20. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 19,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
Datum: 17. 8. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 19,4-8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 56,1.6-7
; Ř 11,13-15.29-32
; Mt 15,21-28
Datum: 17. 8. 2014
V některých kostelech se slaví Svátek Nanebevzetí P. Marie (my slavíme ve
dvou kostelech poutní slavnost). Nanebevzetí P. Marie je potvrzením její
velikosti (červený diplom). /1
Všechna dnešní čtení mluví o odpovědnosti Boha za všechny národy.Hospodin se smilovává nad každým národem i nad každým člověkem. Jeho přejícnost je ohromná, ale přece jen také od nás něco vyžaduje (i rodiče mají vyžadovat od dětí úměrnou spravedlnost a slušné jednání).
I Izrael byl původně barbarským národem. Izraeli se bude dobře dařit a bude lidem Hospodinovým – bude-li dodržovat smlouvu s Hospodinem. /2
I pohanům je nabízeno stejné výsluní, bohatý život a stejné podmínky – budou-li se řídit Boží moudrostí a budou-li dodržovat pravidla soužití s Bohem a lidmi (viz první čtení).
Náš text druhého čtení je krkolomný, ale všimněme si alespoň, co pro Pavla obnáší „vzkříšení z mrtvých“.
K evangeliu:
Izrael se ve výchově Hospodinově stal nejsoucitnějším náboženstvím a národem, ale začal si zakládat na svých náboženských výkonech a povyšovat se nad pohany.
Ježíš přišel Izrael obrátit k Hospodinu, jenže zbožní se proti němu vzepřeli – pokládali se za dost zbožné!
Pro jejich velkou nenávist Ježíš hrál o čas (i proto se mohl věnovat jen Izraeli). Až své učedníky vyučí, pošle je k ostatním národům. („Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“. Mk 16,15
Co říkáte dětem, když řeknou: „Táto (babičko), nezdá se ti, že Pán Ježíš s tou kananejskou paní jedná nepěkně?“
Přitakávám jejich otázkám a přidávám další otázky, aby věděli, že takové otázky mohou klást a provokuji je k hledání (nemůžeme mít rádi někoho, kdo je nelaskavý nebo nespravedlivý).
Tyrský a sidonský kraj byl územím pohanů. Kdo objevil, kým je Ježíš, a jak měl vše promyšleno, tomu je zřejmé, že Ježíš nikam nechodil náhodou. Kananejská žena byla připravená a stála mu za pozornost,
kvůli ní přišel. Neohlížel se na další pomluvy. /3
Kananejská žena žila na pomezí mezi Izraelem a pohany. To, že tituluje Ježíše „Pánem a synem Davidovým“ ukazuje, že o Izraelitech i o Ježíšovi mnohé vědělaa viděla o co je izraelská náboženská kultura větší než kanánská.
Ježíš k prosbě ženy o uzdravení dcery mlčel, bylo to dost tvrdé, ale „držel jí palce“.
Vložím mu do úst: „Teď, když ti vaši lékaři a kněží nepomohli, jsem ti – já, žid – dobrý.“
Žena zřejmě předtím navštívila řadu pohanských kněží, lékařů a léčitelů.
Ale představme si třeba, že kananejská žena mohla posílat děti do pohanské školy v sousední vesnici nebo do židovské školy v druhé sousední vesnici. /4
Učedníci byli na kananejskou ženu ostří. Byli nesnášenliví k pohanům (možná nesnášenlivost přejali od svých rodičů). Navíc tato pohanka „drze křičí (asi z větší vzdálenosti) na našeho Mistra(!) jako hokyně na nějakého podržtašku“. Víme, že muž by si tenkráte zadal, kdyby mluvil na veřejnosti s ženou (podle tehdejších zvyklostí, ne podle Bible, byla druhořadým člověkem).
Žena se nedala odehnat, zřejmě volala znovu.
„Nemám čas se věnovat pohanům a zakládat u vás základní („Mojžíšovu“) školu. Věnuji se těm, kteří už Mojžíšovu školu prošli.“
Ježíš rád pomáhá, ale má oprávněně požadavky. Vědomosti jsou důležité, ale motiv a přístup k věci je neméně důležitý.
Ježíš nepotřebuje člověka zkoušet jako učitel. To žena – a my – si potřebujeme ujasnit a rozhodnout se, proč a do jaké míry o Ježíše stojíme.
Náboženská nesnášenlivost je odnepaměti. Stejně tak vzájemné nadávání „nečistý pes“.
V kmenovém náboženství mají lidé za to, že jsou s božstvem příbuzní. Lidé jiného náboženství jsou cizí, jsou nepřáteli.
Žena se neurazila, na její reakci je vidět, jak dobře přemýšlí a jak mnoho usiluje o přízeň. Uznává, že je jen pohankou, že je pod míru.
(Nazaretští Ježíše prohlásili za buřiče a odsoudili ho k smrti.) /5
Kananejka obstála ve „zkoušce“ – oproti „bohatému mladíkovi“. /6
Kananejce Ježíš mohl pomoci, je typem člověka, který nejen prosí, ale i hledá a je vytrvalý. „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Srv. Mt 7,7-8
Devět z deseti uzdravených z malomocenství se spokojilo pouze s uzdravením, Mesiáš je pak už nezajímal.
Poznání (informace) je nezbytné, ale neméně důležitý je vztah. Co je platné, že někdo výborně vystuduje, ale znalostí neužije k dobrému? (Některým právníkům nejde o spravedlnost, některým lékařům nejde o pacienta, některým učitelům o děti. Někdo se modlí a „chodí do kostela“, aby splnil svou náboženskou povinnost, pravidla jsou pro něj více než vztahy.
)
Kananejská žena zanedbala některé důležité věci, ale nouze jí přinutila zajímat se o Ježíše hlouběji. Informace se dají snadněji doplnit než získat motiv ke správnému postoji
nebo vztah k lidem a k Bohu. Kdo má zájem, znalosti si doplní.
Ježíš chválí ženu za její „víru“ – za její postoj (není obtížné si dosadit, co Ježíš „vírou“ myslí).
Kananejka bude pak nejen svědčit svým sousedům o Ježíši a navždy bude svědčit proti všem „nazareťanům“ (srv. Lk 4,14-31
. (srv. Mt 25,24-28
Texty z evangelia jsou vyučovací, ne jen popisné.
V ledasčem se můžeme poznat:
– možná, že také „lezeme ke křížku“, až když jsme v koncích (kananejská žena by nepřišla za Ježíšem, kdyby neměla nemocnou holku. Ježíš se ale neuráží!),
– možná v sobě najdeme kus náboženské nesnášenlivosti, /7
– možná v sobě rozpoznáme kus namyšlenosti, /8
– nebo urážlivosti.
U Ježíše platí: „Štěstí přeje připraveným“ a „je-li žák připraven, Učitel se najde“.
Ježíš nás přichází vzdělat a zbavit nás předsudků, nevědomosti a hlouposti. A ukázat nám krásu pomoci potřebnému (nepřišel jen „zaplatit naše dluhy“).
---------------------
Poznámky.
/1 Písmo nám přináší krásné a dostatečné informace o velikosti Ježíšovy matky. Ti, kteří nemají patřičnou trpělivost naslouchat Písmu a zamýšlet se nad ním, rádi vyhledávají legendy („Legendy mnoho dovolují a málo vyžadují“, řekl R. Guardini), apokryfy, všelijaká soukromá zjevení a utíkají se
do pochybné lidové zbožnosti.
Myslím si, že Ježíš od rodičů mnoho odkoukal; i pěkný vztah k pohanům. Josef a Marie nepomlouvali, věděli, že je ledacos jinak než co se jeví lidským očím. O Marii zřejmě lidé říkali, že se musela vdávat (drbny takové věci pečlivě hlídaly). A Marie by nikomu nevysvětlila, jak to bylo, jen Josef jí uvěřil.
Rodiče a prarodiče nás svými postoji ovlivňuji. Často přejímáme jejich postoje občanské, náboženské i politické. Ježíš měl dobré rodiče, směřovali ho k
laskavým postojům i k lidem na okraji společnosti. (I příběh s kananejskou ženou o Ježíšovi v tomto směru svědčí.)
/2 Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. (Ex 19,5
/3 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. … Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? (J 7,1.35
/4 Naši vesnici Dolní Čermnou za války Němci rozpůlili (ač v ní nebyl jediný Němec): horní část se ocitla v Sudetech (připojených k Německé Říši) a druhá část patřila do Protektorátu Čechy a Morava. Maminka se tak ocitla v
Sudetech, táta v Protektorátu. Aby maminka nemusela na práci do Německa, poněkud se uspíšila svatba. Otcův bratr udělal novomanželům nábytek. Natřít jej měl soused maminky. Jenže, natěrač hned po okupaci poslal své děti do německé školy v
Horní Čermné a babička z maminčiny strany, vlastenecky prohlásila: „Nábytek dáme natřít panu Bednářovi“ (ten bydlel na dolním konci vesnice – v
Protektorátu) a nábytek vezli přes hranice.
Některé vesnice na okraji farnosti mají blíž do kostela sousední farnosti než do kostela farního. Děti jezdí do školy v jiné farnosti a mají tam kamarády. I z
jiných důvodů (někdy i nemoudrých) jezdí lidé do kostela jinam (je otázkou, zda se také zapojí do života sousední farnosti).
/5 První zkoušku z matematiky na Strojní fakultě jsem neudělal (Chyběly mně znalosti z gymnázia, studoval jsem před tím jen večerní švindlkurz „Střední školu pro pracující“.) Asistent, který mě zkoušel, se mě ptal: „Chodíte do hospody?“
„Nechodím.“
„Hmm, na pivo nechodíte, na ženské jste mladý, matematiku neumíte, tak o čem se mám s vámi bavit?“, prohlásil. Nebylo to příjemné, ale nebyl to důvod k urážení se na pana asistenta, nýbrž k
doplnění si znalostí z matematiky.
/6 Mladík předváděl svou zbožnost, tvrdil, jak mnoho mu jde o boží království a že miluje druhé jako sám sebe. Když Ježíš řekl: „Tak rozdej majetek těm, které tak mnoho miluješ“, mladíček neobstál. (Srv. Mt 19,16-22
/7 V Trutnově se chystá ekumenická bohoslužba. Jen se objevily nepřesné zprávy o hnutí Hare Krišna a už se zvedly hlasy strážců pravověří. Místo toho, aby naši lidé vyhlíželi možnosti sbližování, jednají útočně. Jak by asi jednali u kananejské ženy? Neslyší evangelium? Římský biskup František jim není sympatický?
/8 Židé měli o 2.000 let dřív všeobecné školství než my. Tři tisíce tet se nechávají vyučovat Biblí. Je to na nich znát.
Byli jsme pár dní v Toskánsku. Zajímal mě kraj, který ovlivnil Giotta, Danteho, Boccaccia, Michelangela, da Vinciho … Viděli jsme krásnou krajinu, krásná města, architekturu, obrazy, krásné obchody s
pěkným zbožím, příjemný domov důchodců, pěkně ustrojené lidi, vlídnost, úsměvy, ochotu, důvěru (nekrade se), pohodu … Nikde zpupné domy, bilboardy, psí výkaly, bezdomovci, opilci, křik, hlasitá hudba … (napíšu o tom článek do farního zpravodaje).
Je znát, že jsou o tisíc let déle ovlivňováni křesťanskou kulturou a že jim tuto kulturu nevyvracel komunismus jako u nás.
Všechna dnešní čtení mluví o odpovědnosti Boha za všechny národy.Hospodin se smilovává nad každým národem i nad každým člověkem. Jeho přejícnost je ohromná, ale přece jen také od nás něco vyžaduje (i rodiče mají vyžadovat od dětí úměrnou spravedlnost a slušné jednání).
I Izrael byl původně barbarským národem. Izraeli se bude dobře dařit a bude lidem Hospodinovým – bude-li dodržovat smlouvu s Hospodinem. /2
I pohanům je nabízeno stejné výsluní, bohatý život a stejné podmínky – budou-li se řídit Boží moudrostí a budou-li dodržovat pravidla soužití s Bohem a lidmi (viz první čtení).
Náš text druhého čtení je krkolomný, ale všimněme si alespoň, co pro Pavla obnáší „vzkříšení z mrtvých“.
K evangeliu:
Izrael se ve výchově Hospodinově stal nejsoucitnějším náboženstvím a národem, ale začal si zakládat na svých náboženských výkonech a povyšovat se nad pohany.
Ježíš přišel Izrael obrátit k Hospodinu, jenže zbožní se proti němu vzepřeli – pokládali se za dost zbožné!
Pro jejich velkou nenávist Ježíš hrál o čas (i proto se mohl věnovat jen Izraeli). Až své učedníky vyučí, pošle je k ostatním národům. („Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“. Mk 16,15
)
Co říkáte dětem, když řeknou: „Táto (babičko), nezdá se ti, že Pán Ježíš s tou kananejskou paní jedná nepěkně?“
Přitakávám jejich otázkám a přidávám další otázky, aby věděli, že takové otázky mohou klást a provokuji je k hledání (nemůžeme mít rádi někoho, kdo je nelaskavý nebo nespravedlivý).
Tyrský a sidonský kraj byl územím pohanů. Kdo objevil, kým je Ježíš, a jak měl vše promyšleno, tomu je zřejmé, že Ježíš nikam nechodil náhodou. Kananejská žena byla připravená a stála mu za pozornost,
kvůli ní přišel. Neohlížel se na další pomluvy. /3
Kananejská žena žila na pomezí mezi Izraelem a pohany. To, že tituluje Ježíše „Pánem a synem Davidovým“ ukazuje, že o Izraelitech i o Ježíšovi mnohé vědělaa viděla o co je izraelská náboženská kultura větší než kanánská.
Ježíš k prosbě ženy o uzdravení dcery mlčel, bylo to dost tvrdé, ale „držel jí palce“.
Vložím mu do úst: „Teď, když ti vaši lékaři a kněží nepomohli, jsem ti – já, žid – dobrý.“
Žena zřejmě předtím navštívila řadu pohanských kněží, lékařů a léčitelů.
Ale představme si třeba, že kananejská žena mohla posílat děti do pohanské školy v sousední vesnici nebo do židovské školy v druhé sousední vesnici. /4
Učedníci byli na kananejskou ženu ostří. Byli nesnášenliví k pohanům (možná nesnášenlivost přejali od svých rodičů). Navíc tato pohanka „drze křičí (asi z větší vzdálenosti) na našeho Mistra(!) jako hokyně na nějakého podržtašku“. Víme, že muž by si tenkráte zadal, kdyby mluvil na veřejnosti s ženou (podle tehdejších zvyklostí, ne podle Bible, byla druhořadým člověkem).
Žena se nedala odehnat, zřejmě volala znovu.
„Nemám čas se věnovat pohanům a zakládat u vás základní („Mojžíšovu“) školu. Věnuji se těm, kteří už Mojžíšovu školu prošli.“
Ježíš rád pomáhá, ale má oprávněně požadavky. Vědomosti jsou důležité, ale motiv a přístup k věci je neméně důležitý.
Ježíš nepotřebuje člověka zkoušet jako učitel. To žena – a my – si potřebujeme ujasnit a rozhodnout se, proč a do jaké míry o Ježíše stojíme.
Náboženská nesnášenlivost je odnepaměti. Stejně tak vzájemné nadávání „nečistý pes“.
V kmenovém náboženství mají lidé za to, že jsou s božstvem příbuzní. Lidé jiného náboženství jsou cizí, jsou nepřáteli.
Žena se neurazila, na její reakci je vidět, jak dobře přemýšlí a jak mnoho usiluje o přízeň. Uznává, že je jen pohankou, že je pod míru.
(Nazaretští Ježíše prohlásili za buřiče a odsoudili ho k smrti.) /5
Kananejka obstála ve „zkoušce“ – oproti „bohatému mladíkovi“. /6
Kananejce Ježíš mohl pomoci, je typem člověka, který nejen prosí, ale i hledá a je vytrvalý. „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Srv. Mt 7,7-8
)
Devět z deseti uzdravených z malomocenství se spokojilo pouze s uzdravením, Mesiáš je pak už nezajímal.
Poznání (informace) je nezbytné, ale neméně důležitý je vztah. Co je platné, že někdo výborně vystuduje, ale znalostí neužije k dobrému? (Některým právníkům nejde o spravedlnost, některým lékařům nejde o pacienta, některým učitelům o děti. Někdo se modlí a „chodí do kostela“, aby splnil svou náboženskou povinnost, pravidla jsou pro něj více než vztahy.
)
Kananejská žena zanedbala některé důležité věci, ale nouze jí přinutila zajímat se o Ježíše hlouběji. Informace se dají snadněji doplnit než získat motiv ke správnému postoji
nebo vztah k lidem a k Bohu. Kdo má zájem, znalosti si doplní.
Ježíš chválí ženu za její „víru“ – za její postoj (není obtížné si dosadit, co Ježíš „vírou“ myslí).
Kananejka bude pak nejen svědčit svým sousedům o Ježíši a navždy bude svědčit proti všem „nazareťanům“ (srv. Lk 4,14-31
, par.) – proti
všem, kteří Ježíši vytýkají, že je tvrdý, že uráží je a jejich
předky. Bude svědčit proti všem, kteří tvrdí, „že Ježíš sbírá,
kde nerozsypal a sklízí, kde nikdo nesel“
. (srv. Mt 25,24-28
)
Texty z evangelia jsou vyučovací, ne jen popisné.
V ledasčem se můžeme poznat:
– možná, že také „lezeme ke křížku“, až když jsme v koncích (kananejská žena by nepřišla za Ježíšem, kdyby neměla nemocnou holku. Ježíš se ale neuráží!),
– možná v sobě najdeme kus náboženské nesnášenlivosti, /7
– možná v sobě rozpoznáme kus namyšlenosti, /8
– nebo urážlivosti.
U Ježíše platí: „Štěstí přeje připraveným“ a „je-li žák připraven, Učitel se najde“.
Ježíš nás přichází vzdělat a zbavit nás předsudků, nevědomosti a hlouposti. A ukázat nám krásu pomoci potřebnému (nepřišel jen „zaplatit naše dluhy“).
---------------------
Poznámky.
/1 Písmo nám přináší krásné a dostatečné informace o velikosti Ježíšovy matky. Ti, kteří nemají patřičnou trpělivost naslouchat Písmu a zamýšlet se nad ním, rádi vyhledávají legendy („Legendy mnoho dovolují a málo vyžadují“, řekl R. Guardini), apokryfy, všelijaká soukromá zjevení a utíkají se
do pochybné lidové zbožnosti.
Myslím si, že Ježíš od rodičů mnoho odkoukal; i pěkný vztah k pohanům. Josef a Marie nepomlouvali, věděli, že je ledacos jinak než co se jeví lidským očím. O Marii zřejmě lidé říkali, že se musela vdávat (drbny takové věci pečlivě hlídaly). A Marie by nikomu nevysvětlila, jak to bylo, jen Josef jí uvěřil.
Rodiče a prarodiče nás svými postoji ovlivňuji. Často přejímáme jejich postoje občanské, náboženské i politické. Ježíš měl dobré rodiče, směřovali ho k
laskavým postojům i k lidem na okraji společnosti. (I příběh s kananejskou ženou o Ježíšovi v tomto směru svědčí.)
/2 Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. (Ex 19,5
)
/3 Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu Židé ukládali o život. … Židé si říkali mezi sebou: "Kam hodlá jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít mezi pohany a tam učit? (J 7,1.35
)
/4 Naši vesnici Dolní Čermnou za války Němci rozpůlili (ač v ní nebyl jediný Němec): horní část se ocitla v Sudetech (připojených k Německé Říši) a druhá část patřila do Protektorátu Čechy a Morava. Maminka se tak ocitla v
Sudetech, táta v Protektorátu. Aby maminka nemusela na práci do Německa, poněkud se uspíšila svatba. Otcův bratr udělal novomanželům nábytek. Natřít jej měl soused maminky. Jenže, natěrač hned po okupaci poslal své děti do německé školy v
Horní Čermné a babička z maminčiny strany, vlastenecky prohlásila: „Nábytek dáme natřít panu Bednářovi“ (ten bydlel na dolním konci vesnice – v
Protektorátu) a nábytek vezli přes hranice.
Některé vesnice na okraji farnosti mají blíž do kostela sousední farnosti než do kostela farního. Děti jezdí do školy v jiné farnosti a mají tam kamarády. I z
jiných důvodů (někdy i nemoudrých) jezdí lidé do kostela jinam (je otázkou, zda se také zapojí do života sousední farnosti).
/5 První zkoušku z matematiky na Strojní fakultě jsem neudělal (Chyběly mně znalosti z gymnázia, studoval jsem před tím jen večerní švindlkurz „Střední školu pro pracující“.) Asistent, který mě zkoušel, se mě ptal: „Chodíte do hospody?“
„Nechodím.“
„Hmm, na pivo nechodíte, na ženské jste mladý, matematiku neumíte, tak o čem se mám s vámi bavit?“, prohlásil. Nebylo to příjemné, ale nebyl to důvod k urážení se na pana asistenta, nýbrž k
doplnění si znalostí z matematiky.
/6 Mladík předváděl svou zbožnost, tvrdil, jak mnoho mu jde o boží království a že miluje druhé jako sám sebe. Když Ježíš řekl: „Tak rozdej majetek těm, které tak mnoho miluješ“, mladíček neobstál. (Srv. Mt 19,16-22
)
/7 V Trutnově se chystá ekumenická bohoslužba. Jen se objevily nepřesné zprávy o hnutí Hare Krišna a už se zvedly hlasy strážců pravověří. Místo toho, aby naši lidé vyhlíželi možnosti sbližování, jednají útočně. Jak by asi jednali u kananejské ženy? Neslyší evangelium? Římský biskup František jim není sympatický?
/8 Židé měli o 2.000 let dřív všeobecné školství než my. Tři tisíce tet se nechávají vyučovat Biblí. Je to na nich znát.
Byli jsme pár dní v Toskánsku. Zajímal mě kraj, který ovlivnil Giotta, Danteho, Boccaccia, Michelangela, da Vinciho … Viděli jsme krásnou krajinu, krásná města, architekturu, obrazy, krásné obchody s
pěkným zbožím, příjemný domov důchodců, pěkně ustrojené lidi, vlídnost, úsměvy, ochotu, důvěru (nekrade se), pohodu … Nikde zpupné domy, bilboardy, psí výkaly, bezdomovci, opilci, křik, hlasitá hudba … (napíšu o tom článek do farního zpravodaje).
Je znát, že jsou o tisíc let déle ovlivňováni křesťanskou kulturou a že jim tuto kulturu nevyvracel komunismus jako u nás.