6. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 8,5-8.14-17
Datum: 25. 5. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Sk 8 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 8,5-8.14-17
; 1 P 3,15-18
; J 14,15-18
Datum: 25. 5. 2014
Před týdnem jsme četli o rozhodnutí apoštolů: „Vyberte ze svého středu
lidi pro jáhenskou službu.“ Všimli jsme si, že výběr svěřili
„laikům“. Jen moudře určili kritéria výběru.
Dnes čteme o působení druhého z jáhnů (o Štěpánovi byla řeč v předešlém textu).
Samaří se obrátilo. (Přispěla k tomu před pár lety i samařanka? Ježíš věděl, co dělá a kdo je otevřený, za pozornost mu stáli i ženy a samaritáni.)
Ježíš v evangeliu říká: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má „přikázání“.
Aby nám ta slova nezněla odcizeně, je třeba je nasvítit z jiného úhlu.
Hospodin nabídl Izraeli manželství. Nebylo bezproblémové, nevěsta byla rozmarná, svévolná, vícekrát koketovala s pohanstvím.
Abychom si lépe všimli, jak velkým přátelstvím je manželství s Hospodinem, přišel Ježíš.
Učedníci se dostali s Ježíšem do všelijakých i náročných situací a vyzkoušeli si na vlastní kůži Ježíšovo přátelství. /1
My si můžeme jejich zkušenost s Ježíšem v nějaké míře přisvojit (Ježíš se mnou jedná stejně) a sami pak jeho blízkost zažívat.
Při poslední večeři Ježíš děkoval Otci a pak (přesto, že věděl o popravě, ke které se schylovalo a přesto, že věděl, jak se učedníci zachovají) – odevzdal se učedníkům (a nám) svatebním slibem.
Ježíš svatební smlouvu rozšířil (o pozvání pohanů do manželství, my jsme byli původně pohané) a obohatil.
Manželské smlouvě židé říkají berít.
Řečtina slovo berít přeložila diathéké, latina testamentum, obojí znamená závěť, odkaz.
Čeština použila slovo zákon. To je škoda.
Bylo by nešťastné snížit manželství jen na dodržování zákona.
Manželství má být největším přátelstvím.
Při svatbě se oba snoubenci odevzdávají jeden druhému. Hospodin záměrně nechal svou manželskou smlouvu pro Izraelity sepsat, aby věděli, čím se jim zavazuje, co od něj mohou očekávat. I Izrael se k něčemu zavázal. (Kdykoliv si tu smlouvu můžeme přečíst.)
My jsme dnes část Ježíšovy řeči (řeči manžela) opět slyšeli.
Následkem nešikovného českého vyjádření „zachovejte má přikázání“ nám ta slova znějí dost zákonicky. V manželské smlouvě (a berít je ta nejkrásnější a nejbohatší manželská smlouva) přece nejde o dodržování litery, zákonů.
Vybudovat společenství manželů je pracné, ale může a má být krásné. Manželství je přátelstvím, ve kterém jeden žije pro druhého. Kdo druhého miluje, nedělá, co druhému ubližuje a dodržuje pravidla soužití. Nepřelézá plot.
Máme sklon dělat z Boha dozorce, číhajícího na přestupníky. Nedělejme to, křivdili bychom mu.
Naše manželství s Bohem je nerovnoměrné. Můžeme být hrdí na svého manžela – s Ježíšem si to můžeme snadněji představit. Náš manžel je veliký, vznešený, inteligentní, vzdělaný, přející, velkorysý, obětavý, věrný, …(doplňte si to dál sami).
Jako mladík jsem řekl jedné starší kamarádce, krátce po její svatbě: „mladá paní“, potěšilo jí to.
Snad každá nevěsta, když si ji ženich vede od oltáře, je naplněna blahem.
Všímejme si, že si nás Ježíš – nejen když kráčíme z bohoslužby – vede jako svou nevěstu. Těšme se z toho. /2
Dříve nevěstě o půlnoci uvázali jinak šátek (v jedné písni zpíváme, že je začepená). Nevěsta s hrdostí nosila šátek uvázaný na čepec.
V knize Kazatel čteme: „Někdo je sám a nikoho nemá … Lépe dvěma než jednomu …“ Rozumíme tomu a další slova „o trojité niti“ vztahujeme na Ježíše.
Považujeme si toho, co nám Ježíš radí, a byli bychom bláhoví, kdybychom na Ježíše nedali.
Jeho moudré rady nejsou „přikázání“, ale nadhled z pozice boží a víc než jen životní moudrost. To jsou slova života vedoucí ke krásnému vztahu, k manželství.
Čtěme tedy Ježíšova slova z pozice milované nevěsty. „Jestliže mne milujete, budete zachovávat to, co jsem vám poradil (má přikázání).“
Ale, pozor, to není to, co my za Ježíšova přikázání považujeme.
My jsme manželskou smlouvu (berít) zaměnili a degradovali ji nešikovným pojmenováním za Zákon.
A zákon jsme smrskli pouze na Desatero (židé dodržují 613 “přikázání“) dokonce i to Desatero jsme zmrzačili a ořezali (o tom jsme vícekrát mluvili).
Ježíš mluví o „svých přikázáních“.
Bylo by neštěstím, kdybychom jeho slova („přikázání“) neznali. Známe, jak dopadá manželství, ve kterém spolu manželé nemluví. Nesnaží-li si porozumět, nerozumí si a nejsou schopni spolu pracovat ani slavit.
Ve vztahu s Bohem je to podobné.
Kdybychom Ježíšovým slovům věnovali malou pozornost, kdybychom je neznali, nemohli bychom se podle nich řídit.
Vyžaduje to pořádně číst Bibli a rozumět jí. (Rejpalové hned řeknou: „A kdo rozumí Bibli?“ Nebudou ovšem protestovat, když profesor říká medikům: „Musíte znát medicínu
.“)
I my máme sklon k výroku: „To je pro mě složité, tomu já nerozumím.“ a sáhneme po nějaké zbožné knížce.
Písmo je slovem božím! /3
Snad nemusím znovu uvádět zlé příklady z historie, kdy si pokřtění z Ježíšových slov vybírali jen to, co se jim hodilo a to, čemu nerozuměli nebo jim nevonělo, odkládali.
Jako se rozpadají manželství těch, kteří zanedbali komunikaci a ztratili dobrou vůli s druhým, tak se rozpadá leckteré manželství s Bohem.
Rusko bylo kdysi pravoslavné. Většina dnešních Rusů Boha nezná, nemůže mu tedy důvěřovat. Rusové místo Bohu velice důvěřují Putinovi. Pokřtění Němci také víc věřili Hitlerovi než Bohu. /4
Nechci opakovat selhání našich předků, jen si „nesmíme myslet, že jsme lepší než naši otcové“ (to je varování Ježíšovo).
Snad mi dáte za pravdu, že je pro snoubence snadnější říci si navzájem svatební slib při svatbě než ho později kdykoliv znovu opakovat. Ve chvílích, kdy je nám s
druhým dobře, můžeme slib znovu vyslovit, ale pokud jsme ve při, ta slova nám nejdou z pusy. (Někde to skončí nakonec rozpadem rodiny.)
Ježíš nám znovu a znovu svůj slib opakuje.
Teď budu mluvit o sobě – každou chvíli se stydím za svou strašnou povrchnost!
Ježíš se mi vyznává ze svého vztahu, nabízí mi veliké přátelství a veliké poznání a já z toho bohatství rostu pomaleji než krápník.
Ale co bych byl bez jeho pomoci a velkorysosti?
Znovu se tedy vracím k jeho slovům.
Láska k Bohu není jen nějaký náboženský cit, ale životní postoj.
Zamilované čeká rozčarování, zamilování přece pomíjí.
Milovat Ježíše znamená v první řadě zajímat se o jeho slovo, poznávat ho.
Kdo nezná Ježíšova slova, nemůže ho milovat (to si jenom případně nalhává), s Ježíšem se míjí.
Máme sklon vydávat vlastní náboženský „vkus“ za Ježíšovy názory.
Kdo Ježíšova slova nezná, neví, jak má žít a nemá sílu Ježíšova přikázání plnit.
Vzpomínám, jak jsme se doma kdysi upřímně modlili: „Ježíši, v tebe věřím, v tebe doufám, tebe nadevše miluji.“, ale Ježíšova slova jsme vůbec neznali. Jen jsme pořád dokola opakovali několik událostí z
evangelií. Ten, kdo si myslí, že Ježíše miluje a nezná jeho slova, se plete. /5
Porozumění a spolupráce jsou pracné.
Láska k Bohu nás pudí k poznávání Ježíšova učení.
Petr nás (v druhém čtení) vybízí k připravenosti obhájit důvody naší naděje.
V sobotu jsme pochovávali dítě, které v sedmi měsících umřelo. Jeho maminka neumřela jen díky naší skvělé medicíně. Maminka děkovala za těch sedm měsíců, co s
děťátkem žila, za to, že s ním byli na koncertě a na několika výletech … a že se třeba znovu setkají. Maminka není pokřtěná, ale nasákla už nějakou nadějí od svého manžela a jeho rodiny. V
té rodině se o Bohu mluví …
Samozřejmě jsme všichni plakali, ale naše naděje nám není utišujícím prostředkem.
Znovu řeknu, zas naší nadějí jsou tisíce hodin hledání a ověřování. A také dlouhé sžívání se s Bohem.
A také hádáním se a přením se s Bohem – tak to v našich člověčích vztazích bývá.
Kdo má, ten se může rozdělit. Kdo ví, může druhému poradit. Kdo má pěkné manželství, může nám říci jak k pěknému vztahu dojít.
Kdo udělal s druhým (i s Bohem) dobrou zkušenost, může o tom svědčit. – K tomu nás také Bůh má. Dává nám mnoho, chce po nás jen trošku. A nechce to ani pro sebe.
---------------------
Poznámky:
/1 Např. když byl nemocný Lazar, Ježíš se k němu vrátil, i když to bylo nebezpečné. „Nemohu se nevrátit“, řekl učedníkům, „jsme přátelé, čekají mě, nemohu nepřijít“.
/2 V kostele na Orlici máme na noze stolu Páně kámen z 1. pol. 14. stol. s reliéfem dvou postav, které mají propletené paže. Říkávám, pokud se nám při bohoslužbě nepodaří takto se propojit mezi sebou navzájem a s Bohem, byli jsme tu nadarmo.
/3 Bibli můžeme porozumět. Bůh není horším autorem než ti, kteří napsali naše učebnice přírodních věd. Bible je napsána jinak, protože poznávání Boha je větší než poznávání světa a Bůh je geniální Učitel.
Můžeme si najít slušného průvodce.
Víra není pouhým darem od Boha. Za naším poznáním Boha jsou stovky hodin studia. Za každým poznáním je velké úsilí. Kdo po poznání touží, není mu práce na poznávání, studium, zatěžko.
/4 Fašismus, nacismus i komunismus je zvrhlým „náboženstvím“. Ideologie mají náboženské projevy. Putin je neofašista svého druhu.
/5 Boha není třeba ubezpečovat o naší lásce. Nemusíme mu nic o sobě vykládat, ví, nakolik se jeho přikázáními řídíme. Znám jednoho mužského s velkými komunikačními schopnostmi (mezi námi: je to velký mluvka) a ten o své ženě mluvil často v superlativech. Všichni nad ním žasli, jaký je skvělý manžel. A zatím byl lempl bez charakteru. Manželství se mu rozpadlo.
Dnes čteme o působení druhého z jáhnů (o Štěpánovi byla řeč v předešlém textu).
Samaří se obrátilo. (Přispěla k tomu před pár lety i samařanka? Ježíš věděl, co dělá a kdo je otevřený, za pozornost mu stáli i ženy a samaritáni.)
Ježíš v evangeliu říká: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má „přikázání“.
Aby nám ta slova nezněla odcizeně, je třeba je nasvítit z jiného úhlu.
Hospodin nabídl Izraeli manželství. Nebylo bezproblémové, nevěsta byla rozmarná, svévolná, vícekrát koketovala s pohanstvím.
Abychom si lépe všimli, jak velkým přátelstvím je manželství s Hospodinem, přišel Ježíš.
Učedníci se dostali s Ježíšem do všelijakých i náročných situací a vyzkoušeli si na vlastní kůži Ježíšovo přátelství. /1
My si můžeme jejich zkušenost s Ježíšem v nějaké míře přisvojit (Ježíš se mnou jedná stejně) a sami pak jeho blízkost zažívat.
Při poslední večeři Ježíš děkoval Otci a pak (přesto, že věděl o popravě, ke které se schylovalo a přesto, že věděl, jak se učedníci zachovají) – odevzdal se učedníkům (a nám) svatebním slibem.
Ježíš svatební smlouvu rozšířil (o pozvání pohanů do manželství, my jsme byli původně pohané) a obohatil.
Manželské smlouvě židé říkají berít.
Řečtina slovo berít přeložila diathéké, latina testamentum, obojí znamená závěť, odkaz.
Čeština použila slovo zákon. To je škoda.
Bylo by nešťastné snížit manželství jen na dodržování zákona.
Manželství má být největším přátelstvím.
Při svatbě se oba snoubenci odevzdávají jeden druhému. Hospodin záměrně nechal svou manželskou smlouvu pro Izraelity sepsat, aby věděli, čím se jim zavazuje, co od něj mohou očekávat. I Izrael se k něčemu zavázal. (Kdykoliv si tu smlouvu můžeme přečíst.)
My jsme dnes část Ježíšovy řeči (řeči manžela) opět slyšeli.
Následkem nešikovného českého vyjádření „zachovejte má přikázání“ nám ta slova znějí dost zákonicky. V manželské smlouvě (a berít je ta nejkrásnější a nejbohatší manželská smlouva) přece nejde o dodržování litery, zákonů.
Vybudovat společenství manželů je pracné, ale může a má být krásné. Manželství je přátelstvím, ve kterém jeden žije pro druhého. Kdo druhého miluje, nedělá, co druhému ubližuje a dodržuje pravidla soužití. Nepřelézá plot.
Máme sklon dělat z Boha dozorce, číhajícího na přestupníky. Nedělejme to, křivdili bychom mu.
Naše manželství s Bohem je nerovnoměrné. Můžeme být hrdí na svého manžela – s Ježíšem si to můžeme snadněji představit. Náš manžel je veliký, vznešený, inteligentní, vzdělaný, přející, velkorysý, obětavý, věrný, …(doplňte si to dál sami).
Jako mladík jsem řekl jedné starší kamarádce, krátce po její svatbě: „mladá paní“, potěšilo jí to.
Snad každá nevěsta, když si ji ženich vede od oltáře, je naplněna blahem.
Všímejme si, že si nás Ježíš – nejen když kráčíme z bohoslužby – vede jako svou nevěstu. Těšme se z toho. /2
Dříve nevěstě o půlnoci uvázali jinak šátek (v jedné písni zpíváme, že je začepená). Nevěsta s hrdostí nosila šátek uvázaný na čepec.
V knize Kazatel čteme: „Někdo je sám a nikoho nemá … Lépe dvěma než jednomu …“ Rozumíme tomu a další slova „o trojité niti“ vztahujeme na Ježíše.
Považujeme si toho, co nám Ježíš radí, a byli bychom bláhoví, kdybychom na Ježíše nedali.
Jeho moudré rady nejsou „přikázání“, ale nadhled z pozice boží a víc než jen životní moudrost. To jsou slova života vedoucí ke krásnému vztahu, k manželství.
Čtěme tedy Ježíšova slova z pozice milované nevěsty. „Jestliže mne milujete, budete zachovávat to, co jsem vám poradil (má přikázání).“
Ale, pozor, to není to, co my za Ježíšova přikázání považujeme.
My jsme manželskou smlouvu (berít) zaměnili a degradovali ji nešikovným pojmenováním za Zákon.
A zákon jsme smrskli pouze na Desatero (židé dodržují 613 “přikázání“) dokonce i to Desatero jsme zmrzačili a ořezali (o tom jsme vícekrát mluvili).
Ježíš mluví o „svých přikázáních“.
Bylo by neštěstím, kdybychom jeho slova („přikázání“) neznali. Známe, jak dopadá manželství, ve kterém spolu manželé nemluví. Nesnaží-li si porozumět, nerozumí si a nejsou schopni spolu pracovat ani slavit.
Ve vztahu s Bohem je to podobné.
Kdybychom Ježíšovým slovům věnovali malou pozornost, kdybychom je neznali, nemohli bychom se podle nich řídit.
Vyžaduje to pořádně číst Bibli a rozumět jí. (Rejpalové hned řeknou: „A kdo rozumí Bibli?“ Nebudou ovšem protestovat, když profesor říká medikům: „Musíte znát medicínu
.“)
I my máme sklon k výroku: „To je pro mě složité, tomu já nerozumím.“ a sáhneme po nějaké zbožné knížce.
Písmo je slovem božím! /3
Snad nemusím znovu uvádět zlé příklady z historie, kdy si pokřtění z Ježíšových slov vybírali jen to, co se jim hodilo a to, čemu nerozuměli nebo jim nevonělo, odkládali.
Jako se rozpadají manželství těch, kteří zanedbali komunikaci a ztratili dobrou vůli s druhým, tak se rozpadá leckteré manželství s Bohem.
Rusko bylo kdysi pravoslavné. Většina dnešních Rusů Boha nezná, nemůže mu tedy důvěřovat. Rusové místo Bohu velice důvěřují Putinovi. Pokřtění Němci také víc věřili Hitlerovi než Bohu. /4
Nechci opakovat selhání našich předků, jen si „nesmíme myslet, že jsme lepší než naši otcové“ (to je varování Ježíšovo).
Snad mi dáte za pravdu, že je pro snoubence snadnější říci si navzájem svatební slib při svatbě než ho později kdykoliv znovu opakovat. Ve chvílích, kdy je nám s
druhým dobře, můžeme slib znovu vyslovit, ale pokud jsme ve při, ta slova nám nejdou z pusy. (Někde to skončí nakonec rozpadem rodiny.)
Ježíš nám znovu a znovu svůj slib opakuje.
Teď budu mluvit o sobě – každou chvíli se stydím za svou strašnou povrchnost!
Ježíš se mi vyznává ze svého vztahu, nabízí mi veliké přátelství a veliké poznání a já z toho bohatství rostu pomaleji než krápník.
Ale co bych byl bez jeho pomoci a velkorysosti?
Znovu se tedy vracím k jeho slovům.
Láska k Bohu není jen nějaký náboženský cit, ale životní postoj.
Zamilované čeká rozčarování, zamilování přece pomíjí.
Milovat Ježíše znamená v první řadě zajímat se o jeho slovo, poznávat ho.
Kdo nezná Ježíšova slova, nemůže ho milovat (to si jenom případně nalhává), s Ježíšem se míjí.
Máme sklon vydávat vlastní náboženský „vkus“ za Ježíšovy názory.
Kdo Ježíšova slova nezná, neví, jak má žít a nemá sílu Ježíšova přikázání plnit.
Vzpomínám, jak jsme se doma kdysi upřímně modlili: „Ježíši, v tebe věřím, v tebe doufám, tebe nadevše miluji.“, ale Ježíšova slova jsme vůbec neznali. Jen jsme pořád dokola opakovali několik událostí z
evangelií. Ten, kdo si myslí, že Ježíše miluje a nezná jeho slova, se plete. /5
Porozumění a spolupráce jsou pracné.
Láska k Bohu nás pudí k poznávání Ježíšova učení.
Petr nás (v druhém čtení) vybízí k připravenosti obhájit důvody naší naděje.
V sobotu jsme pochovávali dítě, které v sedmi měsících umřelo. Jeho maminka neumřela jen díky naší skvělé medicíně. Maminka děkovala za těch sedm měsíců, co s
děťátkem žila, za to, že s ním byli na koncertě a na několika výletech … a že se třeba znovu setkají. Maminka není pokřtěná, ale nasákla už nějakou nadějí od svého manžela a jeho rodiny. V
té rodině se o Bohu mluví …
Samozřejmě jsme všichni plakali, ale naše naděje nám není utišujícím prostředkem.
Znovu řeknu, zas naší nadějí jsou tisíce hodin hledání a ověřování. A také dlouhé sžívání se s Bohem.
A také hádáním se a přením se s Bohem – tak to v našich člověčích vztazích bývá.
Kdo má, ten se může rozdělit. Kdo ví, může druhému poradit. Kdo má pěkné manželství, může nám říci jak k pěknému vztahu dojít.
Kdo udělal s druhým (i s Bohem) dobrou zkušenost, může o tom svědčit. – K tomu nás také Bůh má. Dává nám mnoho, chce po nás jen trošku. A nechce to ani pro sebe.
---------------------
Poznámky:
/1 Např. když byl nemocný Lazar, Ježíš se k němu vrátil, i když to bylo nebezpečné. „Nemohu se nevrátit“, řekl učedníkům, „jsme přátelé, čekají mě, nemohu nepřijít“.
/2 V kostele na Orlici máme na noze stolu Páně kámen z 1. pol. 14. stol. s reliéfem dvou postav, které mají propletené paže. Říkávám, pokud se nám při bohoslužbě nepodaří takto se propojit mezi sebou navzájem a s Bohem, byli jsme tu nadarmo.
/3 Bibli můžeme porozumět. Bůh není horším autorem než ti, kteří napsali naše učebnice přírodních věd. Bible je napsána jinak, protože poznávání Boha je větší než poznávání světa a Bůh je geniální Učitel.
Můžeme si najít slušného průvodce.
Víra není pouhým darem od Boha. Za naším poznáním Boha jsou stovky hodin studia. Za každým poznáním je velké úsilí. Kdo po poznání touží, není mu práce na poznávání, studium, zatěžko.
/4 Fašismus, nacismus i komunismus je zvrhlým „náboženstvím“. Ideologie mají náboženské projevy. Putin je neofašista svého druhu.
/5 Boha není třeba ubezpečovat o naší lásce. Nemusíme mu nic o sobě vykládat, ví, nakolik se jeho přikázáními řídíme. Znám jednoho mužského s velkými komunikačními schopnostmi (mezi námi: je to velký mluvka) a ten o své ženě mluvil často v superlativech. Všichni nad ním žasli, jaký je skvělý manžel. A zatím byl lempl bez charakteru. Manželství se mu rozpadlo.