženám.
 
„Už jdou!“, volat ten, který měl za úkol bdít.
Pošetilá děvčata čekala jen na příchod ženicha, nepřemýšlela. Možná se svých kamarádek (moudrých) zvědavě ptala, co mají v nádobkách … Proč si nešla koupit olej včas? Mávla nad tím rukou. Dnes by možná prohlásila: „Není co řešit.“
Možná se jen těšila, jak se ponesou v průvodu a na hostinu. 
Ve starších eucharistických modlitbách říkáme: „… na tvůj, příchod Pane Ježíši, čekáme“. /5
 
Počty – pět prozíravých a pět pošetilých – nebudou náhodné (Ježíš měl promyšlené každé slovo).
Podobenství o družičkách je určeno učedníkům – nám, pokřtěným (texty o pohanech jsou jinde). Znamená to, že polovina z nás, co chodíme do kostela, máme „málo oleje“ – jsme pošetilí.
Příjemné pomyšlení to není, ale buďme rádi, že Ježíš nás na to upozorňuje včas!
 
Kdo z nás jsme pošetilý a kdo je moudrý?
Rozpočítáním to nezjistíme. Jak mohu zjistit, zda nejsem pošetilý?
Kdo z nás od tohoto varování rychle uteče a nepromyslí si ho – ten je neprozíravý.
 
Kdo se utěší přísliby lidové (nebiblické) zbožnosti, podobá se pošetilým družičkám.
Církevnické rady nás nabádají k získání přímluv světců.

Lidová moudrost tvrdí: „Konec dobrý, všecko dobré.“

Nekvalitní náboženská výchova zúžila výzvu Jana Baptisty a Ježíše k obrácení na úsilí „o dobrou smrt“.  Včas řekni alespoň: „Ježíši, milosrdenství.“ Tak jsme to, my katoličtí duchovní, učili lidi.

Jenže „obrácení“ znamená změnu smýšlení, myšlení a života. /6

 

I pomazání nemocných jsme po staletí říkali „poslední pomazání“.

 

Ježíš přišel s nabídkou pomoci pro náš pozemský život. Svým spolupracovníkům už teď nabídl krásné přátelství, práci a poslání, které mají veliký smysl.

Nikde neříká, že jednou přitáhne jako dobyvatel s průvodem svých bojovníků, aby se ujal vlády, nezajišťuje si co největší množství lidí, aby ho přišli vítat s mávátky v

 ruce a provolávat mu slávu.

(Ježíšovým vítězným obloukem je jeho obětavost a věrnost, s kterou zvítězil nad nenávistí a hříchem.)

 

Prozíravé, moudré družičky si promýšlely svou roli.

V civilním životě to často umíme. /7

 

Až se děti budou ptát, řekněte jim, že z družičky má vyrůst moudrá nevěsta (z nich i z každého z nás).

To je náš program!

 

Děti se vás budou ptát, proč děvčata nemohla na hostinu. Lehce jim vysvětlíte, že podobenství je modelem ...

 

Co je olejem?

Čím svítím „pro Ježíšovu věc“?

Olivový olej se i tenkráte dal koupit, ale čas a nová příležitost v životě se často koupit nedá.

Návyky se nedají koupit. Kdo se nenaučí přiznávat chybu a omlouvat se, ať si nemyslí, že to bude umět, až se setká s Ježíšem tváří v tvář.

Co vše se nedá ve vztahu koupit? Umění přemýšlet, rozpoznávat co je důležité a co je vedlejší, čemu dát přednost. Jak si vybírat správné informace a vzory …

Charakter, odvaha, pravda, přátelství, důvěra  … se nedají koupit.

Co se ještě nedá ve vztahu koupit?

K poznání toho všeho je třeba přemýšlení a práce.

Znáte lidi, kteří neumí přemýšlet?

Vyprávějte dětem, proč má operující lékař instrumentářku. Každý víme, proč se u operace spěchá.

Která zdravotní sestra může být instrumentářkou? Jaké vlastnosti potřebuje?

Vymyslete dětem jiné příklady.

Ke vztahu, k umění porozumět druhému a spolupráci, nestačí počáteční nadšení a pouhý cit.

(Ukažte to dětem třeba na příkladu soužití se psem, Nestačí, když si děti psa jen přejí. Čeho je třeba k odpovědnosti za zvíře, atd.

Už v pohádkách se učíme, že ty nejlepší věci bychom sami neobjevili, ale Ježíš nás výborně učí přemýšlet. Bůh nám ukazuje nejlepší cestu, abychom se co nejvíce vyvarovali chyb.

 

I k přátelství a spolupráci s Ježíšem potřebujeme olej.

 

Je moje práce užitečná pro boží království?

Jsem rád, že si mě Ježíš vybral za nejbližšího spolupracovníka?

Nakolik o to ještě stojím? Těší mě to?  Baví mě to? 

Římský biskup František připomněl, že v církvi nejde o získání hodností, ale o službu. /8

 

Bude Ježíš jednou s mou spoluprací na jeho práci ve světě božím spokojen?

Je spokojen s tím co konám teď? Nemám na mysli svoje hříchy. Co dělám pro jeho věc?

 

Nestačí jen říkat: „Ježíši, já ti věřím.“

Co dělám pro pěkné soužití s druhými? Jak se vzdělávám pro lepší soužití s nejbližšími. Pro porozumění s Bohem? Hledám chyby svého jednání a jejich příčiny?

Chci se udržet na cestě, kterou nám Bůh jedinečně vymyslel?

(Připomínal jsem výzkum pneumatik.) Ukazujme dětem na příkladech našeho soužití – toho, co se nám daří a nedaří – správné přemýšlení. Trénink a osvojování si dobrých návyků  …

Říkejme jim jak a kde si „opatřovat olej“.

 

Rozumné družičky – v řečtině fronimos – umí reagovat na podněty. Umí přemýšlet a pohotově kombinovat  (nejsou jenom opatrné k budoucnosti).  Dovedoureagovat na chyby.

Neslibují jen při zpovědi, že to a ono už neudělají. Přemýšlejí o svých sklonech a naslouchají božímu vyučování.

Před týdnem jsme slyšeli Ježíšovo varování o falešné zbožnosti. Prosil jsem vás, abyste si přečetli, celou 23. kapitolu z evangelia Matoušova. Moudrý je ten, kdo si čte, kdo nemávne rukou, jako pošetilý družičky: „To znám

.“

 

Ježíš nás varuje před sklonem k povrchní zbožnosti: „Místo budování zdravých vztahů mi cpete další klečení, sebezápory, oběti, poutě, posty další a další modlení a pobožnosti …“ /9

Víme o svých sklonech předvádět to, co se dá vykázat a spočítat (úsilí o spravedlnost, milosrdenství a věrnost se nahlásit „nahoru“ nedá).

 

V pátek jsme se postili a modlili se za pronásledované křesťany (za pronásledované nekřesťany už ne?) a poslali jim nějaké peníze.

To je dobře, ale je třeba se ptát dál a hledat, co je ještě v našich silách a v naší kompetenci.

 

Modlili jste se někdy za uzdravení nemocného?

Já vícekráte, někdy se uzdravil, někdy ne.

Plakali jste někdy kvůli tomu?

Já vícekrát.

Přicházím k těmto lidem, probouzím v nich naději, že jim Bůh přeje zdraví.

Když se nic neděje, je mi velice těžko. Ne kvůli sobě, že má modlitba nebyla nic platná. Víc kvůli nim.

Lehko mohou mít pocit, že je Bůh neslyší.

Řada lidí se pak od Boha odvrátí. To je vše složitější otázka, kterou teď nebudu řešit.

Uvádím to proto, že nesmíme říkat („to je tajemství“, nebo“ Boží vůle“ a nabízet naše zbožná „analgetika“).

Je potřeba se ptát dál. Ukážu to na známém příkladu.

Ježíš se ptal nazaretských, jak to, že modlitby jejich prabáb Bůh nevyslyšel, ale modlitbu Eliáše ano.

Hospodin nevyslyšel úpěnlivé prosby malomocných a jejich rodin. Oproti tomu byl uzdraven malomocný pohanský hrdlořez Náman.

Nazaretští nebyli jen pošetilí, jich zbožnost vzplála k nenávisti; chytli Ježíše pod krkem k linči. (Srv. Lk 4,24)

To snad už máme promyšlené.

Uvedu jiný příklad. M. Gándhí byl hinduista. Mimo jiné schvaloval kastovní systém (v souřadnicích indické kultury to má určitý význam), ale když si pročetl evangelia, byl Ježíšem nadšen.

(Pokřtít se nedal, křesťané ho nenadchli, připadali mu povrchní v následování Ježíše.)

Díky vyučení u Ježíše se mu podařilo získat svobodu pro Indii. Jenže země se rozpadla na převážně muslimský Pakistán a hinduistickou Indii. A propukla mezi nimi strašlivá válka. Gándhí protestoval a vyhlásil hladovku: „Buď do skončení války

, nebo do mé smrti.“  Tenkráte nebyly takové možnosti komunikace jako dnes. Ale díky modlitbě a půstu Gándhího

, válka skončila.

Tak funguje modlitba. Modlitba hinda. Uvidíme, jak bude fungovat modlitba nás křesťanů. O síle účinnosti své modlitby si nedělám iluze. Vím, že jsem pod míru. Proto nemám právo ukazovat na druhé a říkat: „Mělo by se… Někdo by měl…“

Ale nezapřeme Ježíšův příslib: „Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní.“ (Mt 18,19)

Ale pak je nutno si přiznat slabounké křesťanství.

Jak fungovala Gándhího modlitba a půst? Léta předtím Mahátma usiloval o svobodu Indie, řadu let byl kvůli tomu vězněn. Získal si přirozenou – skutečnou autoritu. I od nepřátel – i od Pákistánců.

Měli ho tak rádi, tak jim na jeho životě záleželo, že skončili strašnou vražednou válku.

Tak – a jen tak – působí modlitba a půst. Když dělají dva totéž, nemusí to být vždy totéž.

(Kdyby se Gándhí nechal pokřtít, svatořečili bychom ho …)

 

 

Není každá modlitba Bohu stejně milá. Ne každý půst je účinný.

Jsou věci, které může učinit jen Bůh, a jsou věci, které za nás Bůh nebude dělat!

Nechme se vyučit o modlitbě u Ježíše a skončeme se svými pohanskými představami.

Skončeme s povrchními slovy, že někomu něco u Boha vyprosíme – to je pohanské tvrzení.  

 

Máme být světlem, solí a kvasem:

Je naprosto zbytečné Boha ujišťovat, že jej nadevše milujeme, že jsme mu zasvětili srdce své, atd. 

Mohli bychom se dočkat odpovědi: „Že ti pusa neupadne, tvoje lampička nesvítí.“

 

Jakým vzorem jsi pro své farníky, děti a spolupracovníky?

„Jsi pro druhé solí? Kdy se zastáváš pravdy a spravedlnosti, kdy vystupuješ proti bezpráví?

Jakým jsi kvasem? Koho jsi přivedl k Bohu a ke křtu (mimo svých malých dětí), ne kolik lidí jsi pokřtil?

 

Moudrý neutíká před nepříjemnými otázkami – vedou-li ke zdraví a životu. 

 

---------------------------

Poznámky:

                  /1     Silná provokativní scéna. Už jsme o ní mluvili, ukazuje dál: Ježíš je rozhodně proti jakémukoliv obchodování s Bohem! Nikdo toho nemáme před Bohem zapotřebí! Bůh nám nevýslovně přeje a nikoho nečiní žebrákem.

 

                  /2     Podobenství o rozsévači nám říká jak pracovat s Božím slovem. Podobenství o jílku mámivém nás varuje před nebezpečím falešné zbožnosti. A podobenství o síti ukazuje, že ne každý, kdo je obřezaný nebo pokřtěný, může vejít do božího království, přesto, že byl zachycen v

 síti božího lidu.

(Všimněme si, jak i slovo panna v naší společnosti téměř zmizelo …).

 

                  /3     Dříve se každé svatby účastnila skoro celá vesnice, nebylo tolik zábavy jako dnes. Společné slavnosti vytvářely vztahy mezi souvěrci. Byl-li jsem někomu na svatbě, nemohu jej jen tak snadno pomlouvat, jsme přece přátelé.

 

                  /4     Svatba se tenkráte odehrávala v domě ženicha, do jeho domu se nevěsta vdávala. První den se ženich se svou družinou vydával do domu nevěsty, ostatní ženichovi lidé připravovali svatbu trvající několik dní.

Podle vzdálenosti domu nevěsty a pohostinnosti rodičů nevěsty (v Orientě je pohostinnost veliká) se dalo přibližně odhadnout, kdy asi může ženich s

 nevěstou do svatebního domu přijít.

Děvčata měla s lampičkami vyjít ženichovi a nevěstě naproti a měla je slavnostně uvést do domu svatebního. 

Orientální lampičky na olej byly malé (světlo bylo vždy drahou záležitostí, chudší lidé s ním šetřili), oleje se do nich mnoho nevejde.

 

                  /5     V novějších modlitbách už je to vyjádřeno lépe: „Tvůj příchod připravujeme …“

Boží království se přiblížilo, začíná tam, kde se mu otvíráme. Nejsme jako cestující, čekající na nádraží až přijede vlak. Ti nemohou jít vlaku naproti. Nemohou jeho příjezd ovlivnit.

My se na dovršení Ježíšova království nejen těšíme (dobro, pravda a láska zvítězí), my chceme Ježíšovo království stavět a jeho příchod připravovat. V

 sobě, ve vztazích s druhými.

(Naříkáme, že to s některými drhne, řada lidí to možná říká o nás. Snad s nimi Ježíš hne, snad i nás ještě rozhoupe …)

V každém případě tady nejsme pro parádu ve slavnostním průvodu Mesiáše (jak si to i někteří židé představovali a někteří katolíci představují).   

Ale nám se přece dostalo cti pracovat v Ježíšově firmě na stavbě společnosti boží rodiny.

 

                  /6     Představme si, že by se někdo místo budování pěkného manželství, zaměřil jen na to, aby své manželce na smrtelné posteli poděkoval a poprosil ji o odpuštění. (Setkal jsem se s

 tím nejednou. Chlap byl celý život na manželku zlý a protivný.

Na smrtelné posteli poprvé a naposled řekl: „děkuji“ a „odpusť“.) Kdo z nás by své dceři takové manželství přál?

 

                  /7     Nechal jsem si vy měnit pneumatiky. Chlapi pracovali bez jediného zbytečného pohybu, radost se dívat. Stroj na měnění pneumatik je chytře vymyšlen. (Pamatuji ještě dobu, kdy jsme si pneumatiky měnili ručně sami, nepříjemná, těžkopádná, špinavá práce.) Kolik hodin práce a zkoumání je za hledáním účinného vzorku pneumatiky a rozdílného materiálu zimních a letních pneumatik. Než na mě přišla řada, četl jsem si o anglickém řezníkovi, který pracuje v

  Praze. Váží si své práce a českého masa z chovu pod širým nebem. Umí přemýšlet. Třetí radost mi udělal rozhovor s Tomášem Halíkem.

      Vezměte někdy kluky nebo vnuky k výměně. Ukazujte jim lidi, kteří přemýšlejí o práci. Pak je lehčeji budete učit o přemýšlení v soužití s Bohem.

      Říkal jsem v kostele klukům, jak to dřív chodilo na trhu s koňmi. Podvodníci hubeného koně nafoukli rákosem, aby mu nebyla vidět žebra. Ptal jsem se, z

 které strany koně nafukovali – hned věděli. Kdo si nenechal poradit, byl podveden. Když si kobylu po zaplacení odváděl, vzduch ušel a nový majitel viděl, že koupil hubenou herku. Ptal jsem se kluků, zda vědí, že podvodníci ojetých aut přetáčejí tachometry, atd

. – věděli. Také ví, co je třeba udělat, aby nás někdo u auta nenapálil. 

 

                  /8     Mateřství církve se vyjadřuje zvláště osobou biskupa a jeho ministeriem. Jako si Ježíš vyvolil apoštoly a poslal je hlásat evangelium a pást Jeho ovce, tak i

  biskupové jakožto jejich nástupci jsou postaveni do čela křesťanských komunit jako ručitelé jejich víry a živé znamení Pánovy přítomnosti mezi nimi. Nejde o prestižní místo, čestné pověření. Biskupství není vyznamenáním, nýbrž

službou. Ježíš to tak chtěl. V církvi nesmí být místo pro světskou mentalitu. Světská mentalita říká: „Tamten udělal církevní kariéru, stal se biskupem…“ Nikoliv! V církvi nesmí být místo pro tuto mentalitu. Biskupská hodnost je služba, nikoli honosná pocta. Být biskupy znamená mít neustále na očích příklad Ježíše, který jako Dobrý pastýř přišel ne, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil (srov.

Mt 20,28, Mk 10,45) a dal svůj život za své ovce (srov. Jan 10,11). Toto ministerium se nevyhledává, nežádá, nekupuje, ale v poslušnosti přijímá, nikoli k povýšení, ale k ponížení, jako Ježíš, který „se ponížil a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (

Flp 2,8). Je smutné vidět muže, který tento úřad hledá, podniká spoustu věcí, aby jej dosáhl, a když se mu to podaří, neslouží, ale naparuje se a žije jenom pro svou samolibost.

 

                  /9     Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat. (Mt 23,23)