20. neděle v mezidobí

Každý člověk a každá rodina (všech typů: společenství, farnost, místní církev ..) si nosí nějaký stín. K budování své osobnosti a vlastního zdraví je důležité svůj stín objevit.
Z dějin rozpoznáváme stín božího lidu – náboženskou nesnášenlivost (i apoštolé jím trpěli).
Všichni proroci (Ježíše nevyjímajíc) byli pronásledováni od vlastních.
Z dějin božího lidu rozpoznáváme, že moc chutná (dříve než Mňačko napsal knihu „Jak chutná moc“).
 
Proroka Jeremiáše trápili královští dvořané více než samotný král.
Jeremiáš byl prohlášen za vlastizrádce.
Cizinec – Etiopan Ebedmelech byl slušný člověk …
 
Přijmout významné poslání – i v církví – je náročné.
Každá autorita by měla něco vědět o psychologii, o psychopatech, kteří po moci dychtí a zneužívají ji. Nositelé autority by si v první řadě měli dávat pozor na vlastní pokušení moci, a pak i na toto pokušení u dalších kandidátů do úřadů a u svých dvorních úředníků.
 
Autorita by měla vědět, kde všude se do našeho života zneužívání moci prodírá. /1
 
Naše společnost je nemocná …
Může ji uzdravovat církev?
Ježíš cituje tehdejší přísloví: „Lékaři, uzdrav nejprve sám sebe!“ (Lk 4,23)
Dobrý lékař se nás ptá, jaké nemoci prodělali naši předkové.
Čím stůně církev, čeho se jí (nám) nedostává, jaké nemoci jsme zdědili?
Jak nabýt zdraví? A kdo a jak nás uzdraví? 
 
Proroci hájili boží pravdu a spravedlnost.
Středověcí králové měli svého šaška, aby jim říkal pravdu.
Tuto roli později poněkud převzali herci. Vládci sice do divadla téměř nechodili, ale udavači jim pilně hlásili, na co se v divadle naráží a čemu se lidé smějí.
Židé si sami sobě nastavují zrcadlo ve svých vtipech.
 
Na mnoha místech v evangeliích čteme o pronásledování Ježíše zbožnými lidmi. Nepřehlédněme, že stejné nebezpečí ohrožuje i nás.
 
Nezjednodušujme Ježíšův „kříž“ (připomínaný i v dnešním úryvku z listu Židům) jen na samotnou popravu – ta se odehrála narychlo a zapojilo se do ní poměrně málo lidí. . /2
Nepřehlédněme, že Ježíš po měsíce mnoho trpěl od nemála lidí zaujatostí, záští, pohrdáním, nespravedlivým odsuzováním, strašnými pomluvami a nenávistí. /3
 
Před dnešním úryvkem z evangelia najdeme řadu odstavců popisujících střety zbožných s Ježíšem. Ježíšova řeč o svévolných správcích (z úryvku minulé neděle), není jen varováním pro nás, ale také popisuje zlovolnou povýšenost tehdejších církevních představených. 
 
Ježíš věděl, jak dopadla většina proroků. Svůj život mohl lehce ubránit jako Eliáš nebo Elíša. Ale násilí (ani v sebeobraně) nebylo jeho stylem.
Pokoušel se sice získat lidi po dobrém (pomáhajícími zázraky jako Elíša), ale jeho protivníci byli jatí hroznou náboženskou nenávistí. Jejich pýcha šla až za hranici běžné nesnášenlivosti – vyřkli strašnou pomluvu: „Ježíš je posedlý ďáblem, spolupracuje s knížetem démonů. (Srv. Lk 11,14n). To je největší „podpásovka“, proti tomu není obrany.  /4
 
Mluvili jsme o důvodu Ježíšova souhlasu s jeho umučením.
Židé (ani apoštolové) Ježíšovi nevěřili, že věřící (dokonce náboženští představitelé) jsou schopni popravit Mesiáše. Nevěřili Ježíšovi, že jejich zbožnost je jedovatá, ohrožující životy druhých. Nepokládali za nutné, se „obrátit“ k Bohu (tvrdili, že jejich víra je v pořádku, naopak Ježíš je hříšník). Proto se Ježíš rozhodl, že se přestane skrývat a bránit se, a nechá vše běžet podle scénáře nepřátel (ne podle scénáře Božího, jak si někteří myslí).
Ježíš doufal, že slušní lidé – až uvidí krev, uznají, že měl pravdu. Jiná možnost mu nezbyla. 
 
Ježíš dal přednost našemu životu. Často nevěříme, dokud neteče krev. Někdo je až pak schopný si přiznat svou vinu.
Petr, ostatní učedníci, Nikodém a Josef z Arimatie, římský setník  a postupně další a další přitakali, že Ježíš v ničem nepřeháněl, ve všem měl pravdu a že je Mesiášem.
Další a další pak Ježíšovi dávali za pravdu a vraceli se k jeho slovům. /5
 
Jan Baptista řekl: „Já vás ponořuji pouze do vody – k obrácení; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já; on vás bude ponořovat do Ducha svatého a do ohně.
(Srv. Mt 3,11)

 

„Oheň jsem přišel vrhnout na zem“.  /6

Jako ohněm nás Ježíš tříbí svou pravdou. /7

 

Někdo Ježíšovi přitaká svým životem (bude se k němu pak stále obracet a porovnávat si své názory s Ježíšovými názory), jiný se staví proti.

 

Ježíš neříká svá slova nadšeně: „Do smrti mám být ponořen a je mi z toho úzko …, ale nedá se nic jiného dělat.“ 

 

Ježíš přišel, aby nám ukázal dobrotu Otce, a my mu mohli důvěřovat. Ježíš bourá všechny naše zkreslené pohanské a svévolné představy. (Spása – záchrana – spočívá v

 životní důvěře Bohu.)

Ježíš přišel, aby nás sjednotil s Bohem a mezi sebou (už víme, jak to dělá).

 

Ježíš je Knížetem Pokoje, ale jeho Pokoj není laciný. Soužití s druhými i s Bohem je náročné (ale není větší krásy).

Ani „Pozdravení pokoje“ při liturgii není samozřejmostí, něco vyžaduje, něco mu nutně předchází. /8

 

Je škoda, že někdo Ježíšovi nepřitaká. Jsme častými svědky rozdělení i v našich rodinách. Na každém záleží, co hledá, koho si vybere za svého učitele a koho si nechá mluvit do svědomí.  

 

Moudrost pohanských mudrců se od moudrosti křesťanů liší „poznáním“ Ježíše. /9

 

Ježíšovi současníci odsuzovali pronásledování dávných proroků, ale nepřipustili si, že by oni mohli pronásledovat současné proroky. To se stále opakuje, i my odsuzujeme Ježíšovy nepřátel

e z doby před dvěma tisíci lety, ale pronásledujeme dnešní osobnosti.

Tragedií není rakovina a hřích, tragedií je, když se nechceme nechat léčit. Na rakovinu léky zoufale hledáme, Ježíš umí hřích léčit, jenže my si hříchy nechceme přiznávat.

 

V Janově evangeliu o tříbení Ježíš říká: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí."

Farizeové, kteří tam byli, to slyšeli a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?"

Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu."

Ježíš má lék na každou nemoc, jeho ordinace je otevřená každému.

 

Nejdůležitější není poslušnost poddaných vůči církevní vrchnosti. Nejdůležitější je poslechnout Ježíše a držet se každého jeho slova. Tím může být církev uzdravena. 

 

---------------------------------

Poznámky:

                  /1     Pečovat o druhé je náročné; nositel autority potřebuje (mimo jiného) přijmout a unést, že i kdyby učinil vše, co má, je „služebníkem neužitečným“. „Uděláte-li všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci (zaměstnanci), učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´" (Srv. Lk 17,10) Víme jaký přístup k

 práci má zaměstnanec a jaký člen rodiny (srv. J 15,15).

Nikdy nebudu na 100%. Přijmout to vyžaduje velikou pokoru. Každý slušný rodič to zná.

Bůh své služebníky ke službě vybavuje; právem od nich mnoho očekáváme.

Děcko svou nedokonalost přiznává lehčeji než rodič.

Autorita se má trénovat k přiznávání svých nedostatečností – týká se to každého z nás. 

Apoštolové a velké osobnosti lidu Božího se to učili. 

(Před týdnem jsme si četli Ježíšovo varování špatným správcům, zneužívajícím svého postavení, opíjejícím se mocí, slávou, svévolí … Srv. Lk 12,45).

 

                  /2     Původně chtěli velekněží s likvidací Ježíše počkat až po svátcích, ale pak se naskytla příležitost: Jidáš nabídl zradu a Kaifáš ďábelským tahem obvinil u okupační moci Ježíše ze vzpoury proti Římu.

 

                  /3     Toto veliké zlo nefiguruje v teorii „zadostiučinění Ježíšovy prolité krve za naše hříchy“. (Teorie „zástupné smrti“ božího služebníka je děravá a křivdí Bohu.)

       Ježíšovi nepřátelé si na Nazaretského vymysleli řadu hnusných nařčení, až po posedlost. V seznamu pomluv chyběla jen homosexualita a pedofile. R. Bezáka nařkli i z

 homosexuality a posedlosti. Nařčení z pedofilie mají možná v záloze ti, co jej obviňují. Řekli, že to nemohou zveřejnit, aby nebyla umenšena Bezákova čest na veřejnosti. Napadá vás jiný možný hřích? 

 

                  /4     Převrátit dobro a vydávat je za zlo, je hříchem proti Duchu svatému. To je „neodpustitelný“ hřích.  (Srv. Mt 12,31

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Katolický liturgický překlad

Čtení je také zmíněno v textech: Svátek Svaté Rodiny (B) (Václav Vacek) 4. neděle čtyřicetidenní (A) (Václav Vacek) 17. neděle v mezidobí (A) (Václav Vacek) 20. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek) 4. neděle v mezidobí (C) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

 

                  /5    Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v

 něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (J 3,4-17)  

       Nepoznali, že k nim Ježíš mluví o Otci. Ježíš jim řekl: „Teprve, až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že já jsem to a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak, jak mě naučil Otec“. (J 8,27-28)   

 

       Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce. (J 10,17-18)   

  

       Až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě. To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít. (J 12,32-33)         

       Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám.

Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.

Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.

Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.

Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. (J 14,28-31a)  

       Kristus říká, když přichází na svět: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.  V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.  Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.“ (Žd 10,5-7)

 

                  /6     Nenadále vstoupí do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte.

Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže?

Bude jako oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí plátno.

Tavič usedne a pročistí stříbro, pročistí syny Léviho a přetaví je jako zlato a stříbro. (Srv. Mal 3,1-4)

 

                  /7     Já jsem cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)  

Tóra byla dána skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,17)  

Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. (J 8,32)  

Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. (J 8,44)

 

Otče, posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)  

 

                  /8     Na bohoslužbu nesmíme bez vyříkání si sporů, vyjasnění si podezření, bez možnosti dát druhému možnost obhajoby, bez přiznání viny, nápravy, odpuštění a smíření. (Citace patřičných Ježíšových slov k tomu si často uvádíme.)

Určitý druh lidí nemá „pozdravení pokoje“ v lásce.

 

                  /9     Vyprávěla mi starší paní profesorka: „Dnešní generace rodičů dá dětem před spaním do postele tablet, na kterém si dítě pustí nafilmovanou pohádku. Rodiče se už neptají dítěte např.: Proč bylo „pejskovi a kočičce“ z

 dortu špatně? Co vše do dortu při vaření dali? Co tam patří a co se do dortu nedává?

Řada rodičů a prarodičů si na dítě neudělá čas. Nevede je k přemýšlení.“ 

V kostele je to podobné. Významný lékař a kazatel MUDr. Zdeněk Suza pravil (ironicky): „Mozek je geniální, při vstupu do kostela se sám vypíná.“