Slavnost Petra a Pavla
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 22,23-27 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 K 15,1-11
Datum: 29. 6. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Lk 22,23-27 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: 1 K 15,1-11
; Lk 22,14-34
(najít další)
Datum: 29. 6. 2014
O Petru a Pavlovi se často mluví jako o apoštolských knížatech – to aby
byla potvrzena velikost jejich nástupců. Petr a Pavel neměli něco takového
zapotřebí, ani by je to nenapadlo. /1
Nabízím jiné texty z Písma než lekcionář, jsou náročnější, ale můžeme z nich vytěžit mnoho. /2
Rád bych upozornil na možnosti, které Ježíš nabízí i nám. Nemáme horší výchozí pozici než Petr a Pavel.
Každý z nás může někdy být apoštolem, i když nebudeme biskupem, každý můžeme porozumět Ježíši.
O některých apoštolech máme řadu informací, podle kterých si o nich můžeme udělat určitou představu.
O kterých? /3
Někteří apoštolové nám dali nahlédnout do svého vztahu s Ježíšem, upřímně a poctivě přiznávají i to, co se jim nepovedlo. Na které apoštoly si vzpomeneme? /4
Díky Mojžíšovu vyučování mohli Jan Baptista, Petr a učedníci (včetně Pavla) v Nazaretském tesaři rozpoznat Mesiáše. /5
Petr a Pavel byli samozřejmě různí.
Petr byl jedním z nejlepších učedníků Jana Baptisty. Ježíš si ho nevybral náhodou. Dopracovat se na předního učedníka obnášelo velké úsilí. Ježíš je velice laskavý, ale také má své nároky. /6
Pavel se s Ježíšem přímo nepotkal. Velkou práci na sobě vykonal v jiném směru. Uznal, že přes mnohaleté vzdělání a usilování směřoval na opačnou stranu. To vyžaduje velkou poctivost a odvahu (mimo jiné se po obrácení stal v očích dosavadních „spolubojovníků“ kacířem).
Petr byl ženatý, Pavel byl svobodný. /7
(Každý z nás, ať jsme ženatí nebo žijeme v celibátu, tedy můžeme patřit mezi přední Ježíšovy spolupracovníky. To není vyhrazeno jen duchovenstvu.)
Petr a Pavel (stejně i Ježíš) byli – z našeho pohledu – laiky, nevyšli z kněžského rodu. Ale věděli, že obřízkou patří do královského kněžstva.
V prvotní církvi vznikly služby presbyterů („starších bratrů“ ve víře) a episkopů (ti, dohlíželi na to, aby nikomu nic nechybělo.) /8
Petr byl rybář, odmala chodil do „Mojžíšovy školy“.
Pavel šil stany, ale dostalo se mu vyššího rabínského vzdělání.
Ovšem, každé bohatství, i vzdělání, se nám může stát kamenem úrazu, říká Ježíš.
To platí i na nás. Ustrneme-li v hledání a zapomeneme-li, že se k pravdě pouze klopotně blížíme, dočkáme se prázdného oříšku. Ledacos je přece jinak než si myslíme. I apoštolové zakopávali o bohatství svého vzdělání – na kterém si příliš zakládali – při setkávání a soužití s Ježíšem.
Josef chodil do synagógy, později Ježíš učil soukromě doma oba své rodiče. Po „třicítce“ Ježíš začal učit „obyčejné lidi“. V jeho „semináři“ byli ženáči i ženy. Ježíšovi učedníci si vážili Mojžíšského vyučování, ale byli lační dalšího vzdělávání. Byli Ježíšovi vděční za to, co jim o Bohu odkrýval.
Každý Ježíšův učedník byl pak poslán podle svých možností zvěstovat Ježíšovu dobrou zprávu. Evangelium. My jsme také posíláni. Každá Večeře Páně končí vysíláním učedníků. Od tohoto „vysílání, posílání“ byla bohoslužba dokonce pojmenována: MŠE. (Pojmenování mše je dost slabé, ale přece něco – zapomenutého –
znamená!)
Každý z nás je posílán zvěstovat evangelium! Abychom nevyšli k druhým s prázdnou, jsme vyučováni Božím slovem a vybaveni tím, co nám Ježíš nabízí ve své Hostině.
Naši předkové neměli možnost vyššího vzdělání, moji prarodiče chodili do školy jen pět let,rodiče neuměli řídit auto. Ale jako manželé, rodiče, občané a křesťané slušně obstáli. /9
My máme mnohem větší možnosti náboženského vzdělávání než naši otcové (nejen skrze internet).
Vícekráte jsme si všímali příčiny Petrova selhání: Když se Ježíš snažil učedníkům vysvětlit, proč bude ukřižován, nechtěl to slyšet, sám věděl, jak to je s Mesiášem správně, chodil přece do náboženství, slyšel to od pana rabína i doma od svého táty a dědy.
Několikrát se Ježíš znovu pokoušel o smyslu ukřižování mluvit – marně. Naposledy po Poslední večeři – to jsme si teď četli.
Petrův hřích začal mnohem dříve, než když Ježíše zapíral.
Co nás svatý Petr učí? „Poslouchejte, místo, abych se Ježíše ptal: Mistře, myslíš, že bych byl schopen tě zapřít, tak jsem ho káral, že vím, jak to bude – Mesiáš vyžene Římany. Kdybych se ptal, co mám dělat, řekl by mi: ´Petře, nechoď k ohni!´“
Lékaři nám říkají, nemoc je informace – něco v těle není v pořádku.
Ježíš říká: „Hřích je informací – něco u tebe ve vztazích s lidmi a Bohem, není v pořádku, něco ti chybí.
Jako nemůžeš říci, už nebudu mít chřipku, nechci, aby mě padaly vlasy, tak ti nepomůže prohlášení: „Už to víckrát neudělám!“ Hledej příčinu svého hříchu a tu odstraň.
Neříkej, už se nebudu hněvat. Už nebudu pomlouvat. Ty nemáš určité lidi rád. Hledej proč. Mají špatný charakter nebo jen jiné názory než ty? Myslíš si, že víš všechno o Bohu správně? I svatý apoštol Petr, první papež
– jak vy říkáte – se šeredně mýlil. Vezmi si z něj příklad.
Ne každý si dovede přiznat svou chybu. Natož veřejně jako sv. Petr.
(Václav Havel o svých krocích pochyboval, Václav Kalus nikdy.)
Letos znovu zkoumáme příčiny 1. světové války. Jsem zvědav, zda se bude zkoumat církev. Nestačí jen sloužit zádušní mše za oběti války.
V sobotu jsem četl ve zpravodajství z Vatikánu o papeži Benediktu XV. /10
Naříkal, že ho světoví politici neposlechli, když je vyzýval k mírovému jednání. Papež naříkal pozdě. Příčiny války vznikly už dříve. Málo jsme vzdělávali křesťany, málo se církev zastávala vykořisťovaných dělníků. (Toto nám komunisté dlouho cpali do hlavy, ale musíme se ptát, nakolik to je pravda.) Sociální encyklika
Lva XIII.,
Rerum novarum vyšla r. 1891, Marx přišel s Komunistickým manifestem už v r. 1848).
Papež smí kritizovat kohokoliv i světové politiky, ale „nesmí“ kritizovat své předchůdce.
Proč? My, konzervativní katolíci, bychom mu to nedovolili: „Nelze podkopávat skálu, na které stojí církev svatá“. /11
Všímali jsme si, proč byl prvním papežem Petr, a ne Jan, který Ježíšovi nejvíce rozuměl. (Jan se nestal papežem ani po Petrově smrti.) /12
Odpuštění není pro Boha těžké, ale aby nás mohl milosrdně obdarovat odpuštěním, potřebujeme přiznat svou vinu. Abychom ji neopakovali, potřebujeme najít příčinu a odstranit ji.
Ježíš je největším lékařem. Nepředepisuje nám prášky a nekropí nás (mrtvou a živou vodou z pohádky).
Uzdravuje nás zevnitř.
Důležitější, než prosba ke svatým Petru a Pavlovi, je poučit se z jejich chyb. Kdyby prohlásili, že jsou neomylní, nepomohli by nám. Važme si jejich upřímnosti a poctivosti.
Na sobě nám ukázali nejen vlastní omylnost, ale i velikost boží přízně. Olitovaný hřích nevyřadil Petra z jeho „kariéry“ – tak veliké je boží milosrdenství.
-------------------
Poznámky.
/1 Petr i Pavel zažili duchovní převahu Ježíše nad velekněžími, Herodem a římským prokurátorem.
Věřili ve velikost Ježíšova díla, neměli zapotřebí se zdobit tituly a uniformami jako knížata světská. Stačilo jim pověření Ježíše k hlásání evangelia.
/2 Následující texty ukazují velikost apoštolů.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. (1 K 15,1-11
Bratři, chci vám připomenout evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval
– vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
------------------------
Slova svatého evangelia podle Lukáše. (Lk 22,14-15.20-27.31-34
Ježíš usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka …
Když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
"Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
/3 O Petrovi, Janovi a Jakubovi, Pavlovi, Tomášovi, Jidášovi.
/4 Petr, Jan a Jakub, Tomáš.
/5 Mojžíš byl vzdělaný egyptský princ, pak se mu dostalo nejvyššího vzdělání od Hospodina. (Mojžíš je větší pedagog než J. A. Komenský.) Díky Mojžíšově škole je dodneška Izrael vzděláván. V
Mojžíšově škole se máme vzdělávat i my. „Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" (J 5,46-47
/6 Studovat u významného profesora je nejen ctí, ale také to vyžaduje velkou práci. Žít natěsno s velkou osobností je bohatstvím, ale je to také náročné. (Řada velkých osobností žijících spolu v
manželství se nakonec rozešla. I Ježíše dost učedníků opustilo.)
/7 Východní církev si cení ikony „Apoštol Petr se svou svatou chotí“.
Západní církev se k Petrově manželství mnoho nehlásí. Podobně nemluví o manželství Ježíšových rodičů. Josefa jsme v eucharistické modlitbě sice vzali na milost, ale nazýváme ho snoubencem Panny Marie. (Jen děti, nepoznamenané mluvou církevní ideologie, říkají „paní Marie“.) Josef nežil s
Marií na hromádce, jako dnešní mladí. Jejich svatba nebyla jen společensky „na oko“. Z Ježíšových rodičů jsme dodatečně udělali „řeholníky“ svého druhu.
Celibátní život umožnil Pavlovi jeho misijní cesty, ale nad dnešními přetahovačkami o povinném celibátu kněží by kroutil hlavou.
/8 V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl.
A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech (péče o sociálně slabé). Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova."
Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo …“ (Sk 6,1-5
Nový zákon zná jen jediného Velekněze a to Ježíše Krista (viz list židům). Až později si křesťané – podle starozákonních levitů a pohanského kněžstva – ustanovili (ze služeb presbyterů a episkopů) církevní kněžskou hierarchii.
/9 Škoda, že náboženské vzdělávání v kostele bylo dříve slabounké, náboženský život byl zaměřen především na přistupování ke svátostem. (Podle toho se hodnotilo, kdo je a kdo není „praktikujícím katolíkem“.)
/10 Vatikán (28.6.2014): Dnes uplynulo sto let od Sarajevského atentátu, po kterém se rozpoutalo „hrůzné vraždění, které je ostudou Evropy“, jak napsal Benedikt XV. 28. července 1915. Tentýž papež o necelý rok později (4.března 1916) mluvil v téže souvislosti o „sebevraždě civilizované Evropy“ a krátce na to o „nejtemnější tragédii lidské nenávisti a nepříčetnosti“. 1. srpna 1917 napsal Benedikt XV. list vládám válčících stran, ve kterém píše: „Na sklonku prvního roku války jsem se na vás obracel s vroucí pobídkou k nastoupení cesty vedoucí ke stabilnímu a důstojnému míru. Bohužel, jsem nebyl vyslyšen. Válka zavile pokračovala další dva roky a přinesla další hrůzy, stala se ještě krutější a šířila se po zemi, na moři, ba dokonce i ve vzduchu, odkud na bezbranná města, klidné obce a jejich obyvatele dopadala smrt a útrapy. Nikdo si dnes neumí představit, jak by se rozmnožilo a prohloubilo zlo, kdyby k těmto krvavým třem letům přidaly ještě další měsíce, neřku-li roky. Má se snad civilizovaný svět stát polem smrti? A Evropa, tak slavná a kvetoucí, má upadnout nebo být stržena do všeobecného šílenství, do propasti, vstříc skutečné sebevraždě?“ Takto se Benedikt XV. obracel k vládcům a zároveň, jak napsal, „nepřestával vroucně prosit Toho, který má v rukou osudy národů“. Po celou válku tento papež nepřestával apelovat na „morální sílu práva“ a vybízet k odzbrojení, aby byla učiněna přítrž „tomuto děsivému válčení“, které se s každ
ým dalším dnem jasněji jeví jako „zbytečné krveprolití“. Ještě během války se zásluhou jeho diplomatických iniciativ mohli mnozí váleční zajatci vrátit ke svým rodinám. Během jeho pontifikátu nicméně došlo k tragickému masakru arménských a také chaldejských křesťanů na území Turecka, kterému se marně snažil předejít. Na konci války Benedikt XV. znovu navázal diplomatické vztahy s Francií a dalšími státy a roku 1920 napsal první encykliku o míru
Pacem Dei munus, ve které upozorňuje na křehkost míru, který není založen na smíření. Za jeho snahy o mír byla v Konstantinopoli ještě za jeho života zbudována tureckým lidem k jeho cti monumentální sedmimetrová socha, na jejímž podstavci byla vryta dedikace: „Východ na znamení úcty Benediktu XV. velkému papeži světové tragédie a dobrodinci národů, který nehleděl na národní či náboženskou příslušnost.“
/11 Všímali jsme si, že skálou, o které Ježíš mluví, je vyznávání Mesiáše – jako neustálý proces, jako neustálé hledání. To my jsme postupně skálu ztotožnili s
Petrem a pak s institucí papežů. Svatý Petr se dlouho chytá za hlavu: „Kam jste se to dostali, vždyť vám říkám, že jsem se vícekrát mýlil, že jsem vícekrát odporoval Ježíši a později Duchu svatému.
/12 My, kteří tvoříme Lid boží – Církev, jsme lidmi selhávajícími, hříšnými a proto potřebujeme mít v čele člověka kajícníka. Petr se nejvíce kál, nejvíce přiznával své omyly a provinění.
Izraelským patriarchou se po Jákobovi stal Juda a ne Josef. Juda se nejvíce kál.
Nabízím jiné texty z Písma než lekcionář, jsou náročnější, ale můžeme z nich vytěžit mnoho. /2
Rád bych upozornil na možnosti, které Ježíš nabízí i nám. Nemáme horší výchozí pozici než Petr a Pavel.
Každý z nás může někdy být apoštolem, i když nebudeme biskupem, každý můžeme porozumět Ježíši.
O některých apoštolech máme řadu informací, podle kterých si o nich můžeme udělat určitou představu.
O kterých? /3
Někteří apoštolové nám dali nahlédnout do svého vztahu s Ježíšem, upřímně a poctivě přiznávají i to, co se jim nepovedlo. Na které apoštoly si vzpomeneme? /4
Díky Mojžíšovu vyučování mohli Jan Baptista, Petr a učedníci (včetně Pavla) v Nazaretském tesaři rozpoznat Mesiáše. /5
Petr a Pavel byli samozřejmě různí.
Petr byl jedním z nejlepších učedníků Jana Baptisty. Ježíš si ho nevybral náhodou. Dopracovat se na předního učedníka obnášelo velké úsilí. Ježíš je velice laskavý, ale také má své nároky. /6
Pavel se s Ježíšem přímo nepotkal. Velkou práci na sobě vykonal v jiném směru. Uznal, že přes mnohaleté vzdělání a usilování směřoval na opačnou stranu. To vyžaduje velkou poctivost a odvahu (mimo jiné se po obrácení stal v očích dosavadních „spolubojovníků“ kacířem).
Petr byl ženatý, Pavel byl svobodný. /7
(Každý z nás, ať jsme ženatí nebo žijeme v celibátu, tedy můžeme patřit mezi přední Ježíšovy spolupracovníky. To není vyhrazeno jen duchovenstvu.)
Petr a Pavel (stejně i Ježíš) byli – z našeho pohledu – laiky, nevyšli z kněžského rodu. Ale věděli, že obřízkou patří do královského kněžstva.
V prvotní církvi vznikly služby presbyterů („starších bratrů“ ve víře) a episkopů (ti, dohlíželi na to, aby nikomu nic nechybělo.) /8
Petr byl rybář, odmala chodil do „Mojžíšovy školy“.
Pavel šil stany, ale dostalo se mu vyššího rabínského vzdělání.
Ovšem, každé bohatství, i vzdělání, se nám může stát kamenem úrazu, říká Ježíš.
To platí i na nás. Ustrneme-li v hledání a zapomeneme-li, že se k pravdě pouze klopotně blížíme, dočkáme se prázdného oříšku. Ledacos je přece jinak než si myslíme. I apoštolové zakopávali o bohatství svého vzdělání – na kterém si příliš zakládali – při setkávání a soužití s Ježíšem.
Josef chodil do synagógy, později Ježíš učil soukromě doma oba své rodiče. Po „třicítce“ Ježíš začal učit „obyčejné lidi“. V jeho „semináři“ byli ženáči i ženy. Ježíšovi učedníci si vážili Mojžíšského vyučování, ale byli lační dalšího vzdělávání. Byli Ježíšovi vděční za to, co jim o Bohu odkrýval.
Každý Ježíšův učedník byl pak poslán podle svých možností zvěstovat Ježíšovu dobrou zprávu. Evangelium. My jsme také posíláni. Každá Večeře Páně končí vysíláním učedníků. Od tohoto „vysílání, posílání“ byla bohoslužba dokonce pojmenována: MŠE. (Pojmenování mše je dost slabé, ale přece něco – zapomenutého –
znamená!)
Každý z nás je posílán zvěstovat evangelium! Abychom nevyšli k druhým s prázdnou, jsme vyučováni Božím slovem a vybaveni tím, co nám Ježíš nabízí ve své Hostině.
Naši předkové neměli možnost vyššího vzdělání, moji prarodiče chodili do školy jen pět let,rodiče neuměli řídit auto. Ale jako manželé, rodiče, občané a křesťané slušně obstáli. /9
My máme mnohem větší možnosti náboženského vzdělávání než naši otcové (nejen skrze internet).
Vícekráte jsme si všímali příčiny Petrova selhání: Když se Ježíš snažil učedníkům vysvětlit, proč bude ukřižován, nechtěl to slyšet, sám věděl, jak to je s Mesiášem správně, chodil přece do náboženství, slyšel to od pana rabína i doma od svého táty a dědy.
Několikrát se Ježíš znovu pokoušel o smyslu ukřižování mluvit – marně. Naposledy po Poslední večeři – to jsme si teď četli.
Petrův hřích začal mnohem dříve, než když Ježíše zapíral.
Co nás svatý Petr učí? „Poslouchejte, místo, abych se Ježíše ptal: Mistře, myslíš, že bych byl schopen tě zapřít, tak jsem ho káral, že vím, jak to bude – Mesiáš vyžene Římany. Kdybych se ptal, co mám dělat, řekl by mi: ´Petře, nechoď k ohni!´“
Lékaři nám říkají, nemoc je informace – něco v těle není v pořádku.
Ježíš říká: „Hřích je informací – něco u tebe ve vztazích s lidmi a Bohem, není v pořádku, něco ti chybí.
Jako nemůžeš říci, už nebudu mít chřipku, nechci, aby mě padaly vlasy, tak ti nepomůže prohlášení: „Už to víckrát neudělám!“ Hledej příčinu svého hříchu a tu odstraň.
Neříkej, už se nebudu hněvat. Už nebudu pomlouvat. Ty nemáš určité lidi rád. Hledej proč. Mají špatný charakter nebo jen jiné názory než ty? Myslíš si, že víš všechno o Bohu správně? I svatý apoštol Petr, první papež
– jak vy říkáte – se šeredně mýlil. Vezmi si z něj příklad.
Ne každý si dovede přiznat svou chybu. Natož veřejně jako sv. Petr.
(Václav Havel o svých krocích pochyboval, Václav Kalus nikdy.)
Letos znovu zkoumáme příčiny 1. světové války. Jsem zvědav, zda se bude zkoumat církev. Nestačí jen sloužit zádušní mše za oběti války.
V sobotu jsem četl ve zpravodajství z Vatikánu o papeži Benediktu XV. /10
Naříkal, že ho světoví politici neposlechli, když je vyzýval k mírovému jednání. Papež naříkal pozdě. Příčiny války vznikly už dříve. Málo jsme vzdělávali křesťany, málo se církev zastávala vykořisťovaných dělníků. (Toto nám komunisté dlouho cpali do hlavy, ale musíme se ptát, nakolik to je pravda.) Sociální encyklika
Lva XIII.,
Rerum novarum vyšla r. 1891, Marx přišel s Komunistickým manifestem už v r. 1848).
Papež smí kritizovat kohokoliv i světové politiky, ale „nesmí“ kritizovat své předchůdce.
Proč? My, konzervativní katolíci, bychom mu to nedovolili: „Nelze podkopávat skálu, na které stojí církev svatá“. /11
Všímali jsme si, proč byl prvním papežem Petr, a ne Jan, který Ježíšovi nejvíce rozuměl. (Jan se nestal papežem ani po Petrově smrti.) /12
Odpuštění není pro Boha těžké, ale aby nás mohl milosrdně obdarovat odpuštěním, potřebujeme přiznat svou vinu. Abychom ji neopakovali, potřebujeme najít příčinu a odstranit ji.
Ježíš je největším lékařem. Nepředepisuje nám prášky a nekropí nás (mrtvou a živou vodou z pohádky).
Uzdravuje nás zevnitř.
Důležitější, než prosba ke svatým Petru a Pavlovi, je poučit se z jejich chyb. Kdyby prohlásili, že jsou neomylní, nepomohli by nám. Važme si jejich upřímnosti a poctivosti.
Na sobě nám ukázali nejen vlastní omylnost, ale i velikost boží přízně. Olitovaný hřích nevyřadil Petra z jeho „kariéry“ – tak veliké je boží milosrdenství.
-------------------
Poznámky.
/1 Petr i Pavel zažili duchovní převahu Ježíše nad velekněžími, Herodem a římským prokurátorem.
Věřili ve velikost Ježíšova díla, neměli zapotřebí se zdobit tituly a uniformami jako knížata světská. Stačilo jim pověření Ježíše k hlásání evangelia.
/2 Následující texty ukazují velikost apoštolů.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. (1 K 15,1-11
)
Bratři, chci vám připomenout evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval
– vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží.
Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou.
Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme a tak jste uvěřili.
------------------------
Slova svatého evangelia podle Lukáše. (Lk 22,14-15.20-27.31-34
(najít předchozí))
Ježíš usedl ke stolu a apoštolové s ním.
Řekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka …
Když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."
"Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje."
A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.
Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím."
Řekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt."
Ježíš mu řekl: "Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš."
/3 O Petrovi, Janovi a Jakubovi, Pavlovi, Tomášovi, Jidášovi.
/4 Petr, Jan a Jakub, Tomáš.
/5 Mojžíš byl vzdělaný egyptský princ, pak se mu dostalo nejvyššího vzdělání od Hospodina. (Mojžíš je větší pedagog než J. A. Komenský.) Díky Mojžíšově škole je dodneška Izrael vzděláván. V
Mojžíšově škole se máme vzdělávat i my. „Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.
Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?" (J 5,46-47
)
/6 Studovat u významného profesora je nejen ctí, ale také to vyžaduje velkou práci. Žít natěsno s velkou osobností je bohatstvím, ale je to také náročné. (Řada velkých osobností žijících spolu v
manželství se nakonec rozešla. I Ježíše dost učedníků opustilo.)
/7 Východní církev si cení ikony „Apoštol Petr se svou svatou chotí“.
Západní církev se k Petrově manželství mnoho nehlásí. Podobně nemluví o manželství Ježíšových rodičů. Josefa jsme v eucharistické modlitbě sice vzali na milost, ale nazýváme ho snoubencem Panny Marie. (Jen děti, nepoznamenané mluvou církevní ideologie, říkají „paní Marie“.) Josef nežil s
Marií na hromádce, jako dnešní mladí. Jejich svatba nebyla jen společensky „na oko“. Z Ježíšových rodičů jsme dodatečně udělali „řeholníky“ svého druhu.
Celibátní život umožnil Pavlovi jeho misijní cesty, ale nad dnešními přetahovačkami o povinném celibátu kněží by kroutil hlavou.
/8 V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl.
A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: "Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech (péče o sociálně slabé). Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova."
Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo …“ (Sk 6,1-5
)
Nový zákon zná jen jediného Velekněze a to Ježíše Krista (viz list židům). Až později si křesťané – podle starozákonních levitů a pohanského kněžstva – ustanovili (ze služeb presbyterů a episkopů) církevní kněžskou hierarchii.
/9 Škoda, že náboženské vzdělávání v kostele bylo dříve slabounké, náboženský život byl zaměřen především na přistupování ke svátostem. (Podle toho se hodnotilo, kdo je a kdo není „praktikujícím katolíkem“.)
/10 Vatikán (28.6.2014): Dnes uplynulo sto let od Sarajevského atentátu, po kterém se rozpoutalo „hrůzné vraždění, které je ostudou Evropy“, jak napsal Benedikt XV. 28. července 1915. Tentýž papež o necelý rok později (4.března 1916) mluvil v téže souvislosti o „sebevraždě civilizované Evropy“ a krátce na to o „nejtemnější tragédii lidské nenávisti a nepříčetnosti“. 1. srpna 1917 napsal Benedikt XV. list vládám válčících stran, ve kterém píše: „Na sklonku prvního roku války jsem se na vás obracel s vroucí pobídkou k nastoupení cesty vedoucí ke stabilnímu a důstojnému míru. Bohužel, jsem nebyl vyslyšen. Válka zavile pokračovala další dva roky a přinesla další hrůzy, stala se ještě krutější a šířila se po zemi, na moři, ba dokonce i ve vzduchu, odkud na bezbranná města, klidné obce a jejich obyvatele dopadala smrt a útrapy. Nikdo si dnes neumí představit, jak by se rozmnožilo a prohloubilo zlo, kdyby k těmto krvavým třem letům přidaly ještě další měsíce, neřku-li roky. Má se snad civilizovaný svět stát polem smrti? A Evropa, tak slavná a kvetoucí, má upadnout nebo být stržena do všeobecného šílenství, do propasti, vstříc skutečné sebevraždě?“ Takto se Benedikt XV. obracel k vládcům a zároveň, jak napsal, „nepřestával vroucně prosit Toho, který má v rukou osudy národů“. Po celou válku tento papež nepřestával apelovat na „morální sílu práva“ a vybízet k odzbrojení, aby byla učiněna přítrž „tomuto děsivému válčení“, které se s každ
ým dalším dnem jasněji jeví jako „zbytečné krveprolití“. Ještě během války se zásluhou jeho diplomatických iniciativ mohli mnozí váleční zajatci vrátit ke svým rodinám. Během jeho pontifikátu nicméně došlo k tragickému masakru arménských a také chaldejských křesťanů na území Turecka, kterému se marně snažil předejít. Na konci války Benedikt XV. znovu navázal diplomatické vztahy s Francií a dalšími státy a roku 1920 napsal první encykliku o míru
Pacem Dei munus, ve které upozorňuje na křehkost míru, který není založen na smíření. Za jeho snahy o mír byla v Konstantinopoli ještě za jeho života zbudována tureckým lidem k jeho cti monumentální sedmimetrová socha, na jejímž podstavci byla vryta dedikace: „Východ na znamení úcty Benediktu XV. velkému papeži světové tragédie a dobrodinci národů, který nehleděl na národní či náboženskou příslušnost.“
/11 Všímali jsme si, že skálou, o které Ježíš mluví, je vyznávání Mesiáše – jako neustálý proces, jako neustálé hledání. To my jsme postupně skálu ztotožnili s
Petrem a pak s institucí papežů. Svatý Petr se dlouho chytá za hlavu: „Kam jste se to dostali, vždyť vám říkám, že jsem se vícekrát mýlil, že jsem vícekrát odporoval Ježíši a později Duchu svatému.
/12 My, kteří tvoříme Lid boží – Církev, jsme lidmi selhávajícími, hříšnými a proto potřebujeme mít v čele člověka kajícníka. Petr se nejvíce kál, nejvíce přiznával své omyly a provinění.
Izraelským patriarchou se po Jákobovi stal Juda a ne Josef. Juda se nejvíce kál.