Svátek Uvedení Páně do chrámu
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mal 3,1-4
Datum: 2. 2. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 18,15-20 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mal 3,1-4
; Žid 2,14-18
; Lk 2,22-40
Datum: 2. 2. 2014
Okupovaná země touží po svobodě. Nad okupanty a nad kolaboranty bývá
rychle vyřčen ortel. Ale Malachiáš říká něco naprosto nečekaného.
Mesiáš bude nejprve tříbit vlastní lidi.
Malachiášova slova jsou stále živá. Mesiáš už přišel, ale jeho tříbením projde každá generace.
K druhému čtení.
Ježíš nebojoval proti nepříteli jen na kříži. Namáhal se, když se ucházel o přízeň lidí, když promýšlel, jak nás získat, namáhal se učením, vedením sporů, bráněním se pomluvám, namáhal se skrýváním, aby získal čas, namáhal se při zastávání se druhých … Nevedl jen moudré řeči – jako kolikrát my. Šel jako misionář žít mezi potřebné. Přes veškeré riziko. S Ježíšem máme jako sourozenci společné tělo a krev (krev je obrazem Ducha). Proto chceme s Ježíšem jít do jeho zápasů o lepší společnost – o boží království. Zasvětili jsme se jeho věci.
K evangeliu.
Významu zasvěcení prvorozených jsme si všímali nedávno. Ztráta svobody přináší velká neštěstí, získání nové svobody stojí oběti (Boha i lidi). Při obřadu prvorozených si to každý manželský pár na začátku svého manželství nad prvorozeným citelně připomínal – obětí beránka nebo alespoň ptáků.
Simeon patří mezi ty, kteří se setkali s Mesiášem v jeho dětství.
Simeon patří mezi pružné („Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“)Ptal se: „Zdalipak já obstojím? Zdalipak se s Mesiášem neminu? Mnoho lidí se míjelo s proroky, nechci patřit do této party.“
Simon hledal jak se připravit, „obracel se“, o třicet let dříve než bude k „obracení“ vybízet Jan Baptista.
Jako se Mojžíš radoval, že směl vidět zaslíbenou zemi, tak se Simon těšil, že zahlédl Mesiáše.
Za Mojžíšem byla velká práce pro Izrael, za Simeonem a Annou byla spíše práce na své osobnosti, na pružnosti myšlení. Ale jejich svědectví posloužilo pár lidem, Ježíšovým rodičům především.
Otevřenost Anny je podobna otevřenosti Marie a některým dalším ženám Izraele, které se odvážily překročit práh náboženského prostoru, který si muži vyhradili a osobovali jen pro sebe. Odpůrci zdravého feminismu by tyto ženy silně okřikovali.
Simeon, ani Anna si nestýskali, že jsou staří a už nezažijí to, co Mesiáš přinese. K radosti jim stačilo, že se toho dočká mladší generace.
(Představuji si, jak tito stařečkové po své smrti uvítali Ježíše, když se objevil v říši zesnulých, aby praotce vyučil způsobům nebešťanů.)
My máme oproti Simeonovi a Anně výhodu, že se Ježíšovu jednání můžeme naučit už v pozemském životě.
Simeon se s malým Ježíšem nesetkal v chrámě, ale na nádvoří pohanů a žen. /1
Mesiáš přišel do důležitějšího a nepomíjitelného chrámu – mezi lid boží.
My máme být skutečným chrámem, ve kterém chce Bůh přebývat. /2
S Ježíšem je „boží přebývání v nás, a uprostřed nás“, viditelnější, umíme si to lépe představit a zakoušet.
V našem porušeném světě je dobro stále napadáno zlem.
Jsme vystavení řadě nebezpečí: zlodějům, podvodníkům, násilníkům, mocným, útokům zloducha.
V některých časech dokonce trápení narůstá, když Bůh přestane svévolnou společnost chránit a ta je vydána: kdysi Egypťanům, Asyřanům, Babylóňanům, Římanům …, později nacistům, komunistům, a dalším lumpům … (Srv. Řím 1,19n
(To, že jsou lidé vydáni, ale neznamená, že Bůh tyto lidi navždy odepíše.)
Do těchto tlaků nám proroci a Mesiáš přicházejí na pomoc. Jenže některým lidem je nepříjemné, když jim někdo mluví do svědomí. Vadí nám, když nás někdo burcuje z našich jistot a našeho klidu.
Vzdělanému právníkovi Nikodémovi se nazaretský rabi jevil jako podivín a přílišný kritik zbožné tradice. Byl oproti Nikodémovi rybář Petr neuvážlivý?
Nikodém byl vzdělanější, ale Petr nebyl nevzdělaný. S moudrostí boží s rozlišováním duchů více ladil Petr. Simeon byl o generaci starší než tito pánové.
Všimněme si z dějin, jak jsme v každém historickém náporu sváděni mít klid.
Jak o něco jde, máme tisíc výmluv, proč se nepostavit za slabší (v evangeliu to jsou děvky, Samaritáni, pohané, hříšníci) jindy to jsou třeba příslušníci menšin nebo vyděděnců (jinověrci, židé, cikáni, Plastici, chuligáni, homosexuálové …)
Janu Patočkovi nebyla muzika ani způsob života Plastiků vlastní, ale hájil jejich právo na svobodu.
Ježíš neomlouval vinu kolaborantů a dalších veřejných hříšníků, ale nabízel jim pomocnou ruku a chránil je vlastním tělem.
„Slušní lidé“ najdou pokaždé dost důvodů, proč nemohu druhému přispěchat na pomoc.
V Ježíšově vyprávění o Milosrdném Samaritánu umíme najít řadu možných výmluv kněze a levity, kteří „nepomohli zraněnému ležícímu u cesty“.
Když nastupovali nacisté a začali týrat lidi, nejprve v malém, mnoho lidí si myslelo, že to přejde, že neuspějí, že je NĚKDO zastaví.
„Někdo by měl!“, slyším často okolo sebe.
„Ale nikdo to nemůže chtít po mně.“
Nikdo nevěděl, jak to v Německu 30. let dopadne. Mnoho lidí bylo raději optimisty!
Nikdo nevěděl, jak dopadne válka, nikdo nevíme, jaké vlády se kdy dočkáme.
Pamatuji si z padesátých let: „Do roka to praskne“. „Do tří let to praskne“. To říkali slušní lidé.
A čekali a čekali … „Hlavně nevyčnívej, do ničeho se nepleť.“
Rodiče vlastním dětem zamlčovali pravdu. Podíleli se na vymývání mozků vlastních dětí!
Samozřejmě, že děti nasáknou tím, co doma slyší a jaké postoje u rodičů vidí.
Pan Babiš říká: „Máma mě měla ke vstupu do KSČ.“
Ukrajinci si asi nejsou momentálně schopni vybrat dobrého presidenta a shodnout se na slušné vládě.
(O kolik se od nich lišíme?) Václav Havel se stal presidentem díky určité souhře okolností. Dnes by nebyl zvolen ani mnoha katolíky. Ukrajinci takového člověka nemají.
/3
Proč to uvádím? Abychom si uvědomili, k čemu Ježíš přichází mezi nás. Co od nás očekává.
Vraťme se k Malachiášovým slovům o Mesiášově louhu a ohni. Co je to za řeč? Proč Mesiáš nenabízí nějaké sladkosti? Louh je žíravina, pálí stejně jako oheň. Kdo to má poslouchat?
Kdo chce poslouchat, něco se dozví.
Izrael je vybrán ke zvláštní službě. Tak jako křesťané. Jenže někdo si myslí, že už to vyvolení stačí, že je to privilegium.
Už na osudu proroků se ukazovalo, že se právě tito lidé vždy staví proti s obrovskou zuřivostí.
Ježíš nikoho nepolévá žíravinou ani ho nestrká do ohně.
Slova Malachiášova o louhu a ohni jsou vyřčena proti bohorovným lidem, kteří si pro sebe osobovali náboženskou moc a trápili ty, kterým měli sloužit.
Ježíšovi zbožní současníci se také zapřísahali, že budou věrnými a horlivými služebníky Mesiáše.
Až nás děsí, jak se pak vše vyhrotilo a vytříbilo. Ježíšova poprava byla pro všechny velkým překvapením. Ani velekněží netušili, že někdy někoho budou posílat na kříž.
Velekněží jednali s Římem „diplomaticky“, kolaborace jim byla odporná, ale pak se vlastně ukázalo, že byli většími kolaboranty se zlem, než Římané. To je děsivé, že někdo zbožný může takto skončit.
Ježíš věděl, jak těžce jsme nemocní. Když říkal: „Rakovina Izraele má už metastázy“, i apoštolové jej napomínali, že přehání, že to je jen chřipka.
Kolaborace se zlem má různé podoby, někdo se zlem kolaboruje, aniž si to uvědomuje, myslí si, že hájí pravověrnost a jméno církve (ledacos tomu obětuje a zametá pod koberec
).
Ježíš nám nic nelakuje narůžovo. Není jako generálové, kteří vojákům dávali před bojem pít kořalku a stříleli ty, kteří se obraceli nazpátek. Ta zlá choroba propukla. I od vlastních budete nenáviděn
i a pronásledováni. Počítejte s tím. Pokud nechceš jít do ohně, nenech se křtít a nekřti svoje děti.
I tato rakovina se dá léčit. Proti zlu je třeba se stavět. (Kdyby ve 30. letech propukla v Německu občanská válka a milión Němců padlo, další milióny obětí 2. světové války by byly ušetřeny.)
Nemáme tak přesný vhled do životních situací jako Ježíš. (Ale něco od něj můžeme odkoukat.)
Ježíš nás neděsí zednáři, homosexuály, muslimy, feministkami, EU, cikány, přistěhovalci …
„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28
Ježíš přišel neozbrojen, a přesto něčeho dosáhl a svět zásadně změnil. Spustil revoluci hlav a srdcí.
Nám nemohou stačit jen občanské ctnosti, záchrana světa potřebuje víc. Potřebujeme nasáknout Ježíšovým smýšlením a jeho odvahou.
Když pozorujeme současnou situaci u nás, natož někde kdekoliv ve světě, nejsme schopni všemu úplně a přesně porozumět.
Tolikrát jsem za život slyšel nabádání k opatrnosti. Často nás nenapadne: Kdož ví, jak to vlastně všechno je, co když se netrefím, co když se zmýlím …?“
To od nás nikdo nechce, ale být netečný je víc než jen smutné.
Římský biskup František říká o církvi: „Lepší, když se vydá na cestu a třeba bude i chybovat, než když bude sedět na zadku“.
Na nás děti vidí, kterých osobností si vážíme. /4
K čemu a nakolik je povzbuzujeme nebo srážíme.
Kdo Ježíšovi porozumí, ví, že by bylo málo rozsvítit si svíčku jen v kostele, v katedrále nebo doma u stolu. (Dříve se na dnešní svátek světily hromničky.)
Pro nás by bylo málo, kdybychom se spokojili jen s občanskými ctnostmi. Máme nést Ježíšovo světlo do temnot světa.
Máme být jako dorůstající měsíc, který víc a víc odráží světlo Ježíše (a necouvá).
Simeon si „dobil baterky“, když si pochoval malého Mesiáše.
Nás Ježíš zve jako své přátelé, ke svému stolu.
-----------------
Poznámky:
/1 Mesiáš se neobjevil v chrámě Jeruzalémském, do svatyně nikdy nevstoupil, nebyl veleknězem. Dostal se nejdále jen na nádvoří mužů (to je třeba jako u nás před katedrálu).
/2 „… dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´“. ( Mt 1,23
„Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20
/3 V pátečních Lidových novinách je důležitý článek polského spisovatele a novináře Andreje Stasiuka: „Krutá ukrajinská osamělost“. (Pošlu vám odkaz.)
/4 Slovenka Nataša Dudinská žijící poslední roky v Izraeli natočila film o slovenské židovce Gisi Fleischmannové, které se mimo jiné podařilo na Slovensku v
letech 1942-1944 zastavit transporty Židů do Osvětimi. (Pošlu vám odkaz na sobotní článek LN.)
Malachiášova slova jsou stále živá. Mesiáš už přišel, ale jeho tříbením projde každá generace.
K druhému čtení.
Ježíš nebojoval proti nepříteli jen na kříži. Namáhal se, když se ucházel o přízeň lidí, když promýšlel, jak nás získat, namáhal se učením, vedením sporů, bráněním se pomluvám, namáhal se skrýváním, aby získal čas, namáhal se při zastávání se druhých … Nevedl jen moudré řeči – jako kolikrát my. Šel jako misionář žít mezi potřebné. Přes veškeré riziko. S Ježíšem máme jako sourozenci společné tělo a krev (krev je obrazem Ducha). Proto chceme s Ježíšem jít do jeho zápasů o lepší společnost – o boží království. Zasvětili jsme se jeho věci.
K evangeliu.
Významu zasvěcení prvorozených jsme si všímali nedávno. Ztráta svobody přináší velká neštěstí, získání nové svobody stojí oběti (Boha i lidi). Při obřadu prvorozených si to každý manželský pár na začátku svého manželství nad prvorozeným citelně připomínal – obětí beránka nebo alespoň ptáků.
Simeon patří mezi ty, kteří se setkali s Mesiášem v jeho dětství.
Simeon patří mezi pružné („Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“)Ptal se: „Zdalipak já obstojím? Zdalipak se s Mesiášem neminu? Mnoho lidí se míjelo s proroky, nechci patřit do této party.“
Simon hledal jak se připravit, „obracel se“, o třicet let dříve než bude k „obracení“ vybízet Jan Baptista.
Jako se Mojžíš radoval, že směl vidět zaslíbenou zemi, tak se Simon těšil, že zahlédl Mesiáše.
Za Mojžíšem byla velká práce pro Izrael, za Simeonem a Annou byla spíše práce na své osobnosti, na pružnosti myšlení. Ale jejich svědectví posloužilo pár lidem, Ježíšovým rodičům především.
Otevřenost Anny je podobna otevřenosti Marie a některým dalším ženám Izraele, které se odvážily překročit práh náboženského prostoru, který si muži vyhradili a osobovali jen pro sebe. Odpůrci zdravého feminismu by tyto ženy silně okřikovali.
Simeon, ani Anna si nestýskali, že jsou staří a už nezažijí to, co Mesiáš přinese. K radosti jim stačilo, že se toho dočká mladší generace.
(Představuji si, jak tito stařečkové po své smrti uvítali Ježíše, když se objevil v říši zesnulých, aby praotce vyučil způsobům nebešťanů.)
My máme oproti Simeonovi a Anně výhodu, že se Ježíšovu jednání můžeme naučit už v pozemském životě.
Simeon se s malým Ježíšem nesetkal v chrámě, ale na nádvoří pohanů a žen. /1
Mesiáš přišel do důležitějšího a nepomíjitelného chrámu – mezi lid boží.
My máme být skutečným chrámem, ve kterém chce Bůh přebývat. /2
S Ježíšem je „boží přebývání v nás, a uprostřed nás“, viditelnější, umíme si to lépe představit a zakoušet.
V našem porušeném světě je dobro stále napadáno zlem.
Jsme vystavení řadě nebezpečí: zlodějům, podvodníkům, násilníkům, mocným, útokům zloducha.
V některých časech dokonce trápení narůstá, když Bůh přestane svévolnou společnost chránit a ta je vydána: kdysi Egypťanům, Asyřanům, Babylóňanům, Římanům …, později nacistům, komunistům, a dalším lumpům … (Srv. Řím 1,19n
) To je velice vážná věc!
(To, že jsou lidé vydáni, ale neznamená, že Bůh tyto lidi navždy odepíše.)
Do těchto tlaků nám proroci a Mesiáš přicházejí na pomoc. Jenže některým lidem je nepříjemné, když jim někdo mluví do svědomí. Vadí nám, když nás někdo burcuje z našich jistot a našeho klidu.
Vzdělanému právníkovi Nikodémovi se nazaretský rabi jevil jako podivín a přílišný kritik zbožné tradice. Byl oproti Nikodémovi rybář Petr neuvážlivý?
Nikodém byl vzdělanější, ale Petr nebyl nevzdělaný. S moudrostí boží s rozlišováním duchů více ladil Petr. Simeon byl o generaci starší než tito pánové.
Všimněme si z dějin, jak jsme v každém historickém náporu sváděni mít klid.
Jak o něco jde, máme tisíc výmluv, proč se nepostavit za slabší (v evangeliu to jsou děvky, Samaritáni, pohané, hříšníci) jindy to jsou třeba příslušníci menšin nebo vyděděnců (jinověrci, židé, cikáni, Plastici, chuligáni, homosexuálové …)
Janu Patočkovi nebyla muzika ani způsob života Plastiků vlastní, ale hájil jejich právo na svobodu.
Ježíš neomlouval vinu kolaborantů a dalších veřejných hříšníků, ale nabízel jim pomocnou ruku a chránil je vlastním tělem.
„Slušní lidé“ najdou pokaždé dost důvodů, proč nemohu druhému přispěchat na pomoc.
V Ježíšově vyprávění o Milosrdném Samaritánu umíme najít řadu možných výmluv kněze a levity, kteří „nepomohli zraněnému ležícímu u cesty“.
Když nastupovali nacisté a začali týrat lidi, nejprve v malém, mnoho lidí si myslelo, že to přejde, že neuspějí, že je NĚKDO zastaví.
„Někdo by měl!“, slyším často okolo sebe.
„Ale nikdo to nemůže chtít po mně.“
Nikdo nevěděl, jak to v Německu 30. let dopadne. Mnoho lidí bylo raději optimisty!
Nikdo nevěděl, jak dopadne válka, nikdo nevíme, jaké vlády se kdy dočkáme.
Pamatuji si z padesátých let: „Do roka to praskne“. „Do tří let to praskne“. To říkali slušní lidé.
A čekali a čekali … „Hlavně nevyčnívej, do ničeho se nepleť.“
Rodiče vlastním dětem zamlčovali pravdu. Podíleli se na vymývání mozků vlastních dětí!
Samozřejmě, že děti nasáknou tím, co doma slyší a jaké postoje u rodičů vidí.
Pan Babiš říká: „Máma mě měla ke vstupu do KSČ.“
Ukrajinci si asi nejsou momentálně schopni vybrat dobrého presidenta a shodnout se na slušné vládě.
(O kolik se od nich lišíme?) Václav Havel se stal presidentem díky určité souhře okolností. Dnes by nebyl zvolen ani mnoha katolíky. Ukrajinci takového člověka nemají.
/3
Proč to uvádím? Abychom si uvědomili, k čemu Ježíš přichází mezi nás. Co od nás očekává.
Vraťme se k Malachiášovým slovům o Mesiášově louhu a ohni. Co je to za řeč? Proč Mesiáš nenabízí nějaké sladkosti? Louh je žíravina, pálí stejně jako oheň. Kdo to má poslouchat?
Kdo chce poslouchat, něco se dozví.
Izrael je vybrán ke zvláštní službě. Tak jako křesťané. Jenže někdo si myslí, že už to vyvolení stačí, že je to privilegium.
Už na osudu proroků se ukazovalo, že se právě tito lidé vždy staví proti s obrovskou zuřivostí.
Ježíš nikoho nepolévá žíravinou ani ho nestrká do ohně.
Slova Malachiášova o louhu a ohni jsou vyřčena proti bohorovným lidem, kteří si pro sebe osobovali náboženskou moc a trápili ty, kterým měli sloužit.
Ježíšovi zbožní současníci se také zapřísahali, že budou věrnými a horlivými služebníky Mesiáše.
Až nás děsí, jak se pak vše vyhrotilo a vytříbilo. Ježíšova poprava byla pro všechny velkým překvapením. Ani velekněží netušili, že někdy někoho budou posílat na kříž.
Velekněží jednali s Římem „diplomaticky“, kolaborace jim byla odporná, ale pak se vlastně ukázalo, že byli většími kolaboranty se zlem, než Římané. To je děsivé, že někdo zbožný může takto skončit.
Ježíš věděl, jak těžce jsme nemocní. Když říkal: „Rakovina Izraele má už metastázy“, i apoštolové jej napomínali, že přehání, že to je jen chřipka.
Kolaborace se zlem má různé podoby, někdo se zlem kolaboruje, aniž si to uvědomuje, myslí si, že hájí pravověrnost a jméno církve (ledacos tomu obětuje a zametá pod koberec
).
Ježíš nám nic nelakuje narůžovo. Není jako generálové, kteří vojákům dávali před bojem pít kořalku a stříleli ty, kteří se obraceli nazpátek. Ta zlá choroba propukla. I od vlastních budete nenáviděn
i a pronásledováni. Počítejte s tím. Pokud nechceš jít do ohně, nenech se křtít a nekřti svoje děti.
I tato rakovina se dá léčit. Proti zlu je třeba se stavět. (Kdyby ve 30. letech propukla v Německu občanská válka a milión Němců padlo, další milióny obětí 2. světové války by byly ušetřeny.)
Nemáme tak přesný vhled do životních situací jako Ježíš. (Ale něco od něj můžeme odkoukat.)
Ježíš nás neděsí zednáři, homosexuály, muslimy, feministkami, EU, cikány, přistěhovalci …
„Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.“ (Mt 10,28
)
Ježíš přišel neozbrojen, a přesto něčeho dosáhl a svět zásadně změnil. Spustil revoluci hlav a srdcí.
Nám nemohou stačit jen občanské ctnosti, záchrana světa potřebuje víc. Potřebujeme nasáknout Ježíšovým smýšlením a jeho odvahou.
Když pozorujeme současnou situaci u nás, natož někde kdekoliv ve světě, nejsme schopni všemu úplně a přesně porozumět.
Tolikrát jsem za život slyšel nabádání k opatrnosti. Často nás nenapadne: Kdož ví, jak to vlastně všechno je, co když se netrefím, co když se zmýlím …?“
To od nás nikdo nechce, ale být netečný je víc než jen smutné.
Římský biskup František říká o církvi: „Lepší, když se vydá na cestu a třeba bude i chybovat, než když bude sedět na zadku“.
Na nás děti vidí, kterých osobností si vážíme. /4
K čemu a nakolik je povzbuzujeme nebo srážíme.
Kdo Ježíšovi porozumí, ví, že by bylo málo rozsvítit si svíčku jen v kostele, v katedrále nebo doma u stolu. (Dříve se na dnešní svátek světily hromničky.)
Pro nás by bylo málo, kdybychom se spokojili jen s občanskými ctnostmi. Máme nést Ježíšovo světlo do temnot světa.
Máme být jako dorůstající měsíc, který víc a víc odráží světlo Ježíše (a necouvá).
Simeon si „dobil baterky“, když si pochoval malého Mesiáše.
Nás Ježíš zve jako své přátelé, ke svému stolu.
-----------------
Poznámky:
/1 Mesiáš se neobjevil v chrámě Jeruzalémském, do svatyně nikdy nevstoupil, nebyl veleknězem. Dostal se nejdále jen na nádvoří mužů (to je třeba jako u nás před katedrálu).
/2 „… dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´“. ( Mt 1,23
)
„Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20
)
/3 V pátečních Lidových novinách je důležitý článek polského spisovatele a novináře Andreje Stasiuka: „Krutá ukrajinská osamělost“. (Pošlu vám odkaz.)
/4 Slovenka Nataša Dudinská žijící poslední roky v Izraeli natočila film o slovenské židovce Gisi Fleischmannové, které se mimo jiné podařilo na Slovensku v
letech 1942-1944 zastavit transporty Židů do Osvětimi. (Pošlu vám odkaz na sobotní článek LN.)