33. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mal 3,19-20a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mal 3,19-20a
Datum: 17. 11. 2013
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Mal 3,19-20a - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Mal 3,19-20a
; 2 Sol 3,7-12
; Lk 21,5-19
Datum: 17. 11. 2013
Dnešní čtení neznějí nadšeně, a přesto přinášejí naději.
Hlásíme se k heslu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, i přesto, že víme, jak obojí stále dostává na frak.
Před týdnem jsme si opět říkali, jak se máme dobře, v našich končinách žijeme dost bezpečně a v nesamozřejmé hojnosti. Víme o porušenosti a krutosti světa a nevytěsňujeme si vědomí smrtelnosti. Vážíme si života, ale v případě nutnosti toužíme dát přednostčestnému životu před zachováním si života za každou cenu. Víme, že zastávat se Boží věci nebo být solidární s pronásledovaným někdy bolí.
Proto pro nás mnoho znamená příslib boží spravedlnosti (viz první čtení). Nesmírné množství lidí se odvolalo k Božímu soudu, jejich spor s nespravedlností bude vyřešen.
Ježíš byl krásným člověkem, nic lidského mu nebylo cizí. Krásu stvoření i hodnotu lidského díla vnímal jako nikdo z nás. Měl rád svou zem i Jeruzalémský chrám. /1
Minulou neděli na bohoslužbách jsme si říkali, jak zlé je pro rodiče pochovávat své dítě. Ještě těžší je ale vidět jeho mučení a popravu. Strašné je pro rodiče dozvědět se o sebevraždě svého dítěte a úplně nejtěžší je dozvědět se o zločinech svého dítěte.
Jak ty rodiče potěšit?
Čím potěšit rodiče posledního případu?
Naše žasnutí nad krásou často vyústí do modlitby vděčnosti.
Ale co s naším strachem ze zla? Jak reagovat?
Jak se nezbláznit tváří tvář zlu a jeho následkům?
Jak se nepohoršit už jen nad těžkou nemocí, která nám ničí drahého člověka?
Ježíš v evangeliu těžce mluví o zlu, které bude lidi ničit v dalších staletích. Věděl, že hrůza dalšího zla bude nad všechny lidské představy, ještě horší než blízký strašný pád Jeruzaléma.
Proč na Ježíše mnoho nedáme, ať už mluví o velikosti člověka, o nezbytnosti „obrácení“, nebo o podceňování zla?
Pokrok vytváříme příliš pomalu, jsme téměř nepoučitelní. Ninive nebylo vyvráceno, Jeruzalém, Berlín, Drážďany, Varšava, Nagasaki, Sarajevo, Grozné … vyvráceny byly.
Buďme spravedliví, bezpečnost života v naší kultuře je obdivuhodná. /2
Ale tváří v tvář mnohému zlu jsme často bezradní. Neumíme si s ním poradit.
Nenecháme si poradit!
Proč? Copak se Ježíš dost nenamáhal?
Proč zužujeme jeho pomoc jen na jakési „vyrovnání dluhu na nebesích“? /3
Přišel Ježíš jen proto, aby byl rozcupován na kousky jako kus hadru?
Nebo proto, aby nám ukázal, že v našem porušeném světě můžeme obstát se ctí, pomáhat slabším a snižovat počet chyb a hříchů na co nejmenší úroveň? /4
Ježíš pojmenovává kořeny zla a staví se proti němu – samozřejmě s vědomím následků.
Nebyl superman, třásl se před utrpením lidí v dalším čase. Bylo mu špatně nad tím, jak si nedáme říci, že nemůže svět zbavit zla tím, že by lidem vzal svobodu.
Víme o jeho pokoušení satanem, když si na poušti promýšlel svůj plán. I o jeho dalším pokoušení (srv. Lk 4,13
Můžeme si odvodit, jak si asi Ježíš udržoval svou rovnováhu nad propastí zla.
Posiloval se krásou všeho, co pěkného viděl okolo sebe, nenechal si vzít radost ze života, žil přátelstvím Otce.
To je cesta i pro nás, jak neztratit odvahu, jak nerezignovat v úsilí o spravedlnost, jak nevytěsňovat pomyšlení na neštěstí a krutost zla. /5
Ježíš nás nežene na smrt jako Stalin své špatně vyzbrojené vojáky. /6
Ježíš se nám stále věnuje, podporuje v nás nejen víru, že dostaneme nový život, stále o nás pečuje.
Proto se k němu můžeme přidávat v zápase o dobro a boji proti zlu. Jsme jím vyzbrojováni.
Nedávno jsme si připomínali, jak se apoštolové nemožně chovali při Poslední večeři a jak velkoryse se k nim Ježíš zachoval. /7
Nikdo jiný nám nemůže nabídnout tak silné přátelství.
Ve čtvrtek v noci jela čtyřicítka chlapů vlakem do Osvětimi. V pátek jsme šli kus cesty pěšky a pak si prošli oba lágry.
Asi žádná jiná pouť by v nás nevyvolala tolik životně důležitých otázek. Sobotu jsme věnovali dojmům a přemýšlení nad tím, co jsme tam zažili.
Jednání otce marnotratného syna je naprosto nečekané. Rozházet dědictví rodičů, zmařit jejich životní úsilí, aby se děti měly lépe, vyměnit přátelství rodiny a Hospodina za kamarádšoft pochybných kumpánů, je jistě odsouzení hodné. Milosrdenství Boží je překvapující. Ale Ježíš a Bůh nezůstal jen při tomto podobenství. Boží smilování nad námi hříšnými jde ještě dál a dál.
Vmyslet nějakou „Osvětim“ s nepředstavitelným ponížením lidí před jejich likvidací je nepředstavitelně absurdní. Zabíjení malých dětí teprve naše vina je strašná. Výsměch některých katů a jejich pomahačů (nejen na Norimberském procesu) všechnu tu zrůdnost ještě prohlubuje.
V takových situacích voláme po spravedlivém soudu. Kdo by se odvážil pomyslet na nějaké smilování pro takové zločince?
Ale neprovinili se jen přímí kati zabíjející vlastní rukou. Někdo jen psal na stroji, někdo jen sloužil ve vlacích do lágrů, někdo jen vypracovával plány krematoria, někdo jen podržel vězně, aby mu nacistický lék
ař mohl klidně vpíchnout smrtící injekci, někdo jen kupoval vlasy zavražděných k dalšímu zpracování. Jenže běda nám – mezi takovými pomahači zlu se najdeme.
Jen díky milosrdenství Božímu si můžeme přiznat svůj podíl na zlu ve světě.
(Nedivme se, že si provinilci nepřiznávají svá provinění. Kdo toho je bez zkušenosti s milosrdenstvím božím schopen?)
Jen díky milosrdenství Božímu, může být odpuštěna naše neomluvitelná vina.
Díky přátelství Boha nemusíme ztratit odvahu k životu. Každý hřích může být odpuštěn, říká Ježíš (mimo hříchu proti Duchu svatému).
Nemusíme se děsit Posledního soudu. /8
Ježíš nám každou chvíli připomíná: Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, svět nám byl darován Bohem, dary života si smíme s dobrým svědomím užívat. Učí nás jak si osvojit jednání odpovídající Božím synů
m a dcerám, dobře s životem hospodařit a střežit jej před zlem. Je proč se na setkání s Bohem těšit. Už židé říkají: nepřijde si pro nás zubaté strašidlo s
kosou, Bůh nás políbí na ústa jako ženich svou nevěstu a odvede si nás do svého domu. Nevěsta se na život s ženichem připravuje, nejen aby dobře vypadala, ale aby něco uměla a byla ženichovi k
ruce, jako paní domu.
Nevěsta je před setkáním rozechvělá, aby se svému milému líbila, ale nejde před soud.
Ženich ji nebude soudit, nebude vzpomínáno, natož vypočítáváno, jakých chyb se odmala dopustila. Před svatbou se nevěsta netrestá.
Svatební obřad se koná jednou za život, ale často můžeme slavit jeho výročí, každý den se můžeme těšit z toho, že máme toho druhého. Ježíš je pozorným manželem, každou chvíli se nám vyznává ze svého přátelství. Neuplyne týden, abychom neslyšeli opakovaní
jeho svatebního slibu – nám – své nevěstě.
V Osvětimi si lehčeji přiznáváme, že jsme děvkou proradnou (četli jsme si tam 16. kapitolu z Ezechiela.) Tím více jsme tam žasli nad neuvěřitelně velikým božím přátelstvím.
Bůh pro nás nemá slabost, není na nás závislý, stačil by si sám, ale je tak veliký, že mu žádný hříšník není malý, každý mu stojíme za pozornost a za odpuštění.
Kdo toto ví, získal veliký zdroj radosti a k odvaze žít nejen pro sebe, ale i pro druhé.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Má význam chvíli přemýšlet jakého druhu byl Ježíšův pláč (nad Jeruzalémem, na hřbitově před vzkříšením Lazara, nad lidmi).
/2 Oceňme, že naše současná bezpečnost života je ovocem židokřesťanské kultury, úcty k životu (kdo navštívil jiné kultury, může mít srovnání: nemusíme chodit ozbrojeni, dodržujeme dopravní předpisy, bezpečnost práce, hygienu … to vše má vysokou úroveň).
Teď opět mnoho lidí hned posílalo peníze na pomoc Filipíncům, postiženým vichřicí (Izrael je vždy mezi prvními, kteří pomáhají). Mohli bychom pokračovat ve vypočítávání dobrých věcí …
/3 Stále jen tvrdíme, že Ježíšova smrt byla nutná k tomu, aby nám Bůh mohl odpustit naše viny. Zachráněný je ale ten, kdo dá na Ježíše, začne mu důvěřovat a změní svůj život podle Ježíšova příkladu.
/4 V neděli na Žofíně byly už poněkolikáté uděleny ceny Paměti národa. Letos je dostali Felix Kolmer, František Wiendl, Jiří Stránský a Dana Němcová. Všichni pomáhali druhým.
F. Kolmer řekl: „V 11 letech jsem skládal skautský slib – také pomáhat slabším. V Osvětimi mi bylo 22 let, pokládal jsem se za silnějšího, bylo tedy přirozené pomáhat slabším“.
/5 Potkáváme hlasatele pozitivního myšlení. Jejich cesta nás neláká. Také si všímáme všeho pěkného, ale nechceme se sobecky zabývat jen sami sebou. Nemyslíme si, že úděl trpících je následkem jejich provinění v
minulém životě. Trápení zasahuje i nevinné. Ježíš se ničím neprovinil. Necháváme se rušit trápením jiných ze svého klidu. Nemusíme se stále za každou cenu jen usmívat. Nechceme přijímat jen dobré ovoce od těch, kteří pracovali před námi. Chceme se radovat s
radujícími, plakat s plačícími a hledat pomoc pro potřebné. Nechceme jen sobecky dojit všechny dobré mocnosti pro vlastní štěstí.
/6 Kolik zla Stalin způsobil už jen tím, že nepodepsal mezinárodní smlouvu o nakládání se zajatci?
/7 Apoštolové se po umytí nohou a svatebním slibu Mesiáše znovu dohadovali, kdo z nich je největší. Nezajímalo je Ježíšovo varování, že jej opustí, utečou a odepíšou ho jako Mesiáše. Vedli si svou, vedeni představou ozbrojeného povstání vůči nenáviděnému Římu.
Obdivujeme Ježíše, že se po trapných řečech apoštolů nezvedl od hostiny, aby venku „rozchodil“ trpkost z toho, jak mu nejbližší přátelé nerozumějí.
Teprve když zažili svou bídu – jak hluboko bez Ježíše klesli – ocenili velikost Ježíšova přátelství (po vzkříšení je vyhledal, znovu s nimi slavil „svou svatbu“).
/8 Charlie Chaplin tuším řekl: „Jednou ti budou promítnuty všechny filmy tvého života“. Jeho představa o setkání s Bohem mu nebyla nejvábnější. (Od kohopak ji asi získal?)
Hlásíme se k heslu: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“, i přesto, že víme, jak obojí stále dostává na frak.
Před týdnem jsme si opět říkali, jak se máme dobře, v našich končinách žijeme dost bezpečně a v nesamozřejmé hojnosti. Víme o porušenosti a krutosti světa a nevytěsňujeme si vědomí smrtelnosti. Vážíme si života, ale v případě nutnosti toužíme dát přednostčestnému životu před zachováním si života za každou cenu. Víme, že zastávat se Boží věci nebo být solidární s pronásledovaným někdy bolí.
Proto pro nás mnoho znamená příslib boží spravedlnosti (viz první čtení). Nesmírné množství lidí se odvolalo k Božímu soudu, jejich spor s nespravedlností bude vyřešen.
Ježíš byl krásným člověkem, nic lidského mu nebylo cizí. Krásu stvoření i hodnotu lidského díla vnímal jako nikdo z nás. Měl rád svou zem i Jeruzalémský chrám. /1
Minulou neděli na bohoslužbách jsme si říkali, jak zlé je pro rodiče pochovávat své dítě. Ještě těžší je ale vidět jeho mučení a popravu. Strašné je pro rodiče dozvědět se o sebevraždě svého dítěte a úplně nejtěžší je dozvědět se o zločinech svého dítěte.
Jak ty rodiče potěšit?
Čím potěšit rodiče posledního případu?
Naše žasnutí nad krásou často vyústí do modlitby vděčnosti.
Ale co s naším strachem ze zla? Jak reagovat?
Jak se nezbláznit tváří tvář zlu a jeho následkům?
Jak se nepohoršit už jen nad těžkou nemocí, která nám ničí drahého člověka?
Ježíš v evangeliu těžce mluví o zlu, které bude lidi ničit v dalších staletích. Věděl, že hrůza dalšího zla bude nad všechny lidské představy, ještě horší než blízký strašný pád Jeruzaléma.
Proč na Ježíše mnoho nedáme, ať už mluví o velikosti člověka, o nezbytnosti „obrácení“, nebo o podceňování zla?
Pokrok vytváříme příliš pomalu, jsme téměř nepoučitelní. Ninive nebylo vyvráceno, Jeruzalém, Berlín, Drážďany, Varšava, Nagasaki, Sarajevo, Grozné … vyvráceny byly.
Buďme spravedliví, bezpečnost života v naší kultuře je obdivuhodná. /2
Ale tváří v tvář mnohému zlu jsme často bezradní. Neumíme si s ním poradit.
Nenecháme si poradit!
Proč? Copak se Ježíš dost nenamáhal?
Proč zužujeme jeho pomoc jen na jakési „vyrovnání dluhu na nebesích“? /3
Přišel Ježíš jen proto, aby byl rozcupován na kousky jako kus hadru?
Nebo proto, aby nám ukázal, že v našem porušeném světě můžeme obstát se ctí, pomáhat slabším a snižovat počet chyb a hříchů na co nejmenší úroveň? /4
Ježíš pojmenovává kořeny zla a staví se proti němu – samozřejmě s vědomím následků.
Nebyl superman, třásl se před utrpením lidí v dalším čase. Bylo mu špatně nad tím, jak si nedáme říci, že nemůže svět zbavit zla tím, že by lidem vzal svobodu.
Víme o jeho pokoušení satanem, když si na poušti promýšlel svůj plán. I o jeho dalším pokoušení (srv. Lk 4,13
) v Getsemanech.
Můžeme si odvodit, jak si asi Ježíš udržoval svou rovnováhu nad propastí zla.
Posiloval se krásou všeho, co pěkného viděl okolo sebe, nenechal si vzít radost ze života, žil přátelstvím Otce.
To je cesta i pro nás, jak neztratit odvahu, jak nerezignovat v úsilí o spravedlnost, jak nevytěsňovat pomyšlení na neštěstí a krutost zla. /5
Ježíš nás nežene na smrt jako Stalin své špatně vyzbrojené vojáky. /6
Ježíš se nám stále věnuje, podporuje v nás nejen víru, že dostaneme nový život, stále o nás pečuje.
Proto se k němu můžeme přidávat v zápase o dobro a boji proti zlu. Jsme jím vyzbrojováni.
Nedávno jsme si připomínali, jak se apoštolové nemožně chovali při Poslední večeři a jak velkoryse se k nim Ježíš zachoval. /7
Nikdo jiný nám nemůže nabídnout tak silné přátelství.
Ve čtvrtek v noci jela čtyřicítka chlapů vlakem do Osvětimi. V pátek jsme šli kus cesty pěšky a pak si prošli oba lágry.
Asi žádná jiná pouť by v nás nevyvolala tolik životně důležitých otázek. Sobotu jsme věnovali dojmům a přemýšlení nad tím, co jsme tam zažili.
Jednání otce marnotratného syna je naprosto nečekané. Rozházet dědictví rodičů, zmařit jejich životní úsilí, aby se děti měly lépe, vyměnit přátelství rodiny a Hospodina za kamarádšoft pochybných kumpánů, je jistě odsouzení hodné. Milosrdenství Boží je překvapující. Ale Ježíš a Bůh nezůstal jen při tomto podobenství. Boží smilování nad námi hříšnými jde ještě dál a dál.
Vmyslet nějakou „Osvětim“ s nepředstavitelným ponížením lidí před jejich likvidací je nepředstavitelně absurdní. Zabíjení malých dětí teprve naše vina je strašná. Výsměch některých katů a jejich pomahačů (nejen na Norimberském procesu) všechnu tu zrůdnost ještě prohlubuje.
V takových situacích voláme po spravedlivém soudu. Kdo by se odvážil pomyslet na nějaké smilování pro takové zločince?
Ale neprovinili se jen přímí kati zabíjející vlastní rukou. Někdo jen psal na stroji, někdo jen sloužil ve vlacích do lágrů, někdo jen vypracovával plány krematoria, někdo jen podržel vězně, aby mu nacistický lék
ař mohl klidně vpíchnout smrtící injekci, někdo jen kupoval vlasy zavražděných k dalšímu zpracování. Jenže běda nám – mezi takovými pomahači zlu se najdeme.
Jen díky milosrdenství Božímu si můžeme přiznat svůj podíl na zlu ve světě.
(Nedivme se, že si provinilci nepřiznávají svá provinění. Kdo toho je bez zkušenosti s milosrdenstvím božím schopen?)
Jen díky milosrdenství Božímu, může být odpuštěna naše neomluvitelná vina.
Díky přátelství Boha nemusíme ztratit odvahu k životu. Každý hřích může být odpuštěn, říká Ježíš (mimo hříchu proti Duchu svatému).
Nemusíme se děsit Posledního soudu. /8
Ježíš nám každou chvíli připomíná: Byli jsme stvořeni k Božímu obrazu, svět nám byl darován Bohem, dary života si smíme s dobrým svědomím užívat. Učí nás jak si osvojit jednání odpovídající Božím synů
m a dcerám, dobře s životem hospodařit a střežit jej před zlem. Je proč se na setkání s Bohem těšit. Už židé říkají: nepřijde si pro nás zubaté strašidlo s
kosou, Bůh nás políbí na ústa jako ženich svou nevěstu a odvede si nás do svého domu. Nevěsta se na život s ženichem připravuje, nejen aby dobře vypadala, ale aby něco uměla a byla ženichovi k
ruce, jako paní domu.
Nevěsta je před setkáním rozechvělá, aby se svému milému líbila, ale nejde před soud.
Ženich ji nebude soudit, nebude vzpomínáno, natož vypočítáváno, jakých chyb se odmala dopustila. Před svatbou se nevěsta netrestá.
Svatební obřad se koná jednou za život, ale často můžeme slavit jeho výročí, každý den se můžeme těšit z toho, že máme toho druhého. Ježíš je pozorným manželem, každou chvíli se nám vyznává ze svého přátelství. Neuplyne týden, abychom neslyšeli opakovaní
jeho svatebního slibu – nám – své nevěstě.
V Osvětimi si lehčeji přiznáváme, že jsme děvkou proradnou (četli jsme si tam 16. kapitolu z Ezechiela.) Tím více jsme tam žasli nad neuvěřitelně velikým božím přátelstvím.
Bůh pro nás nemá slabost, není na nás závislý, stačil by si sám, ale je tak veliký, že mu žádný hříšník není malý, každý mu stojíme za pozornost a za odpuštění.
Kdo toto ví, získal veliký zdroj radosti a k odvaze žít nejen pro sebe, ale i pro druhé.
--------------------------------
Poznámky:
/1 Má význam chvíli přemýšlet jakého druhu byl Ježíšův pláč (nad Jeruzalémem, na hřbitově před vzkříšením Lazara, nad lidmi).
/2 Oceňme, že naše současná bezpečnost života je ovocem židokřesťanské kultury, úcty k životu (kdo navštívil jiné kultury, může mít srovnání: nemusíme chodit ozbrojeni, dodržujeme dopravní předpisy, bezpečnost práce, hygienu … to vše má vysokou úroveň).
Teď opět mnoho lidí hned posílalo peníze na pomoc Filipíncům, postiženým vichřicí (Izrael je vždy mezi prvními, kteří pomáhají). Mohli bychom pokračovat ve vypočítávání dobrých věcí …
/3 Stále jen tvrdíme, že Ježíšova smrt byla nutná k tomu, aby nám Bůh mohl odpustit naše viny. Zachráněný je ale ten, kdo dá na Ježíše, začne mu důvěřovat a změní svůj život podle Ježíšova příkladu.
/4 V neděli na Žofíně byly už poněkolikáté uděleny ceny Paměti národa. Letos je dostali Felix Kolmer, František Wiendl, Jiří Stránský a Dana Němcová. Všichni pomáhali druhým.
F. Kolmer řekl: „V 11 letech jsem skládal skautský slib – také pomáhat slabším. V Osvětimi mi bylo 22 let, pokládal jsem se za silnějšího, bylo tedy přirozené pomáhat slabším“.
/5 Potkáváme hlasatele pozitivního myšlení. Jejich cesta nás neláká. Také si všímáme všeho pěkného, ale nechceme se sobecky zabývat jen sami sebou. Nemyslíme si, že úděl trpících je následkem jejich provinění v
minulém životě. Trápení zasahuje i nevinné. Ježíš se ničím neprovinil. Necháváme se rušit trápením jiných ze svého klidu. Nemusíme se stále za každou cenu jen usmívat. Nechceme přijímat jen dobré ovoce od těch, kteří pracovali před námi. Chceme se radovat s
radujícími, plakat s plačícími a hledat pomoc pro potřebné. Nechceme jen sobecky dojit všechny dobré mocnosti pro vlastní štěstí.
/6 Kolik zla Stalin způsobil už jen tím, že nepodepsal mezinárodní smlouvu o nakládání se zajatci?
/7 Apoštolové se po umytí nohou a svatebním slibu Mesiáše znovu dohadovali, kdo z nich je největší. Nezajímalo je Ježíšovo varování, že jej opustí, utečou a odepíšou ho jako Mesiáše. Vedli si svou, vedeni představou ozbrojeného povstání vůči nenáviděnému Římu.
Obdivujeme Ježíše, že se po trapných řečech apoštolů nezvedl od hostiny, aby venku „rozchodil“ trpkost z toho, jak mu nejbližší přátelé nerozumějí.
Teprve když zažili svou bídu – jak hluboko bez Ježíše klesli – ocenili velikost Ježíšova přátelství (po vzkříšení je vyhledal, znovu s nimi slavil „svou svatbu“).
/8 Charlie Chaplin tuším řekl: „Jednou ti budou promítnuty všechny filmy tvého života“. Jeho představa o setkání s Bohem mu nebyla nejvábnější. (Od kohopak ji asi získal?)