6. neděle postní - Květná neděle
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 26,30-35.56.69-75 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 50,4-7
Datum: 13. 4. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 26,30-35.56.69-75 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 50,4-7
; Flp 2,6-11
; Mt 26,14-27,66
Datum: 13. 4. 2014
Květná neděle nám nabízí velké množství témat.
Izraelský král byl služebníkem (otrokem) Hospodina. Měl sloužit lidem. Nesměl mít mnoho vojáků, ani velký harém, nesměl jezdit na koni, ale na oslu, nanejvýš na mezku. /1
Učedníci měli Ježíšovi za zlé, že nedojel do Davidova paláce a nevzal moc do vlastních rukou.
Zástup lidí oslavoval Ježíše. Za pár dnů dav žádal Ježíšovu smrt. Je možné, že někteří lidé se zúčastnili obou volání. Ježíšovi učedníci ne. V každém národě se najdou korouhvičky otáčející se podle toho odkud fouká vítr (někdo hned, někdo později).
Bezbožným hrozí, že je zlo strhne ke dnu. Ale i ti, kteří se hlásí k Bohu, mohou zpyšnět a začít ubližovat těm, kteří nezpívají jejich píseň. Pokládají se za spravedlivé, ale pro své „ušlechtilé“ cíle použijí špatné prostředky.
Nesklouznout k pomluvám není snadné. Pomluva výše postaveného má větší dopad, strhne velkou lavinu nenávisti.
„Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.“ (Srv. Lv 19,15
Potřebujeme vědět, ke které straně tíhneme. Já tíhnu na stranu oběti. Musím si na to dávat pozor.
Pozoroval jsem, jak se lidé okolo nešťastného pohřbu 14letého hocha, který se oběsil, rozdělili na dva tábory. Není těžké dopředu odhadnout, na kterou stranu se naši známí postaví.
V semináři jsem si zakázal používat intuici. Měl jsem za to, že mě svede k neobjektivitě. Po letech, když jsem mohl trochu studovat psychologii, jsem slyšel: „Nedejte na první dojem, je pravdivý.“ Vzal jsem intuici na milost, ale snažím se ji kontrolovat fakty.
Je užitečné si soukromě pročíst Pašije. Můžeme se zastavit, vrátit se, hledat v evangeliích místa, která nám nasvítí to, co zkoumáme.
Ježíše přivedl na kříž jeden hřích – náboženská nenávist. Kde začíná? Postojem, který tvrdí: „Já vidím, nejsem slepý“. (Srv. Uzdravení slepého od narození z Janova evangelia.)
I apoštolové si někdy mysleli, že něčemu rozumí lépe než Ježíš. Petr dokonce káral Mesiáše!
Nedali na Ježíšovy rady k vyléčení této choroby, museli se spálit. Až když selhali, konečně Ježíšovi přitakali.
Copak budeme říkat svým dětem a vnukům o Ježíšově smrti? Proč se nechal ukřižovat?
To by byla otázka velikonoční písemky (k ověření nakolik Ježíšovi rozumíme)!
Nerad bych u Ježíše propadl.
Jakoupak známku si asi apoštolové sami sobě po Velikonocích dali?
Bylo by hloupé, kdybychom se z jejich chyb nepoučili.
Na konci krásného Žl 139
------------------------
Poznámka:
/1 Kůň byl zvíře válečné, na oslu se nedá bojovat. Izraelský král nesměl vést útočné války, v případě ohrožení od nepřátel se Izraelité měli spolehnout na pomoc Hospodina. (Ten, kdo zabije, je nadosmrti poznamenán. Stejně, jako ten, který měl zabít a nezabil.)
Moc je nejsilnějším pokušením. Mnoho církevních hierarchů se jí nechalo svést. Když už nemáme po ruce moc vnější, jsme sváděni k nadvládě duchovního autoritářství.
Izraelský král byl služebníkem (otrokem) Hospodina. Měl sloužit lidem. Nesměl mít mnoho vojáků, ani velký harém, nesměl jezdit na koni, ale na oslu, nanejvýš na mezku. /1
Učedníci měli Ježíšovi za zlé, že nedojel do Davidova paláce a nevzal moc do vlastních rukou.
Zástup lidí oslavoval Ježíše. Za pár dnů dav žádal Ježíšovu smrt. Je možné, že někteří lidé se zúčastnili obou volání. Ježíšovi učedníci ne. V každém národě se najdou korouhvičky otáčející se podle toho odkud fouká vítr (někdo hned, někdo později).
Bezbožným hrozí, že je zlo strhne ke dnu. Ale i ti, kteří se hlásí k Bohu, mohou zpyšnět a začít ubližovat těm, kteří nezpívají jejich píseň. Pokládají se za spravedlivé, ale pro své „ušlechtilé“ cíle použijí špatné prostředky.
Nesklouznout k pomluvám není snadné. Pomluva výše postaveného má větší dopad, strhne velkou lavinu nenávisti.
„Nebudeš nadržovat nemajetnému ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.“ (Srv. Lv 19,15
)
Potřebujeme vědět, ke které straně tíhneme. Já tíhnu na stranu oběti. Musím si na to dávat pozor.
Pozoroval jsem, jak se lidé okolo nešťastného pohřbu 14letého hocha, který se oběsil, rozdělili na dva tábory. Není těžké dopředu odhadnout, na kterou stranu se naši známí postaví.
V semináři jsem si zakázal používat intuici. Měl jsem za to, že mě svede k neobjektivitě. Po letech, když jsem mohl trochu studovat psychologii, jsem slyšel: „Nedejte na první dojem, je pravdivý.“ Vzal jsem intuici na milost, ale snažím se ji kontrolovat fakty.
Je užitečné si soukromě pročíst Pašije. Můžeme se zastavit, vrátit se, hledat v evangeliích místa, která nám nasvítí to, co zkoumáme.
Ježíše přivedl na kříž jeden hřích – náboženská nenávist. Kde začíná? Postojem, který tvrdí: „Já vidím, nejsem slepý“. (Srv. Uzdravení slepého od narození z Janova evangelia.)
I apoštolové si někdy mysleli, že něčemu rozumí lépe než Ježíš. Petr dokonce káral Mesiáše!
Nedali na Ježíšovy rady k vyléčení této choroby, museli se spálit. Až když selhali, konečně Ježíšovi přitakali.
Copak budeme říkat svým dětem a vnukům o Ježíšově smrti? Proč se nechal ukřižovat?
To by byla otázka velikonoční písemky (k ověření nakolik Ježíšovi rozumíme)!
Nerad bych u Ježíše propadl.
Jakoupak známku si asi apoštolové sami sobě po Velikonocích dali?
Bylo by hloupé, kdybychom se z jejich chyb nepoučili.
Na konci krásného Žl 139
stojí velice důležitá prosba: „Bože,
zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď,
zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!
------------------------
Poznámka:
/1 Kůň byl zvíře válečné, na oslu se nedá bojovat. Izraelský král nesměl vést útočné války, v případě ohrožení od nepřátel se Izraelité měli spolehnout na pomoc Hospodina. (Ten, kdo zabije, je nadosmrti poznamenán. Stejně, jako ten, který měl zabít a nezabil.)
Moc je nejsilnějším pokušením. Mnoho církevních hierarchů se jí nechalo svést. Když už nemáme po ruce moc vnější, jsme sváděni k nadvládě duchovního autoritářství.