Slavnost Nejsvětějí Trojice
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - 4 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
Datum: 15. 6. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - 2 - 3 - 4 - zrušit hledání
Téma: Ex 34,4b-6.8-9
(najít další); 2 Kor 13,11-13
; Jan 3,16-18
Datum: 15. 6. 2014
(Před týdnem jsme si opět připomínali, že společenství je naším
programem a cílem – s druhými máme být obrazem Božím. Vraťme se
k tomu.)
Hned na začátku prvního čtení nám dojde, že Mojžíš přichází před Hospodina podruhé.
Už před tím je krásný text, Mojžíš se přimlouvá za nevěrný Izrael: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“
To ještě Mojžíš nevěděl o velikosti milosrdenství Hospodina.
Proto pak Hospodin o sobě říká:
„Jsem Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,
který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“
Ach, to jsou krásná slova, která bychom měli umět zpaměti.
Nemůžu se nasytit čtení o Mojžíšovi. Bible je kniha, ke které se stále s žasnutím vracíme …
Kdo je takové obětavosti jako Mojžíš schopen?
Mojžíš byl krásný a statečný člověk. Vysoko a blízko se dostal k Hospodinu.
Věta: „A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“, je nad všechnu světovou poezii!
Židé umí ocenit, že Bůh mluví s člověkem. To je životadárný dar! /1
To Bůh nám bytostně a s největším zájmem naslouchá.
Všimněme si, o co Mojžíš prosí (a odkoukejme to): „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“
Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“
Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ (Ex 33,13-15
Mojžíšovi velice záleželo na přítomnosti Hospodina uprostřed lidu.
Předtím totiž Hospodin prohlásil: „Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ (Ex 34,3b
To je krásný rozhovor! /2
Co znamená, že Hospodin jde uprostřed svého lidu?
(To není uchovávaná Eucharistie, ani průvod Božího Těla.)
Někdy si nevšímáme toho, kdo jde vedle nás.
Náboženští lidé chtějí své ikony, náboženský dav adoruje své idoly. /3
Mojžíš viděl v přebývání Boha uprostřed Izraele veliký dar.
My, křesťané, na Ježíšově lidském přátelství a na jeho nesmírné pozornosti k nám, můžeme zakoušet další blízkost Boha mezi námi.
Ale není dobré přeskakovat zkušenost Izraele a spěchat do „Nového zákona“. Postup božího vyučování má svůj smysl. Bez pochopení „Mojžíše“ neporozumíme Ježíšovi.
Druhé čtení nám připomíná, jakými postoji se připravujeme na přebývání Boha s námi: radostí (z ochoty Boha žít s námi), touhou po růstu, přístupností k napomínání, snahou být tvůrcem pokoje.
Boží blízkost nás poznamenává: je-li pro nás Bůh Nejvyšší Moudrostí, pak se můžeme dobrat k novým náhledům na mnohé naše spory.
Zkoumejme se, zda stojíme o křesťanské políbení a pokoj. Jsme ochotni políbit druhého?
„Co? Tu ropuchu nebo toho hada?“
Nemusíme se bát, Ježíš není fanatik, nikoho neláme, nepáchá na nás dobré skutky. Nikdy nikoho nikam netlačil. Má krásnější a elegantnější způsoby. Toho, kdo touží po pokoji, toho, kdo se mu svěří do rukou, povede krok za krokem blíž k sobě a výš k Bohu. Pak se u něj budeme setkávat s druhými. Nakolik se Ježíši přiblížíme my i ti druzí, natolik si také mezi sebou porozumíme.
Ti, co se jím nenechávají vést, zůstávají dole, v neporozumění.
Žít podle evangelia znamená nechávat se proměnit láskou Boží.
Ježíšově větě: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna …“, můžeme rozumět mnohem více, než Nikodém mohl tušit.
(Dát dítě je pro dobrého rodiče těžší než dát sebe.)
Ježíš nám daroval své přátelství na život na smrt ...
Navíc nám nabízí svého Ducha.
Duch nás uvádí do veškeré pravdy, říká Ježíš. Připomíná nám Otcova i Ježíšova slova.
Co to znamená?
Jestli žid zná boží slovo, Duch mu je napovídá.
(Herci mají nápovědu, ve škole jsme si napovídali.
Jestli známe Ježíšova slova, Duch nám je napovídá. Žid Ježíšova slova nezná, Duch mu je nemůže napovídat. Jestliže my neznáme boží slova, nemůže nám je Duch napovídat.
Nenaučí-li se herec roli, nápověda mu není nic platná. Jestli jsem doma učebnici ani neotevřel, nápověda spolužáků byla marná.
Jak můžeme boží zájem a ochotu být s námi používat? /5
Pokouším-li se vnímat boží přítomnost uprostřed nás, pak si mohu třeba hned ráno nechat Duchem napovědět, že Bůh touží bydlet s námi. To mě může velice obohatit: nejsem na nic sám, mohu se na něj kdykoliv obracet … ptát se, těšit se z
jeho blízkosti a zájmu …
Znám-li např. nazpaměť vyznání Hospodina: „Jsem Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“
, může mi je Duch boží připomenout.
Vstoupím-li do těch krásných slov ..., nemusím už nic dalšího říkat ... Ta krása mě vrchovatě naplní.
Krása božího vyznání je nad krásu ranního východu, nad nejoblíbenější hudební skladbu, časem pro nás může být i nad vyznání našeho nejbližšího životního druha.
(Setkávat se s Bohem je uměním svého druhu, ale není nedostupné. Je samozřejmě rozdíl mezi zážitkem z hudby varhaníka a posluchače. A jinak hraje žák prvního ročníku na varhany a jinak Mistr. Nevím, zda někteří mladičtí geniální muzikanti, hrající vrcholnou muziku, mohou vnímat i hloubk
u skladby.
Ale asi víc než já, sice téměř sedmdesátiletý, ale povrchní stařec.)
Je velikým obohacujícím zážitkem si ráno všimnout a prožít, že Bůh je uprostřed nás.
Boží blízkost je nesmírně bohatá:
přichází skrze slova a mocné skutky vykonané v Izraeli,
zakoušíme ji skrze uzdravující slova a mocné skutky Ježíšovy
a přichází v další pomoci Ducha a jeho darů.
Boží přátelství nemá hranic. Boží Trojice je příkladem nevyčerpatelného bohatství v Bohu.
Toho, kdo je ochotný vystupovat, čeká jedno překvapení za druhým.
A boží přátelství není samoúčelné, životně nás ovlivňuje.
Kdo důvěřuje Bohu, je zachráněn, protože je schopen dát víc na boží moudrost než na svou chytrost, na svou intuici a na své pocity.
-------------------------
Poznámky:
/1 Kdo jste někdy mluvili s nějakou významnou osobností, víte, že často ti nahoře mnoho „nesestupují“ k člověku, mají své plány i nabitý program. Koho z
vrchnosti zajímají naše názory?
Hospodin ale není panovník „Dobrotivý“; udeřil na lid, který porušil přikázání: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ (Ex 20,4-5
I my jsme toto neposlušné jednání Izraele zlehčili a nazvali je: „Tancem okolo zlatého telete“. (Izraelité chtěli, aby jim zobrazení býka – jako symbol síly –
připomínalo velikost Hospodina. Nemysleli si, že socha je Bohem.)
Přikázání o zákazu zobrazení Boha také zlehčujeme, tvrdíme, že už ztratilo význam. (Na některých církevních přikázáních zato velice rajtujeme.)
/2 Naprosto nejde o usmiřování a o přemlouvání. Bůh nemění názory, ale nasloucháme-li mu, chceme-li se učit jeho moudrosti, jsme-li ochotní s
Bohem spolupracovat, zaujmout jiný postoj, pak se naše postavení a situace před Bohem mění, pak rozhovor s Bohem ústí do spolupráce a rozhovor přináší veliké ovoce.
/3 „Náboženskostí“ zde myslím pokus zmocnit se boha, (pochopit ho, popsat ho definicemi, zakout ho do náboženských formulí a paragrafů), zapřáhnout ho do svých plánů, tak, jako se dvořané snaží manipulovat s
vládcem přinejmenším svou poslušností a využíváním dvorních pravidel.
Vzpomeňme, jak se Izraelité pokoušeli magicky zneužít Archu úmluvy v boji s nepřáteli (1 S 4
Eucharistií proti nepřátelům (k tomu jsme Eucharistii nedostali). I v rodinách se někdy potkáváme s šikovnou manipulací hlavy rodiny.
Proti tomuto pohanskému manipulování s Bohem vystupuje Bible. V tomto smyslu je židovství a křesťanství nenáboženské. Bůh k nám nepřistupuje manipulativně. Pro sebe nic nechce, přichází k
nám jen z čistého velkorysého přátelství. A my nemáme zapotřebí si Boha získávat. Opět uvedu modlitbu jedné mohamedánské poustevnice:
Bože, sloužím-li Ti proto, abych se dostala do Ráje, zakaž mi tak vstoupit.
Sloužím-li Ti ze strachu před peklem, uvrhni mě do plamenů jeho ohně.
Ale sloužím-li Ti pro Tebe sama, neodvrhni mě, abych směla patřit na Tvou Tvář.
Projevem manipulace bylo i zhotovení zlatého býčka. Vládcové ideologických režimů používají obrazy pohlavárů k manipulaci poddaných (vzpomeňme na komunistické průvody). Nebezpečí v
sobě mají i obrazy a sochy v lidové víře nás katolíků. Nedávno jsem viděl liturgický prostor: uprostřed střízlivá velikost obrazu Ukřižovaného a po stranách obrovské obrazy dvou posledních svatořečených papežů.
Židé mají v synagógách jen skříň na Tóru a stačí jim to. Muslimové mají v mešitách jen na stěnách kaligraficky napsané citáty z Koránu a stačí jim to.
My se sice také označujeme za lid Knihy, jako židé a muslimové, ale dáváme často přednost obrazům.
Bohatství je v Božím slovu – nakolik ho přijímáme.
/4 Máme snahu Boha „zavírat“ do kostelů (proto mluvíme o chrámech a svatostáncích, Slováci říkají bohostánek) a doma jeho přítomnost už neočekáváme.
Při koncertu nám předpisy velí odnést Tělo Páně z prostoru, kde bude koncert, třeba do vedlejší kaple. (A to posluchači přišli krásně ustrojeni a chovají se v kostele uctivě.) Připomíná mi to jednání majitelů ptáka
– večer zakrývají klec látkou, aby pták nebyl rušen světlem žárovky a hovorem společnosti.
V kostele poklekáme, před kostelem pomlouváme, doma jsme Bohu vstup zakázali, na bojišti jeho děti vraždíme. Málo jsme ovlivnili svět okolo nás.
/5 Rozhovor s Bohem (modlitba) není těžký. Slyšet boží slovo není nemožné. Zvláště, když je Duch ochotný nám boží slovo připomínat.
V Izraeli na Karmelu je kostel karmelitánů, s freskami ze života proroka Eliáše. Nijak mě to nezaujalo, výtvarně je to slabounké, ale níž v kopci je „Eliášova jeskyně“. V
synagóze je jen skalní nehluboká nika (možná metr hluboká, od prostoru synagógy oddělena závěsem), do které jednotlivě vstupují židé, ženy i muži. Nic ve skalním výklenku nenajdete, žádnou fresku, nic na způsob lurdské jeskyně. Z
ohledu na druhé, nikdo za plentou dlouho nepobude a přece to v
nás zanechá jednou provždy důležitý dojem pro setkávání se s Bohem.
Kdekoliv a kdykoliv se mohu setkat s Nejvyšším. Není to otázka času, natož místa, ale mé pozornosti.
Modlící se žid se někdy halí do talitu, někdy si jej dá přes hlavu, aby si udělal jakousi jeskyňku, soukromí. (Talit je krásná rituální pomůcka. Ale ani talit není k setkání s Bohem nutný.)
Hned na začátku prvního čtení nám dojde, že Mojžíš přichází před Hospodina podruhé.
Už před tím je krásný text, Mojžíš se přimlouvá za nevěrný Izrael: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“
To ještě Mojžíš nevěděl o velikosti milosrdenství Hospodina.
Proto pak Hospodin o sobě říká:
„Jsem Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný,
který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“
Ach, to jsou krásná slova, která bychom měli umět zpaměti.
Nemůžu se nasytit čtení o Mojžíšovi. Bible je kniha, ke které se stále s žasnutím vracíme …
Kdo je takové obětavosti jako Mojžíš schopen?
Mojžíš byl krásný a statečný člověk. Vysoko a blízko se dostal k Hospodinu.
Věta: „A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem“, je nad všechnu světovou poezii!
Židé umí ocenit, že Bůh mluví s člověkem. To je životadárný dar! /1
To Bůh nám bytostně a s největším zájmem naslouchá.
Všimněme si, o co Mojžíš prosí (a odkoukejme to): „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“
Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“
Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ (Ex 33,13-15
(najít předchozí, další))
Mojžíšovi velice záleželo na přítomnosti Hospodina uprostřed lidu.
Předtím totiž Hospodin prohlásil: „Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ (Ex 34,3b
(najít předchozí, další))
To je krásný rozhovor! /2
Co znamená, že Hospodin jde uprostřed svého lidu?
(To není uchovávaná Eucharistie, ani průvod Božího Těla.)
Někdy si nevšímáme toho, kdo jde vedle nás.
Náboženští lidé chtějí své ikony, náboženský dav adoruje své idoly. /3
Mojžíš viděl v přebývání Boha uprostřed Izraele veliký dar.
My, křesťané, na Ježíšově lidském přátelství a na jeho nesmírné pozornosti k nám, můžeme zakoušet další blízkost Boha mezi námi.
Ale není dobré přeskakovat zkušenost Izraele a spěchat do „Nového zákona“. Postup božího vyučování má svůj smysl. Bez pochopení „Mojžíše“ neporozumíme Ježíšovi.
Druhé čtení nám připomíná, jakými postoji se připravujeme na přebývání Boha s námi: radostí (z ochoty Boha žít s námi), touhou po růstu, přístupností k napomínání, snahou být tvůrcem pokoje.
Boží blízkost nás poznamenává: je-li pro nás Bůh Nejvyšší Moudrostí, pak se můžeme dobrat k novým náhledům na mnohé naše spory.
Zkoumejme se, zda stojíme o křesťanské políbení a pokoj. Jsme ochotni políbit druhého?
„Co? Tu ropuchu nebo toho hada?“
Nemusíme se bát, Ježíš není fanatik, nikoho neláme, nepáchá na nás dobré skutky. Nikdy nikoho nikam netlačil. Má krásnější a elegantnější způsoby. Toho, kdo touží po pokoji, toho, kdo se mu svěří do rukou, povede krok za krokem blíž k sobě a výš k Bohu. Pak se u něj budeme setkávat s druhými. Nakolik se Ježíši přiblížíme my i ti druzí, natolik si také mezi sebou porozumíme.
Ti, co se jím nenechávají vést, zůstávají dole, v neporozumění.
Žít podle evangelia znamená nechávat se proměnit láskou Boží.
Ježíšově větě: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna …“, můžeme rozumět mnohem více, než Nikodém mohl tušit.
(Dát dítě je pro dobrého rodiče těžší než dát sebe.)
Ježíš nám daroval své přátelství na život na smrt ...
Navíc nám nabízí svého Ducha.
Duch nás uvádí do veškeré pravdy, říká Ježíš. Připomíná nám Otcova i Ježíšova slova.
Co to znamená?
Jestli žid zná boží slovo, Duch mu je napovídá.
(Herci mají nápovědu, ve škole jsme si napovídali.
Jestli známe Ježíšova slova, Duch nám je napovídá. Žid Ježíšova slova nezná, Duch mu je nemůže napovídat. Jestliže my neznáme boží slova, nemůže nám je Duch napovídat.
Nenaučí-li se herec roli, nápověda mu není nic platná. Jestli jsem doma učebnici ani neotevřel, nápověda spolužáků byla marná.
Jak můžeme boží zájem a ochotu být s námi používat? /5
Pokouším-li se vnímat boží přítomnost uprostřed nás, pak si mohu třeba hned ráno nechat Duchem napovědět, že Bůh touží bydlet s námi. To mě může velice obohatit: nejsem na nic sám, mohu se na něj kdykoliv obracet … ptát se, těšit se z
jeho blízkosti a zájmu …
Znám-li např. nazpaměť vyznání Hospodina: „Jsem Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích …“
, může mi je Duch boží připomenout.
Vstoupím-li do těch krásných slov ..., nemusím už nic dalšího říkat ... Ta krása mě vrchovatě naplní.
Krása božího vyznání je nad krásu ranního východu, nad nejoblíbenější hudební skladbu, časem pro nás může být i nad vyznání našeho nejbližšího životního druha.
(Setkávat se s Bohem je uměním svého druhu, ale není nedostupné. Je samozřejmě rozdíl mezi zážitkem z hudby varhaníka a posluchače. A jinak hraje žák prvního ročníku na varhany a jinak Mistr. Nevím, zda někteří mladičtí geniální muzikanti, hrající vrcholnou muziku, mohou vnímat i hloubk
u skladby.
Ale asi víc než já, sice téměř sedmdesátiletý, ale povrchní stařec.)
Je velikým obohacujícím zážitkem si ráno všimnout a prožít, že Bůh je uprostřed nás.
Boží blízkost je nesmírně bohatá:
přichází skrze slova a mocné skutky vykonané v Izraeli,
zakoušíme ji skrze uzdravující slova a mocné skutky Ježíšovy
a přichází v další pomoci Ducha a jeho darů.
Boží přátelství nemá hranic. Boží Trojice je příkladem nevyčerpatelného bohatství v Bohu.
Toho, kdo je ochotný vystupovat, čeká jedno překvapení za druhým.
A boží přátelství není samoúčelné, životně nás ovlivňuje.
Kdo důvěřuje Bohu, je zachráněn, protože je schopen dát víc na boží moudrost než na svou chytrost, na svou intuici a na své pocity.
-------------------------
Poznámky:
/1 Kdo jste někdy mluvili s nějakou významnou osobností, víte, že často ti nahoře mnoho „nesestupují“ k člověku, mají své plány i nabitý program. Koho z
vrchnosti zajímají naše názory?
Hospodin ale není panovník „Dobrotivý“; udeřil na lid, který porušil přikázání: „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ (Ex 20,4-5
(najít předchozí))
I my jsme toto neposlušné jednání Izraele zlehčili a nazvali je: „Tancem okolo zlatého telete“. (Izraelité chtěli, aby jim zobrazení býka – jako symbol síly –
připomínalo velikost Hospodina. Nemysleli si, že socha je Bohem.)
Přikázání o zákazu zobrazení Boha také zlehčujeme, tvrdíme, že už ztratilo význam. (Na některých církevních přikázáních zato velice rajtujeme.)
/2 Naprosto nejde o usmiřování a o přemlouvání. Bůh nemění názory, ale nasloucháme-li mu, chceme-li se učit jeho moudrosti, jsme-li ochotní s
Bohem spolupracovat, zaujmout jiný postoj, pak se naše postavení a situace před Bohem mění, pak rozhovor s Bohem ústí do spolupráce a rozhovor přináší veliké ovoce.
/3 „Náboženskostí“ zde myslím pokus zmocnit se boha, (pochopit ho, popsat ho definicemi, zakout ho do náboženských formulí a paragrafů), zapřáhnout ho do svých plánů, tak, jako se dvořané snaží manipulovat s
vládcem přinejmenším svou poslušností a využíváním dvorních pravidel.
Vzpomeňme, jak se Izraelité pokoušeli magicky zneužít Archu úmluvy v boji s nepřáteli (1 S 4
. kap.). Podobně někdy vyrazily křesťanské průvody
s
Eucharistií proti nepřátelům (k tomu jsme Eucharistii nedostali). I v rodinách se někdy potkáváme s šikovnou manipulací hlavy rodiny.
Proti tomuto pohanskému manipulování s Bohem vystupuje Bible. V tomto smyslu je židovství a křesťanství nenáboženské. Bůh k nám nepřistupuje manipulativně. Pro sebe nic nechce, přichází k
nám jen z čistého velkorysého přátelství. A my nemáme zapotřebí si Boha získávat. Opět uvedu modlitbu jedné mohamedánské poustevnice:
Bože, sloužím-li Ti proto, abych se dostala do Ráje, zakaž mi tak vstoupit.
Sloužím-li Ti ze strachu před peklem, uvrhni mě do plamenů jeho ohně.
Ale sloužím-li Ti pro Tebe sama, neodvrhni mě, abych směla patřit na Tvou Tvář.
Projevem manipulace bylo i zhotovení zlatého býčka. Vládcové ideologických režimů používají obrazy pohlavárů k manipulaci poddaných (vzpomeňme na komunistické průvody). Nebezpečí v
sobě mají i obrazy a sochy v lidové víře nás katolíků. Nedávno jsem viděl liturgický prostor: uprostřed střízlivá velikost obrazu Ukřižovaného a po stranách obrovské obrazy dvou posledních svatořečených papežů.
Židé mají v synagógách jen skříň na Tóru a stačí jim to. Muslimové mají v mešitách jen na stěnách kaligraficky napsané citáty z Koránu a stačí jim to.
My se sice také označujeme za lid Knihy, jako židé a muslimové, ale dáváme často přednost obrazům.
Bohatství je v Božím slovu – nakolik ho přijímáme.
/4 Máme snahu Boha „zavírat“ do kostelů (proto mluvíme o chrámech a svatostáncích, Slováci říkají bohostánek) a doma jeho přítomnost už neočekáváme.
Při koncertu nám předpisy velí odnést Tělo Páně z prostoru, kde bude koncert, třeba do vedlejší kaple. (A to posluchači přišli krásně ustrojeni a chovají se v kostele uctivě.) Připomíná mi to jednání majitelů ptáka
– večer zakrývají klec látkou, aby pták nebyl rušen světlem žárovky a hovorem společnosti.
V kostele poklekáme, před kostelem pomlouváme, doma jsme Bohu vstup zakázali, na bojišti jeho děti vraždíme. Málo jsme ovlivnili svět okolo nás.
/5 Rozhovor s Bohem (modlitba) není těžký. Slyšet boží slovo není nemožné. Zvláště, když je Duch ochotný nám boží slovo připomínat.
V Izraeli na Karmelu je kostel karmelitánů, s freskami ze života proroka Eliáše. Nijak mě to nezaujalo, výtvarně je to slabounké, ale níž v kopci je „Eliášova jeskyně“. V
synagóze je jen skalní nehluboká nika (možná metr hluboká, od prostoru synagógy oddělena závěsem), do které jednotlivě vstupují židé, ženy i muži. Nic ve skalním výklenku nenajdete, žádnou fresku, nic na způsob lurdské jeskyně. Z
ohledu na druhé, nikdo za plentou dlouho nepobude a přece to v
nás zanechá jednou provždy důležitý dojem pro setkávání se s Bohem.
Kdekoliv a kdykoliv se mohu setkat s Nejvyšším. Není to otázka času, natož místa, ale mé pozornosti.
Modlící se žid se někdy halí do talitu, někdy si jej dá přes hlavu, aby si udělal jakousi jeskyňku, soukromí. (Talit je krásná rituální pomůcka. Ale ani talit není k setkání s Bohem nutný.)