Slavnost Nejsvětější Trojice
Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 14,15-21 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Př 8,22-31
Datum: 26. 5. 2013
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: Jan 14,15-21 - nalezené výskyty: 1 - 2 - zrušit hledání
Téma: Př 8,22-31
; Ř 5,1-5
; J 16,12-15
Datum: 26. 5. 2013
Dnešní slavnost „Trojediný Bůh“ není pro začátečníky. Je určena
pokročilým Ježíšovým učedníkům.
Co pro vás Bůh v Trojici znamená? Hodí se vám to k něčemu? Co říkáte dětem? /1
Jak použít dnešní čtení k „Trojici? Jak jim rozumíte?
Uvedu k tomu opakováním.
„Boha nikdo nikdy neviděl …“ /2
Přesto se lidé zkoumali, jaká božstva jsou (často se strachem). Představovali si je podle svých silných a neurvalých náčelníků – a měli je za ještě mocnější.
Při svých obřadech (rituální, předváděcí tanec byl dříve než písně a modlitby) si ten, kdo předváděl božstvo, bral masku (často strašidelnou).
Sochy pohanských božstev měly často zvířecí hlavy (např. v Egyptě) nebo (např. v Babylóně) měly těla sestaveny z různých částí predátorů (vypadaly jako bájná zvířata) – to vše ukazovalo na jejich velikou moc.
Židé dodneška udrželi zákaz zobrazování Boha. Důvěřují moudrosti Písma, zůstali při „audiu“. /3
Židé a křesťané (v nějaké míře i muslimové) přijali boží slovo, kterým nám Bůh vypráví o nás i o sobě.
V našich výpovědích o Bohu nejsme odkázáni jen na své úvahy a pozorování božích projevů. Jsme vyučováni Bohem.
Katechismus nešikovně říká: Bůh je duch. Jenže my jsme žádného ducha neviděli.
Písmo říká: „Bůh je jako vzduch“ (bez vzduchu nemohu dýchat, kde jsem byl, tam byl vždy vzduch). Kde jsem byl, tam se mnou byl a bude vždy Bůh.
„Bůh je jako vítr.“ To nejsou primitivní obrazy, Známe užitečnost a sílu větru.
Pro vlastní pochopení a vzdělávání o Bohu (i pro děti) můžeme používat další obrazy z fyziky nebo jiných přírodních věd věcí, které nejsou vidět a mají velikou účinnost (el. proud, různá záření, zemskou přitažlivost, magnetickou sílu …)
Bible přirovnává Ducha božího k vodě nebo ohni. Voda je bezpodmínečně nutná k životu a je součástí našeho těla. Duch je jako oheň, svítí a hřeje …
Bůh nám říká, jsem pro vás jako táta, jako maminka, jako ženich … ani to není dětské nebo primitivní vyprávění.
Zakusili jsme bohatství rodičů, to není otrocká nebo ponižující závislost.
Děti začínají vnímat a poznávat svět skrze potravu, sladkosti, příjemné pocity a blízkost milujících. Proto začínáme dětem vyprávět o Bohu při jídle. Říkáme, mnoho dobrého pochází od Boha a my lidé jsme z potravin připravili dobrá jídla.
(Někteří „dospělí“ ustrnuli v poživačnosti, nepokročili dál, nedospěli.)
Nepřehlédněme, jak židé při každém jídle, při všech příjemných zážitcích chválí Hospodina – osvojili si důležitý návyk. Skrze jídlo zakoušejí boží péči.
Jak začnou děti rozumět příběhům, vyprávíme jim i biblické příběhy – a děti si oblíbí vyprávění i vypravěče.
(Někteří lidé se zastavili v této fázi a vrcholem je pro ně vyprávění nějakého baviče.)
Často při vyprávění dáváme dětem něco sladkého. Židovští rodiče ale dětem říkají: „Až se naučíš číst a budeš číst v Tóře o Božím přátelství, bude to pro tebe sladší (pro staré židy byl nejsladší med nebo datle). Vedou děti dál a dál, výš a výš, aby děti věděly, jaké postavení mají v božím srdci.
(„Pětiletý k Písmu, desetiletý k Mišně, třináctiletý k příkazům“, říká Pirkej Avot.)
Veliký žid, sv. Pavel řekl: „Bez Krista jsem malý velbloudí bobek“. Já bych řekl, bez Boha jsem úplné prd.
A přece nám – nepatrným, někdy nevábným Bůh říká: „Můj drahý …“ /4
Bůh pečuje, abychom měli zdravé sebevědomí, aby se nám dobře dařilo, abychom nepromarnili život.
V Praze vídávám čím dál víc mladých lidí, kteří nic nedělají, žebrají a fetují. Každý má velkého psa, asi na obranu. Je to smutné, neobjevili svou cenu. Nejsou schopní se postarat ani o sebe, natož aby oni někomu přispěli, chátrají.
Potkáváme ale i lidi velikého výkonu, kteří jsou zahleděni do sebe, zakládají si na svém výkonu (mám na myli třeba poslední dva presidenty), ale ani tento druh lidí nesměřuje k životadárnému životu nebo k dobrému soužití…
Známe i další lidi, kteří se velice rozdávají druhým, až do roztrhání těla. Často nebyli v dětství dost milováni, ale velice se snaží mít rádi druhé, slouží druhým, aby nestrádali jako oni … (a podvědomě také proto, aby byli sami milováni. To nemusí být sobecké nebo vypočítavé, jsou často ušlechtilí. Ale i Bohu je líto, jak zapomínají na sebe. Přitom tito lidé by na místě Boha jednali stejně, řekli by (nebo to říkají): „Nemáš menší cenu než ti druzí, i tobě přeji dobrý život. I tebe mám velice rád, měj rád sám sebe, dopřej si také sobě, nemusíš se udřít pro druhé – všimni si, že já na nich nešetřím …
Připomínám, že je velikým bohatstvím porozumět Bohu, zakoušet jeho přátelství.
Přesto, že je Bůh naprosto jiný než my, není nám nesrozumitelný.
Říkáme-li, že je bytostí, pak myslíme, že je Někdo (ne něco), kdo nás oslovuje „Ty“ a my jeho také oslovujeme „Ty“.
I on sám o sobě mluví v obrazech a podobenstvích, abychom mu byli schopni správně porozumět. Ty obrazy: otec, matka, ženich, přítel mají vypovídající hodnotu veliké krásy a jedinečnosti, jen potřebujeme vědět, kde jejich výpověď končí (např.: Bůh není mužem nebo ženou. Je nešťastné, je-li Bůh znázorňován jako muž).
Podobně i počty v řeči o Bohu nemají číselný smysl. Jsou jen „pomocným vyjádřením“.
Výpověď: „Bůh je jeden“, je úlevná. Známe úzkost zbožných pohanů, že nějakého neznámého Boha pominou a bude to pro ně mít veliké následky. (Srv. Sk 17,23
Výpověď o „Trojici“ říká: Bůh není samotář, je „společenstvím“. Dokonce otevřeným ven, směrem k nám. Je překvapivé, oblažující a povznášející, že jsme zváni i do společenství s
Bohem.
S druhými máme být Božím obrazem. /5
Boží „parta“ se má propojit s naší partou.
V Bohu „jeden“ žije pro „druhé“, „jeden“ dává přednost „druhým“.
My jsme pro budování našich rodin přijali model podle uspořádání Boha: života jednoho pro druhého, vzájemné služby a úcty. Dávání přednosti druhému. /6
Tady už sklízíme ovoce „boží Trojice“.
Lze si porovnat architekturu rodiny podle Ježíše s modely rodiny v jiných kulturách (např. v hinduismu, buddhismu. /7
Před čtyřmi tisíciletími se nám dostalo jedinečného poznání o Bohu a pozvání k přátelství s ním.
Připomenu základní milníky s Bohem:
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26
Hospodin postavil člověka do zahrady, aby ji obdělával a střežil. (Gn 2,15
Abrame: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Srv. Gn 12,2-3
Izrael zůstal trčet v Egyptě, dal přednost nabídce faraóna, místo aby se vrátil
do země darované Hospodinem, upadl do otroctví a hrozilo mu vyhubení.
Z otroctví jsem vás vynesl na orlích křídlech. Budu o vás pečovat. Necháte-li se vést, budete mi zvláštním vlastnictvím a královstvím kněží. (Srv. Ex 19,4-6
Izraelité prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,8
Izrael – po období slavných i neslavných, po několikeré ztrátě svobody –
znovu toužil po pomoci Boží a očekával Mesiáše.
Těm, kteří přijali Mesiáše a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. (J 1,12
Mesiáš varoval: „Vzdalujete se Bohu, obraťte se. Ty, kteří se obrátili, vyučoval.
Daroval jim svého Ducha a poslal je do světa.
Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, vás naučí všemu
a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (Jan 14,26
Ušli jsme s Bohem veliký kus cesty a mnoho jsme od něj získali. Boží učení velice poznamenalo velkou část světa. (Přesto, že my křesťané jsme pod míru.)
Teď si všimněme prvního čtení. Je poetickým textem – poezie nám sdělí víc pravdy než próza. (Ten, pro něhož je vrcholem vyprávění nějakého baviče, těmto slovům asi neporozumí.)
Jako se rodiče malých dětí těší až budou moci dětem vyprávět a ukazovat jim, co objevili jako nejdůležitější pro život – tak se Bůh těšil, až bude moci lidi učit své moudrosti.
(V našem čtení je Moudrost personifikována. A pak byla křesťany teologicky přiřazena Ježíši.)
Židé mezi národy zaujímají význačně postavení. Netají se tím, jak nesmírně od Hospodina získali. /10
K nabídce Boží přidali svou touhu a námahu ke spolupráci s Bohem.
Každý si můžeme vyzkoušet, kam nás posune např. dodržování Desatera.
Vyžaduje odvahu např. se rozhodnout: „Nebudu lhát! Nebudu obelhávat sebe, Boha ani člověka. (Víme, jak někdy kličkujeme… Např. alkoholici ukrývají své láhve, předstírají kdeco, sami sobě namlouvají, že nejsou závislí a vše mají pod kontrolou …)
„Pravda nás osvobodí.“ To je ovoce Hospodinova vyučování a našeho učednictví.
Židé Ježíše nepřijali (naše nesnášenlivost jim k jeho objevení navršila obrovskou překážku).
My vyznáváme (myslíme si, že uznáváme) Ježíše za Syna Božího. Přišel, aby nás doučil o Bohu. /11
Na konci svého pobytu mezi námi Ježíš oznámil příchod dalšího průvodce – Ducha božího.
Ten nás chce dovést k pochopení toho, co nám Ježíš řekl. Nepřichází s novým učením. Vše nám Ježíš řekl. To někteří lidé – od dob antických – znovu a znovu přicházejí s
nějakou gnózí – poznáním, které je prý dáno určitým vyvoleným lidem. /12
Duch je ochotný nám napovídat, připomínat Ježíšova slova a tak nás uvádět do veškeré pravdy. „Kdo má (kdo pracuje na porozumění), tomu bude dáno a přidáno.“
Přijmout tuto pomoc a službu Ducha také vyžaduje odvahu.
Můžeme s ním uzavřít dohodu, aby nás vedl. Smíme jej prosit, aby nám připomínal to, k čemu nás Ježíš zve a čemu se vzpíráme, v čem polevujeme, čemu se vyhýbáme, do čeho se nám nechce.
Samozřejmě, že jednání s Bohem vyžaduje poctivost, úctu a pečlivost.
Bůh je velkorysý, ale není „hejpočkej“.
Za doprovodu Ducha můžeme vystoupat velice vysoko, ke krásnému lidství. Duch nám nabízí veliká obdarování.
Nikde v Písmu není řeč o „Trojici“, ale nemyslíme si, že jsme „trefili kozla“.
Poznání o „Trojici“ má veliký a praktický dopad na uspořádání našeho života a našich vztahů.
Pochopit a přijmout to, je pochopitelně možné jen po zpracování předešlých poznávacích lekcí (ale tak to je i u méně náročných věcí).
Duch nám je nabízen …
(Těší nás, jak nás římský biskup František vybízí k pozornosti vůči Duchu božímu.)
----------------------
Poznámky:
/1 I pro nás je Trojjedinost náročným tématem, nedivíme se židům a mohamedánům, že naši výpověď nepřijímají. Ledaskdo z kostelových lidí jen papouškuje něco, co slyšel, aniž se snaží této výpovědi o Bohu postupně porozumět.
(Lenoši rádi vyprávějí ne chytrou historku o snu sv. Augustina. Když psal Augustin traktát o Trojici, měl prý sen, ve kterém viděl malého chlapce, který nosil v
lasturce vodu z moře do malého důlku v písku. „Copak to děláš?“, ptal se biskup. „Přelévám moře.“ „Prosím tě, to se ti nikdy nepovede“. „Augustine, spíše já přel
iji moře, než ty pochopíš tajemství Boží Trojice“. Tak někteří svou pohodlnost překrývají kabátem „pokory“. Písmo není určeno lenochům.)
Kdo nelituje námahy k promýšlení, získá mnoho pro porozumění životu a pro porozumění božím plánům s námi.
/2 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1,18
/3 Škoda, přeškoda, že my jsme přistoupili na video. Zatímco židé učili lidi číst a psát, aby mohl každý pracovat s biblickými texty, my jsme do kostelů nechali namalovat „Písmo pro chudé“ (pro analfabety). Ti, co si myslí, že jsou „chytřejší“ než Písmo, si to umí zdůvodnit.
Nejsem proti malování obrazů Marie, Josefa, Ježíše, ale kdekdo si opovážlivě troufnul. Ukažte mi zbožný obraz, podle kterého by si někdo vybíral manželku, manžela nebo by tak chtěl sám vypadat.
Ne každou naši fotografii ukazujeme druhým. Kdyby nás namaloval špatný malíř, nedovolili bychom takový obraz užívat na veřejnosti.
/4 Toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele.
Ptáš se proč? Protože jsi v očích mých drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.
Neboj se, já budu s tebou.
Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.
Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?" (Srv. Iz 43,1-13
/5 Židovství a křesťanství nehlásá poustevničení. Nerozumím řeholním řádům, kde řeholníci žijí každý ve své poustevně, nežijí spolu, nepracují spolu, nejí spolu, nemodlí se spolu …
/6 Matka synů Zebedeových řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“
Ale Ježíš řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za mnohé." (Srv. Mt 20,20-28
Lze si porovnat uspořádání rodin v jiných kulturách. Kde má žena a dítě takovou důstojnost jako v křesťanství? (A to my máme zpoždění za Ježíšovou představou. Nemluvě o postavení ženy v
církvi – tam jsme teprve na úrovni pohanství.)
/7 Kdyby si nekritičtí obdivovatelé těchto náboženství zkusili pár let žít v tamějších rodinách, to by koukali, v jakém postavení by se ocitli.
(Jenže to při návštěvě cizích zemí nepoznají.)
/8 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44
Petře, to ti (o Mesiášovi) nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. (Mt 16,17
Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat. (J 14,21
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. (J 15,9
Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. (J 20,21
/9 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Průvodce, aby byl s vámi navěky. (Srv. J 14,15-17
Duch o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví. (J 15,26-27
Duch vás uvede do veškeré pravdy. (J 16,13
/10 Židé se drží Hospodina a Hebrejské bible. Zůstali uzavření do sebe, nemají misie, usilují o vlastní přežití. (Izrael není náboženským státem, ale bez těch, kteří věří v
požehnání Hospodina, by nebylo sionismu ani návratu do Izraele. Vrátili se jen nadšenci, nejbohatší zůstali u svého majetku.)
Židé se netají, co jim pomohlo k tomu, že zastávají v současném lidstvu významné postavení. Naučili se z Bible přemýšlet, přijali moudrost boží.
„Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval. … Bezdomovec ti bude půjčovat, ale ty mu nebudeš moci půjčit. On bude hlavou, a ty budeš chvostem.“ (Srv. Dt 28
/11 Na Ježíšově jednání s lidmi vidíme, jakou cenu pro Boha má člověk (i hříšník). Na jeho životě vidíme, jak si Bůh představuje lidský život.
/12 Ježíšovo učení a jeho životní styl jsou pro gnostiky příliš náročné, zvláště otázka hříchu, přiznání vlastní bídy a podílu na zlu. Hledí na získání vlastního užitku, na rozdíl od křesťanství neusilují o službu a obětavost podle Ježíše.
Co pro vás Bůh v Trojici znamená? Hodí se vám to k něčemu? Co říkáte dětem? /1
Jak použít dnešní čtení k „Trojici? Jak jim rozumíte?
Uvedu k tomu opakováním.
„Boha nikdo nikdy neviděl …“ /2
Přesto se lidé zkoumali, jaká božstva jsou (často se strachem). Představovali si je podle svých silných a neurvalých náčelníků – a měli je za ještě mocnější.
Při svých obřadech (rituální, předváděcí tanec byl dříve než písně a modlitby) si ten, kdo předváděl božstvo, bral masku (často strašidelnou).
Sochy pohanských božstev měly často zvířecí hlavy (např. v Egyptě) nebo (např. v Babylóně) měly těla sestaveny z různých částí predátorů (vypadaly jako bájná zvířata) – to vše ukazovalo na jejich velikou moc.
Židé dodneška udrželi zákaz zobrazování Boha. Důvěřují moudrosti Písma, zůstali při „audiu“. /3
Židé a křesťané (v nějaké míře i muslimové) přijali boží slovo, kterým nám Bůh vypráví o nás i o sobě.
V našich výpovědích o Bohu nejsme odkázáni jen na své úvahy a pozorování božích projevů. Jsme vyučováni Bohem.
Katechismus nešikovně říká: Bůh je duch. Jenže my jsme žádného ducha neviděli.
Písmo říká: „Bůh je jako vzduch“ (bez vzduchu nemohu dýchat, kde jsem byl, tam byl vždy vzduch). Kde jsem byl, tam se mnou byl a bude vždy Bůh.
„Bůh je jako vítr.“ To nejsou primitivní obrazy, Známe užitečnost a sílu větru.
Pro vlastní pochopení a vzdělávání o Bohu (i pro děti) můžeme používat další obrazy z fyziky nebo jiných přírodních věd věcí, které nejsou vidět a mají velikou účinnost (el. proud, různá záření, zemskou přitažlivost, magnetickou sílu …)
Bible přirovnává Ducha božího k vodě nebo ohni. Voda je bezpodmínečně nutná k životu a je součástí našeho těla. Duch je jako oheň, svítí a hřeje …
Bůh nám říká, jsem pro vás jako táta, jako maminka, jako ženich … ani to není dětské nebo primitivní vyprávění.
Zakusili jsme bohatství rodičů, to není otrocká nebo ponižující závislost.
Děti začínají vnímat a poznávat svět skrze potravu, sladkosti, příjemné pocity a blízkost milujících. Proto začínáme dětem vyprávět o Bohu při jídle. Říkáme, mnoho dobrého pochází od Boha a my lidé jsme z potravin připravili dobrá jídla.
(Někteří „dospělí“ ustrnuli v poživačnosti, nepokročili dál, nedospěli.)
Nepřehlédněme, jak židé při každém jídle, při všech příjemných zážitcích chválí Hospodina – osvojili si důležitý návyk. Skrze jídlo zakoušejí boží péči.
Jak začnou děti rozumět příběhům, vyprávíme jim i biblické příběhy – a děti si oblíbí vyprávění i vypravěče.
(Někteří lidé se zastavili v této fázi a vrcholem je pro ně vyprávění nějakého baviče.)
Často při vyprávění dáváme dětem něco sladkého. Židovští rodiče ale dětem říkají: „Až se naučíš číst a budeš číst v Tóře o Božím přátelství, bude to pro tebe sladší (pro staré židy byl nejsladší med nebo datle). Vedou děti dál a dál, výš a výš, aby děti věděly, jaké postavení mají v božím srdci.
(„Pětiletý k Písmu, desetiletý k Mišně, třináctiletý k příkazům“, říká Pirkej Avot.)
Veliký žid, sv. Pavel řekl: „Bez Krista jsem malý velbloudí bobek“. Já bych řekl, bez Boha jsem úplné prd.
A přece nám – nepatrným, někdy nevábným Bůh říká: „Můj drahý …“ /4
Bůh pečuje, abychom měli zdravé sebevědomí, aby se nám dobře dařilo, abychom nepromarnili život.
V Praze vídávám čím dál víc mladých lidí, kteří nic nedělají, žebrají a fetují. Každý má velkého psa, asi na obranu. Je to smutné, neobjevili svou cenu. Nejsou schopní se postarat ani o sebe, natož aby oni někomu přispěli, chátrají.
Potkáváme ale i lidi velikého výkonu, kteří jsou zahleděni do sebe, zakládají si na svém výkonu (mám na myli třeba poslední dva presidenty), ale ani tento druh lidí nesměřuje k životadárnému životu nebo k dobrému soužití…
Známe i další lidi, kteří se velice rozdávají druhým, až do roztrhání těla. Často nebyli v dětství dost milováni, ale velice se snaží mít rádi druhé, slouží druhým, aby nestrádali jako oni … (a podvědomě také proto, aby byli sami milováni. To nemusí být sobecké nebo vypočítavé, jsou často ušlechtilí. Ale i Bohu je líto, jak zapomínají na sebe. Přitom tito lidé by na místě Boha jednali stejně, řekli by (nebo to říkají): „Nemáš menší cenu než ti druzí, i tobě přeji dobrý život. I tebe mám velice rád, měj rád sám sebe, dopřej si také sobě, nemusíš se udřít pro druhé – všimni si, že já na nich nešetřím …
Připomínám, že je velikým bohatstvím porozumět Bohu, zakoušet jeho přátelství.
Přesto, že je Bůh naprosto jiný než my, není nám nesrozumitelný.
Říkáme-li, že je bytostí, pak myslíme, že je Někdo (ne něco), kdo nás oslovuje „Ty“ a my jeho také oslovujeme „Ty“.
I on sám o sobě mluví v obrazech a podobenstvích, abychom mu byli schopni správně porozumět. Ty obrazy: otec, matka, ženich, přítel mají vypovídající hodnotu veliké krásy a jedinečnosti, jen potřebujeme vědět, kde jejich výpověď končí (např.: Bůh není mužem nebo ženou. Je nešťastné, je-li Bůh znázorňován jako muž).
Podobně i počty v řeči o Bohu nemají číselný smysl. Jsou jen „pomocným vyjádřením“.
Výpověď: „Bůh je jeden“, je úlevná. Známe úzkost zbožných pohanů, že nějakého neznámého Boha pominou a bude to pro ně mít veliké následky. (Srv. Sk 17,23
)
Výpověď o „Trojici“ říká: Bůh není samotář, je „společenstvím“. Dokonce otevřeným ven, směrem k nám. Je překvapivé, oblažující a povznášející, že jsme zváni i do společenství s
Bohem.
S druhými máme být Božím obrazem. /5
Boží „parta“ se má propojit s naší partou.
V Bohu „jeden“ žije pro „druhé“, „jeden“ dává přednost „druhým“.
My jsme pro budování našich rodin přijali model podle uspořádání Boha: života jednoho pro druhého, vzájemné služby a úcty. Dávání přednosti druhému. /6
Tady už sklízíme ovoce „boží Trojice“.
Lze si porovnat architekturu rodiny podle Ježíše s modely rodiny v jiných kulturách (např. v hinduismu, buddhismu. /7
Před čtyřmi tisíciletími se nám dostalo jedinečného poznání o Bohu a pozvání k přátelství s ním.
Připomenu základní milníky s Bohem:
I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26
)
Hospodin postavil člověka do zahrady, aby ji obdělával a střežil. (Gn 2,15
)
Abrame: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Srv. Gn 12,2-3
)
Izrael zůstal trčet v Egyptě, dal přednost nabídce faraóna, místo aby se vrátil
do země darované Hospodinem, upadl do otroctví a hrozilo mu vyhubení.
Z otroctví jsem vás vynesl na orlích křídlech. Budu o vás pečovat. Necháte-li se vést, budete mi zvláštním vlastnictvím a královstvím kněží. (Srv. Ex 19,4-6
; Ex 20,2
)
Izraelité prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ (Ex 24,8
)
Izrael – po období slavných i neslavných, po několikeré ztrátě svobody –
znovu toužil po pomoci Boží a očekával Mesiáše.
Těm, kteří přijali Mesiáše a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. (J 1,12
) /8
Mesiáš varoval: „Vzdalujete se Bohu, obraťte se. Ty, kteří se obrátili, vyučoval.
Daroval jim svého Ducha a poslal je do světa.
Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, vás naučí všemu
a připomene vám všecko, co jsem vám řekl. (Jan 14,26
) /9
Ušli jsme s Bohem veliký kus cesty a mnoho jsme od něj získali. Boží učení velice poznamenalo velkou část světa. (Přesto, že my křesťané jsme pod míru.)
Teď si všimněme prvního čtení. Je poetickým textem – poezie nám sdělí víc pravdy než próza. (Ten, pro něhož je vrcholem vyprávění nějakého baviče, těmto slovům asi neporozumí.)
Jako se rodiče malých dětí těší až budou moci dětem vyprávět a ukazovat jim, co objevili jako nejdůležitější pro život – tak se Bůh těšil, až bude moci lidi učit své moudrosti.
(V našem čtení je Moudrost personifikována. A pak byla křesťany teologicky přiřazena Ježíši.)
Židé mezi národy zaujímají význačně postavení. Netají se tím, jak nesmírně od Hospodina získali. /10
K nabídce Boží přidali svou touhu a námahu ke spolupráci s Bohem.
Každý si můžeme vyzkoušet, kam nás posune např. dodržování Desatera.
Vyžaduje odvahu např. se rozhodnout: „Nebudu lhát! Nebudu obelhávat sebe, Boha ani člověka. (Víme, jak někdy kličkujeme… Např. alkoholici ukrývají své láhve, předstírají kdeco, sami sobě namlouvají, že nejsou závislí a vše mají pod kontrolou …)
„Pravda nás osvobodí.“ To je ovoce Hospodinova vyučování a našeho učednictví.
Židé Ježíše nepřijali (naše nesnášenlivost jim k jeho objevení navršila obrovskou překážku).
My vyznáváme (myslíme si, že uznáváme) Ježíše za Syna Božího. Přišel, aby nás doučil o Bohu. /11
Na konci svého pobytu mezi námi Ježíš oznámil příchod dalšího průvodce – Ducha božího.
Ten nás chce dovést k pochopení toho, co nám Ježíš řekl. Nepřichází s novým učením. Vše nám Ježíš řekl. To někteří lidé – od dob antických – znovu a znovu přicházejí s
nějakou gnózí – poznáním, které je prý dáno určitým vyvoleným lidem. /12
Duch je ochotný nám napovídat, připomínat Ježíšova slova a tak nás uvádět do veškeré pravdy. „Kdo má (kdo pracuje na porozumění), tomu bude dáno a přidáno.“
Přijmout tuto pomoc a službu Ducha také vyžaduje odvahu.
Můžeme s ním uzavřít dohodu, aby nás vedl. Smíme jej prosit, aby nám připomínal to, k čemu nás Ježíš zve a čemu se vzpíráme, v čem polevujeme, čemu se vyhýbáme, do čeho se nám nechce.
Samozřejmě, že jednání s Bohem vyžaduje poctivost, úctu a pečlivost.
Bůh je velkorysý, ale není „hejpočkej“.
Za doprovodu Ducha můžeme vystoupat velice vysoko, ke krásnému lidství. Duch nám nabízí veliká obdarování.
Nikde v Písmu není řeč o „Trojici“, ale nemyslíme si, že jsme „trefili kozla“.
Poznání o „Trojici“ má veliký a praktický dopad na uspořádání našeho života a našich vztahů.
Pochopit a přijmout to, je pochopitelně možné jen po zpracování předešlých poznávacích lekcí (ale tak to je i u méně náročných věcí).
Duch nám je nabízen …
(Těší nás, jak nás římský biskup František vybízí k pozornosti vůči Duchu božímu.)
----------------------
Poznámky:
/1 I pro nás je Trojjedinost náročným tématem, nedivíme se židům a mohamedánům, že naši výpověď nepřijímají. Ledaskdo z kostelových lidí jen papouškuje něco, co slyšel, aniž se snaží této výpovědi o Bohu postupně porozumět.
(Lenoši rádi vyprávějí ne chytrou historku o snu sv. Augustina. Když psal Augustin traktát o Trojici, měl prý sen, ve kterém viděl malého chlapce, který nosil v
lasturce vodu z moře do malého důlku v písku. „Copak to děláš?“, ptal se biskup. „Přelévám moře.“ „Prosím tě, to se ti nikdy nepovede“. „Augustine, spíše já přel
iji moře, než ty pochopíš tajemství Boží Trojice“. Tak někteří svou pohodlnost překrývají kabátem „pokory“. Písmo není určeno lenochům.)
Kdo nelituje námahy k promýšlení, získá mnoho pro porozumění životu a pro porozumění božím plánům s námi.
/2 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1,18
)
/3 Škoda, přeškoda, že my jsme přistoupili na video. Zatímco židé učili lidi číst a psát, aby mohl každý pracovat s biblickými texty, my jsme do kostelů nechali namalovat „Písmo pro chudé“ (pro analfabety). Ti, co si myslí, že jsou „chytřejší“ než Písmo, si to umí zdůvodnit.
Nejsem proti malování obrazů Marie, Josefa, Ježíše, ale kdekdo si opovážlivě troufnul. Ukažte mi zbožný obraz, podle kterého by si někdo vybíral manželku, manžela nebo by tak chtěl sám vypadat.
Ne každou naši fotografii ukazujeme druhým. Kdyby nás namaloval špatný malíř, nedovolili bychom takový obraz užívat na veřejnosti.
/4 Toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele.
Ptáš se proč? Protože jsi v očích mých drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval.
Neboj se, já budu s tebou.
Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.
Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?" (Srv. Iz 43,1-13
)
/5 Židovství a křesťanství nehlásá poustevničení. Nerozumím řeholním řádům, kde řeholníci žijí každý ve své poustevně, nežijí spolu, nepracují spolu, nejí spolu, nemodlí se spolu …
/6 Matka synů Zebedeových řekla: „Ustanov, aby tito dva synové měli místo jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici ve tvém království.“
Ale Ježíš řekl: "Víte, že vládcové panují na národy a velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život za mnohé." (Srv. Mt 20,20-28
)
Lze si porovnat uspořádání rodin v jiných kulturách. Kde má žena a dítě takovou důstojnost jako v křesťanství? (A to my máme zpoždění za Ježíšovou představou. Nemluvě o postavení ženy v
církvi – tam jsme teprve na úrovni pohanství.)
/7 Kdyby si nekritičtí obdivovatelé těchto náboženství zkusili pár let žít v tamějších rodinách, to by koukali, v jakém postavení by se ocitli.
(Jenže to při návštěvě cizích zemí nepoznají.)
/8 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44
)
Petře, to ti (o Mesiášovi) nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. (Mt 16,17
)
Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. Toho, kdo mě miluje, bude milovat můj Otec; i já ho budu milovat a dám mu to poznat. (J 14,21
(najít další))
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23
)
Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. (J 15,9
)
Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. (J 20,21
)
/9 Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Průvodce, aby byl s vámi navěky. (Srv. J 14,15-17
(najít předchozí))
Duch o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví. (J 15,26-27
)
Duch vás uvede do veškeré pravdy. (J 16,13
)
/10 Židé se drží Hospodina a Hebrejské bible. Zůstali uzavření do sebe, nemají misie, usilují o vlastní přežití. (Izrael není náboženským státem, ale bez těch, kteří věří v
požehnání Hospodina, by nebylo sionismu ani návratu do Izraele. Vrátili se jen nadšenci, nejbohatší zůstali u svého majetku.)
Židé se netají, co jim pomohlo k tomu, že zastávají v současném lidstvu významné postavení. Naučili se z Bible přemýšlet, přijali moudrost boží.
„Hospodin tě učiní hlavou a ne chvostem, budeš vždycky stoupat výš a neklesneš níž, budeš-li poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které ti dnes udílím, abys je bedlivě dodržoval. … Bezdomovec ti bude půjčovat, ale ty mu nebudeš moci půjčit. On bude hlavou, a ty budeš chvostem.“ (Srv. Dt 28
. kap.)
/11 Na Ježíšově jednání s lidmi vidíme, jakou cenu pro Boha má člověk (i hříšník). Na jeho životě vidíme, jak si Bůh představuje lidský život.
/12 Ježíšovo učení a jeho životní styl jsou pro gnostiky příliš náročné, zvláště otázka hříchu, přiznání vlastní bídy a podílu na zlu. Hledí na získání vlastního užitku, na rozdíl od křesťanství neusilují o službu a obětavost podle Ježíše.