Slavnost Nanebevstoupení
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 1,1-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,1-11
Datum: 1. 6. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 1,1-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 1,1-11
; Ef 1,17-23
; Mt 28,16-20
Datum: 1. 6. 2014
Vzkříšení a přijetí Ježíše po Otcově pravici je rehabilitací
Ježíše.
Před ukřižováním mu dal málokdo za pravdu (i jeho nejbližší mu přitakali jen zčásti).
Čím to bylo? Přišel Mesiáš příliš zakuklen? Nedostatečně vyučoval?
Připomínám, že židé byli přes tisíc let vyučováni božím slovem.
Ženy, Samaritáni, kananejská žena, setník z Golgoty a další budou svědčit proti těm, kteří by se vymlouvali na nesrozumitelnost Ježíše.
Řekl: „Kdybych přišel v královském nebo velekněžském hávu, tleskali byste mi.“ Ale Bůh nemá zapotřebí davu skandujících fanoušků. Přátelství má svou cenu a kamarádíčkování pro nějaké výhody nepřipadá v úvahu. Ježíš přišel, jak přišel, aby se „zjevilo smýšlení našich srdcí“.
Ježíš se nad námi nepohoršuje, neponižuje chybující, ale nabízí nám pomoc. Jistě, také od nás něco vyžaduje, ví o ceně své nabídky.
Nemávl lacině rukou nad selháním apoštolů, neřekl, že se nic nestalo.
Za svou věrnost zaplatil vysokou cenu, přišel o dobré jméno a byl popraven jako největší vyvrhel.
Proti pomluvám není obrany. Ani Ježíšova znamení (zázraky) nepřesvědčily pomlouvače, ani ty, kteří strašné pomluvy opakovali.
Všimněme si projevu Ježíšovy lásky z dnešních čtení.
Už dopředu řeknu, že s přátelstvím a láskou se nešeredí.
Za veleknězi už Ježíš nešel. (Každý je odpovědný za své jednání i za svá slova. I myšlení si vychováváme, kultivujeme.)
Ježíš apoštolům po čtyřicet (dalších) dní mluvil o Božím království.
„Jan ponořoval do vody, ale vy budete ponořeni do Ducha.
Dostanete moc a budete mými svědky až na konec země.“
Spojme s tím Pavlovo požehnání:
Ať vám Bůh udělí dar moudře věci chápat
a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání.
Abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal,
jaké poklady slávy poskytuje křesťanům jeho dědictví.
Ježíš učedníkům po vzkříšení vše znovu vysvětlil.
My se o to vysvětlení také chceme zajímat, neboť i my jsme povrchní a chybující, i my se od Ježíše chceme učit přemýšlet. Vážíme si možnosti být Ježíšovými svědky a jeho vyučování je pro nás projevem jeho milosrdenství.
Dovolme si nejprve kontrolní otázku: „Mohl být Ježíš neukřižován? (Na odpovědi se projeví naše porozumění nebo neporozumění Písmu.) /1
Židé se před Ježíšem už tisíc let učili, že každý, kdo se dopustí těžkého zločinu, propadá smrti (přinejmenším duchovní smrti).
Ježíš nás ale přišel varovat, že i ti, kteří nikoho nezabili a nikoho neokradli, jsou také ohrožení.
„Vy zbožní jste sešli z cesty od Hospodina, jdete cestou svévolné zbožnosti. Váš vztah k Bohu napadá rakovina svého druhu. Začne bolet, až když už bývá pozdě. /2
Ježíš přišel kvůli náboženské reformě. Kdyby židé Ježíšovu reformu přijali, nemusel být Ježíš popraven.
Mohl vstoupit na nebesa bez průchodu smrtí.
Apoštolové přijali Ježíšovu náboženskou reformu až po Ježíšově ukřižování a vzkříšení (před ukřižováním mu v řadě věcí nevěřili, jeho varování před „rakovinou“
podcenili.
Pokud bychom my Ježíšovo varování přeslechli nebo podcenili a nepřijali jeho jednání a myšlení, pak by pro nás Ježíš zemřel zbytečně.
Je nebezpečné se ohánět slovy: „Ježíš nás vykoupil svou krví na kříži“. To může být prázdnou náboženskou floskulí. (Slyšíme okolo nás velké množství náboženských frází, někdy je opakujeme a nedochází nám, že je to náboženská rakovina.)
Zachráněný je ten, kdo důvěřuje Bohu a dá na něj.
Nestačí zaplatit za dlužníka dluhy, je otázkou, zda alkoholik, gambler, lajdák, lehkomyslný, lenoch …, změní svůj životní styl, zda si nechá poradit a postaví se zodpovědně ke svému životu.
Teď jsme si o Velikonocích znovu všímali postojů Ježíšových protivníků. /3
Všimli jsme si, že i někteří z apoštolů toužili po funkcích u Mesiášova dvora.
U druhých není těžké jejich chyby uvidět, u sebe je to obtížnější.
Každou chvíli se účastníme nějakých sporů. Některé provázejí slzy, jiné dokonce krev. Život není hra.
Chceme stát na straně spravedlnosti a pravdy. Jsme odpovědní i za svá slova.
Hledat pravdu je pracné. Je k ní třeba odvahy nejen k přiznávání omylů, někdy je třeba si pálit prsty i tím, co nás přímo nepálí.
Hledat pravdu a spravedlnost je náročné. Jak se k nim dopracovat? Jak rozlišit, která zpráva se k pravdě blíží a která je podvržená? /4
Všímáme si lidí, kteří dokázali odhadnout přicházející nebezpečí. (Za všechny uvedu třeba Milenu Jesenskou, Ferdinanda Peroutku, Karla Čapka, Pavla Tigrida, Ivana Medka, Václav Havla, Tomáše Halíka …)
Odedávna se naši předkové učili osvojovat si ctnosti (a varovat se neřestí). /5
Moudrost si nevyprosíme, ale díky Bohu ji lze získat.
Ježíš nám dokonce přislíbil dalšího Průvodce – Ducha božího.
„Budete ponořeni do Ducha.
Dostanete moc a budete mými svědky až na konec země.“
Bůh vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat,
(takže budete moci mít) o něm správné poznání.
Občas se hloupě nebo vědomě namočíme do pomluv, lží, podezírání a dalšího zla.
Křestní ponoření do vody je smluveným znamením od Boha: „Nabízím vám záchranu před zlem. Moje zachraňující náruč vám je provždy otevřená“.
Ježíš nás učí myslet, vyučuje nás moudrosti a přináší nám osvícení ze svého nadhledu.
(Navíc nás upozorňuje, že ďábel je otcem lži, že tady má víc svých lidí než bychom čekali.)
Ježíš je naším skvělým Průvodcem v umění života. Chce nás ponořit do Ducha. /6
Všímáme si (znovu a znovu) co znamená a obnáší – dát na Otce, oddat se Ježíši, nechat se ponořit do Ducha božího. Vsáknout do sebe Ducha božího.
Ježíš nás učí jako Učitel, jako Mistr učedníkům nám ukazuje, jak se spolehnout na moudrost boží, žít podle jeho příkladu.
Svého a Otcova Ducha nám dává, aby nás budoval zvnitřku. Už nejsme odkázáni jen na své síly. To neznamená, že složíme ruce do klína, že polevíme ve svém snažení. Naop
ak, pomoc Ducha je nám naopak povzbuzením, „duchovní injekcí“.
Mnoho lidí se baví sci-fi, mnoho lidí hledá pomoc v esoterice a pohanských náboženstvích, mnoho lidí hledá pomoc u andělů a zatím je nám nabízena pomoc Ducha. Ovoce jeho působení můžeme vidět a oceňovat v
naší západní kultuře (přesto, že jsme pomoci Ducha využili jen na pár procent).
Křesťanství je pro mnoho lidí obtížné; nechali se odradit našimi chybami, možná se nebránili pomluvám o nás a my k nim často mluvíme nesrozumitelnou řečí. Neseme za to kus své zodpovědnosti. Tím více se máme o ně zajímat:
„budete mými svědky až na konec země.“ Máme hlásat Ježíše, pomluvy o něm, pokud existují, můžeme lehce vyvrátit.
V minulých letech jsme se na Ducha svatého ptali, zkoumali jsme obrazné výpovědi Písma, abychom jim porozuměli. Ptali jsme se také, co znamená: „Duch vás bude uvádět do celé pravdy“? Jak to dělá a co máme dělat my?
Prvním krokem k našemu pokroku je objevit Ježíšovu výjimečnost. K tomu je třeba porozumět jeho názorům a úmyslům. Kdo to objeví, bude stržen k následování, bude unesen jeho Duchem.
Lituji, že se Ježíš občas neukáže, že nás nenavštíví, jako kdysi navštěvoval apoštoly.
Proč to nedělá?
Kdo by si s ním chtěl porovnávat své názory? Kdo se chce od něj víc učit?
Ježíše nelákají senzacechtiví lidé, honící se za všemožnými zázraky, ostatky světců ani lidé, kteří si myslí, že na poutích zažijí něco víc než u vlastní Bible nebo při jeho Hostině ve farním kostele. /7
Ježíšovo království může díky nám růst, krnět nebo zanikat. (Lenoši hned namítnou: „Ale Ježíš přislíbil, že boží království brány pekelné mocnosti nepřemohou.“ To je jedna z
náboženských frází.)
Ježíš si nás vybral k práci na své stavbě. Není krásnější a trvanlivější stavby.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Lenochy přemýšlení bolestivě obtěžuje. Spolu se zbabělci tvrdí, že nemá smysl přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby bylo. Pro své poučení se vždy ve
2. poschodí ptám, co jsem měl udělat v 1. poschodí.
Ptáme, zda šlo zabránit 2. světové válce, abychom se příště zachovali lépe. Kdyby se Němci před válkou postavili nacistům, kdyby padl i milion Němců v
občanské válce, zabránili by Němci válce světové, milióny dalších obětí by byly ušetřeny.
/2 Když nás ďábel nemůže svést ke zločinům, infikuje naši zbožnost – viz Ježíšovo podobenství o jílku mámivém.
Ježíš nás přišel léčit: „Změňte svůj životní styl, to, co konzumujete, vaše zbožné návyky, obraťte se, změňte své myšlení.“
/3 Ježíšovi protivníci si chtěli za každou cenu udržet své pozice. Narkoman potřebuje na svou denní dávku drogy tisíc korun. Člověk závislý na moci nebo slávě je podobně nemocný. Kaifáš si zakládal na svém postavení. (Zřejmě si myslel, že by někdo jiný v
úřadu velekněze neuhrál více než on. Venkovští rabíni se Ježíšem cítili ohroženi, brojili proti němu, aby neztratili u lidí svůj vliv. Vítali náboženské suverény, kteří Ježíšovi házeli klacky pod nohy a fanatiky, kteří Ježíše nestydatě pomlouvali.
Tak to ve světě chodí pořád. Pamatujeme se nanenávistný a nesnášenlivý jazyk komunistické propagandy. Putin je neofašista. Mnoho lidí u nás je nesnášenlivých k
některým menšinám.
/4 Uvedu svou zkušenost s hledáním (nebylo bez chyb a selhání).
Vyrůstali jsme uprostřed hlasité komunistické propagandy (SSSR je náš přítel, bojující za světový mír, Západ je zločinným diverzantem, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky jsou zaprodané a štvavé rozhlasové stanice. Jen rodiče nám říkali něco jiného. Rodiče nemusí mít ve všem pravdu. Táta občas řekl něco mírně antisemitského
– opakoval tvrzení kaplana (to jsme si později vyříkali).
(Děti, které vyrůstaly v třeba v komunistických rodinách, měly hledání těžší. Ale ti, co říkají: „My jsme nic nevěděli.“ – nechtěli vidět.)
Přes všechny informace o zločinném komunismu jsem byl v r. 1968 zaskočen okupací. To jsem od sovětů nečekal.
Jak se dnes orientovat ve sporu izraelsko-arabském? Jugoslávském? V dnešní Ukrajině? Ve volbách?
Pozoruji, jak i někteří lidé akademicky vzdělaní nechtějí nebo neumějí myslet.
Buď fandím některé straně – podle svého založení a tradice – nebo pracně hledám. Snažil jsem se vždy naslouchat velkým osobnostem, které měly správný odhad v
minulosti.
V otázce Ukrajiny naslouchám novinářům, které znám, kteří se osvědčili životem (Jan Urban, Karel Hvížďala, Bohumil Doležal, Petra Procházková, Jaromír Štětina. Jefim Fištejn, Vladimír Bystrov …
Když o situaci na Ukrajině vydalo prohlášení 8 představitelů různých církví a židů Ukrajiny, má to pro mě velkou váhu.
Každý se můžeme mýlit. Kdysi jsem se ptal Arnošta Lustiga: „Na vojně poznáme za měsíc charakter druhého víc než za rok v zaměstnání. V kriminále za týden. Arnošte, vy židé jste měli z
koncentráků vytříbený čich na lidi, jak to, že jste se po válce dali ke komunistům?“
„Víš“, řekl mi Arnošt, „nám se za války vše zhroutilo, my jsme řečem komunistů o spravedlivějším světě chtěli věřit. Prokoukli jsme až při prvním honu komunistů na sionisty“.
Je tedy vidět, že si nikdy nesmím myslet, že jsem neomylný a nemohu chybit.
Bible je nádherným a osvobozujícím textem. Není ideologická, nezamlčuje a nepotírá pravdu.
„Pravda nás osvobozuje“, neboť Bůh se ujímá padlých.
/5 Náš farní kostel má jedinečnou štukovou výzdobu. U stropu presbytáře visí krásné postavy čtyř základních ctností. Ke slušnému životu potřebujeme
spravedlnost. K jejímu prosazování potřebujeme moudrost a odvahu. Uměřenost nám pomáhá nezabřednout do extrémů.
/6 My jsme doma říkali o tom, kdo byl tak zabraný do čtení a neslyšel a neviděl: „Je ponořený do knížky“. Ponořený je kolem dokola obklopen tím, do čeho je ponořen.
/7 Mám velice rád římského biskupa Františka, ale nerozumím papežskému kultu posledních padesáti let. Na setkání s papežem a na papežských bohoslužbách je narváno. U Ježíše je poloprázdno.
Židovské bohoslužby se už čtyři tisíciletí obešly bez obrazů. My s náboženskými a pseudonáboženskými ikonami nešetříme. (Pseudonáboženskými obrazy jsou zvrhlí ideologové – od Marxe, Hitlera, Kim Ir Sena … až po Putina – nebo zbožšťující ikony sportovců, populárních zpěváků a všelijakých celebrit.
Před ukřižováním mu dal málokdo za pravdu (i jeho nejbližší mu přitakali jen zčásti).
Čím to bylo? Přišel Mesiáš příliš zakuklen? Nedostatečně vyučoval?
Připomínám, že židé byli přes tisíc let vyučováni božím slovem.
Ženy, Samaritáni, kananejská žena, setník z Golgoty a další budou svědčit proti těm, kteří by se vymlouvali na nesrozumitelnost Ježíše.
Řekl: „Kdybych přišel v královském nebo velekněžském hávu, tleskali byste mi.“ Ale Bůh nemá zapotřebí davu skandujících fanoušků. Přátelství má svou cenu a kamarádíčkování pro nějaké výhody nepřipadá v úvahu. Ježíš přišel, jak přišel, aby se „zjevilo smýšlení našich srdcí“.
Ježíš se nad námi nepohoršuje, neponižuje chybující, ale nabízí nám pomoc. Jistě, také od nás něco vyžaduje, ví o ceně své nabídky.
Nemávl lacině rukou nad selháním apoštolů, neřekl, že se nic nestalo.
Za svou věrnost zaplatil vysokou cenu, přišel o dobré jméno a byl popraven jako největší vyvrhel.
Proti pomluvám není obrany. Ani Ježíšova znamení (zázraky) nepřesvědčily pomlouvače, ani ty, kteří strašné pomluvy opakovali.
Všimněme si projevu Ježíšovy lásky z dnešních čtení.
Už dopředu řeknu, že s přátelstvím a láskou se nešeredí.
Za veleknězi už Ježíš nešel. (Každý je odpovědný za své jednání i za svá slova. I myšlení si vychováváme, kultivujeme.)
Ježíš apoštolům po čtyřicet (dalších) dní mluvil o Božím království.
„Jan ponořoval do vody, ale vy budete ponořeni do Ducha.
Dostanete moc a budete mými svědky až na konec země.“
Spojme s tím Pavlovo požehnání:
Ať vám Bůh udělí dar moudře věci chápat
a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o něm správné poznání.
Abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal,
jaké poklady slávy poskytuje křesťanům jeho dědictví.
Ježíš učedníkům po vzkříšení vše znovu vysvětlil.
My se o to vysvětlení také chceme zajímat, neboť i my jsme povrchní a chybující, i my se od Ježíše chceme učit přemýšlet. Vážíme si možnosti být Ježíšovými svědky a jeho vyučování je pro nás projevem jeho milosrdenství.
Dovolme si nejprve kontrolní otázku: „Mohl být Ježíš neukřižován? (Na odpovědi se projeví naše porozumění nebo neporozumění Písmu.) /1
Židé se před Ježíšem už tisíc let učili, že každý, kdo se dopustí těžkého zločinu, propadá smrti (přinejmenším duchovní smrti).
Ježíš nás ale přišel varovat, že i ti, kteří nikoho nezabili a nikoho neokradli, jsou také ohrožení.
„Vy zbožní jste sešli z cesty od Hospodina, jdete cestou svévolné zbožnosti. Váš vztah k Bohu napadá rakovina svého druhu. Začne bolet, až když už bývá pozdě. /2
Ježíš přišel kvůli náboženské reformě. Kdyby židé Ježíšovu reformu přijali, nemusel být Ježíš popraven.
Mohl vstoupit na nebesa bez průchodu smrtí.
Apoštolové přijali Ježíšovu náboženskou reformu až po Ježíšově ukřižování a vzkříšení (před ukřižováním mu v řadě věcí nevěřili, jeho varování před „rakovinou“
podcenili.
Pokud bychom my Ježíšovo varování přeslechli nebo podcenili a nepřijali jeho jednání a myšlení, pak by pro nás Ježíš zemřel zbytečně.
Je nebezpečné se ohánět slovy: „Ježíš nás vykoupil svou krví na kříži“. To může být prázdnou náboženskou floskulí. (Slyšíme okolo nás velké množství náboženských frází, někdy je opakujeme a nedochází nám, že je to náboženská rakovina.)
Zachráněný je ten, kdo důvěřuje Bohu a dá na něj.
Nestačí zaplatit za dlužníka dluhy, je otázkou, zda alkoholik, gambler, lajdák, lehkomyslný, lenoch …, změní svůj životní styl, zda si nechá poradit a postaví se zodpovědně ke svému životu.
Teď jsme si o Velikonocích znovu všímali postojů Ježíšových protivníků. /3
Všimli jsme si, že i někteří z apoštolů toužili po funkcích u Mesiášova dvora.
U druhých není těžké jejich chyby uvidět, u sebe je to obtížnější.
Každou chvíli se účastníme nějakých sporů. Některé provázejí slzy, jiné dokonce krev. Život není hra.
Chceme stát na straně spravedlnosti a pravdy. Jsme odpovědní i za svá slova.
Hledat pravdu je pracné. Je k ní třeba odvahy nejen k přiznávání omylů, někdy je třeba si pálit prsty i tím, co nás přímo nepálí.
Hledat pravdu a spravedlnost je náročné. Jak se k nim dopracovat? Jak rozlišit, která zpráva se k pravdě blíží a která je podvržená? /4
Všímáme si lidí, kteří dokázali odhadnout přicházející nebezpečí. (Za všechny uvedu třeba Milenu Jesenskou, Ferdinanda Peroutku, Karla Čapka, Pavla Tigrida, Ivana Medka, Václav Havla, Tomáše Halíka …)
Odedávna se naši předkové učili osvojovat si ctnosti (a varovat se neřestí). /5
Moudrost si nevyprosíme, ale díky Bohu ji lze získat.
Ježíš nám dokonce přislíbil dalšího Průvodce – Ducha božího.
„Budete ponořeni do Ducha.
Dostanete moc a budete mými svědky až na konec země.“
Bůh vám udělí dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat,
(takže budete moci mít) o něm správné poznání.
Občas se hloupě nebo vědomě namočíme do pomluv, lží, podezírání a dalšího zla.
Křestní ponoření do vody je smluveným znamením od Boha: „Nabízím vám záchranu před zlem. Moje zachraňující náruč vám je provždy otevřená“.
Ježíš nás učí myslet, vyučuje nás moudrosti a přináší nám osvícení ze svého nadhledu.
(Navíc nás upozorňuje, že ďábel je otcem lži, že tady má víc svých lidí než bychom čekali.)
Ježíš je naším skvělým Průvodcem v umění života. Chce nás ponořit do Ducha. /6
Všímáme si (znovu a znovu) co znamená a obnáší – dát na Otce, oddat se Ježíši, nechat se ponořit do Ducha božího. Vsáknout do sebe Ducha božího.
Ježíš nás učí jako Učitel, jako Mistr učedníkům nám ukazuje, jak se spolehnout na moudrost boží, žít podle jeho příkladu.
Svého a Otcova Ducha nám dává, aby nás budoval zvnitřku. Už nejsme odkázáni jen na své síly. To neznamená, že složíme ruce do klína, že polevíme ve svém snažení. Naop
ak, pomoc Ducha je nám naopak povzbuzením, „duchovní injekcí“.
Mnoho lidí se baví sci-fi, mnoho lidí hledá pomoc v esoterice a pohanských náboženstvích, mnoho lidí hledá pomoc u andělů a zatím je nám nabízena pomoc Ducha. Ovoce jeho působení můžeme vidět a oceňovat v
naší západní kultuře (přesto, že jsme pomoci Ducha využili jen na pár procent).
Křesťanství je pro mnoho lidí obtížné; nechali se odradit našimi chybami, možná se nebránili pomluvám o nás a my k nim často mluvíme nesrozumitelnou řečí. Neseme za to kus své zodpovědnosti. Tím více se máme o ně zajímat:
„budete mými svědky až na konec země.“ Máme hlásat Ježíše, pomluvy o něm, pokud existují, můžeme lehce vyvrátit.
V minulých letech jsme se na Ducha svatého ptali, zkoumali jsme obrazné výpovědi Písma, abychom jim porozuměli. Ptali jsme se také, co znamená: „Duch vás bude uvádět do celé pravdy“? Jak to dělá a co máme dělat my?
Prvním krokem k našemu pokroku je objevit Ježíšovu výjimečnost. K tomu je třeba porozumět jeho názorům a úmyslům. Kdo to objeví, bude stržen k následování, bude unesen jeho Duchem.
Lituji, že se Ježíš občas neukáže, že nás nenavštíví, jako kdysi navštěvoval apoštoly.
Proč to nedělá?
Kdo by si s ním chtěl porovnávat své názory? Kdo se chce od něj víc učit?
Ježíše nelákají senzacechtiví lidé, honící se za všemožnými zázraky, ostatky světců ani lidé, kteří si myslí, že na poutích zažijí něco víc než u vlastní Bible nebo při jeho Hostině ve farním kostele. /7
Ježíšovo království může díky nám růst, krnět nebo zanikat. (Lenoši hned namítnou: „Ale Ježíš přislíbil, že boží království brány pekelné mocnosti nepřemohou.“ To je jedna z
náboženských frází.)
Ježíš si nás vybral k práci na své stavbě. Není krásnější a trvanlivější stavby.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Lenochy přemýšlení bolestivě obtěžuje. Spolu se zbabělci tvrdí, že nemá smysl přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby bylo. Pro své poučení se vždy ve
2. poschodí ptám, co jsem měl udělat v 1. poschodí.
Ptáme, zda šlo zabránit 2. světové válce, abychom se příště zachovali lépe. Kdyby se Němci před válkou postavili nacistům, kdyby padl i milion Němců v
občanské válce, zabránili by Němci válce světové, milióny dalších obětí by byly ušetřeny.
/2 Když nás ďábel nemůže svést ke zločinům, infikuje naši zbožnost – viz Ježíšovo podobenství o jílku mámivém.
Ježíš nás přišel léčit: „Změňte svůj životní styl, to, co konzumujete, vaše zbožné návyky, obraťte se, změňte své myšlení.“
/3 Ježíšovi protivníci si chtěli za každou cenu udržet své pozice. Narkoman potřebuje na svou denní dávku drogy tisíc korun. Člověk závislý na moci nebo slávě je podobně nemocný. Kaifáš si zakládal na svém postavení. (Zřejmě si myslel, že by někdo jiný v
úřadu velekněze neuhrál více než on. Venkovští rabíni se Ježíšem cítili ohroženi, brojili proti němu, aby neztratili u lidí svůj vliv. Vítali náboženské suverény, kteří Ježíšovi házeli klacky pod nohy a fanatiky, kteří Ježíše nestydatě pomlouvali.
Tak to ve světě chodí pořád. Pamatujeme se nanenávistný a nesnášenlivý jazyk komunistické propagandy. Putin je neofašista. Mnoho lidí u nás je nesnášenlivých k
některým menšinám.
/4 Uvedu svou zkušenost s hledáním (nebylo bez chyb a selhání).
Vyrůstali jsme uprostřed hlasité komunistické propagandy (SSSR je náš přítel, bojující za světový mír, Západ je zločinným diverzantem, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky jsou zaprodané a štvavé rozhlasové stanice. Jen rodiče nám říkali něco jiného. Rodiče nemusí mít ve všem pravdu. Táta občas řekl něco mírně antisemitského
– opakoval tvrzení kaplana (to jsme si později vyříkali).
(Děti, které vyrůstaly v třeba v komunistických rodinách, měly hledání těžší. Ale ti, co říkají: „My jsme nic nevěděli.“ – nechtěli vidět.)
Přes všechny informace o zločinném komunismu jsem byl v r. 1968 zaskočen okupací. To jsem od sovětů nečekal.
Jak se dnes orientovat ve sporu izraelsko-arabském? Jugoslávském? V dnešní Ukrajině? Ve volbách?
Pozoruji, jak i někteří lidé akademicky vzdělaní nechtějí nebo neumějí myslet.
Buď fandím některé straně – podle svého založení a tradice – nebo pracně hledám. Snažil jsem se vždy naslouchat velkým osobnostem, které měly správný odhad v
minulosti.
V otázce Ukrajiny naslouchám novinářům, které znám, kteří se osvědčili životem (Jan Urban, Karel Hvížďala, Bohumil Doležal, Petra Procházková, Jaromír Štětina. Jefim Fištejn, Vladimír Bystrov …
Když o situaci na Ukrajině vydalo prohlášení 8 představitelů různých církví a židů Ukrajiny, má to pro mě velkou váhu.
Každý se můžeme mýlit. Kdysi jsem se ptal Arnošta Lustiga: „Na vojně poznáme za měsíc charakter druhého víc než za rok v zaměstnání. V kriminále za týden. Arnošte, vy židé jste měli z
koncentráků vytříbený čich na lidi, jak to, že jste se po válce dali ke komunistům?“
„Víš“, řekl mi Arnošt, „nám se za války vše zhroutilo, my jsme řečem komunistů o spravedlivějším světě chtěli věřit. Prokoukli jsme až při prvním honu komunistů na sionisty“.
Je tedy vidět, že si nikdy nesmím myslet, že jsem neomylný a nemohu chybit.
Bible je nádherným a osvobozujícím textem. Není ideologická, nezamlčuje a nepotírá pravdu.
„Pravda nás osvobozuje“, neboť Bůh se ujímá padlých.
/5 Náš farní kostel má jedinečnou štukovou výzdobu. U stropu presbytáře visí krásné postavy čtyř základních ctností. Ke slušnému životu potřebujeme
spravedlnost. K jejímu prosazování potřebujeme moudrost a odvahu. Uměřenost nám pomáhá nezabřednout do extrémů.
/6 My jsme doma říkali o tom, kdo byl tak zabraný do čtení a neslyšel a neviděl: „Je ponořený do knížky“. Ponořený je kolem dokola obklopen tím, do čeho je ponořen.
/7 Mám velice rád římského biskupa Františka, ale nerozumím papežskému kultu posledních padesáti let. Na setkání s papežem a na papežských bohoslužbách je narváno. U Ježíše je poloprázdno.
Židovské bohoslužby se už čtyři tisíciletí obešly bez obrazů. My s náboženskými a pseudonáboženskými ikonami nešetříme. (Pseudonáboženskými obrazy jsou zvrhlí ideologové – od Marxe, Hitlera, Kim Ir Sena … až po Putina – nebo zbožšťující ikony sportovců, populárních zpěváků a všelijakých celebrit.