3. neděle adventní

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mt 11,12 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Iz 35,1-6a.10; Jak 5,7-10; Mt 11,2-15 (najít další)
Datum: 15. 12. 2013
Po zimě se těšíme na jaro. Naši předkové se těšili na jaro ještě více než my. Pokaždé trnuli, zda přes zimu vydrží s potravinami a palivem. V Izraeli vyhlíží jaro po období sucha. Slunce vše sežehlo, stáda se nemají na čem pást, chybí voda. Déšť přináší životodárnou vodu.
Izrael Ježíšovy doby navíc vyhlížel jaro politické. To pochopitelně přichází z milosti Hospodina. Ale Izajáš vysloveně mluví o pomoci hluchým, slepým, chromým a němým. V jaké míře? Tyto neduhy nemusí utiskovat jen tělo, existuje slepota, hluchota, ochromenost a neschopnost ještě jiná. Máme přísloví: „Když se nechce, je to horší, než když se nemůže.“
Někdy nechceme něco slyšet, i když to bylo vysloveno, někdy nechceme některé věci vidět na sobě, na druhých, okolo nás. Nechceme se pohnout správným směrem, neumíme poděkovat, poprosit, zastat se druhého, vystoupit proti nespravedlnosti … Někdy až posté si něčeho všimnu, i třeba určitého slova v textu Písma.
 
Kdo s námi pohne? Kdo to bude umět?
Kdy se v nás pohnou ledy?
Stojíme o to?
 
Jan měl skvělé rodiče, nasměrovali ho správným směrem k Tóře, možná i k Prorokům (saduceové – kněží, knihy prorocké neuznávali), k otevřenosti, k očekávání (jim se Jan narodil naprosto nečekaně).
Ocenil jako velice moudré, že mu rodiče neprozradili, kdo je Mesiášem. Ani on nemohl nikomu říkat, kým Ježíš je. Své učedníky jen navedl správným směrem.
 
O Janových slovech (citace z Izajáše): „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“, jsem sivětšinu svého života myslel, že rovnání cesty Mesiáše se týká mých hříchů. Kazatelé mi nevysvětlili, že ty zábrany, přes které se Bůh ke mně nemůže dostat, jsou hlubší. Že je mám hledat uvnitř sebe.
Jan to podrobně svým posluchačům vysvětloval. Jeho kázání bylo bohatší a podrobnější než jeho slova zaznamenaná v evangeliích.
 
Vidíme, jak někomu není nic platné, že zná osobu Mesiáše, když s ním neladí. /1
 
Jan slyšel o Ježíšových činech. Poslal tedy učedníky k Nazaretskému proto, aby si sami udělali správný  úsudek?
„Blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší“.
 
Kdo se nad Ježíšem pohoršil?
 
Představení židovské církve o Ježíšovi prohlásili, že nemá správné smýšlení: „Je posedlý zlým duchem“. (Srv. Lk 11,14-26)
 
Co o Ježíšovi řekl slepý od narození, kterého Ježíš uzdravil?
Proč se nad Ježíšem pohoršili ti, co slepce vyšetřovali?
 
Co si o Ježíšovi nakonec myslel uzdravený chromý od rybníka Bethesda? 
 
Co si o Ježíšovi myslela Samaritánka od studně Jákobovy?
 
Proč devět (z deseti) uzdravených malomocných nezajímal Ježíš jako prorok? Proč se ho nepřišli zeptat, co si Bůh myslí o Izraeli, o nich samotných? Byli vnitřně slepí nebo nechtěli od Ježíše slyšet víc? 
 
Proč někteří uzdravení neposlechli Ježíše, když jim zakazoval, aby o svém uzdravení říkali druhým?
Sluch měli v pořádku.
 
Proč Ježíš řekl farizeům a zákoníkům: „Běda vám“? (Srv. Lk 11,39-54)
 
Proč byl Ježíš opakovaně v nebezpečí kamenování? Vždyť Bůh o něm svědčil mocnými skutky. (Srv. J 8,59; J 10,25-39)
 
Proč se Ježíšovi nepodařilo tyto zbožné lidi získat, co jim chybělo?
Proč nedali na Jana?
 
Ježíš pak svědčí o Janovi.
 
(O Ježíšovi bude svědčit jen Otec vzkříšením Ukřižovaného.
A Vzkříšený nepůjde přesvědčovat ty, kteří jej poslali pod nůž. „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.")
 

Dnešní oddíl evangelia v lekcionáři končí před Ježíšovými slovy: „Ode dnů Jana Ponořovatele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

Neboť všichni proroci i Tóra prorokovali až po Jana. A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

Kdo má uši, slyš.“ (Mt 11,12-15 (najít předchozí))

 

Mesiáše zahubili představení Izraele. Nejvíce násilí tedy Ježíšovo království trpělo zevnitř, ne od pohanů. Mesiáše popravili jeho bratři.

 

Trvá toto násilí proti božímu království dál, z naší strany, od současných Ježíšových bratrů? Nebo je už církev poučená, neomylná a  milosrdnější než církev „starozákonní“?  

 

Stojíme o Boží názory, o jeho spravedlnost a milosrdenství víc než o své názory?

 

V neděli odpoledne se sejdeme k adventní bohoslužbě obrácení, smíření a pokání. Potřebujeme si udělat hodinu času, abychom si lépe všimli, čím se bráníme Mesiáši, aby se s námi mohl domluvit.

 

Víme, odkud výzva k přípravě cesty Mesiáše pochází:

„Hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.

Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno. Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. I budou patřit Hospodinu a spravedlivě přinášet obětní dary.“ (Mal 3,1-3)

Jan kázal: „Já vás ponořuji do vody k obrácení; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude

ponořovat do Ducha svatého a do ohně. (Mt 3,11)

 

V našich modlitbách se má objevovat upřímná a poctivá prosba, aby nás Ježíš tříbil, čistil svým ohněm,  jako se tříbí zlato, aby bělil louhem plátno našeho svatebního roucha.

Potřebujeme v sobě rozpoznat plevy našich názorů od obilných zrn božích slov.

Rozpoznávat svou lidskou tradici od moudrosti boží. Ježíš je náš Učitel a Mistr, k němu chodíme do učení.  

 

 

 

 

------------------------

Poznámky:

                  /1     Někteří lidé byli dál než 2. vatikánský koncil (koncil je vždy kompromisem názorů těch, kteří na něm rokují). Někteří lidé koncil nadšeně přijali, jiní se mu podvolili pod poslušností, jiní jej nepřijali.

Některým lidem říkám „Nejméněkadinál“. Bez vzdělání vědí vše nejlépe, škoda, že se nedali do služby, byliby to dotáhli nejméně na kardinála; spíš ještě výš.

Některé už tímto směrem nasměrovali jejich „tatíkové“, také všechno neomylně „věděli“.  

Ježíš o nich říká: „Nedají si říci, ani kdyby k nim přišel někdo, kdo vstal z mrtvých“. (Srv. Lk 16,31)