11. neděle v mezidobí

(Poznámky pod čarou uvádím vždy pro opakování látky nebo pro nepokročilé.)

Budu mluvit o slušných lidech:
Setkání provinilce se svou vinou není snadné.
Setkání provinilce se svou obětí není snadné.
Setkání hříšníka se spravedlivým není snadné.
Setkání hříšníka se Spravedlivým teprve není snadné.
Co nám Spravedlivý řekne? Co jiného než vynést soud.
Bůh je ale natolik suverénní (není zákoník), že nad tím, kdo hledá spravedlnost, může vyřknout omilostnění. Může se ujmout našeho provinění, ukřivděného i viníka. Jeho možnosti přesahují naše možnosti.

Hřích je pojem používaný židy a křesťany. Zbožní pohané jsou přesvědčeni, že za zlo přichází neúprosně trest. Svévolníci se neohlížejí napravo ani nalevo, nebrání se zlu.
První čtení a evangelium nám opět připomíná, že jakýkoliv hřích může být odpuštěn, kaje-li se viník./1

Kdo si prošel vyučovací „starozákonní lekce“ o vině a odpuštění, ví, jaký je rozdíl mezi postojem provinilého Kaina, Jidáše,krále Saula a mezi lítostí Davida nebo ženy z dnešního úryvku evangelia. /2

Vyučovací lekce o hříchu a jeho dalších následcích jsou geniálně popsány ve 3.-11. kap. Geneze.
Kdo je zná, pochopí větu: „Davide, již nikdy se nevzdálí meč od tvého domu“.
Pokročilým připomenu Lámechovo zpupné prohlášení. /3

Hřích někde začíná, máme rozpoznávat už jeho první příznaky.
Víme o nebezpečí chřipky nebo klíšťat, nepodceňujeme je a necháváme se očkovat.
Zamilovanost někde začíná; už první opilost ukazuje, co ohrožuje naši vládu nad sebou. /4

Naším heslem není: „Nevaž se a odvaž se“. Stavíme se proti zlu, víme, že jeho virus se v nás znovu a znovu objevuje.
Opar je nepříjemný, rakovina je nebezpečná smrtelně. Nikdo ji nepodceňujeme a nekurýrujeme si ji sami.
Kupodivu ale společnost nevidí jiná veliká nebezpečí. Neděsíme se chlastu ani manželských nevěr krále Václava IV, ani současných vládců, neděsíme se následků
našich vážných selhání na našich dětech.

Král David mohl zůstat králem a je pro nás svatým (kajícím se) králem Izraele díky odpuštění Hospodina. Ale „meč se nevzdálí z jeho domu“ – David dal dětem velice špatný příklad. Následky zla „otců“ často bují ve svedených. Následky selhání autorit působí nedozírné škody.
(Opilec lže sobě i druhým, tvrdí, že má své pití ve svých rukách a že pití neškodí, schovává láhve alkoholu před druhými … Národ, který toleruje presidentovi opilství a prolhanost má spoluvinu na špatném náhledu nových generací. Paní, která žije ve třetím manželství, řekla: „Moje dcera je pitomá, rozvádí se“. Nesoudím je. Obě jsou mimo jiné špičkové lékařky, jen uvádím podivnou logiku.)

Kdo se zamýšlí nad Ježíšovým varováním o svedení nejslabších? /5

O scéně na návštěvě Ježíše u zbožného člověka jsme podrobně mluvili.

Někteří lidé pokládají za ctnost, že trpí nechutenstvím a povyšují se nad ty druhé. /6
(„Jak mohou někomu chutnat houby?“ „Co ti chlapi na sexu mají, já jdu raději do kostela!“?)
Jiní jsou postiženi deprivací. Trápí sebe i druhé. /7

Pochopení Ježíšovy věty k hříšné ženě: „Tvá víra tě zachránila“, stojí za námahu.
Uvěřit v Ježíše předpokládá obrácení a změnu smýšlení. /8
Spasen, zachráněn ze zla (které nás stále ohrožuje i z vnitřku) je ten, kdo přijme Ježíše za svého Učitele, Mistra, Lékaře, kdo se stane jeho učedníkem, kdo dá Ježíši za pravdu svým životem, přijme jeho životný styl – jen tak dojde do náruče Otce. (Nestačí věřit, že Ježíš zadostiučinil za naše hříchy. Někteří z amnestovaných znovu páchají kriminalitu.)

Boží spravedlnost je jiná než naše. Bůh je pevný i milosrdný.
Odpuštění je vysvobozením pro obě strany, pro pachatele i pro oběť. Víme, jak bezmocná je světská spravedlnost. Bůh se ujímá postiženého a kaje-li se pachatel, ujímá se i jeho.

Viník svou prosbou o odpuštění začíná napravovat poškozenou čest postiženého. /9

Viník je povinen napravit i ostatní škodu. Není-li to v jeho možnostech, má prosit Boha, aby se jeho neřešitelného stavu sám ujal.

Poškozený si má všímat, co vše mu Bůh nezaslouženě dopřává a nebrat boží dary jako samozřejmost, nebýt jako rozmazlené děcko. Vím, že mě Bůh vícekrát milostivě podržel a ledasčehos uchránil.



Odpouštění se máme učit. Ten, kdo ví o svých vinách, kdo zažívá odpuštění Boží, má odpouštět svým viníkům.

Kdo odpouští, rozumí milosrdenství Božímu. (Znovu připomenu: odpuštění má svá pravidla, není slabošské ani laciné).

Je nutné odpovědně hledat pravdu (zvláště v mezilidských střetech), hledat řešení nové spravedlnosti a naučit se správnému druhu lítosti. Opravdová lítost provinilce a

jeho poctivá snaha o nápravu posiluje velkorysost poškozeného a odvahu odpustit. (Máme veliký smysl pro spravedlnost – zvláště, když jde o naše poškození – někdy váháme s odpuštěním, máme za to, že viník přijde k odpuštění příliš lacině.)

Bez hledání pravdy a nápravy spravedlnosti nedojde k odpuštění.

(I naši čest např. uráží jednání R. Janouška, který si myslí, že penězi zacpe pusu zraněné Vietnamce, kterou se snažil přejet autem.)



Jen letmo připomenu věci, které jsme už probírali:

Často slyšíme: „Já se na něj nezlobím, ale už s ním nebudu mluvit“. Málokdo se zamýšlí nad tím, zda je takový přístup oprávněný, málokdo se řídí Ježíšovým pravidlem o odpuštění a

jeho slovy: „… ať je ti jako pohan nebo celník“. /10

Jen v určitém případě máme přestat s druhým mluvit. Kdo s druhým přestal mluvit svévolně a není ochoten hledat smíření, není tvůrcem pokoje.



Kdo nerozumí Ježíšovým slovům o nastavení druhé tváře /11, lacině odpouští, nestaví se proti zlu a kazí útočníka.



Kdo se namáhá porozumět slovům evangelia o postoji Josefa, snoubence Marie, ten se může mnoho naučit, jak správně přemýšlet, jak hledat spravedlnost v

náročných situacích a kdy můžeme očekávat pomoc od Boha. /12

(Mnoho lidí si myslí, že Josef Marii podezříval, že mu byla nevěrná.)



Někdy se ještě opět budeme věnovat Ježíšovým slovům o oku. /13 A dalším textům, které nám pomohou porozumět fungování zla a porozumět podmínkám pro získání Boží pomoci vůči zlu.



Odpuštění hříchu je životně důležité – nikdo nejsme bez hříchu.

Bez odpuštění nelze osobnostně růst.

Křesťanství nenabízí bezhříšnost, ale odpuštění.



Znát podmínky k odpuštění je nutné. Navíc nás vedou k rozlišování, pomáhají nám hledat zpětnou vazbu a opravu chybného jednání.







------------------------

Poznámky:

/1 Mnoho lidí, nejen právnicky zaťatých, ale i lidí majících velký smysl pro spravedlnost, si neumí představit, že by za zlo nepřišel trest. Tito lidé ještě nenahlédli, že trest nemusí viníka přivést k

nápravě a že trest může být odpuštěn, napraví-li se viník. Lidé tohoto druhu dodneška hlásají teorii zadostiuči

nění našich hříchů Ježíšovou smrtí – „trest musí dopadnout“. Tvrdí, že Otec poslal svého syna na krutou smrt. Tímto tvrzením ale vylučují spravedlnost a milosrdenství Otce k

Ježíšovi.

Jiný druh lidí naopak bere boží odpuštění za samozřejmost. To je ještě horší.

(Někteří z první skupiny mohou objevit boží milosrdenství, po vlastním provinění a přijetí odpuštění.)



/2 Kain nepopírá vinu. „Můj zločin je větší, než je možno odčinit. Hle, vypudil jsi mě dnes ze země. Budu se muset skrývat před tvou tváří. Stal jsem se na zemi psancem a štvancem. Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít.“ (Gn 4,13-14) Kainovi jde jen o sebe.

Saul neprosil Boha o pomoc. Před Davidem plakal nad sebou a zapřísahal se, že už nebude Davida pronásledovat. Mylně si myslel, že svůj sklon ke zlému přemůže sám.

Jidáš začal sám rozhodovat, co je pro něj dobré, přestal si porovnávat své názory s Ježíšem, nehledal pomoc u Ježíše. Myslel si, že se ze svého zla dostane sám.

Hřích lidí v Ráji začal rozhodnutím, že budou jako Bůh, sami si budou rozhodovat, co je dobré a zlé. Po provinění nešli za Hospodinem, schovali se a nekáli se, vinu svalovali na druhé. Vše ale začalo zanedbáváním budování vztahu s

Bohem. To je příčinou krachu všech vztahů slušných lidí.



/3 Zabil jsem muže za své zranění, pacholíka za svou jizvu. Bude-li sedmeronásobně pomstěn Kain, tedy Lámech sedmdesátkrát a sedmkrát.“ (Gn 4,23-24)

(Lámech je „syn“ Kainův. Další z Kainových „synů“, Hitler, za smrt R. Heydricha nechal vypálit Lidice …)



/4 Katolíci nepoužívají biblický text Desatera. Neznají výraz: „Nebudeš dychtit“. (Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu. Ex 20,17

Zobrazit čtení v překladu: Bible 21 Bible Kralická Český ekumenický překlad Český studijní překlad Jeruzalémská bible (pracovní) Katolický liturgický překlad

Tématu jsou přímo věnovány texty: 3. neděle postní (B) (Bible na neděli) 3. neděle čtyřidetidenní (B) (Václav Vacek) 3. neděle postní (B) (Bible na neděli) 3. neděle čtyřicetidenní (B) (Václav Vacek)

Všechny odkazy

)

Pohádky pokládáme za vyprávěníčko pro děti („Jen dva prstíčky strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme“, tvrdí jezinky nezkušenému Pacholíčkovi.

)



/5 Kdo by svedl k hříchu jednoho z nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.

Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou.

Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce.

Ale Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo. (Mt 18,6-11)

V určitých případech máme volit menší zlo (přijít na to, co je menším zlem nemusí být snadné). Pro větší dobro se máme zříci menšího dobra.

Kde o tom slyšíme, kdo nás to učí?



/6 My milovníci drštkové polévky litujeme ty, kteří ji neocení.

V sexualitě církev 20. stol. navalila na manžele neunesitelná břemena, mnoho lidí tak bylo postiženo vypěstovanou frigiditou, u mnoha manželských párů došlo k

velikému odcizení a dalším postižením. Vyslechl jsem mnoho politováníhodných a smutných příběhů …



/7 Deprivace je nedostatečné uspokojení důležité psychické, či fyzické potřeby. Deprivovaní v sexualitě strádají např. oprávněnými i neoprávněnými zákazy

. Své potřeby si nepřiznají, neřeší je, jen je potlačují. Svůj vztek si často vylévají na ty, kteří nemají zábrany a „dopřávají si“ . Deprivovaní často týrají druhé.

(Ti pomlouvali Ježíše, že je děvkař. U farizeje Šimona, hned rádi poukazovali: „Podívejte se, děvka mu veřejně hladí nohy a on to trpí, má to rád.“ Podle sebe soudí druhé.

)



/8 Obrácení a změna smýšlení vyžaduje pravdivý náhled na nebezpečí zla a poznání, že si s ním sám neporadím. Poznám-li, že Ježíš přichází od Boha, mohu přijmout nabídku jeho přátelského zázemí a pomoc, mohu se svěřit do jeho rukou. Mohu na něj dát víc než na sebe. V

nemoci se také držíme rad lékaře a jeho pomoci. Přitakám-li Ježíšovi a zařídím-li se podle něj – jsem zachráněn.



/9 Zloděj nás krádeži neobírá jen o majetek, také nám způsobuje ránu na duši – pro pachatele jsme méně než hodnota ukradeného. U pomluvy je újma na cti ještě horší.



/10 Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby `ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď´.

Jestliže ani potom neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.

Amen, pravím vám, cokoli odmítnete na zemi, bude odmítnuto v nebi, a cokoli přijmete na zemi, bude přijato v nebi. Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní. (Mt 18,15-19)



/11 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! (Lk 6,28-29)



/12 Ježíšova matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.

Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, synu

Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka:

`Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.

Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. (Mt 1,18-25)



/13 Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma? (Mt 6,22-23)