5. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rt 1,16-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
Datum: 9. 2. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Rt 1,16-17 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 58,7-10
; 1 Kor 2,1-5
; Mt 5,13-16
Datum: 9. 2. 2014
Jsme zvyklí číst biblické lekce několikráte. V kostele nasloucháme
textům, které jsme si doma prošli a tak je vidíme v souvislostech jiných
biblických míst, přinejmenším evangelia.
Základním textem vyprávění Boha o sobě je Tóra (pět knih Mojžíšových) a evangelia. Proroci a apoštolské listy se pak vyjadřují k životu Izraele.
Proroci v kritických selháních pojmenovali nemoc, stanovili diagnózu a léčebný postup. Vraceli lidi zpět k pramenu.
58. kapitola Izajáše je toho výrazným příkladem.
Máme velké sklony si vymýšlet nová „přikázání“, často v dobré víře, že se jimi přiblížíme k Bohu. Je v tom neukázněnost, náboženská pýcha (zvláštní druh pýchy) a hlavně neposlušnost: „Nic nepřidáš a nic neubereš“ (Dt 13,1
Každou chvíli od Boha něco chceme. Vkládáme do něj velká očekávání. Může Bůh také něco očekávat od nás, může od nás něco chtít?
Nemusíme se bát, že bude chtít mnoho. Jeho vztah k nám bude stále převelice nerovnoměrný.
Bůh si nás zamiloval první.
„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás …“ (1 J 4,10
Na jeho Boží přátelství se snažíme odpovídat, pokoušíme se o první krůčky.
On se prvně zasvětil nám, a my se pokoušíme zasvětit se jeho dílu.
První a nejdůležitější „přikázání“ /1 můžeme popsat: „Budu o tebe tak pečovat, že si mě zamiluješ celou svou bytostí.
Objevím ti, jakou cenu máš pro mě.
Až přijmeš, že jsi moje milovaná dcera, milovaný syn Boží, nebude ti zatěžko přiznat druhým stejnou hodnotu, nebude ti zatěžko jednat s druhými jako by sis přál, aby
oni jednali s tebou.“
Není tak těžké milovat milostivou vrchnost, která nám přeje a poskytuje nám výhodné postavení.
(To vidíme na lidech lokajských nátur a můžeme to pozorovat i na sobě.)
Náročnější je jednat s druhými jako s dětmi božími milovanými stejně jako jsme my sami. Až jestli tak činíme, pak teprve se začínáme podobat Bohu.
V manželství si nebereme jen partnera, ale také jeho rodinu.
Něco jiného je milovat ženu a něco jiného je také milovat i její děti.
V pohádce Perníková chaloupka jsou děti z prvního manželství vyvedeny do lesa.
Rút řekla Noemi: „… Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." (Rt 1,16-17
I my se tedy hlásíme k celé boží rodině, nikoho nevyjímaje. (Teprve se to učíme, ale cíl nám je jasný.)
Manželé si mezi sebou jsou blíž (mají si být blíž) než si jsou s dětmi (nepleťme sem, prosím, mateřské, rodičovské city). Manželé mají před dětmi náskok v míře lásky, kterou zažili a kterou zakoušejí: od svých rodičů, jeden od druhého, od Boha (od dětí). Jsou starší než děti, dostali tedy více. Dostávají tolik, že mají dětem z čeho dávat. (Kdo umí přijímat, má z čeho dávat, kdo má plnou nádrž, dál dojede.)
Obřezaní a pokřtění – ti kteří přijali službu od Boha, jsou Bohu blíž. Neříkám, že nám je Bůh víc nablízku než ostatním. Bůh má rád všechny lidi, ale my mu jsme blíž. Čím, jak? Tím, že se mu snažíme rozumět a tím, že jsme se dali do jeho služeb. /2
Slova „jste moji přátelé“, neřekl Ježíš učedníkům hned první nebo druhý den, když k němu přišli, ale až za nějaký čas, až po velké péči, kterou jim věnoval. Učedníci už byli nejen vzdělanější, ale i „vymazlenější“.
Prošli kvasícím procesem. /3
Všichni lidé jsou zváni do království božího, ale my zakoušíme boží přátelství už za pozemského života.
Apoštol Pavel v 2. čtení mluví o síle Ducha, s níž se odvažuje svědčit o Bohu.
Sůl dodává jídlu novou chuť. Byla a je také konzervačním prostředkem. /4
Obrazu „světla“ už snad také trochu rozumíme.
Před týdnem nám „vypadlo“ „blahoslavenství“ (slavili jsme svátek Uvedení Páně do chrámu).
Takto poučeni nasloucháme dnešním textům.
Izajášovo slovo: „Lámej svůj chléb hladovým, nabídli pohostinství ubohým, oblékni nahého, neodmítej pomoc potřebným, neukazuj prstem …, važ slova – nemluv o nikom křivě …“, vidíme z
pohledu „blahoslavenství“ šířeji.
I z vlastní zkušenosti víme, co je žízeň po svobodě, hlad po spravedlnosti a pravdě, nespravedlivé pronásledování, nedostatek úcty a důstojnosti … K uzdravení těchto nedostatků můžeme přispívat. „Blahoslavení tvůrci pokoje“ – to je náš program.
Máme být solí!
Co to znamená, jaký úkol nám byl při křtu svěřen?
Ve společnosti je stále někomu ubližováno, některým lidem je upírána jejich důstojnost.
Ježíš hájil důstojnost i lidí ponižovaných a odstrčených.
Pohoršujeme se nad nelidským jednáním islamistů, nad jejich nelidským trestáním některých lidí.
Jsme svědky, jak naše chátra svou nenávist vybíjí na některých lidech, často menšinách: Židé, cikáni, homosexuálové, Svědci Jehovovi … jsou označováni za nebezpečí pro většinu.
Z historie víme, jak diktátoři této nenávisti využívali k uchopení moci, k udržení svých pozic. Nejen Hitler a Stalin …
Dnes, mimo jiných, také například Putin. Mnoho lidí taktiku diktátorů včas neprokoukne a nechá se propagandou mocných strhnout.
Putin nedodržuje lidská práva, krutě a imperialisticky vládne podrobeným národům, opozici, novináře nechává nelidsky pronásledovat. Aby to zakryl, najednou vystupuje jako ochránce křesťanských hodnot.
Někteří politici Putinovi potřásají rukou a někteří církevní hodnostáři (nejen z domácí pravoslavné církve) žehnají jeho propagandistickým a pohanským slavnostem, „ministrují“ mu a obhajují ho.
(Někteří politici jeli do Kyjeva podpořit Ukrajince, jíní jeli do Soči.) /5
I někteří izraelští králové měli své (falešné) proroky a kněze, kteří jim poklepávali na rameno, jak dobře vládnou a společně s králem pronásledovali proroky Hospodina. /6
Herodes byl vazalem Říma a obdivovatelem jejich kultury. Vystavěl Cesareu podle římského vzoru s amfiteátrem, v němž pořádal velkolepé hry. /7
Ježíš se neúčastnil Herodových slavností, ani nechodil k Pilátovi na oběd. Věnoval se lidem na okraji, dokonce je vyhledával – aby jim pomohl. Však ho také zbožní lidé pomlouvali, že se kamarádí s
vyvrženci a jí s nimi. (To neznamená, že přehlížel jejich hříchy.) O mladém Herodovi prohlásil, že je liška podšitá, stará se jen o sebe. /8
Při křtu nám byla svěřena služba prorocká.
Jsme rádi, že se společnost hlásí k lidským právům (jsou ovocem křesťanské kultury). Spolu s těmi, kteří je hájí, máme bdít, aby ve společnosti nebyla pošlapávána. Ale nám byla navíc svěřena ještě péče a starost o boží práva člověka.
Byli bychom vydáni k pošlapání, kdybychom „nesolili“. /9
Co máme tedy dělat? Nezahanbují nás odvážní novináři a občanští aktivisté, když hájí svobodu a práva pomlouvaných a pronásledovaných, zatímco my často mlčíme?
To je na velkou debatu v rodinách, farnostech a církvi.
Doma nás čeká rozprava a hledání, co myslí Ježíš slovy, že máme svítit?
Začneme-li mluvit s dětmi o světle měsíce, bude to bavit děti i nás.
Před týdnem jsme si říkali, že máme být jako dorůstající měsíc, který víc a víc odráží Ježíšovo světlo. A nemáme couvat před zlem (jako „couvá“ měsíc).
Řada rodičů pečuje o děti s velkým postižením. (V Respektu z minulého týdne je uveden skvělý článek o rodičích pečujících o autistické děti.)
Mnoho lidí pečuje o své staré rodiče a příbuzné. Nekostelová paní, pečuje o tchyni: „Nikdy na mě nebyla hodná, řeknu-li to mírně, ale přece ji nestrčím do ústavu.“
Takových obětavých lidí dost známe.
Dopisuji to po přednášce fotografa Eugena Kukly o Ukrajině těchto dní. Byl v Kyjevě před Vánocemi a pak v lednu. Ve středu večer se vrátil. Přes dvě hodiny výborně vyprávěl. Mnoho ví, skvěle mluvil v
mnoha souvislostech, bez nějakých ambic na pravdu nebo na recept pro Ukrajince.
Říkal, že K. Schwarzenberg měl před Vánocemi v Kyjevě pro Ukrajince skvělou přednášku. Televize to natočila, ale neuvedla. Ukrajinci si pomoci Čechů prý velice považují.
Objednejte si u E. Kukly tuto přednášku v Praze. Kéž by ji slyšeli naši biskupové …
Miroslav Honzátko přednášku natočil. Na přednášku přišlo přes 80 lidí.
Zítra máme v kostele vernisáž 40ti Kuklových fotografií z Ukrajiny. Výstavu budeme mít v kostele na Orlici do konce dubna.
----------------------------
Poznámky:
/1 ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ „To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné“: `Miluj svého bližního jako sám sebe.
Na těch dvou přikázáních spočívá celá Tóra i Proroci.´“ (Mt 22,37-40
/2 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. (J 15,9-17
/3 Ze zadělaného těsta na chleba se část oddělí. Proběhne v něm kvasící proces, stane se kvasem. Za nějaký čas je přidán k novému těstu. Kvas to těsto obohatí, přispěje k
nové kvalitě chleba (lepší, než je chleba nekvašený). Stane se součástí chutnější potraviny.
/4 Sůl byla používána také v náboženských obřadech (solili se obětní dary, aby naše modlitby a vztahy s Bohem zůstaly „čisté“, abychom je nepokazili). Dodneška
se při vítacím rituálu „solí a chlebem“ sůl používá – aby se naše vzájemné vztahy nepokazily.
Kdysi byly děti po narození potírány solí „na ochranu před zlými mocnostmi“.
V předkoncilním rituálu křtu se dávalo do úst pokřtěnému na jazyk trocha soli …
/5 Sport má svou hodnotu, ale je třeba vědět, jak je propojen s modlou peněz a moci a „slávy“.
Měli se sportovci účastnit olympiády pořádané Hitlerem v r. 1936?
To neznamená, že se nemůžeme dívat v televizi na výkony sportovců.
Věra Čáslavská dala najevo svůj postoj k SSSR, když na olympiádě v r.1969 při sovětské hymně
odvrátila hlavu od sovětské vlajky.
/6 „Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe. Běda bláznivým proroků, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli.
Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli. Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův.
Jejich vidění je šalba a jejich věštba lež. Říkají: »Výrok Hospodinův«, ale Hospodin je neposlal, …
a přece čekají na potvrzení slova.
Protože jsou vaše slova šalba a vaše vidění lež, chystám se na vás.
Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: »Pokoj«, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou. (Srv. Ez 13,1-12
/7 Herodes Veliký byl šikovný státník a diplomat, veliký stavitel, ale také krutý tyran (vládl 74 př. n. l. – 4 př. n. l.). Chtěl se zalíbit židům (mimo jiné velkolepě dostavěl jeruzalémský chrám) a zároveň byl lokajem Říma. Sedával u jednoho stolu s Juliem Caesarem, Markem Antoniem, Oktaviánem Augustem i egyptskou královnou Kleopatrou. Za jeho vlády bylo Judské království největší od krále Davida.
Marku Antoniovi, když si ho pozval“na koberec“, prohlásil. „Jsem loajální k Římu a budu mu věrně sloužit, ať je vládcem kdokoliv. Nyní jsi mým pánem ty.“ Tím si zachránil život i trůn.
/8 „Jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
Farizeové řekli Ježíšovi: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“
On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. … Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!“ (Srv. Lk 13,30-35
/9 Co myslíte, mohl být nacistický a komunistický teror také pošlapáním neslaných a nemastných „křesťanů“?
Základním textem vyprávění Boha o sobě je Tóra (pět knih Mojžíšových) a evangelia. Proroci a apoštolské listy se pak vyjadřují k životu Izraele.
Proroci v kritických selháních pojmenovali nemoc, stanovili diagnózu a léčebný postup. Vraceli lidi zpět k pramenu.
58. kapitola Izajáše je toho výrazným příkladem.
Máme velké sklony si vymýšlet nová „přikázání“, často v dobré víře, že se jimi přiblížíme k Bohu. Je v tom neukázněnost, náboženská pýcha (zvláštní druh pýchy) a hlavně neposlušnost: „Nic nepřidáš a nic neubereš“ (Dt 13,1
).
Každou chvíli od Boha něco chceme. Vkládáme do něj velká očekávání. Může Bůh také něco očekávat od nás, může od nás něco chtít?
Nemusíme se bát, že bude chtít mnoho. Jeho vztah k nám bude stále převelice nerovnoměrný.
Bůh si nás zamiloval první.
„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás …“ (1 J 4,10
).
Na jeho Boží přátelství se snažíme odpovídat, pokoušíme se o první krůčky.
On se prvně zasvětil nám, a my se pokoušíme zasvětit se jeho dílu.
První a nejdůležitější „přikázání“ /1 můžeme popsat: „Budu o tebe tak pečovat, že si mě zamiluješ celou svou bytostí.
Objevím ti, jakou cenu máš pro mě.
Až přijmeš, že jsi moje milovaná dcera, milovaný syn Boží, nebude ti zatěžko přiznat druhým stejnou hodnotu, nebude ti zatěžko jednat s druhými jako by sis přál, aby
oni jednali s tebou.“
Není tak těžké milovat milostivou vrchnost, která nám přeje a poskytuje nám výhodné postavení.
(To vidíme na lidech lokajských nátur a můžeme to pozorovat i na sobě.)
Náročnější je jednat s druhými jako s dětmi božími milovanými stejně jako jsme my sami. Až jestli tak činíme, pak teprve se začínáme podobat Bohu.
V manželství si nebereme jen partnera, ale také jeho rodinu.
Něco jiného je milovat ženu a něco jiného je také milovat i její děti.
V pohádce Perníková chaloupka jsou děti z prvního manželství vyvedeny do lesa.
Rút řekla Noemi: „… Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt." (Rt 1,16-17
)
I my se tedy hlásíme k celé boží rodině, nikoho nevyjímaje. (Teprve se to učíme, ale cíl nám je jasný.)
Manželé si mezi sebou jsou blíž (mají si být blíž) než si jsou s dětmi (nepleťme sem, prosím, mateřské, rodičovské city). Manželé mají před dětmi náskok v míře lásky, kterou zažili a kterou zakoušejí: od svých rodičů, jeden od druhého, od Boha (od dětí). Jsou starší než děti, dostali tedy více. Dostávají tolik, že mají dětem z čeho dávat. (Kdo umí přijímat, má z čeho dávat, kdo má plnou nádrž, dál dojede.)
Obřezaní a pokřtění – ti kteří přijali službu od Boha, jsou Bohu blíž. Neříkám, že nám je Bůh víc nablízku než ostatním. Bůh má rád všechny lidi, ale my mu jsme blíž. Čím, jak? Tím, že se mu snažíme rozumět a tím, že jsme se dali do jeho služeb. /2
Slova „jste moji přátelé“, neřekl Ježíš učedníkům hned první nebo druhý den, když k němu přišli, ale až za nějaký čas, až po velké péči, kterou jim věnoval. Učedníci už byli nejen vzdělanější, ale i „vymazlenější“.
Prošli kvasícím procesem. /3
Všichni lidé jsou zváni do království božího, ale my zakoušíme boží přátelství už za pozemského života.
Apoštol Pavel v 2. čtení mluví o síle Ducha, s níž se odvažuje svědčit o Bohu.
Sůl dodává jídlu novou chuť. Byla a je také konzervačním prostředkem. /4
Obrazu „světla“ už snad také trochu rozumíme.
Před týdnem nám „vypadlo“ „blahoslavenství“ (slavili jsme svátek Uvedení Páně do chrámu).
Takto poučeni nasloucháme dnešním textům.
Izajášovo slovo: „Lámej svůj chléb hladovým, nabídli pohostinství ubohým, oblékni nahého, neodmítej pomoc potřebným, neukazuj prstem …, važ slova – nemluv o nikom křivě …“, vidíme z
pohledu „blahoslavenství“ šířeji.
I z vlastní zkušenosti víme, co je žízeň po svobodě, hlad po spravedlnosti a pravdě, nespravedlivé pronásledování, nedostatek úcty a důstojnosti … K uzdravení těchto nedostatků můžeme přispívat. „Blahoslavení tvůrci pokoje“ – to je náš program.
Máme být solí!
Co to znamená, jaký úkol nám byl při křtu svěřen?
Ve společnosti je stále někomu ubližováno, některým lidem je upírána jejich důstojnost.
Ježíš hájil důstojnost i lidí ponižovaných a odstrčených.
Pohoršujeme se nad nelidským jednáním islamistů, nad jejich nelidským trestáním některých lidí.
Jsme svědky, jak naše chátra svou nenávist vybíjí na některých lidech, často menšinách: Židé, cikáni, homosexuálové, Svědci Jehovovi … jsou označováni za nebezpečí pro většinu.
Z historie víme, jak diktátoři této nenávisti využívali k uchopení moci, k udržení svých pozic. Nejen Hitler a Stalin …
Dnes, mimo jiných, také například Putin. Mnoho lidí taktiku diktátorů včas neprokoukne a nechá se propagandou mocných strhnout.
Putin nedodržuje lidská práva, krutě a imperialisticky vládne podrobeným národům, opozici, novináře nechává nelidsky pronásledovat. Aby to zakryl, najednou vystupuje jako ochránce křesťanských hodnot.
Někteří politici Putinovi potřásají rukou a někteří církevní hodnostáři (nejen z domácí pravoslavné církve) žehnají jeho propagandistickým a pohanským slavnostem, „ministrují“ mu a obhajují ho.
(Někteří politici jeli do Kyjeva podpořit Ukrajince, jíní jeli do Soči.) /5
I někteří izraelští králové měli své (falešné) proroky a kněze, kteří jim poklepávali na rameno, jak dobře vládnou a společně s králem pronásledovali proroky Hospodina. /6
Herodes byl vazalem Říma a obdivovatelem jejich kultury. Vystavěl Cesareu podle římského vzoru s amfiteátrem, v němž pořádal velkolepé hry. /7
Ježíš se neúčastnil Herodových slavností, ani nechodil k Pilátovi na oběd. Věnoval se lidem na okraji, dokonce je vyhledával – aby jim pomohl. Však ho také zbožní lidé pomlouvali, že se kamarádí s
vyvrženci a jí s nimi. (To neznamená, že přehlížel jejich hříchy.) O mladém Herodovi prohlásil, že je liška podšitá, stará se jen o sebe. /8
Při křtu nám byla svěřena služba prorocká.
Jsme rádi, že se společnost hlásí k lidským právům (jsou ovocem křesťanské kultury). Spolu s těmi, kteří je hájí, máme bdít, aby ve společnosti nebyla pošlapávána. Ale nám byla navíc svěřena ještě péče a starost o boží práva člověka.
Byli bychom vydáni k pošlapání, kdybychom „nesolili“. /9
Co máme tedy dělat? Nezahanbují nás odvážní novináři a občanští aktivisté, když hájí svobodu a práva pomlouvaných a pronásledovaných, zatímco my často mlčíme?
To je na velkou debatu v rodinách, farnostech a církvi.
Doma nás čeká rozprava a hledání, co myslí Ježíš slovy, že máme svítit?
Začneme-li mluvit s dětmi o světle měsíce, bude to bavit děti i nás.
Před týdnem jsme si říkali, že máme být jako dorůstající měsíc, který víc a víc odráží Ježíšovo světlo. A nemáme couvat před zlem (jako „couvá“ měsíc).
Řada rodičů pečuje o děti s velkým postižením. (V Respektu z minulého týdne je uveden skvělý článek o rodičích pečujících o autistické děti.)
Mnoho lidí pečuje o své staré rodiče a příbuzné. Nekostelová paní, pečuje o tchyni: „Nikdy na mě nebyla hodná, řeknu-li to mírně, ale přece ji nestrčím do ústavu.“
Takových obětavých lidí dost známe.
Dopisuji to po přednášce fotografa Eugena Kukly o Ukrajině těchto dní. Byl v Kyjevě před Vánocemi a pak v lednu. Ve středu večer se vrátil. Přes dvě hodiny výborně vyprávěl. Mnoho ví, skvěle mluvil v
mnoha souvislostech, bez nějakých ambic na pravdu nebo na recept pro Ukrajince.
Říkal, že K. Schwarzenberg měl před Vánocemi v Kyjevě pro Ukrajince skvělou přednášku. Televize to natočila, ale neuvedla. Ukrajinci si pomoci Čechů prý velice považují.
Objednejte si u E. Kukly tuto přednášku v Praze. Kéž by ji slyšeli naši biskupové …
Miroslav Honzátko přednášku natočil. Na přednášku přišlo přes 80 lidí.
Zítra máme v kostele vernisáž 40ti Kuklových fotografií z Ukrajiny. Výstavu budeme mít v kostele na Orlici do konce dubna.
----------------------------
Poznámky:
/1 ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ „To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné“: `Miluj svého bližního jako sám sebe.
Na těch dvou přikázáních spočívá celá Tóra i Proroci.´“ (Mt 22,37-40
)
/2 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.
To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
Vy jste moji přátelé, činíte-li, co vám přikazuji.
Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.
Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu.
To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. (J 15,9-17
)
/3 Ze zadělaného těsta na chleba se část oddělí. Proběhne v něm kvasící proces, stane se kvasem. Za nějaký čas je přidán k novému těstu. Kvas to těsto obohatí, přispěje k
nové kvalitě chleba (lepší, než je chleba nekvašený). Stane se součástí chutnější potraviny.
/4 Sůl byla používána také v náboženských obřadech (solili se obětní dary, aby naše modlitby a vztahy s Bohem zůstaly „čisté“, abychom je nepokazili). Dodneška
se při vítacím rituálu „solí a chlebem“ sůl používá – aby se naše vzájemné vztahy nepokazily.
Kdysi byly děti po narození potírány solí „na ochranu před zlými mocnostmi“.
V předkoncilním rituálu křtu se dávalo do úst pokřtěnému na jazyk trocha soli …
/5 Sport má svou hodnotu, ale je třeba vědět, jak je propojen s modlou peněz a moci a „slávy“.
Měli se sportovci účastnit olympiády pořádané Hitlerem v r. 1936?
To neznamená, že se nemůžeme dívat v televizi na výkony sportovců.
Věra Čáslavská dala najevo svůj postoj k SSSR, když na olympiádě v r.1969 při sovětské hymně
odvrátila hlavu od sovětské vlajky.
/6 „Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe. Běda bláznivým proroků, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli.
Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli. Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův.
Jejich vidění je šalba a jejich věštba lež. Říkají: »Výrok Hospodinův«, ale Hospodin je neposlal, …
a přece čekají na potvrzení slova.
Protože jsou vaše slova šalba a vaše vidění lež, chystám se na vás.
Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: »Pokoj«, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou. (Srv. Ez 13,1-12
)
/7 Herodes Veliký byl šikovný státník a diplomat, veliký stavitel, ale také krutý tyran (vládl 74 př. n. l. – 4 př. n. l.). Chtěl se zalíbit židům (mimo jiné velkolepě dostavěl jeruzalémský chrám) a zároveň byl lokajem Říma. Sedával u jednoho stolu s Juliem Caesarem, Markem Antoniem, Oktaviánem Augustem i egyptskou královnou Kleopatrou. Za jeho vlády bylo Judské království největší od krále Davida.
Marku Antoniovi, když si ho pozval“na koberec“, prohlásil. „Jsem loajální k Římu a budu mu věrně sloužit, ať je vládcem kdokoliv. Nyní jsi mým pánem ty.“ Tím si zachránil život i trůn.
/8 „Jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední."
Farizeové řekli Ježíšovi: „Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít.“
On jim řekl: „Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. … Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste!“ (Srv. Lk 13,30-35
)
/9 Co myslíte, mohl být nacistický a komunistický teror také pošlapáním neslaných a nemastných „křesťanů“?