18. neděle v mezidobí

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 55,1-3; Ř 8,35-39; Mt 14,13-21
Datum: 3. 8. 2014

Před týdnem jsme slyšeli: „Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové a staré“. Zapomněl jsem k tomu – jako příklad nového – poukázat na Pavlova slova z druhého čtení): „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému“. /1

Krásné první čtení z Izajáše se čte také při velikonoční vigilii …
Vrátíme se k němu nakonec.

Začněme od evangelia.
Za zvláštní uvažování stojí otázka, proč se Ježíš po smrti Jana Baptisty odebral na opuštěné místo ... /2

Nepřehlédněme, že Ježíš zástup, který za ním přišel, vyučoval! (Mk 6,34, Lk 9,11)

Jak se měli učedníci u hladového zástupu zachovat, když jim Ježíš řekl: „Dejte jim najíst vy“, jsme už v minulosti mluvili. (Eliášův učedník Elíša byl schopen z mála jídla nasytit hladové; od svého učitele se to „naučil“. Učedníci Ježíšovi ani napodruhé, ani napotřetí tento úkol nezvládli.)

Nasycení zástupů (možná víc jak 10.000 lidí) bylo pro lidi znamením, že za Ježíšovými slovy stojí Bůh.

Kolik Ježíšova slova znamenají pro nás?

Co pro nás znamenají Ježíšova znamení (zázraky)?
Raději vyhledáváme své „učitele“, „mystiky“ a guru, a s oblibou se vrháme na jiné zázraky. /3

Zázraky v Bibli mají podpůrný význam.Hledajícímu boží moudrost pomáhají, aby nemusel věřit slepě. Nejpodstatnějším zjevením Božím je jeho slovo, moudrost. Zázrak nevyrábí důvěru („víru“), viditelně, ale hledajícímu ukazuje, že je na správné adrese, že ten, skrze koho je zázrak vykonán, je od Boha. (Pozor, i falešní poslové konají své zázraky;   nejen faraonovi mudrci a čarodějové srv. Ex 7.11-12 (najít další).)
Zázrak zároveň pomáhá potřebnému, aby viděl, že boží království není chimérou, že se opravdu přibližuje, už začíná („odpouštějí se ti hříchy, buď zdráv, buď živ“).

Navrhuji vrátit se k podstatnému: Ježíš se věnoval zástupům, lidé ho přece vyhledali kvůli jeho slovům o přibližování se božího království.
Vyhlíželi boží pomoc a Mesiáše. Věděli, že žijí v náboženské krizi.
Znali např. Jeremiášův text o spodním prádle (Jr 13,1-11). V pondělí jsme jej opět četli (pokaždé lituji, že se čte jen ve všední den jednou za dva roky).
Šidí se ten, kdo tato úchvatná slova nezná. /4

Přidám tento obraz k dnešní úvaze.
„Jeremiáši, kup si nové slipy, kalhotky (lněný pás) …“
Autority mi radily: „Netykej si s laiky, snadněji se řekne: ,Ty vole než vy vole´.“
Šaty jsou nejbližším obydlím člověka. Spodní prádlo nosíme na holém těle.
Podobenství a obraz o spodním prádle je fantastický. Bůh si nás připustil neuvěřitelně blízko. (To se ví, že na to doplácí …)
My venkované jsme vícekrát viděli, co se s kusem látky ve vlhku stane: zabydlí se v něm stonožky, škvoři, malí slimáci, plíseň … štítíme se to vzít do ruky, natož …
Nikdy bych se neodvážit takový obraz o spodním prádle pro naši blízkost u Boha použít …

Bůh používá pro vyjádření svého přátelství a blízkosti silná a neotřelá slova.
„Jsi mou milovanou dcerou, synem, přítelem, nevěstou.
Jsem pro tebe světlem, vzduchem, chlebem, krví … Jez mě, pij mě, vdechuj mě ...“

„Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou.“

Když jsem poprvé četl podobenství o lněném pásu, nemohl jsem večer usnout. Už nikdy jsem to nezapomněl.
Jak to, že mě Bůh snáší (mluvím o sobě, ne o Vás), neoškliví si mě, neodvrací ode mě svou tvář, nezanevřel na mě? Nabízí mi svou blízkost a přátelství.
Není to větší zázrak než nasycení zástupu nebo uzdravení nemocného?
(Samozřejmě, že základní potřeby k životu a zdraví jsou veliké hodnoty, proto se misionáři nejprve vždy věnovali chudým a nemocným …).

Vzpomínáte, jak jsme na slavnost Nejsvětější Trojice četli Hospodinova slova k Mojžíšovi (po selhání Izraele na Sinaji): „Jsem Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“ A o příslibu: „Půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“
(Srv. Ex 34 (najít předchozí). kap.)
Ptali jsme se: „Co to znamená, že je Hospodin uprostřed nás?“

V Ježíši Bůh rád přišel mezi nás a rád se s námi setkává.

Záleží na nás – nemusí o nás platit Ježíšova smutná slova po nasycení zástupu: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se. Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (srv. J 6,26b.n)

Kdo netoužil nejprve po kamarádech a pak po přátelích – a byl zklamaný, když se někdo, v koho vkládal své naděje, nezachoval kamarádsky nebo jako přítel?

Jsme stvořeni ke společenství s lidmi i s Bohem.

Žádný člověk ale nemůže úplně naplnit naše srdce, stejně jako my nemůžeme naplnit všechna očekávání našich blízkých.

(Vážím si Boha, že nežárlí na lidi a nenahrazuje lidské vztahy. Poustevníci mi byli vždy záhadní a trochu podezřelí. Milovat lidstvo „na dálku“ je snadné. Soužití je náročné. Poustevničení není nic křesťanského, Ježíš nás posílá k

druhým. Soužití s druhými je trenažérem pro soužití v nebi.)

Věříme, že Bůh vždy je s námi.

Navíc věříme, že Bůh je zvláštním způsobem (teologie říká „skutečně“) s námi, když nasloucháme jeho slovu. /5

Věříme, že Ježíš je s námi (teologie říká „skutečně“), když se nejméně dva lidé sejdou „v jeho jménu“ (v silné touze porozumění jeho názorům a v silné touze osvojovat si jeho postoje). /6

Ježíš většinou vyučoval někde stranou, protože naslouchání druhému a vyučování má svá pravidla.

Přátelství – jeho budování, růst a udržení, vyžaduje své.

Je doba dovolených. Máme jedinečnou příležitost udělat si čas na vnímání toho, že Bůh je uprostřed nás.

Sejdeme-li se s druhým, sedíme-li s někým u stolu, zažíváme-li s ním něco pěkného, přiblížíme-li se k sobě – můžeme odhadnout pocity druhého.

Zkusme odhadnout pocity Boha z nás. Po zkušenosti s Ježíšovým životem je to snadnější.

Jak se asi mezi námi cítí? Co ho těší?

Překvapuje nás, jak dopadlo Ježíšovo setkání s lidmi po jejich nasycení …

Čím to bylo?

Naslouchali mu krátce?

Povrchně?

Nechtěli se vzdát svých představ o božím království?

Malý princ říká: „Kdybych měl čas, šel bych pomalu ke studánce.“

Na farní zahradě máme 18 m hlubokou studnu, vyskládanou kamenem. Komunisté zahradu ukradli, ale před 25 lety se nám ji podařilo získat zpět. Studna byla zakrytá betonovými překlady, ale studánky a studně jsou oka do oblohy. Před pár léty se podařilo díky kamarádovi vyzdít její hrdlo. Občas k

ní zajdu posedět. Studny mají své kouzlo, zvlášť ty hluboké. Lehko nám napovídají o prameni vody živé … Zdarma nabízené.

Kdo objeví pramen živé vody, kdo objeví boží přátelství a boží moudrost, ví, že nás nikdo a nic nemůže od lásky Kristovy odloučit.

Dovolená nám umožňuje jít pomalu ke studánce. Kam se hnát?

Za týden nás slovo boží znovu přivede k setkání. K tichu a k radosti.

---------------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Pavel vynáší z bohaté zásoby Písma věci nové i staré: „Těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému …“ My se ptáme: „Co znamená všechno? Třeba i hříchy?“

A poučeni slovem božím odpovídáme: „Ano i hřích (pokud ho přiznáme, litujeme, prosíme o odpuštění a snažíme se způsobenou újmu napravit).“ Pak i – díky Bohu

– přinese odpuštěný hřích nějaký užitek: V nouzi jsem poznal přítele – Boha. Poučil jsem se, že se nemám přeceňovat – už netvrdím: „to se mi nemůže stát“. Už nepodceňuji náročnost života v

porušeném světě.

Škoda, že se tak úporně bráníme „novým věcem“ od Boha. Ve všem ostatním nové vymoženosti rádi přijímáme. (Jak mnoho se za posledních dvacet let změnily mobilní telefony, počítače, výbava našich aut, atd. Co se konzervativci navyváděli, když se řeklo, že děvčata mohou ministrovat, žena může číst z

Písma při bohoslužbě a podávat Tělo Páně. Jak zatracovali ty, kteří tyto věci přijímali, atd.)

                  /2     Ptal jsem se kdysi, proč se Ježíš Jana víc nezastal?

K odpovědi se lze přiblížit až po nějakém porozumění Ježíšově misi …

V každém případě Ježíš často vyhledával rozhovor s Octem.

Rozuměli si.

                  /3     Stigmata omilostněných osob a soukromá zjevení jsou u mnohých ve vysokém kurzu. (Např. soukromá vidění např. Kateřiny Emmerichové a dalších, jsou pro některé lidi víc než biblické Boží zjevení pro všechny. Důvěřují pochybným

– Písmu odporujícím – tvrzením: „Ta a ta omilostněná brala na sebe nemoci druhých lidí

.“ a povážlivě je vydávají za pravou „lidovou zbožnost“. Atd.)

                  /4    Toto mi řekl Hospodin: "Jdi si koupit lněný pás, dej si jej kolem beder a nesmáčej jej ve vodě."

Koupil jsem si tedy pás, jak ke mně Hospodin promluvil, a dal jsem si jej kolem beder.

Slovo Hospodinovo stalo se ke mně podruhé: "Vezmi pás, který sis koupil, a jejž máš kolem beder, vstaň a jdi k Eufratu a tam jej ukryj ve skalní trhlině."

I šel jsem a ukryl jsem jej u Eufratu, jak mi Hospodin přikázal.

Po uplynutí mnoha dnů mi Hospodin opět řekl: "Vstaň a jdi k Eufratu a vezmi odtud pás, který jsem ti přikázal tam ukrýt." Šel jsem tedy k Eufratu a vyhrabal jsem pás z místa, kam jsem jej ukryl. A hle, pás byl zničen, k ničemu se nehodil.

Tu se ke mně stalo slovo Hospodinovo: "Toto praví Hospodin: Tak zničím pýchu Judy a nesmírnou pýchu Jeruzaléma. Tento zlý lid, který se vzpírá slyšet má slova a žije si podle svého zarputilého srdce, chodí za jinými bohy, slouží jim a klaní se jim, bude jako tento pás, který se k ničemu nehodí.

Jako pás přilne k bedrům muže, tak jsem k sobě přimkl celý dům izraelský a dům judský, je výrok Hospodinův, aby se mi stali lidem, jménem, chválou a oslavou. Ale neuposlechli." (Jr 13,1-11)

My katolíci v kostele vstáváme ke čtení evangelia – z úcty k Ježíšovu slovu. Bratři protestanté stojí při každém čtení z Bible. I starozákonní texty jsou slovem Božím.

                  /5     Něco jiného je číst dopis, který mi někdy dříve někdo napsal, a něco jiného je, když si čtu dopis druhého a on je vedle mě.

                  /6     Ježíšovu skutečnou přítomnost pří čtení Písma a ve shromáždění jeho učedníků neupíráme nekatolickým křesťanům. Velice mě trápí, že eucharistickou přítomnost v

Ježíšově Hostině – my katolíci – nekatolickým křesťanům odpíráme. (Jak si chlap nasadí extra čepici, začne být důležitý a s oblibou rychtuje druhé.)