2. neděle velikonoční
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,25-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,42-47
Datum: 27. 4. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 5,25-26 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,42-47
; 1 Petr 1,3-9
; Jan 20,19-31
Datum: 27. 4. 2014
40 dní jsme se připravovali na Velikonoce, 50 dní slavíme velikonoční
dobu. Co je jejím obsahem?
Co můžeme čekat od Boha? Co se čeká od nás? /1
Evely říká: „Ochotně procházíme pobožností křížové cesty, ale s Ježíšem a jeho přáteli se odmítáme radovat.“
Pobožnost radosti ani nemáme. Je to projevem masochismu, že nevěříme Bohu odpuštění našich vin?
Kdysi jsme si říkali, že oslavné řeči o apoštolu Tomášovi jsou uspěchané. /2
Nespěchejme.
Bůh Ježíše rehabilitoval vzkříšením.
Kdyby mu poradil: „Už se k lidem nevracej, nestojí ti za to, ani u hrobu tě nikdo nečeká“, nemohli bychom ani ceknout.
Kdyby Ježíš po vzkříšení nevyhledal své přátelé, do konce života a do konce světa bychom se trápili vědomím svých vin (nejen za smrt Ježíšovu, u té jsme neasistovali).
Ježíš nepřišel k učedníkům jako výčitka. Nepřišel s prázdnou, obdaroval je Pokojem.
Potřebujeme prozkoumat, co Ježíšův Pokoj obnáší. /3
Pokoj je harmonií a přátelstvím se sebou samým, s druhými, s Bohem …
K tomuto bohatství patří také odpuštění, smíření a nové navázání přátelství. Nic z toho si nemůžeme pořídit sami, Pokoj přijímáme jako nezasloužený Boží dar. K tomu
je ale zapotřebí i naše součinnost.
K pokoji tedy patří odpuštění!
Dříve jsme Písmo často používali jen jako základ k našim teologickým tvrzením. O slovech: „Komu hříchy odpustíte …“, jsme řekli, tady Ježíš ustanovil svatou zpověď.
To by bylo zúžením, to bychom se šidili. To slovo je výzvou ke každému z nás. Každému, kdo nás prosí o odpuštění, máme odpustit.
Apoštolové potřebovali odpuštění.
Nedopustili se žádného zločinu, ale selhali jako přátelé. /4
Ledaskdo z nás jsme zažili tíhu viny. A pak vysvobození, úlevu z odpuštění. /5
Pokoj přináší i smíření.
V modlitbě při svátosti smíření slyšíme: „Bůh ti milosrdně odpouští hříchy a naplňuje tě pokojem“.
Odpuštění není lacinou záležitostí. Snad každý jsme někdy zažili, když jsme měli odpustit, že odpuštění něco stojí.
I Boha odpuštění něco stojí.
(Proto jsou ve svatebním slibu Mesiáše slova: „… To je moje tělo, které se vám, za vás a pro vás vydává. Krev, která se za vás a pro vás prolévá.“ Vy jezte a pijte, vy jste potřební, ne můj Otec. Svůj život dávám vám a pro vás.
Ano, svůj život jsem také dal kvůli Otci, řekl jsem mu, že si získám vaše srdce a přivedu vás do jeho náruče. Otec mě neposlal na smrt, mě zardousili (církevní) vlci! Otec poslal mě k vám, pro vás. Jsem dobrý pastýř, který dává svůj život za své ovce.
Svůj život jsem položil kvůli sobě, nejen český král z boje neutíká.“)
Odpuštění má svá pravidla. /6
Boží dary nás nesvazují, ale zavazují, dostali jsme totiž tolik, že máme z čeho rozdávat.
Dar odpuštění nás zavazuje odpouštět těm, kteří nás prosí o odpuštění (a přijal kající pravidla). /7
K Večeři Páně jsme zváni jako Ježíšovi nejbližší přátelé. Víme, co nám je nabízeno … Mimo jiné také nové, další obdarování Ježíšovým pokojem.
--------------------
Na slavnost se umíme patřičně ustrojit, naladit, připravit (do divadla, na ples, na promoci, na svatbu, na pohřeb, natož k Večeři Páně). I na konkurz, na olympiádu se umí lidé připravit, aby získali co nejvíce. Zlatou medaili může získat jen jeden, při Večeři Páně můžeme mnoho získat všichni.
To nás samozřejmě nevede k bačkorové kultuře. Znovu řeknu, boží dary nás nesvazují, ale zavazují, neboť nám Bůh dává i pro druhé.
K Večeři Páně přicházíme jako hříšníci, jako ti, kteří velice(!) touží po odpuštění a Ježíšově pokoji.
Ježíš nám radí, jak se připravit: „Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Srv. Mt 5,22-26
Před třiceti lety se křesťané častěji zpovídali než my. /9
Ale množství zpovědí nestačí. Jde o naše neustálé obracení se ke Kristu, o naši kajícnost! O vědomí proč přicházím slavit Večeři Páně. S vědomím vlastního neumětelství a nedostatečnosti. S
touhou po odpuštění a pokoji.
Ježíš nás vzdělává (každou neděli máme zdarma 1 vyučovací lekci, za rok jich je přes 50 a za 10 let víc jak 500). Ježíš nám ukazuje jak být tvůrcem pokoje, obdarovává nás tak mnoho, abychom měli z
čeho rozdávat.
S tím vším mám spolupracovat s Bohem (člověk není jako kleště nebo klavír).
I rostlina umí naložit s vláhou.
Požehnání není jako papírový ubrousek, s kterým si utřeme špinavou pusu nebo boty.
Rodiče dávají svým dětem peníze na obědy a ne k tomu, aby si za ně kupovali blbosti.
Vzkříšený Ježíš nám přináší převzácný dar.
„Pokoj vám! Jako mě poslal Otec, tak i já posílám vás …“
„Gratuluji, blahopřeji tvůrcům pokoje, budou nazváni syny Božími.“ (Srv. Mt 5,9
Zachráněný (vykoupený) není ten, za koho byl zaplacený dluh, nebo kdo si odpykal trest, ale ten, který důvěřuje Bohu a učí se od Ježíše jeho způsobu mluvení, myšlení i jednání.
---------------------------------
Poznámky:
/1 Ledaskdo z nás prožil radost ze stěhování do nového bytu. Nebo radost starších manželů, kteří si pořídili novou kuchyň nebo koupelnu. Nemocný, který se po delší době vrátí z
nemocnice, si váží bohatství domova. Jaké je asi radost vězně z návratu domů?
/2 Vytěsňováním chyb apoštolů se šidíme a kazíme jejich snahu nás něco naučit (lehko bychom je sami opakovali).
/3 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
(J 14,27
Když vstoupíte do domu, řekněte: „Pokoj vám.“ A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. (Mt 10,13
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. (Mt 10,34
Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (Lk 2,14
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Mt 5,9
/4 Právem se hanbili za svou zbabělost (se samozřejmostí předtím kývli Ježíšovi na pravidlo: „Komu se více dává, od toho se bude více očekávat
“).
Tomáš se oproti ostatním apoštolům navíc provinil tím, že se zatvrdil, nechtěl přemýšlet, nechtěl si od apoštolů nechat „otevřít mysl“ (k tomu se vrátíme za týden), nechtěl si ověřovat jejich tvrzení o Ježíšově vzkříšení.
/5 Kdysi jsem srazil jednu paní autem. Vedle jejího zranění, byla pro mě také důležitá otázka mé viny. Naštěstí jsem to nezavinil, ale mé pocity byly hrozné, několik dnů jsem si pořád zkoušel, jestli jsem té srážce mohl nějak zabránit.
Od té doby jsem daleko víc vděčný Bohu, že jsem na silnici nikomu neublížil (vícekrát jsem měl mikrospánek nebo jsem na sněhu dostal smyk, ale naštěstí nikdo v
protisměru nebyl).
/6 Odpuštění je darem Milosrdného. Nemáme na něj žádný nárok. Je milostí – darem zdarma daným. Díky boží velkorysosti jej může dostat každý, kdo splňuje pravidla kajícníka: přizná vinu, lituje svého provinění, prosí o odpuštění, přijímá odpovědnost a následky svých činů, a snaží se napravit
,
co spáchal.
/7 Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: „Je mi to líto“, odpustíš mu!
(Lk 17,3-4
Petr se zeptal Ježíše: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu na to odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.
V království božím je to tak … Král si zavolal svého ministra financí a řekl mu: „Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Srv. Mt 18,21-35
Otče, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6,12-15
/8 I Tridentský katechismus (a ten není žádnou novotou) říká, jak se připravit na mši: „Nejprve se upřímně rozpomeň, zda žiješ v přátelství se všemi lidmi ...“
/9 V 1. světové válce feldkuráti tlačili vojáky ke zpovědi. Škoda, že arcibiskupové netlačili ke zpovědi mocnáře, kteří hnali vojáky k zabíjení protivníků. (Tlačit na ty, kteří jsou pod námi, je snadnější, než se ozývat směrem vzhůru.)
Co můžeme čekat od Boha? Co se čeká od nás? /1
Evely říká: „Ochotně procházíme pobožností křížové cesty, ale s Ježíšem a jeho přáteli se odmítáme radovat.“
Pobožnost radosti ani nemáme. Je to projevem masochismu, že nevěříme Bohu odpuštění našich vin?
Kdysi jsme si říkali, že oslavné řeči o apoštolu Tomášovi jsou uspěchané. /2
Nespěchejme.
Bůh Ježíše rehabilitoval vzkříšením.
Kdyby mu poradil: „Už se k lidem nevracej, nestojí ti za to, ani u hrobu tě nikdo nečeká“, nemohli bychom ani ceknout.
Kdyby Ježíš po vzkříšení nevyhledal své přátelé, do konce života a do konce světa bychom se trápili vědomím svých vin (nejen za smrt Ježíšovu, u té jsme neasistovali).
Ježíš nepřišel k učedníkům jako výčitka. Nepřišel s prázdnou, obdaroval je Pokojem.
Potřebujeme prozkoumat, co Ježíšův Pokoj obnáší. /3
Pokoj je harmonií a přátelstvím se sebou samým, s druhými, s Bohem …
K tomuto bohatství patří také odpuštění, smíření a nové navázání přátelství. Nic z toho si nemůžeme pořídit sami, Pokoj přijímáme jako nezasloužený Boží dar. K tomu
je ale zapotřebí i naše součinnost.
K pokoji tedy patří odpuštění!
Dříve jsme Písmo často používali jen jako základ k našim teologickým tvrzením. O slovech: „Komu hříchy odpustíte …“, jsme řekli, tady Ježíš ustanovil svatou zpověď.
To by bylo zúžením, to bychom se šidili. To slovo je výzvou ke každému z nás. Každému, kdo nás prosí o odpuštění, máme odpustit.
Apoštolové potřebovali odpuštění.
Nedopustili se žádného zločinu, ale selhali jako přátelé. /4
Ledaskdo z nás jsme zažili tíhu viny. A pak vysvobození, úlevu z odpuštění. /5
Pokoj přináší i smíření.
V modlitbě při svátosti smíření slyšíme: „Bůh ti milosrdně odpouští hříchy a naplňuje tě pokojem“.
Odpuštění není lacinou záležitostí. Snad každý jsme někdy zažili, když jsme měli odpustit, že odpuštění něco stojí.
I Boha odpuštění něco stojí.
(Proto jsou ve svatebním slibu Mesiáše slova: „… To je moje tělo, které se vám, za vás a pro vás vydává. Krev, která se za vás a pro vás prolévá.“ Vy jezte a pijte, vy jste potřební, ne můj Otec. Svůj život dávám vám a pro vás.
Ano, svůj život jsem také dal kvůli Otci, řekl jsem mu, že si získám vaše srdce a přivedu vás do jeho náruče. Otec mě neposlal na smrt, mě zardousili (církevní) vlci! Otec poslal mě k vám, pro vás. Jsem dobrý pastýř, který dává svůj život za své ovce.
Svůj život jsem položil kvůli sobě, nejen český král z boje neutíká.“)
Odpuštění má svá pravidla. /6
Boží dary nás nesvazují, ale zavazují, dostali jsme totiž tolik, že máme z čeho rozdávat.
Dar odpuštění nás zavazuje odpouštět těm, kteří nás prosí o odpuštění (a přijal kající pravidla). /7
K Večeři Páně jsme zváni jako Ježíšovi nejbližší přátelé. Víme, co nám je nabízeno … Mimo jiné také nové, další obdarování Ježíšovým pokojem.
--------------------
Na slavnost se umíme patřičně ustrojit, naladit, připravit (do divadla, na ples, na promoci, na svatbu, na pohřeb, natož k Večeři Páně). I na konkurz, na olympiádu se umí lidé připravit, aby získali co nejvíce. Zlatou medaili může získat jen jeden, při Večeři Páně můžeme mnoho získat všichni.
To nás samozřejmě nevede k bačkorové kultuře. Znovu řeknu, boží dary nás nesvazují, ale zavazují, neboť nám Bůh dává i pro druhé.
K Večeři Páně přicházíme jako hříšníci, jako ti, kteří velice(!) touží po odpuštění a Ježíšově pokoji.
Ježíš nám radí, jak se připravit: „Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.
Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“ (Srv. Mt 5,22-26
) /8
Před třiceti lety se křesťané častěji zpovídali než my. /9
Ale množství zpovědí nestačí. Jde o naše neustálé obracení se ke Kristu, o naši kajícnost! O vědomí proč přicházím slavit Večeři Páně. S vědomím vlastního neumětelství a nedostatečnosti. S
touhou po odpuštění a pokoji.
Ježíš nás vzdělává (každou neděli máme zdarma 1 vyučovací lekci, za rok jich je přes 50 a za 10 let víc jak 500). Ježíš nám ukazuje jak být tvůrcem pokoje, obdarovává nás tak mnoho, abychom měli z
čeho rozdávat.
S tím vším mám spolupracovat s Bohem (člověk není jako kleště nebo klavír).
I rostlina umí naložit s vláhou.
Požehnání není jako papírový ubrousek, s kterým si utřeme špinavou pusu nebo boty.
Rodiče dávají svým dětem peníze na obědy a ne k tomu, aby si za ně kupovali blbosti.
Vzkříšený Ježíš nám přináší převzácný dar.
„Pokoj vám! Jako mě poslal Otec, tak i já posílám vás …“
„Gratuluji, blahopřeji tvůrcům pokoje, budou nazváni syny Božími.“ (Srv. Mt 5,9
)
Zachráněný (vykoupený) není ten, za koho byl zaplacený dluh, nebo kdo si odpykal trest, ale ten, který důvěřuje Bohu a učí se od Ježíše jeho způsobu mluvení, myšlení i jednání.
---------------------------------
Poznámky:
/1 Ledaskdo z nás prožil radost ze stěhování do nového bytu. Nebo radost starších manželů, kteří si pořídili novou kuchyň nebo koupelnu. Nemocný, který se po delší době vrátí z
nemocnice, si váží bohatství domova. Jaké je asi radost vězně z návratu domů?
/2 Vytěsňováním chyb apoštolů se šidíme a kazíme jejich snahu nás něco naučit (lehko bychom je sami opakovali).
/3 Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.
(J 14,27
)
Když vstoupíte do domu, řekněte: „Pokoj vám.“ A budou-li toho hodni, ať na ně přijde váš pokoj. Nebudou-li toho hodni, ať se váš pokoj vrátí k vám. (Mt 10,13
)
Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. (Mt 10,34
)
Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení. (Lk 2,14
)
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími. (Mt 5,9
)
/4 Právem se hanbili za svou zbabělost (se samozřejmostí předtím kývli Ježíšovi na pravidlo: „Komu se více dává, od toho se bude více očekávat
“).
Tomáš se oproti ostatním apoštolům navíc provinil tím, že se zatvrdil, nechtěl přemýšlet, nechtěl si od apoštolů nechat „otevřít mysl“ (k tomu se vrátíme za týden), nechtěl si ověřovat jejich tvrzení o Ježíšově vzkříšení.
/5 Kdysi jsem srazil jednu paní autem. Vedle jejího zranění, byla pro mě také důležitá otázka mé viny. Naštěstí jsem to nezavinil, ale mé pocity byly hrozné, několik dnů jsem si pořád zkoušel, jestli jsem té srážce mohl nějak zabránit.
Od té doby jsem daleko víc vděčný Bohu, že jsem na silnici nikomu neublížil (vícekrát jsem měl mikrospánek nebo jsem na sněhu dostal smyk, ale naštěstí nikdo v
protisměru nebyl).
/6 Odpuštění je darem Milosrdného. Nemáme na něj žádný nárok. Je milostí – darem zdarma daným. Díky boží velkorysosti jej může dostat každý, kdo splňuje pravidla kajícníka: přizná vinu, lituje svého provinění, prosí o odpuštění, přijímá odpovědnost a následky svých činů, a snaží se napravit
,
co spáchal.
/7 Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu. A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: „Je mi to líto“, odpustíš mu!
(Lk 17,3-4
)
Petr se zeptal Ježíše: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu na to odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesát sedmkrát.
V království božím je to tak … Král si zavolal svého ministra financí a řekl mu: „Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru. (Srv. Mt 18,21-35
)
Otče, odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. A nevydej nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec;
jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. (Mt 6,12-15
)
/8 I Tridentský katechismus (a ten není žádnou novotou) říká, jak se připravit na mši: „Nejprve se upřímně rozpomeň, zda žiješ v přátelství se všemi lidmi ...“
/9 V 1. světové válce feldkuráti tlačili vojáky ke zpovědi. Škoda, že arcibiskupové netlačili ke zpovědi mocnáře, kteří hnali vojáky k zabíjení protivníků. (Tlačit na ty, kteří jsou pod námi, je snadnější, než se ozývat směrem vzhůru.)