Seslání Ducha Svatého

Autor: Václav Vacek - příprava k biblickým textům ze serveru letohrad.farnost.cz
Texty převzaty s laskavým svolením autora
Originál textu najdete na serveru letohrad.farnost.cz
Hledaný citát: 1Kor 12,4-11 - nalezené výskyty: 1 - zrušit hledání
Téma: Sk 2,1-11; 1 Kor 12,3b-7.12-13; J 20,19-23
Datum: 19. 5. 2013
V minulých letech jsme si něco o Letnicích řekli.

Už od prvních biblických knih je řeč o Duchu božím a jeho mocném působení …
Letnice – Šavuot jsou pro Izrael (i pro nás) výročním svátkem darování Tóry na Sinaji.
Padesát dní po vyvedení lidu Božího z otroctví Egypta jsme dostali cenné rady do života k udržení svobody.

Židé si připomínají dva sliby a radují se z nich:
- Hospodin přislíbil Izraeli, že jej nevymění za žádný jiný národ.
- Izraelité slíbili, že nevymění Hospodina za nikoho jiného a že budou zachovávat jeho příkazy. /1

„Já jsem tě vysvobodil z otroctví, budu o tebe pečovat, abys v ničem nestrádal. Nebudeš mít jiných božstev, nebudeš mít zapotřebí si ukrádat z cizí cti, peněženky, talíře a postele ...
Budete mi manželkou …“ /2

Kdo vystoupil na Sinaj, zakusil námahu, i když Sinaj není velehorou. Porozumění Tóře vyžaduje celoživotní námahu; je dostupná, ale nikdo se nemůže pyšnit, že ji „zdolal“.
Východ slunce na Sinaji je zážitkem. Obrovským zážitkem je pro toho, kdo si uvědomuje, jak obrovskou práci vykonal Duch boží s lidmi, kteří přijali „přikázání“.
„Mojžíšovo učení“ změnilo veliký kus lidské etiky. /3

Celou sváteční noc o Letnicích židé tráví nad studiem Písma.
Tóra je jim medem a mlékem (židé jedí o tomto svátku mléčná jídla a medové koláčky).

Mesiáš přináší med a smetanu!
(Kdo stojí o svatodušní vigilii a její naslouchání slovu božímu? Dáváme přednost méně kalorické stravě, májové pobožnosti jsou pro některé lákavější.)

Židé o Letnicích čtou knihu Rút. /4

Naše společnost o Letnicích už nic neví … /5

Léta si říkáme, že do Ježíšových Velikonoc patří nejen jeho láska až smrt, a zmrtvýchvstání, ale i nanebevstoupení a seslání Ducha svatého. To je ale tak veliká porce božích darů lidem, že se to vše děje postupně, abychom to krok za krokem byli schopni obsáhnout a přijmout.

Před týdnem jsme slyšeli Ježíšova slova k učedníkům: „Dal jsem vám poznat otcovo jméno“. (Poznat znamená ochutnat, zažít, zakusit, prožít. Jméno sděluje, vypráví, kým je ten druhý pro nás, co od něj můžeme čekat).
Ježíš nás vede před Boha, dává nám zakoušet šířku, hloubku a velikost Otcova přátelství. Není jen teoretickým učitelem, je Mistrem. Nediktuje nám recept (pouze k zapsání) na dobré jídlo nebo pití, ukazuje, jak se vaří a pak nás zve nás k hostině.

Ježíš nám dává zakoušet Ducha a jeho působení.
Apoštolové byli ochromeni strachem: „Chovejte se potichu, nechoďte k oknu, aby nás nikdo nezahlédl, kdyby někdo tloukl na dveře, nikomu neotevírejte, nejme tady!“
Byli jako tělo bez ducha. Ducha božího potratili.
„Přijměte Ducha svatého. /6
Je vám odpuštěno, abyste sami měli z čeho odpouštět druhým.“

Vina nás vnitřně utiskuje. Osvobození narovnává, darované přátelství povznáší.
Vidíme, co můžeme od Ducha očekávat: odpuštění, smíření a radost – skleslost mizí, provinění je odpuštěno. Přátelství je znovu obnoveno a potvrzeno. Výčitky zmizely, vše ústí k novému obdivu, vděčnosti a touhy nést Pokoj dalším.
Nedávno ustrašení apoštolové teď vyrazili mezi lidi. /7
Obdarování Ducha působí radost. Svítí-li slunce, vše má jiné barvy. /8

Ježíšovou smrtí nastalo konečné „vylévání Ducha“.
Duch je nakročen směrem k nám. /9

Všimněme si jedné nabídky Ducha, která nám napomáhá ke statečnosti (dříve se spíš mluvilo o síle). Statečnosti je třeba jak ke spravedlnosti, tak i k lásce.


Od dětství máme veliký cit pro spravedlnost, každý těžko neseme nespravedlnost k sobě, někteří těžko snášejí nespravedlnost k druhému, zvláště slabšímu.

Začíná to ve škole, neurvalec ubližuje slabšímu a ostatní děti ze strachu buď mlčí, nebo se k útočníkovi přidávají.

Děti jsou velice závislé na kolektivu, mají strach, aby se sami nestali terčem násilí nebo nebyli z kolektivu vyloučeni. Zastat se spolužáka proti učiteli je ještě obtížnější co když si na mě zasedne?

Nespravedlnosti pokračují v zaměstnání, v sousedství, v církvi a politice. Učitel, nadřízený, úředník, někoho ponížil a my jsme se ho nezastali. Máme strach, že mě nespravedlivý šéf může propustit z

práce, ideologický režim nedovolí studovat našim dětem. Policejní stát uvězní disidenta, máma mlčí ke zneužívání děcka, aby nepřišla o chlapa … Jsme ochromeni strachem. Mlčíme k

násilí.



Nezastáváme se obětí ani mezi lidmi, kteří nejsou nadřízení. Nechceme si pohněvat druhé, máme strach, že nebudeme mít žádné kamarády, že nás druhý přestane mít rád.



Ve škole jsme se na příkladech učili počítat a na diktátech jsme si procvičovali pravopis, abychom nedělali hrubé chyby v mluvnici. Ale neučili jsme se stavět se proti zlu.

Udělat hrubku v psaném textu není hřích, ale mlčet ke zlu, zachovat se zbaběle nebo lhostejně je veliké svinstvo. Zpovídáme se z malicherností, ale podporujeme násilí.

Nedáváme dětem dobrý příklad, neukazujeme jim jak hájit pronásledované a jak si cvičit odvahu.

Pak se divíme, že nemáme patřičnou autoritu a děti nemají vzory.



Nebyli jsme vychováváni k odvaze. Pouze: snášej příkoří a obětuj utrpení.

Židé v Izraeli nebo v Americe se velice styděli za to, že se jejich souvěrci nechali bez odporu zabíjet

u hromadných hrobů. Lehko se to říká …, proto je nutné se učit stavět se proti nespravedlnostem. /10

V Hilsneriádě se k Prof. Masarykovi nepřidal žádný profesor ani biskup.

Řada významných německých duchovních, kteří se postavili Hitlerovi, litovala, že se zastávali pronásledovaných Židů pozdě, až když byli pronásledováni pokřtění židovští konvertité.

Po válce někteří „demokratičtí“ politici souhlasili se zrušením jiných politických stran. Za pár let se jejich strany staly prostitutkami jediné Strany.

Za minulého režimu některé řády volaly o pomoc, až když je StB začala silně pronásledovat. Sami se ale dříve jiných pronásledovaných nezastali.

I někteří naši preláti tvrdě odsoudili vystoupení Pussy Riot v moskevském chrámu (byl to politický protest proti krutému Putinovi). Jsem zvědav, jak se tito preláti postaví proti zneuctění vystavených korunovačních klenotů opilým presidentem (premiér a vláda se Zemana bojí).

Jistý prelát už poděkoval p. Zemanovi za odmítnutí profesury M.C. Putnovi.

Bude církevní vrchnost hájit akademické svobody nebo poklonkovat moci? Vystoupí ministr školství a vláda proti presidentově svévoli? /11

„Nechci pana Putnu ponižovat, proto důvody svého rozhodnutí nebudu uvádět veřejně“, řekl p. Zeman.

Vzpomínáte, jak slovenská biskupská konference řekla totéž: „Vatikán nechce zveřejnit důvody k odvolání arcibiskupa trnavského R. Bezáka, neboť chrání jeho veřejnou pověst.“ (To se oba dopustili nějakých strašných nemorálností?)

Jak to, že církev neposkytuje obviněnému možnost obhajoby?

Přijmou kandidáti na profesuru jmenování od p. Zemana, nebo budou solidární s M.C. Putnou?

Ze sebrání pera jedním presidentem, opilosti druhého presidenta si mnoho lidí dělá srandu (ne legraci). Ale nestydíme se, jaké si volíme presidenty. Kdyby nedělali nic horšího, mávli bychom nad tím rukou.

Žide si svými vtipy nastavují zrcadlo – sami sobě, my se často jen pošklebujeme tomu druhému.



Právě se dozvídám, že prý p. Zeman odmítl udělit profesuru M.C. Punovi za účast na pochodu gayů Prahou. Pronásledováním homosexuálů si nacisté získávali přízeň „konzervativních a slušných“ lidí.

Na slabší si troufáme.



Někteří zločinci nikdy nikoho nezabili vlastní rukou (na špinavou práci měli jiné). Kaifáš i Pilát si umyli ruce. Církev nikdy nikoho neupálila, jen vydala kacíře světským soudům a katům.

Někteří církevní hodnostáři nebo kláštery poskytli asyl nacistům. (Právo azylu má veliký význam. Brání linčování. Ale pak je třeba podezřelé vydat řádnému soudu.) /12



Přemysl Pitter se věnoval obětem – dětem židovským i německým (určitě některé byly z nacistických rodin). Potřeboval k tomu mnoho a mnoho odvahy, byl pomlouván, bylo mu bráněno v

práci pro děti, byl pronásledován od mnoha stran.



Všímejme si, jak a kde Duch boží pracuje.

Poznali jsme, že mnoho věcí, které nejsou vidět, existují a mocně působí (vzduch, vítr, různá záření, síly, ale i vůně).

Vnímáme přejícnost a lásku druhých. Nebo naopak nepřejícnost.

Mnoho nás ovlivňují dobří lidé.

Hůř se nám daří, když jsme sami. Snadněji se nám žije, když nás někdo podporuje, povzbuzuje a připomíná, co je dobré.

Duch boží má prsty ve vší kráse a všem ušlechtilém.



----------------------

Poznámky:

/1 Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť.

Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: "Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.

Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.

Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.

Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal.

Všechen lid odpověděl jednomyslně: "Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil." Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu. (Ex 19,1-8)



/2 Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.

Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.

Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,4-9)



/3 O svatodušních vigiliích čteme pokaždé řadu čtení o Duchu svatém. Letos budeme číst velký kus z Ex 19.-23. kap.

Víme, jak veliká práce je naučit děti třeba hygienickým návykům. Jak pracné je pro dospělého získat nový návyk nebo se zbavit zlozvyku. Rozhodnout se pro spravedlnost nebo pravdivost a dodržet ji dá velikou práci. Je to spolupráce s

Duchem Božím (vědomá nebo nevědomá).

Hospodin začínal s pohany. Za tisíc let se židé „Mojžíšovskou kulturou“ zformovali natolik, že je Ježíš mohl opět pozvat výš – ke kultuře křesťanské. To, že mnoho lidí přijalo boží přikázání je obrovským dílem spolupráce lidí s Duchem božím.



/4 Pohanka Rút na životě své tchyně Noemi (v pohanské zemi) viděla krásu a velikost Hospodina …

Rút řekla Noemi: Kamkoli půjdeš, půjdu,

kdekoli zůstaneš, zůstanu.

Tvůj lid bude mým lidem

a tvůj Bůh mým Bohem.

Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována.

Ať se mnou Hospodin udělá, co chce!

Rozdělí nás od sebe jen smrt. (Rút 1,16b-17)



Proč u nás v manželství: pokřtěný – nepokřtěný, většinou převáží vliv nepokřtěné strany? Neumíme nebo nemáme těm nově příchozím co nabídnout?



/5 My katolíci nemáme z Tóry radost, ztotožnili jsme ji se „Zákonem“ – s přebujelou tradicí přikázání farizeů, kterou Ježíš odmítl (později i apoštol Pavel).

Kdo svobodě nerozumí, neváží si ji, nepřináší mu radost. (Svoboda je prostorem, příležitostí, možností, který máme naplnit),

Mnoho lidí se neumí radovat bez špiritusu. Duch – latinsky Spiritus – jim není znám.

Alkohol s opilcem mává a podráží mu nohy, Duch pozvedá a povznáší vzhůru.

Skutky lidské svévole jsou: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost …

Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. (Gal 5,19-23)



/6 Duch je „vyléván Ježíšovou smrtí, krev symbolizuje Ducha.

Ježíšova krev není vylévána Bohu na oltář. Ani „Eucharistickou Krev“ nepoužíváme k úlitbě (někteří pohané, ulili trochu z poháru vína jako oběť některému božstvu.



/7 Vzpomeňme třeba na syrského Námana, který se stává apoštolem – velvyslancem Hospodinovým ve své vlasti, mudrců od Východu, Samaritánky, která nadšeně utíká ke svým sousedům (před kterými se dříve skrývala) a svědčí o Ježíši

nebo ženy kananejské, svědčící v tamějších „Sudetech“ o židovském Mesiáši.



/8 Ďábel se neraduje, nemá se z čeho radovat. Nesměje se, jen se šklebí a pomlouvá.

Nenávist, závist, vztek, nesnášenlivost vydechuje jiný kráter než zřídlo vydechující Ducha. Rozdíl je patrný jako mezi vůní a puchem.

(Vůně je nehmotná, proto je také v Bibli jedním ze symbolů Ducha. Židé dodneška při každém setkání s vůní chválí Stvořitele za dar vůní. Vůně (reach) a duch, vzduch (ruach) pocházejí ze stejného kořene a židé říkají, že z

vůně má požitek duše, ne tělo.



/9 Řada našich modliteb nebo kostelních písní mi připomíná vánoční dopis dětí Ježíškovi. Dlouhý seznam dárků, které si přejí pod stromeček. Modlitba dospělého má říci o co se chci snažit a

v čem prosím Boha o pomoc.



/10 My dokážeme vyjmenovat mnoho pádných důvodů proč jsme se v r. 1938 nemohli postavit Hitlerovi; byla by to sebevražda. Je to pravda, ale pokřivilo to náš národní charakter.

Židé si velice cení povstání ve varšavském ghettu. Všichni židé tam zahynuli, ale zemřeli „ve stoje“.

Vozím biřmovance do Osvětimi. Říkám jim, jak mnoho Židů litovalo, že se nepostavili nacistům na odpor nebo že neotrávili svou rodinu a pak sebe. Byli by uchráněni nepředstavitelně strašného ponížení. To po nás Bůh nechce, má smysl pro naš

i důstojnost.



/11 Nač přijímají hodnosti, úřady, funkce a vysoká postavení, když nejsou schopni dostát svým povinnostem. Nemají pak právo na výhody a vysoký plat. Ztrácejí naši úctu neboť autorita má vystupovat proti nespravedlnosti, když řadoví občané ztrácí odvahu.



/12 Když se někdo opováží lstivě zavraždit svého bližního, vezmeš ho i od mého oltáře, aby zemřel. (Ex 20,14)