15. neděle v mezidobí
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 30,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 30,10-14
Datum: 14. 7. 2013
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Dt 30,10-14 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Dt 30,10-14
; Kol 1,15-20
; Lk 10,25-37
Datum: 14. 7. 2013
Které čtení je významově přednější a důležitější: první čtení nebo dnešní úryvek z evangelia? /1
„Budeš naslouchat hlasu Hospodinova“.
V textu nestojí „v knize tohoto Zákona“ ale „ve svitku Tóry“ (knihy tenkráte nebyly a židé neříkají „Zákon“, ale „Smlouva“.) Rozlišujme, prosím, micvot (přikázání) Smlouvy Hospodinovy s námi od přikázání tradicionalistů – „zákon“ (proti kterému brojí Ježíš i Pavel).
Kdosi řekl: „Jediné přikázání, které nám Bůh dává, je: „Slyš, Izraeli“.
Je to pravda, Nasloucháme-li druhému, natož Bohu, bereme-li jej vážně, hledáme-li, jsme-li alespoň trochu otevření …, pak jsme schopní si postupně všímat Boží otevřenosti, jeho dobré vůle, ochoty, přejícnosti …, jeho úsměvu, rozpřažené náruče …
(To otvírání se a hledání bývá procesem někdy dlouhodobým a vícekrát se opakujícím. Však to známe z našeho usilování o porozumění si s druhými lidmi (s rodiči, v manželství s dětmi).
Kdo naslouchá s otevřeným srdcem Hospodinu, může porozumět (někdy přes fázi protestů, pří, výbuchů, vzteku …). Uznat Boží moudrost, přejícnost, přijmout jeho vedení, nabídku, pomoc, srovnat si s Bohem krok může a má vést až k rozběhnutí se do jeho rozpřažené náruče a k obejmutí Boha (Ježíše).
Bůh si získal srdce Izraelitů. Čím? Nepřehlédněme, že nabídkou velkého bohatství.
Křesťané mají naprosto zkreslený dojem, že Ježíš (a Bůh) od nás chce co nevíce se zříkat všech sladkostí života, přijmout chudobu, ustupovat, přijímat utrpení – protože tím se „přece vykupuje svět“.
Naše křesťanství je tak smutné. Proč by Bůh všechnu lahodu života stvořil?
Bůh nabízí Izraeli velikou svobodu, moudrost, důstojnost, bohatství všeho druhu, vítězství. /2
Ve všech smlouvách: Abrahamovi, praotcům, Mojžíšovi Bůh opět slibuje obrovské dary, které bychom si sami nemohli nikdy získat včetně svobody a důstojnosti dětí Božích. (Vyhledejte si tyto texty, prosím. Budou pro vás, jako když si prohlížíte vaše svatební album.)
Ježíšem to vrcholí. Zve nás k budování božího království, k přátelství. Už nejste zaměstnanci, ale přátelé, naučím vás, milovat se navzájem jako jsem miloval já vás. (J 15,15-17
; J 16,1-1a
)
Jste mou milovanou nevěstou.
Země je vaše, nepřenechávejte ji tomu, který si ji svévolně uchvátil. (Mt 5,5
; Lk 10,18
)
A Kristus nám byl navíc dán jako Strom Života.
Víme, jak si rodiče získávají důvěru dítěte …, víme, že se dá někdy ochočit i mládě divokých zvířat. Víme i o citové stránce psů … (psi s námi žijí velice dlouho, dávají nám přednost, jdou se pozdravit s druhým psem, ale pak se vrátí k nám). Židé i my jsme byli kdysi divokými barbary (ledacos z toho v nás ještě zůstalo).
Přes všechna provinění a zátěže v sobě nezapřeme, že jsme vyšli z Boží ruky i srdce. Proto je nám Boží slovo blízké. Odpovídá touze našeho srdce.
Odmala jsme měli rádi každé pěkné vyprávění, fandili jsme, když šlechetné jednání vítězilo nad zlem.
Micvot (přikázání) nám nejsou cizí. Vítáme je jako životodárná pravidla. Nemusíme za nimi putovat, Bůh nám je daroval a naše lepší já s nimi souzní. Jsou více než rozumná, jsou požehnáním. Jsme na ně hrdí. Díky jim se vytvořila naše západní kultura, civilizace.
Bůh je přítel. Je nám více nablízku než rodiče svým dětem. Vyhledává nás více než rodiče ztracené dítě. Bůh se od nás nikdy nehnul.
Rodiče mluví na dítě dříve, než děcko rozumí jejich slovům, pečují o dítě dříve, než děcko jednotlivou péči umí pojmenovat.
Bůh nás teprve od začátku nosí každého ve svém srdci a ve své pečující náruči.
Naslouchejme tomuto textu často. Nastavujme svou tvář božímu vyzařování a přejícnosti.
Léta si říkáme, že nám Bůh už dal vše. Kdo má dovolenou, může si při procházce přírodou všimnout, kolik rostlin zná a kolik ne, kolik motýlů, kolik nerostů a hvězd …
Chybí někomu nějaká rostlina, barevný odstín nebo některý prvek v Mendělejevově soustavě prvků?
Nemáme nikoho jiného, kdo by nám tolik rozuměl. Kdo se nad nás nepovyšuje, neskáče nám do řeči, kdo nám neporoučí. Chce nám objevit krásu svého přátelství a zážitek z dávání druhým.
Vyhřívejme se co nevíce v boží přejícnosti, abychom nasbírali co nejvíce „bronzu“ (vitamínů a tepla) do dnů mlhavých a těžkých (myslím třeba na R. Bezáka) – vím, že ve dnech trápení nejsem schopen tuto velkolepou krásu boží štědrosti vnímat – bolest nebo temnota to vše překryje.
Deklarace lidských práv je ovocem naší židokřesťanské civilizace – mluví nám ze srdce – jsme na ni hrdí. Tím více si vážíme poznání boží moudrosti.
Ohromně by mě např. zajímalo studium medicíny (jak je vše geniálně v těle zařízeno a jak je ten celý program seřízen). Stačilo by se dostat na fakultu a naslouchat … Tu možnost ale neměl a nemá každý. Možnost nechat se vyučit Boží moudrostí máme každý. Zdarma. Stačí naslouchat a pracovat.
- - - - -
Zkoumali jsme, zda je příběh milosrdného Samaritána podobenstvím, nebo se skutečně odehrál.
Byly toho „plné noviny“. Ani dnešním nacionalistům (rasistům) nelze vyprávět o ušlechtilosti nějakého Roma, vysmáli by se nám.
Nám celý ten případ připadá už jen jako teologický spor, kdo je bližní. /3
Ale nenechme se ošidit o to zásadní. Nepřehlédněme, že šlo především o silný nepřátelský útok na Ježíše, šlo o další pokus jak Jej zlikvidovat. („Nazaretský svými názory znevažuje a podrývá představené židovské církve – mající svůj úřad od Boha. Je drzý, pyšný, …, hraje si na někoho, kým není.“)
„Ode dnů Jana Baptisty až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají“ (Srv. Mt 11,12n
)
Je to: „podnes“ už minulostí?
Kainova bratrovražda není příběhem z dávné minulosti, Ježíšova likvidace není příběhem z židovské historie.
Křesťané jsou pronásledováni nepřátelstvím zvenku (ve světě je mnoho křesťanů zabíjeno), ale máme také mučedníky vlastní výroby. Ježíš věděl, že Mesiáše nemilosrdně a nenávistně zlikvidují vlastní bratři. /4
To jsou závažná slova. Kauza R. Bezáka je jen připomenutím, že naše nesnášenlivost vůči Ježíšově věci nezmizela. Proto se toho znovu dotknu – už jsem slyšel, že arcibiskupství trnavské je obsazeno. /5
Útoky na Ježíše jsou velikou sbírkou podlostí, od strašných a hrubých pomluv, velice chytré a záludné léčky až po obvinění, která jsou hříchy proti Duchu svatému.
Dodneška! Před dvaceti léty jsme se děsili likvidace Alexandra Meně. /6
Patří odvolání R. Bezáka mezi pronásledování Ježíšových učedníků? Proto nám tolik záleží na vyšetření.
Tuším, že Elie Wiesel (židovský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, přežil Osvětim) poprvé použil pro likvidaci židů nacisty název holokaust (to je řecké slovo: zápalná oběť božstvu). Asi to myslel jako nacistický dar Hitlerovi – pohanskému božstvu. /7
Později se Židé proti názvu holocaust vzepřeli: „Žádná božstva neexistují a Hitler byl zločinec. Genocida Židů a ostatních nacistických obětí je šoa (zničení, zrůdný a úmyslný zločin).
Někdy se opět podrobněji vrátíme k promýšlení Ježíšovy vraždy. Je obětí nebo zrůdnou, úmyslnou a zločinnou vraždou?
Neseme v sobě stále pohanské myšlení a hledáme pro sebe všechny možné kličky, jak snížit svou vinu. I proto jsme dva tisíce let svalovali Ježíšovu vinu na Židy a obviňovali je z „bohovraždy“).
Je vůbec únosné např. používat pro naše do nebe volající zločiny náš termín boží dopuštění?
A někdy se podrobněji vrátíme k vínu, které nabídli Ježíšovi na kříži – jako utišující prostředek. /8
Jestli je Ježíš pronásledován ve svých bratřích dosud, pak může mít vše jiný význam? Ježíš může být pronásledován od nás. I ode mne!
Je i R. Bezák jedním ze zraněných, zbitých, oloupených o čest, ležících na cestě? (Mohli bychom jmenovat i dost velkou řadu teologů, které za posledního půl století postihlo něco podobného.)
Mohl bych se ptát, zda některý ze slovenských biskupů – místo aby jel koncelebrovat na Velehradskou pouť – se neměl raději zastavit u R. Bezáka, ošetřit jej …
Ale to já nemohu ovlivnit.
Začnu jinde. Jel jsem jednou přednášet do Hr. Králové pro pracovnice Charity, které se tam zdaleka sjely.
Cestou jsem viděl, jak se na souběžné silnici převrátilo auto.
Spěchal jsem, neměl jsem času nazbyt...
Auto do ničeho nenarazilo ... Bylo to na jiné silnici, kde jezdila jiná auta… Přece se tam někdo určitě zastavil … Čekalo na mně dost posluchačů … Měl jsem přednášku pro sloužící pracovníky: „Jak nevyhořet v náročné službě“ …
Ani jsem pak nenašel v mediích nějakou zprávu o nehodě.
Nemohu na to zapomenout.
Když jsem pak četl u Zimbardiho o jeho průzkumech: jak vysoké procento dá přednost přednášení před pomocí druhému, jak dopadl jeho pokus se studenty, kteří byli rozděleni na dozorce a vězně, když pozoruji sám sebe a vracím se k historii, i k dějinám církve, nemohu si o sobě dělat žádnou iluzi. /9
Izrael je nazýván svatý lidem Hospodinovým. Ne pro svou svatost. (Ten národ vykonal mnoho, přijali jsme od něj téměř vše. Žádný jiný národ nebyl tak jedinečným bohatstvím pro lidstvo jako Izrael).
Ale Starý i Nový Izrael je také nevěrnou děvkou pohanskou, má ruce od krve a je vrahem Mesiáše (neříkám, že židé jsou Mesiášovými vrahy). Izrael je svatý ne pro nějakou bezúhonnost, ale jen proto, že Izraeli se zasvětil Bůh.
V našich bratřích ubližujeme Ježíši každou chvíli.
Církev je hříšná!
A já sám nejsem lepší než církev!
Nemohu žádnou církevní řízou (i kdyby byla ze zlatohlavu) zakrýt, že mám jednu nohu kozlí jak satyr. Měli-li v sobě virus zla apoštolové, jak bych si mohl myslet, že budu zdravější?
Ježíšova sláva je v jeho vydanosti a věrnosti hříšníkům. Ježíš je Samaritán.
My jsme si Ježíšovu slávu upravili na zlatý lesk a přivlastňujeme si ji. Vydáváme ji za bohopoctu,
Halasíme, kolik modliteb, skutků zbožnosti a obětí Bohu přinášíme, ale neumíme si přiznat, že denně strašně ubližujeme druhým.
Činíme se lepšími než apoštolové. Ty Ježíš, když s nimi chodil, v jejich neurvalosti a povýšené zlobě krotil. /10
Myslíme si, že se nepotřebujeme dál učit.
V naší civilizaci se nám osvědčily tří pilíře moci: zákonodárná, výkonná a soudní. Vážíme si statečných novinářů, jsou pro nás nezbytní.
Proč je v Církvi okřikován (ignorován, pronásledován) každý varovný hlas?
Naši novináři často žijí pod cenzurou nebo autocenzurou, nejsou nezávislí, platí je církev.
Církev má být vpředu, před společností.
V církvi jen výjimečně slyšíme pokorná slova.
Od Jana XXIII. jsme četli, jak naříká nad svou pýchou, která „z něj každodenně vystupuje všemi póry jeho těla“. František varuje před strašným hříchem pomluvy a přiznává, že v tom jede taky – jak má rozlišit pravdu a od pomluv a neublížit nevinnému?
Sv. Metoděj byl vrácen na své místo arcibiskupa, ublížili mu biskupové v provincii. R. Bezáka možná odstranili slovenští biskupové (jak může František zpozornět, když se ani jeden z nich Bezáka nezastal?) a vatikánští vysocí úředníci?
Ministr nemůže vyhodit všechny úřadníky ministerstva.
Na odvolací listině R.B. je podpis ještě žijícího Benedikta XVI. Je v silách a možnosti papeže napravit křivdu?
Církev stále zametala strašné věci pod koberec. Toto je největší slabost a bída církve.
Nemá čistící prostředky.
Římský biskup František nás potěšil, nechal odklidit sochu, kterou mu postavili v Brazílii. Prošel vatikánské garáže, vadí mu, že duchovenstvo jezdí v drahých autech. Ale který novinář píšící v církevních službách u nás nebo na Slovensku by mohl říci to, co Jan Jandourek? /11
Kauza R. Bezáka je jen jedním z křiklavých příkladů, jak nám je třeba stálého obracení se ke Kristu.
Komu budeme bližním? Kdo je kde zraněn a okraden a kdo okrádá a zraňuje?
/12 Příloha.
-----------------------------------------
Poznámky:
/1 První čtení!
Je klíčové k setkávání s Bohem, je cestou k porozumění.
(Nedělní vyučovací biblické texty promýšlíme celý týden. Stojí za to si zpracovávání prvního čtení promýšlet několik dní a nepospíchat hned k „milosrdnému Samaritánovi,“ i když ten je akčnější.)
/2 Už na začátku Bůh vytvořil vše dobře a člověka velmi dobře. Lidi uvedl do obdělávané zahrady Ráje, ne do divočiny, se vším bohatstvím vody, stromoví …, požehnáním a stromem života …
/3 Zákoník pravdu nehledal, nepodceňujme jeho nebezpečnost. Zákoníkovi setkání s Ježíšem zřejmě nepomohlo, nebyl jako jeho kolega (srv. Mk 12,28
:34), to by jej Ježíš pochválil
(Ježíš nikdy neopomene pochválit, když je proč).
Lidé tohoto typu použijí k útoku vše, (proto je Ježíš v rozhovorech s nepřáteli tak strohý. Vést smysluplný rozhovor lze jen s tím, kdo hledá.
Ježíš vyhrál všechny spory (do některých nešel; každý spor se tady na zemi vyhrát nedá).
/4 „Ježíš začal ukazovat svým učedníkům, že musí mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen.“ (Mt 16,21
)
„Jeden z vás mě zradí, druhý zapře, ostatní mě opustíte a utečete.“
Učedníkům Ježíš říká: „Na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení … pro mé jméno. Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. (Srv. Lk 21,12-17
)
/5 Prý jmenování protlačili vatikánští úředníci 26. června, dříve, než František dostal do rukou petici Pastor bonus.
Samozřejmě, že by měl být R. Bezák (pokud je nevinnou obětí) vrácen do svého úřadu, jmenování nunciem by bylo degradací, R.B. je pastýřem.
/6 Alexandr Meň, pravoslavný kněz, veliký služebník boží, měl pro své názory a konání mnoho nepřátel zejména mezi militantními ateisty (pro úspěšnou snahu oživit víru v Rusku) a konzervativními církevními kruhy a ruskými nacionalisty (obojím vadily zejména jeho ekumenické aktivity). 9. září 1990 byl zákeřně ubit sekerou. Jeho vrahové nikdy nebyli dopadeni.
/7 Termín holokaust byl později rozšířen i na systematické vyvražďování dalších etnických, náboženských a politických skupin – Romů, Poláků, občanů Sovětského svazu, tělesně či mentálně postižených, politických odpůrců (zejména komunistů a sociálních demokratů), homosexuálů a Svědků Jehovových. Podle této definice je počet obětí holokaustu mezi 11 až 17 miliony lidí.
/8 V Jeruzalémě byl zbožný spolek „červeného kříže“, sbírající milodary na utišující prostředek pro vězně popravované římskými okupanty. Ježíši nabídli víno, do kterého rozpustili dva „acylpyriny“. Římští vojáci byli divokou soldateskou – nutně drženou důstojníky v kázni skrze tvrdé tresty za každý přestupek. Ale s odsouzenci si vojáci hráli jak kočka s myší. Ježíšovi dali zkyslé víno s myrhou – proto je řeč o octu se žlučí. Ježíš to odmítl …
My někdy nabízíme svým obětem ponižující zbožné fráze o nutnosti a záslužnosti pokory, boží vůle, oběti a zásluh pro nebe – které Ježíš zásadně odmítá!
/9 Nedávno zesnulý kardinál Martini SJ řekl, že církev je 200 let pozadu.
(O muslimech se říká, že jsou teprve ve středověku.)
Po válce by Československé biskupy ani soudcovskou komoru nenapadlo, že za tři roky budou nevinní lidé mučeni jako kdysi v čarodějnických procesech k přiznání něčeho, čím se neprovinili.
R. B. může být vlastně „šťastný“, že neprošel torturou.
/10 Apoštoly Ježíš krotil, když zabraňovali neznámému učedníkovi vymítat duchy, krotil je, když okřikovali děti, ženy a pohany, když chtěli vypálit samařskou vesnici. Pak bylo vše na jejich odpovědnosti, „cokoliv rozvázali bylo rozvázáno, cokoliv svázali byli svázáno. Kaifášovi a veleradě dali milost – i když se tito nekáli. Ale Ananiáše a Safiru popravili „holí svých úst“.
/11 „… Že dal papež symbolicky najevo potřebu zamést si před vlastním prahem, je na místě. Třeba to, že byl před rokem odvolán bez udání důvodů populární trnavský arcibiskup Róbert Bezák. Ani po roce se nikdo nenamáhal lidem vysvětlit, proč jim sebrali pastýře, který zřejmě nic neprovedl. Hlavní problém církve je personální. Zacházet špatně s lidmi je horší než kupovat drahá auta.“ Jan Jandourek
/12 Přílohy:
1.) rozhovor s R.B.: http://pastorbonus.sk/zdrvujuca-vypoved-roberta-bezaka-pre-tyzdennik-vasarnap/
2.) Vážení biskupi Slovenska,
očakával som, že aspoň niektorí z Vás zareagujú na odvolanie svojho brata. Neočakával som žiadnu rebéliu, ani exentrický vzdor, ale pravdu v láske. Nestalo sa tak, a preto Vám píšem. Vy biskupi máte ťažkú úlohu. Odvolávate sa na postupnosť až k Petrovi a apoštolom, ktorí dostali poverenie od samotného Krista. Rozumiem tej postupnosti tak, že prijímate rovnaké poverenie – byť skalou, byť soľou zeme a najmä byť tými, ktorých svet pozná podľa toho, ako milujú svojich blížnych. Rozumel som stavu hierarchie počas komunizmu a krátko po ňom. Zločinný režim si neželal osobnosti na čele cirkvi, pretože ju chcel zničiť. Želal si priemer, nudu a poslušnosť. Preto som zaspatosť viacerých biskupov krátko po roku 1989 chápal ako daň za strašnú dobu, v ktorej sa pravda trestala uránovými baňami či smrťou. Ako mali biskupi, ktorí nešli ani len na Sviečkovú demonštráciu, chápať napríklad encykliku Centesimus annus o slobode a demokratickom kapitalizme, keď prežili život v presvedčení, že socializmus je súcitnejší, a teda kresťanskejší?Nevyrušoval ma preto ani Ján Sokol, ktorý ma pri náhodnom stretnutí v Amerike veselo spojil so slobodomurárstvom. Svätá prostota. Vedel som, že on bol posledným kompromisom komunistov a cirkvi, a tak som ho vždy bral. Aj vtedy, keď sebastredne zatieňoval Jána Pavla II. pri jeho ceste po Slovensku, aj vtedy, keď som sa dozvedel, ako bohorovne narábal s majetkom veriacich. Ale vyrušuje ma, ak Vy biskupi 20 rokov po páde železnej opony nebudete iní. A bojím sa, že ticho okolo odvolania Róberta Bezáka veľkú zmenu neveští. Mám Vás poznať podľa lásky k ľuďom. Máte radi Róberta Bezáka? V otázkach, ktoré dostal od Vatikánu, a ktoré nemôžete nepoznať, žiadnu lásku necítim. Cítim v nich ohováranie, intrigy a nechutné donášanie. Tie otázky vznikli v slovenskom prostredí a predpokladám, že aj za Vášho pričinenia. Lebo ak nie, určite by ste sa za nactiutŕhačstvo brata zastali. Ale Vy ste mlčali. Predpokladám teda, že s otázkami súhlasíte. Až taká malosť a infantilita, páni biskupi? Iné, ako tie hlúpe otázky sme napriek veľkej snahe za posledné týždne nenašli. Viacerí kolegovia pritom išli až na hranu v lojalite k cirkvi. Ale dôvod odvolania nenašli. Vy áno? Vy, pán arcibiskup Zvolenský, ste prišli spolu s Róbertom Bezákom. Považoval som Vás vtedy za rovnakú nádej na zmenu ako jeho. A dnes? Keď sme napísali o Sokolových prechmatoch s majetkom, bolo to aj preto, že pri delení trnavsko-bratislavskej arcidiecézy sa tej vašej krivdilo. Ale keď sme mali súd, a vy ste boli predvolaný ako svedok, nič ste si nepamätali. Nič. A pritom ste priamo u Sokola pracovali a viete oveľa viac než my. Róbert Bezák svedčil, vy nie. Bol pre Vás pokoj v cirkvi prednejší, než pravda? A je dnes pre Vás prednejšia nádej na kardinála než solidarita s bratom? Alebo si naozaj myslíte, že jeho odvolanie Vás a cirkev očisťuje?
On bol špina? Nemyslím si, že Róbert Bezák bol bez hriechu. To nie je nikto z nás, a hádam ani z Vás. Ale robiť z neho tútora gayov medzi kňazmi je nehoráznosť. Vy tomu veríte? Až tak sa bojíte samých seba? Róbert Bezák má dar od Pána Boha zvestovať evanjelium tak, že mu rozumejú aj ľudia, ktorí sú inak voči kresťanstvu uzatvorení. Myslel som si, že biskupov to teší. Že to chápete ako spoločný dar. Ale dnes neviem. Tešilo Vás to vôbec? Boli ste radi, keď rozprával v Lampe alebo na Pohode o láske a ľudia ticho počúvali? Alebo nebadane prišla závisť?
Vážení biskupi Slovenska, viem, že máte ťažkú úlohu. Nič nie je ťažšie, ako milovať ľudí. Ale bez toho cirkev neporastie. Obrady, háby a prejavy nepomôžu, ak nemáte radi ľudí.
Prečo mlčíte?
Štefan Hríb
3.) Mons. Ján Orosch V Praze 12. VII. 2013
Trnavská arcidiecéza
Ulica Jána Hollého 10
P. O. Box 78
917 66 Trnava 1
Slovenská republika
Excelence,
bratře biskupe,
dovolte mi vyslovit hluboké politování nad tím, že přijímáte službu arcibiskupa trnavského poté, co byl pohoršlivě bez zveřejnění přesvědčivého důvodu z této služby odvolán Váš předchůdce Mons. Róbert Bezák. Je smutné, že takto prohlubujete ránu rozštěpené církve na Slovensku. Přenechávat vysvětlení až Poslednímu soudu je více než škoda, neboť nejde o causu singulární, jež by se nedotýkala celku těla církve. Před tímto soudem stane totiž pohoršení celé církve i sekulárního světa. Přeji Vám i celé biskupské konferenci krásné slovenské země obrácení
a jednotu Božího lidu.
V Kristu
P. Jan Kofroň
rektor kostela sv. Václava psychiatrické léčebny
Praha Bohnice, Před ústavem 11, 181 00 Praha 8