29. neděle v mezidobí

Dnešní misijní neděli můžeme spojit s dnešními biblickými texty.
 
Bůh nám ukazuje své myšlení, můžeme se s ním bezpečně a užitečně setkávat.
Každá komunikace má svou náročnost a svá pravidla. Se svévolníkem se domluvit nelze.
 
Víme, že u Boha jsme u něj doma. Víme, že jsme od něj už „v Ráji“, už na počátku, dostali vše. Ježíš to potvrzuje: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé“, říká otec bratrovi marnotratného syna.
Ježíš nás zatoulané, nás – drzé a marnotratné syny, přivedl do rodiny svého a našeho Otce.
 
Dnešní texty nám mohou pomoci ke kontrole našeho porozumění s Bohem. 
Teď před volbami se šíří určité modlitby k volbám. /1
 
Ať se každý modlí, jak mu je libo, ale jsme odpovědní za Ježíšovo vyučování (stálo jej život). Malé děcko řídit autonemůže. Řidič je odpovědný za svou jízdu, je povinen znát pravidla provozu.
 
K čemu má modlitba sloužit? Co po Bohu při volbách chceme? Má pohnout s politiky? S voliči? S námi?
Jak to má udělat? /2
 
V „Malém princi“ říká král: „Kdybych nařídil generálovi, aby létal jako motýl a generál by rozkaz neprovedl, čí by to byla chyba?“
     „Vaše,“ odpověděl Malý princ.
     „Správně. Je třeba od každého žádat to, co může dát.“
Nad Exupéryho „Malým princem“ si libujeme jaká to je krása a moudrost.  Ale ve vztahu s Bohem si na to nevzpomeneme. Svůj život máme oddělený od vztahu s Bohem.  
Jak se začneme modlit, vypínáme rozum. Slyšíme zbožné rady: „Pán Bůh si naše modlitby přebere a nějak si s nimi poradí.“ Zkuste toto říci před úředníkem se špatně vyplněným formulářem na grant.
 
Asi se nikdy tolik lidí nemodlilo k Bohu za mír než za druhé světové války. A přesto desítky miliónů padly. Křesťanství v Evropě bylo zanedbané, slabě ovlivnilo život lidí.   
Do manželství nestačí, říkají-li si manželé: „Broučku a kočičko“.
 
Hospodin slíbil Izraeli, že se o něj bude starat, že jej nepřátele nepřemůžou.
Bůh svůj slib dal Abrahámovi a později jej opakoval v dalších generacích; a nic neubral – jeho slovo platí.
 
Obraz o Izraelitech bránících se útoku Amalečanů, mnoho vypovídá, víc než by svedla filmová kamera s obrazem a zvukem.
(Máme pečlivě zkoumat všechno, co nás k tomu napadne, ale ne všechno je použitelné. Ne každá houba v lese je jedlá.
Stále do biblických příběhů trestuhodně tlačíme své pohanské a magické představy, tvrdíme: „Modlitba sama o sobě má určitou hodnotu, kterou Bůh může nasměrovat správným směrem a použít.“
Nepoučený dobrovolník nemůže lékaři pomáhat při operaci, bude přinejmenším překážet.)
 
V té scéně jakoby vše bylo soustředěno do modlícího se Mojžíše a jeho pozvednutých rukou. Ale nepřehlédněme: jeden se modlil, dva mu podpírali ruce a ostatní bojovali.
Alespoň jednoho je zapotřebí, který rozumí Bohu a ví, do čeho s námi Bůh jde a do čeho nepůjde. I tento člověk ale potřebuje zázemí, které mu důvěřuje.
Ježíš – ten nový Mojžíš – takovéto zázemí neměl. Po nesprávné obraně Petrově, učedníci utekli a přestali věřit, že je Mesiášem. 
 
Dodneška si mnoho věcí děláme po svém. Nestojíme za Ježíšem. Nepodpíráme mu ruce. Chybí nám bojovníci. Nehrneme se do práce pro Ježíše. Jsme lidmi strachu.
Rádi „mudrujeme“, hledáme důvody, abychom se nemuseli hnout. Těm statečnějším podrážíme nohy, aby nás nezahanbovali. Raději se dlouze „modlíme“, než abychom vzali něco pádného do ruky.
Naštěstí známe lidi, kteří velice pracují pro potřené. Každý má možnost někomu pomoci. /3
 
I lidé hlásící se k Bohu milosrdnému, mohou mít tvrdé srdce. Někteří už dopředu vědí, že se ten, komu někdo pomáhá, stejně zvrtne.
Ano, i v Písmu čteme, že se dost lidí Bohem velice obdarovaných nakonec od Boha odvrátilo. Ale lituje snad Bůh toho, co pro ně udělal?
 
Někteří lenoši a ustrašenci velice horují pro modlitbu. Nevšimli si, že Bůh nemusí být tlačen jako nespravedlivý soudce.
Dobrá modlitba je činem (špatná je únikem). Má (nás) vést k dalšímu činu. „Modlivejch“ je dost, ale je málo bojovníků – málo dělníků pracujících na žních. 

 

Ne každé setkání s Bohem je modlitbou. Jinak se k Ježíšovi chovali nazaretští v synagóze, jinak Kaifáš, jinak uzdravený slepec od narození. Jinak se ptal Nikodém a jinak Samaritánka od Jákobovy studny.

Jinak vypadá modlitba pohanská („dám, abys dal“), jinak se modlili učedníci farizejských rabínů, jinak učedníci Jana Baptisty, jinam v porozumění Bohu posunul Ježíš své učedníky.

 

Od Ježíše víme, že Boha není nutné přemlouvat.

„Při modlitbě nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích …“

 

Typem novozákonní modlitby je:

   „Ježíši, už nemají víno."

   „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen.“.

   „(Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel – vždycky mě slyšíš…): Lazare, pojď ven!“

 

Modlitba Páně je osnovou toho podstatného, co máme před Bohem promýšlet. /4

 

Ne, každá modlitba (každý náš rozhovor, každé setkání) je Bohu milá. /5

 

Říkal jsem minule, že při setkání s Bohem si máme nejprve všímat, s jakým obdarováním k nám Bůh přichází. Máme se těšit z postavení, které před Bohem máme. /6

 

Snad všichni si pamatujeme Ježíšovu větu z Markova evangelia: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“

 

Každý jsme poslán.

Nejprve ke svým dětem! Základní židovská modlitba „Slyš Izraeli“ /7    , klade na srdce rodičům, aby své děti přiváděli k poznání Boha, aby jim svědčili o Boží dobrotě. Mluvili jsm

e o tom, jen to připomínám o dnešní misijní neděli. 

 

Všímejme si, prosím, nakolik vaše (naše) děti modlitba těší, zda neříkají slova, kterým nerozumí, obraty, které jsou nad jejich zkušenost. Nenuťme je do něčeho, čemu sami pořádně nerozumíme. Nemrzačme duchovně své děti.

Nepodceňujeme Ježíšovu větu: „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho novověrce; a když ho získáte, učiníte z něho syna pekla, dvakrát horšího, než jste sami.

“ (Mt 23,15)  

 

V podobenství o neodbytném sousedu i v podobenství o nespravedlivém soudci je podržena vytrvalost prosebníků.

První podobenství ústí k usilování o Ducha svatého. (Srv. Lk 11,1-13)

Druhé podobenství vede k péči o víru, o udržení důvěry v Ježíše – Mesiáše.

 

Znovu opakuji, Ježíšovi učedníci po mnohaměsíční zkušenosti s jeho přátelstvím, po zázracích, které viděli a po zázracích, které skrze ně Bůh vykonal, po zážitku poslední večeře, byli duchovně na odchodu od Ježíše.

 

Všímáme si, že Bůh přichází s neuvěřitelnými věcmi. Před týdnem jsme si říkali, že Boží milosrdenství je neuvěřitelné. Ježíšovo manželství s námi je neuvěřitelné.

Připustit nezištnost a přejícnost Boží vyžaduje velikou otevřenost k Bohu. Do malých představ se nevejde. Úzkoprsý se brání, „spravedlivý“ zákoník je pobouřen, hodně zraněn

ý pochybuje. Zbabělec nepřizná vinu, pyšný viník raději přijme svůj trest, než aby přijal milost (Kain a Jidáš).

 

Schopnost přijímat bez výkonu, nechat se milovat jen tak, vyžaduje velké srdce a pravou pokoru.

To jsou předpoklady „víry“.

Podezřívám Ježíšovu matku, že alespoň doufala, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je možné. Zakusila, že jí její manžel věřil, že mu nebyla nevěrná.

Ani jeden z nich nebyl naivní. Oba používali svůj rozum a věděli, že rozum důvěře nepřekáží.

Ale věděli, že důvěru („víru“ v druhého) je třeba budovat.     

 

--------------------

Poznámky:

                  /1     Před prezidentskou volbou jsem volal na vyšší místa, s dotazem, co máme udělat my. Od stejného zdroje jako teď přišly modlitby k

 současným volbám, mně bylo řečeno, že se máme modlit, že svatá Anežka a svatá Zdislava nedopustí, abychom byli vydáni do rukou Miloše Zemana.

Nemyslím si, že jsme se málo modlili. Nepomohlo, že jsme se s řadou kněží zastali pana Schwarzenberga v Katolickém týdeníku. Katolická Morava silně volila Miloška (od řady kněží jsem dostal hanlivé dopisy, že propaguji za presidenta zednáře). Bylo pozdě na modlitby i na pomoc. Zanedbanou práci modlitba nedožene. 

 

                  /2     „Ježíšmarjá“, vypadlo ze studenta, když si u zkoušky vytáhl otázku, kterou se nenaučil.

„Na modlitbu, je pane kolego, pozdě“, děla paní profesorka.   

      Před maturitou se k Bohu vznáší modlitby příbuzných za maturanty. Zkuste se jich zeptat proč, co od Boha chtějí? „Aby Duch svatý ovlivnil zkoušející, aby položili zkoušeným ty otázky, které se stihli naučit?

Neměli by přijít do kostela na začátku školního roku? „Bože, děkujeme ti, že naše děti mají možnost studovat. Nám ani našim předkům se o něčem takovém ani nezdálo. My jim budeme vytvářet dobré zázemí. Prosíme Tě k

 tomu o pomoc.“

„A teď vy, děti, řekněte svou modlitbu, co uděláte pro dobré studium a o jakou pomoc k tomu Boha prosíte, co pro vás má udělat.“ 

Jak vedeme děti k Bohu, jak je vedeme k umění rozmlouvat s Bohem? Pomáháme jim rozlišit, co je Bůh ochoten udělat pro ně a co Bůh očekává od nich, co za ně dělat nebude?

 

                  /3     Občas se najde nějaký jedinec, který jde do toho. Mluvil jsem nedávno s paní Petrou Procházkovou o paní Hagenové, bývalé pornoherečce. Petra říkala: „Od začátku mně ta paní byla protivná. Ale ty děti za to stojí.“ (Já jsem se jen trochu přidal, když jsem Petru slyšel, jak paní Hagenové pomáhá. Někteří mi pak psali: „Proč pomáháte takové děvce, proč ne někomu jinému?“  Jiní: „Nojó, faráři, ty by

sis jí nejraději vzal na faru.“ (Jako z

 evangelia).

 

                  /4     Karel Čapek, který se měl za neznaboha, jednou řekl své ženě: "... já se nemodlím, ale vždy se ohlížím přes rameno, jestli se mnou Pán Bůh souhlasí."

 

                  /5     „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“ Ale Ježíš zákoníkovi odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ (Mt 8,19-20)

 

Petr řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. (Lk 9,33)  

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš řekl: "Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.“ (Mk 10,17-18)

„Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš odpověděl: "Blaze tobě, Šimone …“

Petr Ježíše začal kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!"

Ale Ježíš se obrátil a řekl: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" (Mt 16,16-23)

 

                  /6     Izraeli, dnešního dne ti Hospodin, tvůj Bůh, přikazuje, abys dodržoval tato nařízení a právní ustanovení. Budeš je bedlivě dodržovat celým svým srdcem a celou svou duší.

 Prohlásil jsi při Hospodinu, že ti bude Bohem a ty že budeš chodit po jeho cestách a dbát na jeho nařízení, přikázání a právní ustanovení a že ho budeš poslouchat.

 A Hospodin prohlásil dnes tobě, že budeš jeho lidem, zvláštním vlastnictvím, jak k tobě mluvil. Budeš dbát na všechna jeho přikázání

 a on tě vyvýší nade všechny pronárody, které učinil. Budeš mu chválou, věhlasem a okrasou, budeš svatým lidem Hospodina. (Dt 26,16-19)

Někteří špatní učedníci ani tato krásná slova neznají, natož aby znali boží program s jeho lidem. 

Chci to vícekrát opakovat, aby se nám to vtisklo do vědomí i podvědomí.  

 

                  /7     „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

 Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.  Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“   (Dt 6,4-9)