30. neděle v mezidobí

Nepřehlédněme větu apoštola Pavla z druhého čtení: „Kéž je odpuštěno těm, kteří se mě nezastali a opustili mě.“ Ježíš se modlil za své vrahy: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,34)
Bylo jim odpuštěno? /1
 
Čekali jsme něco od voleb? Co čekáme od slova Božího a od setkání s Ježíšem?
 
Ježíš mluvil často k lidem znalým „Mojžíše“. Neopakoval známé, přicházel s novým. Jeho slova dodnes řadu přemýšlivých lidí ohromují, zvedají je ze židle. Ale každý, kdo poctivě naslouchá, může být nakonec velice obohacen.
 
Co vás napadá, slyšíme-li: „Dva lidé šli do chrámu …, farizeus a celník“?
„Jó, to známe …“ a umíme memorovat zbytek slov.
Dětem, prosím, vysvětlete pojmy a slova, kterým nemohou sami porozumět.
 
Kdyby Ježíš vyprávěl příklad dvou modlících se, bylo by to jednodušší. Ale jde o podobenství, tedy o model. /2
 
Proč zbožný člověk dopadl hůř než lotr? Není to nehoráznost? Nespravedlnost?
To jsou jeho viny loupežníka vygumovány?
Jaký má pak smysl snažit se o dobro?
Co bude s okradenými? To mají odpustit zločiny do nebe volající?
(Je velice pravděpodobné, že řada rodin byla celníky velice poškozená. Odvést chudému krávu nebo kozu živitelku mohlo být zničující. Dnes známe jednání exekutorů a tvrdý dopad exekuce na rodiny.)
 
Ježíš přišel vyhlásit „milostivé léto“. Co to znamená?
Je to jako naše amnestie pro kriminálníky?
A co ti slušní?
 
Naši pozornost zbystří už: „Těm, kteří si na sobě zakládali, …“
Zakládáme si někdy na sobě? Měli bychom vědět, kdy je to špatné (některým lidem ve zpovědi, když se obviňují, že si na něčem zakládají, to v určitých případech vymlouvám).
„… ostatními pohrdali …“
 
S kým se ztotožníme? Jsem kolaborantem nebo člověkem snažícím se o zbožný život?
 
Ne všichni farizejové byli pokrytci.
Ježíš vyšel z farizeů. Co na nich kritizuje?
Jejich úsilí je obdivuhodné (Ježíš se postil jednou za rok, farizeové stokrát více), ale našli zalíbení sami v sobě, ve vlastním výkonu. Ztvrdlo jim srdce, hříšníky vylučovali ze spásy.
 
Velkým hříšníkům hrozí, že je zlo stáhne ke dnu jako vír v divoké vodě. Se zlem nelze koketovat. 
Ale kupodivu i zbožní jsou ohroženi. Zbožnost je velikým bohatstvím, ale každé bohatství se nám může stát kamenem úrazu. /3
 
Začnu od kolaborantského lupiče. Tento celník zřejmě nesplňoval podmínky k nápravě svých krádeží jako Zacheus. (Zacheus byl dobrý podnikatel, jako třeba Babiš. „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“) Je možné, že náš celník nakradený majetek promrhal a tudíž neměl žádnou možnost k získání odpuštění (to má svá pravidla). „Bože, nemám nic, co bych mohl nabídnout okradeným a poníženým. Nemůže mi být odpuštěno. Ale bez tebe jsem naprosto ztracen …“  
 
Co znamená slovo ospravedlnění? Někdo je nařčen, obviněn a pak je ospravedlněn, prohlášen za nevinného.
Zde „ospravedlnění“ neznamená, že je celník prohlášen za nevinného, ani že jeho zločiny jsou zahlazeny. Dostal novou příležitost, novou milost, možnost nového začátku.
 
(Bere Bůh vynahrazení pohledávek a dluhů okradeným a poníženým na sebe? Nebo mají dlužníci smůlu a žádná restituce nebude? Mají odpustitprovinilcům? Odpověď nechávám na vás, konkrétní příklad si vymyslete. Drží Bůh více na lumpy nebo na poškozené?)/4
 
Co vadí Ježíšovi na farizeích?

 

Ježíš nesnižuje jejich výkon. (Srov. pobouření staršího bratra marnotratného syna.) Vytýká jim, že se povyšují nad Mojžíše („Nic nepřidáš a nic neubereš.“ Srv. Dt 13,1

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: 6. neděle velikonoční (B) (Václav Vacek) 4. neděle v mezidobí (B) (Václav Vacek) 1. neděle adventní (B) (Václav Vacek) 22. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

“), vytvářejí svou tradici, kterou povyšují nad přikázání boží. Svou tradicí týrají druhé, nemají s druhými smilování. Těmto lidem se v mnoha věcech podobáme.  /5

 

Je vidět, že ne každá naše modlitba je Bohu milá.

Potřebujeme si zrekonstruovat, co patří k výkladu Ježíšova podobenství o farizeu a celníkovi.

 

Jedna známá paní jako malá žila v Sudetech a chodila na piáno k německé učitelce. Jednou zase nepřišla připravená a učitelka prohlásila: „Martycka nény plbec, Martycka je lajták“.

 

Dostali jsme od Boha rozum, vzdělání, máme doma Písmo, každý si máme vyhledat místa z evangelií, kde Ježíš brojí proti farizeům. To je domácí úkol. Lajdáci do nebe nemohou. 

 

Uvedu pár míst: začátek Mt 6. kapitoly:  Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

Neprokazuj dobrodiní veřejně, půst ani modlitba nemá být okázalá, zbožnost má být cudná.

Mt 7.: Nesuďte, abyste nebyli souzeni.

Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

23 kapitola Matoušova (Mt 23).

Lukáš 11,42  Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet.

Lukáš 11,43  Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.

Lukáš 11,47  Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.

Lukáš 11,52  Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili."

 

Ostatní místa si najděte sami.

 

Kdo se povyšuje nad Mojžíše, nad Ježíše, kdo si hraje na Mistra, Učitele, Otce, bude sesazen. Kdo se „ponižuje“, kdo ví, že je pouze učedníkem, začátečníkem, bude povýšen, je použitelný. 

 

--------------------------------------

Poznámky:

                  /1     Bylo jim odpuštěno, pokud se káli.  

 

                  /2     K podobenství patří nutně výklad. Evangelia uvádějí jen několik málo Ježíšových výkladů, ostatní si máme rekonstruovat z Ježíšova učení.  

 

                  /3     Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.

 (Mt 19,23-25) Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království. (Mk 10,25, Lk 18,25)

 

                  /4    Paní Strejcovou z Hradce Králové za totality estébáci nechali vyhodit ze zaměstnání. Zastrašovali ji, šikanovali. Když jsem je obviňoval z

 nespravedlnosti, s ironickým šklebem pravili: „Tak nám to odpusťte, jste přece katolíci“.

Neodvážili se ale dotknout mravní pověsti paní Strejcové.  To za ně udělali dva církevní funkcionáři. (Ti byli po převratu jmenováni monsignory, překabátili se, mají čisté svědomí.) 

 

                  /5     My se podobáme farizeům, také si vytváříme svou tradici. Povyšujeme se nad Mojžíše i nad Ježíše.

     Ježíš říká: „Vezměte a jezte, vezměte, pijte“. To nás nezajímá. Vytvořili jsme si svou tradici. Před tisíci léty se lidé přestali účastnit stolu Páně. Pokládali se za příliš veliké hříšníky. IV. koncil lateránský nařídil: „Alespoň jednou za rok je třeba jít k „přijímání“. (Jen umírajícím nosili Tělo Páně. Zapomněli, že se podávalo pod obojí způsobou a na ruku – těžce nemocné krmíme).  Zavedli pozdvihování s

 parádou. 

      Kdo z vás jste ministrovali? Nejstarší ministranti – nejvyšší postavení – chodili s kadidlem. V sákristii jsme udržovali žhavé uhlí pro kaditelnici a „kecali“. Jen jsme asi třikrát přišli k

 oltáři „s kouřem“. Co jsme z té bohoslužby měli? „Ale okuřování přece patří k většímu lesku, Pán Bůh velice rád čichá vůni kadidla“. „A přijímání krve Páně stejně lidi nerozumějí. Nej

sme kališníci.“ 

     Varhaníci a zpěváci v některých kostelích se věnují více vlastnímu zpěvu než slavení liturgie. Na kůru šustí notami a breptají. Forma někdy převládá nad obsahem.

Doma při stolování říkáme maminkám: „My ti pomůžeme, vše připravíme, abys nemusela vstávat od stolu“.       

     Při poslední večeři se zpívaly žalmy. Ale u katolíků ženy nesměly zpívat při liturgii. Jenže chlapi zpívali jen v basu a tenoru. Jen malí kluci zpívají v

 sopránu nebo altu. I vymyslel někdo zbožný, aby se  kastrovali hoši, hlas jim zůstane zachován a narostou jim chlapské plíce. Jejich zpěv bude dokonalou oslavou boží Velebnosti.

Ještě horší je kastrace rozumu. Jako ministranti jsme odpovídali knězi v latině. Ničemu jsme nerozuměli. To byla úroveň modlitby! (Dnes opět někteří horují pro latinu.) Prosím Vás, rodiče, překoukněte

, jaké modlitby děti říkají. Jestli jim nesrozumitelnými nebo nadnesenými slovy otrávíme modlitbu, bude to vaše a naše vina.     

     Modlitba některých současných farizeů: „Žiji řádně v prvním manželství /jsem funkcionářem církve, chodím do kostela ke svátostem, nekradu, nikoho jsem nezabil, děkuji ti, Bože, že nejsem jako ten rozvedený (ten ke stolu Páně nesmí!).

Kdož ví, který z nich odchází z bohoslužby ospravedlněn?     

     Novodobý „farizejismus“ může mít obrácenou polohu: „Do kostela moc nechodím. Nejsem jako ti, co lezou po kolenou do kostela, já si nehraji na lepšího“.

Bůh nás nepoměřuje s druhými, každý jsme originální. Je zvláštní, že máme sklon se poměřovat s horšími. Do kostela chodí také úžasní lidé.