Slavnost Seslání Ducha sv.
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 10,1.5-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11
Datum: 8. 6. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Sam 10,1.5-7 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11
; 1 Kor 12,3b-7.12-13
; J 20,19-23
Datum: 8. 6. 2014
Židé o Letnicích slaví dar Tóry. Těší se z „Učení“ Hospodina,
které jim na Sinaji bylo darováno.
Celou noc si z Tóry čtou. /1
Stvořitel nám nabízí nádherný program: být s druhými jeho obrazem.
Přátelství je cílem (krása nebe bude ve vytvářeném přátelství se všemi).
Už v pozemském životě si přátelství budujeme, učíme se mu. Manželství má být přátelstvím.
Jak o Bohu mluvit? Jen v analogiích.
„Kolik vás doma je?“, ptáme se. „S babičkou sedm“, slyšíme odpověď.
V našich řečech o Bohu je matematika jen částečným příměrem.
Řekneme-li: „Bůh je jeden“, zbavuje nás to strachu, že bychom snad nějaké božstvo opomenuli.
Mluvíme-li o „třech osobách v Bohu“, pomůže nám to pomoci porozumět, jak máme být obrazem božím.
Bůh není starý mládenec, který si stačí, ani narcis, který má zalíbení jen v sobě. V Bohu „je společenství,“ ve kterém jeden dává přednost druhému, společenství dokonalého porozumění, přejícnosti, spolupráce, přátelství, lásky … Proto můžeme být obrazem Božím jen ve spolupráci s druhým. Ne jedinec sám.
Spolupráce předpokládá porozumění druhému. Můžeme mít v zaměstnání dobrou partu. Na vojně, ve válce, v kriminále můžeme najít blízké lidi, s kterými je možné dobře spolupracovat. Ale něco jiného je spolupráce ve sportovním týmu a spolupráce manželů. Manželství je velice těsným soužitím, říkáme si, že je přípravou na nebe.
Na Ježíšově životě můžeme nahlédnout jak přátelství (s Otcem i s lidmi) vypadá.
Ježíš naprosto souzněl s Otcem, přijal jeho geniální plány, neměl zapotřebí je nějak „vylepšovat“ (přesněji: Boží plány byly dílem „kolektivním“, na kterém měl podíl).
„Řekni mi, s kým se přátelíš, jaké knihy čteš, s jakými mysliteli souzníš a já ti řeknu, kdo jsi.“
Ježíš si liboval v Otcových názorech, bylo mu s ním dobře.
Je představitelné, že celý den vědomě žil před Otcovou Tváří. Navíc čteme, že někdy celé noci komunikoval s Otcem. Tento zdroj blízkosti je nám také k dispozici. /2
Už v Hebrejské bibli je mnohokráte řeč o Duchu božím. (Nemluvíme o Duchu božím poprvé.) /3
Evangelia jsou silným příběhem přátelství Ježíše ke svým učedníkům a přátelství Ježíše s Otcem. Ježíš sestoupil z nimbu Učitele a začátečníkům nabídl své přátelství. To není vztah maminky, tatínka k dětem nebo vztah hodného a obětavého pana faráře ke svým ovečkám. (Vy, kteří máte rodiče, víte, co znamená nejen dávat přednost dětem, čekat až porozumějí, přijdou k rozumu, vrátí se …
Stálé sestupování něco stojí.
Jít s milenkou po jejích obchodech je snadné, jít s manželkou po patnácti letech manželství vyžaduje víc nezištnosti.
Dávat druhému stále přednost je namáhavé.
Fotbalisté trénují a hrají pár hodin. Manželství je na věčnost.
Ježíšovo přátelství je vrcholem (proto ten příměr o manželství), je tak velké, že unese i zradu. Jde až na smrt, až za hrob. „Nalomenou třtinu nedolomí …“)
Ježíš nám nabízí jedinečné přátelství. Nabízí svého Ducha. „Co je mé, je Tvé“.
Jeho přátelství s Otcem není rozpuštěním vlastní osobnosti, zřeknutí se svých názorů, plánů, svého já. Není nirvánou. Je darováním se druhému. Darováním se druhým.
Bůh není uzavřen, je ve svém společenství „božských osob“, dává se nám – svým tvorům. Má nás za své děti, za své společníky. To je neuvěřitelné!
Židé dodneška velice čerpají z přátelství a moudrosti Hospodina.
My jsme bohatší o zkušenost s Ježíšovým přátelstvím.
Ježíš nám ale ještě navíc nabízí svého Ducha.
Mluvili jsme v minulých letech, co znamená, že „nás Duch boží bude uvádět do veškeré pravdy“.
Kdo zná Ježíšova slova, tomu bude Duch boží „napovídat“, připomínat Ježíšova slova zevnitř.
Jsme ovlivňováni okolním světem, kde kdo a kde co se snaží nás ovlivnit. /4
V události v den Letnic v Jeruzalémě je uveden veliký příklad porozumění skrze Ducha (první čtení).
Na Ježíše měli lidé různý názor („je to Jan syn Zachariášův, který vstal z mrtvých, nanebevzatý Eliáš, který k nám přišel, je to jeden z proroků, je to Mesiáš – nebo Nazaretský je blázen, psychopat, kacíř …“).
Lidem hledajícím přišel Duch boží na pomoc a oni porozuměli svědectví apoštolů – „mluvili jim z duše“.
Muzikantům a zpěvákům před koncertem udá sbormistr „tón“. Každý z nich si naladí (děti to ještě neumějí, jejich nástroj jim naladí pan učitel).
Máme na ledacos své názory, na dějiny, současnou politiku, náboženské spory. Budeme-li se vylaďovat na Ducha božího, budeme-li znát Ježíšovy názory, porozumíme si navzájem.
Při slavení Večeře Páně dvakráte prosíme Ducha božího o pomoc. Poprvé prosíme, aby Bůh svým Duchem posvětil chléb a víno (to je pro Boha snadné, chléb a víno se nebrání).
Podruhé prosíme(!), aby nás Bůh proměňoval do Ježíšovy podoby, na nové Ježíšovo tělo vydávající se na záchranu dnešního světa. To je náročnější, k tomu je zapotřebí nejen ochoty Boha, ale i ochoty člověka.
Může se to podařit, natolik, nakolik jsme vyladění na Ducha Božího. Natolik, nakolik s Duchem umíme spolupracovat.
Všímáme si, jak nenávist k nepříteli silně spojuje lidi a dokáže hrozné a mohutné činy …
Ale láska k Bohu je silnější – pokud se jí oddáme a spolupracujeme s ní.
Jsme chybující, jsme teprve na cestě, bez vzájemného odpouštění se v přátelství a v manželství teprve neobejdeme.
Postavit dům, vystudovat vysokou školu, může být dřina. Vybudovat pěkné manželství, vychovat dobře děti, je ještě namáhavější, ale není větší krásy. Udržování stavení domu je nikdy nekončící prací, budování domova – vztahů
– je teprve pracné.
Bůh je stavitel našeho Domu.
Nenechme se odradit nedorozuměním v manželství nebo přátelství. Něco jiného je cíl a něco jiného je cesta k cíli.
(Lidé, kteří jsou sami, žijí „snazší“ život, ale jsou sami, nemají tak náročný trénink do nebe. Manželství je nejnáročnějším soužitím.)
Bůh nám – lidem na cestě, lidem nedokonalým, hříšným – nabízí velkorysé přátelství.
Pozorujeme, že v některé rodině děti nebo děcko přijmou ducha svých rodičů, nasáknou jejich ušlechtilostí.
Ale Duch boží je „osoba“, působí ještě jinak, silněji. Duch není a nepůsobí jen jako určité vlastnosti a postoje druhého. Působí osobně zevnitř, má k nám svůj osobní vztah.
Jeho prvním ovocem je Porozumění, Pokoj a odpuštění.
Duch boží nás přivádí ke spravedlnosti. A setkáni s boží spravedlností se pak projeví milosrdenstvím, odpuštěním ne odsouzením (nikdo není popravován). Duch v nás pracuje dál, abychom i my byli schopni odpouštět těm, kteří o odpuštění prosí.
Romány o přátelství jsou krásnou četbou a nějakým způsobem nás ovlivňují. Ale evangelia jsou živým a dramatickým životním příběhem o Ježíšově přátelství k nám. Js
me zváni do Ježíšova osobního přátelství.
-------------------
Poznámky:
/1 Někteří z mých drahých už odešli k Hospodinu. Stydím se za svou povrchnost, jejich obraz mi bledne, některé jejich řeči zapomínám. Rád bych se je na některé věci zeptal …
Židé si považují, že rozhovory Hospodina s nimi byly zaznamenány. Nejsou tichou poštou, která zkresluje. Jedním z autorů Bible – převažujícím autorem – je Duch svatý. Do sytosti se můžeme do Bible nořit.
/2 Místo našich dlouhých modliteb můžeme naslouchat božímu slovu a hledat porozumění …
Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Srv. Mt 6,7-8
V poslední, velký den svátků, Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."
To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (J 7,37-39
/3 Stvořitelská moc je připisována Duchu božímu (Gn 1,2
(„Jestli Duch tvoří svět, co tedy dělá Otec?“ – napadne nás.
Tak jako Ježíš pracoval a pracuje na záchraně světa s Otcem, tak podobně pracuje Duch. Vždy je „při práci“ celá Trojice. Píší-li dva autoři knihu, mají-li na Manželských setkáních společně manželé přednášku, těžko říci, které slovo je čí.)
Síla Samsonova, když sjednocovala lid boží a osvobozovala ho od nepřítele, je připisována Duchu Božímu.
(Sdc 13:25; 14:6-19; 15:19) Moudrost Boží je připisována Duchu (srv. např. Mdr 11,23-26
Pokaždé, když se někdo Duchu otevřel, byl Duchem povznesen: velké osobnosti Izraele, soudci, proroci, … sloužili k prospěchu druhých (1 Sam 10,6.10.13
(Duch dokonce stojí za ušlechtilými činy i mimo Izrael – „vane, kde chce“.)
V Izraeli je očekáváno vylití Ducha na všechny (Nm 11,26-29
Všude, kde je nějaké dobro a nějaké krása, tam všude působí také Duch boží.
/4 Někteří lidé byli uhranuti, očarováni A. Hitlerem. Nejen davy, i vzdělaní jedinci. Tvrdili, že je příjemný společník, laskavý člověk, hodný pán. Tak psychopati působí.
(I Putinem jsou mnozí okouzleni. Teď se to ukázalo i ve Francii při oslavách „Dnu D“.)
Celou noc si z Tóry čtou. /1
Stvořitel nám nabízí nádherný program: být s druhými jeho obrazem.
Přátelství je cílem (krása nebe bude ve vytvářeném přátelství se všemi).
Už v pozemském životě si přátelství budujeme, učíme se mu. Manželství má být přátelstvím.
Jak o Bohu mluvit? Jen v analogiích.
„Kolik vás doma je?“, ptáme se. „S babičkou sedm“, slyšíme odpověď.
V našich řečech o Bohu je matematika jen částečným příměrem.
Řekneme-li: „Bůh je jeden“, zbavuje nás to strachu, že bychom snad nějaké božstvo opomenuli.
Mluvíme-li o „třech osobách v Bohu“, pomůže nám to pomoci porozumět, jak máme být obrazem božím.
Bůh není starý mládenec, který si stačí, ani narcis, který má zalíbení jen v sobě. V Bohu „je společenství,“ ve kterém jeden dává přednost druhému, společenství dokonalého porozumění, přejícnosti, spolupráce, přátelství, lásky … Proto můžeme být obrazem Božím jen ve spolupráci s druhým. Ne jedinec sám.
Spolupráce předpokládá porozumění druhému. Můžeme mít v zaměstnání dobrou partu. Na vojně, ve válce, v kriminále můžeme najít blízké lidi, s kterými je možné dobře spolupracovat. Ale něco jiného je spolupráce ve sportovním týmu a spolupráce manželů. Manželství je velice těsným soužitím, říkáme si, že je přípravou na nebe.
Na Ježíšově životě můžeme nahlédnout jak přátelství (s Otcem i s lidmi) vypadá.
Ježíš naprosto souzněl s Otcem, přijal jeho geniální plány, neměl zapotřebí je nějak „vylepšovat“ (přesněji: Boží plány byly dílem „kolektivním“, na kterém měl podíl).
„Řekni mi, s kým se přátelíš, jaké knihy čteš, s jakými mysliteli souzníš a já ti řeknu, kdo jsi.“
Ježíš si liboval v Otcových názorech, bylo mu s ním dobře.
Je představitelné, že celý den vědomě žil před Otcovou Tváří. Navíc čteme, že někdy celé noci komunikoval s Otcem. Tento zdroj blízkosti je nám také k dispozici. /2
Už v Hebrejské bibli je mnohokráte řeč o Duchu božím. (Nemluvíme o Duchu božím poprvé.) /3
Evangelia jsou silným příběhem přátelství Ježíše ke svým učedníkům a přátelství Ježíše s Otcem. Ježíš sestoupil z nimbu Učitele a začátečníkům nabídl své přátelství. To není vztah maminky, tatínka k dětem nebo vztah hodného a obětavého pana faráře ke svým ovečkám. (Vy, kteří máte rodiče, víte, co znamená nejen dávat přednost dětem, čekat až porozumějí, přijdou k rozumu, vrátí se …
Stálé sestupování něco stojí.
Jít s milenkou po jejích obchodech je snadné, jít s manželkou po patnácti letech manželství vyžaduje víc nezištnosti.
Dávat druhému stále přednost je namáhavé.
Fotbalisté trénují a hrají pár hodin. Manželství je na věčnost.
Ježíšovo přátelství je vrcholem (proto ten příměr o manželství), je tak velké, že unese i zradu. Jde až na smrt, až za hrob. „Nalomenou třtinu nedolomí …“)
Ježíš nám nabízí jedinečné přátelství. Nabízí svého Ducha. „Co je mé, je Tvé“.
Jeho přátelství s Otcem není rozpuštěním vlastní osobnosti, zřeknutí se svých názorů, plánů, svého já. Není nirvánou. Je darováním se druhému. Darováním se druhým.
Bůh není uzavřen, je ve svém společenství „božských osob“, dává se nám – svým tvorům. Má nás za své děti, za své společníky. To je neuvěřitelné!
Židé dodneška velice čerpají z přátelství a moudrosti Hospodina.
My jsme bohatší o zkušenost s Ježíšovým přátelstvím.
Ježíš nám ale ještě navíc nabízí svého Ducha.
Mluvili jsme v minulých letech, co znamená, že „nás Duch boží bude uvádět do veškeré pravdy“.
Kdo zná Ježíšova slova, tomu bude Duch boží „napovídat“, připomínat Ježíšova slova zevnitř.
Jsme ovlivňováni okolním světem, kde kdo a kde co se snaží nás ovlivnit. /4
V události v den Letnic v Jeruzalémě je uveden veliký příklad porozumění skrze Ducha (první čtení).
Na Ježíše měli lidé různý názor („je to Jan syn Zachariášův, který vstal z mrtvých, nanebevzatý Eliáš, který k nám přišel, je to jeden z proroků, je to Mesiáš – nebo Nazaretský je blázen, psychopat, kacíř …“).
Lidem hledajícím přišel Duch boží na pomoc a oni porozuměli svědectví apoštolů – „mluvili jim z duše“.
Muzikantům a zpěvákům před koncertem udá sbormistr „tón“. Každý z nich si naladí (děti to ještě neumějí, jejich nástroj jim naladí pan učitel).
Máme na ledacos své názory, na dějiny, současnou politiku, náboženské spory. Budeme-li se vylaďovat na Ducha božího, budeme-li znát Ježíšovy názory, porozumíme si navzájem.
Při slavení Večeře Páně dvakráte prosíme Ducha božího o pomoc. Poprvé prosíme, aby Bůh svým Duchem posvětil chléb a víno (to je pro Boha snadné, chléb a víno se nebrání).
Podruhé prosíme(!), aby nás Bůh proměňoval do Ježíšovy podoby, na nové Ježíšovo tělo vydávající se na záchranu dnešního světa. To je náročnější, k tomu je zapotřebí nejen ochoty Boha, ale i ochoty člověka.
Může se to podařit, natolik, nakolik jsme vyladění na Ducha Božího. Natolik, nakolik s Duchem umíme spolupracovat.
Všímáme si, jak nenávist k nepříteli silně spojuje lidi a dokáže hrozné a mohutné činy …
Ale láska k Bohu je silnější – pokud se jí oddáme a spolupracujeme s ní.
Jsme chybující, jsme teprve na cestě, bez vzájemného odpouštění se v přátelství a v manželství teprve neobejdeme.
Postavit dům, vystudovat vysokou školu, může být dřina. Vybudovat pěkné manželství, vychovat dobře děti, je ještě namáhavější, ale není větší krásy. Udržování stavení domu je nikdy nekončící prací, budování domova – vztahů
– je teprve pracné.
Bůh je stavitel našeho Domu.
Nenechme se odradit nedorozuměním v manželství nebo přátelství. Něco jiného je cíl a něco jiného je cesta k cíli.
(Lidé, kteří jsou sami, žijí „snazší“ život, ale jsou sami, nemají tak náročný trénink do nebe. Manželství je nejnáročnějším soužitím.)
Bůh nám – lidem na cestě, lidem nedokonalým, hříšným – nabízí velkorysé přátelství.
Pozorujeme, že v některé rodině děti nebo děcko přijmou ducha svých rodičů, nasáknou jejich ušlechtilostí.
Ale Duch boží je „osoba“, působí ještě jinak, silněji. Duch není a nepůsobí jen jako určité vlastnosti a postoje druhého. Působí osobně zevnitř, má k nám svůj osobní vztah.
Jeho prvním ovocem je Porozumění, Pokoj a odpuštění.
Duch boží nás přivádí ke spravedlnosti. A setkáni s boží spravedlností se pak projeví milosrdenstvím, odpuštěním ne odsouzením (nikdo není popravován). Duch v nás pracuje dál, abychom i my byli schopni odpouštět těm, kteří o odpuštění prosí.
Romány o přátelství jsou krásnou četbou a nějakým způsobem nás ovlivňují. Ale evangelia jsou živým a dramatickým životním příběhem o Ježíšově přátelství k nám. Js
me zváni do Ježíšova osobního přátelství.
-------------------
Poznámky:
/1 Někteří z mých drahých už odešli k Hospodinu. Stydím se za svou povrchnost, jejich obraz mi bledne, některé jejich řeči zapomínám. Rád bych se je na některé věci zeptal …
Židé si považují, že rozhovory Hospodina s nimi byly zaznamenány. Nejsou tichou poštou, která zkresluje. Jedním z autorů Bible – převažujícím autorem – je Duch svatý. Do sytosti se můžeme do Bible nořit.
/2 Místo našich dlouhých modliteb můžeme naslouchat božímu slovu a hledat porozumění …
Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. (Srv. Mt 6,7-8
)
V poslední, velký den svátků, Ježíš vystoupil a zvolal: "Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo."
To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. (J 7,37-39
)
/3 Stvořitelská moc je připisována Duchu božímu (Gn 1,2
).
(„Jestli Duch tvoří svět, co tedy dělá Otec?“ – napadne nás.
Tak jako Ježíš pracoval a pracuje na záchraně světa s Otcem, tak podobně pracuje Duch. Vždy je „při práci“ celá Trojice. Píší-li dva autoři knihu, mají-li na Manželských setkáních společně manželé přednášku, těžko říci, které slovo je čí.)
Síla Samsonova, když sjednocovala lid boží a osvobozovala ho od nepřítele, je připisována Duchu Božímu.
(Sdc 13:25; 14:6-19; 15:19) Moudrost Boží je připisována Duchu (srv. např. Mdr 11,23-26
).
Pokaždé, když se někdo Duchu otevřel, byl Duchem povznesen: velké osobnosti Izraele, soudci, proroci, … sloužili k prospěchu druhých (1 Sam 10,6.10.13
; Ez 11,5
; Zach 7,12
).
(Duch dokonce stojí za ušlechtilými činy i mimo Izrael – „vane, kde chce“.)
V Izraeli je očekáváno vylití Ducha na všechny (Nm 11,26-29
; Jl 3,1.5
; Ez 36,1n
; Jer 31,31-33
).
Všude, kde je nějaké dobro a nějaké krása, tam všude působí také Duch boží.
/4 Někteří lidé byli uhranuti, očarováni A. Hitlerem. Nejen davy, i vzdělaní jedinci. Tvrdili, že je příjemný společník, laskavý člověk, hodný pán. Tak psychopati působí.
(I Putinem jsou mnozí okouzleni. Teď se to ukázalo i ve Francii při oslavách „Dnu D“.)