19. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 19,10.14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-21
Datum: 10. 8. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kral 19,10.14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: 1 Král 19,9a.11-21
; Rim 9,1-5
; Mt 14,22-33
Datum: 10. 8. 2014
Eliáš byl zřejmě pohanský konvertita k lidu Izraele.
Jaké prostředky a možnosti k porozumění Bohu Eliáš proti nám měl? Tóra tenkráte byla předávána jen vyprávěním (pečlivým). Často se pyšníme svým vzděláním a přehledem. Jednou nám možná bude právem před Eliášem velice stydno …
Eliáš je jedním ze tří největších proroků (mimo Ježíše). /1
Eliáš je (dodneška) otevřený Bohu. Ví, že nás Bůh stále krásně překvapuje. /2
Slyšíme-li Písmo, náboženský „machr“, hned chrlí svá moudra.
Jen když zmlkneme, ztišíme-li se, nasloucháme-li, jen pak – někdy – zahlédneme něco, co je pod povrchem viditelného.
V něčem druhému porozumíme třeba až po letech.
Kdo chce hledat, potřebuje odvahu a vytrvalost.
(Rybáři nejsou vzteklí, neuloví-li pokaždé rybu. Ježíš nám řekl: „Udělám z vás rybáře.“)
První čtení nás zve …
Hledající se ptá: „A jak to bylo dál?“ A pak jde pomalu ke studánce ... (vracím se k poznámkám z 18. neděle).
Eliáš ve veliké míře objevil velikost Boha. To mělo na jeho život rozhodující vliv. /3
V evangeliu 18. neděle jsme si všimli podstatného: Ježíš dlouho lidem vyprávěl o Božím přátelství.
Jeho ochota s námi mluvit je největším zázrakem!
Jakou váhu pro nás má Boží přátelství a jeho slovo?
Uvedu k tomu běžný případ, který platí pro všechny.
Každý máme počítat s tím, že se zamilujeme. Zamilovaný trpí halucinacemi a fata morgánou, zamilovaný slyší o svém idolu a o sobě, jen to, co chce slyšet, a vidí na tom druhém a na sobě jen to, co vidětchce. Na blízké lidi nedá. Není soudný, je postřelený šípem Amora, má poruchu uvažování.
Zachránit se může jen ten, kdo má někoho, na koho dá víc než na sebe.
Zamilovanost je následkem oslabení a onemocnění manželského vztahu. Ale tato choroba jde často ruku v ruce s krizí vztahu s Bohem. Nepohoršuji se nad žádným ze zamilovaných, ale ptám se, zda má ten člověk nějakou skutečnou autoritu, někoho, o kom ví, že je moudřejší než on a o kom ví, že ho má rád.
Řekl jsem, že toto nebezpečí hrozí snad každému. V každém případě je pro každého z nás důležité, kým pro nás Bůh je, zda na něj dáme více než na sebe.
Objevit někoho takového, mít někoho takového, něco samozřejmě vyžaduje. Chce to naslouchat v tichu, být „chudým v duchu“, toužit po přátelství s Bohem a mít odvahu se nechat božím Duchemvést. To je značné umění, ale dosažitelné.
Lidé vrhající se z jedné povrchní zábavy do druhé postupně otupují, upadají a myšlenkově, duševně a duchovně krní. /4
Nejsou schopni ticha.
Nechají se ohlušovat a opíjet kdečím.
Jsou netrpěliví, nevědí, že poklady neleží na povrchu, ale většinou ve větší hloubce. Jak hned nic nenacházejí, začnou horečně hrabat jinde. A tak se to opakuje.
Každý hluboký vztah potřebuje trpělivost a laskavý přístup (i k sobě samému).
Peníze, postel ani konzumování svátostí samo o sobě naši prázdnotu nezaplní a nedostatky v naší komunikaci nespraví.
Většina rozvodů je zbytečných. Nezapomínejme, že žijeme v porušeném světě. Počítejme s tím, že jsme oba teprve začátečníci.
Proč mít Bohu za zlé, že nám dal nedokonalého partnera?
Je spravedlivé mít partnerovi za zlé, že je nedokonalý?
Pokud si někdo z nás snad myslí, že je téměř dokonalý, ať se vzdělává v Písmu …
Naše zkušenost potvrzuje pozorování Exupéryho (popsané v knize „Malý princ“), mnoho lidí je příliš zaujato svou prací, svou důležitostí a sami sebou. Projevem toho je jejich vážnost. Jejich smysl pro humor je úzký.
Dnes (v neděli 2. srpna) v kostele, kde je krásná atmosféra (a nebývají v něm bubáci), při zpěvu chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ jedna asi čtyřletá holčička spontánně tančila. Bůh z ní měl určitě radost. Děti (nepoškozené) se umějí radovat.
To už směřuji k evangeliu. K Ježíšově chůzi po moři.
Potkal jsem dost vzdělaných a zbožných lidí. Ale jen Bohumil Bílý (nepotkal jsem biblistu, který bral slovo boží vážněji) přišel s „bláznivým“ názorem, že Ježíš jen tak pro radost pozval apoštoly k
chůzi na moři. (Už jsem o tom vyprávěl v minulých letech.)
Je to možné?
Proč to nepřipustit?
Proč se nevydat touto cestou a nehledat, co nám to přinese? Bude-li to slepá cesta – to se nám někdy stává – tak se vydáme jinou cestou. (Všimněte si, že ti, co „vše vědí“, okamžitě dopředu zavrhnou všechno, co ještě neslyšeli – především, co neslyšeli od „svých“ autorit. Je dobré si všímat svých pocitů a hledat, odkud vítr vane, co nás dráždí nebo kdo nás popichuje.
To, co pochází od Boha má vždy svou velikou cenu. I radost, i hra, i tanec. Člověk je schopen úsměvu. Kde se v nás vzal, kdo nás úsměvem vybavil?
Každý, kdo zve třeba jen dítě ke hře, k objevování něčeho nového, k překonávání strachu, zakouší radost, když se dítě odváží něčeho nového.
Potěšilo by Ježíše, kdyby byl Petr řekl: „Ježíši, mohu si zkusit jít po hladině ještě jednou?“
Nebo kdyby apoštolové řekli: „Já si to zkusím taky.“
Bubáci se rychle odhalí, nečekají nic nového. /5
„Smutný svatý, žádný svatý“, říká stará moudrost.
(Všimněme si, že apoštol Pavel někdy nemluví „dogmaticky přesně“. „Přál bych si být raději sám proklet, jen aby moji bratři přijali Krista.“
V pekle jsou ti, kteří Krista proklínají. To by si Pavel nepřál a nebyl by toho schopen.
Při naslouchání božímu slovu je důležité rozpoznat, o jaký literární druh jde, zda je to historické líčení, podobenství, bajka, nadsázka … a nemíchat jablka s hruškami.)
-------------------
Poznámky:
/1 Mojžíš, Eliáš a Jan Baptista.
/2 Ti, co přečetli „jednu knihu“ (si myslí, že spolkli veškerou moudrost), ti, kteří nepřekročili meze svého dolíku a svého myšlení, se nikam neposunuli. Naši pradědové po vyučení řemesla vandrovali po celé Evropě …
/3 Proroci přinášejí lidem naději. Ale než se nemocný vydá cestou k uzdravení, potřebuje přijmout pravdu o své nemoci.
Proroci nejprve pojmenovávají smrtelné choroby lidu božího. Jenže, kdo jejich slova přijal, kdo se neurazil a nešel prorokům po krku?
Přijmout, že se Bohu vzdalujeme, dokonce jdeme na opačnou stranu (jak upozorňoval Jan Baptista a pak rabi z Nazaretu) není jednoduché. Čím kdo zastával a zastáváme vyšší postavení v
církvi, tím je pro nás obtížnější přiznat, že jsme pod míru.
(Už někteří církevní podržtaškové, „krojovaní kostelníci“ nebo „přerostlí“ ministranti jsou předůležití, natož vysocí funkcionáři, kteří museli chodit do školy a dodržovat manýry knížecího dvora.)
Jan Baptista se nepovyšoval; když ho vyslýchala církevní komis, řekl o sobě, že není hoden Mesiáši ani obstarat boty.
Služba prorocká není snadná. „Zbožní“ lidé na ni často odpovídají smrtelnou nenávistí k prorokům. Pro tuto těžkou a nebezpečnou službu Bůh obtížně shání lidi. (A my, kteří si zakládáme na své církevní příslušnosti, neučíme sebe ani své děti, že máme vstřícně a s
vděčností jednat s proroky, protože jsou pro zdraví církve nezbytní.)
/4 Jsme zahlceni a přejedeni povrchní zábavou. V televizi sledujeme několik programů za sebou. Necháme do sebe lít kde co. Aktivní odpočinek nemusí znamenat honbu za výkony. Kdo „zajde pomalu ke studánce“? (Židé v
sobotní den mohou ujít jen omezenou vzdálenost, nepouští televizi, mobil nebo počítač. To si my nedovedeme ani přestavit.)
Mnoho lidí přišlo za Ježíšem. Jeho slovo přineslo různý užitek.
Kolik minut věnujeme božímu slovu v neděli?
/5 Jeden z bubáků (při Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi v r. 2010)
Foto: Eugen Kukla.
Jaké prostředky a možnosti k porozumění Bohu Eliáš proti nám měl? Tóra tenkráte byla předávána jen vyprávěním (pečlivým). Často se pyšníme svým vzděláním a přehledem. Jednou nám možná bude právem před Eliášem velice stydno …
Eliáš je jedním ze tří největších proroků (mimo Ježíše). /1
Eliáš je (dodneška) otevřený Bohu. Ví, že nás Bůh stále krásně překvapuje. /2
Slyšíme-li Písmo, náboženský „machr“, hned chrlí svá moudra.
Jen když zmlkneme, ztišíme-li se, nasloucháme-li, jen pak – někdy – zahlédneme něco, co je pod povrchem viditelného.
V něčem druhému porozumíme třeba až po letech.
Kdo chce hledat, potřebuje odvahu a vytrvalost.
(Rybáři nejsou vzteklí, neuloví-li pokaždé rybu. Ježíš nám řekl: „Udělám z vás rybáře.“)
První čtení nás zve …
Hledající se ptá: „A jak to bylo dál?“ A pak jde pomalu ke studánce ... (vracím se k poznámkám z 18. neděle).
Eliáš ve veliké míře objevil velikost Boha. To mělo na jeho život rozhodující vliv. /3
V evangeliu 18. neděle jsme si všimli podstatného: Ježíš dlouho lidem vyprávěl o Božím přátelství.
Jeho ochota s námi mluvit je největším zázrakem!
Jakou váhu pro nás má Boží přátelství a jeho slovo?
Uvedu k tomu běžný případ, který platí pro všechny.
Každý máme počítat s tím, že se zamilujeme. Zamilovaný trpí halucinacemi a fata morgánou, zamilovaný slyší o svém idolu a o sobě, jen to, co chce slyšet, a vidí na tom druhém a na sobě jen to, co vidětchce. Na blízké lidi nedá. Není soudný, je postřelený šípem Amora, má poruchu uvažování.
Zachránit se může jen ten, kdo má někoho, na koho dá víc než na sebe.
Zamilovanost je následkem oslabení a onemocnění manželského vztahu. Ale tato choroba jde často ruku v ruce s krizí vztahu s Bohem. Nepohoršuji se nad žádným ze zamilovaných, ale ptám se, zda má ten člověk nějakou skutečnou autoritu, někoho, o kom ví, že je moudřejší než on a o kom ví, že ho má rád.
Řekl jsem, že toto nebezpečí hrozí snad každému. V každém případě je pro každého z nás důležité, kým pro nás Bůh je, zda na něj dáme více než na sebe.
Objevit někoho takového, mít někoho takového, něco samozřejmě vyžaduje. Chce to naslouchat v tichu, být „chudým v duchu“, toužit po přátelství s Bohem a mít odvahu se nechat božím Duchemvést. To je značné umění, ale dosažitelné.
Lidé vrhající se z jedné povrchní zábavy do druhé postupně otupují, upadají a myšlenkově, duševně a duchovně krní. /4
Nejsou schopni ticha.
Nechají se ohlušovat a opíjet kdečím.
Jsou netrpěliví, nevědí, že poklady neleží na povrchu, ale většinou ve větší hloubce. Jak hned nic nenacházejí, začnou horečně hrabat jinde. A tak se to opakuje.
Každý hluboký vztah potřebuje trpělivost a laskavý přístup (i k sobě samému).
Peníze, postel ani konzumování svátostí samo o sobě naši prázdnotu nezaplní a nedostatky v naší komunikaci nespraví.
Většina rozvodů je zbytečných. Nezapomínejme, že žijeme v porušeném světě. Počítejme s tím, že jsme oba teprve začátečníci.
Proč mít Bohu za zlé, že nám dal nedokonalého partnera?
Je spravedlivé mít partnerovi za zlé, že je nedokonalý?
Pokud si někdo z nás snad myslí, že je téměř dokonalý, ať se vzdělává v Písmu …
Naše zkušenost potvrzuje pozorování Exupéryho (popsané v knize „Malý princ“), mnoho lidí je příliš zaujato svou prací, svou důležitostí a sami sebou. Projevem toho je jejich vážnost. Jejich smysl pro humor je úzký.
Dnes (v neděli 2. srpna) v kostele, kde je krásná atmosféra (a nebývají v něm bubáci), při zpěvu chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“ jedna asi čtyřletá holčička spontánně tančila. Bůh z ní měl určitě radost. Děti (nepoškozené) se umějí radovat.
To už směřuji k evangeliu. K Ježíšově chůzi po moři.
Potkal jsem dost vzdělaných a zbožných lidí. Ale jen Bohumil Bílý (nepotkal jsem biblistu, který bral slovo boží vážněji) přišel s „bláznivým“ názorem, že Ježíš jen tak pro radost pozval apoštoly k
chůzi na moři. (Už jsem o tom vyprávěl v minulých letech.)
Je to možné?
Proč to nepřipustit?
Proč se nevydat touto cestou a nehledat, co nám to přinese? Bude-li to slepá cesta – to se nám někdy stává – tak se vydáme jinou cestou. (Všimněte si, že ti, co „vše vědí“, okamžitě dopředu zavrhnou všechno, co ještě neslyšeli – především, co neslyšeli od „svých“ autorit. Je dobré si všímat svých pocitů a hledat, odkud vítr vane, co nás dráždí nebo kdo nás popichuje.
To, co pochází od Boha má vždy svou velikou cenu. I radost, i hra, i tanec. Člověk je schopen úsměvu. Kde se v nás vzal, kdo nás úsměvem vybavil?
Každý, kdo zve třeba jen dítě ke hře, k objevování něčeho nového, k překonávání strachu, zakouší radost, když se dítě odváží něčeho nového.
Potěšilo by Ježíše, kdyby byl Petr řekl: „Ježíši, mohu si zkusit jít po hladině ještě jednou?“
Nebo kdyby apoštolové řekli: „Já si to zkusím taky.“
Bubáci se rychle odhalí, nečekají nic nového. /5
„Smutný svatý, žádný svatý“, říká stará moudrost.
(Všimněme si, že apoštol Pavel někdy nemluví „dogmaticky přesně“. „Přál bych si být raději sám proklet, jen aby moji bratři přijali Krista.“
V pekle jsou ti, kteří Krista proklínají. To by si Pavel nepřál a nebyl by toho schopen.
Při naslouchání božímu slovu je důležité rozpoznat, o jaký literární druh jde, zda je to historické líčení, podobenství, bajka, nadsázka … a nemíchat jablka s hruškami.)
-------------------
Poznámky:
/1 Mojžíš, Eliáš a Jan Baptista.
/2 Ti, co přečetli „jednu knihu“ (si myslí, že spolkli veškerou moudrost), ti, kteří nepřekročili meze svého dolíku a svého myšlení, se nikam neposunuli. Naši pradědové po vyučení řemesla vandrovali po celé Evropě …
/3 Proroci přinášejí lidem naději. Ale než se nemocný vydá cestou k uzdravení, potřebuje přijmout pravdu o své nemoci.
Proroci nejprve pojmenovávají smrtelné choroby lidu božího. Jenže, kdo jejich slova přijal, kdo se neurazil a nešel prorokům po krku?
Přijmout, že se Bohu vzdalujeme, dokonce jdeme na opačnou stranu (jak upozorňoval Jan Baptista a pak rabi z Nazaretu) není jednoduché. Čím kdo zastával a zastáváme vyšší postavení v
církvi, tím je pro nás obtížnější přiznat, že jsme pod míru.
(Už někteří církevní podržtaškové, „krojovaní kostelníci“ nebo „přerostlí“ ministranti jsou předůležití, natož vysocí funkcionáři, kteří museli chodit do školy a dodržovat manýry knížecího dvora.)
Jan Baptista se nepovyšoval; když ho vyslýchala církevní komis, řekl o sobě, že není hoden Mesiáši ani obstarat boty.
Služba prorocká není snadná. „Zbožní“ lidé na ni často odpovídají smrtelnou nenávistí k prorokům. Pro tuto těžkou a nebezpečnou službu Bůh obtížně shání lidi. (A my, kteří si zakládáme na své církevní příslušnosti, neučíme sebe ani své děti, že máme vstřícně a s
vděčností jednat s proroky, protože jsou pro zdraví církve nezbytní.)
/4 Jsme zahlceni a přejedeni povrchní zábavou. V televizi sledujeme několik programů za sebou. Necháme do sebe lít kde co. Aktivní odpočinek nemusí znamenat honbu za výkony. Kdo „zajde pomalu ke studánce“? (Židé v
sobotní den mohou ujít jen omezenou vzdálenost, nepouští televizi, mobil nebo počítač. To si my nedovedeme ani přestavit.)
Mnoho lidí přišlo za Ježíšem. Jeho slovo přineslo různý užitek.
Kolik minut věnujeme božímu slovu v neděli?
/5 Jeden z bubáků (při Svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi v r. 2010)
Foto: Eugen Kukla.