Slavnost Zjevení Páně
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6
Datum: 5. 1. 2014
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Ex 1,1-40,38 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Iz 60,1-6
; Ef 3,2-3a.5-6
; Mt 2,1-12
Datum: 5. 1. 2014
V prvotní církvi a ve východních církvích je Slavnost Zjevení Páně
slavena více než Ježíšovo narození …
Izrael je prvorozeným synem mezi národy. /1
Izrael tu je pro druhé národy (to platí i pro Nový Izrael). Izajáš říká, Izrael bude znovu použit k osvícení jiných národů.
Izrael si z biblických textů rád vybíral především slova o slávě a ke službě pohanům se mnoho neměl. Známe to také z naší křesťanské historie. Jsme často zahledění do sebe a vlastní důležitosti. Platilo to někdy i o apoštolech, platí to někdy i o nás. Slova: „Mimo církev není spásy“, jsme vytrhli ze souvislostí a nafukovali jsme se vlastní důležitostí.
Nad dnešní slavností jsme uvažovali vícekráte … Židé věděli, že se Mesiáš má narodit v Betlémě.
Je zvláštní, že jej v Betlémě nevyhlíželi. Když se pastýři a pak mudrci vyptávali na narozeného Mesiáše, se zbožnými lidmi to nehnulo. (Hnulo, ale jinak. Výraz „nový král“ byl smrtelně nebezpečný. Herodes se – jako všichni despotové – bál o své postavení a sprovodil ze světa i mnoho svých nejbližších …)
Proč?
Židé se v náboženství učili, že Mesiáš se jednoho dne znenadání objeví na střeše Jeruzalémského chrámu a anděle jej snesou na nádvoří. Pak vyhlásí soud nad pohany …
Známe to, je snadnější si vybírat z Písma to, co se nám hodí a číst všelijaké zbožné knížky.
Malé děti pijí nejraději sladké limonády a jedí kdejaké sladké nezdravé mlsky místo pořádného jídla.
Židé si vybírali něco z Písma, něco z pohanství a k tomu si přidávali své legendy. /2
Ze života Ježíšovy matky si máme poctivě všímat, jakým způsobem se dobrala k použitelnosti pro boží záměry se světem.
Marie odpovědně, rozvážně a poctivě reagovala na nové, dosud neslýchané věci od Boha (šla si ověřit hodnověrnost posla, který přišel s poselstvím, že se má stát matkou Mesiáše).
Ve čtení na Nový rok jsme slyšeli, jak Marie reagovala na to, co slyšela od lidí o svém synu – od pastýřů(!). Ti byli v té době lidmi na okraji „slušné“ společnosti, nechodili do školy a do kostela, občas něco šlohli – měli postavení mezi „slušnými“ lidmi asi jako dnes naši Romové. A přece jim Marie věnovala pozornost a předem je nezavrhla. Kriticky přemýšlela nad tím, co slyšela od nich, od pohanských mudrců, od rabínů a jiných lidí.
Zatímco se lidé „podivovali“ nad vyprávěním pastýřů i mudrců, „Maria to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“.
Od Mariina porozumění Bohu se můžeme mnoho naučit.
Zatímco se pohané snaží naklonit si božstvo a získat jeho přízeň pro sebe i pro své děti, Marie ví, že si nic nemusí vyprošovat. Bůh se odvážil svěřit jí své dítě, Bůh děcku přeje víc než ona.
I vám – rodičům – svěřil Bůh to nejcennější co má – děti. Není ale absurdní, když rodiče vyprošují svému dítěti u Boha přízeň?
Je snad jeho přízeň malá nebo nedostatečná?
Svěříme-li staršímu sourozenci malé dítě, nemusí nás to opatrující dítě prosit, abychom tomu malému dítěti zachovali svou přízeň. To by bylo přece absurdní. To nikdo z vás – rodičů – nevyžaduje. Večeři přece dětem uvaříte i bez jejich prosby o jídlo. Ale ve vztahu k Bohu tak často konáme. Nebo ne?
Vlastně Bohu mnoho nedůvěřujeme. Podezříváme ho, že kdybychom se my za děti nepřimlouvali, že by na ně Bůh zapomněl, že by mohlo být děcko odstrčeno nebo by přišlo zkrátka.
Podobně nás – pastýře poslal Bůh ke svému stádci. Proč ale my – pastýři vám, milovaným božím dcerám a synům máme vyprošovat boží požehnání? /3
I my, pastýři máme prosit Boha o pomoc, abychom vám sloužili podle božích představ a plánů.
Tím neříkám, že nemáme Boha prosit. (O tom jsme vícekrát mluvili. I Ježíš nás vybízí k prosebné modlitbě, ale potřebujeme vědět, k čemu prosba slouží.)
Našimi prosbami vyjadřujeme, že to, co nám Bůh dává, nepokládáme za samozřejmost. Ale víme, že nám Bůh už dávno vše dal. Další obdarování záleží už jen na nás. (Kdo se naučí jezdit na koloběžce, může dostat kolo.)
Potřebujeme si občas udělat pořádek ve svém myšlení a ve svých postojích. Stále v nás zůstává dost pohanského.
Naše modlitby nemusí být vyprošováním přízně Boží pro děti (Bůh nám nedává podle míry našeho žebrání, nemáme to u něj zapotřebí).
Máme děkovat Bohu za důvěru, ve které nám svěřil to nejcennější, co má – děti.
Máme prosit o pomoc, abychom Bohu co nejvíce porozuměli a vychovávali děti pro boží království. /4
U Marie si můžeme všimnout jejího vztahu k Bohu; přes to, že o ní příliš biblických textů nemáme. Ale to, co si každý může přečíst, je dost výživné a hutné, že nám to má stačit.
O Josefově vypracovaném vztahu k Bohu můžeme připustit totéž, co vidíme na jeho manželce, neboť s ní byl „jedno tělo a jedna duše“ (nebyli jedna řeholnice a jeden řeholník společně pečující o svěřené dítě).
Možná jsme si ublížili, když jsme nazaretskou rodinu prohlásili za Svatou Rodinu. Máme sklon k ideologizování. A pak si myslíme: „Marii a Josefovi se dostalo mimořádných milostí, jakých se nemůže dostat nám.“
A obracíme se k Marii a Josefovi – opět pohansky – jako k vysoko postaveným dvořanům vladařského dvoru s žádostí o protekci. Zapomínáme, že každý můžeme dostat nesmírně mnoho: „Kdo má, bude mu dáno a přidáno“. /5
O mudrcích jsme někdy už mluvili, všimněme si (abychom to mohli odkoukat), co pro Marii znamená žít s Bohem, rozumět si s ním, spolupracovat s ním – to vše patří do modlitby.
1. Marie se naučila žasnout nad Božím obdarováním a děkovat. /6
2. Marie si osvojila umění naslouchat Písmu a rozpoznávat další „vzkazy od Boha“: skrze Alžbětu a Zachariáše, anděla, pastýře, Simeóna a Annu, Josefovy sny, poselství mudrců …
3. Marie se naučila textům Písma (Nový zákon neexistoval) tak, že s nimi uměla pracovat (to je víc než je umět memorovat) – o tom svědčí její chvalozpěv (je reakcí na starozákonní texty). /7
Marie si osvojila vědomí, že vše, co dělá, je spoluprací s Bohem – modlitbou. Když hlídala sousedce děcko (nejen, když pečovala o vlastní dítě), když zatápěla, pekla chleba, myla si vlasy, když mluvila se sousedkami o jejich starostech, bránila se pomluvám, nebo když doma mluvili o Bohu … –
to vše může být a má být modlitbou.
K tomu, aby to vše Marie pochopila, nemusela s Josefem do kláštera. K tomu, abychom to pochopili my, nemusíme do kláštera. (Nic proti klášterům, říkám to proto, abychom se nevymlouvali a nemysleli si, že k nám je Bůh méně štědrý než ke klášterníkům.)
Jedné matce poradil jeden řeholník: „Lépe je mluvit o dítěti s Bohem, než dítěti o Bohu“. /8
Pro člověka se selským rozumem, nepokaženým náboženskými frázemi, není těžké si představit, jak byl asi Ježíš vychováván a k čemu byl veden. /9
Jak bylo asi Josefovi a Marii, když se později dozvěděli, že kvůli narození jejich syna byla pobita řada dětí? /10
Řekli Ježíši jeho rodiče před kým a před čím utekli do Egypta? Dozvěděl se o pobitých dětech betlémských?
Ježíšovi rodiče se nenechali zviklat „zbožnou tradicí“, pomluvami a zastrašováním, a uměli rozpoznat pravou autoritu od nepravé.
Zažili pak léta poměrného klidu. Čím dál víc jim asi vadila rabínská tvrzení a „nábožné představy“ nazaretských sousedů o Mesiáši. Viděli, že to syn nebude mít jednoduché.
(Ježíš je mnohému naučil. Veřejně mohl mluvit až od třiceti let, ale doma o Bohu mluvit mohl. My máme Ježíšovo učení zapsané.)
Marie byla ušetřena nejhoršího. Ježíš si jí nestěžoval na nepřátelství představených Synagógy a Chrámu. Ledacos viděla, ledacos se doslechla. Ježíš jí ale neukázal to, co sám „viděl“ v
Getsemanech, neviděla jeho hrůzu z křesťanských mučíren, z křesťanských inkvizicí, nacistických a komunistických koncentračních táborů, neviděla Ježíšův krvavý pot nad těmito zvrhlostmi.
Copak asi dnes Ježíšovi nejvíce vadí ve světě?
Co by nám doporučil, co by prospělo nám, abychom mu mohli pomáhat?
Hospodin slíbil Abrahámovi: „Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." (Gn 22,18
Hospodin shlédl i na nás Čechy. (O praotci Čechovi nic nevíme, nemůžeme se od něj nic naučit, ale Ježíš i nás narouboval na Abrahámovo bohatství a požehnání.)
Mudrci z východu přinesli to nejcennější, co Východ má …
Co mu nabídneme my? /11
--------------------
Poznámky:
/1 Mojžíši, řekneš faraónovi: „Izrael je můj prvorozený syn.“ (Ex 4,22
Prvorozenému židovské kultury bylo svěřeno veliké poslání, má být nositelem tradice, má bdít nad potřebnými rodu (má povinnost pomáhat těm, kteří se dostali do těžkostí, má jim půjčovat, má vykupovat zajatce ze zajetí, otroky z
otroctví, je vázán povinností levirátního manželství atd.), proto dostává z dědictví dva díly (dědictví se dělilo podle počtu dětí + jeden).
Ne každý o toto poslání stál, viz Ezau a Jákob. (Ezau se stal lovcem, prodal právo na prvorozenectví, za ženy si bral pohanky …) Ne každý prvorozený toto poslání splnil (králem po Saulovi se stal nejmladší z
Jišajových synů).
/2 Legendy mnoho dovolují a málo vyžadují. Dodneška někdo kazí druhé vypravováním, že prý Marie chtěla být „jeptiškou“, byla zasvěcena v
Jeruzalémském chrámu a na vdávání neměla ani pomýšlení. A že jí Bůh dal obojí, „zasvěcený život“ i mateřství Mesiáše.
Koncil udělal pořádek v tvrzení o svatých, nehistorická tvrzení byla odstraněna. Ale zůstal svátek „Zasvěcení P. Marie v jeruzalémském chrámě. („Vezměte dětem oblíbenou hračku …“)
/3 Na Nový rok jsme si opět říkali, jak to je s Áronským požehnáním (Nm 6,22-27
Předsedající při slavení svátostí také neužívá podmiňovací způsob, ale prohlašuje např.: „Toto je moje Tělo, Krev.“
Židé vědí, že jsou královským kněžstvem a že mohou Áronské požehnání svým dětem zvěstovat, zprostředkovat. Rodiče jsou od Hospodina pověření, každý sobotní večer dětem žehnají. Vědí, že vyšší žehná nižšímu
(srv. Žid 7,7
/4 Máme děti naučit moudrosti: rozeznávat dobré a zlé, spravedlivé od nespravedlivého, jak budovat vztahy s Bohem a lidmi. Naučit děti rozpoznávat duchy (začínat se to dá od reklam). Rozpoznávat vlky, svině, nečisté psy a zmije (Herodesy, Kaifáše, Jidáše, fa
lešné proroky a falešné bratry.)
/5 Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. (Mt 25,29
Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33
/6 Židé místo „děkovat“ používají často „chválit Boha“. Čeština rozlišuje: Děkovat je více než pochválit.)
/7 Je vedlejší, zda ta slova vyslovila Marie nebo pozdější svatopisec, v každém případě vystihují Mariin postoj vůči Bohu; to není literární záležitost, za Mari
í stojí její životní postoj a výborná spolupráce s Bohem.
/8 Paní běhala s dětmi každý den na mši, nevynechala jedinou zbožnou akci, ale doma měla nepořádek, děti byly neukázněné a nezodpovědné.
Marie s Josefem věděli, co je povinností židovských rodičů: „Obřezat syna, prvorozeného vykoupit, učit jej Tóře, oženit jej a naučit jej pracovat, aby byl schopen uživit rodinu“.
/9 Je radost vidět děti, které rodiče naučili s chutí pracovat a pomáhat, a které umí přemýšlet. Známe řadu takových i vícečetných rodin. I mladší školáci umí pečovat nejen o mladší sourozence, ale i o staré členy rodiny.
/10 Herodes byl nejen saduceji vychvalovaný za velkolepou obnovu chrámu. Málokdo se odvážil proti němu něco říci, natož proti němu vystoupit. Jeho synové už nebyli tak hrozní, ale když Jan, syn Zachariášův,
si dovolil jednoho z nich kritizovat, přišel o hlavu.
/11 Bůh nás nestvořil k těžení zlata a k výrobě liturgických nádob, církevních šperků a chrámových ozdob, ani k pálení kadidla, ale ke své podobě.
Izrael je prvorozeným synem mezi národy. /1
Izrael tu je pro druhé národy (to platí i pro Nový Izrael). Izajáš říká, Izrael bude znovu použit k osvícení jiných národů.
Izrael si z biblických textů rád vybíral především slova o slávě a ke službě pohanům se mnoho neměl. Známe to také z naší křesťanské historie. Jsme často zahledění do sebe a vlastní důležitosti. Platilo to někdy i o apoštolech, platí to někdy i o nás. Slova: „Mimo církev není spásy“, jsme vytrhli ze souvislostí a nafukovali jsme se vlastní důležitostí.
Nad dnešní slavností jsme uvažovali vícekráte … Židé věděli, že se Mesiáš má narodit v Betlémě.
Je zvláštní, že jej v Betlémě nevyhlíželi. Když se pastýři a pak mudrci vyptávali na narozeného Mesiáše, se zbožnými lidmi to nehnulo. (Hnulo, ale jinak. Výraz „nový král“ byl smrtelně nebezpečný. Herodes se – jako všichni despotové – bál o své postavení a sprovodil ze světa i mnoho svých nejbližších …)
Proč?
Židé se v náboženství učili, že Mesiáš se jednoho dne znenadání objeví na střeše Jeruzalémského chrámu a anděle jej snesou na nádvoří. Pak vyhlásí soud nad pohany …
Známe to, je snadnější si vybírat z Písma to, co se nám hodí a číst všelijaké zbožné knížky.
Malé děti pijí nejraději sladké limonády a jedí kdejaké sladké nezdravé mlsky místo pořádného jídla.
Židé si vybírali něco z Písma, něco z pohanství a k tomu si přidávali své legendy. /2
Ze života Ježíšovy matky si máme poctivě všímat, jakým způsobem se dobrala k použitelnosti pro boží záměry se světem.
Marie odpovědně, rozvážně a poctivě reagovala na nové, dosud neslýchané věci od Boha (šla si ověřit hodnověrnost posla, který přišel s poselstvím, že se má stát matkou Mesiáše).
Ve čtení na Nový rok jsme slyšeli, jak Marie reagovala na to, co slyšela od lidí o svém synu – od pastýřů(!). Ti byli v té době lidmi na okraji „slušné“ společnosti, nechodili do školy a do kostela, občas něco šlohli – měli postavení mezi „slušnými“ lidmi asi jako dnes naši Romové. A přece jim Marie věnovala pozornost a předem je nezavrhla. Kriticky přemýšlela nad tím, co slyšela od nich, od pohanských mudrců, od rabínů a jiných lidí.
Zatímco se lidé „podivovali“ nad vyprávěním pastýřů i mudrců, „Maria to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“.
Od Mariina porozumění Bohu se můžeme mnoho naučit.
Zatímco se pohané snaží naklonit si božstvo a získat jeho přízeň pro sebe i pro své děti, Marie ví, že si nic nemusí vyprošovat. Bůh se odvážil svěřit jí své dítě, Bůh děcku přeje víc než ona.
I vám – rodičům – svěřil Bůh to nejcennější co má – děti. Není ale absurdní, když rodiče vyprošují svému dítěti u Boha přízeň?
Je snad jeho přízeň malá nebo nedostatečná?
Svěříme-li staršímu sourozenci malé dítě, nemusí nás to opatrující dítě prosit, abychom tomu malému dítěti zachovali svou přízeň. To by bylo přece absurdní. To nikdo z vás – rodičů – nevyžaduje. Večeři přece dětem uvaříte i bez jejich prosby o jídlo. Ale ve vztahu k Bohu tak často konáme. Nebo ne?
Vlastně Bohu mnoho nedůvěřujeme. Podezříváme ho, že kdybychom se my za děti nepřimlouvali, že by na ně Bůh zapomněl, že by mohlo být děcko odstrčeno nebo by přišlo zkrátka.
Podobně nás – pastýře poslal Bůh ke svému stádci. Proč ale my – pastýři vám, milovaným božím dcerám a synům máme vyprošovat boží požehnání? /3
I my, pastýři máme prosit Boha o pomoc, abychom vám sloužili podle božích představ a plánů.
Tím neříkám, že nemáme Boha prosit. (O tom jsme vícekrát mluvili. I Ježíš nás vybízí k prosebné modlitbě, ale potřebujeme vědět, k čemu prosba slouží.)
Našimi prosbami vyjadřujeme, že to, co nám Bůh dává, nepokládáme za samozřejmost. Ale víme, že nám Bůh už dávno vše dal. Další obdarování záleží už jen na nás. (Kdo se naučí jezdit na koloběžce, může dostat kolo.)
Potřebujeme si občas udělat pořádek ve svém myšlení a ve svých postojích. Stále v nás zůstává dost pohanského.
Naše modlitby nemusí být vyprošováním přízně Boží pro děti (Bůh nám nedává podle míry našeho žebrání, nemáme to u něj zapotřebí).
Máme děkovat Bohu za důvěru, ve které nám svěřil to nejcennější, co má – děti.
Máme prosit o pomoc, abychom Bohu co nejvíce porozuměli a vychovávali děti pro boží království. /4
U Marie si můžeme všimnout jejího vztahu k Bohu; přes to, že o ní příliš biblických textů nemáme. Ale to, co si každý může přečíst, je dost výživné a hutné, že nám to má stačit.
O Josefově vypracovaném vztahu k Bohu můžeme připustit totéž, co vidíme na jeho manželce, neboť s ní byl „jedno tělo a jedna duše“ (nebyli jedna řeholnice a jeden řeholník společně pečující o svěřené dítě).
Možná jsme si ublížili, když jsme nazaretskou rodinu prohlásili za Svatou Rodinu. Máme sklon k ideologizování. A pak si myslíme: „Marii a Josefovi se dostalo mimořádných milostí, jakých se nemůže dostat nám.“
A obracíme se k Marii a Josefovi – opět pohansky – jako k vysoko postaveným dvořanům vladařského dvoru s žádostí o protekci. Zapomínáme, že každý můžeme dostat nesmírně mnoho: „Kdo má, bude mu dáno a přidáno“. /5
O mudrcích jsme někdy už mluvili, všimněme si (abychom to mohli odkoukat), co pro Marii znamená žít s Bohem, rozumět si s ním, spolupracovat s ním – to vše patří do modlitby.
1. Marie se naučila žasnout nad Božím obdarováním a děkovat. /6
2. Marie si osvojila umění naslouchat Písmu a rozpoznávat další „vzkazy od Boha“: skrze Alžbětu a Zachariáše, anděla, pastýře, Simeóna a Annu, Josefovy sny, poselství mudrců …
3. Marie se naučila textům Písma (Nový zákon neexistoval) tak, že s nimi uměla pracovat (to je víc než je umět memorovat) – o tom svědčí její chvalozpěv (je reakcí na starozákonní texty). /7
Marie si osvojila vědomí, že vše, co dělá, je spoluprací s Bohem – modlitbou. Když hlídala sousedce děcko (nejen, když pečovala o vlastní dítě), když zatápěla, pekla chleba, myla si vlasy, když mluvila se sousedkami o jejich starostech, bránila se pomluvám, nebo když doma mluvili o Bohu … –
to vše může být a má být modlitbou.
K tomu, aby to vše Marie pochopila, nemusela s Josefem do kláštera. K tomu, abychom to pochopili my, nemusíme do kláštera. (Nic proti klášterům, říkám to proto, abychom se nevymlouvali a nemysleli si, že k nám je Bůh méně štědrý než ke klášterníkům.)
Jedné matce poradil jeden řeholník: „Lépe je mluvit o dítěti s Bohem, než dítěti o Bohu“. /8
Pro člověka se selským rozumem, nepokaženým náboženskými frázemi, není těžké si představit, jak byl asi Ježíš vychováván a k čemu byl veden. /9
Jak bylo asi Josefovi a Marii, když se později dozvěděli, že kvůli narození jejich syna byla pobita řada dětí? /10
Řekli Ježíši jeho rodiče před kým a před čím utekli do Egypta? Dozvěděl se o pobitých dětech betlémských?
Ježíšovi rodiče se nenechali zviklat „zbožnou tradicí“, pomluvami a zastrašováním, a uměli rozpoznat pravou autoritu od nepravé.
Zažili pak léta poměrného klidu. Čím dál víc jim asi vadila rabínská tvrzení a „nábožné představy“ nazaretských sousedů o Mesiáši. Viděli, že to syn nebude mít jednoduché.
(Ježíš je mnohému naučil. Veřejně mohl mluvit až od třiceti let, ale doma o Bohu mluvit mohl. My máme Ježíšovo učení zapsané.)
Marie byla ušetřena nejhoršího. Ježíš si jí nestěžoval na nepřátelství představených Synagógy a Chrámu. Ledacos viděla, ledacos se doslechla. Ježíš jí ale neukázal to, co sám „viděl“ v
Getsemanech, neviděla jeho hrůzu z křesťanských mučíren, z křesťanských inkvizicí, nacistických a komunistických koncentračních táborů, neviděla Ježíšův krvavý pot nad těmito zvrhlostmi.
Copak asi dnes Ježíšovi nejvíce vadí ve světě?
Co by nám doporučil, co by prospělo nám, abychom mu mohli pomáhat?
Hospodin slíbil Abrahámovi: „Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." (Gn 22,18
)
Hospodin shlédl i na nás Čechy. (O praotci Čechovi nic nevíme, nemůžeme se od něj nic naučit, ale Ježíš i nás narouboval na Abrahámovo bohatství a požehnání.)
Mudrci z východu přinesli to nejcennější, co Východ má …
Co mu nabídneme my? /11
--------------------
Poznámky:
/1 Mojžíši, řekneš faraónovi: „Izrael je můj prvorozený syn.“ (Ex 4,22
)
Prvorozenému židovské kultury bylo svěřeno veliké poslání, má být nositelem tradice, má bdít nad potřebnými rodu (má povinnost pomáhat těm, kteří se dostali do těžkostí, má jim půjčovat, má vykupovat zajatce ze zajetí, otroky z
otroctví, je vázán povinností levirátního manželství atd.), proto dostává z dědictví dva díly (dědictví se dělilo podle počtu dětí + jeden).
Ne každý o toto poslání stál, viz Ezau a Jákob. (Ezau se stal lovcem, prodal právo na prvorozenectví, za ženy si bral pohanky …) Ne každý prvorozený toto poslání splnil (králem po Saulovi se stal nejmladší z
Jišajových synů).
/2 Legendy mnoho dovolují a málo vyžadují. Dodneška někdo kazí druhé vypravováním, že prý Marie chtěla být „jeptiškou“, byla zasvěcena v
Jeruzalémském chrámu a na vdávání neměla ani pomýšlení. A že jí Bůh dal obojí, „zasvěcený život“ i mateřství Mesiáše.
Koncil udělal pořádek v tvrzení o svatých, nehistorická tvrzení byla odstraněna. Ale zůstal svátek „Zasvěcení P. Marie v jeruzalémském chrámě. („Vezměte dětem oblíbenou hračku …“)
/3 Na Nový rok jsme si opět říkali, jak to je s Áronským požehnáním (Nm 6,22-27
). Lze jej do
češtiny přeložit bud podmiňovacím nebo oznamujícím způsobem. Podle
smyslu platí oznamovací způsob: „Bůh se na tebe usmívá (staří Hebrejci
řekli: „ukazuje ti jasnou tvář“), Bůh tě střeží (už teď), pečuje
o tebe (už teď)“.
Předsedající při slavení svátostí také neužívá podmiňovací způsob, ale prohlašuje např.: „Toto je moje Tělo, Krev.“
Židé vědí, že jsou královským kněžstvem a že mohou Áronské požehnání svým dětem zvěstovat, zprostředkovat. Rodiče jsou od Hospodina pověření, každý sobotní večer dětem žehnají. Vědí, že vyšší žehná nižšímu
(srv. Žid 7,7
).
/4 Máme děti naučit moudrosti: rozeznávat dobré a zlé, spravedlivé od nespravedlivého, jak budovat vztahy s Bohem a lidmi. Naučit děti rozpoznávat duchy (začínat se to dá od reklam). Rozpoznávat vlky, svině, nečisté psy a zmije (Herodesy, Kaifáše, Jidáše, fa
lešné proroky a falešné bratry.)
/5 Každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. (Mt 25,29
)
Hledejte především Boží království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33
)
/6 Židé místo „děkovat“ používají často „chválit Boha“. Čeština rozlišuje: Děkovat je více než pochválit.)
/7 Je vedlejší, zda ta slova vyslovila Marie nebo pozdější svatopisec, v každém případě vystihují Mariin postoj vůči Bohu; to není literární záležitost, za Mari
í stojí její životní postoj a výborná spolupráce s Bohem.
/8 Paní běhala s dětmi každý den na mši, nevynechala jedinou zbožnou akci, ale doma měla nepořádek, děti byly neukázněné a nezodpovědné.
Marie s Josefem věděli, co je povinností židovských rodičů: „Obřezat syna, prvorozeného vykoupit, učit jej Tóře, oženit jej a naučit jej pracovat, aby byl schopen uživit rodinu“.
/9 Je radost vidět děti, které rodiče naučili s chutí pracovat a pomáhat, a které umí přemýšlet. Známe řadu takových i vícečetných rodin. I mladší školáci umí pečovat nejen o mladší sourozence, ale i o staré členy rodiny.
/10 Herodes byl nejen saduceji vychvalovaný za velkolepou obnovu chrámu. Málokdo se odvážil proti němu něco říci, natož proti němu vystoupit. Jeho synové už nebyli tak hrozní, ale když Jan, syn Zachariášův,
si dovolil jednoho z nich kritizovat, přišel o hlavu.
/11 Bůh nás nestvořil k těžení zlata a k výrobě liturgických nádob, církevních šperků a chrámových ozdob, ani k pálení kadidla, ale ke své podobě.